Důsledky zavedení společné měny euro na slovenskou ekonomiku

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Důsledky zavedení společné měny euro na slovenskou ekonomiku Bakalářská práce Vedoucí práce doc. Ing. Lubor Lacina, Ph.D. Vypracoval: Jiří Holakovský

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat doc. Ing. Luboru Lacinovi, Ph.D., vedoucímu bakalářské práce, za odborné vedení práce a za jeho cenné připomínky, které mě dopomohly vytvořit tuto práci. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi poradili a podpořili mě.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Důsledky zavedení společné měny euro na slovenskou ekonomiku vypracoval samostatně a že veškeré zdroje použité v mé práci jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně dne 28. května 2010 Podpis

Abstrakt HOLAKOVSKÝ, J. Důsledky zavedení společné měny euro na slovenskou ekonomiku. Bakalářská práce. Brno, 2010 K 1. lednu 2009 Slovensko vstoupilo do měnové unie a přijalo tím společnou měnu euro. Bakalářská práce se zabývá důsledky zavedení eura na Slovensku. Bude hodnoceno plnění podmínek vstupu do měnové unie již před vstupem. Poté budou zjišťovány a objasněny přínosy a nevýhody zavedení eura. Následně dojde k porovnání zjištěných výsledků a porovnání s očekáváním podle výsledků studie vypracovanou NBS. Klíčová slova: maastrichtská konvergenční kritéria, úrokové míry, zahraniční obchod, přímé zahraniční investice, měnové kurzy, inflace Abstract HOLAKOVSKÝ, J. Implications of the common currency euro in the Slovak economy. Bachelor thesis. Brno, 2010 On 1 January 2009, Slovakia joined the monetary union and adopted the common currency euro. Bachelor thesis examines the implications of the euro institution in Slovak Republic. There will be assessed the compliance of entry conditions which were set before Slovak Republic has entered the EMU. Then benefits and disadvantages of the euro will be identified and explained. Finally, the comparison of obtained results and expectations will be performed, according to results of a study prepared by NBS. Key terms: maastricht convergence criteria, interest rates, foreign trade, foreign direct investment, exchange rates, inflation

Obsah 1 Úvod 7 2 Cíl práce a metodika 8 3 Literární přehled 9 3.1 Zavedení eura na Slovenku... 9 3.1.1 Harmonogram přijetí eura... 9 3.2 Podmínky účasti v měnové unii... 11 3.2.1 Cenová stabilita... 11 3.2.2 Dlouhodobé úrokové sazby... 11 3.2.3 Hrubý veřejný dluh...12 3.2.4 Veřejný deficit...12 3.2.5 Stabilita kurzu měny a účast v ERM...12 3.3 Přínosy společné měny...14 3.3.1 Transakční náklady a kurzové riziko...14 3.3.2 Transparentnost cen...14 3.3.3 Snížení úrokových sazeb...15 3.3.4 Růst zahraničního obchodu...16 3.3.5 Přímé zahraniční investice... 17 3.4 Náklady společné měny... 17 3.4.1 Měnová politika... 17 3.4.2 Zaokrouhlování cen...18 3.4.3 Měnové kurzy...18 3.4.4 Inflace...19 3.5 Dílčí shrnutí... 20 4 Praktická část práce 22 4.1 Přijetí eura... 22 4.2 Slovensko po zavedení eura... 23 4.2.1 Velikost úrokových měr... 23 4.2.2 Zahraniční obchod... 24

4.2.3 Přímé zahraniční investice... 27 4.2.4 Měnové kurzy... 28 4.2.5 Inflace...31 5 Závěr 34 6 Literní zdroje 37 7 Seznam grafů 41 8 Seznam použitých zkratek 42

1 Úvod Světové hospodářství procházelo a i nadále prochází stále se zrychlující a zintenzivňující se celosvětovou globalizací. Vznikají nejrůznější integrační uskupení, která nás více či méně přímo ovlivňují. Pro spoustu zemí je stále více výhodné stát se členem určitého ekonomického uskupení než stát mimo integrační procesy. Dochází přitom k zrychlení ekonomické konvergence a zintenzivnění obchodních transakcí a snížení ekonomických nákladů spojených s obchodem v různorodých ekonomických systémech. A v neposlední řadě se státy díky začlenění do větších celků stávají jak ekonomicky, tak i politicky významnějšími, než kdyby zůstali jako malé unitární státy. [1] Jedním z takových je také Evropská unie, která započala svou cestu po druhé světové válce. Její původním posláním bylo udržení míru v Evropě zajištěním ekonomické provázanosti evropských ekonomik. Evropa se dále vyvíjela a prošla nejrůznějšími stádii ekonomické integrace od zóny volného obchodu přes celní unii, jednotný vnitřní trh a hospodářskou měnovou unii. Počet členů během let narůstal, až se v současné době zastavil na počtu dvaceti sedmi členských zemí.[2] Jak bude vývoj současné integrace pokračovat, je stále nejisté i kvůli dosti rozdílným prioritám jednotlivých států. Zda bude integrace pokračovat co do kvantitativních stránek v podobě přibírání nových členů nebo se integrační proces prohloubí ve stránce kvalitativní. Jestli kvalitativní stránka integrace v podobě prohlubování ekonomické integrace a končící integrací měnovou bude završena u většiny členů, je podstatná otázka. A domnívat se, zda-li se pak bude proces integrace ubírat dosavadním tempem nebo zrychlí či zpomalí, je v současné době příliš nepředvídatelné. Zaměřím se na HMU do jejichž neznámých vod v tak krátkém časovém intervalu doposud vstoupilo šestnáct států. Posledním z přistupujících států se stalo Slovensko, které tak společně se Slovinskem pomyslně předstihlo dalších osm zemí přistupujících 1. května 2004 v tzv. východním rozšíření. [2] Již vstupem do Evropské unie, se země zavazují k přijetí společné měny euro. Přesné vymezení přijetí však není stanoveno, a proto záleží na každém státě, zda dokáže správně vyhodnotit všechny důsledky přijetí společné měny. Euro sebou totiž nenese jen výhody, jak spousta eurooptimistů věří. Nezbytnou podmínkou je bezesporu splnění maastrichtských konvergenčních kritérií, které se podařilo Slovensku dodržet a tedy se připojit k patnáctce v eurozóně. Společná měna sebou nese i spoustu rizik spojených se ztrátou možnosti provádění monetární politiky, kterou přebírá Evropská centrální banka (ECB). Ta se však snaží o uspokojení potřeb jako celku a to může být v rozporu s potřebami jednotlivých členských zemí. Proto je načasování přistoupení tou nejdůležitější proměnou, jejíž správnost prokáže až budoucnost. 7

