Plán péče. přírodní památku Tůně u Špačků

Plán péče o přírodní památku Tůně u Špačků na období 2013-2022 Návrh na vyhlášení 1

1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 454 kategorie ochrany: přírodní památka název území: Tůně u Špačků druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: vyhláška orgán, který předpis vydal: Okresní úřad České Budějovice číslo předpisu: 454 datum platnosti předpisu: 30.12.1991 datum účinnosti předpisu: 30.12.1991 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: bude doplněno po projednání Jihočeský kraj České Budějovice České Budějovice Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí bude doplněno po projednání 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma bude doplněno po projednání Druh pozemku lesní pozemky ZCHÚ plocha v ha OP plocha v ha Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha vodní plochy zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok trvalé travní porosty orná půda ostatní zemědělské pozemky ostatní plochy neplodná půda zastavěné plochy a nádvoří plocha celkem ostatní způsoby využití 2

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území: Natura 2000 ptačí oblast: evropsky významná lokalita: nenachází se nenachází se nenachází se nenachází se CZ0313132 Tůně u Špačků 1.6 Kategorie IUCN Kategorie IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Lokalita Tůně u Špačků byla na seznam evropsky významných lokalit zařazena nařízením vlády č. 132/2005 Sb., příloha č. 191 pod kódem CZ 0313132 (www. nature.cz). Předmětem ochrany ZCHÚ je populace hořavky duhové (Rhodeus sericeus amarus) a jejího biotopu. V původní ručně psané kartě státní přírodní rezervace Tůně u Špačků z roku 1956 je jako důvod ochrany uvedena: vzácnost flóry i fauny v přirozeném společenstvu. Ve vyhlášce Okresního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 30. prosince 1991 je ve článku 1: Popis a vymezení chráněných přírodních výtvorů nově přičleněná plocha k ZCHÚ charakterizována jako zbytek zavodněných pískáren, navazující na státní přírodní rezervaci Tůně u Špačků s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, významné refugium v příměstské zemědělské a rekreační krajině (Čurnová, 2006). 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ Hlavním předmětem ochrany je živočišný druh hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus). A. Společenstva název společenstva Vodní rostliny třídy Lemnetea, řádu Hydrocharition Olšiny a vrbiny Alnenion glutinoso incanae, Salicetea purpureae B. Druhy podíl plochy v ZCHÚ cca 8 % cca 50% popis biotopu společenstva Společenstva plovoucích nekořenících rostlin v tůních, zejména populace řezanu pilolistého (Stratiotes aloides) Lužní les a vrbové lemy tůní s ruderálním podrostem 3

Živočichové název druhu hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus) aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ výskyt během poslední dekády opakovaně nedoložen (naposledy inventarizačním průzkumem realizovaným v roce 2011) stupeň ohrožení v Červeném seznamu zařazena mezi druhy patřící do kategorie ohrožený popis biotopu druhu Biotopem má být izolovaná tůň v záplavovém území Malše; obecně pak pomalu tekoucí až stojatý širší (>5m) úsek s hloubkou přesahující 0,7 m, s bahnitým nebo písčitým substrátem (vhodným pro výskyt hostitelských mlžů) a krytem submerzní vegetace do 25% (Čurnová 2006) Rostliny název druhu Řezan pilolistý Stratiotes aloides aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ Pískárna malá souvislý porost, desetitisíce jedinců Pískárna velká méně početná populace, stovky rostlin Severní tůň slabá populace desítky rostlin stupeň ohrožení Silně ohrožený (dle zákona č.114/1992 Sb.) popis biotopu druhu Pískárna malá Pískárna velká Severní tůň V ostatních tůních nebyl nalezen (Čurnová, 2006) C. Útvary neživé přírody Útvary neživé přírody nejsou předmětem ochrany PP. 1.8 Předmět ochrany EVL ZCHÚ je v překryvu s evropsky významnou lokalitou CZ0313132 Tůně u Špačků. Předmětem ochrany je dle přílohy č. 191 NV 132/2005 Sb. hořavka duhová. 1.9 Cíl ochrany Plocha přírodní památky Tůně u Špačků je územím, kde dlouhodobým cílem je zachování ekosystému tůní a lužního lesa. Cílem ochrany ZCHÚ je obnova vitální populace hořavky duhové skrze obnovení přítomnosti jejích hostitelských druhů vodních mlžů (velevrub, škeble). Dílčím cílem a zároveň podmínkou splnění cíle hlavního je pak revitalizace tůně/tůní, které jsou součástí ZCHÚ. 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 4

EVL Tůně u Špačků je součástí přírodní památky Tůně u Špačků, která je tvořena ještě dalšími třemi jižněji a západněji umístěnými tůněmi. ZCHÚ se nachází na jihovýchodním okraji Českých Budějovic zhruba 2,5 km západně od centra Starých Hodějovic, na jejichž katastrálním území se rozkládá. Jedná se o zbytky původního meandrujícího koryta Malše v nivě a drobné zatopené pískovny. V současné době se zde nachází komplex mokřadních biotopů a tůní lemovaný porosty olší a vrb. Předmětem ochrany je komplex vodní a mokřadní vegetace tůní, které jsou pozůstatky původního koryta Malše a drobných pískoven a navazujících olšin a vrbin charakteru lužního lesa. Dle geomorfologického členění (cf. Demek et Mackovčin 2006) patří území do soustavy Českomoravské, podsoustavy Jihočeské pánve, geomorfologického celku Českobudějovická pánev, do podcelku Blatská pánev, okrsku Zlivská pánev. Nachází se v nadmořské výšce cca 390 392 m n. m. v ploché nivě Malše. Terén odpovídá poloze v nivě středního toku, tj. leží na rovinatém terénu, který na okrajích této nivy pomalu zvedá. Vzhledem ke sklonu terénu nejsou v oblasti půdy ohrožené gravitační nebo dešťovou erozí. Horninovým podkladem jsou pískovce a jílovce klikovského souvrství druhohorního stáří, které jsou překryty fluviálními štěrkopísčitými náplavy a nivními hlínami pleistocénního a holocenního stáří. Půdním typem je fluvizem typická a pseudoglej typický. Dominantním krajinným prvkem v širší oblasti je orná půda, která vytváří relativně velká pole severně a východně od ZCHÚ a o něco menší plochu na jihu sledované oblasti. Trvalé travní porosty se vyskytují spíše roztroušeně v zastavěném území, větší travnaté plochy nalezneme pouze v okolí Hodějovického rybníka a směrem na obec Doubravice. Souvislé lesní porosty se zde vyskytují poměrně řídce; přímo v oblasti ZCHÚ jsou olšiny a vrbiny, maloplošné lesíky jsou korelované také s výskytem trvale travních ploch a s tokem Malše. Početnější jsou pásy stromovité vegetace (11,9%), které v podobě zapojeným linií lemují komunikace a tok Malše. Dalším dominujícím krajinným prvkem jsou zahrady, resp. zastavěná plocha, která dohromady tvoří přes 28% krajiny. Prvky jsou výrazně agregovány na západě a severu, neboť představují jižní okraj Českých Budějovic, na východě tvoří mozaiku malých předměstí a zahrádkářských kolonií (Vlach, 2011). Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Rostliny název druhu řezan pilolistý (Stratiotes aloides) aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ dominanta místních porostů, pokrývá souvisle celou vodní hladinu tůně stupeň ohrožení silně ohrožený popis biotopu druhu Stojaté vody Živočichové 5

