Plán péče o přírodní památku Chlum u Nepřevázky

Plán péče o přírodní památku Chlum u Nepřevázky návrh na vyhlášení na období 206-2025

Schváleno příslušným orgánem ochrany přírody, Krajským úřadem Středočeského kraje, Odborem životního prostředí a zemědělství schváleno protokolem č.j.... ze dne... Ing. Josef Keřka, Ph.D. 2

. Základní údaje o zvláště chráněném území. Základní identifikační údaje evidenční číslo: kategorie ochrany: název území: druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: orgán, který předpis vydal: číslo předpisu: datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: přírodní památka Chlum u Nepřevázky -.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území: Středočeský kraj Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Dobrovice, Mladá Boleslav, Nepřevázka Chloumek u Mladé Boleslavi, Jemníky u Mladé Boleslavi, Nepřevázka, Sýčina Příloha č. M: Orientační mapa s vyznačením území..3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Přehled parcel přírodní památky a jejího ochranného pásma je uveden v příloze T Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí. Níže jsou uvedeny jen souhrnné údaje o výměrách v jednotlivých katastrálních územích. Poznámka: Rozlohy parcel uvedené v katastru nemovitostí v příloze T jsou jen informativní a nemusejí zcela odpovídat skutečné rozloze. Výměry částí pozemků byly zjištěny měřením v programu QuantumGIS a jsou proto jen orientační. Přírodní památka Katastrální území č. 6537, Chloumek u Mladé Boleslavi: 2459 m2 Katastrální území č. 76630, Sýčina: 23973 m2 Katastrální území č. 703559, Nepřevázka: 542605 m2 Katastrální území č. 696455, Jemníky u Mladé Boleslavi: 3045 m2 Celkem PP: 60755 m2 3

Ochranné pásmo Ochranné pásmo je vyhlášené na níže uvedených katastrálních územích a rozlohách: Katastrální území č. 703559, Nepřevázka: 34070 m2 Katastrální území č. 696455, Jemníky u Mladé Boleslavi: 552 m2 Celkem OP: 3959 m2 Příloha č. M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma. Příloha č. T: Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku OP plocha v ha 0,55 Způsob využití pozemku lesní pozemky ZCHÚ plocha v ha 3,65 vodní plochy 0,3 0,48 zamokřená plocha ZCHÚ plocha v ha rybník nebo nádrž trvalé travní porosty orná půda 8,7,8 0,42 3,88 ostatní zemědělské pozemky ostatní plochy 47,05 zastavěné plochy a nádvoří plocha celkem 59,95 vodní tok 0,3 jiná plocha 39,45 neplodná půda 0,23 ostatní komunikace,72 sportoviště a rekreační plocha 5,64 0,4 7,25 3,96.5 Překryv území s jinými chráněnými územími NATURA 2000: Evropsky významná lokalita CZ02009 Chlum u Nepřevázky ÚSES: regionální biocentrum Mladoboleslavský Chlum (identifikátor prvku ÚSES: 234) přírodní park Chlum zřízený v roce 2000 Okresním úřadem Mladá Boleslav 4

.6 Kategorie IUCN IV. - řízená rezervace.7 Předmět ochrany ZCHÚ.7. Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Předmětem ochrany v PP Chlum u Nepřevázky jsou podle nařízení vlády č. 38/203 Sb. o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit (dále jen nařízení vlády č. 38/203 Sb.) tato přírodní stanoviště: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých (kód předmětu ochrany 640) Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) (kód předmětu ochrany 620).7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. Ekosystémy Uvedený aktuální podíl ekosystémů byl zjištěn vlastním mapováním vegetace v roce 205. V textu je území PP děleno na tři části: ) louka u hájovny, 2) vojenské cvičiště a 3) stráně pod Hrádkem. Blíže k částem kap. 2. Stručný popis území. název ekosystému Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) podíl plochy v ZCHÚ (%) přibližně 4,4 % biotop T.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) přibližně 24 % popis ekosystému Střídavě vlhké louky se v PP vyskytují zejména v části vojenského cvičiště, kde osídlují dolní partie mírných svahů. Jedná se o netypické porosty vykazující silný přechod k suchým trávníkům, ve které po svazích směrem nahoru plynule přecházejí. Z velké části se jedná o porosty silně degradované. Část biotopu se totiž nachází na místech, která byla v letech 202 a 203 obnovena vyřezáním již silněji rozrostlých křovin. Z těchto důvodů (vysoké degradace a nevyhraněnosti) je určení podílu biotopu na lokalitě značně nejednoznačné. Dominantou biotopu na vojenském cvičišti je často oman vrbolistý (Inula salicina), z typických diagnostických druhů se místy hojně vyskytuje srpice barvířská (Serratula tinctoria), jen vzácně až zcela ojediněle bývají přítomny metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), bukvice lékařská (Betonica officinalis), svízel severní (Galium boreale), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), koromáč olešníkový (Silaum silaus). Odlišné složení má biotop v na úpatí louky u hájovny. Zde se jeví jako lépe vyhraněný, místy je velmi hojně přítomen koromáč olešníkový (Silaum silaus). Suché trávníky jsou nejvýznamnějším biotopem PP. Zdejší porosty lze patrně všechny přiřadit asociaci Scabioso ochroleucae-brachypodietum pinnati, i když vykazují určitou variabilitu. Suché trávníky se vyskytují zejména na rozsáhlých plochách na vojenském cvičišti. V dolních partiích svahů plynule přecházejí ve vegetaci blízkou střídavě vlhkým 5

