ení a funkce periferní krve krevní plasma charakteristika krevních elementů Hemopoesa I.- periody krvetvorby



Podobné dokumenty
Krev, složení krve, formované krevní elementy

Tělní tekutiny jsou roztoky anorganických a organických látek. Jejich základní složkou je voda. Tělní tekutiny zajišťují homeostázu a dělí se:

Krevní plazma organické a anorganické součásti, význam minerálů a bílkovin krevní plazmy. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Morfologie krvinek 607

Otázka: Cévní soustava, krev. Předmět: Biologie. Přidal(a): Petra. Krev. funkce - vede dýchací pliny. - rozvádí živiny, odvádí zplodiny

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Model mitózy Kat. číslo

glutamine.php ší šířenší

vylučování odpadních látek (tělo by bylo schopno samo sebe otrávit) vylučování odpadu v těle

KREV. SLOŽENÍ A FUNKCE PERIFERNÍ KRVE Krevní plasma, homeostasa, nárazníkové systémy, regulační mechanismy Charakteristika krevních elementů

BIOKATALYZÁTORY I. ENZYMY

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Zemědělská botanika. Vít Joza

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

BÍLKOVINY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

imunitní reakcí antigeny protilátky Imunitní reakce specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce

Krev a tělesné tekutiny

KREV. Krev, krevní elementy Zhotovení, barvení a hodnocení krevního nátěru Leukogram, jeho diagnostický význam. Ústav histologie a embryologie

Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký

Nemocnice Na Bulovce Budínova 2, Praha 8 Čísla metod v LIS

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce

FORMOVANÉ KREVNÍ ELEMENTY

FUNKCE KRVE TRANSPORTNÍ OBRANNÁ

Nemocnice Na Bulovce Budínova 2, Praha 8 Čísla metod v LIS

IMUNITNÍ SYSTÉM NAŠE TĚLESNÁ STRÁŽ

Krev- sanguis. Tekutina těla Tekutá část krevní plazma Pevná část krevní elementy - erytrocyty - leukocyty - trombocyty Hematokrit - poměr

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

laboratorní technologie

Močopohlavní soustava

HEMOPOESA II Morfologie vývojových řad krevních elementů

Vliv různých forem chronické hypoxie na tělesný růst, hematokrit a myokard laboratorního potkana

KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová

Příloha 5. Pracovní list z chemie. Úkol č. 1: Důkaz thiokyanatanových iontů ve slinách

ODŮVODNĚNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

Fototermika a fotovoltaika [1]

Experimentáln navozený radia ní syndrom u pokusného zví ete 2

Biologický materiál je tvořen vzorky tělních tekutin, tělesných sekretů, exkretů a tkání.

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

Ceník wellness služeb

F-03 Referenční rozmezí SLH

Potenciometrie. Obr.1 Schema základního uspořádání elektrochemické cely pro potenciometrická měření

obou protichůdných hormonů je ve vzájemné vazbě: snížení hladiny glukosy v krvi, byť velmi

Složky výživy - proteiny. Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Tělní tekutiny zajišťují buňkám tkání stálé optimální podmínky pro jejich specializované funkce, tzn. stálost vnitřního prostředí homeostázu

ZÁSADY SPRÁVNÉ LABORATORNÍ PRAXE VYBRANÁ USTANOVENÍ PRAKTICKÉ APLIKACE

TECHNICKÁ ZPRÁVA REKONSTRUKCE STÁVAJÍCÍHO ÚSEKU MÍSTNÍ KOMUNIKACE: PRŮSEČNÁ KŘIŽOVATKA V OBCI ŠLAPANICE

Akutní stavy Ztráty vody a iont byly hrazeny infúzemi glukózy nebo pitím vody. Vznikající hypoosmolalita ECT vedla k p esunu ásti vody z ECT do ICT.

