Problematika přistoupení ČR k evropské měnové unii

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Problematika přistoupení ČR k evropské měnové unii Diplomová práce Autor: Bc. Roman Švagr Finance Vedoucí práce: Ing. Michaela Fleischmannová Praha Březen, 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 30.3.2009 Roman Švagr

Poděkování Za ochotu, pomoc a dobrou spolupráci při vypracování mé diplomové práce chci tímto poděkovat Ing. Michaele Fleischmannové, její rady a názory mi byly cenným přínosem.

Anotace práce Diplomová práce se věnuje problematice zavádění jednotné evropské měny euro v České republice a poukazuje na oblasti, ve kterých musí česká ekonomika přijmout opatření potřebná pro splnění konvergenčních kritérií. Zároveň práce objasňuje činnosti, které musí při přechodu na novou měnu vykonat jednotlivé ekonomické subjekty. První kapitola práce pojednává o historii evropské integrace, vzniku měnové unie a zmiňuje současné fungování evropského systému centrálních bank. Druhá kapitola shrnuje jednotlivé fáze vstupu České republiky do Evropské unie a popisuje plán pro přijetí společné měny. Třetí kapitola je věnována charakteristice jednotlivých konvergenčních kritérií, v podstatné části této kapitoly jsem provedl analýzu jejich současného plnění a vypracoval předpověď možného vývoje včetně uvedení nezbytných kroků pro splnění. Ve čtvrté kapitole jsou objasněny úkoly centrální banky, která hraje důležitou roli v rámci procesu přijetí eura. V závěrečné části práce jsem provedl rozbor činností, které budou muset vykonat jednotlivé ekonomické subjekty v rámci příprav pro přijetí společné měny, součástí této kapitoly je shrnutí poznatků ze zemí, které euro přijaly v nedávné době, a přehled doporučení, kterými se můžou jednotlivé subjekty řídit. Anotation The dissertation focuses on the adoption of the Euro in the Czech Republic and refers to areas where the Czech economy must implement measures in order to meet the entry requirements of the Euro. The paper will explain the behaviour of economic institutions when adopting the Euro. The first chapter deals with European integration, the foundation of the monetary union and its functions. The next chapter details the phases of the Czech Republic s entrance to the European Union and outlines the scheme for the introduction of the Euro. The third chapter is devoted to the characteristics of the entry requirements. There is analysis in this chapter which includes a longitudinal study of fulfilment criteria, specifying the necessary responsibilities and a prediction of future development. The functions of the central bank, in particular the important role it plays in the process of introducing the Euro, are mentioned in the fourth chapter. Finally I have included an analysis of the compulsory activities of economic institutions, a summary of the circumstances of recent Euro-adopting countries and recommendations for the Czech economic institutions.

Obsah ÚVOD... 6 1 Historie evropské měnové unie... 8 1.1 Historický vývoj v Evropě... 8 1.2 Měnová integrace EU... 12 1.3 Evropský systém centrálních bank... 16 1.4 Evropská centrální banka... 17 2 Integrace ČR do EU v hospodářské a měnové oblasti... 19 2.1 Proces integrace do EU... 20 2.2 Přistoupení ČR k eurozóně - dokumenty... 24 3 Konvergenční kritéria a jejich plnění... 27 3.1 Kritéria konvergence... 28 3.1.1 Kritérium cenové stability... 29 3.1.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb... 33 3.1.3 Kritérium udržitelnosti veřejných financí... 35 3.1.3.1 Kritérium veřejného deficitu... 36 3.1.3.2 Kritérium veřejného dluhu... 39 3.1.4 Kritérium stability kurzu měny... 40 3.2 Vývoj konvergenčního procesu v ČR... 43 4 Úkoly ČNB v souvislosti se zavedením eura... 52 4.1 Přehled změn ve fungování ČNB... 55 4.2 Seznam hlavních činností... 56 4.3 Platební styk... 58 4.3.1 Bezhotovostní platební styk... 58 4.3.2 Hotovostní platební styk... 59 4.3.3 Metodika zaokrouhlování a zarovnávání... 60 4.4 Komunikace s veřejností... 61 5 Dopady zavedení eura na ekonomické subjekty v ČR... 62 5.1 Obyvatelstvo ochrana spotřebitele... 63 5.2 Podnikatelská sféra... 67 5.3 Orgány veřejné správy... 71 5.4 Banky a ostatní subjekty finančního sektoru... 72 ZÁVĚR... 76 Seznam použité literatury... 79 Seznam zkratek... 81

ÚVOD Počátky evropské integrace se datují již na začátku dvacátého století, kdy byly zaznamenány prvotní úvahy o evropské pospolitosti. Důvodem k zahájení integračního procesu byla potřeba zajistit mír v Evropě po světových válkách, upevnit narušené vztahy mezi jednotlivými národy a zaručit obyvatelům evropských zemí důstojné životní podmínky. V průběhu dalších desetiletí byly představovány základní kontury pro vznik evropského společenství národů a vznikala základní pravidla pro fungování nově vznikajícího systému. Hlavními myšlenkami bylo zřízení celní unie, provádění společné zahraniční politiky, s ohledem na zaměření Evropy na oblast zemědělství byla součástí návrhů také společná zemědělská politika. Pro vznik konkrétního evropského společenství bylo nutno sjednotit právní systém budoucích členských států. Zásadním konceptem, který vykazoval jednotnost zemí v prohlubování integračního procesu, byl vznik jednotného vnitřního trhu. V následujícím období došlo v Evropě k několika událostem nadnárodního významu, zejména se jednalo o politické převraty v letech 1989-90 v zemích střední a východní Evropy, což ve svém konečném důsledku vedlo k urychlení příprav a vznik institutu Evropské unie. Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána v únoru 1992 v Maastrichtu, znamenala významný krok ve spolupráci členských zemí EU ve všech oblastech společenského života svých obyvatel, především pak v oblasti provádění měnové politiky. Doposud poslední fází evropského integračního procesu je vznik hospodářské a měnové unie, jejímž členem je v současnosti 27 zemí Evropské unie, přičemž jednotnou měnu euro prozatím zavedlo do současné doby 16 členských států. Na ostatní země, mezi které patří i Česká republika, se vztahuje dočasná výjimka ze zavedení měny euro. Podpisem Smlouvy o Evropské unii se však Česká republika mimo jiné zavázala přijmout jednotnou evropskou měnu euro, jakmile budou splněna všechna požadovaná maastrichtská konvergenční kritéria. 6