biotop T3.4 Širokolisté suché trávníky biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny přibližně 55 % loukám. V menší míře se biotop nachází také na jižně ukloněných svazích strání pod Hrádkem. Biotop je dlouhodobě bez péče a šíří se v něm křoviny. I přes to se ale jedná většinou o zachovalejší až velmi zachovalé porosty. Jako dominanty vegetace vystupují zejména oman vrbolistý (Inula salicina) nebo válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), velmi vzácně sveřep vzpřímený (Bromus erectus), nebo se jedná po porosty bez výraznější dominanty. Na skladbě se podílejí i četné druhy vzácné a ohrožené, některé z nich i ve velkém množství. Jsou to např. hadí mord španělský (Scorzonera hispanica), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), růže galská (Rosa gallica), ojediněle záraza vyšší (Orobnache elatior), pelyněk pontický (Artemisia pontica) aj. Mezofilní křoviny jsou nejrozšířenějším biotopem PP. Vyskytují se na stráních pod Hrádkem a velkoplošně na vojenském cvičišti. Vesměs se jedná o porosty vzniklé expanzí křovin na místa dřívějších suchých trávníků a střídavě vlhkých luk. B. Druhy název druhu záraza vyšší (Orobanche elatior) pelyněk pontický (Artemisia pontica) bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) kosatec sibiřský (Iris sibirica) aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ stupeň ohrožení popis biotopu druhu podle červeného seznamu ČR (Grulich 202) V PP mimořádně C Roste na výslunných travnatých svazích, vzácný druh. V roce v mírně teplých i relativně chladnějších 205 byl nalezen oblastech. Půdy upřednostňuje hluboké, jednotlivě na čtyřech na spraších, opukách a bazických místech v suchých vyvřelinách. V ČR se vyskytuje trávnících v jižní především v teplejších oblastech jižní a části vojenského střední Moravy a středních a cvičiště. severozápadních Čech, jinde zcela ojediněle. V roce 205 nalezen C3 Teplomilný druh, rostoucí na bazických, jen na jediném místě hlubších, vysýchavých půdách suchých na stráních pod trávníků a též na antropicky ovlivněných Hrádkem v počtu stanovištích podobného charakteru. Druh 20 30ti rostlin. má víceméně kontinentální rozšíření. Výskyt je ale Jižní Morava představuje okraj pravděpodobný i na souvislého areálu, v nejteplejších dalších místech. oblastech Čech má jen izolované areály. V území roste místy C3 Roste na suchých travnatých a velice bohatě až křovinatých stráních, v okrajích lesů, ve masově v suchých světlých borech, na pastvinách nebo trávnících na vinicích. Vyhovují mu sušší, slunná až vojenském cvičišti. polostinná stanoviště a zásadité půdy. V ČR se vyskytuje především na jihovýchodní Moravě. V Čechách jsou lokality pouze ostrůvkovité a nejspíše druhotné. Jeden z C3 Druh vlhkých slatinných a rašelinných nejvzácnějších luk, od nížin do podhorských oblastí. Na druhů PP. Roste na lokalitě byl v minulosti zcela jistě louce u hájovny v hojnější, ustoupil díky odvodnění luk a počtu cca 5 trsů na jejich degradací. Nepříliš dobře snáší plošce cca x m. intenzivnější sečení. 6

hadí mord španělský (Scorzonera hispanica) V roce 205 nalézán na vojenském cvičišti a na stráních pod Hrádkem, kde roste roztroušeně v suchých trávnících. C3 Je druhem teplomilných trávníků na hlubších vysýchavých, vápnitých půdách. Vyskytuje se v teplejších oblastech, v Čechách zejména v Českém Středohoří, na Podřipsku, mezi Mladou Boleslaví a Kolínem. Další výskyt je jen velice řídký a izolovaný. Území ČR probíhá severní areálová hranice druhu. Vysvětlivky: C kriticky ohrožený druh C3 ohrožený druh V PP dosud nebyl zpracován systematičtější průzkum bezobratlých živočichů, který by mohl odhalit výskyt některé velmi významného druhu..8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu kód a název typu přírodního stanoviště kód 640 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) kód 620 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) podíl plochy popis biotopu typu přírodního stanoviště v ZCHÚ (%) přibližně 4,4 % popis stanoviště v kapitole.7.2 část A Ekosystémy přibližně 24 % popis stanoviště v kapitole.7.2 část A Ekosystémy.9 Cíl ochrany Omezení či pozastavení vývojových procesů v ekosystémech, které vedle přírody významně formoval svou činností i člověk tak, aby bylo zachováno vývojové stádium ekosystému potřebné pro udržení dobrého stavu předmětu ochrany chráněného území. To znamená především pomocí cíleného managementu obnovit a udržovat zejména vegetaci suchých trávníků a střídavě vlhkých luk s výskytem význačných druhů rostlin a živočichů. 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2. Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů PP Chlum u Nepřevázky se nachází jižně od Mladé Boleslavi. Celková velikost ZCHÚ je 59,95 ha. PP je součástí evropsky významné lokality (EVL) Chlum u Nepřevázky o velikosti 223,34 ha. EVL tvoří komplex zachovalých listnatých, zčásti teplomilně laděných lesů při okraji českého termofytika a druhově velmi bohatých suchých trávníků a luk střídavě vlhkých 7

stanovišť. EVL byla navržena k ochraně několika stanovišť. Jedná se rovněž o lokalitu velmi významnou floristicky a zoologicky. Samotná PP je tvořena výhradně nelesními biotopy. PP se skládá ze tří samostatných částí. Pro jejich identifikaci je dále označuji jako ) vojenské cvičiště, 2) stráně pod Hrádkem a 3) louka u hájovny. Vojenské cvičiště je z nich největší a nachází se na západních svazích Chloumeckého hřbetu na severním okraji obce Nepřevázka. Vojenské cvičiště představuje komplex rozsáhlých křovin, které se mozaikovitě střídají s širokolistými suchými trávníky, které v nejnižších partiích přecházejí do nepříliš vyhraněných střídavě vlhkých luk. Po ukončení využívání k armádním účelům (rok 99) bylo území ponecháno ladem. Stráně pod Hrádkem představují jižní svahy Chloumeckého hřbetu, přibližně mezi obcemi Nepřevázka a Sýčina (označení pod Hrádkem je odvozeno od hradiště, které se v minulosti rozkládalo nad touto částí). Z části se jedná o zkulturněné pravidelně sekané louky s prvky mezofilních ovsíkových luk s přechody k širokolistým suchým trávníkům a z části o porosty křovin na místech dřívějších teplomilných trávníků a z části stále poměrně zachovalé teplomilné trávníky, které byly v minulosti využívány snad jako pastviny a částečně jako sady. Nejmenší část louka u hájovny se nachází na severním úpatí Chloumeckého hřbetu západně od obce Jemníky. Z převážné většiny se jedná o pravidelně (nejméně 2x ročně) sekanou mezofilní až mírně vlhkou či střídavě vlhkou louku. Jedná se o poměrně zachovalou luční vegetaci, v níž se mimo jiné vzácně vyskytuje ohrožený kosatec sibiřský (Iris sibirica). Geomorfologie, geologie a pedologie Provincie: Česká vysočina Soustava: Česká tabule Podsoustava: Severočeská tabule Celek: Jičínská pahorkatina/jizerská tabule Podcelek: Turnovská pahorkatina/dolnojizerská tabule Okrsek: Chloumecký hřbet/luštěnická kotlina PP se nachází na úpatí svahů Chloumeckého hřbetu, jehož svahy spadají do Luštěnické kotliny. Chloumecký hřbet je výrazný nesouměrný hrásťový hřbet protažený ve směru V-Z. Nejvyšší bod U doubku měří 367 m n. m., zvlněná vrcholová plošina se pohybuje ve výškách do 300 m n. m. a úpatí svahů kolem 220 m n. m. Svahy Chloumeckého hřbetu zejména v jižní části jsou hojně narušeny a tvarovány plošnými sesuvy. Výškové rozpětí PP je 225 260 m. Rozkládá se převážně na mírnějších svazích (do cca 30 ) až téměř rovinatém terénu hlavně západní, méně jižní i severní orientace. Mikroreliéf vojenského cvičiště je mírně ovlivněn relativně nedávným využíváním prostoru pro vojenské účely. Z hlediska geologické stavby se území nachází v oblasti Jizerské tabule, která je součástí České křídové tabule. Od toho se odvíjí geologická stavba; většinou se buď jedná o staré pleistocénní terasy Jizery nebo o svrchno-turonské a spodno-senonské pískovcové až jílovcovo-slínovcové usazeniny. Na jižní straně Chloumeckého hřbetu se místy vyskytují sprašové závěje. Půdy v území jsou převážně hnědozemního charakteru, na spraších slabě oglejené. V lesních porostech jsou půdy kambizemní, místy podzolované. V nelesních ekosystémech na slínech, jílech a pískovcích, kterými je tvořena PP, jsou vyvinuty pararendziny. Hydrologické a klimatické poměry PP spadá do povodí Labe a Jizery. Rozvodí se táhne při severních svazích Chlumu. Území je odvodňováno toky Klenice, Dobrovka a Vlkavka. Ve vlastní PP se žádná vodoteč nenachází. Na několika místech Chloumeckého hřbetu jsou příčná údolí se sezónními či trvalými 8

