13 Reverzní osmóza. I Základní vztahy a definice. Lukáš Valenz, František Rejl, Oldřich Holeček

Podobné dokumenty
13 Reverzní osmóza. I Základní vztahy a definice. p +, začne rozpouštědlo pronikat membránou opačným směrem - dochází k reverzní

12 Prostup tepla povrchem s žebry

Univerzita obrany. Měření součinitele tření potrubí K-216. Laboratorní cvičení z předmětu HYDROMECHANIKA. Protokol obsahuje 14 listů

3 Ztráty tlaku při proudění tekutin v přímém potrubí a v místních odporech

ÚLOHA S2 STATICKÁ CHARAKTERISTIKA KONDENZÁTORU BRÝDOVÝCH PAR

Stanovení měrného tepla pevných látek

Stanovení kritické micelární koncentrace

1 Tlaková ztráta při toku plynu výplní

teplosměnná plocha Obr Schéma souproudu

3 Ztráty tlaku při proudění tekutin v přímém potrubí a v místních odporech

Tlakové membránové procesy

ZÁKLADNÍ MODELY TOKU PORÉZNÍ MEMBRÁNOU

Filmová odparka laboratorní úlohy

TLAKOVÉ MEMBRÁNOVÉ PROCESY A JEJICH VYUŽITÍ V OBLASTI LIKVIDACE ODPADNÍCH VOD

5 Charakteristika odstředivého čerpadla

Chemické výpočty I (koncentrace, ředění)

ÚLOHA R1 REGULACE TLAKU V BRÝDOVÉM PROSTORU ODPARKY

PROCESY V TECHNICE BUDOV cvičení 3, 4

5 Vsádková rektifikace vícesložkové směsi. 1. Cíl práce. 2. Princip

HYDROSTATICKÝ TLAK. 1. K počítači připojíme pomocí kabelu modul USB.

Chemické výpočty I. Vladimíra Kvasnicová

ρ = měrný odpor, ρ [Ω m] l = délka vodiče

Teorie transportu plynů a par polymerními membránami. Doc. Ing. Milan Šípek, CSc. Ústav fyzikální chemie VŠCHT Praha

Stanovení izoelektrického bodu kaseinu

Rozpustnost Rozpustnost neelektrolytů

Laboratorní úloha Měření charakteristik čerpadla

Třecí ztráty při proudění v potrubí

PRAKTIKUM... Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Odevzdal dne: Seznam použité literatury 0 1. Celkem max.

Univerzita obrany. Měření na výměníku tepla K-216. Laboratorní cvičení z předmětu TERMOMECHANIKA. Protokol obsahuje 13 listů. Vypracoval: Vít Havránek

VOLTAMPEROMETRIE. Stanovení rozpuštěného kyslíku

ATMOSFÉRICKÝ TLAK A NADMOŘSKÁ VÝŠKA

Ztráty tlaku v mikrofluidních zařízeních

ZAPOJENÍ REZISTORŮ VEDLE SEBE

PŘÍKLADY Z HYDRODYNAMIKY Poznámka: Za gravitační zrychlení je ve všech příkladech dosazována přibližná hodnota 10 m.s -2.

Měření tíhového zrychlení reverzním kyvadlem

1. Změřte Hallovo napětí v Ge v závislosti na proudu tekoucím vzorkem, magnetické indukci a teplotě. 2. Stanovte šířku zakázaného pásu W v Ge.

CVIČENÍ č. 7 BERNOULLIHO ROVNICE

STANOVENÍ VLASTNOSTÍ AERAČNÍCH ZAŘÍZENÍ

Měření spotřeby tepla

Taková vrstva suspenze je nazývána fluidní vrstvou. Její existence je vymezena přesně definovanou oblastí mimovrstvové rychlosti tekutiny,

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta stavební. Laboratoře TZB

1. Změřte teplotní závislost povrchového napětí destilované vody σ v rozsahu teplot od 295 do 345 K metodou bublin.

8. TLAKOMĚRY. Úkol měření. Popis přípravků a přístrojů

ODSTRAŇOVÁNÍ LÉČIV MEMBRÁNOVÝMI PROCESY

Použití membránové separace pro čištění skládkových výluhů, jiných odpadních vod a kontaminovaných podzemních vod