Hlavním cílem této práce je přiblížit a charakterizovat jednotlivé kroky v integraci České republiky do evropské měnové unie a poukázat na dopady zavedení eura na ekonomické subjekty v ČR, zejména v oblasti příprav a vlastního přechodu na novou měnu. Práce má za cíl porovnat ekonomickou situaci ČR vzhledem k ekonomické úrovni zemí eurozóny a na základě očekávaných přínosů a rizik plynoucích z jednotné evropské měny nastínit možnou strategii zavedení eura v naší zemi. Společná měna euro je výraznou změnou v ekonomické, politické i sociální oblasti každé členské země. Významným aspektem při zavádění eura je připravenost ekonomických subjektů na tuto změnu a pochopení významu společné měny, kdy na jedné straně stojí výhody spojené se zavedením, na straně druhé existují možné částečné nevýhody či problémy při přechodu na novou měnu. Pro realizaci výhod spojených se zavedením eura je nutný vysoký stupeň ekonomické konvergence, provázanosti a sladěnosti české ekonomiky s eurozónou. 7

1 Historie evropské měnové unie 1.1 Historický vývoj v Evropě Prvotní myšlenky na zahájení evropské integrace se objevily v poválečném období 20.století a v průběhu dalších desetiletí začal integrační proces, který byl oficiálně započat uzavřením zakládajících smluv. 1 Tzv. Římské smlouvy (Smlouva o EHS, Smlouva o Euratom) z března 1957 konstatovaly potřebu sladění hospodářských politik evropských zemí. Evropské hospodářské společenství 2 tehdy nemělo dostatečné nástroje k přijímání rozhodnutí o těchto záležitostech, důvodem byla zejména skutečnost, že Rada EU musela hlasovat jednomyslně a to při složitosti probíhajících jednání prakticky znamenalo nemožnost dosáhnout ve většině sporných otázek kompromisu. Hlavní zásady Evropského měnového systému byly zpracovány těsně po vzniku Evropského hospodářského společenství. Důvodem vytvoření zásad byla zejména potřeba obnovení fungování systémů mezinárodních plateb po válce. Zásluhu na jejich vzniku měl především francouzský ekonomický poradce a politik Jean Monnet, který se ve spolupráci s dalšími odborníky přičinil o vytvoření návrhu budoucího fungování EHS. Prostředkem k realizaci zásad mělo být nejdříve vytvoření Evropského rezervního fondu, následně se v plánu počítalo se zavedením jednotné evropské měny a se založením evropské měnové instituce. 3 Návrh na vytvoření rezervního fondu byl v listopadu 1959 přijat tzv. Akčním výborem pro Spojené státy evropské a zároveň bylo potvrzeno směřování k zavedení společné měny a měnové politiky, čímž Evropské hospodářské společenství získalo důležitý nástroj k posílení vlivu na mezinárodní měnový systém. Posléze byly předmětem jednání otázky liberalizace pohybu kapitálu, měnové politiky a pomoci při problémech s platební bilancí. 1 Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) 2 Belgické království, Spolková republika Německo, Francouzská republika, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království 3 Zdroj: http://europa.eu/abc/history/foundingfathers/monnet/index_cs.htm 8

Příčinou zavedení důslednější měnové spolupráce v rámci EHS byly problémy v rámci brettonwoodského systému, které se objevily již v průběhu 50. let. Tyto problémy gradovaly počátkem 60. let, kdy oslabil americký dolar v rámci krize na trhu zlata, další měnou, která zaznamenala problémy byla německá marka následovaná nizozemským guldenem v r. 1961. Tyto skutečnosti vedly k myšlence, že v rámci rostoucí integrace obchodu je zapotřebí rostoucí spolupráce hospodářské a měnové politiky zemí EHS, což by mělo přinést nastolení rovnováhy mezi členskými státy a zároveň to znamenalo fakt, že přínosy budou při ideálním fungování měnové unie vyšší než náklady. Přes stagnaci při budování a rozšiřování EHS v 60. letech předložila Evropská komise návrh na zavedení pevných devizových kurzů mezi měnami členských zemí a vytvoření evropské rezervní měny v roce 1962, a na další návrh Evropské komise byl v roce 1964 založen Výbor guvernérů centrálních bank. Podstatným krokem, vedoucím k integraci v Evropě, bylo sloučení orgánů Evropského hospodářského společenství a Euratom v roce 1967 a vznik Evropského společenství (ES). Dalším posunem v integračním procesu bylo zrušení cel uvnitř ES (tzv. celní unie) a zavedení celních tarifů na průmyslové zboží pro subjekty z třetích zemí od 1.7.1968, na zemědělské výrobky pak od 1.1.1970. Při konání vrcholného summitu představitelů ES v roce 1969 byly schváleny další kroky prohlubující integraci v rámci Evropského společenství 4. Nejdůležitějším výstupem tohoto setkání bylo schválení cíle vytvořit měnovou unii, o rok později již plány obsahovaly myšlenku zavedení společné měny. Doba na přelomu 60. a 70. let se vyznačovala konfrontací různých názorů na zavedení jednotné měny. Hlavními aktéry při vyjednávání byli především Francouzi a Němci. Francouzi zastávali názor, podle kterého nebylo potřeba klást důraz na sladěnost ekonomik členských států a pro účely zavedení společné měny navrhovali fixaci devizových kurzů 4 Hlavními představiteli nového směru byli tehdejší francouzský prezident Georges Pompidou a německý kancléř Willy Brandt. 9