drobnými toky. V celém území je několik malých vrstevnatých pramenů a při úpatí svahů jsou menší rybníčky. Několik málo tůněk (nedávno prohloubených) se nachází též v PP na ploše vojenského cvičiště. Z hlediska klimatického členění spadá území do teplé oblasti T2. Pro ni je typické dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírným jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Klimatické charakteristiky oblasti T2 (Quitt, 975) počet letních dnů 50-60 o počet dnů s průměrnou teplotou 0 C a více 60-70 počet mrazových dnů 00-0 počet ledových dnů 30-40 průměrná teplota v lednu -2 až -3 C průměrná teplota v červenci 8-9 C průměrná teplota v dubnu 8-9 C průměrná teplota v říjnu 7-9 C průměrný počet dnů se srážkami mm a více 90-00 srážkový úhrn ve vegetačním období 350-400 mm srážkový úhrn v zimním období 200-300 mm počet dnů se sněhovou pokrývkou 40-50 počet dnů zamračených 20-40 počet jasných dnů 40-50 Fytogeografické poměry a potenciální vegetace Z fytogeografického hlediska se lokalita nachází v oblasti českého termofytika na styku více fytogeografických jednotek. Těmi jsou podokresy 3a Rožďalovická tabule (část strání pod Hrádkem) a 3b Mladoboleslavský chlum (louka u hájovny, část strání pod Hrádkem) a okres 2 Dolní Pojizeří (drtivá většina vojenského cvičiště). Jejich květena je rozmanitá, tvořená termofyty a mezofyty (v podokrese 3b mezofyty převládají nad termofyty). Dle mapy potenciální přirozené vegetace ČR (Neuhäuslová et al. 997) jsou potenciální přirozenou vegetací převážně černýšové dubohabřiny asociace Melampyro nemorosi Carpinetum, na jižních svazích Chloumeckého hřbetu, kde se nacházejí stráně pod Hrádkem, to jsou mochnové doubravy asociace Potentillo albae-quercetum. Flóra V roce 205 bylo při botanickém průzkumu nalezeno na území PP a vyhlašovaného OP 343 taxonů cévnatých rostlin (včetně několika málo vzácnějších druhů, které zaznamenali v nedávných letech jiní autoři). Jejich skutečný počet však bude ještě vyšší, neboť průzkum byl časově velmi omezen a dále nebyly určovány druhy z kritických skupin. Také nebyly podrobněji zkoumány rozsáhlé porosty více či méně zapojených křovin. Současná květena PP je tvořena zejména druhy typickými pro stanoviště suchých trávníků. Jsou to např. válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), jehlice trnitá (Ononis spinosa), oman vrbolistý (Inula salicina), ostřice plstnatá a chabá (Carex tomentosa, C. flacca), šalvěj luční 9

(Salvia pratensis), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), svízel syřišťový (Galium verum), kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer), krvavec menší (Sanguisorba minor), tolice srpovitá (Medicago falcata), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) a mnoho dalších. Řada druhů patří mezi vzácné a ohrožené druhy naší květeny a některé z nich mají v PP bohatou populaci. Jsou to např. hadí mord španělský (Scorzonera hispanica), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), růže galská (Rosa gallica), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), černýš rolní (Melampyrum arvense), černohlávek dřípený (Prunella laciniata). Vzácně nebo jen zcela ojediněle byly nalezeny záraza vyšší (Orobnache elatior), pelyněk pontický (Artemisia pontica), kozinec dánský (Astragalus danicus). Zejména na čerstvě vlhkých stanovištích mezofilních luk jsou dále přítomny běžné luční druhy, jako např. kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), zvonek rozkladitý (Campanula patula), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), řebříček obecný (Achillea millefolia), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), kakost luční (Geranium pratense), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), jetel luční (Trifolium pratense), svízel bílý (Galium album), chrastavec rolní (Knautia arvensis). Na mírně vlhkých a/nebo střídavě vlhkých stanovištích nalezneme např. krvavec toten (Sanguisorba officinalis), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), pcháč šedý (Cirsium canum), metlici trsnatou (Dechampsia cespitosa), svízel severní (Galium boreale), srpici barvířskou (Serratula tinctoria), ke vzácnějším druhům patří koromáč olešníkový (Silaum silaus), ojediněle se vyskytuje žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum) a kosatec sibiřský (Iris sibirica). Mírné obohacení květeny představují druhy mokřadních stanovišť, kterými jsou drobné vodní plochy (tůňky), vlhké sníženiny nebo drobné vlhčí rýhy při okrajích cest. Zde se nacházejí např. rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širokolistý (Typha latifolia), různé ostřice (Carex riparia, C. acutiformis, C. otrubae) a sítiny (Juncus articulatus, J. inflexus). Ojediněle byla nalezena vzácná ostřice oddálená (Carex distans). Zejména v lemu náletových dřevin při východním okraji vojenského cvičiště a v lemu dřevin na jihovýchodním okraji louky u hájovny jsou přítomny některé druhy již typicky lesní. Jsou to např. jaterník podléška (Hepatica nobilis), svízel lesní (Galium sylvaticum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kopytník evropský (Asarum europaum), bažanka vytrvalá (Mercurialis prennis), strdivka nicí (Melica nutan), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). Ke vzácným a chráněným patří např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium). Početná je na území PP skupina druhů ruderálních, vyskytujících se především podél cest, na místech navážek a skládek a na místech v minulosti i v současnosti silněji disturbovaných. Roztroušeně se vyskytuje invazní zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) a místy hojně expanzní třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), které při absenci managementu mohou představovat vážné nebezpečí. Třtina se šíří i na velkých plochách nedávno (202 a 203) odstraněných křovin v části vojenského cvičiště. Mezi ruderálními druhy jsou i ty, které jsou uvedeny v červeném seznamu. Je to zejména hlaváček letní (Adonis aestivelis), dále i mák polní (Papaver argemone) či rýt barvířský (Reseda luteola). Aktuálně bylo na území PP nalezeno 39 druhů cévnatých rostlin uvedených v červeném seznamu ČR (sensu Grulich 202) (zahrnuje vlastní průzkum v roce 205 a údaje dalších autorů z nedávných let). Z toho je druh v kategorii C, v kategorii C2, 8 druhů je v kategorii C3 a 9 druhů v kategorii C4. Chráněných druhů bylo v území nalezeno 5 ( v kategorii SO, 4 v kategorii O). 0