Jaderná energie. Obrázek atomů železa pomocí řádkovacího tunelového mikroskopu

Mezní kalibry. Druhy kalibrů podle přesnosti: - dílenské kalibry - používají ve výrobě, - porovnávací kalibry - pro kontrolu dílenských kalibrů.

Krev. Krevní buňky (formované elementy)

Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno

Obr.2 Tumoriformní amyloid plíce. Základní struktura plic je zcela setřena infiltrací amyloidem. (H&E)

NÁVRHOVÝ PROGRAM VÝMĚNÍKŮ TEPLA FIRMY SECESPOL CAIRO PŘÍRUČKA UŽIVATELE

Přednáška č.10 Ložiska

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

METABOLISMUS - PŘEMĚNA LÁTEK

Vnitřní pravidla stanovená poskytovatelem pro poskytování služby denní stacionáře

Preanalytická fáze vyšetření. MUDr. Jaroslava Ambrožová OKB-H Nemocnice Prachatice, a.s.

SKLÁDANÉ OPĚRNÉ STĚNY

Organismy. Látky. Bakterie drobné, okem neviditelné, některé jsou původci nemocí, většina z nich je však velmi užitečná a v přírodě potřebná

Směrnice o registraci členů a subjektů ČTU

Snímače tlaku a síly. Snímače síly

Provozní řád školy. Eva Jindřichová, zástupkyně ředitelky školy pro ekonomiku a provoz. Mgr. Renáta Zajíčková, ředitelka školy

Zlodějské kvarteto Ovoce a zelenina

KAPITOLA 6.3 POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ OBALŮ PRO INFEKČNÍ LÁTKY KATEGORIE A TŘÍDY 6.2

Vlastnosti vody a její vliv na provoz parních elektrických zvlhčovačů

k OBSLUZE a instalaci TŘÍCESTNÉ MÍSÍCÍ ARMATURY VERNER ČSN EN ISO 9001: 2009

Imunogenetika imunologie. imunity imunitních reakcí antigenů protilátek. imunogenetika. erytrocytárních antigenů histokompatibilitních antigenů

Využi objektů v majetku SMO ve správě MěO Polanka nad Odrou autoři: Ing.arch. Barbora Žufanová, Ing.arch. Mar n Chválek

32001R1788 Úřední věstník L 243, 13/09/2001, strany

účetních informací státu při přenosu účetního záznamu,

Test krev. 2. Jaký iont obsahuje hemoglobin? a) Ca2+ b) Fe2+ c) Mg2+ d) CO2-

-1- N á v r h ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ. 1 Předmět úpravy

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

Stanovy TJ Plzeň-Bílá Hora, z.s.

NÁZEV/TÉMA: Výroba piva

TECHNICKÁ DOKUMENTACE NA PC

Název: VNITŘNÍ STAVBA LISTU

Kótování na strojnických výkresech 1.část

Verze 07 Příloha č. 1

Výzva k podání nabídky včetně zadávací dokumentace na veřejnou zakázku malého rozsahu

Zkouška Jestliže 17 % z 215 t je 36,55 t, potom 83 % z 215 t je 215 t 36,55 t = 178,45 t.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Krevní plazma - tekutá složka, 55% Krev. Krevní buňky - 45% - červené krvinky - bílé krvinky - krevní destičky

Úprava tabulek v MS Word. Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

7. Stropní chlazení, Sálavé panely a pasy - 1. část

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

PRIMA kurník. Kurník o rozměru 1,6 m x 2,5 m s výběhem 3 m x 2,3 m je určen pro 4 PORGovské slepice

Navařování korozivzdorných trvrdonávarů pro rotační díly plunžrů hydraulických lisů. Zbyněk Bunda

Laserové technologie v praxi II. Úvodní přednáška. Bezpečnost práce s lasery. Hana Chmelíčková, SLO UP a FZÚ AVČR Olomouc, 2011

Karcinom pankreatu - zhoubný nádor slinivky břišní

c sin Příklad 2 : v trojúhelníku ABC platí : a = 11,6 dm, c = 9 dm, α = Vypočtěte stranu b a zbývající úhly.