jednotlivých měn, přičemž by se jednotlivé ekonomiky následně musely přizpůsobit, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi členskými státy. 5 Podle názoru Německa mělo mít přednost dosažení sladěnosti mezi jednotlivými ekonomikami prostřednictvím konvergenčního procesu před zafixováním devizových kurzů jednotlivých měn. Stanovení pevných devizových kurzů by podle Němců znamenalo enormní tlak na některé členské státy ES, protože předpokládali, že předčasné spojení se zeměmi, které vykazují vyšší inflaci, by znamenalo oslabení jejich schopnosti zabránit takovéto inflaci. Zároveň upozorňovali na fakt, že pro dosažení efektivního fungování měnové unie bude třeba zajistit úpravu hlasování v Radě EU z jednomyslného na většinové a případně předat některé pravomoci Evropskému parlamentu. 6 V důsledku střetu různých názorů na budoucí fungování měnové unie a za účelem nalezení řešení sporných otázek, byla založena pracovní skupina, jejímž předsedou byl zvolen premiér Lucemburska Pierre Werner. V rámci této pracovní skupiny byly definovány priority hospodářské měnové unie, kterých se mělo dosáhnout již v roce 1980. Mezi priority patřilo zavedení neodvolatelné směnitelnosti a zafixování devizových kurzů jednotlivých měn, dále pak umožnění volného pohybu kapitálu a nahrazení měn členských zemí společnou měnou. Uvedené cíle, zejména udržení devizových kurzů měn členských zemí s užším rozpětím, se však nepodařilo naplnit, neboť jejich realizace byla dotčena krizí mezinárodního měnového systému, která zapříčinila rozpad brettonwoodského systému a navrácení členských zemí k systému plovoucích kurzů. Vzhledem k neúspěšnosti předchozích pokusů rozhodla Rada EU v roce 1972 o povinnosti členských států, aby jejich měna kolísala pouze v rozmezí +/-2,25 % od své parity vůči americkému dolaru. 7 I přes uvolnění pevného kurzu amerického dolaru v březnu 1973 a přes následné kolísání měn zúčastněných států v zásadě docházelo k dodržování dohody mezi členskými i nečlenskými státy a postupně se formovaly základní postupy pro vzájemnou spolupráci v rámci Evropského společenství. 5 O tomto přístupu se také hovořilo jako o teorii lokomotivy : nejprve jednotná měna jako předmět vývoje konvergence (spolu s Francií, ho podporovala Belgie a Evropská komise). 6 Tento přístup, podporovaný vedle Německa také Nizozemím, byl označován jako korunovační teorie : nejprve hospodářská konvergence, potom jednotná měna 7 Na rozdíl od rozmezí 4,5 %, které přijaly ostatní členské státy Mezinárodního měnového fondu. Toto uspořádání je známé pod názvem "had v tunelu jako charakteristika užšího rozpětí, které se pohybovalo uvnitř rozpětí širšího. 10

V procesu vytváření hospodářské a měnové unie byly hlavním bodem diskuzí úvahy o podobě optimální měnové oblasti. Vyspělost ekonomik jednotlivých států byla chápána především jako výsledek makroekonomické politiky každé země a pro konvergenční účely se předpokládalo optimálně jednat zejména na politické úrovni, kde by vláda každé členské země měla provádět politiku vedoucí ke stabilitě. Převažoval názor, že dokud budou znatelné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v oblasti makroekonomické politiky trvat, zejména co se týká vývoje inflace, nebude možné společnou měnu zavést. Tyto úvahy podněcovaly k vypracování návrhu, který měl v procesu budování měnové unie zabezpečit vytvoření paralelní měny. Ta měla existovat souběžně s měnami zemí Evropského společenství a měla fungovat pro oficiální účely, případně jako rezervní měna. Představou politiků bylo také využití paralelní měny jako prostředku pro zúčtování a pro soukromé účely na devizových a kapitálových trzích. V plánu byla zmíněna společná vize, kdy se ekonomiky členských zemí adaptují na používání paralelní měny a pro její neopomenutelný význam bude v budoucnu nahrazena měnou jednotnou. S realizací této vize vyslovila souhlas Evropská komise, která následně přijala opatření pro dokončení procesu vzniku měnové unie a po vytvoření Evropského měnového systému (EMS) v roce 1979 vznikla nová Evropská měnová jednotka (ECU), 8 která bezprostředně začala plnit funkce společné měny. Měna Podíl národní měny v 1 ECU (%) Počet jednotek národní měny v 1 ECU Belgický a lucemburský frank 9,5 0,828 Britská libra 13,6 1,15 Dánská koruna 3 0,286 Francouzský frank 19,8 3,8 Irská libra 1,1 109 Italská lira 9,5 0,217 Německá marka 33 0,00759 Nizozemský gulden 10,5 0,0885 Tabulka č. 1 Složení ECU v době vzniku (13.3.1979) Zdroj: www.zavedenieura.cz 8 European Currency Unit evropská zúčtovací jednotka, používala se při transakcích mezi centrálními bankami členský zemí EMS. Podíl národní měny v měnovém koši byl stanoven podle podílu jednotlivých států na celkové produkci, na vzájemném obchodu a účasti na mechanismu úvěrové pomoci. Od 1.1.1999 bylo v kurzu 1:1 nahrazeno společnou měnou euro. 11

1.2 Měnová integrace EU Pro zajištění hladkého fungování Evropského měnového systému bylo nutné určit střední kurzy měn členských států vůči Evropské měnové jednotce ECU a k sobě navzájem, další podmínkou byl vznik kurzového mechanismu ERM. 9 Od této doby začala probíhat kvalitnější spolupráce v oblasti měnové politiky zemí ES, nejpodstatnější úlohou bylo určení přísnějších pravidel realizace měnové politiky souběžně s udržováním společných devizových rezerv a poskytováním vzájemně příznivých podmínek v úvěrové oblasti. Normální rozpětí mechanismu směnných kurzů bylo stanoveno na +/- 2,25% od středních parit. 10 Následkem měnové krize EMS bylo dne 2.srpna 1993 přijato společné rozhodnutí ministrů financí a guvernérů centrálních bank členských zemí EU rozšířit kurzové rozpětí na +/- 15%.Výjimkou byly německá marka a holandský gulden, které na základě bilaterální dohody Německa a Nizozemí zachovávaly původní rozpětí. Střední parity měn však zůstaly nezměněné. Zkušenosti od této doby ukazují, že širší rozpětí kurzů pomohlo dosáhnout podstatného stupně kurzové stability v ERM. Přestože na základě tlaků na ERM v prvých měsících roku 1995 byly dne 5.3.1995 dvoustranné střední kurzy španělské pesety a portugalského escuda oproti ostatním měnám v ERM sníženy o 7%, resp. 3,5%, zůstaly obě měny uvnitř systému bez vzniku krizové situace. (zdroj: ČNB Integrace ČR do EU měnová a hospodářská politika) Evropský měnový systém docílil stabilizace kurzů měn členských států a mohl se považovat za základní kámen evropské měnové unie. Důležitým mezníkem v ekonomické integraci Evropy se stala Smlouva o Evropské unii, 11 v níž byly zmíněny úlohy, které měly vést k prohlubování integrace zemí starého kontinentu a která stanovila podmínky pro vznik Hospodářské a měnové unie (HMU), v jejímž rámci měly členské státy možnost disponovat jednotnou měnou, jakmile budou splňovat kritéria konvergence. Zavedení společné měny bylo považováno za poslední ze všech etap při vytváření jednotného trhu v členských zemích EU. 9 Exchange Rate Mechanism ERM znamenal, že ke změnám parit mohlo dojít pouze vzájemnou dohodou mezi Evropskou komisí a státy, účastnící se ERM 10 Respektive +/- 6% pro španělskou pesetu a portugalské escudo 11 Tzv. Maastrichtská smlouva ze dne 7.2.1992, účinná od 1.11.1993 změnila název Evropského společenství na Evropskou unii. Členskými státy v té době byly Belgie, Dánsko, Spolková republika Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Velká Británie. 12