Vegetace PP tvoří téměř výhradně přírodní biotopy (94 %). Jejich rozmanitost ale není příliš vysoká; dominují zde čtyři typy, ostatní jsou zastoupeny zcela zanedbatelně. Výrazně převažují vysoké mezofilní křoviny (biotop K3), které se zde rozšířily na místech předchozího výskytu širokolistých suchých trávníků a střídavě vlhkých luk. Ze tří biotopů, jež jsou v EVL předmětem ochrany, se v PP nacházejí dva z nich: suché širokolisté trávníky (biotop T3.4) a střídavě vlhké louky (T.9). Podle mapování biotopů v roce 205 zde dohromady aktuálně zaujímají rozlohu přibližně 8,8 ha. Suché trávníky jsou jednoznačně nejvýznamnějším biotopem v PP. Zdejší porosty lze patrně všechny přiřadit asociaci Scabioso ochroleucaebrachypodietum pinnati, i když vykazují určitou variabilitu. Složení vegetace je zpravidla velice pestré. Jako dominanty vystupují zejména oman vrbolistý (Inula salicina) nebo válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), velmi vzácně sveřep vzpřímený (Bromus erectus), nebo se jedná po porosty bez výraznější dominanty. Ačkoliv se jedná (s výjimkou zkulturněných luk na stráních pod Hrádkem) o delší čas již neobhospodařované plochy, vyznačují se jen nižší mírou degradace. Na jejich složení se podílí i řada druhů vzácných a ohrožených. Méně významné jsou střídavě vlhké louky. Ty se zde nevyskytují v příliš typické podobě (s výjimkou malé plochy v ochranném pásmu louky u hájovny), spíše představují přechodnou vegetaci k suchým trávníkům. Oproti suchým trávníkům se také vyznačují vyšší degradací, neboť z velké části se jedná o porosty obnovené odstraněním křovin v letech 202 a 203. Na těchto plochách se šíří třtina křovištní (Calamagrostis epigeios). Plošně významnější travinobylinnou vegetací jsou ještě mezofilní ovsíkové louky, které se v zachovalejší a druhově pestřejší podobě vyskytují na louce u hájovny. Na stráních pod Hrádkem mají ochuzenou podobu zkulturněných luk (s přechody k suchým širokolistým trávníkům). Ve sníženině na malé ploše se ve vojenském cvičišti vyskytuje porost eutrofní rákosiny (biotop M.), v němž byly nedávno vytvořeny malé tůňky. Na louce u hájovny se vyskytuje v ose louky pruh ochuzené vegetace vlhkých pcháčových luk (biotop T.5) a nad ním fragment vegetace vysokých ostřic s ostřicí pobřežní (Carex riparia) (biotop M.7). Fauna Fauna PP, potažmo EVL, nebyla doposud soustavněji prozkoumána. Vyšší pozornost byla věnována pouze obojživelníkům (vícero autorů, údaje z NDOP), motýlům (v prostoru vojenského cvičiště, Kadlec T., 2009, NDOP), ptákům (vícero autorů, údaje z NDOP) a pavoukům (průzkum M. Čejky, 20, ze strání nad Sýčinou v blízkosti PP). Obojživelníci jsou vázáni na menší tůně v prostoru vojenského cvičiště (v nedávné době obnovených), ale i na další menší vodní nádrže v oblasti Chloumeckého hřbetu. Jsou to čolek obecný (Lissotriton vulgaris) a č. velký (T. cristatus), kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (B. viridis), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan hnědý (R. temporaria). S výjimkou snad jen skokana štíhlého se zde obojživelníci vyskytují jen ve velmi malých populacích. Z plazů byli v roce 205 náhodně pozorováni ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Nelze vyloučit výskyt i dalších druhů, např. užovky hladké. Ze vzácnějších druhů avifauny, které zde byly zaznamenány, nacházejí v prostoru PP velice vhodné podmínky pěnice vlašská (Sylvia nisoria), ťuhýk obecný (Lanius collurio), bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), strnad luční (Miliaria calandra), křepelka polní (Coturnix coturnix), koroptev polní (Perdix perdix). Při zimování zde byl zaznamenán brkoslav severní (Bombycilla garrulus). Další významné druhy vyhledávají především lesní prostředí Chloumského hřbetu (např. slavík obecný, krutihlav obecný, lejsek šedý, datel černý). Z dosavadních průzkumů bezobratlých živočichů (motýli, pavouci) vyplývá, že patrně velmi významná je v PP entomofauna. Z nalezených vzácnějších nebo chráněných druhů

motýlů je třeba zmínit modrásky vičencového (Polyommatus thersites) a m. lesního (Cyaniris semiargus), soumračníka skořicového (Spialia sertorus), batolce červeného (Apatura ilia), hojně se vyskytují vřetenušky (např. vřetenuška ligrusová, Zygaena carniolica) nebo ostruháček švestkový (Satyrium pruni). Ikonickými motýly jsou otakárci, v území byl nalezen otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) i běžnější otakárek fenyklový (Papilio machaon). Z dosud nalezených pavouků na jižních svazích Chloumeckého hřbetu v těsné blízkosti PP je možno považovat šest za významné druhy a bioindikátory biotopů. Mezi ně patří i v norách žijící sklípkánek černý (Atypis piceus), jeden ze tří sklípkanů žijících v ČR. Fauna brouků dosud nebyla zkoumána. Nápadným druhem je zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata). V nedávných letech bylo na území PP zjištěno 8 druhů chráněných (nejsou zahrnuta náhodná druhů bez přímé vazby na lokalitu, jako je z ptáků např. vlaštovka obecná). Z toho je řazen mezi druhy kriticky ohrožené, 9 mezi silně ohrožené a 8 mezi ohrožené. Podle červených seznamů bylo dosud zjištěno 25 druhů. Oba údaje, o počtu druhů chráněných i druhů červených seznamů, jsou však značně neúplné, neboť dosud nebyla zkoumána velká část skupin bezobratlých živočichů. Přehled zvláště chráněných a dalších významných druhů Ve sloupci stupeň ohrožení je na prvním místě uvedeno ohrožení podle vyhlášky č. 395/992 Sb., na druhém místě ohrožení podle příslušných červených seznamů (Grulich 202, Plesník et al. 2003, Farkač et al. 2005). název druhu aktuální stupeň popis biotopu druhu, další poznámky početnost nebo ohrožení vitalita populace v ZCHÚ BEZOBRATLÍ otakárek fenyklový (Papilio machaon) vlastní 205: jen jednou na vojenském cvičišti O, -- otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) Kadlec 2009: zaznamenán jedinec O, VU batolec červený (Apatura ilia) Kadlec 2009: zaznamenán jedinec O, -- modrásek lesní Kadlec 2009: --, VU Je jedním z našich největších denních motýlů (dosahuje velikosti až 7 cm). Druh je na území ČR široce rozšířen a není považován za ohrožený. Vyskytuje se všude na bezlesích stanovištích, zvlášť hojný v agrocenózách, na kulturních loukách, v zahradách, na stepích a lesostepích, na raně sukcesních plevelových společenstvech opuštěných polí. Částečný migrant, migrující jedinci překonávají i nejvyšší horské polohy. Obývá výslunné skály, skalní stepi a lesostepi, často s jižní expozicí, výslunné stráně apod. V Čechách výrazně ustoupil. Vyhynul z většiny historicky obývaného území, zvláště na jihu a východě území. Přežívá pouze v nejteplejších oblastech. Na Moravě dosud běžný na jihu (zhruba k Brnu) a jihovýchodě. uvádí Kadlec T., 2009 (NDOP) Vyhledává lesní cesty, průseky a lemy v údolích řek a v okolí vodních ploch, většinou v blízkosti porostů měkkých dřevin. Je plošně rozšířen po celém území ČR, chybí pouze v intenzivně obhospodařovaných a odlesněných krajích a v chladných horských oblastech (vystupuje do ca 600 m n. m.). uvádí Kadlec T., 2009 (NDOP) Osidluje různé typy polopřirozených luk od mezofilních 2