název druhu hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus) čolek obecný (Triturus vulgaris) ropucha zelená (Bufo viridis) ropucha obecná (Bufo bufo) rosnička zelená (Hyla arborea) skokan skřehotavý (Rana ridibunda) bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) lejsek šedý (Muscicapa striata) kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) moudivláček lužní (Remiz pendulinus) slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula). ťuhýk obecný (Lanius collurio) žluva hajní (Oriolus oriolus) aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ výskyt nebyl zjištěn od r.2000 výskyt invent. průzkumem 2011 nepotvrzen; v minulosti zaznamenán výskyt invent. průzkumem 2011 nepotvrzen; v minulosti zaznamenána výskyt invent. průzkumem 2011 nepotvrzen; v minulosti zaznamenán výskyt invent. průzkumem 2011 nepotvrzen; v minulosti zaznamenán vzácný kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. není v seznamu zvláště chráněných druhů dle vyhlášky 395/19 92 Sb.; je v seznamu druhů v zájmu evropských společenství dle vyhlášky 166/20 05 Sb. silně ohrožený silně ohrožený ohrožený popis biotopu druhu, další poznámky zde biotopem izolované tůně v záplavových územích Malše; obecně pak pomalu tekoucí až stojatý širší (>5m) úsek s hloubkou přesahující 0,7 m, s bahnitým nebo písčitým substrátem (vhodným pro výskyt hostitelských mlžů) a krytem submerzní vegetace do 25% listnaté lesy, parky, louky; rozmnožuje se např. v menších vodních nádržích, tůních, lesních rybníčcích a v kalužích otevřená krajina, tj. i zahrady, parky, pole a v okolí jezírek a rybníků, nejčastěji v polohách do 450 m n. m neodlesněná krajina od nížin až do vysokých nadmořských výšek (v ČR max. 1 400 m n. m.) silně ohrožený nížiny maximálně do 750 m n. m., vlhké listnaté lesy, kde vystupuje i do vyšších pater stromů kriticky ohrožený inventarizační druh průzkum 1989 vzácnýr ohrožený inventarizační průzkum 1989 vzácný ohrožený inventarizační průzkum 1989 vzácný silně ohrožený 2006 vzácný ohrožený inventarizační průzkum 1989 vzácný silně ohrožený 2006 vzácný ohrožený 2006 běžný silně ohrožený inventarizační průzkum 1989, průzkum 2006 Významný je též výskyt některých druhů dvoukřídlého hmyzu (tiplička Trichocera annulata, stínomilky Homoneura notata a Lyciella pallidiventris) (cf. Vyhnálek et all. 2006). Hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus) 6

Hořavka duhová obývá především stojaté či pomalu proudící vody, jako jsou některé rybníky, poloprůtočná a mrtvá ramena, zátoky řek a zavodňovací kanály a to často v masivním počtu (lokálně). Zdržuje se v hejnech, za potravu jí slouží zelené a vláknité řasy, rozsivky a rostlinný detrit. Podmínkou výskytu ostrakofilní hořavky duhové je přítomnost vodních mlžů, jimž klade jikry do žaberní dutiny. Jedná se o krátkověkou rybu, výjimečně se dožívá pátého roku, může měřit maximálně 10 centimetrů (www.biomonitoring.cz). Výskyt hořavek je skrze jejich rozmnožování zcela vázán na mlže z rodů Unio, Anodonta, Pseudoanodonta a dalších, s výraznou preferencí lastur velevrubů (Unio spp.). Sameček si vytvoří vhodné teritorium, které si následně chrání a láká do něj samičku ke tření. V době dozrávání jiker naroste samičce kladélko, které může dosáhnout až pěti centimetrů. Tím vpravuje dozrálé jikry do prostoru vnitřních žaber škeble. Poté sameček nad dýchací otvorem škeble vypustí mlíčí a jikry oplodní. Plůdek se líhne přibližně za 2-3 dny a poté žije v žaberním prostoru škeble, kde stráví poměrně velké množství žloutkového váčku. Po zhruba čtyřech týdnech vyvrhne škeble plůdek z útrob ven. Mladé hořavky jsou pak nuceny hledat si potravu samy. Za tuto služku oplácí hořavka škebli stejným dílem. Škeble při rozmnožování prochází larválním vývojem (glochidie), při které se larvy zachycují na tělech dospělých hořavek a určitou dobu tam žijí. Hořavky se rozmnožují až dvakrát do roka. První výtěr je většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu. Současný stav (dle Fischer et Vlach 2011) V rámci provedeného průzkumu nebyl v ZCHÚ Tůně u Špačků (Tůň 1 dle inventarizačního průzkumu) ani v dalších zkoumaných vodních plochách v hranicích stávající PP Tůně u Špačků zjištěn výskyt hlavního předmětu ochrany hořavky duhové. V ZCHÚ byly zjištěny exempláře karase stříbřitého a uloven i jeden jedinec karase obecného. Potápěčský průzkum ZCHÚ nepotvrdil ani přítomnost vodních mlžů, které jsou pro rozmnožování hořavek zásadní (nebyly nalezeny ani mrtvé schránky v minulosti odumřelých jedinců). Přítomnost mlžů v tomto biotopu za současného charakteru stanoviště předběžně vylučuje po obhlídce lokality i přední odborník na tuto skupinu živočichů RNDr. Luboš Beran. Ze studia dostupných pramenů shrnujících průzkumy lokality provedené v posledních letech (AOPK 2004, Čurnová et al., 2006) i z výsledků průzkumu tůně 1 realizovaném autory inventarizačního průzkumu v roce 2009 (Fischer et Vlach vlastní údaje) vyplývá, že se na lokalitě nepodařilo prokázat výskyt hořavky duhové již nejméně posledních 8 let. Navíc se zdá, že jediným údajem o výskytu populace hořavek na dané lokalitě je materiál zpracovaný Hartvichem (2000), který zde uvádí (neověřený) výskyt středně početné stabilizované populace objevené Matěnovou v roce 1999. O příčinách vymizení tohoto druhu na lokalitě lze pouze spekulovat, jedním z možných scénářů je vyhynutí hořavek v souvislostí s povodní v roce 2002, kdy se přes lokalitu přehnala povodňová vlna. Na webových stránkách AOPK ČR je vyslovena hypotéza, že hořavky byly z lokality v důsledku tohoto jevu odplaveny. Dle názoru zpracovatelů inventarizačního průzkumu (Fischer et Vlach, 2011) je mnohem pravděpodobnějším scénářem skutečnost, že v důsledku povodní bylo do místních tůní naplaveno značné množství bahna, a že v důsledku 7

tohoto jevu došlo k zahubení místních populací mlžů. Populace hořavek pak na lokalitě vyhynula důsledkem absence nepostradatelného článku jejího reprodukčního cyklu. Této hypotéze by odpovídala i skutečnost, že se ani při potápěčském průzkumu lokality nepodařilo v ZCHÚ potvrdit přítomnost mlžů a nebyly zde nalezeny ani schránky uhynulých jedinců. Byl zde však zjištěn vysoký nános bahnitých sedimentů. Další možnou příčinou absence mlžů mohou být nevyhovující kyslíkové poměry v tůních (Faina 2011). Hlavním zaznamenaným negativním faktorem z pohledu zájmového druhu je tedy absence mlžů. Mezi další obecná negativa pak patří celková degradace tůní vyúsťující ve skutečnost, že část z nich je již pro život ryb zcela nevhodná a část z nich, včetně ZCHÚ, se již z tohoto pohledu nachází také dávno za hranicí optima (příčinou je zanášení bahnem, eutrofizace, masivní rozvoj okřehků, zastínění a zanášení opadem z okolních stromů a keřů). V neposlední řadě k degradaci ekologické funkce tůní přispívá i přítomnost populací karase stříbřitého. 8