2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem bakalářské práce, jak sám název vystihuje, je posouzení důsledků zavedení společné měny eura na slovenskou ekonomiku. Především pak posoudit, jak se daří naplňovat kritéria přínosu společné měny, jenž předpokládá studie, vypracovaná Národní bankou Slovenska jako možné budoucí očekávání ekonomických výsledků zavedení společné měny. Hlavního cíle bude dosaženo postupným hodnocením důsledků na ekonomiku pomocí dílčích cílů. V první části práce bude nastíněn teoretický rámec důsledků zavedení společné měny s aplikováním konkrétně na slovenskou ekonomiku. Budou popsány podmínky účasti v měnové unii v podobě maastrichtských konvergenčních kritérií a jejich skutečné časové plnění Slovenskem v porovnání s prognózami podle studie Národní banky a také jak byl postupně měněn plán přijetí eura od jeho prvního oficiálního představení slovenskými orgány až po konkrétní zavedení k 1. lednu 2009. Dále se práce bude zabývat přínosy a náklady společné měny euro, které by měly být se zavedením jednotné měny nejvýraznější. Tato dílčí část práce bude deskriptivní metodou kvantitativně popisovat očekávané důsledky zavedení společné měny podle již zmíněné studie Národní banky na slovenskou ekonomiku. Budou popisovány přínosy v podobě transakčních nákladů a kurzového rizika, eliminace kurzového rizika, veřejných financí a cenové stability a transparentnosti. Na druhou stranu nebudou opomenuty ani náklady představovanými technickými náklady, měnovými kurzy, měnovou politikou a v neposlední řadě růstem cenové hladiny. V další části, a to konkrétně ve vlastní práci, budou sesbírána a analyzována data získaná z internetových zdrojů Národní banky Slovenska nebo statistického úřadu. Bude zjišťováno, jak se získaná data odlišují od prognózovaných údajů a zda-li pak aktuální hodnoty mají očekávanou, nižší nebo převyšující hodnotu důsledků zavedení společné měny podle očekávané studie. Současně bude v práci dokazována pravdivost pracovní hypotézy, zda se naplnily očekávané výsledky slovenské ekonomiky podle studie vypracované Národní bankou Slovenska v porovnání se současným stavem ekonomiky po zavedení společné měny. V závěru práce dojde k zhodnocení důsledků v podobě přínosů či nákladů při zavedení společné měny euro v porovnání s očekáváním podle studie Národní banky Slovenska A jestli bylo načasování implementace společné měny vhodné. V závěru práce proběhne zhodnocení zjištěných výsledků a pomocí deduktivních postupů budou vytvořeny ekonomická doporučení pro Českou republiku při rozhodování ohledně vstoupení do HMU. Většina konkrétních údajů týkajících se významných makroekonomických ukazatelů budou získány z elektronických zdrojů statistického úřadu, nebo z národní banky, popřípadě z Eurostatu. Práce bude dále obsahovat seznam citovaných zdrojů a seznam grafů a použitých zkratek potřebných pro interpretaci v práci. 8

3 Literární přehled 3.1 Zavedení eura na Slovenku Stát, jenž žádá o vstup nebo je již členem EU, musí však splnit jednu z nejzákladnějších podmínek. Tou jsou tzv. Kodaňská kritéria, která jsou kladeny na každou zemi bez výjimky. Země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, lidská práva a ochranu menšin. Státní hospodářství by mělo být schopné vyrovnat se konkurenčním tlakům v Unii a poslední podmínkou je začlenění legislativy acquis communitaire. V neposlední řadě je také povinno dodržovat závazky ze členství v politické, hospodářské a měnové otázce, která se přímo vztahuje na problematiku společné měny. Slovenská republika se podpisem přístupové smlouvy v dubnu roku 2003 do Evropské unie stala v tzv. východním rozšíření členem EU k 1. květnu 2004 a to společně s Českou republikou, Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Maltou a Kyprem. S podpisem přístupové smlouvy se však také země včetně Slovenska zavazují ke vstupu do Hospodářské a měnové unie a tím konkrétně i k zavedení eura jako společné měny.[1] Přípravy na zavedení eura však již započaly před vstupem do EU a to 16. července 2003, kdy vláda SR schválila Strategii přijetí eura na Slovensku, na jejímž vyhotovení se podílelo Ministerstvo financí společně s NBS. Dalším významným právním aktem vlády SR 8. září 2004 z usnesení č. 862 bylo schválení společně s NBS a Ministerstvem financí SR dokumentu Konkretizace Strategie přijetí eura na SR a přijetí rozhodnutí o vypracování Národního plánu zavedení eura na SR. Národní plán je rámcovým dokumentem, jímž se mají řídit jednotlivé orgány při přechodu a připravování ekonomiku na zavedení eura. V podstatě definuje jednotlivé základní zásady, časový harmonogram a institucionální zajištění plnění cílů. Koordinátorem se oficiálně stalo Ministerstvo financí SR, které velice úzce spolupracovalo s NBS. Kvůli plynulejšímu a bezproblémovému řešení logisticky složitého problému přechodu na euro byly postupně zapojeny do procesu i jiné orgány od ledna roku 2005 jako např. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny, Ministerstvo vnitra, Úřad vlády, Statistický úřad a spousta dalších orgánů. Slovenská vláda společně s NBS ve svém společném prohlášení proklamovala, že výhody ze zavedení eura v celkovém měřítku převýší jeho nedostatky. Tudíž by se Slovensko mělo do společné měnové unie zapojit co nejdříve, jakmile bude dlouhodobě udržitelné plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, nutných pro účast v měnové unii.[2] 3.1.1 Harmonogram přijetí eura Národní plán zavedení eura, jak již bylo řečeno, je rámcový dokument obsahující konkrétní harmonogram procesu přechodu na euro. Části plánu byly v průběhu plnění postupně aktualizovány vzhledem k měnícím se okolnostem. Harmonogram by se dal stručně rozdělit do čtyř významných etap: 9

1. etapa po vstup do ERM II Do 25. 11. 2005 Absolvování přístupových procesů do ERM II s orgány Evropské unie 2. etapa členství v ERM II do rozhodnutí o přijetí SR do eurozóny 28. 11. 2005 Vstup do ERM II Květen 2008 Květen červen 2008 Červenec 2008 Zprávy o konvergenci Evropské komise a ECB Hodnotící proces v evropských institucích Rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky Červenec 2008 Stanovení konverzního kurzu SKK/EUR Radou 3. etapa mezi rozhodnutím o přijetí SR do eurozóny a samotným vstupem Předzásobení maloobchodního sektoru oběži- Červenec prosinec 2008 Září prosinec 2008 Listopad - prosinec 2008 vem Zabezpečení potřebného množství eurových bankovek a ražba mincí pro hotovostní oběh Předzásobení komerčních bank oběživem Srpen 2008 prosinec 2009 Povinné duální zobrazování cen Do konce prosince 2008 Konverze bankomatů, automatů a jiných zařízení fungujících na mince nebo bankovky 4. etapa po vstupu do eurozóny Leden 2009 Do 16. ledna 2009 Od 17. ledna 2009 Do června 2010 Vstup do eurozóny Duální oběh Pokračování výměny starého korunového oběživa za eurové bankovky a mince v bankách a NBS Doporučené duální zobrazování cen Zdroj: NBS, 2010, vlastní zpracování [2] 10

