ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÝCH ZÁMĚRŮ

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Studijní obor: Ekonomika a management Účetnictví a finanční řízení podniku ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÝCH ZÁMĚRŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Vedoucí bakalářské práce: Eva ČERNÁ Prof. Ing. Iva ŽIVĚLOVÁ, CSc. Znojmo, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zdroje financování podnikatelských záměrů vytvořila samostatně pod vedením vedoucí práce Prof. Ing. Ivy Živělové, CSc.. V seznamu literatury jsem uvedla všechny použité literární a odborné zdroje. Ve Znojmě dne. Podpis:

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat paní Prof. Živělové za odborné vedení bakalářské práce, za poskytnutí cenných rad a za vstřícný přístup, který přispěl ke konečnému vypracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Pokornému, soukromému zemědělci v Jaroměřicích nad Rokytnou, a panu Karlíčkovi z ALD Automotive s.r.o. v Praze za poskytnutí podkladů pro zpracování praktické části této práce.

Abstrakt Předmětem této bakalářské práce je definování vybraného podnikatelského záměru a stanovení možné formy financovaní k tomuto podnikatelskému záměru. Konkrétně se jedná o pořízení zemědělského stroje sklízecí mlátičky. Teoretická část se zabývá analýzou a charakteristikou nejvýznamnějších interních a externích zdrojů financování. V praktické části jsou zvolené formy financování sklízecí mlátičky komparovány dle předem určených podmínek z pohledu výhod a nevýhod. V závěru je zhodnocen výsledek praktické části dle stanovených podmínek a proveden návrh nejvhodnějšího zdroje financování podnikatelského záměru. Klíčová slova: finanční leasing, investiční úvěr, současná hodnota výdajů, sklízecí mlátička, daňově uznatelné výdaje. Abstract Subject of this thesis is to define the selected business plan and determine possible ways of funding this business plan. Specifically, it s going about the acquisition of agricultural machinery combine harvester. The theoretical part deals with the analysis and characterization of major internal and external sources of funding. In the practical part, selected forms of funding are compared according to predetermined conditions in terms of advantages and disadvantages. The end of the thesis represents evaluation of results examined in the practical part, especially the conditions and design of the best source of financing of this business plan. Keywords: financial leasing, investment loan, the present value of expenses, combine harvester, tax deductible expenses

Obsah 1 Úvod... 8 2 Cíl a metodika práce... 9 2.1 Cíl práce... 9 2.2 Metodika práce... 9 3 Teoretická část... 11 3.1 Interní zdroje financování podniku... 13 3.1.1 Odpisy... 13 3.1.2 Nerozdělený zisk... 18 3.2 Externí zdroje financování podniku... 20 3.2.1 Akcie... 21 3.2.2 Dluhopisy - obligace... 26 3.2.3 Dlouhodobé bankovní a dodavatelské úvěry... 28 3.2.4 Finanční podpora z veřejných zdrojů... 32 3.2.5 Leasing alternativní forma financování... 32 3.2.6 Projektové financování... 35 4 Praktická část... 37 4.1 Charakteristika sledovaného podnikatele... 37 4.2 Podnikatelský záměr... 41 4.2.1 Popis investičního záměru... 41 4.2.2 Komparace výhod a nevýhod zvolených způsobů financování... 41 4.2.2.1 Komparace z pohledu vlastnictví... 42 4.2.2.2 Komparace z pohledu administrativní náročnosti... 43 4.2.2.3 Komparace z pohledu účetních a daňových aspektů... 44 4.2.2.4 Komparace z pohledu pojištění a zajištění... 46 4.2.3 Komparace výdajů spojených s různými formami financování... 47 4.2.3.1 Předpokládané výdaje při využití finančního leasingu... 48 4.2.3.2 Předpokládané výdaje při využití investičního úvěru... 53 4.2.3.3 Předpokládané výdaje při využití investičního úvěru s finanční podporou z veřejných zdrojů... 59 4.3 Návrh vhodného zdroje financování podnikatelského záměru... 62

5 Závěr... 64 6 Použité zdroje... 66 7 Přílohy... 70

1 Úvod Finance jsou pojmem, se kterým se setkává každý podnikatelský subjekt od začátku do konce své existence. Jejich získávání je náplní práce každého finančního manažera firmy nebo podnikatele v případech podniků jednotlivce a malých firem. Náročnost této práce spočívá na předmětu podnikání, postavení podniku na trhu, velikostí firmy a celé řadě dalších aspektů. K uskutečnění podnikatelských záměrů a dosažení podnikových cílů je nezbytný kapitál, který představují především dlouhodobé zdroje financování podnikatelských aktivit. Podniky mohou k financování investic využít interní zdroje. V případě, že jim peněžní prostředky k financování celé investice nestačí, je úkolem finančních manažerů získat peníze či kapitál z různých externích zdrojů. Mezi základní otázky, které jsou kladeny při rozhodování o finančních zdrojích, patří: Kolik kapitálu, v jaké struktuře a s jakými náklady ho zajistit? Do jakých aktiv dále investovat? Záměrem práce je navrhnout vhodný zdroj financování vybraného podnikatelského záměru. Nelze jednoznačně stanovit, která z možností financování je nejvýhodnější, protože podmínky financování se případ od případu liší. 8

2 Cíl a metodika práce 2.1 Cíl práce Hlavním cílem práce je návrh vhodného zdroje financování pro daný podnikatelský záměr. V našem případě jde o financování pořízení stroje v zemědělství. Jelikož se jedná o podnikatelský záměr podniku jednotlivce, jsou možnosti financování této investice omezené. V praktické části bakalářské práce se budeme zabývat vyhodnocením analýz a komparace nejčastěji používaných forem externího financování podniků a to finančního leasingu, investičního úvěru a investičního úvěru s využitím dotace. Dílčím cílem bude stanovit vhodná kritéria pro analýzu a komparaci všech těchto druhů financování z pohledu výhod a nevýhod. V závěru práce na základě těchto kritérií jsou shrnuty a vyhodnoceny poznatky jednotlivých šetření a návrh nejvhodnější varianty financování daného podnikatelského záměru. 2.2 Metodika práce Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsou popsány jednotlivé zdroje financování podnikových investic. Protože zdroje financování jsou rozmanité a je jich široká škála, jsou zde porovnávány nejčastěji používané zdroje interní, a dále nejvýznamnější zdroje externí, jak velkých firem, tak malých podniků, v případě použití cizího kapitálu. V praktické části je porovnáván finanční leasing, investiční úvěr a investiční úvěr s dotací úroků z úvěru z veřejných zdrojů na konkrétním případu při pořízení stroje v zemědělské výrobě podniku jednotlivce podle jednotlivých kritérií: vlastnictví předmětu, administrativní náročnost, daňové a účetní aspekty, pojištění a zajištění, cena a výdaje. Každé kritérium má jinou váhu, a proto je každému kritériu přikládána různá důležitost. Při zpracování této práce je využito metodických postupů především syntézy, analýzy a komparace. 9