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Ochrana přírody zájmového území probíhá již od roku 1954 zřízením státní přírodní rezervace výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 18670/54-HS0/4 ze dne 12. 3. 1954. Území bylo dodatečně registrováno výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 14200/88 SÚOP ze dne 29.11.1988 s účinností od 30.12.1988 a přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu České Budějovice ze dne 30.12.1991. Podrobný popis historie využívání území je uveden v Plánu péče přírodní památky Tůně u Špačků pro období 2007 2016 (Čurnová 2006), které zahrnuje i navrhované ZCHÚ. Širší zájmové zemí vypadalo před 100 lety zřejmě jinak. Soustava dnešních tůní byla zřejmě přímo řečištěm Malše nebo s ním byla velice úzce spojena. Ve 30. letech 20. století byl regulován tok řeky Malše, řeka se ocitla zhruba 200 metrů západně od soustavy tůní, byla zpevněna a napřímena. Tůně zůstaly závislé pouze na podzemní vodě. Okolí tůní bylo nadále extenzivně udržováno. Ze dna řeky, z okolí tůní a z nejbližších přilehlých pozemků byl v malé míře v minulosti těžen písek. V roce 1945 byla zahájena strojní těžba písku v bezprostředním sousedství ZCHÚ (dnešní pískovny). Zahloubení pískoven spolu se zrušením dvou jezů na Malši, které zde byly nejméně sto let kvůli plavení dřeva, zapříčinilo další pokles vodní hladiny a vysychání území. Posledním negativním vlivem byly rozsáhlé meliorace, které byly v nivě provedeny ve druhé polovině 20. století. Mozaika luk a políček, byla přeměněna v ohromné lány orné půdy, intenzivně obhospodařované a vydatně hnojené. Drobné loučky kolem tůní zůstaly ladem a zarůstaly dřevinami. Tůně a jejich okolí nebyly zničeny jen z toho důvodu, že v té době již byly vyhlášenou SPR (státní přírodní rezervací kategorie dle tehdejšího zákona). Zůstaly však jen úzkým proužkem uvnitř rozsáhlých intenzivně využívaných a hnojených polí a urbanizované krajiny, drobným biotopem, který byl vystaven vysychání, splachům z polí, zarůstání, vysoké návštěvnosti, těžbě, ukládání odpadků a neměl možnost si udržet svoji kvalitu. Značné množství velmi zajímavých informací týkajících se vývoje území po vyhlášení územní ochrany obsahuje Rezervační kniha PP Tůně u Špačků. Původní územní ochrana tehdejší SPR, jak byla vyhlášena v roce 1954, zahrnovala jen komplex tůní s nejužším přilehlým břehem. Od vyhlášení územní ochrany v roce 1954 se území měnilo velmi rychle a zásadně. Zatímco v roce 1954 bylo z území udáváno 10 vzácných rostlinných taxonů tedy zvláště chráněných nebo řazených do červených seznamů, do současnosti byly všechny vyhubeny. Albrechtová, která dělala inventarizační průzkum v tehdejší SPR v roce 1984, zde zaznamenala už jen dva druhy řezan pilolistý a žluťuchu lesklou. V roce 2006 byl ověřen pouze řezan pilolistý. Ten však byl v území také vyhuben, dokonce opakovaně (viz údaje z rezervační knihy). Poprvé zmizel v roce 1972, sedm let se v rezervaci nevyskytoval, až v roce 1979 a 1980 sem byl vysazen z rušeného rybníčka u Ostrolovského Újezda. Vysazen byl do pěti tůní, z toho ve dvou se udržel (Severní tůň a Tůň pod VVN), v ostatních zahynul. Podruhé řezan zmizel v roce 1990, přežil jen za hranicí tehdejší SPR v malé Pískárně, odkud byl následující rok zpětně vysazen do jmenovaných dvou tůní. V současné době přežívá jen v jediné z původních tůní, a to v Severní tůni. Mnohem lepší populace jsou dnes v obou pískárnách, které byly v roce 1991 k PP přičleněny. 9

Co se týče zajímavých údajů z vývoje přírodní památky, pozoruhodné je již to, že v roce 1979 byl řezan introdukován do pěti tůní. Jižní tůň byla v roce 1976 popisována jako nejzachovalejší ze všech tůní SPR. V současné době jsou tři z nich (včetně jmenované Jižní tůně) v takém stavu, že doufat v přežití řezanu v nich by nebylo vůbec reálné jsou z nich vysychající mokřady v hlubokém stínu korun stromů, kam by žádný ochranář nebo botanik řezan nevysadil. Z tohoto údaje je patrný trend zazemňování a zastínění tůní za posledních 25 let. Při vyhlašování ochrany v roce 1954 byly předmětem ochrany tůně a jejich květena. Naopak pískovny byly v té době těžené a po ukončení těžby byly určeny ke zrušení. Jámy byly v 70. letech zaváženy odpadem. Ukládána sem byla především zemina z tehdy budovaného sídliště Máj v Č. Budějovicích, ale i odpadky: v rezervační knize jsou uváděny pneumatiky, polystyren, plechovky od barev a rozpouštědel, karoserie aut. U menší pískárny byla skládka vápna. Z roku 1977 je zaznamenána otrava vody a hromadný úhyn ryb. Záměrem bylo zavezení obou pískáren a rekultivace zpět na ornou půdu jako kompenzace za zastavěné území pod sídlištěm Máj. Zavážení pokračovalo zhruba do roku 1980, kdy ochrana přírody vznesla požadavek na zachování pískoven z důvodu zachování vodního režimu pro sousední tůně, které jsou s propojeny s menší Pískárnou, a z důvodu hnízdní kolonie břehule. V 80. letech bylo zavážení oficiálně ukončeno a dále pokračovalo již jen malého rozsahu formou černých skládek na březích. V roce 1991 byly obě pískárny a jejich okolí přičleněny k ZCHÚ. V současné době jsou vodní biotopy mnohem v lepším stavu v obou pískárnách než v původních tůních. V rezervační knize jsou dále dokladovány spory s mysliveckým sdružením z přelomu 70. 80. let, které mělo na březích tůní uvnitř SPR krmelce a zásypy a sklady krmiv. Krmivo pro lovnou zvěř bylo sypáno na břehy tůní, prováděno bylo nekontrolované mýcení křovin s úklidem větví do tůní nebo naopak výsadby nevhodných jehličnanů a podobně. Albrechtová z roku 1984 uvádí z tehdejší SPR relativně přirozené luční porosty a luční porosty ruderalizované. Uvádí z nich výskyt žluťuchy lesklé. Za posledních 25 let tato kategorie prakticky zmizela. Plochy většinou zarostly dřevinami, kde se ještě dřeviny nestačily uplatnit tvoří spektrum maximálně psárka s kopřivou, což je porost, který má mnohem blíže k ruderální vegetaci než k přirozené louce. Z tohoto údaje je patrný trend zarůstání a nitrifikace území. Jak je patrno z popsané historie využívání území, vlivy lidské činnosti v minulosti byly prakticky jen negativní a vedly k vyhubení všech vzácných rostlinných druhů, k vysychání, nitrifikaci, degradaci a skoro zničení území dnešní přírodní památky. V rámci záměru Jihočeského kraje jako správce přírodní památky dle zákona o ochraně přírody a krajiny i navazujícím regionálním biocentru, je připravován záměr postupné revitalizace celého uzemí, které by mělo spočívat v sanaci starých zátěží, regeneraci lužních porostů, výsadbě nových lužních porostů, obnově a tvorbě tůní a repatriaci některých druhů rostlin a živočichů. Území je považováno za modelové z hlediska principů návrhu a realizace tohoto záměru s ohledem na koexistenci několika stupňů ochrany území (regionální biocentrum, přírodní památka, evropsky významná lokalita) v těsné blízkosti Českých Budějovic (Čurnová, 2006). V současnosti je pro revitalizaci předmětného území v realizaci projekt Jihočeského kraje Revitalizace starých ramen Malše a tůní v přírodní památce a lokálním biocentru u Špačků. 10