3.2 Podmínky účasti v měnové unii Stát EU, který chce být součástí hospodářské měnové unii a čerpat její výhody, ale nést i rizika plynoucí z účasti, musí splnit jak Kodaňská kritéria, tak i Maastrichtská konvergenční kritéria. Kodaňská jsou však kladeny na každou zemi vstupující do EU a zahrnují nutnost stabilních institucí zajištujících demokracii, právní stát, lidská práva a ochranu menšin. Dále musí mít stát fungující tržní hospodářství schopné vyrovnat se s konkurenčními tlaky v Unii a poslední podmínkou je začlenění legislativy acquis communitaire a schopnost převzít závazky ze členství v politické, hospodářské a měnové otázce. Další podmínky, jež musí státy splnit, jsou již zmíněná maastrichtská kritéria, jejichž dodržování je průběžně kontrolováno Evropskou komisí, která pravidelně vydává nejméně jednou za dva roky, nebo na požádání kteréhokoliv členského státu s výjimkou na zavedení eura, zprávy o plnění konvergenčních kritérií. Ta jsou však opravdu jen posledním kontrolním kritériem připravenosti jednotlivé ekonomiky na vstup do měnové unie. 3.2.1 Cenová stabilita V případě prvního kritéria cenové stability musí první členský stát vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, která je sledována během jednoho roku před posouzením. Nesmí překročit o více jak 1,5 procentního bodu míry inflace tří členských států, které dosáhli nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.[5] Podle předpokládané studie NBS ohledně plnění maastrichtského kritéria cenové stability mělo dojít k jeho naplnění v roce 2007. V roce 2004 došlo k výrazným administrativním zásahům do cenové hladiny v důsledku deregulace cen, změny spotřební daně a sjednocení sazby DPH. Poté také mělo docházet k postupnému snižování úrovně cenové hladiny.[6] Tato predikce byla oficiálně potvrzená Evropskou komisí, když 12 měsíční průměr HICP inflace na Slovenku měl hodnotu 2,2 %. Této hodnoty bylo dosaženo v srpnu roku 2007. Referenční hodnota byla určena 3,2 % podle trojice zemí s nejnižší inflací (Holandsko, Malta a Dánsko). Jak je patrné, tak hraniční hodnota byla dosažena s rezervou procentního bodu.[7] 3.2.2 Dlouhodobé úrokové sazby Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí překročit o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch členských států, které vykazovali nejlepší výsledky v oblasti cenové stability. Dlouhodobá sazba se posuzuje v průběhu předešlého roku na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo cenných papírů.[5] Kritérium stability dlouhodobých úrokových sazeb bylo plněno Slovenskem dlouhodobě a s dobrým rozdílem reálné a referenční hodnoty, jelikož ta byla stanovena na 6,5 % a reálná hodnota slovenských úrokových sazeb byla v roce hodnocení 4,5 %.[7] 11

3.2.3 Hrubý veřejný dluh Podle kritérií nesmí poměr veřejného vládního dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu přesáhnout hranici 60 %. Jsou zde však výjimky, kdy dochází k dostatečnému snižování tohoto poměru a ten se uspokojivým tempem blíží k stanovené referenční hodnotě.[5] Toto kritérium bylo plněno s dostatečnou rezervou i podle předpokládané studie, když zjišťovaný výsledek vykazoval v roce 2008 hodnoty 29,4 % HDP.[7] 3.2.4 Veřejný deficit Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí vzhledem k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nesmí překročit 3 %. Výjimkami může být trvale se snižující tendence či krátkodobé mírné překročení.[5] Podle prognózované studie mělo být kritérium veřejného deficitu splněno v roce 2007, jelikož od roku 2003 začalo Slovensko provádět důchodovou reformu. Ta měla za následek dočasné navýšení deficitu veřejných financí do roku 2006 a poté jeho postupné snižování. Deficit veřejných financí byl plněn již od roku 2007, když dosahoval hodnoty 2,2%.[7] Graf 1 Deficity veřejných rozpočtů % HDP 0-1 -2-3 -4-5 -6-7 -8-9 -10 Deficity veřejných rozpočtů 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 ČR SR MD PL Zdroj: Eurostat, 2010, vlastní výpočty [4] 3.2.5 Stabilita kurzu měny a účast v ERM Povinností členského státu je dodržování normálního rozpětí kurzu, které je stanoveno mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému. Rozpětí musí být bez značného napětí alespoň dva předcházející roky před posuzováním. Stát v tomto období nesmí devalvovat z vlastní iniciativy bilaterální směnný kurz národní měny vůči měně kterékoli jiného členského státu.[5] 12

Slovenská měna vstoupila do systému ERM II v listopadu roku 2005 a centrální parita byla stanovena na úrovni 38,4550 Sk za 1 euro. Zároveň bylo zvoleno využívání standardního fluktuačního pásma ±15 % okolo centrální parity. Hranice pro intervence byla tedy stanovena na 32,6868 SKK/EUR a 44,2233SKK/EUR. V případě dosažení stanovených hranic, jsou následně nutné intervence jak ze strany národních bank eurozóny, tak i NBS. Ta však může intervenovat a upravovat tím kurz i bez dosažení hraničních hodnot. Stanovené pásmo bylo ale dlouhodobě neudržitelné z důvodu dosti vysokého růstu ekonomické produktivity a zhodnocování slovenské koruny k euru. Z toho důvodu požádalo Slovensko po dohodě s členy výboru ERM II o změnu centrální parity, která apreciovala s platností od 19. května 2007. Nově stanovená parita koruny vůči euru byla stanovena na 35,4424 Sk za 1 euro.[8] Tato upravená centrální parita však také nebyla konečnou a po dohodě ministrů financí zemí eurozóny, prezidenta ECB a ministrů financí a guvernérů centrálních bank Dánska, Estonska, Litvy, Lotyšska a Slovenska centrální parita slovenské koruny znovu apreciovala. Nová centrální parita koruny byla stanovena na úroveň 30,1260 Sk za 1 euro.[9] Plnění maastrichtských kritérií je však primárně nutno splnit k přesnému datu hodnocení Evropskou komisí a ECB, jež vypracovávají konvergenční zprávy. Slovenské plnění konvergenčních maastrichtských kritérií bylo tedy posuzováno v květnu roku 2008, kdy všechnu kritérií splnilo, jak následně vypovídá přiložené schéma. Rada ministrů financí EU (ECOFIN) poté v červenci učinila konečné rozhodnutí o připravenosti Slovenska přijmout euro.[24] Plnění maastrichtských kritérií retenční hodnota skutečná hodnota inflační kritérium 3,2 % 2,2 % úrokové kritérium 6,5 % 4,5 % kr. veřejného deficitu 3,0 % 2,2 % kr. hrubého veř. dluhu 60,0 % 29,4 % kurzové kritérium 15 % plní Zdroj: Evropská komise, 2008, vlastní zpracování [24] Pokud budeme hodnotit, zda je euro opravdu přínosné nebo ne pro Slovensko, tak musíme začít již u plnění maastrichtských konvergenčních kritériích. Zde bych tedy zmínil fiskální kritérium. Slovensko muselo splnit jak kritérium veřejných deficitů, tak i hrubého veřejného dluhu. Pro splnění těchto kritérií muselo dojít ke stabilizaci slovenských veřejných financí. To se Slovensku skutečně podařilo pomocí nutných a často politicky nepopulárních kroků. Z tohoto pohledu lze fiskální kritérium považovat za přínosné díky určitému tlaku na splnění kritéria v podobě stabilizace veřejných financí. 13

