v letech 1945 1958 Kristina UHLÍKOVÁ

Ochrana sakrálních památek v v letech 1945 1958 ãesk ch zemích Kristina UHLÍKOVÁ Obr. 1. Prá ily (okres Klatovy), kostel sv. Prokopa, odstfielen v roce 1979. (Foto pfied rokem 1953, fotoarchiv NPÚ) Pfiedkládan ãlánek 1 je vûnovan ochranû sakrálních památek v období od skonãení 2. svûtové války do roku 1958, kdy vstoupil v platnost první ãeskoslovensk zákon na ochranu památek. Termín sakrální podle Akademického slovníku cizích slov znamená posvátn, jsou jím tedy oznaãovány památky, jejichï hlavní vyuïití je nebo pûvodnû bylo náboïenské. Tento v raz, dnes bûïnû pouïívan v oblasti památkové péãe, v ak není zcela pfiesn. Zahrnuje ir í okruh památek neï skupinu, o níï je pojednáno v následujícím textu. V stiïnûj í by patrnû byl pfiívlastek (ve 40. a 50. letech 20. století také mnohem ãastûji uïívan ) církevní památky, tedy památky spravované do roku 1949 církvemi ãi náboïensk mi organizacemi. Tyto objekty i jejich mobiliáfi v systému státní památkové péãe tvofiily ve sledovaném období jednu skupinu památek a spojuje je podobn osud. Správu objektû, které v roce 1945 jiï nepatfiily církevním vlastníkûm a byly také vût inou vyuïívány k jin m neï náboïensk m úãelûm, ãekala ponûkud jiná historie, pfiedev ím v závislosti na tom, kter subjekt je vlastnil. Napfiíklad vût ina zámeck ch ãi hradních kaplí byla zestátnûna spoleãnû s tûmito objekty jiï pfied rokem 1949 a jako jejich souãásti figurovaly i v systému státní památkové péãe. Budovy klá terû zru en ch za josefinsk ch reforem, ãasto vyuïívané k rûzn m hospodáfisk m úãelûm, byly vyvlastnûny podle velikosti majetku jejich drïitele vût inou také jiï dfiíve. Pfiístup státní správy k nim byl v závislosti na subjektu, kterému je stát pfiidûlil, velmi rûznorod. Období 1945 1949 V období pfied pfievedením majetku církví a náboïensk ch spoleãností na stát v roce 1949 byla údrïba církevních památek zaji Èována z vût í ãásti jejich vlastníky. Pouze v pfiípadû, Ïe byly jejich prostfiedky nedostateãné a jednalo se o údrïbu v znamn ch památek, vyuïívaly církve systému státních finanãních podpor, které byly poskytovány z vefiejn ch prostfiedkû na doporuãení Státního památkového úfiadu. Poãet památek, které byly na na em území po- kozeny pfiímo váleãn mi událostmi, byl ve srovnání se sousedními zemûmi velmi nízk. Bombardování Prahy na poãátku roku 1945 po kodilo kostel i klá ter Na Slovanech, mimo hlavní mûsto byl váïnû zasaïen napfiíklad dûkansk kostel v Ústí nad Labem ãi jezuitské kostely v Brnû a v Opavû. 2 Vût ina tûchto staveb byla v ak opravena relativnû brzy. Stav dal ích nemovit ch památek kfiesèansk ch církví se v ak bûhem okupace v raznû zhor il, pfiedev ím v dûsledku nafiízeného zákazu stavebních oprav. Nejvíce váleãné období poznamenalo Ïidovské kultovní pa- 1 Nejv znamnûj ím zdrojem informací byly archivní prameny uloïené ve dvou fondech Státního ústfiedního archivu (SÚA) Státní památková správa (SPS) a Státní úfiad pro vûci církevní (SÚC). âásteãnû autorka vyuïila také prameny z fondu Národní kulturní komise z oddûlení dokumentace Ústavu dûjin umûní AV âr (OD ÚDU AV âr). Dále se práce opírá o fiadu publikovan ch pramenû, pfiedev ím zákonû zvefiejnûn ch ve Sbírce zákonû republiky âeskoslovenské (Sb.) a vyhlá ek a úfiedních sdûlení publikovan ch v Úfiedním listu republiky âeskoslovenské (Ú. l.). âásti t kající se pfievedení správy církevních památek na stát a vysvûtlující postup likvidace klá terû vycházejí z poznatkû zvefiejnûn ch v odborné historické literatufie, pfiedev ím v knize Karla KAPLANA: Stát a církev v âeskoslovensku 1948 1953, Ústav pro soudobé dûjiny AV âr, Praha 1993. âlánky Vlastimila VINTRA byly hlavní oporou pro první úsek studie t kající se v voje systému památkové péãe ve sledovaném období (V voj organizace státní památkové péãe v âeskoslovensku v letech 1945 60, in: Zprávy památkové péãe 20, 1960, s. 53 57; Státní památková péãe na prahu tfietí pûtiletky, in: Zprávy památkové péãe 20, 1960, s. 1 5; Úvod do dûjin a teorie památkové péãe, sv. 1, Nástin v voje a základní ideové otázky památkové péãe, SPN, Praha 1982). Závûr t kající se oficiálního postoje k ochranû daného typu památek vychází pfiedev ím z textû hlavních pfiedstavitelû tehdej í státní památkové péãe ãi v znamn ch historikû umûní (citace viz pfiíslu né poznámky). 2 Váleãné kody na stavebních památkách, in: Zprávy památkové péãe 7, 1947, s. 141 147. 335