(Cyaniris semiargus) zaznamenán jedinec soumračník skořicový (Spialia sertorius) Kadlec 2009: zaznamenáno několik málo jedinců --, VU modrásek vičencový (Polyommatus thersites)? --, VU sklípkánek černý (Atypus piceus)? --, VU skálovka vidlicová (Drassyllus villicus) mikarie mravencovitá (Micaria formicaria) běžník stepní (Ozyptila claveata) běžník prostý (Ozyptila simplex) běžník doubravní (Xysticus luctator) až po velmi vlhké, lesní paseky, otevřené okraje lesů i sušší náspy, příkopy a další biotopy liniového charakteru. V ČR se vyskytuje převážně v pahorkatinách až hornatých oblastech. Dosud je místy hojný v pohraničních pohořích (Šumava, Krušné hory, Hrubý a Nízký Jeseník, Beskydy, Vsetínské vrchy, Bílé Karpaty) a v řídce osídlených vlhčích oblastech (jihočeské Pošumaví, Doupovské hory). Výrazně ustoupil z oblastí ve vnitrozemí a ze severních Sudet (Krkonoše, Orlické hory aj.).? --, VU? --, VU? --, LC? --, LC? --, VU relativně často SO, NT uvádí Kadlec T., 2009 (NDOP) Obývá skalnaté stepi na bazických podkladech, méně na spraších či bazických vulkanitech, k jihu exponované krátkostébelné stepní stráně a opukové bílé stráně. Vyžaduje místa s nezapojeným drnem, osídluje také vápencové lomy a železniční náspy v sousedství xerotermích lokalit. V ČR se jedná o velmi lokální druh, vyskytuje se především v teplých oblastech nížin a pahorkatin a na několika izolovaných stanovištích v jižních Čechách, Podorličí a na střední a severovýchodní Moravě. uvádí Kadlec T., 2009 (NDOP) Vyhledává skalní stepi a lesostepi, výslunné kamenité stráně, sprašové stepi a suché úvozy většinou na bazickém podkladu. Obsazuje však také silniční zářezy a náspy, plochy na periferiích velkých měst (Brno, Praha) oseté luční směsí s vičencem. V ČR je jeho výskyt je omezen na nejbližší okolí Prahy, Český kras, České středohoří a především jižní a jihovýchodní Moravu. Izolované populace jsou udávány i odjinud. uvádí Benetka M., 98 (NDOP) V ČR nejrozšířenější druh sklípkánka, i tak nehojný. Např. na Vsetínsku, v Bílých Karpatech a ve středních Čechách. Do nadmořské výšky 600 m n. m. Žije na teplých stráních, výslunných okrajích lesů, suchých pastvinách a lesostepích. Mnoho jeho lokalit zaniklo lidskou činností. Negativním faktorem působícím na mizení populací je zarůstání lokalit dřevinami. Uvádí Čejka (20) ze svahů nad Sýčinou, v blízkosti PP. Výskyt je pravděpodobný i na území samotné PP. Uvádí Čejka (20) ze svahů nad Sýčinou, v blízkosti PP. Výskyt je pravděpodobný i na území samotné PP. Uvádí Čejka (20) ze svahů nad Sýčinou, v blízkosti PP. Výskyt je pravděpodobný i na území samotné PP. Uvádí Čejka (20) ze svahů nad Sýčinou, v blízkosti PP. Výskyt je pravděpodobný i na území samotné PP. Uvádí Čejka (20) ze svahů nad Sýčinou, v blízkosti PP. Výskyt je pravděpodobný i na území samotné PP. Uvádí Čejka (20) ze svahů nad Sýčinou, v blízkosti PP. Výskyt je pravděpodobný i na území samotné PP. OBOJŽIVELNÍCI skokan štíhlý (Rana dalmatina) V ČR dává přednost nižším polohám, ačkoliv vystupuje i do podhůří; především v povodí velkých českých řek. 3

skokan hnědý (Rana temporaria) kuňka obecná (Bombina bombina) ropucha zelená (Bufo viridis) ropucha obecná (Bufo bufo) čolek velký (Triturus cristatus) čolek obecný (Lissotriton vulgaris) jednotlivě jednotlivě relativně často jednotlivě jednotlivě jednotlivě --, NT SO, EN SO, NT O, NT SO, EN SO, NT uvadí Neuhäuserová Z., 2008, 2009 (NDOP) a Pipek J., Moravec P, Jindrová M., Bravený L. 20 (NDOP) z vícera míst Chloumeckého hřbetu V ČR nejběžnější druh obojživelníka. Obývá různé typy vodních nádrží a jejich okolí, od nížin do hor. ze sousedství PP uvádí Neuhäuserová Z. 2009 (NDOP) a Pipek J., Moravec P, Jindrová M., Bravený L. 20 (NDOP) Žije v rybnících s mělčinami, tůňkách a loužích. Zimu přežívá na souši zahrabaná v zemi. Rozmnožování probíhá v mělké vodě s hustou vegetací. V ČR se vyskytuje v nižších a středních polohách, převážně do 400 m n. m. uvádí Neuhäuserová Z., 2008, 2009 (NDOP): tůňka poblíž vojenské střelnice Druh se vyskytuje zejména v nižších polohách, přibližně do 450 m n. m. Žije v kulturní krajině, vyskytuje se např. v zahradách, parcích, polích, v okolí jezírek a rybníků. Ze všech našich obojživelníků nejlépe snáší teplo a sucho. Na jaře vyhledává menší prohřáté nádrže, nevyhýbá se i větším kalužím. uvadí Neuhäuserová Z., 2008, 2009 (NDOP) z vícera míst Chloumeckého hřbetu Druh s vysokou přizpůsobivostí. Obývá převážně smíšené lesy v pahorkatinách a horách, vyskytuje se od nížin až do vysokých nadmořských výšek. K rozmnožování dochází ve vodních nádržích, lesních rybníčcích, bažinách, příležitostně i v potocích a menších říčkách. Je častým obyvatelem lidských osad, běžná i ve velkých městech. uvadí Neuhäuserová Z., 2008, 2009 (NDOP) z vícera míst Chloumeckého hřbetu Obývá rozmanité biotopy, důležitá je však blízkost vody, kterou využívá zejména k rozmnožování. Vyhledává čisté, nepřerybněné rybníky, tůně, zatopené lomy či pískovny s vodní vegetací. V ČR se vyskytuje ostrůvkovitě po celém území do 800 m n.m. uvádí Moravec P., Pipek J., Zajíčková K, Bravený L 203 (NDOP) z rybníčku na kraji lesa S od vojenského cvičiště Rozmnožuje se v osluněných menších vodních nádržích, lesních rybníčcích i v kalužích na nezpevněných lesních cestách. Proniká i do méně přitažlivých, často znečištěných vod. Nevyhýbá se ani bezprostřední blízkosti lidských obydlí (jezírka, bazény). Dává přednost nádržím s bohatou vodní vegetací. uvadí Neuhäuserová Z., 2008, 2009 (NDOP) z vícera míst Chloumeckého hřbetu a dále Moravec P., Pipek J., Zajíčková K, Bravený L 203 (NDOP) PLAZI slepýš křehký? SO, LC Slepýš křehký žije téměř na celém území ČR, od nížin 4