V praktické části byly použity následující matematické vzorce: Vzorec č. 1 pro výpočet současné hodnoty budoucích výdajů CF 1 CF 2 CF 3 CF 4 CF SHCF = n + (1 + r) (1 + r) 2 + (1 + r) 3 + (1 + r) 4 + + (1 + r) n kde: SHCF je celková současná hodnota výdajů, CF jsou výdaje za příslušné úrokové období, r je diskontní úroková míra, r = (1 - S d ) * i, n i S d je pořadí úrokovacích období, je úroková míra, je sazba daně z příjmu., Výrazy SHCF pro celkovou současnou hodnotu výdajů a CF pro výdaje za příslušné úrokové období budou použity v celé praktické části bakalářské práce. Vzorec č. 2 pro výpočet anuity: a = D * r 1 - v n, kde: a je výše anuity, D je výše úvěru, r je úroková míra za úrokovací období, n je doba splatnosti úvěru v letech, v je diskontní faktor 1/1 + r. Vzorec č. 3 pro výpočet úroku z úvěru (U): U x = a * (1 - v n - x + 1 ), kde: a je výše anuity, U x je úrok v období x, n je počet úrokovacích období. 10

3 Teoretická část Zdroje financování podnikatelských záměrů jsou presentovány jako kapitál. Podnikatelská praxe pod tímto pojmem chápe kapitál jako úhrnnou sumu peněz vložených vlastníky - zdroje vlastní, anebo věřiteli - zdroje cizí (KALOUDA, 2009, s.16). Financování investic by teoreticky mělo respektovat zásadu, že dlouhodobý majetek je nezbytné krýt dlouhodobými zdroji (zlaté bilanční pravidlo). Je tomu tak proto, že při event. používání krátkodobých zdrojů na financování obnovy či přírůstku dlouhodobého majetku by se podnik mohl dostávat do finančních obtíží v souvislosti se splatností krátkodobých zdrojů (MAREK, 2009, s.401). Pro možnost úspěšné realizace investice je nutné shromáždit dostatečný objem finančních zdrojů na pokrytí potřeb projektu tak, aby mohl být realizován v potřebném čase. Je nutné zajistit, aby během životnosti nevznikl nedostatek peněžních prostředků, který by vedl k jejímu zbrzdění nebo úplnému zastavení. Navržená struktura by měla být přijatelná nejen vzhledem k optimalizaci nákladů na kapitál, ale i ke stabilitě investic i podniku. Důsledky volby financování projektu se projeví hned několika způsoby: ovlivní riziko a tím diskontní míru, ovlivní velikost cash flow prostřednictvím - úroků, - splátek dluhů, - výplaty podílu z vlastního kapitálu. (KISLINGEROVÁ, 2007, s.299) Zdroje dlouhodobého financování investic lze třídit podle několika hledisek, z nichž mezi nejvýznamnější patří místo, odkud se zdroje získávají, a vlastnictví těchto zdrojů. Dlouhodobé finanční zdroje podle místa: interní zdroje (interní kapitál), externí zdroje (externí kapitál). 11

Dlouhodobé finanční zdroje podle vlastnictví: vlastní zdroje (vlastní kapitál), cizí zdroje (cizí kapitál). (FOTR, 2011, s.63) Obrázek č. 1: Zdroje financování investičního projektu Vlastnictví zdrojů interní Vlastní zisk cizí podniková banka Původ zdrojů externí odpisy vklady vlastníků dotace a dary rizikový kapitál rezervy na důchod úvěry finančních institucí dluhopisy finanční leasing obchodní úvěry ostatní závazky Zdroj: KISLINGEROVÁ, 2007, s.300 Zdroje dlouhodobého financování investic jsou velice různorodé a jsou silně závislé na právní formě podnikatelské jednotky. Podnikatelský záměr (plán) je dokument, ve kterém podnikatel komplexním způsobem charakterizuje svou firmu a její předmět podnikání, s ohledem na předpokládané využití požadovaného úvěru. Zahrnuje popis podnikatelského subjektu, informaci o zamýšleném využití prostředků získaných půjčkou, popis výrobků, resp. služeb, zhodnocení konkurence a dodavatelsko-odběratelských vztahů, organizační, provozní a marketingový plán (ŠENKÝŘOVÁ, 1998, s.48). Poskytovatel kapitálu pečlivě zvažuje a hodnotí projekt i firmu z hlediska: výnosnosti vložených prostředků, jejich návratnosti (doby splacení), rizikovosti (FOTR, 2011, s.378). 12

Postup hodnocení investic sestává z několika kroků: určení jednorázových nákladů na investici (akci, projekt), odhadnutí budoucích výnosů, které investice přinese, popř. rizika, určení nákladů na kapitál vlastního podniku, který investici uskutečňuje, resp. určení požadované výnosnosti investice, která přihlíží i k jejímu stupni rizika, výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů (cash flow) a aplikování různých metod ekonomického vyhodnocení investice (SYNEK, 2006, s.250). 3.1 Interní zdroje financování podniku Interní zdroje nejsou tak rozmanité jako zdroje externí, přesto je jejich význam pro financování podnikatelských záměrů rozhodující. Je potřeba mít na paměti, že financování externími zdroji je v převážné většině financování návratné. Podnik tedy musí mít k dispozici vlastní spolehlivý zdroj, aby měl z čeho injekce z externích zdrojů vracet (KALOUDA, 2009, s.193). Interní zdroje financování přicházejí v úvahu pouze tehdy, jestliže projekt realizuje již existující firma. Tyto zdroje představují výsledky vlastní podnikatelské činnosti firmy a tvoří je především: odpisy (nezdaněná část tržeb zadržená v podniku), nerozdělený zisk, odprodej některých složek dlouhodobého majetku, snížení oběžných aktiv zásob a pohledávek (FOTR, 2011, s.45-46). Financování pomocí interních finančních zdrojů se obvykle nazývá samofinancování (KISLINGEROVÁ, 2007, s.299). 3.1.1 Odpisy Odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku (angl. depreciation) představují část ceny tohoto majetku, která se systematickým způsobem v průběhu životnosti zahrnuje do provozních nákladů podniku. Jsou nástrojem 13

peněžního vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku, a to jak z hlediska fyzického, tak i z hlediska morálního. Jejich další funkce spočívá v zabezpečení přenosu ceny dlouhodobého majetku do nákladů, a tím postupném snižování výše toho majetku v aktivech. Úlohou odpisů je také finančně zajistit do značné míry obnovu dlouhodobého majetku (MAREK, 2009, s.402). Prostřednictvím odpisů lze výrazně ovlivnit výsledek hospodaření podniku, jeho rentabilitu a daň z příjmu nepodléhají zdanění. Na rozdíl od většiny ostatních druhů nákladů nejsou současně peněžním výdajem, nevedou k růstu počtu akcionářů. Jsou relativně stabilní zdroj financování, podnik je má k dispozici, i když zisk netvoří. Odpisy vznikají plynule během jednotlivých let životnosti majetku, obnova se uskutečňuje jednorázově po skončení životnosti. Vznikají tak dočasně volné odpisy (pokud nejsou použity na jiné účely), které mohou být využity k financování i rozšíření dlouhodobého majetku (MAREK, 2009, s.405). Rozeznáváme odpisy: účetní kalkulační, daňové finanční. Menší a střední podniky pro zjednodušení obvykle provádějí odpisy účetní stejné jako odpisy daňové. Účetní odpisy Účetní odpisy mají vyjádřit skutečné opotřebení dlouhodobého majetku. Sazby odpisů si stanoví účetní jednotka sama podle předpokládané doby použitelnosti majetku nebo ve vztahu k výkonu. Účetní odpisy nejsou daňově uznatelnými náklady, proto pro odhad budoucího opotřebení do cash flow je jednodušší použít přímo odpisy daňové (KISLINGEROVÁ, 2007, s.294). Daňové odpisy Daňové odpisy se počítají podle Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V tomto zákoně jsou stanoveny v 31 pravidla pro výpočet rovnoměrných odpisů 14