mátky. Nûkteré z nich byly bûhem války úmyslnû zniãeny nacisty, zb vající trpûly nedostatkem péãe vzhledem k zániku vût iny Ïidovsk ch nábo- Ïensk ch obcí, které je pûvodnû spravovaly. Situace sakrálních památek se ani po válce pfiíli nezlep ila, jednak díky patné hospodáfiské situaci, ale i vzhledem k jin m prioritám tehdej í spoleãnosti, která se nutnû soustfiedila pfiedev ím na fie ení komplikovan ch politick ch problémû. Pro státní památkovou péãi se stala hlavním cílem záchrana velkého mnoïství zestátnûn ch památek, pfiedev ím b val ch lechtick ch sídel. Nejv znamnûj í z nich spravovala od roku 1947 Národní kulturní komise. Do její kompetence spadaly z církevních památek kromû zámeck ch kaplí pouze vysídlené klá tery, 3 ve kter ch byla vût ina fieholníkû nûmecké národnosti (pfiedev ím Osek a Broumov). Po válce se nejzávaïnûj ím problémem péãe o církevní památky ukázala záchrana kostelû a far v pohraniãních oblastech postiïen ch vysídlením nûmeckého obyvatelstva, a tedy zánikem místních náboïensk ch obcí. Osídlování tûchto území postupovalo relativnû pomalu, novû pfiíchozí lidé také vût inou nemûli velk zájem o údrïbu pro nû nûmeck ch památek. Navíc církve trpûly nedostatkem knûïí, ktefií by mohli na opu tûné fary nastoupit, a zabránit tak dal ímu chátrání budov i mobiliáfie farnosti. Na alarmující situaci upozoràoval napfiíklad dopis Biskupské konsistofie v âesk ch Budûjovicích z roku 1948 adresovan Státnímu památkovému úfiadu v Praze o stavu církevních památek v této diecézi. 4 Konsistofi v nûm Ïádala památkov orgán o pomoc pfii zachování tûchto památek, které jsou vût inou v ubohém stavu a nutnû potfiebují vãasné záchrany. kody na nich byly podle tohoto dopisu zpûsobeny nedostateãnou péãí, vojensk mi zbûhy, pfiíslu níky armád i nov mi osídlenci pfiicházejícími do pohraniãí. Památky zestátnûné církvím roku 1949 K závaïné zmûnû v zaji tûní církevních památek v âeskoslovensku do lo v roce 1949 po vydání tzv. církevních zákonû, na jejichï základû pfie la správa majetku církví a náboïensk ch spoleãností na stát. Nejv znamnûj ím v tomto ohledu byl zákon ã. 218/1949 Sb., o hospodáfiském zabezpeãení církví a náboïensk ch spoleãností státem, kter upfiesàovala vládní nafiízení o hospodáfiském zabezpeãení jednotliv ch církví. Pro námi sledovanou oblast bylo nejdûleïitûj í vládní nafiízení ã. 219/1949 Sb., o zabezpeãení fiímskokatolické církve. Správou církevního majetku a organizací náboïenského Ïivota byl povûfien Státní úfiad pro vûci církevní zfiízen zákonem ã. 217/1949 Sb. Jeho kompetenci a organizaci upravovalo vládní nafiízení ã. 228/1949 Sb. PÛsobnost nového úfiadu byla velmi iroká, mûl fiídit správní vûci církví a náboïensk ch spoleãností, jejich finanãní záleïitosti, zaji tûní jejich nemovitého i movitého majetku, platy duchovních, vyuãování náboïenství, posuzování církevního tisku a také ochranu církevních památek. 5 V krajích a okresech mu podléhaly církevní odbory krajsk ch a okresních národních v borû a kraj- tí a okresní církevní tajemníci. Úkolem tûchto krajsk ch odborû byl mimo jiné pfiím dozor nad majetkem církví, náboïensk ch spoleãností a fieholí v dané oblasti a z nûho vypl vající ochrana památek i jejich evidence. 6 Státní úfiad pro vûci církevní zahájil svoji ãinnost 18. fiíjna 1949 pod vedením tehdej ího ministra spravedlnosti Alexeje âepiãky. Po ukonãení 2 3 první fáze likvidace fieholí jej v závûru dubna 1950 vystfiídal ministr, námûstek pfiedsedy vlády Zdenûk Fierlinger. V roce 1953 byl jmenován pfiedsedou Jaroslav Havelka, kter ve funkci pûsobil aï do roku 1956. V tomto roce byl úfiad zru- en a jeho fiídicí kompetence pfie la ãásteãnû na novû zfiízené ministerstvo kolství a kultury, ãásteãnû byla posílena pûsobnost církevních odborû krajsk ch národních v borû. Obr. 2. Králíky (okres Ústí nad Orlicí), brána kfiíïové cesty vedoucí ke klá teru, stav v 70. letech 20. století. (Foto V. Hyhlík, fotoarchiv NPÚ) Obr. 3. Îeliv (okres Pelhfiimov), klá ter premonstrátû, stav pfied rokem 1953. (Fotoarchiv NPÚ) 3 Národní kulturní komise (NKK) neúspû nû usilovala o roz ífiení této kompetence rovnûï na památky z majetku roku 1950 zru en ch klá terû, viz zápisy ze schûzí NKK, OD ÚDU AV âr, fond NKK, kart. VII, inv. ã. 114 168. 4 SÚA, Praha, fond SPS, kart. ã. 50, inv. ã. 153, sign. 30, ochrana památek, dopis z 13. 7. 1948. 5 Vládní nafiízení ã. 228/1949 Sb., 2 c. 6 Viz vyhlá ka SÚC z 12. 5. 1950 (o rozsahu a ãinnosti referátû KNV pro v eobecné vnitfiní vûci ve vûcech církevních a náboïensk ch a o zfiízení církevních oddûlení), pod ã. 7 církevní oddûlení Vykonávají dozor nad majetkem církví, náboïensk ch spoleãností, fieholí a klá terû a pod ã. 8 OchraÀuje církevní památky. Evidence církevních památek a péãe o jejich udrïování. 336