Rezonance v obvodu RLC

4 STANOVENÍ KINEMATICKÉ A DYNAMICKÉ VISKOZITY OVOCNÉHO DŽUSU

Obrázek 8.1: Základní části slunečního kolektoru

Modelování proudění metanu

9 Charakter proudění v zařízeních

Pohyb tělesa po nakloněné rovině

REKTIFIKACE DVOUSLOŽKOVÉ SMĚSI, VÝPOČET ÚČINNOSTI

Ilya Prigogine * 1917

Univerzita obrany K-204. Laboratorní cvičení z předmětu AERODYNAMIKA. Měření rozložení součinitele tlaku c p na povrchu profilu Gö 398

Únik plynu plným průřezem potrubí

Osmosis PRO - průmyslové systémy reverzní osmózy

2 Roztoky elektrolytů. Osmotický tlak

Vybrané technologie povrchových úprav. Základy vakuové techniky Doc. Ing. Karel Daďourek 2006

Základní chemické výpočty I

VÝUKOVÝ MODUL MEMBRÁNOVÝCH PROCESŮ TÉMATA PŘEDNÁŠEK

TYPU B (B, BCH, R, H, BE, BCHE) DOMOVNÍ REGULÁTORY PRO ZEMNÍ PLYN

KATALOG VÝROBKŮ DEMI ŘADA PŘÍSTROJŮ REVERZNÍ OSMÓZY PRO PŘÍPRAVU VELMI ČISTÉ VODY. ver /07/2009

KATALOG VÝROBKŮ ŘADA PŘÍSTROJŮ PRO VÝROBU VELMI ČISTÉ A ULTRAČISTÉ VODY REVERSNÍ OSMÓZOU Z PITNÉ VODY. ver /09/2012

Jana Fauknerová Matějčková

ČIŠTĚNÍ TECHNOLOGICKÝCH VOD A VÝPUSTNÉ PROFILY CHÚ

3 - Hmotnostní bilance filtrace a výpočet konstant filtrační rovnice

ZAPOJENÍ REZISTORŮ ZA SEBOU

VÝPO C TY. Tomáš Kuc era & Karel Kotaška

2.4 Stavové chování směsí plynů Ideální směs Ideální směs reálných plynů Stavové rovnice pro plynné směsi

1. Určete závislost povrchového napětí σ na objemové koncentraci c roztoku etylalkoholu ve vodě odtrhávací metodou.

Chlazení kapalin. řada WDE. CT120_CZ WDE (Rev.04-11)

HPS - SEŘÍZENÍ PID REGULÁTORU PODLE PŘECHODOVÉ CHARAKTERISTIKY

Termistor. Teorie: Termistor je polovodičová součástka, jejíž odpor závisí na teplotě přibližně podle vzorce

VYUŽITÍ MULTIFUNKČNÍHO KALIBRÁTORU PRO ZKRÁCENOU ZKOUŠKU PŘEPOČÍTÁVAČE MNOŽSTVÍ PLYNU

Absorpční polovrstva pro záření γ

Teorie měření a regulace

Praktikum I Mechanika a molekulová fyzika

Měřicí přístroje a měřicí metody

ÚPRAVA VODY V ENERGETICE. Ing. Jiří Tomčala

POJISTNÉ A ZABEZPEČOVACÍ ZAŘÍZENÍ

Vzorkovač vody nové generace WWS Continual

13 Měření na sériovém rezonančním obvodu

Laboratorní úloha č.8 MĚŘENÍ STATICKÝCH A DYNAMICKÝCH CHARAKTERISTIK

Vyhodnocení součinitele alfa z dat naměřených v reálných podmínkách při teplotách 80 C a pokojové teplotě.

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA ELEKTROTECHNICKÁ.

Metodický návod: 5. Zvyšování vnějšího napětí na 3 V. Dochází k dalšímu zakřivování hladin a rozšiřování hradlové vrstvy.

MAKING MODERN LIVING POSSIBLE. Datový list DHP-A TEPELNÁ ČERPADLA DANFOSS

Sešit pro laboratorní práci z chemie

Suspenze dělíme podle velikosti částic tuhé fáze suspendované v kapalině na suspenze

34_Mechanické vlastnosti kapalin... 2 Pascalův zákon _Tlak - příklady _Hydraulické stroje _PL: Hydraulické stroje - řešení...