Obrázek č. 1 Stádia budování HMU Zdroj: Evropská centrální banka První etapa Hospodářské a měnové unie se datovala od 1.7.1990 do 31.12.1993 a v jejím průběhu došlo k užší koordinaci centrálních bank jednotlivých zemí. Členské země se v této etapě zavázaly přijmout nařízení, které měly za cíl zajistit harmonizaci právních předpisů za účelem budoucího vzniku Evropské centrální banky (ECB) a její měnové politiky. Zároveň bylo přistoupeno k dokončení liberalizace pohybu kapitálu, a to konkrétně zrušením jakýchkoliv restrikcí v této oblasti včetně přetvoření podmínek pro provádění plateb mezi členskými státy navzájem nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi. Nejdůležitějším záměrem první etapy bylo podpořit konvergenční proces mezi jednotlivými státy Evropské unie, především v oblasti vývoje inflace a úrokových sazeb, zajistit kurzovou stabilitu a dovršit vznik společného evropského trhu. 13

Druhá etapa se datovala od 1.1.1994 do 31.12.1998 a vyznačovala se zavedením přísnějších pravidel pro řízení měnové politiky. Za účelem podpory jednotné měnové politiky byl v roce 1994 založen Evropský měnový institut (EMI), jehož cílem bylo navrhnout a připravit plán pro zavedení jednotné měny a koordinovat kroky ve fiskální oblasti za účelem dosažení nominální konvergence členských zemí až do data vzniku Evropské centrální banky (ECB) ke dni 1.6.1998. Jedním z důležitých kritérií pro vstup konkrétní země do měnové unie bylo dodržení zásady vyvarovat se nadměrného deficitu veřejných rozpočtů, což bylo podnětem ke schválení Paktu stability a růstu 12 v roce 1997. V uvedeném období došlo ke stanovení názvu společné měny euro, a zároveň byl schválen celkový plán, který počítal se zavedením eura ve dvou etapách. První etapou mělo být zavedení nové měny v bezhotovostním režimu, následující etapa zahrnovala uvedení eura do hotovostního oběhu v podobě bankovek a mincí. Tento proces nakonec podstoupily členské státy, které splnily tzv. maastrichtská kritéria a jejichž vstupu do měnové unie rozhodla Evropská rada v květnu 1998. Tato fáze hospodářské a měnové unie se vyznačovala především realizací přípravných prací na zahájení třetí etapy - vlastního přechodu na novou měnu. Změny se dotkly rovněž oblasti veřejného sektoru, kterému bylo tímto zakázáno přijímat úvěry poskytnuté centrálními bankami a využívat zvýhodněného přístupu k finančním institucím. V třetí etapě, která začala 1.1.1999, došlo k již zmiňovanému zavedení nové měny v bezhotovostním režimu v těch členských zemích EU, které splnily podmínky pro vstup do poslední etapy HMU, tj. maastrichtská kritéria. K tomuto datu byly neodvolatelně fixovány kurzy národních měn vůči euru na základě stanovených přepočítacích koeficientů. Evropská měnová jednotka ECU byla nahrazena eurem v poměru 1:1 a řízení jednotné měnové politiky Eurosystému 13 se od doby svého vzniku ujala Evropská centrální banka. 12 Pakt stability a růstu měl zajistit, aby členské státy dodržovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné měny. V Paktu jsou zmíněny podmínky kontroly rozpočtové disciplíny, koordinace hospodářských politik, snižovaní nadměrných deficitů apod. 13 Eurosystém existuje od 1.ledna 1999 a zahrnuje ECB a národní centrální banky států EU, které zavedly euro. 14

Zároveň došlo k nahrazení původního kurzového mechanismu ERM novým mechanismem ERM II, což pro členské státy EU, které doposud euro nepřijaly, znamenalo udržování kurzu vlastní měny v pásmu +/- 15%. Dodržování tohoto fluktuačního pásma je pro členské státy, které se připravují na přijetí společné měny, povinné alespoň po dobu dvou let před vstupem do oblasti společné měny, což prakticky znamená předchozí dvouletou účast v ERM II a splnění této podmínky patří mezi konvergenční kritéria. Od okamžiku zavedení jednotné měny v bezhotovostní formě začal bankovní sektor realizovat své měnové operace a úkony na mezinárodním trhu v měně euro, v nové měně se tímto začaly vést i komerční účty bankovních subjektů. Z důvodu potřeby zúčtování transakcí měnové politiky byl vytvořen nový platební systém TARGET, 14 který pomohl vyřešit potřeby řízení společné měnové politiky. V rámci této fáze bylo v řadě zemí zahájeno přeceňování zboží a služeb na euro a ceníky začaly postupně obsahovat údaje jak v národní měně, tak i v euru. Následně došlo k 1.1.2002 k zavedení eurobankovek a euromincí do hotovostního oběhu. Bankovky a mince v původní měně bylo možné bezplatně vyměnit za euro v centrální bance dané země nebo tamních komerčních bankách. Od 1.1.2002 byly všechny nové obchody uzavírány pouze v nové měně euro a v nové měně se začaly realizovat všechny platební transakce. Taktéž všechny platební prostředky, jako šeky, platební karty, transfery, byly konvertovány na novou měnu euro. Členské země, které od tohoto data přijaly euro, zvolily variantu duálního oběhu původní měny a eura po dobu dvou měsíců od zavedení společné měny, od 1.3.2002 pak byly bankovky a mince v původní měně staženy z oběhu a pozbyly status zákonného platidla, 15 následně byla jejich výměna možná již jen v centrální bance členského státu. Tímto byla dovršena poslední fáze hospodářské a měnové unie, která zahrnovala přechod celého finančního systému na jednotnou měnu a prostřednictvím ECB začala být prováděna společná měnová politika zúčastněných zemí. 14 Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer 15 Německá marka přestala mít status zákonného platidla již od 1.ledna 2002 15