Úfiadu pfiímo podléhala NáboÏenská matice spravující majetek b val ch klá terû a âeská katolická Charita, pozdûji pfiejmenovaná na Chrámové druïstvo Charita. Od konce roku 1949 tedy dozor nad správou církevních památek pfiíslu el Státnímu úfiadu pro vûci církevní. Jednání o zpûsobu péãe o nû zahájilo ministerstvo kolství, vûd a umûní s touto institucí roku 1950. Jeho v sledkem mûla b t rámcová dohoda mezi obûma subjekty. Zachovaly se pouze dva její návrhy z roku 1951, 7 není tedy jednoznaãnû jasné, zda byla nakonec uzavfiena. Oba zmiàované dokumenty se v ak v hlavních bodech shodují a patrnû pouze potvrzovaly zavedenou praxi. Podle ní návrhy na rozsáhlej í opravy investiãního rázu podávaly církevní odbory krajsk ch národních v borû Státnímu úfiadu pro vûci církevní, kter na závûr roku posoudil, zda je zafiadit, ãi nikoliv do celkového plánu. PoÏadavky tûchto oprav mûly odborûm pfiedkládat podle vládního nafiízení ã. 219/1949 Sb. pfiíslu né konzistofie. BûÏnou stavební údrïbu plánovaly a zaji Èovaly pfiímo církevní odbory, které také do sv ch rozpoãtû zafiazovaly finance na tyto opravy. Prostfiedky následnû poukazovaly subjektu (farnímu úfiadu, kapitule a podobnû), jenï objekt pfiímo spravoval. Ten z nich práce uhradil stavebnímu podniku. Plány oprav se v ak vût inou bûhem roku musely nûkolikrát mûnit vzhledem ke sniïování pfiidûlen ch finanãních prostfiedkû. 8 Na základû zmiàované dohody mûl Státní úfiad pro vûci církevní a jemu podfiízené orgány kaïd rok pfiedávat seznamy proveden ch a plánovan ch stavebních oprav, a to jak investiãních, tak i drobn ch ministerstvu kolství, vûd a umûní, po reorganizaci systému památkové péãe v roce 1953 potom Státní památkové správû. Informovanost památkov ch orgánû v tomto ohledu v ak patrnû nebyla dostateãná, jak vysvítá ze stíïnosti tohoto úfiadu z roku 1955, 9 Ïe seznamy plánovan ch oprav dostává s velk m zpoïdûním. Akceptován nebyl ani poïadavek, aby se památková správa úãastnila pfiípravy tûchto plánû. 10 Restaurování mobiliáfie kostelû bylo Státním úfiadem pro vûci církevní svûfieno Chrámovému druïstvu Charita. Tento podnik, kter vznikl v roce 1951 slouãením Chrámového druïstva v Pelhfiimovû a âeské katolické Charity, zfiídil za uveden m úãelem renovaãní ateliéry v Pelhfiimovû, âerveném Kostelci, Raãicích a Praze. Zab valy se nejen restaurováním nábytku, bohosluïebn ch nádob a rouch, ale také obnovou nástûnn ch maleb. 11 Zásadním problémem ochrany církevních památek byl jejich chybûjící soupis, o kter by se mohli opfiít jak památkáfii, tak pfiedev ím orgány odpovídající za opravy tûchto nemovitostí, tedy zvlá tû pfiíslu né odbory krajsk ch národních v borû. Ve ker majetek církví, jehoï správu stát roku 1949 pfievzal, byl na základû zákona ã. 218/1949 Sb., 10 sepsán jiï pomûrnû záhy místními ãiniteli pod dohledem církevních odborû krajsk ch národních v borû. Tento soupis v ak pro úãely ochrany památek nevyhovoval, popis nemovitostí i pfiedmûtû byl po odborné stránce nedostateãn a nemohlo z nûj b t jednoznaãnû patrné, zda mají, ãi nemají památkovou hodnotu. Prakticky bûhem cel ch 50. let 20. století probíhala mezi památkov mi orgány a Státním úfiadem pro vûci církevní jednání o zpûsobu provedení soupisu vyhovujícího po odborné stránce. Úfiad tuto záleïitost stále odkládal a namítal, Ïe nemá ãasové ani personální moïnosti jej sestavit, pfiestoïe podle vyhlá ky o kompetenci pfiíslu n ch referátû krajsk ch národních v borû 12 byla evidence tûchto památek jedním z úkolû církevních odborû. Na poradû v prosinci roku 1955 dokonce zástupci úfiadu pfiiznali, Ïe ochranu církevních památek, jeï mu /SÚC p. a./ náleïí podle vládního nafiízení 228/1949 Sb., pro jiné aktuální politické úkoly provádût nemûïe a zvlá tû pro nedostatek odborného personálního vybavení na krajích. 13 Památkáfii naopak argumentovali tím, Ïe ochrana církevních památek není moïná bez jejich fiádného soupisu, kter je obtíïnû sestaviteln bez spolupráce církevních orgánû. Nakonec jej v ak pfiesto v druhé polovinû 50. let zaãali pfiipravovat samostatnû v rámci soupisu v ech památek v ãesk ch zemích a postupnû jej pfiedávali církevním odborûm, aby na jeho základû mohl b t sestavován plán oprav. 