V případě, že by Slovensko nestabilizovalo veřejné finance, docházelo by k nárůstu zadlužování Slovenska a mohlo by se tak dostat do závažných problémů, jak je tomu například u Řecka, které ohrozilo celou eurozónu. Další z parametrů maastrichtských kritérií, které stojí za povšimnutí je kritérium kurzu měny. Toto kritérium mělo na slovenskou ekonomiku dva důsledky. Jeden z důsledků fixace kurzu po zapojení se Slovenska do ERM II je zabránění volatilitě kurzu vůči euru. Tím pádem se vyhnulo větším kurzovým výkyvům, které se objevily ve větším rozsahu od poloviny roku 2008. Tyto kurzové výkyvy se nevyhnuly okolním zemím s jejich samostatnými měnami. Fixace kurzu má však pro Slovensko i svou druhou stránku. Slovensko odstranilo nevýhodu v podobě volatility kurzu, ale také částečně snížilo konkurenceschopnost slovenských exportérů. Tato výhoda zůstala okolním státům, u nichž může bez fixace docházet k oslabování kurzu vůči euru. 3.3 Přínosy společné měny 3.3.1 Transakční náklady a kurzové riziko Společná měna eliminuje transakční náklady spojené s konverzí jednotlivých měn v rámci HMU To však do jisté míry závisí na velikosti a otevřenosti ekonomik. Pro větší a uzavřenější ekonomiky nebude přínos z úspor transakčních nákladů tak markantní jako u menších a otevřenějších ekonomik, u kterých dochází k intenzivnějším směnárenským službám.[3] Slovensko patří k jedné z nejotevřenějších ekonomik EU, což se projevuje na jeho zahraničním obchodu. Ten dosahuje hodnoty více jak 160 % HDP. Nejvíce obchodních transakcí je prováděno s evropskými zeměmi používající euro. Celkový odhad transakčních nákladů je 0.3 % HDP, jenž by se po přijetí eura mohly ušetřit. Podniky však mají ještě další náklady než jen z rozdílu mezi nakupovaným a prodávaným kurzem. Je tu řeč o nákladech na správu deviz, účtování kurzových ztrát nebo zisků a další dodatečné účetnictví. Tato část nákladů je odhadována na 0,06 % HDP a tudíž by byly odhadované celkové úspory z transakčních nákladů 0,36 % HDP ročně. Některé podniky se proti kurzovému riziku také zabezpečují nákupem finančních derivátů (opcí). Pro Slovensko je tento objem zajištění přibližně 10 % HDP. Z tohoto podílu jsou odhadované úspory po zavedení eura 0,02 % HDP. Zavedením silnější a stabilnější měny by mělo také zmírnit volatilitu k dalším měnám převážně k dolaru a české koruně, jež jsou vůči euru mírně stabilnější.[10] Podle vypracované studie byla efektivní volatilita slovenské koruny vůči jiným měnám v roce 2005 v průměru 0,63 %. Po vstupu Slovenska do eurozóny však efektivní volatilita poklesne na 0,35 %. a pokud i v dalších letech do měnové unie vstoupí také Česká republika a resp. i ostatní státy Visegrádské čtyřky, tak výše efektivní volatility kurzu je odhadována na 0,17 %.[6] 3.3.2 Transparentnost cen Při zavedení společné měny opravdu dochází k větší transparentnosti a porovnatelnosti cen jednotlivých statků v různých zemích měnové unie. Při 14

porovnávání cen mezi domácími a zahraničními prodejci a výrobci by mělo docházet k větším konkurenčním tlakům, než panují pouze na domácím trhu. To by mělo mít vliv na určité snižování cen.[3] Toto snižování se projeví však zřejmě velice neznatelně a z veliké části budu pravděpodobně zastíněno naprosto opačným jevem a to spíše sbližováním cenové hladiny směrem nahoru. K zastínění dojde zvyšováním inflačních tlaků, jež budou na Slovensko působit po přijetí eura, jelikož výrazný ekonomický růst bude působit na vyrovnávání úrovně ekonomiky. A toto dohánění západních ekonomik se projeví možným růstem cenové hladiny, protože již nebude možné tyto změny korigovat pomocí změny kurzu.[10] 3.3.3 Snížení úrokových sazeb Zavedení eura a s tím spojené očekávané snížení úrokových sazeb, které se projeví expanzivní politikou, by měly přinést mírně nižší náklady na kapitál a podpořily by tak nejrůznější investiční aktivity. Pokud vycházíme ze získaných zkušeností zemí eurozóny, kde míra investic dosáhla přibližně úrovně o 2,5 % více než v ostatních státech Evropy. Mezi nejvíce profitující subjekty při zavedení eura byly malé a střední podniky, jak dokládají zjištěné výsledky z Řecka, Slovinska a Kypru. Podle studie by měl být očekávaný přínos částečně nižší, jelikož k výraznému poklesu došlo již v letech 2004 a 2005. Snížení úrokových sazeb by mělo zapříčinit celkově větší příliv investic a narůstání zahraničního obchodu, což v dlouhodobém měřítku povede k růstu HDP.[10] Jak však ukázala zkušenost ze současné krize, tak snížení úrokových sazeb nemusí být v dlouhodobém období stoprocentní zárukou přílivu zahraničních investic, růstu zahraničního obchodu a v konečném měřítku růstu HDP. Přínosy ze snížení úrokových sazeb lze klasifikovat jen u konvergovaných ekonomik. Graf 2 Úvěrová bublina Zdroj: ECB, 2010 [25] Příliš nízké nastavení úrokových sazeb, které je výhodné a snesitelné v silných ekonomikách jakou je např. Německo, však může v slabších a méně 15