NANOFILTRACE INDIGOKARMÍNU

Střední průmyslová škola elektrotechnická a informačních technologií Brno

Stanovení účinku vodního paprsku

Laboratorní úloha Diluční měření průtoku

Korekční křivka napěťového transformátoru

PELTIERŮV ČLÁNEK. Materiály pro elektrotechniku. Univerzita Pardubice Fakulta elektrotechniky a informatiky. Laboratorní cvičení č.

ELEKTRICKÝ PROUD ELEKTRICKÝ ODPOR (REZISTANCE) REZISTIVITA

Transkript:

13 Reverzní osmóza Lukáš Valenz, rantišek Rejl, Oldřich Holeček I Základní vztahy a definice Oddělíme-li roztok látky B v rozpouštědle A v nádobě konstantního objemu polopropustnou membránou od čistého rozpouštědla A, začne rozpouštědlo pronikat z prostoru II (viz obr. 13-1) do prostoru I. Tento jev se nazývá osmóza. Ideální polopropustnou membránou prochází pouze rozpouštědlo, nikoliv rozpuštěná látka. Prostor I roztok B v A, tlak p+π membrána Prostor II čisté rozpouštědlo A, tlak p Obr. 13-1 Vznik osmotického tlaku V důsledku popsaného děje se v prostoru I zvyšuje tlak. Zvyšování tlaku působí proti pronikání rozpouštědla membránou do roztoku, v konečném stavu, kdy tok rozpouštědla ustane, se ustaví rovnováha, při které je v prostoru I tlak o hodnotu π větší, než v prostoru II. Veličina π se nazývá osmotický tlak. Pro danou dvojici látek A, B závisí na počtu částic (molekul, iontů) rozpuštěné látky v objemové jednotce roztoku a na teplotě. Vyvoláme-li v prostoru I vnějším zásahem (například čerpadlem) tlak vyšší než p + π, začne rozpouštědlo pronikat membránou opačným směrem - dochází k reverzní (obrácené) osmóze. Obdobná situace nastává, jsou-li membránou odděleny dva roztoky o různých koncentracích. Je-li v prostoru II zředěný a v prostoru I koncentrovaný roztok, je k vzniku reverzní osmózy třeba vyvolat mezi prostory II a I tlakovou diferenci větší, než rozdíl osmotických tlaků obou roztoků. Protože při aplikacích reverzní osmózy se jedná o dělení nízkomolekulárních látek od rozpouštědla, je osmotický tlak vysoký a používané tlakové diference velké. Typické případy technologického využití reverzní osmózy jsou například získávání téměř čisté vody z vody vodovodní (náhrada destilace či iontové výměny) a odsolování moř- 13-1

ské vody. Reverzní osmóza patří mezi membránové operace, kterých je celá řada (mikrofiltrace, nanofiltrace, permeace, pervaporace, dialýza, atd.). Celkový přehled o membránových operacích uvádí například M. Mulder [Basic Principles of Membrane Technology, Kluwer Academic Publishiers, 1991], některé základní informace lze získat ve skriptech k základnímu kurzu chemického inženýrství. Membránové operace při kterých je hybnou silou děje rozdíl tlaků v prostorech oddělených membránou (např. permeace, nanofitrace, reverzní osmóza) se nazývají tlakové membránové operace. Názvosloví používané při jejich popisu je vysvětleno na obr. 13-2. nástřik Nástřik (roztok B v A) se přivádí čerpadlem na tlakovou stranu membrány, teče podél ní a rozpouštědlo přitom prochází kolmo ke směru toku membránou do permeátového prostoru, ve kterém je atmosférický tlak. Na konci membránového modulu vychází z tlakové strany zařízení retentát, ve kterém je koncentrace rozpuštěné látky B vyšší než v surovině. Permeát je téměř čisté rozpouštědlo A. K charakterizaci dělící účinnosti membránové operace se užívá rejekční faktor, definovaný rovnicí (13-1) R = 1 - cp /cr (13-1) kde cp je koncentrace rozpuštěné látky v permeátu, cr v retentátu. Koncentrace budeme vyjadřovat v kg rozpuštěné látky na 1 m 3 roztoku. Pro ideální membránu je: cp = 0 a R = 1. Na straně retentátu může docházet k jevu označovanému jako koncentrační polarizace. (viz obr. 13-3). Membránou proniká převážně rozpouštědlo, (ideální membránou výhradně rozmembrána R retentát P permeát Obr. 13-2 K názvosloví tlakových membránových operací c w permeát retentát c b membrána 13-2 y=0 y Obr. 13-3 Vznik koncentrační polarizace