Transkript:

Krev- složen ení a funkce periferní krve krevní plasma charakteristika krevních elementů Hemopoesa I.- periody krvetvorby kmenové a progenitorové buňky regulace hemopoesy určeno výhradně pro přípravu pravu studentů 1.léka kařské fakulty Rešerše: Gartner L. et al., Junqueira C. a Carneiro J., Lüllmann- Rauch R., Maršala J., Ross M.H. a Pawlina W., Stevens A. a Lowe J., Cummings B. mikrofotografie R. Kraus, I. Těšík Ústav histologie a embryologie Doc.MUDr.Hana Brichová,CSc., BO2241 18.11.2013

periferní krev je tekutý orgán suspense formovaných elementů (krvinky) a krevní plazmy objem krve je v průměru přibližně 5 l krev cirkuluje v uzavřeném systému, transportuje nutrienty, hormony, proteiny, ionty, odpadní produkty atd. reguluje tělesnou teplotu a účastní se regulace osmotické a acido-basické rovnováhy životnost (life-span) krevních buněk je různá podle druhu: 3 dny -120 dnů buňky jsou nahrazovány procesem hemopoesy formované elementy: erytrocyty-červené krvinky leukocyty- bílé krvinky: a) granulocyty: neutrofilní, eozinofilní a basofilní leukocyty b) agranulocyty: lymfocyty a monocyty trombocyty- krevní destičky krevní plazma

vzorek čerstvě odebrané krve Formované elementy destičky leukocyty se skládá erytrocyty Formované elementy = hematokrit

krevní plasma - nažloutlá tekutina složení: 90% voda, 9% organické sloučeniny (proteiny: albumin, α-,β-,γ- globuliny, fibrinogen, protein-komplement, aminokyseliny, glukosa, vitaminy, hormony, lipidy, lipoproteiny atd.),0,9% anorganické soli poměr plasmy a formovaných elementů = hematokrit 0,37-0,39 ženy 0,42-0,45 muži je- li krev odebrána z oběhového systému vytvoří se krevní sraženina- koagulum (obsahuje krevní elementy) a krevní serum hematokrit serum je čirá tekutina, ekvivalent plasmy bez fibrinogenu -proteinu, který je konvertován při srážení krve ve fibrin- a bez srážecích faktorů antikoagulancia: heparin, citrát sodný Leukocyty Erytrocyty

ke studiu krevních elementů připravujeme krevní nátěr, obarvený Pappenheimovou panoptickou metodou: užívá směsi barvení May- Grünwald a Giemsa-Romanovsky Tyčka Lüllmann- Rauch,2009

erytrocyty- bezjaderné bikonkávní elementy normální koncentrace: 4,0-5,2 milionů/ 1µl krve u ženy =10-12 litru 4,5-6,0 milionů/ 1µl krve u muže normální velikost: 7,2 µm x 2,1 µm normocyty (kapilára má průměr 5-8 µm) 0,5-1% tvoří retikulocyty, dozrávající erytrocyty 9 µm - makrocyty 6 µm mikrocyty výskyt nestejně velkých ery je anisocytosa výskyt deformovaných ery je poikilocytosa na povrchu plasmatické membrány je vytvořena silná glykokalyx, řetězce oligosacharidů glykoproteinů a glykolipidů vytvářejí determinanty pro A, B, AB a O krevní skupiny a pro MN životnost 120 dní- staré ery exprimují na své povrchové membráně faktory, které rozliší makrofágy sleziny, kostní dřeně a jater takové ery destruují zralé erytrocyty nemají organela, obsahují stroma a červené krevní barvivo hemoglobin