konkurenčně schopných zemích, jakou je oproti Německu např. Řecko a Španělsko, způsobit vážné problémy. Příliš levné peníze mohou vytvořit úvěrovou bublinu, jejíž prasknutí následně vyvolá výrazné problémy.[25] 3.3.4 Růst zahraničního obchodu Zavedení eura sebou samozřejmě nese jak výhody okamžité, tak také ty, jež se mohou projevit v delším časovém horizontu. Jednou z očekávaných významných změn je nepochybně růst zahraničního obchodu po vstupu do měnové unie. K jeho zvýšení by mělo dojít po odstranění transakčních nákladů a stabilizaci výměnného kurzu. Problematikou důsledků měnové unie na zahraniční obchod se již od roku 2000 začal zabývat Andrew Rose ve své studii. Zabýval se tzv. gravitačním modelem bilaterálního obchodu. Při své studii aplikované na malé země, které se rozhodly přijmout dolar jako platidlo, došel k potvrzení své teorie o zvýšení zahraničního obchodu vlivem měnové unie. Stále zde však přetrvávala otázka průměrně vyčíslitelného nárůstu zahraničního obchodu po zavedení společné měny. Proto také v roce 2005 vypracovali Rose a Stenley tzv. meta-analýzu výsledků do současné doby zjištěných studií a dat i v důsledku stále větší nutnosti kvůli integračním procesům v Evropě. Ve svých výsledcích určili nárůst bilaterálního zahraničního obchodu po vstupu do měnové unie v rozmezí 30 až 90 %. Efektem zavedení eura na zahraniční obchod se také dále zaobírali Micco a kol. v roce 2003 na vzorku 22 zemí. Ti došli k nárůstu zahraničního obchodu na rozmezí mezi 5 a 20 %. Podle jiné studie vypracované Barrem a kol. v roce 2003 je očekávaný nárůst zahraničního obchodu přibližně 29 %. Tudíž je zde vidět menší odchylování jednotlivých studií očekávaných přínosů společné měny na zahraniční obchod.[6] Jak již bylo zmíněno, Slovensko je klasickým příkladem malé a otevřené ekonomiky a je plnohodnotně integrováno do celosvětových obchodních a finančních toků. Pokud budeme odhadovat důsledky společné měny na zahraniční obchod, tak si musíme uvědomit, že do zemí Evropské unie směřuje více než 85 %celkového slovenského exportu. Pokud však dojde k začlenění i dalších zemí sousedící se Slovenskem, jež nejsou členy eurozóny, je možné pravděpodobně očekávat navyšování zahraničního obchodu oproti současnosti. Slovensko předběžně očekává nárůst zahraničního obchodu s eurozónou asi o 60 %, což by dále v důsledku vedlo ke zvýšení zahraničního obchodu o 50 %. Část však z tohoto očekávaného nárůstu zahraničního obchodu nelze časově přesně vymezit z důvodu neurčitosti a nemožnosti pevně vymezit doby vstupu jednotlivých zbývajících států do měnové unie. I kdyby však nebyl nárůst tak markantní, jak se předpokládá, tak jakékoliv navýšení obchodu bude mít bezpochyby pozitivní efekt na výkonnost ekonomiky. Tento přínos v podobě navýšení zahraničního obchodu však nebude mít okamžitý efekt.[6] Vstup Slovenska do eurozóny dosti zvýší stabilitu ekonomiky pro zahraniční investory, kteří uspoří na transakčních nákladech a kurzovém riziku, jenž představuje pro investory riziko při umísťování investic.[10] 16

Vyšší příchod zahraničních investic a růst zahraničního obchodu má celkově vést k podstatnému růstu HDP. Tyto souvislosti jsou empiricky průkazné. V případě růstu zahraničního obchodu o pouhé 1 % dojde k zvýšení HDP o třetinu procenta. Proto Slovensko předpokládá zvýšení HDP o 7 až 20 % jako důsledek zavedení eura. Roční přírůstek je odhadován přibližně na 0,7 % ± 0,3 %. Je očekáváno pouze necelé procento z toho důvodu, že k růstu bude docházet postupně po dobu přibližně dvaceti let. Očekává se efekt silnější v prvních letech a postupně by mělo docházet k jeho oslabování. I zde však panuje dosti velká míra nejistoty ohledně naplnění očekávání v důsledku dlouhodobé předpovědi, která se nemusí vyplnit.[10] 3.3.5 Přímé zahraniční investice K hospodářskému růstu mohou samozřejmě přispět také přímé zahraniční investice (PZI) a to pomocí přílivu kapitálu a zvyšováním celkové produktivity. PZI se tedy v prvé řadě starají o zvýšení zásob kapitálu, jenž je potenciálem pro ekonomický růst. Tyto investice však nejsou investicemi dodatečnými, jelikož často jde hlavně o změnu vlastnictví podniků. Mnohem důležitější jsou proto přínosy PZI ve formě navýšení produktivity pomocí přísunu moderních technologií, výrobních postupů nebo novými manažerskými přístupy při řízení lidských zdrojů. Toto zvýšení produktivity práce je hlavním zdrojem zvyšování růstu potenciálního HDP.[6] Při studii, kterou provedli Haskel a kol. v roce 2002, byla testována výkonnost produktivity a dospělo se k závěru, že nárůst PZI o 10 %vede ke zvýšení celkové produktivity ostatních domácích firem o 0,5 %.[6] U Slovenska lze podle studie očekávat o něco silnější efekty kvůli výrazným rozdílům v technologiích mezi domácími a zahraničními výrobci než mezi výrobci ve vyspělejších státech. Dalším důležitým prvkem přílivu PZI jsou však také podmínky v zemi. Investor si všímá určitých ekonomických zvýhodnění ale také dostatečné výrobní kapacity, potřebné úrovně technologie a kvalifikované pracovní síly.[6] 3.4 Náklady společné měny 3.4.1 Měnová politika V případě začlenění původně samostatné centrální banky do eurosystému dochází k ovlivňování jejich pravomocí. A to konkrétně v oblasti monetární politiky. To je pokládáno za podstatnou nevýhodu po vstupu do eurozóny. Banky jednotlivých zemí již nemohou využívat monetárních nástrojů v podobě regulace množství peněz v oběhu, úrokové míry a měnového kurzu. S měnovou politikou však vyvstává veliký problém a to proto, že ECB má monetární politiku nastavenou jako společný a plošný cíl pro celou eurozónu. To může být z pohledu některých zemí velice nevýhodné. Problémem je například různá míra inflace. Členské země s vyšší mírou inflace dosahují nižší nebo záporné reálné úrokové míry, jestliže míra inflace převyšuje úrokovou míru, zatímco země s nižší mírou inflace mají reálnou úrokovou míru příznivější. Toto negativum může následně ještě 17

více prohloubit rozdíly mezi jednotlivými státy místo toho, aby jejich ekonomiky konvergovaly.[6] Měnová politika Slovenska byla však již limitována před přijetím eura v důsledku plně liberalizovaných kapitálových toků, jejichž velikost několikanásobně převyšuje možnost měnové politiky na jejich ovlivnění. Centrální banka nebyla schopná současně stabilizovat cenovou hladinu, kurz koruny a celkovou reálnou ekonomiku. Kurz koruny byl často spíše pod vlivem zahraničních událostí a působil jako zdroj šoků než jejich stabilizátor. Do budoucna se dá předpokládat symetrie šoků v eurozóně, jak bude docházet ke zvyšování obchodních styků. Vzdání se měnové politiky bude podle odhadu představovat ztrátu pro Slovensko přibližně 0,04 % HDP.[10] 3.4.2 Zaokrouhlování cen Jedním z dalších možných rizik při přechodu na euro jsou zvýšené obavy obyvatel ohledně zaokrouhlování cen při převodu na euro. Mohlo by docházet k růstu cen v důsledku zaokrouhlování nahoru. Podle zkušeností ze zemí zavádějících euro opravdu došlo ke zvýšení cen kvůli špatnému zaokrouhlování, a proto Eurostat odhadl zvýšení cen asi o 0,2 %. Je však otázkou, jestli k zaokrouhlování došlo omylem, nebo záměrně z důvodu obohacení kvůli nezažitosti eura mezi obyvateli. Tento aspekt by se však měl na Slovenku eliminovat v důsledku silné maloobchodní konkurence a také díky rozsáhlému programu duálního oceňování. Proto by měl být celkový efekt na zvýšení cen jen minimální.[10] 3.4.3 Měnové kurzy Jednou z nejvýznamnějších politik, které se stát musí vzdát po vstupu do HMU je politika měnových kurzů. Ztráta této politiky se projeví v tom, že se již ekonomika nemůže při vzniku vnější nerovnováhy v podobě významného asymetrického šoku spoléhat na měnový kurz jako možný prostředek přizpůsobení ekonomiky. Tato nerovnováha pak musí být řešena například změnou mezd, mobilitou pracovníků nebo pomocí fiskálních transferů. Touto problematikou se zabýval Mundell v teorii optimální měnové oblasti (OCA).[11] Zde vyvstává jedna podstatná otázka, jestli je eurozóna a potažmo Evropská unie optimální měnovou oblastí. Jestli mezi jednotlivými zeměmi panuje silná sladěnost hospodářských cyklů nebo jestli jsou zde alespoň dostatečně rychlé a silné tendence ke konvergenci jednotlivých zemí a jejich hospodářství. Druhá podstatná věc ohledně politiky měnových kurzů záleží také na specifických parametrech jednotlivých zemí. Jestli je hlavně správně nastavená politika ovlivňování a umírňování změn kurzu. Podstatným prvkem je také velikost země (Slovensko) a její schopnost vůbec dokázat ovlivnit kurzovou volatilitu za ne až příliš vysokou cenu. 18