(Anguis fragilis) ještěrka obecná (Lacerta agilis) až po vyšší hory (nad 000 m n. m). Vyskytuje se běžně v lesích na pasekách a při lesních okrajích, na křovinatých stráních, na loukách, nevyhýbá se ani zahradám. Vlastní 205: relativně často, na více místech SO, NT uvádí Pipek J., Moravec P, Jindrová M., Bravený L. 20 (NDOP), též vlastní Gerža 205 Je nejrozšířenějším druhem ještěrky u nás. Její početnost silně poklesla díky ztrátě vhodných stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, sušší louky i okraje lesů. vlastní Gerža 205 PTÁCI ťuhýk obecný (Lanius collurio) jednotlivě, lze předpokládat hnízdění několika párů O, NT brkoslav severní (Bombycilla garrulus) v PP nehnízdí, pouze příležitostně přezimuje a na tahu O, -- strnad luční (Miliaria calandra) Šifta 2005: zaznamenáni 4 jedinci bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola) Šifta opakovaně, ale jen jednotlivě O, VU pěnice vlašská (Sylvia nisori) Šifta opakovaně, ale jen jednotlivě SO, VU V ČR hnízdí na většině území od nížin po hory. Od 60. let 20. století se početnost na našem území silně snižovala. Zvrat nastal až v 80. letech, od kdy dochází k mírnému nárůstu stavů. Hnízdním prostředím ťuhýka obecného jsou otevřené plochy s křovinami a keřovými pásy, lesostepní stráně, sady, vinice, okraje lesních porostů nebo lesní paseky s řidším mlázím. Uvádí Šifta J. 200 (NDOP), Broulík K. 200 (NDOP), Jasso L. 200 (NDOP), vlastní Gerža 205 Hnízdní areál brkoslava severního je v severní Evropě v pásmu severského lesa, v zimě však někdy zalétá ve velkých hejnech do střední Evropy. V ČR je každoročně se vyskytujícím zimním hostem, v některých letech má výskyt invazní charakter. uvádí Šifta J. 200 (NDOP) KO, VU Druh je rozšířen na většině nížin a pahorkatin, v posledních letech se posunuje i do vyšších výšek (až kolem 800 m n. m.). Je ptákem otevřených rovinatých ploch, okrajů polí a luk s roztroušenými stromy a keři. Od 70. let minulého století se začal projevovat výrazný úbytek tohoto druhu u nás. Tento trend se v posledním desetiletí minulého století zastavil a počty se opět začaly zvyšovat. uvádí Šifta J. 2005 (NDOP) V ČR obývá především teplejší a sušší oblasti na větší části území, i když je známo i hnízdění z hřebenů hor. Početnost v Evropě se v letech 970-90 znatelně zmenšovala, poté se stav otočil a v současnosti se jedná o přibývající druh. uvádí Šifta J. 999, 2000, 200, 2002 (NDOP) U nás se jedná o nejvzácnější druh pěnice. Hnízdní výskyt je soustředěn do nížin a pahorkatin (cca do 500 m. n. m.). Do 80. let minulého století u nás došlo k výraznému úbytku stavů (až o 50%), v posledních desetiletích se stavy opět zvyšují. Vyhledává husté křovinné porosty, hlavně s trnitými keři, při okrajích listnatých lesů, na polních mezích a remízcích. uvádí Šifta J. opakovaně v letech 200 až 20 5

křepelka polní (Coturnix coturnix) koroptev polní (Perdix perdix) vlastní 205: několik jedinců vlastní 205: několik jedinců SO, NT O, NT (NDOP), Illich O., 2007 (NDOP), Broulík K. 200 (NDOP) Hnízdí nehojně na většině území ČR, hlavně v nižších a středních polohách, místy však vystupuje i vysoko do hor. V 9. století byla u nás velice hojným druhem, počátkem 20. století začal pokles stavů, který vrcholil po roce 930. Od poloviny 80. let dochází k pozvolnému zvyšování početnosti, tento trend trvá doposud. Žije skrytě v oraništích a na lukách. vlastní Gerža 205, ochranné pásmo vojenského cvičiště Obývá kulturní oblasti nížin a středních poloh s poli, místy však vystupuje i vysoko do horských oblastí. V ČR nastal dramatický pokles stavů v 50. letech zhruba na desetinu dřívějších stavů. Koroptve se dodnes vyskytují prakticky po celém území ČR, jejich populace je však malá. vlastní Gerža 205, ochranné pásmo vojenského cvičiště ROSTLINY kozinec dánský (Astragalus danicus) okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) vlastní 205: několik málo rostlin vlastní 205: desítky až stovky rostlin vlastní 205: desítky rostlin? O, C3 O, C4 Roste v polosuchých až suchých travinných porostech, lemech a světlinách teplomilných doubrav, písčitých borech, na kamenitých svazích a pastvinách. V ČR se vyskytuje roztroušeně v termofytiku, zřídka v mezofytiku od planárního do suprakolinního stupně. Přes Čechy probíhá jižní hranice celkového rozšíření. V roce 205 byl nalezen na jediném místě na stráních pod Hrádkem a to na úplné hranici PP. Výskyt je možný a pravděpodobný i jinde. Tento druh preferuje listnaté lesy (doubravy, květnaté bučiny, dubohabřiny), křovinaté stráně a světlé lemy, výjimečně se objevuje i na nezastíněných stanovištích. Roste na humózních, většinou zásaditých půdách. V oblastech je však poměrně vzácná. Roste po celém území ČR v nižších a až středních polohách na vhodném substrátu. O, C4 Druh se v PP vyskytuje jen okrajově. Při průzkumu v roce 205 nalézán na více místech v dřevinném lemu podél východního okraje vojenského cvičiště. Druh roste především v dubohabřinách, teplomilných doubravách a květnatých bučinách. Půdy má rád středně vlhké, humózní a bohaté na živiny. V ČR roste roztroušeně v lesích teplejších oblastí státu. O, C3 V PP se vyskytuje jen okrajově. V roce 205 nalézán v dřevinném lemu podél východního okraje vojenského cvičiště. Jedna z našich dosud relativně hojných orchidejí. Roste ve světlých lesích a v křovinách, také na otevřených loukách, na půdách suchých až vlhkých, od nížin do hor. Z PP nedávno uvádí Kůrková 2003 (NDOP3) a Farská 6