Erytrocyt obsahuje 33%ní roztok hemoglobinu hemoglobin (Hb) konjugovaný protein dvaα-polypeptidové řetězce řetězce se liší sekvencí aminokyselin dvaβ-polypeptidovéřetězce kovalentně vázané na skupinu hem (acidofilní) hem = feroprotoporfyrin - Fe ++ + globin= protein Hb se liší ve složenířetězců podjednotek HbA 1 (adult), HbA 2, HbF (fetal), abnormální HbS (sickle- srpkovitá anemie) obsahují rozpustné enzymy pro glykolysu obsah Fe ++ umožňuje vazbu O 2 a transport O 2 z plic do periferie tkání a CO 2 zpět po2 (parciální tlak kyslíku) v plicích je vysoký, ve tkáních je po2 nízký, váže se CO2 vazba s: O 2 oxyhemoglobin - reversibilní CO 2 karbaminohemoglobin- reversibilní CO karboxyhemoglobin - nevratná pevná vazba na hemoglobin

erytrocyty erytrocyt 7,2 x 2,1 bikonkávní terčík neutrofilní tyčka stavba buněčná membrána- receptory stroma- ghost hemoglobin Erythron pool zralých červených krvinek a jejich progenitorových buněk Erytropoetin hormon, který určuje množství tvorby červených krvinek podle potřeby O 2

membránový skelet erytrocytu umožňuje flexibilitu erytrocytu : zevní povrch membrány erytrocytu transmembránové proteiny vazebný protein- 3 plasmatická membrána vazebný vazebný protein-4.1 vnitřní síť Lüllmann-Rauch, 2009

leukocyty množství 5-9 tis. / 1µl krve = 10-9 polymorfonukleáry mají segmentované jádro mononukleáry- jádro je pravidelné, nesegmentované granulocytyagranulocyty- mají v cytoplasmě specifická granula (enzymy) nemají specifická granula leukogram - procentuelní zastoupení leukocytů v cirkulující krvi velikost (na krevním nátěru) granulocyty: neutrofilní 60-70% 10-12 µm eozinofilní 2-5% 12-14 µm basofilní 0,5-1% 10 µm agranulocyty: lymfocyty 25-30% 6-8 µm monocyty 3-8% 14-20 µm

Neutrofilní granulocyty 60-75% 10-12 µm segmentované jádro, cytoplasma eosinofilní granula: a)azurofilní, podobná lysosomům, obsahují kyselé hydrolázy a myeloperoxidázu b) specifická neutrofilní 0,2 0,8 µm obsahují alkalickou fosfatázu, fagocytiny a baktericidní substance funkce: vysoce motilní, fagocytující buňky chemotaxe vytvářejí pseudopodie

Eosinofilní granulocyty 2-5% 12-14 µm dvoulaločné jádro cytoplasma eosinofilní granula : specifická eosinofilní obsahují kyselou fosfatázu, katepsin,ribonukleázu funkce: pohyb na podkladě chemotaxe jako odpověď na bakteriální produkty a složky komplementu eosinofil fagocytují komplex antigen-protilátka přednostně jsou přitahovány substancemi produkovanými heparinocyty (histamin, eosinofilní chemotaktický anafylaktický faktor ECF-A) a aktivovanými lymfocyty neutrofil

Basofilní granulocyty 0,5-1% 10 µm funkce:? prekursory tkáňových heparinocytů okamžitá hypersensitivní (anafylaktická) reakce N granula: velká specifická basofilní obsahují sulfonované proteoglykany, heparin, chondroitin sulfát, histamin a leukotrien 3

lymfocyt Lymfocyty 20-30% 6-8 µm T and B typ funkce: T buňky -řízená buněčná imunitní odpověď B buňky- humorální odpověď trasformace na plasmatické buňky produkce imunogloblinů jemné cytoplasmatické výběžky cytoplasma světlá, lehce basofilní, úzký lem granula: azurofilní, malé množství plasmocyt lymfocyt cytoplasma: basofilní, vyplněna cisternami GER jádro s loukoťovitě uspořádaným chromatinem produkují imunoglubuliny A,G,M