a v 32 zrychlených odpisů, které si může účetní jednotka uplatnit jako daňově uznatelný náklad. Odepisuje se ze vstupní ceny, kterou tvoří podle 29 ZDP: pořizovací cena (pořízení majetku za úplatu celková částka na pořízení majetku včetně montáže, dopravy, cla, licencí aj.) vlastní náklady (pořízení ve vlastní režii), reprodukční cena (ostatní případy darování, přecenění). Součástí vstupní ceny oceňovaného dlouhodobého majetku je i technické zhodnocení, provedené na majetku. Rozumí se jím výdaje na dokončení nástavby, přístavby, rekonstrukce a modernizace majetku, převyšující stanovenou hranici. Pokud je podniku poskytnuta na pořízení dlouhodobého majetku dotace ze státního rozpočtu či státních fondů a rozpočtů obcí a krajů, vstupní cena se o tuto dotaci snižuje (MAREK, 2009, s.407). Celková výše odpisů dlouhodobého majetku podniku je ovlivněna těmito faktory: výše a struktura hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku, cena majetku, ze které je odepisováno, doba odepisování (odpisové sazby), metoda odepisování. Dlouhodobý majetek, který se odepisuje, se člení na hmotný a nehmotný. Dlouhodobý hmotný majetek je vymezen v 26 ZDP a rozumí se jím: movité věci a jejich soubory, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč a provozně technická doba delší než 1 rok, nemovitosti (budovy, stavby, pěstitelské celky trvalých porostů) bez ohledu na cenu, základní stádo a tažná zvířata, jiný majetek (např. rekultivace, technické zhodnocení). Dlouhodobý nehmotný majetek je vymezen v 32a ZDP a rozumí se jím: zřizovací výdaje spojené se založením podniku, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva (např. licence) aj. 15

Vstupní cena tohoto majetku musí být vyšší než 60 000 Kč a doba použitelnosti je delší než 1 rok. Základním faktorem ovlivňujícím výši odpisů je stanovení doby odepisování a v návaznosti na to i odpisových sazeb (MAREK, 2009, s.407). Tabulka č. 1: Minimální doba odepisování v jednotlivých odpisových skupinách Odpisová skupina Minimální doba odpisování Příklady 1 3 roky Kancelářské stroje, počítače, kamery 2 5 let Automobily, autobusy, kombajny, traktory 3 10 let Klimatizační zařízení, kotle pro ústřední vytápění, jeřáby 4 20 let Budovy ze dřeva a plastů, oplocení budov 5 30 let Výrobní budovy, komunikace 6 50 let Administrativní budovy, budovy hotelů, obchodních domů Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty z ŠTOHL, 2009, s.101 Další faktor, který ovlivňuje velikost odpisů je stanovení metody odepisování. Odepisování se provádí rovnoměrné nebo zrychlené. Metodu odepisování pro každý nově pořízený majetek si stanoví každá účetní jednotka sama a nelze ji měnit po celou dobu jeho odepisování. Rovnoměrné odpisování první rok je odpisová sazba poloviční, další roky je pak již stejná. Roční odpisy se vypočítají podle vzorce: (vstupní cena * roční odpisová sazba) / 100. Tabulka č. 2: Roční odpisové sazby při rovnoměrném odpisování Odpisová skupina V prvním roce odpisování 16 V dalších letech odpisování 1 20 40 2 11 22,25 3 5,5 10,5 4 2,15 5,15 5 1,4 3,4 6 1,02 2,02 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty ze ZDP

Pokud je poplatník prvním vlastníkem majetku, zatříděného podle ZDP v odpisových skupinách 1 až 3, může v prvním roce odpisování zvýšit roční odpisovou sazbu: o 20% ten, co provozuje zemědělskou a lesní výrobu a jeho příjmy z této činnosti tvoří více než 50 % celkových příjmů, o 15 % ten, kdo vlastní zařízení pro čištění a úpravu vod a úpravárenské zařízení na zhodnocení druhotných surovin, o 10 % všichni ostatní, pokud jsou prvními majiteli a pokud nejsou zahrnuti ve vyjímkách, kde toto ustanovení zákona použít nelze. Tabulka č. 3: Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce o 20 % Odpisová skupina V prvním roce odpisování V dalších letech odpisování 1 40 30 2 31 17,25 3 24,4 8,4 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty ze ZDP Tabulka č. 4: Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce o 15 % Odpisová skupina V prvním roce odpisování V dalších letech odpisování 1 35 32,5 2 26 18,5 3 19 9 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty ze ZDP Tabulka č. 5: Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce o 10 % Odpisová skupina V prvním roce odpisování V dalších letech odpisování 1 30 35 2 21 19,75 3 15,4 9,4 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty ze ZDP Zrychlené odpisování při tomto způsobu odpisování nedochází ke zkrácení doby odpisování. Umožňuje rychlejší získávání interních finančních zdrojů. Oproti rovnoměrnému odpisování se na začátku odpisování zahrnou do výdajů vyšší částky, což znamená snížení zisku a tím snížení i daňového základu, ke konci 17

naopak částky nižší. V prvním roce se odpisy stanoví jako poměr pořizovací ceny majetku, který bude odepisován a koeficientu odpisování pro první rok, v dalších letech pak jako podíl dvojnásobku zůstatkové ceny odpisovaného majetku a rozdílu mezi koeficientem pro další roky a počtem let, po který byl majetek již odepisován. Vzorce pro výpočet odpisů při zrychleném odpisování: 1. rok = vstupní cena k 1 další roky = 2 * zůstatková cena k n kde: k 1 k n je koeficient v 1. roce odpisování, je koeficient, platný v dalších letech, je počet let, po které bylo odpisováno. (ŠTOHL, 2009, s.103). Tabulka č. 6: Koeficienty pro zrychlené odpisování Odpisová skupina V prvním roce odpisování V dalších letech odpisování 1 3 4 2 5 6 3 10 11 4 20 21 5 30 31 6 50 51 Zdroj: vlastní zpracování údaje převzaty ze ZDP Stejně jako u rovnoměrného odpisování, i zde může poplatník, je-li prvním vlastníkem, zvýšit odpis buď o 20, 15 nebo 10 % vstupní ceny v odpisových skupinách 1 3. Postup dalšího výpočtu se nemění. 3.1.2 Nerozdělený zisk Nerozdělený zisk bývá označován jako druhý nejvýznamnější interní zdroj financování. Obecně jej můžeme definovat jako tu část disponibilního zisku (zisku po zdanění), která zůstává podniku k dispozici po provedení přídělů do fondů ze zisku, dividend či podílů na zisku a ostatních použití zisku např. úhradu ztrát minulého období. 18