14 Dal ím velk m problémem se posléze ukázaly tzv. neïivé církevní památky, tedy budovy, které jiï neslouïily náboïensk m úãelûm. 15 Jednalo se ãasto o velmi v znamné stavby, napfiíklad b valé poutní kostely ãi svatynû v pohraniãních oblastech poznamenan ch odsunem nûmeckého obyvatelstva. O jejich údrïbu nemûl Státní úfiad pro vûci církevní zájem 16 a snaïil se jejich správu pfievést na jiné, vût inou hospodáfiské uïivatele. Ti v ak památku ãasto vyuïívali velmi nevhodn m zpûsobem, její mobiliáfi se vût inou pokou eli urychlenû vystûhovat a nejevili zájem o jeho dal í osud. Tohoto problému si byla Státní památková správa vûdoma a snaïila se zajistit úãast sv ch odborníkû pfii pfiedávání takové budovy novému správci, aby mu mohla pfiednést své podmínky pro její fiádnou údrïbu a dohlédnout, aby v e bylo zaneseno do pfiedávacího protokolu. Patrnû nejvût í nebezpeãí v ak hrozilo památkám v hraniãním pásmu se zemûmi západního bloku, které podléhalo v 50. letech nejpfiísnûj ím bezpeãnostním opatfiením, a v dal ích uzavfien ch vojensk ch oblastech. Pro tyto objekty nemohlo b t nalezeno Ïádné jiné vyuïití s v jimkou vojenského. Nebyl zde nikdo, kdo by mohl zajistit jejich ochranu, a zabránit tak nezadrïitelnému a rychlému chátrání. V roce 1954 dokonce v odpovûdi na dopis Státního úfiadu pro vûci církevní t kající se zpûsobu zabezpeãení tûchto památek námûstek ministra vnitra jednoznaãnû odpovûdûl, Ïe církevní budovy v zakázaném pásmu jsou urãeny ke zbourání. 17 Od poloviny 50. let se také zaãaly mnoïit dopisy Státního úfiadu pro vûci církevní památkové správû Ïádající vyjádfiení kseznamûm budov (vût inou kostelû) v tomto 7 Návrh dohody mezi Státním úfiadem pro vûci církevní a ministerstvem kolství, vûd a umûní o církevních památkách pfiipraven M VU, SPS, kart. 18, sign. 30, Památky církevní, inv. ã. 25; návrh dohody mezi Státním úfiadem pro vûci církevní a ministerstvem kolství, vûd a umûní o církevních památkách pfiipraven SÚC, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 58, sloïka Církevní památky, 1950 1956. 8 Zápis z porady o ochranû církevních památek, konané ve Státní památkové správû 15. 12. 1955, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 25, sign. 30, Památky církevní. 9 TamtéÏ. 10 TamtéÏ. 11 Chrámové druïstvo v Pelhfiimovû zaloïené v roce 1922 bylo zamûfieno na v robu a distribuci ve ker ch bohosluïebn ch potfieb. âeská katolická Charita jako organizace s obdobn m zamûfiením zahájila svoji ãinnost na popud SÚC v roce 1950. Jejich slouãením vznikl podnik, kter pfievzal od tohoto Úfiadu ve keré praktické úkoly plynoucí z hospodáfiského zabezpeãení církví státem. (Zpráva Chrámového druïstva o jeho ãinnosti, b. d. /cca 1953/, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 95, inv. ã. 130). 12 Viz pozn. ã. 5. 13 Zápis z porady o ochranû církevních památek, konané ve Státní památkové správû 15. 12. 1955, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 25, sign. 30, Památky církevní. 14 Dopis Státního úfiadu pro vûci církevní ministerstvu kultury SPS, 8. 3. 1956, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 25, sign. 30, Památky církevní. 15 V roce 1949 v ak je tû patfiily k majetku církví, jejich správa tedy pfiíslu ela SÚC. 16 SÚC povaïuje za památku památné budovy a pfiedmûty, pokud slouïí kultov m úãelûm. Zápis o poradû o církevních památkách, konané na M VU 12. 1. 1952, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 25, sign. 30, Památky církevní. 17 Dopis námûstka ministra vnitra Oskára JeleÀa SÚC, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 58, sloïka Církevní památky, 1950 1956. 337

pásmu urãen ch k demolici. 18 Z pfiíslu n ch dokumentû vypl vá, Ïe orgány ministerstva vnitra hlásily plánovanou demolici takovéhoto objektu pouze církevnímu tajemníkovi pfiíslu ného okresního národního v boru, na jehoï zodpovûdnosti pak záleïelo, zda ji pfiedal Státnímu úfiadu pro vûci církevní. Teprve ten mohl celou záleïitost oznámit památkové správû a poïádat ji o vyjádfiení t kající se památkové hodnoty budovy a pfiedev ím jejího mobiliáfie, kter je tû bylo moïné vãasn m zásahem zachránit. Uveden úfiední postup v ak byl vût inou natolik zdlouhav, Ïe byla demolice provedena dfiíve, neï informace k památkovému orgánu dorazila. Také podrobná evidence tûchto památek byla vzhledem k nejpfiísnûj í ostraze prakticky znemoïnûna. Státní památková správa tak nemohla ani v roce 1957 odpovûdût na dopis ZdeÀka Wirtha Ïádajícího, vzhledem k pfiipravovanému soupisu památek, 19 seznam objektû v pohraniãí, které jiï neexistují. U spisu, v nûmï je tento dopis vloïen, je pouze pfiipsána poznámka: ProtoÏe se jedná o církevní objekty v zakázaném pásmu a vojensk ch újezdech, není moïno zprávy o jejich demolici uvefiejàovati. 