Projekt má 3 etapy: 1. etapa - revitalizace sedmi tůní byla provedena v r. 2011. 2. etapa je v současné době v projektové fázi a její realizace se předpokládá v r. 2013 3. etapa je v současné době ve fázi příprav a předpokládá se realizace v r. 2014 b) rybářství a rybníkářství Lokalita je rybářským revírem, pravděpodobně je využívána v omezené míře. Inventarizačním průzkumem (Fischer et Vlach 2011) byl v ZCHÚ zjištěn výskyt nepůvodní invazivní ryby karase stříbřitého a ojediněle i karase obecného. V rámci realizovaných inventarizačních průzkumů byly zjištěny následující negativní faktory, které mohou být příčinou vymizení populace hořavky duhové z ZCHÚ, popř. které mohou být nepřekonatelnou překážkou její případné reintrodukce (cf. Fischer et Vlach 2011). 1. Za nejzávažnější lze přitom považovat nepřítomnost hostitelských druhů. V ZCHÚ a se pravděpodobně již dlouhodobě nevyskytují mlži (Fischer et Vlach 2011). Vzhledem ke striktní reprodukční vazbě předmětu ochrany na tuto skupinu živočichů se tak jedná v daném případě zřejmě o hlavní faktor, který je příčinou nepřítomnosti druhu v zájmové lokalitě a zároveň o skutečnost, která do budoucna limituje případnou reintrodukci hořavek do ZCHÚ. 2. Nevyhovující stav vodních ploch. Převážná část tůní na území PP se v současné době nachází ve stavu, který není vůbec vhodný pro život ryb. Část vodních ploch, včetně nově revitalizovaných, v letním období vysychá, část je pak v pokročilém stádiu zazemnění. Ze zkoumaných tůní byl výskyt ryb zjištěn pouze v ZCHÚ (tůň 1) a v sousední tůni 2. Problémem z pohledu zájmového druhu (hořavky duhové) ale je, že pravděpodobně žádná z místních vodních ploch včetně ZCHÚ (tůň 1) není v současné době schopna hostit trvalou populací mlžů. 3. Silná degradace potenciálně vhodných tůní. Ze zkoumaných stanovišť lze za potenciálně možný biotop hořavek označit v podstatě pouze tůň 1 (ZCHÚ) a tůň 2. Ty jsou však v současné době silně zaneseny mocnou vrstvou jemného bahnitého sedimentu a stávají se tak nevhodnými pro život hostitelských mlžů, a tak i pro život předmětu ochrany. Původ hlavní části sedimentu lze pravděpodobně hledat v zanesení tůní při povodních v roce 2002, vznik bahnitých sedimentů je ale navíc kontinuálně podporován masivním přísunem opadaného listí z okolních dřevin a rozpadem bujných porostů vodních, popř. mokřadních rostlin. g) rekreace a sport Plocha přírodní památky je vzhledem ke své poloze vysokou měrou využívána pro rekreaci a sport. Plocha se nachází na jižním okraji velkoměstské aglomerace Českých Budějovic. Lidé z města sem chodí na procházky. K severovýchodnímu okraji ZCHÚ přiléhá jihozápadní okraj zahrádkářské kolonie. V ZCHÚ je provozováno sportovní rybaření. h) těžba nerostných surovin ZCHÚ se rozkládá na území zaniklých pískoven. 11

i) jiné způsoby využívání Zájmové území ZCHÚ a jeho okolí je pokryto černými skládkami. Zahrádkáři sem vozí odpad ze svých zahrádek, zejména biologický rozložitelný odpad, který zde v hromadách hnije. V území ve velké míře objevuje i odpad nerozložitelný a velkoobjemový (nábytek, koberce, zahradní nářadí, plastový odpad, pneumatiky). Obr. 1: Černé skládky v ZCHÚ Tůně u Špačků (foto Mott MacDonald) 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Výnos Ministerstva kultury ČSR č.j. 18670/54-HS0/4 ze dne 12. 3. 1954 Výnos Ministerstva kultury ČSR č.j. 14200/88 SÚOP ze dne 29.11.1988 s účinností od 30.12.1988 Vyhláška č.454 Okresního úřadu České Budějovice ze dne 30.12.1991 Nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit, příloha č. 191 PP Tůně u Špačků je regionálním biocentrem uvnitř nadregionálního biokoridoru. PP Tůně u Špačků nezahrnuje lesní pozemky, nevztahuje se na ni LHP. 2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch Největší ohrožení zájmového zemí představuje v současné době narušený vodní režim v širším okolí ZCHÚ, zanášení tůní a celková ruderalizace a degradace území. Z textu kapitoly 2.2 je patrný nepříznivý trend vývoje v území, které bylo ponecháno samovolnému vývoji. Tůně jsou hustě lemovány je dřevinami se zapojenými korunami. Značný přísun opadu způsobil zanášení tůní. Louky v okolí zcela zanikly. Současná přírodní památka však představuje refugium pro faunu v jinak velice chudém okolním prostředí. 12