Rozdělování zisku je dáno: zákonnými pravidly zákon o daních z příjmu, obchodní zákoník, rozhodnutím vlastníků valná hromada u akciové společnosti, společníků apod. Tvorba nerozděleného zisku u akciové společnosti: Výsledek hospodaření běžného roku před zdaněním - daň z příjmu - příděl rezervnímu fondu - úhrada ztráty minulých let - příděly jiným fondům ze zisku podle stanov a.s. např. sociální fond - úhrada tantiém - výplata dividend - ostatní použití zisku např. zvýšení základního kapitálu = nerozdělený zisk běžného roku + nerozdělený zisk z minulých let = nerozdělený zisk z minulých let. (MAREK, 2009, s.416) Nerozdělený zisk je někdy považován za nejlevnější finanční zdroj se zdůvodněním, že podnik nic nestojí (na rozdíl od akciového kapitálu, úvěru, dluhopisů apod.). Není to správná úvaha, protože výnosnost použitého nerozděleného zisku musí být srovnatelná s tím, co by akcionáři získali, kdyby jim nerozdělený zisk byl vyplacen ve formě dividend. Proto každý projekt, který je z nerozděleného zisku financován, musí zajistit vyšší výnosnost, než je dividendový výnos pro akcionáře. Cena nerozděleného zisku je tedy cenou příležitosti a je stejná jako cena akciového kapitálu tj. dividendový výnos v relaci k tržní ceně akcie. Neuvažují se zde emisní náklady (MAREK, 2009, s.422-423). Vzorec pro výpočet minimálně potřebného zisku: Z min = kde: Zmin SDzP * (PZVH - PSVH - OPPO- + Zrf + Zdiv + Zinv 1 - SDzP je minimálně potřebný zisk, 19,

SDzP PZVH PSVH OPPO Zrf Zdiv Zinv je daňová sazba v relativním vyjádření, jsou položky, o které se zvyšuje v účetnictví zjištěný výsledek hospodaření pro účely zjištění základu daně, jsou položky, o které se snižuje v účetnictví zjištěný výsledek hospodaření pro účely zjištění základu daně, jsou odčitatelné položky od základu daně z příjmů právnické osoby, je zisk potřebný na tvorbu rezervního fondu, je zisk potřebný na výplatu dividendy, je zisk potřebný na investice (MAREK, 2009, s.421-422). Přednosti samofinancování pomocí nerozděleného zisku spočívají zejména v tom, že se nezvyšuje počet akcionářů či věřitelů a tím i kontrola nad činností managementu. Nevznikají náklady emise, snižuje se finanční riziko z vyššího zadlužení. Samofinancování umožňuje i financování investic s vyšším rizikem, na které je obtížné zajistit externí zdroje financování. Nevýhodou samofinancování ze zisku je malá stabilita zadrženého zisku s ohledem na vysokou pohyblivost celkového podnikového zisku a snahu uskutečňovat politiku stabilizace dividend. Někdy se za nevýhodu samofinancování ze zisku považuje nebezpečí méně intenzivního tlaku na efektivnost. Argumentuje se přitom tím, že zde nepůsobí kapitálový trh a že tedy podniky ze svého zisku jsou schopny financovat i méně efektivní investice. (MAREK, 2009, s.423) 3.2 Externí zdroje financování podniku Externí zdroje financování jsou mnohem rozmanitější, než zdroje interní. Jejich rozmanitost souvisí s rozvojem a inovacemi na finančních trzích. Podniky jednotlivce, osobní společnosti a družstva využívají nástroje finančního trhu v menší míře. Nevydávají akcie, většinou ani dluhopisy a na finanční trh jsou napojeny prostřednictvím úvěrových operací, event. pomocí investování do cenných papírů. (MAREK, 2009, s.423) S ohledem na povahu externích zdrojů je zřejmé, že jsou určeny k financování přírůstku kapitálu a tedy k rozšíření majetku firmy. Externí financování umožňuje 20

zvyšování efektivnosti podnikání, růst rentability vlastního kapitálu a tím i tržní ceny akcie za předpokladu, že náklady na pořízení externího kapitálu jsou nižší než rentabilita celkového kapitálu. Nevýhody financování z externích zdrojů: zvýšení počtu akcionářů či věřitelů, kteří ovlivňují rozhodování podniku, zvýšení nákladů podniku náklady na emisi cenných papírů, úroky, zvýšení nároků na udržování likvidity. Proto je nutné při větším zapojení externích zdrojů hodnotit všechny důsledky při využití těchto zdrojů na podnik komplexně. K tomu slouží úvahy o vlivu zvýšení kapitálu pomocí externích zdrojů na čistý zisk, rentabilitu celkového a vlastního kapitálu a úvahy o vývoji likvidity podniku. (MAREK, 2009, s.424) Mezi základní zdroje externího financování projektů patří: původní vklady vlastníků akcie (vlastní zdroje) a dále z cizích zdrojů - dluhopisy - obligace, dlouhodobé bankovní a dodavatelské úvěry, subvence a dary poskytnuté ze státního rozpočtu a ze specializovaných fondů, leasing, projektové financování. (FOTR, 2011, s.46) 3.2.1 Akcie Akcie je cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, na jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti (ŠENKÝŘOVÁ, 1998, s.80). Majitel akcie naopak nemůže: požadovat vrácení podílu, vměšovat se do řízení společnosti a jednat jménem společnosti. (MAREK, 2009, s.424-425) 21

Každá akcie musí znít na určitou jmenovitou neboli nominální hodnotu, součet nominálních hodnot všech akcií tvoří základní kapitál dané akciové společnosti (RADOVÁ, 1997, s.178). Právo podílet se na řízení společnosti nejvyšší orgán akciové společnosti je valná hromada, které se mají právo zúčastnit všichni akcionáři. Valná hromada schvaluje zásadní rozhodnutí společnosti, např. jmenování členů statutárních orgánů, sloučení s jinou společností nebo také rozdělení čistého zisku z minulého roku. Váha hlasu každého akcionáře odpovídá jeho podílu na společnosti. Právo podílet se na zisku na každou akcii připadá jedna dividenda (podíl na zisku). O výši dividend, a zda vůbec budou vypláceny, rozhoduje valná hromada podle výsledku hospodaření. Právo podílet se na likvidačním zůstatku akciové společnosti rozdělení likvidačního zůstatku mezi akcionáře podle výše jejich podílu. Likvidačním zůstatkem se rozumí peněžní zůstatek po prodeji majetku a uspokojení všech věřitelů při ukončení činnosti likvidací. Kapitál akciové společnosti vzniká emisí akcií a jejich prodejem na burze, zpočátku za nominální hodnotu, která je na akcii vyznačena. Akcionáři je kupují, protože očekávají zisk jednak z vyplácených dividend, jednak z růstu kapitalizace akcie. Nákup akcií ve vhodné době může být dobrý způsob zhodnocení peněz, hodnota akcie může vzrůst až o stovky procent. Stejně tak je možný pokles cen akcií a ztráta peněz, které do nich akcionáři vložili. Proto je obchod s akciemi rizikový (Akcie, cs.wikipedia.org). Kurz akcie je cena, za kterou je akcie obchodována na sekundárním kapitálovém trhu. Je ovlivněna momentální nabídkou a poptávkou po akcii. Je to vlastně tržní cena. Vnitřní hodnota (teoretická cena) - snaha investorů a analytiků je odhadnout, spočítat cenu - hodnotu akcie. Při výpočtu vnitřní hodnoty se nejvíce využívá fundamentální akciová analýza, která je založena na principu současné hodnoty investice. Vnitřní hodnota akcie se bude rovnat součtu současných hodnot všech v budoucnu inkasovaných příjmů (RADOVÁ,1997, s.179). 22