20 Podobnû ohroïenou skupinou památek byly drobné církevní stavby kapliãky, boïí muka a kfiíïové cesty. Státní úfiad pro vûci církevní o nû nemûl zájem, protoïe jiï neslouïily náboïensk m úãelûm a moïnosti jejich nového vyuïití a tedy pfievedení na jiného správce byly minimální. Památky zûstávaly odkázány na moïnosti a ochotu místních vûfiících, kter m v ak za tuto aktivitu ãasto hrozila perzekuce. PfiibliÏnû od poloviny 50. let zaãínají stále silnûji ze strany v ech zúãastnûn ch úfiadû, ale pfiedev ím památkov ch orgánû zaznívat stíïnosti na velk nedostatek finanãních prostfiedkû na opravy církevních památek, kter se jiï znatelnû projevoval na stavu fiady z nich. 21 Památky ze zru en ch klá terû Zvlá tní osud postihl památky pocházející ze zru en ch klá terû. Tajné pfiípravy k vyklizení klá - terû byly zahájeny na základû rozhodnutí pfiedsednictva ústfiedního v boru KSâ v polovinû roku 1949. Nejdfiíve bylo naplánováno soustfiedûní pfiíslu níkû muïsk ch fiádû do nûkolika vybran ch klá terû, teprve v dal í fázi mûly následovat Ïenské fiády. Akci K, jak znûl krycí název celé operace, provedl Státní úfiad pro vûci církevní ve spolupráci se Státní bezpeãností v noci z 13. na 14. dubna 1950. Bûhem ní byli odvezeni fieholníci z vût- iny muïsk ch fiádov ch domû do tzv. centralizaãních a internaãních klá terû. Internaãní klá ter zfiízen pro ãeské zemû v Îelivû byl urãen pfiedev ím pro pfiedstavené klá terû s otevfienû protireïimním postojem. Jejich izolací od zb vajících fieholníkû se mûlo zamezit negativnímu vlivu na nû. Centralizaãní klá tery s mírnûj ím reïimem pro ostatní pfiíslu níky fiádû byly zfiízeny v Oseku, Bohosudovû, Hejnici, Broumovû a v Králíkách. 22 Koncem dubna, ve druhé etapû Akce K, pfiibyli k jiï soustfiedûn m fieholníkûm ãlenové dal ích fiádû, jejichï pfiedstavené úfiady pfiinutily k centralizaci dobrovolnou cestou. Celkem bylo pfiestûhováno v ãesk ch zemích 1240 fieholníkû z 28 fieholí a 144 domû. 23 Vyklizení Ïensk ch klá terû probíhalo od konce ãervence do listopadu téhoï roku. Bûhem této doby Státní úfiad pro vûci církevní ve spolupráci s armádou, která si nárokovala ãást vyklizen ch budov, pfiestûhoval 4362 fieholnic z 339 domû. Zaji tûní hmotného majetku vyklízen ch klá terû se od poãátku pot kalo s váïn mi komplikacemi zpûsoben mi pfiedev ím dvûma faktory. Doba zahájení i prûbûh této akce byly vzhledem k obavám z negativní reakce vefiejnosti do poslední chvíle utajovány a s plánem zabezpeãení budov i mobiliáfie, kter pfiipravovalo vedení Státního úfiadu pro vûci církevní, byla vût ina zúãastnûn ch seznámena aï po jejím zahájení. Hlavním cílem akce byla celková likvidace fieholí. Zaji tûní jejich majetku proto organizátofii povaïovali za druhofiadou záleïitost. To potvrdil i pfiednosta III. odboru Státního úfiadu pro vûci církevní Franti ek Hub ve své Zprávû o zabezpeãení a svozu kulturních památek z vyklizen ch klá terû: Státní úfiad pro vûci církevní pojímal akci soustfiedûní fieholníkû a vyklizení klá terû v první fiadû jako politickou záleïitost. Hospodáfiská a kulturní stránka vûci byla pokládána za záleïitost druhého fiádu. 24 Pro bezprostfiední zabezpeãení v noci vyklizen ch klá terû Státní úfiad pro vûci církevní vybral osmdesát b val ch zamûstnancû ministerstva vnitra pro funkce tzv. zmocnûncû tedy správcû tûchto budov do jejich pfiedání novému nabyvateli. Jedním z jejich prvních úkolû v nové funkci byla podle pokynû úfiadu organizace soupisu ve kerého inventáfie spravovan ch klá terû, kter pofiizovala tfiíãlenná komise jmenovaná pfiíslu nou místní lidovou správou, tedy národním v borem. Za sepsan movit majetek i za budovy odpovídal zmocnûnec, jehoï úkolem také bylo soustfiedûní cenn ch pfiedmûtû do nûkolika dûkladnû zaji tûn ch místností. Nejcennûj í vûci mûl uloïit v nejbliï í filiálce Státní banky. 