kosatec sibiřský (Iris sibirica) vlastní 205: jen asi 5 trsů na plošce cca x m. SO, C3 záraza vyšší (Orobnache elatior) vlastní 205: několik málo rostlin --, Ct prorostlík dlouholistý vlastní (Bupleurum longifolium subsp. 205: jen asi 0 longifolium) rostlin hlaváček letní (Adonis aestivalis) pelyněk pontický (Artemisia pontica) ostřice oddálená (Carex distans) ostřice Micheliova (Carex michelii) vlastní 205: ojedinělé rostliny vlastní 205: na jediném místě 20-30 rostlin, patrně bude hojnější vlastní 205: na dvou místech v OP na ploše desítek až stovek m2. vlastní 205: stovky --, C2 --, C3 --, C3 --, C3 --, C3 202 (NDOP). Nalezly jej v dřevinném lemu při východním okraji vojenského cvičiště. Druh vlhkých slatinných a rašelinných luk, od nížin do podhorských oblastí. Na lokalitě byl v minulosti zcela jistě hojnější, ustoupil díky odvodnění luk a jejich degradací. Nepříliš dobře snáší intenzivnější sečení. Roste na louce u hájovny. Roste na výslunných travnatých svazích, v mírně teplých i relativně chladnějších oblastech. Půdy upřednostňuje hluboké, na spraších, opukách a bazických vyvřelinách. V ČR se vyskytuje především v teplejších oblastech jižní a střední Moravy a středních a severozápadních Čech, jinde zcela ojediněle. V roce 205 byl nalezen na čtyřech místech v suchých trávnících v jižní části vojenského cvičiště. Roste zejména ve světlých teplomilnějších listnatých lesích, v lesních okrajích, na pasekách, od nížin do pahorkatin, především na bazických pokladech. V ČR roste roztroušeně v severozápadních, středních a východních Čechách a na jihozápadní Moravě. Jinde jen výjimečně. Na území PP se vyskytuje jen zcela okrajově, neboť zde nenachází vhodná stanoviště. Nalezen byl v roce 205 při kraji lesního porostu na louce u hájovny. V ČR v minulosti běžný polní plevel. Roste na polích a úhorech, při okrajích silnic a cest, ojediněle i na skalnatých stráních. V ČR se vyskytuje jen v teplých oblastech v pásmu nížin až pahorkatin. V roce 205 nalezena jediná rostlina na ploše skládky zeminy a organického odpadu ve vojenském cvičišti. Dále byl pozorován při kraji pole podél Z hranice louky u hájovny (nižší desítky). Farská 202 (NDOP) druh dále nalezla v křovinách na stráních pod Hrádkem. Teplomilný druh, rostoucí na bazických, hlubších, vysýchavých půdách suchých trávníků a též na antropicky ovlivněných stanovištích podobného charakteru (např. železniční náspy). Druh má víceméně kontinentální rozšíření. Jižní Morava představuje okraj souvislého areálu, v nejteplejších oblastech Čech má již jen izolované areály. V roce 205 nalezen jen na jediném místě na stráních pod Hrádkem. Druh je fakultativním halofytem. Vyskytuje se na mírně zasolených půdách slanisek, luk a v příkopech, i na člověkem narušených místech. Kromě toho roste na slatiništích s vysokým obsahem bází a na vápnitých prameništích. V ČR roste roztroušeně od nížin po pahorkatiny. V roce 205 nalezen jen v OP, v nedávných letech jej Kůrková 2003 (NDOP) nalezla i na ploše PP, v severní části vojenského cvičiště. Roste na stepních stráních, v lesostepích a v teplomilných lesích, v pásmu od nížiny po pahorkatinu. V ČR se vyskytuje roztroušeně na jižní Moravě, vzácně 7

rostlin pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum) bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) černýš rolní (Melampyrum arvense) černohlávek dřípený (Prunella laciniata) rýt barvířský (Reseda luteola) růže galská (Rosa gallica) vlastní 205: desítky až stovky rostlin vlastní 205: místy velice bohatě až masově, mnoho tisíc rostlin vlastní 205: minimálně stovky rostlin vlastní 205: minimálně stovky rostlin vlastní 205: jen několik málo rostlin vlastní 205: stovky až tisíce rostlin také ve středních a severních Čechách. --, C3 --, C3 --, C3 --, C3 --, C3 V roce 205 byla nalézána roztroušeně v dřevinném lemu podél východního okraje vojenského cvičiště Roste nejčastěji na pastvinách, suchých loukách, výslunných travnatých stráních, kamenitých stepích, pasekách a starých úhorech. V Čechách se pcháč bělohlavý vyskytuje v termofytiku, s mírným přesahem do mezofytika (Polabí, Český kras, Doupovská pahorkatina, České Středohoří, Tepelské vrchy). Vyskytuje se vzácně v suchých trávnících i ruderálnější vegetaci na stráních pod Hrádkem i na vojenském cvičišti. Roste na suchých travnatých a křovinatých stráních, v okrajích lesů, ve světlých borech, na pastvinách nebo vinicích. Vyhovují mu sušší, slunná až polostinná stanoviště a zásadité půdy. V ČR se vyskytuje především na jihovýchodní Moravě. V Čechách jsou lokality pouze ostrůvkovité a nejspíše druhotné. V PP roste v suchých trávnících na vojenském cvičišti. Ojediněle byl nalezen i na stráních pod Hrádkem. Roste na suchých a výslunných stráních, na mezích a při okrajích cest, častěji na vápenci. Dříve se objevoval hojně i jako plevel v obilovinách, ale agrotechnickými postupy byl z polí vytlačen. V ČR roste roztroušeně až hojně v teplejších oblastech (především v termofytiku, v mezofytiku dnes již jen vzácně). Druh v PP roste poměrně hojně v suchých trávnících na vojenském cvičišti i na stráních pod Hrádkem. Roste na výslunných stráních, mezích, v křovinách, při okrajích lesů a ve světlých lesích. Vyhledává spíše vápnité půdy. U nás roste hojně v teplých oblastech severozápadních a středních Čech a střední a jižní Moravy. Při průzkumu v roce 205 byla nalézána roztroušeně v suchých trávnících pouze na stráních pod Hrádkem, zcela jistě se vyskytuje ale i na vojenském cvičišti. Roste na stanovištích ovlivněných člověkem kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin. V ČR je považován za archeofyt; vyskytuje se roztroušeně v teplých oblastech, vzácně zasahuje i do chladnějších území. Při průzkumu v roce 205 nalezen jen na navážce a skládce organického odpadu v jižní části vojenského cvičiště. Vyhledává suchá a slunná místa (meze, stráně i skalnaté, náspy, pastviny apod.). V ČR se vyskytuje spíše jen roztroušeně, v nížeji položených a teplejších oblastech, v některých územích zcela chybí a na dalších rychle ubývá. V roce 205 byl zjištěn hojný výskyt zejména v okrajích suchých trávníků a v partiích mezernatých křovin v severovýchodní části vojenského cvičiště v menším počtu na dvou plochách v ochranném pásmu 8