Vzorec pro výpočet vnitřní hodnoty akcie: D 1 D 2 D 3 D 4 Dn VH = + (1 + r) (1 + r) 2 + (1 + r) 3 + (1 + r) 4 + + (1 + r) n, kde: VH D₁ - D n r je vnitřní hodnota akcie, jsou očekávané dividendy v jednotlivých letech, je tržní (nominální) úroková míra (jako desetinné číslo), zvýšená případně o prémii za riziko nebo i za likviditu. (REJNUŠ, 2006,s.153) Emisní ážio je rozdíl, z hlediska financování velmi důležitý, který vzniká mezi tržní cenou v okamžiku emise akcií a jmenovitou hodnotou akcie. Výnosnost akcie ukazatel vyjadřující výnosnost investování do akcie za dobu její držby. Slouží také pro srovnání jednotlivých investičních možností. Např. investici do obligací s investiční možností do akcií. běžná výnosnost, celková výnosnost, čistá celková výnosnost. Běžná výnosnost nejjednodušší ukazatel, zahrnuje pouze výnos plynoucí z vyplacených dividend, nikoliv kapitálový výnos: BV = kde: BV D C D C, je běžná výnosnost, je dividenda na jednu akcii, je tržní cena akcie, za kterou byla nakoupena. Celková výnosnost přesnější ukazatel vyjadřující výnosnost investování do akcie. Je zde zohledněn jak výnos z vyplacených dividend, tak i kapitálový výnos: 23

CV = kde: CV D C C 1 (C 1 - C) + D C je celková výnosnost,, je dividenda na jednu akcii, je tržní cena akcie, za kterou byla nakoupena, je tržní cena akcie, za kterou byla prodána. Čistá celková výnosnost ukazatel vyjadřující výnosnost investování do akcie, ve kterém je navíc zahrnut vliv zdanění výnosu plynoucího z investice. Podle platného ZDP jsou dividendy zdaněny srážkovou daní ve výši 25%. Kapitálové výnosy plynoucí z rozdílu mezi prodejní a kupní cenou jsou pro fyzické osoby od daně osvobozeny, jestliže doba mezi nákupem a prodejem činí více jak 6 měsíců. Jinak jsou zahrnuty mezi ostatní příjmy. Příjmy z prodeje předkupního práva patří mezi kapitálové příjmy investora. Vzorec pro výpočet čisté celkové výnosnosti investice do akcie, kdy doba mezi nákupem a prodejem nepřesáhne 6 měsíců: ČCV = (C₁ - C) * (1 - d) + D * (1-0,25) + CPP * (1 - d) C, Vzorec pro výpočet čisté celkové výnosnosti investice do akcie, kdy doba mezi nákupem a prodejem přesáhne 6 měsíců: ČCV = (C₁ - C) + D * (1-0,25) + CPP * (1 - d) C, kde: ČCV D CPP C₁ C d je čistá celková výnosnost akcie, je dividenda na jednu akcii, je cena předkupního práva, je tržní cena akcie, za kterou byla prodána, je tržní cena akcie, za kterou byla nakoupena, je mezní daňová sazba. (RADOVÁ, 1997, s.194-195) 24

Existuje celá řada různých druhů akcií. Z pohledu financování je významné členění akcií podle rozsahu práv akcionářů: akcie kmenové (obyčejné), akcie prioritní (přednostní). Kmenové akcie Kmenové akcie jsou charakteristické tím, že majitel pobírá plnou (pohyblivou) dividendu a má právo zúčastnit se hlasování na valné hromadě. Při emisi kmenových akcií obdrží emitující podnik hotovost za to, že noví akcionáři se stanou spoluvlastníky podniku (JÍLEK, 1997, s.256). Stávající akcionáři mají přednostní právo na nákup mladých akcií za výhodnější kurz, než je aktuální kurz na trhu. Výhody (z hlediska financování) - nemají určené datum splatnosti (na rozdíl od dluhů), nevyžadují platby majitelům ve formě úroků a jsou snáze prodejné než prioritní akcie a dluhopisy, protože dividendy z nich jsou zpravidla vyšší, než dividendy z prioritních akcií a úrok z dluhopisů. Nevýhody rozšiřují hlasovací právo a tím i kontrolu o další akcionáře, jejich emitování je spojeno s vyššími náklady, dividendy nejsou odpočitatelnou položkou od základu daně, jako je tomu u úroků z úvěru či u dluhopisů. (MAREK, 2009, s.425) Prioritní akcie Prioritní akcie jsou většinou charakteristické stálou výší dividend bez ohledu na zisk, ale naproti tomu jejich majitelé obvykle nemají hlasovací právo, čímž se blíží dluhopisům. Jejich podíl na akciovém kapitálu může být maximálně 50 %. Jsou součástí vlastního kapitálu stejně jako kmenové akcie. Výhody priorita před kmenovými akciemi při výplatě dividend, podílu na likvidačním výnosu firmy, stabilita dividend, růst kapitálu, bez omezení vlivu kmenových akcií, jsou výhodnější než dluh při nemožnosti výplaty dividend nastupuje jejich kumulace, jsou levnější než kmenové akcie. 25