25 JiÏ pfii této první fázi zaji tûní mobiliáfie docházelo patrnû k urãit m ztrátám. Jak pfiiznal tehdej í pfiedseda úfiadu, ministr Zdenûk Fierlinger, v jednom ze sv ch hodnocení celé akce,...orgány lidové správy dávaly k disposici pro soupis majetku osoby kádrovû nevyhovující, rovnûï i charakterové závady nûkter ch zmocnûncû, to v e zpûsobilo, Ïe akce vyklízení klá terû trpûla váïn mi nedostatky, Ïe docházelo ke zmatkûm a k zcizení rûzn ch drobn ch pfiedmûtû, k po kození nábytku, obrazû, knih a k jin m nepfiístojnostem. 26 Organizace zaji tûní nemovitostí a inventáfie vyklizen ch klá terû pûvodnû pfiíslu ela IV. hospodáfisko-správnímu odboru Státního úfiadu pro vûci církevní. Od ãervna byla jejich správa pfiedána nové organizaci nazvané NáboÏensk fond, zfiízené vyhlá kou tohoto úfiadu ze dne 31. kvûtna 1950. 27 V ãervenci následujícího roku byl fond pfiemûnûn na NáboÏenskou matici, 28 která vystupovala jako správce ve kerého b valého majetku klá terû aï do jeho pfiedání nov m uïivatelûm. Jednání o novém uloïení klá terních archivû, knihoven a umûlecky ãi historicky cenn ch pfiedmûtû s pfiíslu n mi kulturními institucemi mohl 18 Záznam o rozmluvû J. Pavla s dr. tûpánkem, 22. 5. 1956, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 30, sign. 30, Památky církevní. 19 Vy lo pod názvem Umûlecké památky âech, Praha 1957. 20 Dopis Z. Wirtha SPS, 11. 4. 1957, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 30, sign. 30, Památky církevní. 21 Nejzajímavûj ím dokumentem v tomto smûru je koncept memoranda ãeskoslovenské vládû pfiipraven Jifiinou Nesvadbíkovou, pracovnicí referátu zab vajícího se ochranou církevních památek v oddûlení A I (v eobecná ochrana památek) SPS. Tento text patrnû nakonec vládû pfiedloïen nebyl. (Koncept memoranda vládû ve vûci ochrany církevních památek, 13. 3. 1956, SÚA, Praha, fond SPS, kart. 18, inv. ã. 25, sign. 30, Památky církevní.) 22 Kromû jmenovan ch centralizaãních klá terû zfiízen ch bûhem noci ze 13. na 14. dubna byly je tû v ãervnu 1950 zfiízeny dal í klá tery v âeské Kamenici (pro politicky loajální fieholníky) a v Hájku u Unho tû (pro mladistvé). 23 Viz Dokument ã. 19, Zpráva o ãinnosti Státního úfiadu pro vûci církevní za období od konce dubna pro pfiedsednictvo ÚV KSâ, 19. 6. 1950, in: Karel KAPLAN: Stát a církev v âeskoslovensku 1948 1953, Ústav pro soudobé dûjiny AV âr, Praha 1993, s. 396 397. 24 Franti ek Hub: Zpráva o zabezpeãení a svozu kulturních památek z vyklizen ch klá terû, 22. 6. 1952, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 82, inv. ã. 108. 25 TamtéÏ. 26 Z. Fierlinger: Zpráva o provádûní akce vyklizování klá - terû v r. 1950, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 82, inv. ã. 108. 27 Vyhlá ka SÚC ã. 352 (Ú. l. I. ã. 79/50), jeho úkoly stanovila vyhlá ka ã. 351 z 31. 5. 1950 (Ú. l. I. ã. 79/50). 28 Stalo se tak vyhlá kou ã. 158 z 11. 7. 1951 (Ú. l. II., ã. 158, s. 1757). 338

4 5 Obr. 4. Broumov (okres Náchod), klá ter benediktinû, severní prûãelí v roce 1953. (Foto â. íla, fotoarchiv NPÚ) Obr. 5. Broumov (okres Náchod), kamenn sál klá tera benediktinû, v nûmï je zachyceno uloïení svozového materiálu. (Foto â. íla, V. Fyman, fotoarchiv NPÚ) Státní úfiad pro vûci církevní podle pûvodního plánu zahájit aï tfii dny po skonãení první fáze Akce K. Koordinace prûbûhu záchrany tûchto památek byla svûfiena III. informaãnímu odboru úfiadu, jehoï hlavním posláním v ak byla propagace církevní politiky státu. Péãi o církevní památky jeho pfiednosta Franti ek Hub povaïoval za úkol v nadplánu. 29 V rámci odboru mûlo akci zaji Èovat takzvané studijní oddûlení. Dne 17. dubna byla III. odborem svolána první pfiedbûïná porada o zpûsobu soustfiedûní archiválií a knih z klá terû. Pozdûji následovalo je tû nûkolik dal ích jednání s pfiedstaviteli nejv znamnûj ích státních kulturních institucí a dal ích orgánû pfiedev ím ministerstva kolství, vûd a umûní, Národní galerie, Národní a univerzitní knihovny, Národního muzea, UmûleckoprÛmyslového muzea, Národní kulturní komise a Archivu ministerstva vnitra. Na tûchto poradách bylo rozhodnuto provést soustfiedûní klá terních památek ve dvou etapách. V první prohlédnout ve ker mobiliáfi a vybrat z nûj hodnotné pfiedmûty, a teprve pozdûji provést jejich odvoz. V bûr pfiedmûtû provádûly tzv. prohlídkové komise sloïené alespoà ze tfií ãlenû: historika umûní, knihovníka a zástupce Státního úfiadu pro vûci církevní. Do tûchto komisí vysílaly své zamûstnance praïské odborné instituce, jejichï zástupci se úãastnili zmiàovan ch porad na pûdû úfiadu. 