pouštědlo), tím se koncentrace rozpuštěné látky těsně u povrchu membrány na straně retentátu zvyšuje. To má za následek difúzi rozpuštěné látky ve směru od membrány zpět do hlavního proudu roztoku (y je vzdálenost měřená kolmo od povrchu membrány). V ustáleném stavu je těsně u povrchu membrány koncentrace cw, v hlavním proudu roztoku na straně retentátu cb. Významnost koncentrační polarizace se posuzuje podle hodnoty polarizačního modulu M, který je definován vztahem M = cw /cb (13-2) Veličiny M,cw a cb jsou místní hodnoty, aparatura v laboratoři je provozována tak, že koncentrace na straně retentátu se mění jen málo. Střední hodnotu veličiny cb, kterou budeme označovat cb můžeme proto s dostatečnou přesností odhadnout jako cb = (c + cr) /2 (13-3) Střední hodnotu polarizačního modulu pak počítáme ze vztahu M = cw / cb (13-4) Koncentrace cw je větší, než koncentrace cb, takže jí odpovídá vyšší hodnota osmotického tlaku, kterou je třeba překonat čerpadlem. Objemový tok čistého rozpouštědla VV A, který je v důsledku nízké koncentrace permeátu téměř přesně stejný jako tok permeátu VV P je dán rovnicí kde p je tlaková diference vyvolaná čerpadlem a VV A VV P= K( p - π) (13-5) K = APA /δ M (13-6) π = π( cw ) - π(cp) = π( M cb ) - π(cp) (13-7) V rovnici (13-6) A je plocha membrány, PA permeabilita membrány pro čisté rozpouštědlo a δ M její tloušťka. Veličina K (nebo K/A, je-li plocha membrány známa) se zjišťuje pokusem, při kterém se jako nástřik použije čisté rozpouštědlo. Zápis π(c) v rovnici (13-7) znamená osmo- + tický tlak při koncentraci c. Další důležitá veličina je selektivita membrány α 13-3 AB, která charakterizuje poměr propustností membrány pro složky A a B. S dříve zavedenými veličinami souvisí vztahem + α AB = [ M /(1- R )] /( p - π) (13-8) kde R je střední hodnota rejekčního faktoru, definovaná výrazem R = 1 - cp / cb (13-9) Do rovnice (13-9) by měla být dosazena střední koncentrace permeátu, protože se tato koncentrace mění podél membrány ještě méně než koncentrace retentátu, je možné ji s dostatečnou přesností nahradit hodnotou koncentrace permeátu na výstupu ze zařízení. Závislost osmotického tlaku na koncentraci lze pro nepříliš koncentrované roztoky aproximovat vztahem π = ac (13-10) kde a je empirická konstanta. Platí-li (13-10), platí také

π( M cb ) = M π( cb ) (13-11) II Cíl práce 1) Naměření závislosti objemového průtoku permeátu a retentátu na pracovním přetlaku p. 2) Stanovení koncentrace rozpuštěné látky (NaCl) v nástřiku, retentátu a permeátu z měrné elektrické vodivosti těchto roztoků změřené konduktometrem. 3) Kontrolní výpočet koncentrace nástřiku z bilance. 4) Výpočet rejekčního faktoru, střední hodnoty polarizačního modulu a selektivity membrány. 5) Grafické znázornění závislosti veličin vypočtených v bodě 4 na průtoku permeátu. Obr. 13-4 Schéma aparatury B1 - zásobník nástřiku P1 - čerpadlo V1 - pojistný ventil PI1 - ručkový manometr na vstupu H4 - vstupní kohout nanofiltračního modulu H5- výstupní kohout z modulu reverzní osmózy H6 - výstupní kohout nanofiltračního modulu l1 - rotametr permeátu 13-4