Vhodné by bylo zacílit zásahy managementu do území takovým způsobem, aby bylo možné skloubit ochranu vodních obratlovců (ryby, obojživelníci), hnízdících ptáků i řezanu pilolistého, který se zde jako jediná zvláště chráněná rostlina přes několikeré vymření hojně vyskytuje. 2.4.1 Základní údaje o lesích Lokalita nezahrnuje pozemky charakteru lesa. 2.4.2 Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích Lokalita je součástí povodí č. 1-06-02-0780 Hodějovický potok o ploše povodí 7,034 km 2, který ústí do subpovodí Malše č. 1-06-02-0790 o velikosti povodí 0,855 km 2 (velikost povodí nad tímto úsekem je 979 km 2 ). V těsné blízkosti ZCHÚ se nachází subpovodí Malše č. 1-06- 02-0790 o velikosti povodí 21,113 km 2 (velikost povodí nad úsekem je 971 km 2 ) (cf. Vlček et all. 1984). ZCHÚ je také součástí záplavového území Malše č. 100000070_a, vyhlášeného v roce 2005 KÚ Jihočeského kraje (KUJCK 2487/2005 OZZL/Zah). Toto záplavové území se nachází mezi soutokem s Vltavou a 5,343 říčním kilometrem řeky Malše (Faina et al., 2011). Obr. 2: Mapa záplavového území Malše č. 100000070_a (světle modrá barva) Lokalita náleží k rybářskému mimopstruhovému revíru 421 044 Malše 1, jehož správcem je Jihočeský územní výbor České Budějovice (MO ČB1). Dle informací ČRS jsou bez jakékoliv péče včetně absence manipulačních řádů. Tůň 1 Součástí ZCHÚ je tůň (navržená jako EVL) o vodní ploše cca 0,68 ha s průměrnou hloubkou cca 130cm. Největší hloubka činí více než 2m. Jedná se o zaplavenou bývalou tzv. velkou 13

pískovnu. Břehy jsou po většině obvodu strmé, stejně jako je prudké i klesání dna v podstatě v celém obvodu zde tak chybí prosluněné mělké partie. Z tohoto důvodu se zde tvoří pouze sporadické silně mezernaté porosty emerzní litorální vegetace (Iris pseudacorus). Hladina tůně je celoplošně pokryta velmi hustým porostem okřehků (Lemna spp.), zjištěn byl i poměrně hojný výskyt submerzní vegetace (dominuje zde růžkatec Ceratophyllum demerzum). Okolí tůně tvoří většinou hustý porost vzrostlých listnatých dřevin (olše, duby, vrby, osiky, břízy), popř. křovinatých vrb (občas jsou části odumřelých dřevin napadány ve vodě). Opadané listí stromů a keřů se pravděpodobně značnou měrou podílí na zazemňování tůně a dřeviny také přispívají k zastiňování jejích příbřežních partií. Širší okolí tvoří na severu kosená louka navazující dále na chatovou (zahrádkářskou) kolonii (oddělená od tůně cca 40 m širokým pásem vzrostlých dřevin), na východě rozsáhlé pole, na jihu a západě pak zbytek říční nivy s mozaikou lučních porostů, porostů listnatých dřevin a soustavou z části v roce 2011 obnovených tůní (na tato stanoviště opět navazují rozsáhlé polní kultury) Faina et al. (2011). Tůň 2 Druhá menší tůň s volnou vodní hladinou (není navržena jako EVL) se nachází jihozápadně v těsné blízkosti. Plocha tůně činí cca 0,08 ha s průměrnou hloubkou cca 120 cm (max. kolem 2 m). Tůň má v zásadě velmi podobný charakter jako výše popisovaná tůň 1. Hladina je celoplošně pokryta okřehky, vyskytuje se zde růžkatec Ceratophyllum demerzum, břehy jsou strmé, stejně jako klesání dna. Emerzní litorální vegetace v podstatě chybí. Středem tůně vede jakási hrázka, přeplavená pouze cca 50 cm sloupcem vody. Dno je ve srovnání s tůní 1 o něco méně překryto bahnitými sedimenty. Tůň 2 je lemována hustými porosty keřovitých vrb, zasahujícími prakticky po celém jejím obvodu až nad hladinu. Vzhledem k malé ploše vodní hladiny je tak vodní plocha okolními křovinami velmi významně zastiňována a opad listů přispívá k jejímu postupnému zazemňování. Širší okolí dílčí plochy jsou obdobné k tůni 1 (Faina et al., 2011). Obě tůně jsou potenciálně vhodné pro reintrodukci hořavky duhové. 14

Obr.3: Situace tůně 1 a tůně 2 (Faina et al, 2011) Potenciální zdroje znečištění vod ZCHÚ se nachází v okrajové části města České Budějovice. Protože však nemá přítok a není ani trvale napojena na hydrologický systém v okolí, nelze předpokládat významný vliv případného znečištění toku řeky Malše na lokalitu. Vzhledem k poloze v zemědělské krajině a sklonu okolního terénu, může být ohrožena spíše splachy z okolních ploch, zazemňováním a případně nevhodnými zásahy do koryta Malše (protipovodňová opatření nebo naopak nevhodně provedená revitalizace napřímeného toku). Další hrozbou je pak obecně znečištění vody výluhy z černých skládek v okolí. 2.4.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody Útvary neživé přírody nejsou předmětem ochrany. 15

2.4.4 Základní údaje o nelesních pozemcích Označení dílčí plochy Výměra (ha) Vymezení dílčí plochy 1 1,33 tůně v relativně dobrém stavu 2 9,80 olšiny Vegetační charakteristika plochy Lem dřevin s ruderálním podrostem. Při břehu rostou typické pobřežní rostliny (halucha vodní, orobinec širolistý, kosatec žlutý, lilek potměchuť, karbinec obecný, pryskyřník lítý, vrbovka chlupatá (Oenanthe aquatica, Typha latifolia, Iris pseudacorus, Solanum dulcamara, Lycopus europaeus, Ranunculus sceleratus, Epilobium hirsutum) a podobně. Ve vodě je poměrně početná kolonie řezanu pilolistého (Stratiotes aloides), dale stolístek a růžkatec (Myriophyllum spicatum, Ceratophyllum demersum), na hladině kolonie okřehku a závitky mnohokořenné (Lemna minor, Spirodella polyrhiza). olšiny a křoviny s různě zapojeným stromovým patrem s dominancí olše lepkavé Charakteristika okolních ploch Síť vyšlapaných pěšinek, černé skládky zarůstající nitrofilní vegetací. Převážně se jedná o vrbiny a olšiny lužního lesa- olše lepkavá a vrba křehká (Salix fragilis, Alnus glutinosa), duby letní (Quercus robur), častá je bříza. Tůně obkružují keřové vrby a střemcha (Salix cinerea, S.triandra, S. caprea, Padus racemosa). Keřové patro a vnější plášť tvoří křoviny (bez černý, líska, krušina, hloh. Podrost je silně ruderální, nejrozšířenější rostlinou je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), lopuch, kerblík, bršlice (Arctium lappa, Anthriscus sylvestris, Aegopodium podagraria), apod. - Příloha: - tabulka Popis dílčích ploch a objektů příloha č. T2 - mapa dílčích ploch a objektů příloha č. M3 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Historický vývoj plochy přírodní památky je popsán v kapitole 2.2. Vlivy lidské činnosti v minulosti byly v zájmovém území a zejména jeho nejbližším okolí převážně negativní a vedly k vyhubení všech vzácných rostlinných druhů, vysychání, eutrofizaci, degradaci až téměř ke zničení území navrhovaného ZCHÚ. Naproti tomu však došlo k vytvoření typického postindustriálního stanoviště, jehož antropogenně vytvořené tvary terénu se posléze staly refugiem zajímavé bioty. Zásahy řízeného managementu byly v území poměrně řídké. Plán péče pro přírodní památku Tůně u Špačků (Čurnová 2006) uvádí, že pro tehdejší SPR byl v roce 1986 vypracován ochranářský plán, který doporučil redukci křovin a stromů kolem tůní 1x za tři roky a kontrolu stavu výšky vodní hladiny. Jinak doporučoval nechat území přirozenému vývoji. Platnost plánu skončila v roce 1995 a od té doby území žádný plán péče nemělo. V rezervační knize jsou dokladovány zápisy z kontrol PP a zápisy z provedených zásahů. Většina zápisů však bal psána ručně a nečitelně. Nicméně dokladován je např. zásah z roku 1982 a 1983, kdy byl v severní části PP prořezán a prosvětlen porost vrb. Z roku 1994 je dokladováno sečení několika malých ploch bezlesí uvnitř PP, což byl pravděpodobně pokus o obnovení vlhkých luk v nivě. Kosení je prováděcí firmou účtováno ještě z roku 1998. Z hlediska vývoje přírodní památky a závěrů pro další postup je nutno si uvědomit, že se nejedná stabilní biotop. Při čtení historických údajů o výskytu vzácných botanických druhů v 16