1.3 Evropský systém centrálních bank Institut Evropského systému centrálních bank (ESCB) vznikl v poslední etapě hospodářské a měnové unie a jeho nejdůležitějším úkolem je především zabezpečení cenové stability v zemích eurozóny prostřednictvím koordinace měnových politik jednotlivých zemí. ESCB rovněž plní funkci dohledu nad fungováním platebních systémů a zabezpečuje kontrolu při provádění devizových operací. ESCB tvoří Evropská centrální banka a centrální banky všech členských států Evropské unie. Vrcholným orgánem je generální rada, jako rozhodovací orgán působí rada guvernérů. Prvořadým cílem evropského systému centrálních bank podle Smlouvy o EU je udržovat cenovou stabilitu. Aniž by byl dotčen tento cíl, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ES se záměrem přispět k dosažení cílů ES podle smlouvy, tj. zejména podporovat harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských činností v ES, trvalý a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, a to vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie a prováděním společných politik a činností uvedených ve smlouvě o EU. Základními úkoly ESCB jsou definování a provádění měnové politiky ES, provádění devizových operací v souladu s ustanoveními smlouvy, držení a správa oficiálních devizových rezerv členských států, podporování plynulého fungování platebních systémů a podílení se na programech kompetentních úřadů zaměřených na stabilitu finančního systému. (zdroj: Evropská centrální banka). Z výše uvedeného vyplývá, že zásadní rozhodovací pravomoc v měnové politice má Evropská centrální banka, přičemž centrální banky členských zemí mají povinnost jednat v souladu s nařízeními ECB. Přesto je jednotlivým centrálním bankám ponechána pravomoc řídit vlastní měnovou politiku dle národních právních předpisů. 16

1.4 Evropská centrální banka Úkolem Evropské centrální banky je provádění měnové politiky v jednotné měně euro a udržování cenové stability zemí eurozóny za součinnosti centrálních bank jednotlivých zemí. Ve své činnosti nahradila fungování dočasně založeného Evropského měnového institutu k 1.7.1998. Dnem jejího vzniku převzala ECB část devizových rezerv národních centrálních bank, odpovídajících jejich podílu na upsaném kapitálu ECB, 16 a má tak neomezené právo pro jejich správu a využití. Evropská centrální banka, jakož i centrální banky členských zemí EU, musí být nezávislé na orgánech i institucích Evropské unie, zrovna tak na vládách členských států, především ve věcech plnění jejich hlavních úkolů. Sídlem Evropské centrální banky je Frankfurt nad Mohanem v Německu. Evropská centrální banka má právní subjektivitu, přičemž jejími vrcholnými orgány jsou rada guvernérů, generální rada a výkonná rada. Rada guvernérů se skládá z členů výkonné rady a guvernérů národních centrálních bank eurozóny a její zásadní funkcí je určování měnové politiky Evropské unie. V souladu s tímto vykonává řadu dílčích činností, jakými jsou určování střednědobých měnových cílů prostřednictvím stanovení klíčových úrokových sazeb, další funkcí je povinnost vytváření rezerv. Dalším orgánem ECB je výkonná rada, která připravuje zasedání rady guvernérů a jedná na základě jejího rozhodnutí, čímž vykonává vlastní měnovou politiku. 16 Základní kapitál evropské centrální banky při zahájení činnosti v roce 1998 činil 5 miliard ECU. Se vstupem deseti nových členských států do EU 1. května 2004 byl zvýšen základní kapitál ECB z 5 miliard EUR na cca 5,56 mld. a současně byl rozšířen klíč pro upisování základního kapitálu. Podle článku 29 statutu ESCB a ECB jsou váhy podílů národních centrálních bank v klíči pro upisování základního kapitálu ECB stanoveny rovným dílem podle podílu příslušného členského státu na celkovém počtu obyvatel a na hrubém domácím produktu EU. Národní centrální banky Eurosystému jsou povinny splatit svůj podíl na upsaném kapitálu v plné výši. Třináct národních centrálních bank zemí, které nebyly k 1.květnu.2004 členy eurozóny, 16 bylo povinno splatit 7% svého podílu na upsaném kapitálu. V případě České národní banky se jednalo o cca 5,7 mil.eur (zdroj: ČNB Evropská centrální banka a Evropský systém centrálních bank). 17

Generální rada se na rozdíl od rady guvernérů skládá z prezidenta, viceprezidenta a guvernérů národních centrálních bank všech členských států EU, nikoli tedy jen států eurozóny. Jejím hlavním posláním je vydávání rozhodnutí, doporučení a názorů, kterými se následně řídí ostatní vrcholné orgány ECB. Členem generální rady je od 1.5.2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie a stala se součástí ESCB, také guvernér České národní banky. Od tohoto data se guvernér ČNB pravidelně účastní jednání generální rady ECB. Po vstupu České republiky do evropské měnové unie bude guvernér ČNB rovněž členem Rady guvernérů a bude se spolupodílet na určování měnové politiky Evropské unie. Kromě strategického cíle udržování cenové stability je ECB odpovědná za vydávání eurobankovek a euromincí, participuje na sjednocení bankovního dohledu v zemích EU a pro svou činnost navrhuje a přijímá jednotlivé právní normy. V rámci konvergenčního procesu a přijetí nových zemí do Evropské měnové unie hraje ECB roli poradní a pomáhá přistupujícím zemím najít konstruktivní a odpovědný způsob, jak docílit bezproblémové přijetí eura. 17 17 Zdroj: PADOA-SCHIOPPA, Tommaso. The euro and its central bank: getting united after the union. 18

2 Integrace ČR do EU v hospodářské a měnové oblasti Na zasedání vrcholných orgánů Evropské unie v Kodani v prosinci 2002 bylo schváleno přijetí deseti kandidátských zemí, včetně České republiky, do Evropské unie k datu 1.5.2004 (viz. obrázek č.2). Česká republika se tímto právním aktem, spolu s ostatními přistoupivšími zeměmi, rovněž zavázala k přijetí jednotné evropské měny euro. Stanovení termínu, ke kterému naše země společnou měnu euro přijme, je plně v kompetenci vlády České republiky. Členství v eurozóně je však podmíněno zejména splněním ekonomických a právních podmínek, vyplývajících ze Smlouvy o Evropské unii, nazývajících se též konvergenční kritéria. Členské státy: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Spojené království a Švédsko. Nové členské státy: Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Litva a Slovinsko. Obrázek č. 2 Země EU k 1.5.2004 Zdroj: www.europa.eu Cílem integrace České republiky do evropských struktur je přiblížení, potažmo vyrovnání výkonnosti naší ekonomiky v porovnání s vyspělými západoevropskými státy. V procesu integrace je nutné dodržovat základní principy fungování Evropské unie, zejména v oblasti zajištění volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. 19

