KMEN HOUBOVCI, živočišné houby (Porifera) Jsou to živočichové s radiální (paprsčitou) souměrností. Evolučně zůstali na úrovni gastruly. Nepohybují se, žijí přisedle - benticky. Jejich přijímací otvor je zároveň otvorem vyvrhovacím. Svým vzhledem připomínají řasy. Většina houbovců žije v moři (až 97 %), v šelfovém pásmu (do 50 metrů hloubky). Pomocí ostií (otvorů) po stranách těla se podílejí na samočištění vod. jsou významnou součástí vodního ekosystému. Houba může žít v symbióze s některými kraby, kteří si je přidržují nad svým tělem a tím se chrání např. před napadením chobotnicí. Stavba těla houbovců Na stavbě těla živočišné houby, obr. 1, se podílí přijímací otvor (oskulum), vnější vrstva buněk ektodermu, vnitřní vrstva buněk entodermu a ostie (otvory). Mezi ektoderm a entoderm se vylučuje rosolovitá hmota - mezenchym. Uvnitř jejich těla je centrální (oskulární) dutina. nemají tkáně, mají specializované, diferenciované buňky. Diferenciací buněk ektodermu vznikají: - Amoebocyty (límečkovité buňky) - tyto buňky se vyznačují schopností fagocytózy a měňavkovitého pohybu - umožňují roznášení částic potravy od límečkovitých buněk po těle. - Skleroblasty - pomáhají vytvářet vnitřní kostru - jehlice různých tvarů. 1 / 6
- Spongoblasty - vylučují pevná a pružná spongiová vlákna, která se podílejí na vytváření vnitřní kostry (bílkovina spongin). - Archeocyty - vznikají z nich pupeny a pohlavní buňky. - Porocyty - ploché stažitelné buňky, jejich vnitřní kanálek vede z povrchu do oskulární (centrální) dutiny - proudění prokysličené vody s potravními částečkamivystýlají ostie. Obrázek č. 1 Schéma tělesné stavby askonní houby. Legenda k obrázku: 1 - oskulum, 2 - ostie, 3 - límečkovité buňky, 4 - ektodermální buňky, 5 - amoebocyty, 6 - jehlice, 7 2 / 6
- porocyty, 8 - centrální (oskulární) dutina. Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006. Entoderm tvoří límečkovité buňky - choanocyty, které mají stejný tvar jako buňky trubének ( viz. sekce "2. ročník, říše: Protozoa", kapitola: "Bičíkovci" ). Tělní typy houbovců, obr. 2 - typ askonní - vývojově nejprimitivnější, tento typ má rovnoměrně rozložené límečkovité buňky - typ sykonní - límečkovité buňky vystýlají ostie s porocyty - typ leukonní - vývojově nejdokonalejší typ; límečkovité buňky jsou ve vnitřní části těla houby přímo v mezenchymu. Všechny tři typy se tedy liší hlavně umístěním amoebocytů. 3 / 6
Obrázek č. 2 Tělní typy houbovců (Porifera). Legenda k obrázku: a - askonní typ; b - sykonní typ; c - leukonní typ; 1 - ostie, 2 - oskulum, 3 - límečkovité buňky, 4 - centrální (oskulární) dutina. Zdroj: Jelínek, J., Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia, Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2006. Rozmnožování houbovců Nepohlavní rozmnožování - Pučení - nově vzniklý jedinec se neodděluje od jedince mateřského postupně vzniká kolonie. - Vnitřní pučení - typické pro sladkovodní houby (houba říční), v mezenchymu se shlukují archeocyty, které se obalí sponginem se vzduchovou mezivrstvou. Obal je vyztužen jehlicemi, tzv. amfidisky. Po prvním mrazu celá houba odumře a rozpadne se. Přežijí pouze zárodky (tvořené archeocyty s obalem), tzv. gemule. Na jaře opustí archeocyty gemuli a ve vodě dávají vznik novým jedincům. Pomocí amfidisků mohou gemule ulpívat, např. na peří vodního ptactva a být unášeny na větší vzdálenosti. Pohlavní rozmnožování - houby jsou hermafrodité, spermie opouštějí tělo houby oskulem s proudem vody, jsou nasáty ostiemi jiného jedince téhož druhu a zachycují se na jejích límečkovitých buňkách. Rýhováním oplozeného vajíčka vzniká larva tzv. amfiblastula. Ta volně plave vodě a po určité době přisedá k podkladu. 4 / 6
Zástupci houbovců Houby se v zoologickém systému řadí do 3 tříd: Houby vápenaté (Calcispongia) - mají jehlice z vápence (uhličitan vápenatý - CaCO 3 ), tvoří typické kolonie. Zástupcem je houba voštinatá (Sycon raphanus). Houby křemičité (Silicispongia) - mají jehlice z křemene (oxid křemičitý - SiO 2 ), vyskytují se obvykle jednotlivě: - houba pletená, Venušin koš, (Euplectella aspergillum) - vyskytuje se jen okolo Filipín; - houba pohárová (Poterion neptuni); - houba rybničná (Spongilla lacustris) - jediná má gemule bez amfidisků; - houba říční (Ephydatia fluviatilis) - tvoří povlaky na ponořených předmětech. Houba rybničná i říční při přemnožení tvoří silně zapáchající kolonie. 5 / 6
Obrázek communis) mycí pongia Středozemní, spongiovou. Houby č. rohovité 3 Venušin (Cornacuspongia) koš (Pozn. vylovení (Euplectella- aspergillum). Fylogenetický Z Opakovací jsou mají typické autora: officinalis) kostru pro moře Při vybírání houby mycí vybírat patří mezi houbu ně s houba malými koňská Vysvětlete hlediska z moře význam čistí v manganistanu houbovců draselném a poté v peroxidu póry vodíku). a světlejší, (Hippospongia houby a houba spongin fylogenetického jednou otázky: větou: nemají živočišné houby vývojové pokračování. se po (Eus gemule amfiblastula invaginace 1. skleroblast porocyty blastoderm choanocyt ostie oskulum.. 2. 3. Spongoblasty Amébocyty Jako Ze Mají Doplňte kterých houby pohlavní uvedená organismů mají praktický buňky význam tvrzení: buňky, u význam? se hub pro houby které slouží, produkují vyvinuly. a. jaký mají evoluční význam? - U Hermafrodité hub nejsou jsou vytvořeny živočichové, žádné ustroje kteří mají s funkcí.,, a. a 6 / 6