do modulu reverzní osmózy l2 - rotametr retentátu PI2 - ručkový manometr na výstupu V2 - ventil k nastavení tlakové diference p z modulu reverzní osmózy H7 - vzorkovací kohout permeátu H3- vstupní kohout do modulu reverzní osmózy H8 - vzorkovací kohout retentátu III Popis zařízení Schéma zařízení je na obr. 13-4. Nástřik (roztok NaCl v destilované vodě) je v plastovém barelu B1, odkud se čerpá pístomembránovým čerpadlem P1.Za čerpadlem je pojistný ventil V1, který se při překročení tlaku 1,5 MPa na vstupu do membránového modulu otevře, aby se zabránilo zničení zařízení. Ručkový manometr PI1 udává hodnotu pracovního přetlaku na vstupu nástřiku do retentátového prostoru. Protože permeátový prostor je propojen s atmosférou, je tato hodnota rovná tlakové diferenci označené v rovnici (13-5) symbolem p. Kohoutem H3 se vpouští nástřik do modulu pro reverzní osmózu (na schématu označen jako RO modul). Nanofiltrační modul se při tomto měření nepoužívá, takže kohouty H4 a H6 musí být oba uzavřeny. Kohout H2 je obtok, kterým je možné nástřik hned za čerpadlem vracet do barelu. Čerpadlo se zapíná zeleným tlačítkem vlevo nahoře na čelním panelu aparatury, vypíná se červeným tlačítkem. Otevřou-li se kohouty H3 a H5, protéká roztok RO modulem a regulačním ventilem V2, kterým se nastavuje hodnota tlakové diference p. Objemový průtok permeátu se měří rotametrem l1, retentátu rotametrem l2. Za průtokoměry se oba roztoky vrací do zásobní nádrže B1, tlak za modulem v prostoru retentátu se měří manometrem PI2. Vzorkovací kohouty H7 a H8 slouží k odběru vzorku permeátu a retentátu. Na vratné větvi retentátu je umístěn ještě pomocný kohout (není ve schématu), který je třeba přivřít, neteče-li vzorek retentátu po otevření vzorkovacího kohoutu H8. Tento pomocný kohout je třeba ihned po odebrání vzorku zase otevřít, nesmí být uzavřen v době, kdy je zavřený i vzorkovací kohout. Příslušenstvím aparatury je konduktometr, s jeho obsluhou budete seznámeni před započetím práce. IV Postup práce Zkontrolujeme, zda je v barelu B1 tolik roztoku, aby ssací potrubí čerpadla bylo ponořeno alespoň 50 mm pod jeho hladinou. Není-li tomu tak, oznámíme to instruktorovi. Používaný typ čerpadla nesnáší běh nasucho, ani vzduchové bubliny na vstupu. Je-li roztoku dostatek, otevřeme obtokový kohout H2, kohouty H3 a H5 na vstupu do RO modulu a ventil V2. Zeleným tlačítkem na ovládacím panelu spustíme čerpadlo, zvolna přivíráme obtok H2 a sledujeme přitom údaj manometru PI1 na vstupu do modulu. Neměl by se významně měnit, pokud tak činí, znamená to, že jsme zapomněli otevřít některý kohout či ventil na potrubní lince. Po úspěšném uzavření obtoku necháme roztok asi 5 minut cirkulovat a odebereme vzorek nástřiku ze vzorkovacího kohoutu H8 (při nulovém p je složení retentátu stejné jako 13-5