době vyhlášení územní ochrany, z nichž po 50 letech zbyl jediný druh, který byl také dvakrát vyhuben a opětně sem vysazen. Provedené úpravy koryta Malše a rozsáhlé meliorace okolních pozemků jsou zásahem prakticky nevratným. Faktorem, který by se dal ovlivnit k lepšímu, je využití okolních pozemků. Stane-li se vlastníkem alespoň západních polí v záplavové zóně Malše Jihočeský kraj, převede ornou půdu Přírodní památka Tůně u Špačků na trvalé travní porosty, které nebudou hnojeny. Lze předpokládat, že tento krok zastaví neustále postupující nitrifikaci a degradaci porostů. Tůně však bude nadále směřovat přirozeným sukcesním vývojem ke svému zazemnění, zarůstání a zániku. Postup sukcese je naprosto jednoznačný. V souladu s plánem péče pro PP Tůně u Špačků (Čurnová 2006) lze doporučit udržování břehových porostů tůně tak, aby nebyla v budoucnu zastíněna břehovými porosty s korunami v zápoji. Při prokácení je nutno postupovat citlivě a ponechat vzrostlé soliterní stromy, zejména mohutné duby a vrby. Minimální údržba dřevin spočívá v prořezání dřevin, které vytvářejí zápoj korun nad hladinou a jejichž listí padá do tůně. Dále je vhodné ruční kosení ruderálních travobylinných ploch, které slouží jako zásobárny diaspor plevelných druhů, křovinořezem dvakrát ročně. Nezbytná je také likvidace černých skládek a celkový úklid odpadků z území. Dosavadní péče o ZCHÚ se jeví jako nedostatečná. K revitalizaci lokality je třeba aktivního postupu, blíže popsaného v kapitole 3. 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Prioritní zájmy ochrany území se odvíjejí od předmětu ochrany. Z hlediska širšího území ZCHÚ, tzn. přírodní památky Tůně u Špačků, je předmětem ochrany dle výnosu Ministerstva kultury ČSR vzácnost flóry i fauny v přirozeném společenstvu. Podle okresního úřadu, který přičlenil k přírodní památce i plochu navrhovaného ZCHÚ je předmětem ochrany významné refugium v příměstské zemědělské a rekreační krajině s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Prioritním zájmem je tedy ochrana hořavky duhové, potažmo jejího biotopu. Za kolizi by bylo možno považovat rozdílný náhled na postup sukcese uvnitř rezervace. Přirozený vývoj povede k zazemnění tůní, v dlouhodobém časovém horizontu k jejich zániku. 3. Plán zásahů a opatření 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Vzhledem ke skutečnosti, že se hořavka duhová na lokalitě s největší pravděpodobností již několik posledních let nevyskytuje, jediným možným zásahem/opatřením je pokus o repatriaci tohoto druhu do ZCHÚ, které musí ale předcházet komplexní revitalizační opatření (viz dále). K tomu, aby byl tento pokus úspěšný, je třeba bezpodmínečně splnit podmínky uvedené v bodech 3.1.1 a 3.1.2. V případě neúspěchu revitalizace lokality a následné reintrodukce předmětného druhu je pak další možností již jen vyřazení lokality ze seznamu EVL a její nahrazení jinou významnou lokalitou v regionu. 17

3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o rybníky (nádrže) a vodní toky Rámcové zásady péče o území lze shrnout následujícím způsobem: 1. Občasná redukce porostu okolních dřevin a keřů (proslunění lokality, odstranění zdroje části opadu a následného vzniku bahnitých sedimentů). 2. Důsledná kontrola následného rybářského využívání lokality. 3. Pravidelný monitoring populace mlžů a hořavek. 4. Provádění pravidelného monitoringu jakosti vody. Potenciálním nebezpečím pro lokalitu může být realizace eventuelního nevhodného revitalizačního projektu nivy Malše, znečištění vody (především splachy) a zazemňování tůní. c) péče o nelesní pozemky Z hlediska proslunění příbřežních linií ZCHÚ je navržena občasná redukce porostu okolních dřevin a keřů (proslunění lokality, odstranění zdroje části opadu a následného vzniku bahnitých sedimentů). Z důvodu zamezení postupující ruderalizace území a zazemňování tůní je nezbytná alespoň minimální údržba v ochranném pásmu ZCHÚ (především východním směrem) spočívající v kosení travních a ruderálních ploch a periodické prořezávky dřevin. Porosty dřevin navrhované k prosvětlení Typ managementu Vhodný interval Minimální interval 1x za 5 let Prac. nástroj / hosp. zvíře Kalendář pro management Upřesňující podmínky Prořezání dřevin, ponechání soliter 1x za 3 roky motorová pila V zimním období Luční management v ochranném východním pásmu ZCHÚ Typ managementu Kosení, shrabání, odvoz hmoty Vhodný interval 2x ročně Minimální interval 1x ročně Prac. nástroj / hosp. zvíře Lehká mechanizace Kalendář pro management Červen - srpen Upřesňující podmínky Na celé ploše ZCHÚ a jeho ochranného pásma musí být proveden sběr a odvoz odpadků. d) péče o rostliny Předmětem ochrany jsou tůně s výskytem silně ohroženého řezanu pilolistého (Stratiotes aloides), který se zde hojně vyskytuje. Péče o něj se tedy v rámci ZCHÚ doporučuje úměrná k míře jeho vzácnosti a stupni jeho ohrožení. Řezan pilolistý vyžaduje nezastíněnou hladinu tůní. Je proto navrženo periodické prosvětlení porostů dřevin kolem tůní s jeho výskytem, příp. jejich odbahnění. 18