30 Na Ïádost brnûnsk ch institucí byla zfiízena prohlídková komise i zde, své zástupce do ní jmenovala poboãka UmûleckoprÛmyslového muzea, Zemská a univerzitní knihovna, Obrazárna krajského muzea a Moravsk zemsk archiv. Za Státní úfiad pro vûci církevní prohlídky zaji Èovali vût- inou pracovníci studijního oddûlení III. odboru nebo tzv. památkov referent IV. odboru, 31 vbrnû zamûstnanec církevního odboru krajského národního v boru. Brnûnské komise prohlédly klá tery v brnûnském a ãásteãnû v jihlavském kraji, praïské na zb vajícím území. V ichni delegovaní odborníci byli Státním úfiadem pro vûci církevní speciálnû pro koleni a obdrïeli svolení ke vstupu do jednotliv ch klá terû. Pfii prohlídkách a tfiídûní se mûli fiídit návrhem na zabezpeãení církevních památek, archivû, knihoven, obrazû a sbírek, kter schválilo vedení úfiadu. Podle tohoto návrhu mûly b t vybírané pfiedmûty rozdûleny do ãtyfi skupin: a) Umûlecké a historicky cenné obrazy, sochy a umûlecké památky svûtového v znamu. b) Umûlecky ménû cenné obrazy, sochy a umûlecké památky, mající v ak v znam z hlediska historie klá terû, nebo obrazové celky (galerie). c) Obrazy a památky poloumûlecké, av ak krajského v znamu. d) Obrazy a památky umûlecky bezcenné, ale vhodné pro pouïívání v kostele, jakoï i bohoslu- Ïebné náfiadí. 32 První skupinu pfiedmûtû pfievzala centrální odborná instituce, podle charakteru vybraného mobiliáfie buì Národní galerie, UmûleckoprÛmyslové muzeum nebo Národní kulturní komise. Druhá a tfietí skupina byly pfiedány krajsk m muzeím a galeriím, ãtvrtá kostelûm a církevním zafiízením, v nichï pûsobili pokrokoví, tedy politicky loajální knûïí. Archeologické, geologické, zoologické ãi botanické a dal í specializované sbírky klá terû podle jejich vzácnosti a typu pfiebírala jednotlivá oddûlení Národního muzea, Zemského muzea v Brnû, Národní technické muzeum, pfiípadnû krajská vlastivûdná muzea, zb vající ãást byla Státním úfiadem pro vûci církevní nabídnuta kolám jako vyuãovací pomûcka. Pro v bûr a svoz hudebních nástrojû a notov ch archivû vydal Úfiad zvlá tní povolení hudebnímu oddûlení Národního muzea a hudebnímu archivu Moravského muzea v Brnû. 33 29 Viz pozn. 24. 30 Národní galerie o úãast pfii v bûru a rozhodování o dal- ím uloïení klá terních památek poïádala SÚC dopisem svého fieditele Vladimíra Novotného z 18. 4. 1950 (SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56), ostatní instituce byly patrnû vyzvány bez jejich vlastní iniciativy. 31 V této funkci po celé období pûsobil Jifií Mára, kter, jak vysvítá ze zachovan ch dokumentû, se stal nejkritizovanûj ím úãastníkem akce zaji Èování klá terních památek. StíÏnosti na nûj se mnoïí, jak ve zprávách jeho nadfiízen ch, tak i odborníkû. 32 Viz pozn. 24. 33 Dopis Franti ka Huba Moravskému muzeu v Brnû, 23. 8. 1950, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56. 339

V echny vybrané pfiedmûty prohlídková komise sepsala tak, aby bylo patrné, o kter pfiedmût pûvodního soupisu ve kerého mobiliáfie klá tera se jedná. Jedna kopie tohoto seznamu mûla zûstat zmocnûnci, dvû pfievzal zástupce úfiadu. Vytfiídûn mobiliáfi byl pod vedením zmocnûnce soustfiedûn do jedné místnosti, vût inou do knihovny, a zapeãetûn. Pofiadí prohlíïen ch klá terû a termín tfiídûní urãoval IV. hospodáfisko-správní odbor úfiadu podle naléhavosti vyklizení jejich budov. PraÏské komise nav tívily celkem 88 klá terû, brnûnské 22. V Praze se od náv tûv upustilo, protoïe zdej í sbírky odborníci z vût í ãásti znali, zástupci institucí tedy plánovali v bûr pfiedmûtû pfiímo pfii jejich odvozu. Prohlídky byly ukonãeny bûhem ãervna 1950. V dal í etapû následoval postupn svoz vybran ch pfiedmûtû do jednotliv ch institucí. Ten zahájily nejprve centrální instituce, po nich následovaly regionální muzea a galerie. Ústfiední instituce, tedy pfiedev ím Národní galerie, UmûleckoprÛmyslové muzeum a Národní kulturní komise, svoz provádûly vût inou ve vzájemné spolupráci. Z nav tíven ch klá terû tak byly v echny vybrané pfiedmûty odvá- Ïeny spoleãnû a následnû pfiedány podle jejich charakteru pfiíslu né instituci. Nejvût í ãást byla provedena v reïii Národní galerie. Svoz zaji Èovaly v echny instituce na vlastní náklady. Pfiedmûty oznaãené ãíslem a místem pûvodu 34 pfiejímala jako depozitum NáboÏenská matice a o pfiedání byl sepsán protokol, jehoï kopie dostaly církevní odbory okresních a krajsk ch národních v borû, zmocnûnec klá