Proces zavedení eura lze posuzovat z mnoha různých hledisek. Na straně jedné lze mluvit o výhodách plynoucích ze zavedení jednotné měny, ať už jde o vyšší ekonomickou stabilitu naší země, občané mohou vidět přínos ve snazším cestování do zemí EU. Na straně druhé nejvíce obav plyne z přijetí společné měnové politiky řízené Evropskou centrální bankou související se ztrátou možnosti suverénního provádění měnové politiky prostřednictvím České národní banky. Vstupu do hospodářské a měnové unie předcházelo několik etap, ve kterých se Česká republika postupně zařadila mezi státy, které sdílejí společná pravidla pro uskutečňování zahraničního obchodu a které koordinují vznik jednotného vnitřního trhu bez bariér zabraňujících volnému pohybu. Za účelem bezproblémového přijetí eura v ČR byly vládou a Českou národní bankou vypracovány dokumenty, které řeší všechny technické, organizační a právní náležitosti při přechodu na jednotnou měnu. Jedná se o Národní plán zavedení eura v České republice a Strategie přistoupení ČR k eurozóně, ve kterých jsou zmíněny zejména principy právní jistoty a instrukce vedoucí k úspoře nákladů spojených se zavedením eura. 2.1 Proces integrace do EU Na počátku integračního procesu, po přijetí Evropské dohody v únoru 1995, byla Česká republika nucena realizovat veřejné reformy za účelem splnění základních kritérií pro vstup do Evropské unie, tzv. kodaňských kritérií. Hlavním cílem bylo zajištění fungujícího tržního hospodářství a minimalizace dopadů tržních procesů probíhajících v rámci Evropské unie do české ekonomiky. Podmínek pro splnění hlavních kritérií pro přijetí do Evropské unie bylo několik, jednalo se zejména o zajištění rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou prostřednictvím fungování konkurence na trhu a uvolnění cenové hladiny nebo stanovení pevných pravidel pro postavení finančního sektoru včetně úpravy zásad pro založení nových podnikatelských subjektů. Další podmínkou byla revize právního systému, který měl zabezpečit jednoduchost při obhajobě vlastnických práv. 20

Úkolem veřejné správy bylo nejen zabezpečení udržitelnosti veřejných financí a rozpočtů, ale i provedení strukturálních reforem, které by zajišťovaly růst konkurenceschopnosti české ekonomiky. Potřeba zesílení tlaku na realizaci těchto aktivit byla ovlivněna právě stanovením termínu vstupu do Evropské unie v roce 2004. Česká republika v této záležitosti představila Národní program přípravy na členství v EU, ve kterém byla představen souhrn úkolů provázejících přípravu naší země k přijetí do Evropské unie, potažmo reflektoval účast ČR v hospodářské a měnové unii. Součástí programu byla analýza úrovně deficitu veřejných financí a veřejného dluhu společně se zpracováním makroekonomické předpovědi vývoje české ekonomiky ve střednědobém horizontu. Vláda ČR následně v listopadu 1999 vyhodnotila v dokumentu Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR plnění dosavadních kritérií a v roce 2001 představila nový dokument Předvstupní hospodářský program, ve kterém byly shrnuty činnosti směřující k další ekonomické transformaci a k zahájení příprav na vstup do Evropské unie. Tento dokument provázel dění v české ekonomice až do doby, kdy byla Česká republika přijata jako nová členská země EU. Vyvrcholením výše uvedených příprav byl právě vstup ČR do Evropské unie. Tímto okamžikem česká ekonomika přistoupila k zahájení plnění konvergenčních kritérií, 18 které v konečné fázi mají dovést Českou republiku ke vstupu do hospodářské a měnové unie. Dokumentem, provázejícím plnění plánu vývoje veřejných financí v naší zemi, je vládou ČR stanovený Konvergenční program, jehož každoroční aktualizaci provádí Ministerstvo financí ČR. Připravenost na vstup do eurozóny v oblasti plnění konvergenčních kritérií a v oblasti úprav národní legislativy rovněž pravidelně hodnotí Evropská komise v rámci Konvergenčních zpráv. Po vstupu do EU museli představitelé ČR začít řešit několik dalších otázek souvisejících s budoucím vstupem do eurozóny. První otázkou byla přiměřenost rozhodování v oblasti kurzové politiky, která se okamžikem vstupu do EU stala věcí společného zájmu a Česká republika se zavázala řídit kurzovou politiku tak, aby neohrozila hladké fungování jednotného evropského trhu. Cílem tedy mělo být udržování kurzu naší měny bez velkého kolísání vůči euru. 18 Podrobněji uvedeno v kapitole 3 Konvergenční kritéria a jejich plnění 21

Další otázkou byl rozdílný přístup ČR a ostatních nových členských zemí EU k načasování budoucího zavedení eura. Celkem sedm z deseti členských zemí, 19 které vstoupily do EU v roce 2004, přijalo strategii zavedení společné měny v co nejkratší lhůtě a proto se v průběhu roku 2005 zapojily do kurzového mechanismu ERM II. 20 Bývalé sovětské země Lotyšsko, Litva a Estonsko byly nuceny z důvodu neplnění konvergenčních kritérií termín vstupu do eurozóny oproti původním plánům posunout, účastní se pouze členství v ERM II a prozatím oficiálně nestanovily nový termín. Slovinsko přijalo euro v roce 2007, Malta a Kypr v roce 2008, Slovensko zavedlo společnou měnu od počátku roku 2009. Na následující mapě Evropy lze spatřit příslušnost jednotlivých zemí k eurozóně a ERM II. Obrázek č. 3 Členství jednotlivých států v EU a Eurozóně Zdroj: www.zavedenieura.cz 19 Lotyšsko, Litva, Estonsko, Malta, Kypr, Slovensko a Slovinsko 20 Kurzový mechanismus ERM II je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Měna účastnící se ERM II má stanovenu centrální paritu oproti euru a šíři fluktuačního pásma pro pohyb devizového kurzu. V případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak evropskou centrální bankou. Kurzové konvergenční kritérium je oproti tomu jedním z kritérií pro přijetí jednotné měny euro. Plnění kritéria vyžaduje zapojení do ERM II a zachování kurzové stability. Jinými slovy, měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo +/- 15%. Zachování kurzové stability tak s ERM II úzce souvisí, nicméně oba pojmy nelze zaměňovat, neboť země se může účastnit v ERM II a přitom neplnit nebo dokonce ani nemířit na plnění kurzového konvergenčního kritéria. 22