3.4.4 Inflace Inflace je jedním z důkladně sledovaných jevů ekonomik, při vstupu do společné měnové unie. Jak již bylo zmíněno, inflace může přímo souviset se zavedením společné měny euro. Inflace představuje vzestup cenové hladiny, což se projevuje poklesem kupní síly peněz. Míra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny měřené např. indexem spotřebitelských cen (CPI). Inflace měří trend průměrné cenové hladiny, avšak ceny jednotlivých statků mohou růst naprosto odlišnou rychlostí. Cenové indexy se určují podle váženého aritmetického průměru jednotlivých cen, kde každá váha ceny každé komodity je dána jejím ekonomickým významem. Nejvýznamnějšími cenovými indexy jsou index spotřebitelských cen CPI, index cen výrobců a deflátor GNP.[13] Jednou z hlavních otázek trápící obyvatele Slovenska je samozřejmě růst cenové hladiny. Je to jedno z největších a nejvíce vnímaných negativních jevů, které je spojeno se zavedením společné měny. Na Slovensku stejně jako ve většině evropských zemí panuje dosti velká diverzita a konkurenční prostředí, které by mělo ochránit slovenskou ekonomiku od neúměrného a nepřiměřeného zvyšování cenové hladiny obchodníky a výrobci. I zde by však mohl nastat problém při přechodu na euro a neznalosti nového cenového prostředí. Toho by mohli využít některé subjekty při převodu na euro, které by se snažili zvýšit ceny nebo se je pokusili zaokrouhlovat nahoru, jak již bylo zmíněno dříve. Samotný převod korun na eura by však měl být pouze matematický problém. Ceny po převodu se musí zaokrouhlovat přesně podle matematických pravidel, což by mělo v celkovém důsledku vykázat nulové navýšení cen. Samozřejmě u určitých subjektů se specifickým nákupním košem může dojít k menšímu navýšení cen v důsledku zaokrouhlení, ale jiné spotřební koše by měly naopak pociťovat opačný efekt. Pokud by se však všechny subjekty rozhodly zaokrouhlit ceny nahoru, mělo by to podle odhadů celkový efekt na růst cen spotřebitelského koše o 0.73 %.[6] Zavedení eura bezesporu vyvolá určité komplikace většiny subjektů. K dočasnému snížení orientačních schopností s cenami v eurech samozřejmě dojde, a proto je nutné předcházet možnému zneužívání z neznalosti cen. Z toho důvodu dojde na ochranu spotřebitelů v podobě povinného duálního oceňování všech výrobků a služeb. Jednotlivé ceny budou označovány jak v korunách, tak v eurech a budou přesně přepočítány podle konverzního kurzu. Od srpna roku 2008 tedy podle plánu zavedení eura začala platit povinnost zobrazovat duální ocenění ještě před zavedením eura. Tato povinnost platila do konce roku 2009. Dále je však doporučeno ještě do poloviny roku 2010 v tomto duálním oceňování pokračovat, z důvodu jednoduššího přizpůsobení se obyvatel cenové hladině zboží v eurech.[6] Při pohledu na inflaci v dlouhodobém období je zde více opodstatněných obav. Slovensko stejně jako ostatní země mimo eurozónu mají svou hospodářskou úroveň nižší než průměr eurozóny. Slovensko samozřejmě při rychlém růstu hospodářství bude dohánět EU v životní úrovni, ale také v cenové hladině. A zde dochází k problému v důsledku trvalého zafixování kurzu. Protože násle- 19

dujícím dobíhajícím kanálem ekonomik bude inflace. Podle odhadované studie by se inflace v několika letech po vstupu do měnové unie měla pohybovat přibližně o 1,5 procentního bodu výše než průměrná inflace v eurozóně. V případě nezavedení eura by však inflační cíl byl také vyšší podobně jako v okolních zemích než cíl ECB. S růstem inflace je také spojována obava ze ztráty hodnoty úspor nebo důchodů. Tato obava je však neopodstatněná jelikož při měnovém převodu by nemělo dojít k růstu cenové hladiny. Výrobky a služby se převádějí naprosto stejně jako důchody a úspory, a tudíž by jejich kupní síla měla zůstat konstantní. Je zde však opodstatněná obava z míry inflace, která bude snižovat hodnotu úspor. Díky nízké míře úročení a vyšší inflaci bude úroková míra z vkladů záporná. Pro podnikovou sféru tento stav bude přínosem, jelikož podniky jsou čistými dlužníky domácností, ale pro domácnosti to bude mít ztrátový efekt. Pro důchody by přechod na euro a inflace neměla být větší problém, protože důchody důchodců jsou pravidelně valorizovány i když s menším časovým zpožděním.[10] 3.5 Dílčí shrnutí Přijetí eura sebou nese jak zmiňované přínosy ale i náklady. Některé přínosy a náklady se objeví s okamžikem zavedení eura nebo ještě těsně před jeho zavedením, ale některé dopady na ekonomiku budou muset být hodnoceny z pohledu delšího časového intervalu. Jedna z očekávaných výhod zavedení eura je předpokládané snížení úrokových sazeb. Jak bylo zmíněno, podle studie by přijetí eura mělo poznatelně snížit hlavní úrokovou sazbu, která je u ECB a tedy v eurozóně o něco nižší než hlavní úroková sazba u NBS. To by se mělo následně projevit snížením sazeb u všech komerčních finančních poskytovatelů. To by v důsledku mělo poskytovat levnější finanční prostředky jak pro obyvatele, tak i pro podnikatelské subjekty, což by ve výsledku mělo vést k navýšení investičních záměrů. Předpokládané zvýšení podnikatelských a spotřebitelských záměrů by mělo být stimulem pro celkový růst HDP. Proto bude v praktické části posouzena velikost hlavní úrokové míry, jejíž velikost stanovuje ECB, v porovnání s hlavní úrokovou mírou stanovovanou dříve NBS.[10] Zahraniční obchod je dalším z ukazatelů fungování ekonomiky. Růst zahraničního obchodu je dalším z očekávaných přínosů společné měnové unie. Jak již bylo zjištěno ve většině studií, existuje potvrzená závislost na vstupu do měnové unie a růstu zahraničního obchodu. Z tohoto důvodu bude posuzován měřitelný vliv eura na růst zahraničního obchodu a výsledek obchodní bilance, jenž nemusí určitě dosahovat kladných hodnot. Poslední z konkrétně posuzovaných kladných vlivů na slovenskou ekonomiku jsou přímé zahraniční investice. Přímé investice vyjadřují změny podílového vlastnictví v podnicích zahraničními investory. Důležité jsou však i nepřímé investice v podobě zvyšování efektivnosti práce díky přílivu nových technologických postupů. Díky snížení úrokových sazeb a snížení kurzového rizika by mělo dojít ke zvýšení slovenské prestiže pro zahraniční investory, což 20