Nevýhody dividendy nejsou odpočitatelná položka od základu daně, i při poklesu zisku stabilní dividenda. (KALOUDA, 2009, s.198-199) 3.2.2 Dluhopisy - obligace Dluhopis je cenný papír, který vyjadřuje závazek dlužníka (emitenta) vůči majiteli (věřiteli). Jde o dlouhodobý úvěrový cenný papír, charakteristický na rozdíl od akcie těmito znaky: splatností za určitou dobu (event. převedení na jiný cenný papír), předem stanoveným úrokem, nemožností věřitele podílet se na rozhodování podniku. (MAREK, 2009, s.428) Dluhopisy (emitované podnikem) jsou druhou významnou formou externího financování investic. Dlouhodobé dluhopisy s délkou splatnosti delší než jeden rok jsou všeobecně označovány jako obligace resp. hypotéční zástavní listy. Emitující podnik se v nich zavazuje, že ve stanovené době zaplatí majiteli obligace nominální cenu obligace a ve smluvených termínech i úrok. Využití dluhopisů, jako zdroje financování podnikových investic závisí: na výnosnosti (úroku z dluhopisů), době životnosti dluhopisů způsobu splácení úroku, na hodnocení bonity emitujícího podniku pomocí ratingových společností. (MAREK, 2009, s.430) Emise dluhopisů jsou usměrňovány zákonnými předpisy. V České republice je to zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb. V tomto zákoně jsou upraveny náležitosti dluhopisů, podmínky povolení emise, forma emise a splácení dluhopisů, způsoby stanovení výnosů (úroků) z dluhopisů a zvláštnosti různých druhů dluhopisů. (MAREK, 2009, s.429) V tržní ekonomice existuje velké množství různých druhů dluhopisů: podle emitenta podnikové, bankovní, státní, místních orgánů, podle úroků s pevným úrokem, proměnlivým úrokem, popř. bezúročné, prodávané za cenu sníženou o diskont, 26

podle emise veřejná emise prostřednictvím investičních bank velkému množství věřitelů, soukromá emise přímo několika málo věřitelům, podle způsobu ručení emitenta aj. Nejčastější formou dluhopisů jsou především dluhopisy s pevným výnosem, kdy majitel dluhopisu inkasuje v pravidelných termínech pevné platby (kupony) a v době splatnosti dluhopisu společně s posledním kuponem i jeho příslušnou nominální hodnotu (KISLINGEROVÁ, 2007, s.180). Výše kuponové platby je dána součinem jmenovité hodnoty dluhopisu a příslušné kuponové sazby. V období vysokých úrokových měr se stávají pro investory zajímavější dluhopisy s proměnlivým (pohyblivým) výnosem, protože ceny dluhopisů s pevným výnosem jsou nižší (JÍLEK, 1997, s.179). Tento typ dluhopisu nemá stanoven fixně kuponový výnos, nicméně jsou určeny tvz. referenční sazby, od kterých se bude výnos odvíjet. Nejčastěji se jedná o úrokovou sazbu typu PRIBOR či LIBOR. Vyplácený výnos (kupon) se přizpůsobuje pohybu příslušné referenční sazby (KISLINGEROVÁ, 2007, s.180). Dluhopisy s nulovým kuponem nemají kuponové splátky mezi emisí a splatností nominálmí hodnoty. Na primárním i sekundárním trhu se prodává za cenu nižší, než je nominální hodnota. Výnos plyne z rozdíllu mezi nominální hodnotou a cenou prodeje. Ze strany věřitele je výhodné financovat emisí těchto dluhopisů investiční záměry, které v prvním období nebudou přinášet žádný výnos. Oceňování dluhopisů pro oceňování dluhopisů se využívají dvě kritéria, která jsou založena na časové hodnotě peněz: současné hodnoty dluhopisu a výnosu ke dni splatnosti. Současná hodnota dluhopisu představuje současnou hodnotu příjmů z dluhopisu (splátky jmenovité hodnoty a úrokové platby). Současná hodnota dluhopisu se rovná součtu současné hodnoty splátek a současné hodnoty úrokových plateb. Výnos ke dni splatnosti představuje zvláštní druh vnitřního výnosového procenta. Je to taková úroková míra, při níž se současná hodnota dluhopisu rovná tržní ceně dluhopisu. (MAREK, 2009, s.386-388) 27

Obligace může podnik intenzivně využívat tehdy, jestliže má relativně stabilní tržby a výnosy nebo předpokládá jejich růst. Dále by neměl mít přiliš vysoké aktuální zadlužení. Vhodné je používat obligace i tehdy, když tržní ceny kmenových akcií dočasně klesají a podnik nemůže navyšovat akciový kapitál. (MAREK, 2009, s.429) Výhody obligací pro financování podniku: úrok (cena získaného kapitálu) je pevně stanoven, majitel obligace se nepodílí na zvýšeném zisku, lze s ním kalkulovat i ve finančních plánech, placený úrok z obligací je obvykle nižší než dividenda z kmenových i prioritních akcií, majitel obligací nerozšiřuje počet vlastníků firmy, akcionáři tedy neztrácejí kontrolu nad činnosti podniku i při vyšším užívání obligací, úrok z obligací lze plně započítat do nákladů. Nevýhody obligací pro financování podniku: nutnost pevné splátky ve sjednaný čas, zejména v případech, kdy zisk kolísá, vysoké riziko změn podmínek, za kterých byly obligace emitovány, emisní náklady, které zvyšují náklady na kapitál, zvyšování finančního rizika, což od určité míry zadluženosti znamená podstatné zvýšení nákladů na pořízení kapitálu. 3.2.3 Dlouhodobé bankovní a dodavatelské úvěry Bankovní a dodavatelské úvěry jsou hlavním zdrojem externího financování projektů podniků jednotlivce a malých společností, které bude nutno věřiteli vrátit a připlatit dohodnutou odměnu úrok. Velké společnosti mohou použít kapitálové trhy, tj. emitovat dluhopisy nebo akcie na burze. V sektoru malých firem zejména chybí dlouhodobý kapitál (JÍLEK, 1997, s.22). Bankovní úvěry Úvěry se obecně člení na krátkodobé (splatné do 1 roku), střednědobé (s dobou splatnosti 1 až 5 let) a dlouhodobé (splatné za více než 5 let) (DĚRGEL, 2010, s.86). K financování dlouhodobých projektů připadají v úvahu úvěry střednědobé a dlouhodobé. 28

Finanční instituce, které bankovní úvěry poskytují, sjednávají úvěrové smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem. Ve smlouvě požadují majetkové záruky nebo záruky jinou právnickou osobou, určující lhůtu splatnosti úvěru, podíl interních zdrojů podniku na krytí investice apod. Mezi základní faktory pro posouzení možnosti financování bankou a faktory ovlivňující cenu bankovních úvěrů patří: Doložení profesní historie investora, jeho finanční zdraví, referenční projekty, výše obratu. Kvalita podnikatelského záměru, resp. projektu, rizikovost projektu, posouzení jeho ekonomiké efektivnosti, rozpočtové náklady projektu, případně typ kontraktu, resp. smlouvy o dílo, země původu hlavních dodávek s ohledem na původ banky. Návrh způsobu financování projektu, resp. předpokládaný podíl vlastních prostředků, druh bankovního úvěru, výše požadovaného bankovního úvěru, doba a způsob splácení bankovního úvěru, fixace úrokové sazby, způsob splácení. (FOTR, 2011, s. 50) Splácení (umořování) úvěrového dluhu může být dohodnuto libovolně, obvyklé jsou tyto možnosti: Splácení nestejnými (progresívními narůstajícícmi, či degresivními klesajícími) splátkami, výše úroku = dlužná částka na konci období x sjednaný roční úrok v desetinném vyjádření / frekvence splácení za rok. Splácení stejnými splátkami (tvz. anuitou), v anuitě se splácí jak část úvěru (tzv. úmor), tak úrok ze zbylé části úvěru, jelikož je anuita konstantní, s časem tudíž klesá podíl úroků a roste úmor. Splácení metodou klesajícího fondu dlužník nejprve postupně platí jen úroky a celou jistinu až nakonec,. Dlužník by měl postupně přispívat do jistého fondu, např. v podobě vkladového účtu, z něhož jistinu uhradí. (DĚRGEL, 2010, s.87) Vnitřní výnosové procento (IRR) slouží k porovnání výhodnosti nabídek úvěrů od různých bank. Bere v úvahu nejen výši úrokové sazby, ale také další poplatky účtované bankami. (KISLINGEROVÁ, 2007, s.547) 29