Česká republika, Polsko a Maďarsko upřednostnily variantu účasti v kurzovém mechanismu ERM II pouze po dobu nezbytnou pro splnění kritéria stability kurzu měny. Tato doba dle Smlouvy o EU činí dva roky a termín vstupu do ERM II bude odvozen od stanovení předpokládaného termínu přijetí eura na základě rozhodnutí vlády ČR a ČNB a na schopnosti české ekonomiky plnit dlouhodobě konvergenční kritéria. Rozhodnutí o vstupu do ERM II bude podmíněno připraveností plnit předpoklady pro účast v tomto systému, což znamená dodržovat fluktuační rozpětí +/- 15%. V období členství v kurzovém mechanismu bude přistoupeno k zahájení technických příprav na přijetí jednotné měny, což bude obsahovat zpracování změn v legislativě, realizaci komunikační kampaně apod. Následně požádá Česká republika o zpracování nezávislé konvergenční zprávy Evropskou komisi a Evropskou centrální banku. Tato zpráva bude obsahovat vyhodnocení reálné konvergence a sladěnosti české ekonomiky s ekonomikami zemí eurozóny a také míru slučitelnosti české legislativy s legislativou Evropské unie. V případě pozitivního výsledku vycházejícího z podrobného prozkoumání konvergenční zprávy doporučí Evropská komise Radě EU zrušení výjimky pro zavedení eura v České republice a zároveň bude přibližně půl roku před vstupem do eurozóny určen přepočítací koeficient, který stanoví pevný kurz české koruny vůči euru. Posledním právním aktem, který bude předcházet přijetí společné měny a tedy vstupu České republiky do eurozóny, bude zásadní rozhodnutí Rady EU (jednající na základě návrhu Evropské komise), které následně stanoví přesné datum pro přijetí společné měny euro. 23

2.2 Přistoupení ČR k eurozóně - dokumenty Za účelem posouzení vývoje konvergenčního procesu byla vládou České republiky pověřena Česká národní banka vyhotovením doprovodného dokumentu, který měl obsahovat popis činností a úkolů nezbytných pro přijetí nové měny. Na základě tohoto požadavku vyhotovila centrální banka materiál s názvem Strategie přistoupení České republiky k eurozóně a v roce 2002 ho předložila vládě k posouzení a k přijetí opatření vedoucích k takovému řízení měnové a rozpočtové politiky, které povede k přijetí společné měny. V tomto dokumentu, který byl vládou schválen v roce 2003, byla zmíněna myšlenka, dle které bude mít vstup České republiky do eurozóny pozitivní vliv na vývoj reálné konvergence české ekonomiky vůči ekonomikám Evropské unie. Zároveň materiál doporučoval prohloubení veřejných reforem v České republice za účelem provedení změn ve fungování veřejného sektoru a v systému veřejných financí a také z důvodu zajištění pružného reagování na rychlý vývoj českého hospodářství. Součástí Strategie bylo ustanovení, které definovalo režim vstupu do kurzového mechanismu ERM II a délku pobytu v něm. Jednoznačným výstupem bylo potvrzení setrvat v systému směnných kurzů po minimálně možnou dobu, tj. dle Smlouvy o Evropské unii a stanovených konvergenčních kritérií realizovat pobyt v tomto systému pouze v období dvou let. Předpokladem vstupu do ERM II mělo být dosažení potřebných kroků v přípravě a provádění reforem veřejných financí, což mělo zabezpečit zvýšení flexibility české ekonomiky a umožnit plnění konvergenčního kritéria stability kurzu měny. 21 Analytická část Strategie přistoupení ČR k eurozóně se zabývala otázkami, které popisovaly proces přijetí jednotné měny a zvažovaly pozitiva i rizika zavedení eura. Forma naplňování obsahu tohoto materiálu byla ovlivněna zejména rychlostí, s jakou se česká ekonomika přibližovala k ekonomikám zemí eurozóny, a proto zde byl uveden i termín přistoupení ČR k eurozóně, který byl stanoven na období let 2009-2010. 21 Splnění kurzového konvergenčního kritéria vyžaduje minimálně dvouletou účast v mechanismu ERM II bez devalvace centrální parity. 24

Reálnost tohoto termínu však předpokládala splnění všech konvergenčních kritérií, což měly ovlivňovat skutečnosti jako průběžné provádění strukturální reforem v naší zemi a taktéž konsolidace veřejných financí a s tím související postupující sladěnost naší ekonomiky se zeměmi, které euro již přijaly. Jelikož bylo pro zavedení společné měny v ČR nutné zabezpečit vysoký stupeň ekonomické konvergence a sladěnosti naší ekonomiky se zeměmi eurozóny, nebylo možné dodržet původně stanovený termín přijetí eura. Vzhledem k dynamickému vývoji na mezinárodních trzích i na trhu tuzemském a z důvodu nedostatečné schopnosti přizpůsobit se vnějším ekonomickými šokům, nebyly splněny všechny náležitosti vstupu do měnové unie, což bylo podnětem k aktualizaci dokumentu Strategie představiteli vlády České republiky a Českou národní bankou v roce 2007. Ještě před schválením aktualizované Strategie pro přistoupení ČR k eurozóně byl veřejnosti představen vládou schválený dokument Národní plán zavedení eura v ČR. Tento materiál obsahuje popis jednotlivých kroků, které bude třeba vykonat pro hladké a zdárné přijetí společné měny zejména v oblasti technických a organizačních příprav. Materiál zahrnuje konkrétní činnosti a charakteristiku procesu změn, které budou muset být pro realizaci dílčích činností provedeny, obsahuje rovněž doporučení a rozpis jednotlivých úkolů pro instituce veřejného sektoru orgány státní správy a územní samosprávy, které tímto budou lépe směřovat k bezproblémovému přechodu na euro. 22 Oblastí, ve které bude muset být v rámci příprav pro zavedení eura dle materiálu uskutečněno největší množství změn, byla zmíněna legislativa, zejména pak stanovení zásad pro duální označování cen a duální oběh české měny a eura, úpravy informačních systémů a zajištění informační kampaně. Včasné schválení Národního plánu mělo za cíl zajistit dokonalou přípravu tržních subjektů, redukovat počet možných problémů a zajistit maximální úsporu nákladů soukromého i veřejného sektoru s ohledem na ochranu spotřebitele. V rámci dokumentu byly shrnuty postupy, které mají pomoci veřejnosti připravit se na přijetí společné evropské měny v dostatečném časovém předstihu. 22 Zdroj: Národní plán zavedení eura v ČR společný dokument ČNB a Ministerstva financí, schválený vládou ČR dne 11.4.2007 25