by se v konečném důsledku mělo projevit kladně na slovenském hospodářském výstupu. Euro sebou však nese i negativní jevy, které nesmí být opomíjeny. Jeden z takových poměrně významných jevů je problematika měnových kurzů. Politika měnových kurzů může být nástrojem ke zmírnění vychýlení ekonomiky při určitém asymetrickém šoku. Bude zkoumáno, zda pak vzdání se politiky měnových kurzů bylo pro Slovensko opravdu ztrátou na rozdíl od okolních zemí V4, jež svou politiku stále provádějí. Druhou otázkou je, jak efektivní byla možnost ovlivňování a zmírňování výchylek při kurzové volatilitě. Poslední z posuzovaných a také velice sledovaných negativ jak odbornou i širokou veřejností je míra inflace. Jev inflace je obyvatelstvem vnímán nejvíce a reakce obyvatel na růstu cenové hladiny jsou nejcitlivější. Jelikož dojde k zafixování kurzu, tak při dohánění úrovně západních ekonomik Slovenskem bude konvergenčním kritériem už jen cenová úroveň. Proto bude posuzován cenový růst oproti teoretickým očekáváním. 21

4 Praktická část práce 4.1 Přijetí eura K 1. 1. 2009 Slovensko překročilo pomyslný most mezi východem a západem a přiblížilo se tedy o něco více západním zemím, jež jsou součástí Evropské unie o mnoho let déle. Slovensko k 1. lednu 2009 přijalo euro za svou společnou měnu, a tak se stalo ve čtvrtém rozšíření 16. a prozatím posledním členem společného integračního procesu v podobě měnové integrace. Při přechodu na euro byl zvolen scénář Big bang, při kterém došlo k současné výměně jak bezhotovostních peněž tak i hotovostního oběživa. Tento způsob byl zvolen z jednoho prostého důvodu a to úspory nákladů a zkrácení přechodného období. Scénář Velkého třesku byl zvolen podle zkušeností s jeho použitím již při zavádění eura na Slovinsku v roce 2007, Maltě a Kypru v roce 2008. Tento scénář je odlišný od prvotního zavánění eura původní dvanáctkou, protože tehdy nejprve došlo k nahrazení bezhotovostních peněz v roce 1999 a poté v roce 2002 následně i hotovostních bankovek a mincí.[14] Od 1. ledna 2009 platil při výměně korun za eura tzv. duální oběh. Tento duální oběh platil do 16. 1. 2009, kdy bylo možno platit jak eurovými tak korunovými penězi. Tento duální oběh trval na Slovenku pouze 16 dní narozdíl od dvouměsíční doby, kterou použili předchozí státy. Ze zkušeností však vyplynulo, že dva měsíce jsou zbytečně dlouhé a nákladné období. Podle získaných informací došlo k výměně veliké časti korun již prvním týdnu a bez sebemenších potíží.[14] Před zavedením eura proběhla také velká informační kampaň s logem Naša měna, která vycházela ze zkušeností z roku 2002. Při kampani spolupracovala ECB s Národní bankou Slovenska. Cílem kampaně bylo seznámit obyvatele hlavně s vizuální podobou bankovek a mincí a s dalšími procesy nutnými k přechodu na euro. Kampaň zahrnovala až 17 různých publikací jak pro veřejnost, tak i školící materiály pro profesionální zpracovatele peněz.[14] Při přechodu na euro bylo nutné zainteresovat většinu relevantních subjektů banky nevyjímaje. Na základě předešlých zkušeností ECB rozhodla kvůli plynulejšímu přechodu předzásobit se eurovými bankovkami. Další změnou bylo také u Slovenska to, že proběhlo předzásobení podniků bankovkami a mincemi. Proto také došlo z logistických a geografických důvodů k dodání od Oesterreiche Nationalbank 196,2 mil. bankovek v celkové hodnotě 8,3 mld. EUR. Počáteční zásobu 49 mil. eurových mincí v celkové hodnotě 165,22 mil EUR již vyrazila slovenská mincovna Kremnice.[14] Pokud začneme hodnotit slovenskou ekonomiku po vstupu do měnové unie, tak musíme brát v úvahu všechny aspekty. A tím největším je samozřejmě celosvětová hospodářská krize, jež postupně určitým způsobem zasáhla snad všechny státy světa. Krize se od konce roku 2007 začala čířit ze Spojených států v podobě finanční krize a zasáhla všechny finanční instituce, což mělo následně nedozírné následky ve většině vyspělých států světa, Slovenska nevyjímaje. 22

4.2 Slovensko po zavedení eura 4.2.1 Velikost úrokových měr Velikost úrokových měr velice ovlivňuje náklady na kapitál. Cena kapitálu proto závisí na rozhodnutí národní banky, která určuje velikost úrokové míry. Národní banky se pomocí hlavní úrokové míry snaží buď omezit nabídku peněz jejich vyšší cenou pro komerční banky nebo se naopak snaží stimulovat ekonomický růst expanzivní politikou pomocí nižší hlavní refinanční úrokové míry. Vstupem do eurozóny však Národní banka ztratí velkou část možnosti regulace ceny peněz, jelikož tuto odpovědnost přebírá ECB. Podle studie by se velikost úrokových měr měla se vstupem do měnové unie snížit. Nevychází se jen ze studie, ale hlavně ze zkušeností zemí eurozóny, kde došlo k celkovému snížení hlavní úrokové sazby, která byla stanovena podle NBS na nižší úrovni. Graf 3 Hlavní refinanční úrokové sazby ECB a NBS Hlavní refinanční úrokové sazby % 5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 ECB NBS 2008 M7 2008 M9 2008 M11 2009 M1 2009 M3 2009 M4 2009 M6 2009 M08 2009 M10 2009 M12 2010 M02 Zdroj: NBS, 2010, vlastní výpočty [12] Při pohledu na vývoj hlavní úrokové míry na Slovensku je zde patrná naprostá konvergence již před přijetí samotného eura. Z křivek je patrný okamžik těsně v polovině roku 2008, kdy došlo k výraznému snižování hlavní úrokové sazby a to jak na Slovenku, tak v celé eurozóně. Toto snížení byla reakce na posilující finanční krizi, jež se začala výrazně projevovat do všech ekonomik. Docházelo k dalšímu prohlubování ekonomické recese, na což reagovali ECB a NBS snížením hlavní úrokové sazby. K jedinému patrnému odchýlení hlavní úrokové míry na Slovensku od úrokové míry ECB došlo ke konci roku 2008 těsně před přijetím eura. Slovensko se tedy muselo sladit s hladinou úrokové míry v eurozóně plánovanou na příští rok 2009, což také v prosinci udělalo a snížilo sazbu o 0,75 procentního bodu. Od 1. ledna převzala ECB pravomoc v určování základní úrokové sazby pro všechny státy eurozóny. I nadále ECB snižovala základní sazbu, až v květnu roku 23