Monocyty 4-8% 15-20 µm granula: jemná azurofilní, lysosomy jádro ledvinovité cytoplasma kouřově šedá, kouřově modrozelená funkce: velké, motilní, fagocytující buňky člen skupiny buněk monocytomakrofágového systému kmenové buňky mononukleárních fagocytujících elementů (odpovídají chemotakticky a opouštějí periferní krev)

trombocyty - krevní destičky množství 150-400 tis./1µl krve fragmenty cytoplasmy 2-5 µm v průměru obalené buněčnou membránou (nese různé receptory) nemají jádro diferencují se z velkých buněk megakaryocytů oddělováním periferních úseků cytoplasmy trombocyt stavba hyalomera homogenní, obsahuje aktinová a myosinová mikrofilamenta a mikrotubulymarginální svazky mikrotubulů, otevřený tubulární systém chromomera- mitochondrie,vakuoly, systém tubulů a váčků ( Golgi komplex), α- granula- fibrinogen, tromboplastin, fvw a fviii, PDGF δ-granula (elektron-denzní), ADP, ATP, histamin, serotonin, Ca ++ λ- granula lysosomální enzymy glykogen Ca ++ a adenosin difosfát (ADP) zvyšují adhesní schopnost glykokalyx a zesilují přilnavost destiček při poškození povrchu cévní stěny trombocyty aglutinují, vytvářejí koagulum a uzavřou poškozené místo cévní stěny produkují tromboplastin, nutný pro přeměnu fibrinogenu na fibrin a vytvoření koagula

schema trombocytu plasmatická membrána trombocytu jamky marginální svazek mikrotubulů kanalikulární systém

Trombocyty- krevní destičky 150 000-300 000/ 1µl, velikost 2 5 µm tvorba- fragmentace periferních částí cytoplasmy megakaryocytů, bezjaderné částice obalené buněčnou membránou, glykokalyx funkce: jsou esenciální pro normální hemostázu, agregace trombocyty cytoplasmatická granula: α granula, δ denzní granula, lysosomy, peroxisomy krevní destičky v obraze skenovacího elektronového mikroskopu v obraze trasmisního elektronového mikroskopu

proces srážení krve dochází k němu jen v místech, kde je poškozen endothel je podmíněno aktivací nejméně 13 plasmatických proteinů koagulačních faktorů membrána trombocytu a Ca++ (faktor IV) koagulace probíhá dvěma cestami: vnitřní a zevní konečná fáze je transformace protrombinu na trombin, enzym, který katalysuje konverzi fibrinogenu (faktor 1) na fibrinové monomery, které vytvoří síť krevní sraženiny zevní cesta: okamžitě po poranění cévy je uvolněn tkáňový tromboplastin vnitřní cesta: (pomalý nástup) von Willebrandův faktor a faktor VIII vytvoří komplex, který se váže na subendothelový kolagen na membránu trombocytů vyvolá agregaci destiček a jejich připojení ke kolagenu stěny cévní průřez trombocyty v různých funkčních stavech mikrotubuly otevřené kanálky volně plovoucí Lüllmann-Rauch, 2009 vwf adhese,aktivace fibrinogen kolagenní fibrila agregace

Hemopoesa - tvorba krevních elementů kostní dřeň vyplňuje prostory mezi trabekulami spongiosní kosti. Je tvořena nosnou sítí retikulárního vaziva jehož prostory jsou prostoupeny rozvětvenými sinusoidními kapilárami a vyplněny diferencujícími se a zralými krevními buňkami erytrocyty, granulocyty, monocyty, krevní destičky, lymfocyty se vyvíjejí v kostní dřeni Řez kostní dření, zalitou do parafinu, HE Nátěr z kostní dřeně, barvený dle Pappenheima trámec spongiosní kosti hemopoetické krevní ostrůvky tukové buňky

hustá síť sinusoidních kapilárploché endotelové buňky velké fenestrace ve stěně cévy nekompletní bazální lamina, obklopená neúplnou vrstvou výběžků retikulárních buněk a retikulárních vláken makrofágy- dlouhé výběžky hemopoetické krevní ostrůvky tukové buňky sinusoidní kapiláry (šipky) retikulární vazivo