e) péče o živočichy Fauna celé přírodní památky Tůně u Špačků odpovídá stávajícímu charakteru biotopu, který je jejím významným refugiem, z čehož se musí odvíjet i následná péče. V souvislosti s ochranou hořavky duhové je nutné uplatňovat také přísné ochranné podmínky pro vodní mlže, jejichž žaberní dutina je využívána pro nakladení jiker. Nejlépe je nevysazovat žádnou rybí obsádku (případně pouze takovou, která nepoškodí populaci hořavky ani mlžů, tzn. vyloučit dravé ryby a větší kapry). Ochrana hořavky duhové musí být nastavena tak, aby umožňovala podmínky pro rozvoj druhu i mlžů, a to především velevrubů (Unio spp.) a škeblí (Anodonta spp). Zvažovány budou snahy o introdukci zájmových druhů do ploch, odkud vlivem lidských zásahů vymizely. 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Les není předmětem ochrany. Péče o lesy by se měla omezit na udržení vhodné druhové skladby a struktury lesních porostů v okolí ZCHÚ. b) rybníky (nádrže) (upraveno dle Fischer et Vlach 2011) 1.Rekonstrukce (revitalizace) tůní v ZCHÚ Tůně na ploše ZCHÚ je vhodné vypustit (odčerpat) a odstranit z nich bahnité sedimenty téměř až na písčitý substrát. V rámci jejich revitalizace je žádoucí také upravit jejich morfologii (vytvořit mělké partie umožňující rozvoj litorálních porostů) a výrazně redukovat porosty okolních dřevin a keřů (proslunění lokality, odstranění zdroje části opadu). 2.Důsledná kontrola následného rybářského využívání lokality V případě revitalizace tůně a následné repatriace hořavky duhové je třeba přísně kontrolovat případnou další obsádku. Do tůní nesmějí být vysazováni např. okouni, štiky či jiní dravci, jako např. sumeček americký, nežádoucí jsou kapři, karasi stříbřití apod. Případná obsádka musí být důsledně konzultována s ichtyologem a schválena orgánem ochrany přírody. V ideálním případě doporučujeme lokalitu vyjmout z rybářského revíru. c) nelesní pozemky Péče o nelesní pozemky je uvedena v kapitole 3.1.1. d) živočichové (převzato z Fischer et Vlach 2011) Vzhledem ke skutečnosti, že se hořavka duhová na lokalitě s největší pravděpodobností již několik posledních let nevyskytuje, lze v daném případě navrhnout buďto vyřazení lokality ze seznamu evropsky významných lokalit a její nahrazení jinou významnou lokalitou v regionu (optimální řešení). Druhou možností s velmi nejistým výsledkem je pokus o repatriaci tohoto druhu do ZCHÚ. K tomu, aby měl tento pokus alespoň určitou šanci na úspěch, je třeba splnit následující podmínky: 19

1. Likvidace populace karase stříbřitého Z pohledu zájmového druhu i celého místního ekosystému se jedná o jednoznačně zcela nežádoucí druh. Populace by byla zlikvidována v rámci revitalizace tůně. V rámci vypouštění tůně je ale třeba provést záchranný odlov karase obecného. 2. Návrat stabilní populace hostitelských mlžů Pro následnou úspěšnou reintrodukci hořavky se jedná o prioritní předpoklad. Předcházet mu ale musí vytvoření takových podmínek, které umožní dlouhodobou prosperitu mlžů na lokalitě. Pro introdukci lze využít jedince z přilehlých částí Malše. V rámci reintrodukce mlžů i přípravy tůně je třeba oslovit odborníka na příslušnou skupinu živočichů. 3. Repatriace hořavek do ZCHÚ K repatriaci hořavek lze přistoupit až po stabilizaci populace vysazených mlžů. Pro založení populace postačí 100 200 jedinců do ZCHÚ (tůň 1). Pro reintrodukci doporučujeme využít ryby z co možná nejbližší lokality, nejlépe přímo z Malše, popř. alespoň z jejího povodí (pokud se zde hořavky vyskytují). Samotné reintrodukci by měl předcházet průzkum Malše a jejího povodí, jehož účelem by bylo nalézt co možná nejvhodnější populaci pro provedení reintrodukce (mimo jiné se musí jednat o populaci, která nebude odebráním nižších stovek jedinců negativně ovlivněna). 4. Pravidelný monitoring populace mlžů a hořavek a kvality vody Po provedené repatriaci je třeba provádět pravidelný monitoring lokality (jak populace mlžů, tak populace hořavek, potažmo celé místní ichtyocenózy). Po dokončení revitalizace pak také provádění pravidelného monitoringu kvality vody. V prvních letech po provedení reintrodukce doporučujeme provádět monitoring každoročně, později postačí interval 2 3 let. V okolí vodních ploch je nutno udržovat mozaiku vyšší bylinné, křovité a stromovité vegetace, a to v takovém rozsahu, který bude nadále umožňovat přežití dosud se vyskytující avifauny s vazbou na vodní a mokřadní biotopy. Přitom se však stále musí zabraňovat expanzi těchto porostů přímo do tůní. S ohledem zejména na obojživelníky je nutné udržovat přechodnou zónu mezi vodou a mezofytními stanovišti v podobě mělkého litorálu. e) rostliny Péče o rostliny se týká především řezanu pilolistého (Stratiotes aloides). Při případné revitalizaci tůní s výskytem tohoto druhu je nutno celou akci provést ve spolupráci s botanikem (nejlépe z pracoviště specializovaného na vodní makrofyta). Veškeré zásahy do stanoviště druhu musí být provedeny tak, aby neohrozily jeho populaci. Zejména při případném odstraňování dnového sedimentu musí být vynechány partie, ve kterých jsou přítomny podzemní orgány. Po vyhrnutí sedimentu je vhodné po dně zpětně rozprostřít původní svrchní vrstvu bahna a zachovat tak alespoň část semenné banky. Příloha T1: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich 20

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Louky v ochranném pásmu ZCHÚ mohou být využívány k pastvě dobytka, a to takovým způsobem, kdy nebude vlastní PP ohrožována zvýšenou eutrofizací. V praxi to znamená především zabránit permanentnímu shromažďování většího stáda. Napajedla či jiná krmná zařízení je nutno instalovat v bezpečné vzdálenosti od ZCHÚ. Ideálním využitím ochranného pásma je sečená louka. Mezi činnosti, jejichž realizace by mohla nepříznivě ovlivnit předmět ochrany ZCHÚ z důvodu znečištění vod, patří: skládky průmyslového a komunálního odpadu, skládky hnojiv a dalších rizikových materiálů, používání biocidů, přípravky k hnojení a stimulaci kultur do 30 m od okrajů dalších mokřadních ploch, celoplošné hnojení, vápnění a používání ochranných přípravků na lesní půdě, na zemědělské půdě hnojení jinými hnojivy než je kompostovaný hnůj nebo další hnojiva s živinami ve stabilní formě (komposty), při obhospodařování pozemků používání takových chemických látek, u nichž nebyla prokázána neškodnost pro hořavku duhovou a vodní mlže, nové odvodňování zemědělských a lesní pozemků, zornění dočasně zatravněné orné půdy a rychloobnova luk. Mezi činnosti, jejichž realizace by mohla nepříznivě ovlivnit předmět ochrany ZCHÚ důvodu zesílené eroze, transportu sedimentů a plavenin i narušení hydrologického režimu, patří: nevhodné vedení nezpevněných cest tak, že dochází k nadměrným erozním procesům, pohyb traktorů a jiných strojů v prameništích, přejíždění mechanizačních prostředků přes vodoteče, svádění cestních příkopů přímo do vodotečí (místo jejich ukončení v sedimentačním prostoru), pěstování širokořádkových plodin na polích východně od ZCHÚ, zvyšujících náchylnost orné půdy k erozi, 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Území přírodní památky bude nově zaměřeno a vyznačeno v souladu se zákonem. Vzhledem k územnímu rozsahu ZCHÚ a jeho OP bude nutné průběžně věnovat pozornost obnově značení hranic ZCHÚ v terénu. Vzhledem k tomu, že v celém území přírodní památky (i mimo území EVL) se vykytují chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů a celé toto území představuje jejich významné refugium v příměstské zemědělské a rekreační krajině včetně cenného ekosystému tůní, bylo navrženo zvětšit ZCHÚ na území celé stávající přírodní památky. 21