hadí mord španělský (Scorzonera hispanica) koromáč olešníkový (Silaum silaus) ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus) žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum) jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) vlastní 205: stovky rostlin --, C3 louky u hájovny. Pravděpodobně se bude vyskytovat i na dalších místech. Je druhem teplomilných trávníků na hlubších vysýchavých, vápnitých půdách. Vyskytuje se v teplejších oblastech, v Čechách zejména v Českém Středohoří, na Podřipsku, mezi Mladou Boleslaví a Kolínem. Další výskyt je jen velice řídký a izolovaný. Území ČR probíhá severní areálová hranice druhu. --, C3 V roce 205 nalézán na vojenském cvičišti a na stráních pod Hrádkem, kde roste roztroušeně v suchých trávnících. Roste na vlhkých a slatinných loukách, vzácně v lužních lesích. V ČR se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách roztroušeně až vzácně víceméně po celém území. vlastní 205: hojně až masově na velkých plochách, tisíce rostlin --, C3 Na území PP se vyskytuje zcela ojediněle v loukách na úpatí svahů ve vojenském cvičišti, roztroušeně roste ve vlhčích partiích louky u hájovny a hojně zejména na úpatí této louky již v ochranném pásmu. Roste na vlhkých, vysychavých i suchých, někdy i zasolených loukách, pastvinách a na okrajích cest, v pásmu od nížin do pahorkatin, vzácně i v podhůří. V ČR se vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech, především na jižní Moravě a v Polabí. vlastní 205: desítky rostlin --, C3 vlastní 205: stovky rostlin? --, C3 Roste v suchých trávnících i partiích charakteru střídavě vlhkých luk na vojenském cvičišti i na stráních pod Hrádkem. Na stráních pod Hrádkem roste velmi hojně až masově i ve zkulturněných pravidelně sekaných loukách. Druh roste na vlhkých až mokrých loukách, v lužních lesích nebo v pobřežních křovinách. Za několik posledních desetiletí značně ubylo míst výskytu, i samotné početní stavy rostlin se snížily. Při průzkumu v roce 205 byl nalezen ve střední vlhčí části louky u hájovny. Roste na vlhkých nebo střídavě podmáčených pastvinách, na okrajích cest a na návsích, řidčeji též na okrajích rákosin a vodních ploch, nejčastěji na zasolených či alkalických půdách. Vyhledává místa s nezapojenou vegetací. V ČR roste roztroušeně v teplých oblastech zejména severních Čech, na jižní a východní Moravě. Na území PP jej zaznamenala v roce 2003 Kůrková (NDOP). Nalezla jej v SZ části strání pod Hrádkem, kterou porůstají mezernaté křoviny a ruderální vegetace. DALŠÍ DRUHY CÉVNATÝCH ROSTLIN ŘAZENÝCH DO KATEGORIE C4: ostřice Otrubova (Carex otrubae), ostřice pobřežní (Carex riparia), voskovka menší (Cerinthe minor), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), svízel severní (Galium boreale), svízel Wirtgenův (Galium wirtgenii), oman vrbolistý (Inula salicina subsp. salicina), bradáček vejčitý (Listera ovata), pipla osmahlá (Nonea pulla), mák polní (Papaver argemone), smldník jelení (Peucedanum cervaria), prvosenka jarní (Primula veris), hrušeň polnička (Pyrus pyraster), srpice barvířská (Serratula tinctoria), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), jilm habrolistý (Ulmus minor), divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum), violka divotvárná (Viola mirabilis) 9

Vysvětlivky ke stupňům ohrožení druhy chráněné: KO kriticky ohrožený SO druh silně ohrožený O druh ohrožený druhy uvedené v červeném seznamu rostlin (Grulich 202): C4a druh vyžadující pozornost C3 druh ohrožený C2 silně ohrožených C kriticky ohrožený druhy uvedené v červeném seznamu obratlovců (Plesník et al. 2003) a bezobratlých (Farkač et al. 2005): EN ohrožený NT téměř ohrožený VU zranitelný LC málo dotčený 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody PP Chlum u Nepřevázky je nově vyhlašované ZCHÚ. Hlavním podmětem je zařazení mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. EVL Chlum u Nepřevázky (CZ02009) byla navržena k ochraně několika stanovišť na rozloze 223,34 ha. Jako PP jsou vyhlašovány nelesní partie o celkové rozloze 59,95 ha, na větší část EVL se bude vztahovat základní ochrana dle 45c, odst. 2. zákona č. 4/992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lokalita je dále součástí územního systému ekologické stability, regionálního biocentra Mladoboleslavský Chlum (identifikátor prvku ÚSES: 234) o rozloze 299,64 ha. V roce 2000 byl v oblasti Chloumeckého hřbetu okresním úřadem v Mladé Boleslavi zřízen přírodní park Chlum o rozloze 330,37 ha. V minulých letech byly na území PP realizovány některé managementové zásahy, které měly za cíl podpořit přírodní hodnoty lokality. Zejména v letech 202 a 203 (ale částečně i v letech předcházejících) byly zejména vyřezány rozsáhlé plochy dřevin na vojenském cvičišti a byly obnoveny některé malé vodní plošky (podrobnější výčet managementových zásahů je uveden v kap. 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů). V nedávných letech byla v území zbudována naučná stezka, která prochází místy okrajem PP. Občasná managementová opatření na podporu biodiverzity v celé oblasti Chloumeckého hřbetu provádí ČSOP Klenice. b) lesní hospodářství Lesní pozemky zaujímají v PP jen malou rozlohu. Dle katastru nemovitostí se jedná o 3,65 ha (tj. 6, % rozlohy PP). Z toho jich je do lesních hospodářských plánů zařazeno 3,27 ha (5,5 %). Všechny spadají do LHO Mladá Boleslav (0380). Tyto pozemky se nacházejí na stráních pod Hrádkem. Jedná se o plochy ještě nedávno využívané jako zemědělská půda sady, louky nebo pastviny. V současnosti mají podobu suchých trávníků s rozptýleným výskytem křovin a ojedinělými borovicemi až již zapojených porostů křovin. Dle výpisu z 20