Výhody financování úvěrem daňová úspora z odpisů při pořízení prostřednictvím úvěru se stává na rozdíl od leasingu tento majetek vlastnictvím investujícího podniku, daňová úspora z úrokových plateb, náklady spojené s pořízením majetku na úvěr bývají většinou nižší, než náklady spojené s leasingem. Nevýhody poplatek za zpracování žádosti o úvěr, bankovní poplatky za správu úvěru, složitější administrativa oproti leasingu. Investiční úvěr nejběžnější dlouhodobý úvěr, který je určen na nákup určitého dlouhodobého hmotného majetku. Hypotéční úvěr druh dlouhodobého finančního úvěru, který je zastaven nemovitostí. Žádost o jeho poskytnutí musí být doložena dokladem, potvrzujícím její vlastnictví (REJNUŠ, 2006, s.63). V praxi jsou z pohledu bank rozlišovány dva základní druhy hypotéčních úvěrů: hypotéční úvěr na výstavbu (opravu) či pořízení nemovitosti (účelová hypotéka), tvz. americká hypotéka ( neúčelová hypotéka). Hypotéční úvěr na výstavbu (opravu) či pořízení nemovitosti je tzv. klasický hypotéční úvěr poskytovaný účelově na financování výstavby (opravy) či zakoupení určité nemovitosti. Úroková sazba těchto úvěrů bývá díky spolehlivému zajištění spíše nižší, přičemž může být celou dobu trvání úvěrového vztahu fixní, variabilní nebo kombinovaná (nejčastěji zpočátku po několik let pevná a posléze variabilní). Americká hypotéka je neúčelový hypoteční úvěr, který je poskytován bez udání účelu na který budou poskytnuté peněžní prostředky použity. Z toho důvodu má tento úvěr vyšší úročení. (REJNUŠ, 2006, s.63-64) Hypotéční zástavní listy jsou dluhopisy, jejichž krytí je zabezpečeno zástavním právem na nemovitostech. Podnik, který požaduje úvěr, nabídne bance jako záruku nemovitost, banka si zajistí zápisem do pozemkových knih své zástavní právo a na základě toho pak emituje hypoteční zástavní listy a předá je podniku. Tyto hypoteční zástavní listy jsou obchodovatelné. Podnik, aby získal peněžní 30

prostředky, je musí prodat buď sám, nebo prostřednictvím banky. Z úvěru splácí bance úrok a splátky dluhů a hypoteční banka vyplácí majitelům zástavních listů úrok a postupně je umořuje. Banka tak vystupuje ve vztahu k podniku jako věřitel a ve vztahu k majiteli hypotečních zástavních listů jako dlužník. (MAREK, 2009, s.431) Dodavatelské úvěry Dodavatelské úvěry jsou střednědobé půjčky a poskytují je dodavatelé velkých investičních celků (stavební a strojní dodávky) tak, že jsou spláceny po sjednanou dobu postupně nebo jednorázově včetně úroků. Úroky nebývají vyjádřeny v procentech z ceny dodávky, ale jsou zahrnuty do jednotlivých splátek. Z hlediska záruk jsou pro odběratele významné dva typy dodavatelských úvěrů: úvěr na movitou zástavu předmět dodávky přechází do vlastnictví odběratele ihned, dodaný majetek slouží jako záruka na poskytnutý úvěr, podmíněný prodejní kontrakt (prodej s výhradou vlastnictví) předmět dodávky setrvává ve vlastnictví dodavatele až do okamžiku úplného zaplacení. (FOTR, 2011, s.51) Forfaiting Forfaiting je zvláštní forma střednědobého a dlouhodobého úvěrování investic nakupovaných v zahraničí. Představuje odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek forfaitingovou organizací, kterou bývá speciální organizace nebo banka. Forfaiter získává za svou službu při zprostředkování vývozu poplatek, který musí krýt úrok za odkoupení pohledávky do doby její splatnosti, režijní náklady forfaitera a zisk, včetně rizikové přirážky. Výhodou forfaitingu pro vývozce je okamžitá úhrada pohledávky a přenesení rizika z možného nezaplacení dovozcem na forfaitera. Podobně je tomu i u rizika možných kurzových změn, úrokových změn, které jsou vzhledem k dlouhodobosti pohledávek zvlášť významné. (MAREK, 2009, s.432). 31

3.2.4 Finanční podpora z veřejných zdrojů Součástí externího financování investic firem může být i finanční podpora (dotace) ze státního rozpočtu, rozpočtů samosprávných celků, různých účelových fondů uvnitř země i v zahraničí (MAREK, 2009, s. 433). Jejím smyslem je podpora: dlouhodobějšího ekonomického růstu, investic, které jsou zdrojem pozitivních externalit (např. podnikový výzkum, ekologické opatření firem), malých a středních podniků nebo některé obory podnikání (zemědělství, železnice apod.). V zásadě existují dva druhy finanční podpory podpora přímá a podpora nepřímá. Přímá podpora: zvyšuje podnikové zdroje na investice, poskytuje se formou investičních dotací, má vysoce účelový charakter, selektivnost různého stupně (jednotlivý podnik, určitý obor, vybraný region), nutnost žádat o podporu příslušné státní orgány, které rozhodují, požadavek na spolufinancování z vlastních finančních zdrojů firmy, vázanost podpory na splnění různých podmínek (vypracování rozpočtu, výběrové řízení u větších projektů). Nepřímá podpora: orientace na snižování výdajů podniku a rizika investování, realizována prostřednictvím daňové a odpisové politiky státu, systémem státních záruk, cenových a celních úlev, nemá tvrdý selektivní charakter, je jednotně upravena zákonem o dani z příjmu právnických osob. (MAREK, 2009) 3.2.5 Leasing alternativní forma financování Leasing (nájem) umožňuje užívání stálých aktiv bez jejich nákupu, tj. bez potřebné hotovosti. Nájemce a pronajímatel uzavřou smlouvu, ve které jsou 32