nástřiku). Vzorek umístíme do termostatu, ponoříme do něj vodivostní sondu a temperujeme tak dlouho, až jeho teplota leží v intervalu 24,5 C až 25,5 C. Sonda je opatřena teplotním čidlem, takže teplotu vzorku vidíme na displeji konduktometru. Pak odečteme hodnotu měrné elektrické vodivosti, vzorek nalijeme zpátky do barelu, odebereme nový. a opakujeme měření tak dlouho, až tři po sobě následující hodnoty vodivosti se vzájemně liší o méně než 5%. Do protokolu zapíšeme aritmetický průměr těchto tří hodnot. Stejně postupujeme při všech dalších měřeních měrné elektrické vodivosti. Po změření vodivosti nástřiku nastavíme ventilem V2 první z předepsaných hodnot tlakové diference p na manometru PI1, vyčkáme asi tři minuty a odečteme na rotametrech objemový průtok retentátu a permeátu. Odebereme vzorek retentátu z kohoutu H7 a permeátu z kohoutu H8 a změříme výše popsaným postupem jejich vodivost. To opakujeme pro všechny zadané hodnoty p. Po ukončení měření otevřeme ventil V2 a kohout obtoku H2, vypneme čerpadlo červeným tlačítkem na ovládacím panelu a uzavřeme kohouty H3 a H5 na vstupu a výstupu RO modulu. Vodivostní sondu konduktometru opláchneme destilovanou vodou a uložíme do stojánku. V Bezpečnostní opatření 1) Čerpadlo nesmí být spuštěno do zavřeného potrubí. Hrozí zničení čerpadla, nebo roztržení spojů potrubí. Čerpadlo se poškodí i při běhu nasucho. Cena čerpadla je 70000,- Kč 2) Většina ovládacích prvků je z plastu. Při hrubém zacházení se mohou ulomit, vzorkovací kohout stojí 500,- Kč. VI Zpracování naměřených hodnot Nejprve vypočteme ze všech naměřených vodivostí koncentrace podle empirické rovnice c = 0,45826κ + 0,0366064κ 1,4 (13-12) Měrná elektrická vodivost se dosazuje v ms cm -1, koncentrace vychází v kg m -3. Pozor, konduktometr je vybaven automatickým přepínáním rozsahů a malé hodnoty vodivosti udává v µs cm -1. Z bilance ve tvaru VV = VV R + VV P (13-13) VV cc = VV Rcc R + VV Pcc P (13-14) vypočteme pro každou hodnotu p objemový průtok nástřiku a koncentraci nástřiku. c. Zjistíme odchylku v procentech vypočtené koncentrace c od hodnoty c naměřené před začátkem pokusu. Pokud se vypočtené koncentrace c pro čtyři nejvyšší hodnoty p navzájem liší o méně než 3%, použijeme pro další výpočty hodnotu koncentrace nástřiku určenou jako aritmetický průměr z těchto čtyř hodnot. Pokud je jejich rozptyl větší, počítáme s hodnotou c naměřenou na začátku pokusu. Oprávněnost takového postupu je zdůvodněna tím, že nástřik je v zásobním barelu nedostatečně promícháván, takže hodnota c zjištěná na začátku 13-6

pokusu nemusí přesně odpovídat koncentraci na vstupu během experimentu. Z rovnice π = 0,078c (13-15) kde c se dosazuje v kgm -3 a π vychází v MPa určíme potřebné hodnoty osmotického tlaku. Z rovnice (13-1) vypočteme hodnoty rejekčního faktoru a z rovnic (13-3) a (13-9) hodnoty středního rejekčního faktoru. Kombinací rovnic (13-4), (13-5), (13-7) a (13-11) obdržíme výraz pro výpočet středního polarizačního modulu M = [ p - V P / K + π(cp)] /π( cb ) (13-16) Konstanta K je pro RO modul v laboratoři rovná 87,2 (l h -1 )MPa -1. Dosazujeme-li při výpočtu všechny průtoky v litrech za hodinu a tlaky v MPa, můžeme jí použít přímo v uvedených jednotkách. VII Symboly a empirická konstanta v rovnici (13-10) A plocha membrány m 2 c koncentrace kg m -3 K konstanta definovaná rovnicemi (13-5) a (13-6), l h -1 MPa -1 M polarizační modul M střední polarizační modul p tlaková diference mezi retentátovým a permeátovým prostorem PA permeabilita membrány pro rozpouštědlo m 2 s -1 nebo m 2 h -1 R R rejekční faktor střední rejekční faktor y vzdálenost měřená kolmo od povrchu membrány směrem do prostoru retentátu, m + α AB selektivita membrány MPa -1 δ M tloušťka membrány m κ měrná elektrická vodivost ms cm -1 nebo µs cm -1 π osmotický tlak MPa dolní indexy A B b P R w rozpouštědlo (voda) rozpuštěná látka (NaCl) hodnota veličiny v hlavním proudu retentátu surovina (nástřik) permeát retentát hodnota veličiny u povrchu membrány VIII Kontrolní otázky 13-7

1. Proč je osmotický tlak roztoku látky, která je ionizována, větší, než osmotický tlak látky o stejné molaritě, která ionizována není? 2. Proč můžeme očekávat, že výsledky měření při nejnižší zadané hodnotě p budou zatíženy velkou relativní chybou? 13-8