hemopoesa (hematopoiesis, poiesis= vytváření) prenatální hemopoesa postupně se nachází ve stěně žloutkového váčku, v játrech a slezině a nakonec v kostní dřeni postnatální hemopoesa - kostní dřeň (medulla, myelon= dřeň) kostní dřeň dospělých a)červená kostní dřeň- v epifysách humeru a femuru, v plochých a krátkých kostechhemopoeticky aktivní tkáň, diferenciace a zrání krevních buněk b) žlutá kostní dřeň v dlouhých kostech dospělých není krvetvorná infiltrována tukovými buňkami schopnost diferencovat se zpětně v červenou kostní dřeň (rezervní kostní dřeň) stroma - síť retikulárního vaziva - stromální buňky: buňky retikulárního vaziva, tukové buňky, makrofágy, endotelové buňky, produkují růstové faktory v okách sítě retikulárního vaziva ležířady nezralých i zralých krevních buněk hemopoesa probíhá výhradně v extravasálním prostoru (mimo krevní cévy) prekursorové buňky jedné buněčné linie buněčné elementy červené a bílých řad a megakaryocytů vykazují zřetelné specifické morfologické charakteristiky lze je rozlišit na nátěru z kostní dřeně

podle Manuela Tavian, Bruno Peault, Int.J.Dev.Biol 49:243-50, 2005 prenatální hemopoesa začátek krevní cirkulace tvorba krevních buněk ve stěně žloutkového váčku žloutkový váček arteriální klastry první kolonizace jater druhá kolonizace jater kolonizace kostní dřeně dny kontrakce myokardu

původ krevních buněk všechny krevní buňky jsou odvozeny z jedné populace 1) pluripotentní hematopoetické kmenové buňky kostní dřeně nediferencované buňky, jsou schopny samovolného celoživotního sebeobnovování další mitósou vznikají 2) multipotentní progenitorové buňky 3) oligopotentní progenitorové buňky s již určenou diferenciací : CFU-S myeloidní progenitorové buňky- (colony forming unit- spleen) pro erytrocyty, granulocyty, monocyty, megakaryocyty CFU-Ly lymfoidní progenitorové buňky- (colony forming unit-lymphocyte) pro T a B lymfocyty za přítomnosti příslušného růstového faktoru bb. proliferují a diferencují se základním elementem hemopoesy je kmenová pluripotentní hematopoetická buňka pluripotentní hematopoetické buňky a progenitorové buňky jsou malé mají velké jádro s jemným chromatinem tenký lem basofilní cytoplasmy (podobají se lymfocytům)

erytropoesa-tvorba červených krvinek pluripotentní hemopoetická kmenová buňka kostní dřeně diferenciace progenitorových buněk CFU-E (colony forming unit- erytrocyty ) terminální diferencované prekursorové buňky (E1- E5 čísla stupně zralosti) diferenciace progenitorových buněk- mitotická aktivita odpovídá výši koncentrace cytokinu erytropoetinu / tvořen v ledvinách podle změn po 2 parciálního tlaku kyslíku/ erytrocyty se diferencují v erytropoetických ostrůvkách životnost 100-120 dnů granulopoesa- tvorba bílých krvinek 1) vznik 3 unipotentních progenitorových buněk granulocytů odvozených od CFU-s CFU-Eo (colony factor unit-eosinofil) progenitor eosinofilnířady CFU-Ba progenitor basofilnířady CFU-NM společný progenitor pro neutrofilní leukocyty a monocyty z něj vzniká CFU-N (neutrofil) a CFU-M (monocyt) tyto se dále vyvíjejí ve 2) prekursorové buňky granulocytů- jsou histologicky podobné ve všech třech řadách (myeloblasty a promyelocyty)

proliferace proliferace mitosa mitosa diferenciace prolifeace diferenciace ostrůvek erytropoesy myeloblast ostrůvek granulopoesy