upřesněna práva nájemce na užívání a jeho povinnosti hrazení plateb v souvislosti s užíváním pronajatého majetku. Dochází k oddělení vlastnictví a užívání majetku. Hlavní výhodou je, že: nedochází k jednorázovému velkému výdaji hotovosti, šetří ztráty ze zastarávání majetku, přenáší na nájemce daňové úlevy, šetří peníze oproti úvěru, protože zatímco splátky úvěru nelze zahrnout do nákladů a snížit jimi daňový základ, leasingové platby jako pronájem jsou platbou za služby, tedy daňově uznatelným nákladem. Nevýhoda spočívá zejména v tom, že celkově je leasing dražší než jednorázové pořízení stálého aktiva, protože leasingové splátky nezahrnují pouze cenu pronajímaného majetku, ale také zisk leasingové společnosti. (KISLINGEROVÁ, 2007, s.303-304) Základní druhy leasingu: Operativní (provozní), krátkodobý: Životnost majetku je delší než období užívání. kromě financování se pronajímatel stará i o servis a údržbu majetku a bere na sebe náklady s tímto spojené. Po uplynutí sjednané doby se majetek vrací do rukou pronajímatele. Finanční (kapitálový), dlouhodobý: Trvá delší dobu (nejméně 3 roky) a je nevypověditelný. Náklady na servis a údržbu na sebe přejímá nájemce. Po skončení nájemní lhůty (po splacení celého majetku) přechází majetek do vlastnictví nájemce. Prodej a zpětný pronájem: Firma vlastnící majetek ho prodá leasingové společnosti a ta mu ho zpětně pronajme, jde vlastně o určitou obdobu hypotéky, kdy firma hledá zdroje hotovosti. (SCHOLLEOVÁ, 2008, s.132) Z výše jmenovaných druhů je zřejmé, že pro financování investičních projektů se bude používat leasing finanční. Finanční leasing Finanční leasing je vyhledávaným prostředkem financování investičních projektů zejména u začínajících podnikatelů, menších a středních firem. 33

Doba pronájmu obvykle zahrnuje významnou část, nebo celou dobu ekonomické životnosti pronajímaného majetku. Doba trvání finančního leasingu je vymezena zákonem o dani z příjmu. (MAREK, 2009, s.437) Nájemné je u finančního leasingu je dle ZDP daňově uznatelným nákladem pokud splńuje tyto podmínky: doba pronájmu musí být minimálně stejná nebo delší než minimální doba odpisovaného majetku zařazeného v odpovídající odpisové skupině. U odpisových skupin 2 a 3 může být doba pronájmu o 6 měsíců kratší, u fotovoltaických elektráren musí doba pronájmu činit alespoň 240 měsíců a u nemovitostí minimálně 30 let, po skončení doby pronájmu nájemce odkoupí najatý majetek za dohodnutou cenu, kupní cena najatého majetku nesmí být vyšší než zůstatková cena, kterou by měl majetek při rovnoměrném odpisování k datu prodeje. (VALOUCH, 2012, s.32-35) Ve smlouvách o finančním leasingu hrají důležitou roli leasingové splátky. Musí být kalkulovány tak, aby stačily na úhradu: odpisů pronajatého majetku, služeb, které podle smlouvy zajišťuje pronajímatel, úroku z úvěru, který používá leasingová společnost, požadované míry výnosnosti leasingové organizace ze zisku po zdanění včetně odpovídající rizikové prémie. Při finančním leasingu bývá často pronajímatelem vyžadována první leasingová platba předem (akontace), kterou uhrazuje nájemce ještě před dodáním majetku pronajímateli. Leasingová cena součet všech leasingových splátek. Zahrnuje vstupní cenu majetku, leasingovou marži pronajímatele, provize pronajímatele výrobci, provize za zprostředkování pojištění předmětu leasingu). (KALOUDA, 2011, s. 228) Leasingový koeficient koeficient, který dostaneme porovnáním leasingové a pořizovací ceny. Udává, kolikrát více zaplatí nájemce za předmět více, než kdyby si ho koupil přímo. (Leasingový koeficient, www.business.center.cz) 34

Finanční leasing se nejčastěji uskutečňuje v těchto formách: přímý finanční leasing smlouvy jsou uzavírány na nový majetek určený nájemcem. Pronajímatel koupí majetek od výrobce a na základě smlouvy pronajme nájemci, nepřímý finanční leasing (prodej a zpětný pronájem) podnik prodá svůj majetek leasingové společnosti a zpětně si od ní majetek pronajme, zadlužený (úvěrový, konsoriální) leasing vystupují zde tři partneři: pronajímatel, nájemce a věřitel, který poskytne pronajímateli na konkrétní leasingovou operaci úvěr. Věřitelem bývají zpravidla banky. Leasingová společnost financuje pořízení majetku jen z části, zbytek kupní ceny hradí třetí subjekty. Tato forma leasingu se využívá zejména při dlouhodobém pronájmu dražšího majetku. (MAREK, 2009, s.438-439) 3.2.6 Projektové financování Projektové financování lze definovat jako získávání zdrojů pro financování samostatného podnikatelského záměru projektu. Ten je relativně nezávislý na dosavadním podnikání společnosti a v budoucnosti bude generovat samostatné příjmy. (KISLINGEROVÁ, 2007, s.549) Tímto zvláštním způsobem financování se realizují rozsáhlé, kapitálově náročné investice (např. těžba a zpracování nerostů, výstavba nových elektráren). Projektové financování lze charaktrerizovat následujícími znaky: Je spojeno vždy s konkrétním investičním projektem, který je oddělený od ostatních aktivit mateřského podniku. Pro tyto účely je založena speciální projektová firma, která soustřeďuje veškeré zdroje financování. Financování zabezpečuje obvykle velká skupina bank, podíl vlastního kapitálu je nízký. Projekt musí nabídnout věřitelům hmotnou záruku (např. zásoby ropy). Splátky dlouhodobých úvěrů jsou uskutečňovány tak, aby co nejvíce odpovídaly možnostem projektu vytvářet peněžní příjmy na jejich úhradu. (MAREK, 2009, s.432) 35

Výhody projektové financování přenáší rizika projektu z velké části na banky, odděluje financování projektu od současných aktivit podniku. Toto financování není v zachyceno v rozvaze mateřské společnosti jako dluh. 36

4 Praktická část 4.1 Charakteristika sledovaného podnikatele Název firmy: Ing. Vladimír Pokorný Právní forma: Zemědělský podnikatel fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku DPH: měsíční plátce Datum vzniku: 2. 7. 1991 Počet zaměstnanců: 5 Předmět podnikání: pěstování obilovin (kromě rýže), luštěnin a olejnatých semen, podpůrné činnosti pro zemědělství a posklizňové činnosti, shromažďování, sběr a odstraňování odpadů, úprava odpadů k dalšímu využití, opravy a údržba motorových vozidel, kromě motocyklů, poskytování služeb pro zemědělství, poradenská činnost v zemědělství, skladování zboží a manipulace s nákladem, provozování čerpacích stanic. Podnikatel v současné době hospodaří na 435 ha orné půdy v katastrech sedmi obcí. Průměrná velikost honu je 20 ha. Velikost nejmenšího honu je 5 ha, naopak velikost největšího honu je 80 ha. Osevní postup je sestavován tak, aby vyhovoval pěstovaným plodinám, a aby byly minimalizovány přejezdy. Je zaměřen pouze na rostlinnou výrobu. Nosnými plodinami je potravinářská pšenice, řepka, potravinářský hrách, oves nahý, proso a semenice krmné řepy. Je jediným producentem semene krmné řepy odrůd Kostelecká Barres, HAKO a Lenka v České Republice. Cílovým trhem, kde mohou nalézt uplatnění zemědělské výrobky, je potravinářský průmysl, v menší míře podniky, zabývající se zpracováním zemědělských výrobků (např. mlýny). 37