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Navrženým administrativně správním opatřením pro navrhované ZCHÚ je jeho nové vyhlášení přírodní památkou ve smyslu zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Plocha přírodní památky je vzhledem ke své poloze vysokou měrou využívána pro rekreaci a sport. Lidé z města sem chodí na procházky. Negativním doprovodným jevem je pohazování odpadků. K severovýchodnímu okraji ZCHÚ přiléhá jihozápadní okraj zahrádkářské kolonie. Zahrádkáři sem vozí odpad ze svých zahrádek, zejména biologický rozložitelný odpad, který zde v hromadách hnije. V území se ve velkém množství objevuje i odpad nerozložitelný a velkoobjemový (nábytek, koberce, zahradní nářadí, plastový odpad, pneumatiky). Celé území je hustě protkáno sítí vyšlapaných pěšinek, které doprovázejí hromady odpadků a černé skládky. Zařízení instalovaná za účelem ochrany přírody (tabule) jsou rychle zničena. V souladu s plánem péče o přírodní památku (Čurnová 2006) se jako řešení nabízí jednorázové vyčištění lokality od odpadků a poté instalace výstražných tabulí s hrozbou vysokých pokut. Takových pokusů však už bylo učiněno několik. Snad jen pravidelná a častá kontrola území ze strany nejen ochránců přírody ale i policie a velmi vysoké pokuty skutečně udělené by mohly ukládání odpadu do chráněného území zamezit. Nutno je znemožnit (ztížit) vjezd motorových vozidel. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území V území bude umístěna informativní tabule o EVL a přírodní památce Tůně u Špačků s informacemi o hlavních předmětech ochrany a dalších ochranářsky významných druzích.. Doporučuje se realizace naučné stezky. Před vlastní realizací musí být zpracován plán návrhu naučné stezky, který bude odsouhlasen orgánem ochrany přírody. Využití ke vzdělání je možné např. formou odborné exkurze (pro vícečlenné skupiny) nebo formou dlouhodobé studie na určité téma (pro jednotlivce) za předpokladu souhlasu orgánu ochrany přírody. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Navrhuje se pravidelný monitoring kvality vody a obnovené populace hořavky a mlžů, zprvu 1x ročně, pak 1x za 2-3 roky (viz kap. 3.1.2). Tento monitoring je účelné spojit s monitoringem obojživelníků na lokalitě. Dále se doporučuje monitoring hladiny stávající tůně a monitoring populace řezanu pilolistého v území. 22

4. Závěrečné údaje 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a odhad množství (např. plochy) Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy rekonstrukce (revitalizace) ZCHÚ (tůň 1), ---------- 1 500 000 objem cca 7800 m 3 rekonstrukce (revitalizace) ZCHÚ (tůň 2), 180 000 objem cca 960 m 3 rekonstrukce (revitalizace) ZCHÚ (tůň 3), 30 000 objem cca 160 m 3 rekonstrukce (revitalizace) ZCHÚ (tůň 4), 145 000 objem cca 800 m 3 repatriace hostitelských mlžů ---------- 5 000 průzkum Malše pro nalezení vhodné populace hořavky ---------- 60 000 duhové pro reintrodukci do ZCHÚ reintrodukce hořavek do ZCHÚ ---------- 10 000 Sanace černých skládek (odhad 50 t) ---------- 50 000 Instalace 5 tabulí s textem zakazující skládku 15 000 Plán návrhu naučné stezky 32 000 41 250 Náklady na opravu značení ZCHÚ 75% z cemy značení (po 10 letech) Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) ---------- 2 068 250 Opakované zásahy Redukce porostu okolních dřevin a keřů 50 000 100 000 Monitoring populace mlžů a hořavek, rybí obsádky, obojživelníků 50 000 250 000 Monitoring kvality vod (4 tůně) 60 000 300 000 Opakované zásahy celkem (Kč) 160 000 650 000 Nák l ad y cel k em (Kč) 2 718 250 Poznámka: Pro stanovení orientačních cen zásahů byl použit ceník AOPK ČR (2011). 23

4.2 Použité podklady a zdroje informací Albrecht J. a kol.: Českobudějovicko. In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII. - AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 806 str., 2003. Albrechtová A.: Inventarizační průzkum vegetačního krytu, 1985. Anděra, Miloš: Encyklopedie naší přírody FAUNA, nakladatelství Libri, s.r.o.; Praha 2003. Baruš, V., Oliva, O. (eds.) (1995): Mihulovci a ryby (2). Fauna ČR a SR, Academia, Praha 698 pp. Brejšková, L., Anděra, M., Bejček, V., Červený, J., Hanel, L., Lusk, S., Moravec, J., Šťastný, K., Zavadil, V. (2005): Červený seznam obratlovců České republiky - souhrnný přehled. - Pp. 131-171, in: Plesník, J., Hanzal, V., Brejšková, L. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Obratlovci. - Příroda, Praha, 22 [2003], 183 pp. Čurnová A. (2006): Plán péče o přírodní památku Tůně u Špačků pro období 2007 2016. Demek J. et Mackovčin P. [eds.] (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. AOPK ČR Brno. Faina R. et al. (2011): Podklady pro plán péče; EVL Tůně u Špačků. IP hydrologie. Nepublikovaná zpráva, depon. in Naturaservis s.r.o. Fischer D. et Vlach, P. (2011): Podklady pro plán péče; EVL Tůně u Špačků. IP hořavky duhové. Nepublikovaná zpráva, depon. in Naturaservis s.r.o. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 229/2007 Sb. a 23/2011 Sb. Nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod. Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. září 2006 o jakosti sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb [2006/44/ES]. (2006) Brusel, 6 s. Směrnice Rady ze dne 18. července 1978 o jakosti sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb [78/659/EHS]. (1978) Brusel, 6 s., Autorizovaný překlad, databáze RIS MŽP, Praha. Vlach P. (2011): Podklady pro plán péče; EVL Tůně u Špačků. Průzkum půda, geologie, voda. Nepublikovaná zpráva, depon. in Naturaservis s.r.o. Vlček M.: Inventarizační průzkum obratlovců některých chráněných území okresu České Budějovice, 1989. Vlček V. [ed.] (1984): Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia Praha. Vyhnálek, V, Čurnová, A., Boháč, J., Přibylová, A. (2006): Přírodní památka Tůně u Špačků biologický průzkum. Nepublikovaná zpráva. Depon. in KÚ Jihočeského kraje. 24