2009 dosáhla svého minima a zastavila se na hladině 1 %. Na této úrovni zůstala celých 11 měsíců až do dubna roku 2010. Podle budoucího odhadovaného vývoje k následnému zvyšování úrokové sazby nedojde zřejmě celý rok. Analytici očekávají možné zvýšení sazby až ke konci roku roku 2010 díky razantnějšímu oživení ekonomik.[17] Jak vyplynulo ze získaných informací, tak ke snižování úrokové sazby opravdu došlo. Je však otázkou, jestli by snížení nebylo menší, pokud by Slovensko nevstupovalo do eurozóny. Kvůli synchronizaci sazeb NBS s ECB bylo patrné snížení úrokových sazeb o 0,75 % ještě těsně před zavedením eura. Ke snížení sazby tedy opravdu došlo a to potvrzuje studii ohledně zavedení eura. Druhou otázkou však je, jestli by náhodou nedošlo k podobnému efektu i bez zavedení eura. 4.2.2 Zahraniční obchod Slovensko patří mezi malé a otevřené ekonomiky, a proto je pro něj otázka zahraničního obchodu velice důležitá. Slovenský průmysl je z veliké části orientovaný na vývoz a jeho úspěch v širším měřítku tedy stojí na hlavních exportních trzích. Slovenský export, jak již bylo dříve naznačeno, je z 85 % orientovaný na Evropskou unii, více jak polovina přímo do zemí eurozóny a celou pětinu obchodů má Slovensko se svým největším obchodním partnerem a to Německem.[18] Graf 4 Zahraniční obchod SR Zahraniční obchod SR 5000,0 4500,0 mil EUR 4000,0 3500,0 vývoz dovoz 3000,0 2500,0 2008M01 2008M03 2008M05 2008M07 2008M09 2008M11 2009M01 2009M03 2009M05 2009M07 2009M09 2009M11 2010M01 Zdroj: Eurostat, 2010, vlastní výpočty [20] 24

Jak je patrné z grafických údajů zahraničního obchodu SR, tak k výrazným změnám v obchodě došlo na konci roku 2008, kdy se začala naplno projevovat síla světové recese. Při hlubším pohledu na vývoj obchodní bilance v posledních letech je patrné, že Slovensko vykazovalo převážně zápornou bilanci, Od roku 2009 však došlo k obratu obchodní bilanci Slovenska a Slovensko se tím tak stalo spíše vývozcem než dovozcem, jak dokládá graf č. 5. Graf 5 Bilance zahraničního obchodu SR mil EUR 500,00 400,00 300,00 200,00 100,00 0,00-100,00-200,00-300,00-400,00-500,00 2007 M01 2007 M03 2007 M05 2007 M07 2007 M09 2007 M11 2008 M01 2008 M03 Saldo obchdoní bilance SR 2008 M05 2008 M07 2008 M09 2008 M11 2009 M01 2009 M03 2009 M05 Zdroj: Štatistický úrad SR, 2010, vlastní výpočty [20] S 2009 M07 2009 M09 2009 M11 2010 M01 Skutečnost, že Slovensko se stalo od roku ve výsledcích převážně vývozcem, je způsobená však podstatným snížením dovozu na Slovensko. Toto snížení dovozu bylo větší než snížení vývozu, jak je patrné na grafu č. 4. Tím pádem se tedy Slovensko stalo čistým vývozcem. Propad obchodní aktivity se projevil v souhrnu bilance zahraničního obchodu také v celé Evropské unii, která tak za rok 2008 vykázala obchodní deficit o velikosti 18,3 mld eur. Zajímavé je však zjištění, že samotná eurozóna za rok 2008 vykázala obchodní přebytek na úrovni 0,3 mld eur. [19] Při dalším hodnocení zjistíme, že celý rok 2009 Slovensko vykazovalo v zahraničním obchodě přebytky až na jeden měsíc a to prosinec. Celkově tedy Slovensko dosáhlo přebytek exportu 1186,70 mil eur. K oživení obchodní aktivity v roce 2009 docházelo i v některých státech EU a eurozóny, i když některé státy stále vykazovaly veliké propady bilance zahraničního obchodu. Celkově eurozóna vykázala ke konci roku 2009 přebytek 8,8 mld eur, přestože celá Evropská unie stále balancovala s deficitem 1,2 mld eur. Mezi země s největšími přebytky patřilo Německo, Irsko a Holandsko. Na druhou stranu s největšími deficity hospodařila Velká Británie, Francie, Španělsko Řecko, jak je patrné na grafu průměrných půlročních obchodních bilancí států Evropské unie. [19] 25

Graf 6 Průměrné půlroční obchodní bilance Průměrná půlroční obchodní bilance 9000 mil EUR 4000-1000 2S 2008 1S 2009 2S 2009-6000 -11000 Belgie Bulharsko Česko Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemí Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Zdroj: Eurostat, 2010, vlastní výpočty [20] Mezi největší obchodní partnery Slovenska patří na prvním místě Německo s téměř dvacetiprocentním podílem slovenského obchodu následované Českou republikou s desetiprocentním podílem a poté Itálie, Rakousko, Polsko a Maďarsko. Jelikož největší obchodní partneři a to hlavně Německo a Česko, na kterých se z velké části odvíjí slovenský zahraniční obchod, vykázaly v roce 2009 růst objemu zahraničního obchodu. To mělo kladný vliv na celou obchodní bilanci Slovenska, které vykazovalo od roku 2009 již nezápornou obchodní bilanci, ale dostalo se s objemem 0,3 mld. EUR do kladných hodnot. Co se týče dalšího vývoje obchodní bilance, tak odhady podle bankovních analytiků pro Slovensko na rok 2010 jsou příznivé a předpovídají i nadále v mírném obchodní přebytek exportu. Ohledně přesné výše se však jejich odhady velice rozcházejí. Průměrně podle průzkumu Národní banky Slovenska jejich nepříliš přesný odhad nachází v širokém pásmu od 940-milionového deficitu až po 340-milionový přebytek.[18] Jak ukazují výsledky, tak v Evropské unii dochází pozvolna k oživování hospodářství a zahraničního obchodu, což bude mít bezesporu kladný vliv na slovenský zahraniční obchod, jelikož obchodní výměny jsou z 65 % procent závislé na EU. Jelikož Slovensko v roce 2009 vykazovalo kladnou obchodní bilanci, přichází na řadu otázka, zda zavedení eura mělo přímý vliv na růst zahraničního obchodu. Hodnotit tento přínos po tak čerstvých a krátkodobých údajích je velice nerozvážné a bude jej možno lépe zhodnotit až s větším časovým odstupem. Další vývoj zahraničního obchodu bude záležet také na vývoji celkové ekonomické situace jak na Slovensku, v EU, ve světě, ale především na vývoji ekonomik nej- 26