V průběhu vytváření a schvalování Národního plánu zavedení eura v ČR nebylo rozhodnuto o termínu zavedení eura v České republice. Termín, ke kterému vstoupí naše země do eurozóny, stanoví svým rozhodnutím vláda ČR. V současné době platí pro Českou republiku režim tzv. přechodné výjimky pro zavedení eura, 23 což znamená, že dosud nebyly splněny potřebné předpoklady pro zavedení společné měny a euro tak není využíváno jako vlastní měna. Česká republika se zavázala přijmout společnou měnu na základě dokumentu Akt o přistoupení ČR k Evropské unii a ani existence přechodné výjimky pro zavedení eura tímto nezbavuje naši zemi závazku změnit národní měnu za měnu společnou, což doslova znamená usilovat o zavedení eura v nejbližším možném termínu. Předpokladem vstupu do eurozóny je stabilní plnění konvergenčních kritérií a provedení změn v národní legislativě, jmenovitě pak schválení nového zákona o další působnosti centrální banky. Protože proces zavádění jednotné měny je procesem komplexním, schválila vláda České republiky v rámci zajištění kvalitní institucionální přípravy status národního koordinátora, který zajišťuje řízení Národní koordinační skupiny pro zavedení eura.. Hlavním dokumentem, kterým se řídí vláda České republiky v otázce zavedení eura, je materiál Analýza stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, který každoročně připravuje Ministerstvo financí ve spolupráci s ČNB a jehož hlavním obsahem je právě analýza sladěnosti české ekonomiky vůči ekonomikám států, které euro používají jako vlastní měnu. Dalším zásadním materiálem je Konvergenční program ČR, který popisuje konvergenční proces ekonomiky naší země v oblasti veřejných financí za účelem plnění zmiňovaných maastrichtských kritérií v udržitelném rámci. Všeobecně se dá předpokládat, že právě plnění konvergenčního kritéria veřejného deficitu a veřejného dluhu, bude v rámci přístupového procesu nejsložitější splnit. 23 Vedle států s přechodnou výjimkou ještě existují členské státy, které si dohodly trvalou výjimku Velká Británie a Dánsko. Tento režim však země nově vstupující do EU nemohly využít. 26

3 Konvergenční kritéria a jejich plnění Zásadní podmínkou pro začlenění České republiky do hospodářské a měnové unie a přijetí eura jako národní měny znamená dlouhodobě plnit konvergenční kritéria (maastrichtská kritéria), která jsou zmíněna ve Smlouvě o Evropské unii, a dále je specifikuje Protokol o konvergenčních kritériích. Důvodem zavedení kritérií v rámci procesu konvergence je potřeba zajištění vyváženého hospodářského rozvoje v rámci Evropské unie. Hospodářský rozvoj se podaří zabezpečit pouze v případě, kdy členské země budou provádět přiměřenou makroekonomickou politiku a společnou měnovou politiku a bude panovat rovnováha na finančních trzích. Přijetím společné měny prakticky zaniká měnová politika řízená v naší zemi Českou národní bankou a od data zavedení eura tuto činnost vykonává Evropská centrální banka jako hlavní orgán řídící společnou měnovou politiku zemí eurozóny. Měnovou politiku tímto plně nahradí fiskální politika. 24 Zavedení eura přispěje ke zvýšení důvěryhodnosti a stability české ekonomiky a v konečném důsledku pak k jejímu vyššímu růstu a i k růstu životní úrovně občanů České republiky. Vzhledem ke stále větší provázanosti ekonomiky České republiky s ekonomikou eurozóny je zavedení eura opodstatněné a je logickým vyústěním integračního procesu v Evropě. Konvergenční kritéria (viz. obrázek č. 4) lze rozdělit na rozpočtová a měnová. Zatímco rozpočtová kritéria stanoví maximální výši schodku státního rozpočtu a veřejného dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP), měnová kritéria se týkají velikosti inflace, výše úrokových sazeb a stability měnového kurzu. Nezbytnou podmínkou pro přijetí České republiky do evropské měnové unie není pouze splnění konvergenčních kritérií, česká ekonomika musí v zásadě dbát o jejich dlouhodobou udržitelnost. 24 Zdroj: HOSLI, Madeleine. The euro: a concise introduction to European monetary integration. 27

3.1 Kritéria konvergence Kritéria konvergence Postup konvergence členských zemí EU směřujících k eurozóně je vyhodnocován na základě konvergenčních, tzv. maastrichtských kriterií, jejichž splnění je základní podmínkou pro vstup dané země do oblasti jednotné měny euro. 1. Kriterium cenové stability znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míry inflace těch - nanejvýše tří - členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen (HICP) na srovnatelném základě, který bere v úvahu rozdílnosti v národních definicích. 2. Kriterium dlouhodobých úrokových sazeb znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch - nanejvýše tří - členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílným definicím v jednotlivých členských státech. 3. Kriterium veřejného deficitu znamená, že poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy: o buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží o referenční hodnotě, anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního zabezpečení, s výjimkou komerčních operací, definovaných v Evropském systému makroekonomických účtů. 4. Kriterium hrubého veřejného dluhu znamená, že poměr veřejného vládního dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru (viz bod 3). 5. Kriterium stability kurzu měny a účasti v ERM II znamená, že členský stát dodržoval normální rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let před šetřením. Zejména v tomto období nedevalvoval bilaterální směnný kurz své měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu (po zavedení eura vůči euru) z vlastní iniciativy. Kritéria pro vstup do kurzového mechanizmu ERM II (Příslušná dohoda, stanovující konkrétní podmínky účasti v kurzovém mechanizmu bude podepsána prezidentem ECB a guvernérem ČNB. Před tímto krokem bude ministry financí zemí eurozóny a zemí účastnících se systému ERM II rozhodnuto o centrální paritě české koruny k euru a o standardním fluktuačním rozpětí pro povinné intervence zúčastněných centrálních bank. V této souvislosti Rada ECOFIN ve zprávě pro zasedání Evropské rady v Nice (prosinec 2000) jasně deklarovala, že nepokládá za žádoucí, aby členské země před vstupem do ERM II používaly jiná kurzová uspořádání, než zavěšení na euro nebo řízený floating s eurem jako referenční měnou, protože účast v ERM II vyžaduje definici centrální parity vůči euru..z tohoto hlediska současný kurzový režim v ČR, tj. řízený floating s eurem jako referenční měnou, daným podmínkám vyhovuje). 6. Konvergence v legislativní oblasti obsahuje podmínku nezávislosti centrálních bank včetně zákazu financování veřejných institucí ze zdrojů centrálních bank a zákaz zvýhodněného přístupu ke zdrojům úvěrových institucí (čl. 101, 102, 108 a 109 Smlouvy o založení ES). Obrázek č.4 Maastrichtská konvergenční kritéria Zdroj: www.cnb.cz 28