tera, pfiebírající instituce a Státní úfiad pro vûci církevní. Postup odváïení památek urãoval podle naléhavosti na vyklizení klá tera opût hospodáfisko-správní odbor úfiadu. Celá akce byla ukonãena na podzim roku 1950. Národní galerie pfievzala nejvzácnûj í obrazy, plastiky, grafické listy a kresby (cca 900 poloïek mimo poãetn konvolut grafick ch listû), 35 UmûleckoprÛmyslové muzeum získalo pfiedmûty umûleckého fiemesla v ech typû bohosluïebné náãiní, nábytek, textil (ornáty, pluviály, kasule, celkovû cca 1000 poloïek), Národní kulturní komise vût inou paramenta, pfiedmûty z kovû a historick nábytek, vyuïiteln pfii instalacích zámeck ch interiérû. Z dal ích institucí byly nûkteré pfiedmûty (staroïitnosti, bohosluïebná roucha a dal í) pfiedány historickému oddûlení Národního muzea, jeho hudebnímu oddûlení nástroje a nûkteré hudební archivy, mince a medaile numismatickému oddûlení, astronomické a dal í pfiístroje Národnímu technickému muzeu, praïské veduty Archivu hlavního mûsta Prahy. Svoz poslední skupiny pfiedmûtû urãen ch pro zafiízení kostelû provádûla âeská katolická Charita. V nûkter ch pfiípadech, pfiedev ím pod nátlakem na vyklizení klá terû pfiidûlen ch jiï jiné instituci (nejãastûji ministerstvu obrany), odváïela i cenné pfiedmûty. Z toho dûvodu úfiad svolal odbornou komisi. Jejími ãleny byli Vladimír Novotn, Zdenûk Wirth a Emanuel Poche. Tato komise prohlédla sklad Charity a vybrala mobiliáfi, kter byl následnû pfiedán jednotliv m odborn m institucím zmiàovan m v e. Nejcennûj í pfiedmûty z majetku klá terû zmocnûnci ãi povûfiení pracovníci Státního úfiadu pro vûci církevní ukládali do filiálek Státní banky. Pozdûji Obr. 6. KadaÀ (okres Chomutov), klá ter franti kánû, zahradní prûãelí v roce 1953. (Foto V. Pospí ilová, fotoarchiv NPÚ) 34 Toto znaãkování pfiedmûtû potvrzuje E. Poche, viz Zápis ze schûze Kulturní komise pfii SÚC dne 13. 3. 1951, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 2, inv. ã. 48 Zprávy ze schûzí kulturní komise (1950 1951). 35 Záznam o svozu cenností pro zprávu pfiedsedovi vlády, b. d. (cca 1952), SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56. 340

byly shromáïdûny v jejím trezoru v Jindfii ské ulici v Praze. Vytfiídûní tûchto cenností, vût inou bohosluïebn ch nádob a náãiní z drah ch kovû, provedl Zdenûk Wirth spoleãnû s Emanuelem Pochem 18. prosince 1951. Poté byly vybrané pfiedmûty odvezeny do UmûleckoprÛmyslového muzea a rozdûleny mezi tuto instituci a Národní kulturní komisi. 36 Svoz vybran ch knih probíhal vzhledem k jejich velkému mnoïství samostatnû pod vedením Národní a univerzitní knihovny. 37 ízením celé akce byl povûfien její zamûstnanec Franti ek Horák. O zpûsobu organizace svozu byla mezi touto institucí a Státním úfiadem pro vûci církevní 20. ãervna 1950 uzavfiena dohoda. Podle ní provádûly svoz v jednotliv ch krajích místní státní studijní knihovny, které vysílaly do jednotliv ch klá terû své komise. Vzácnûj í knihovny byly sváïeny vût inou celé a rozdûleny pozdûji. Na místû komise tfiídily pouze men í a novûj í knihovny. Jinak se zpûsob pfievzetí pfiíli neli il od pfiedávání umûleck ch pfiedmûtû. 38 Na pûvodním místû v klá terních budovách bylo podle v bûru odborníkû z praïské Národní a univerzitní knihovny ponecháno estnáct nejvzácnûj ích knihoven, pouze rukopisy a prvotisky z nich pfievzaly nejbliï- í univerzitní knihovny v Praze, Brnû a Olomouci. V roce 1953 tûchto knihoven jiï zûstalo pouze sedm (knihovny v Teplé, Oseku, Rajhradû, Broumovû, Vy ím Brodû, v Praze knihovny kfiiïovníkû s ãervenou hvûzdou a Strahovská knihovna). Vrchní správa uveden ch knihovních celkû byla v roce 1953 pfiedána ministerstvu kolství. 39 Celkovû knihovní komise na ly v klá terech cca 1 800 000 svazkû, z ãehoï státní studijní knihovny pfievzaly pfiibliïnû 1 000 000 a jiné odborné instituce (archivy, muzea, lidové knihovny) 260 000. V ponechan ch knihovnách zûstalo 540 000 svazkû. Svoz knih z vût í ãásti skonãil na jafie 1951 a v kvûtnu aï ãervenci téhoï roku byla provedena jeho revize na základû pfiedávacích protokolû od knihoven, které se akce úãastnily. 40 V bûrem a soustfiedûním archivû vyklizen ch klá terû byl povûfien Ústfiední archiv ministerstva vnitra, kter postupoval na základû dohody uzavfiené se Státním úfiadem pro vûci církevní 27. kvûtna 1950. 41 Vlastní svoz vût inou provádûl pfiímo povûfien archiv, v nûkter ch pfiípadech v ak poïádal o spolupráci krajské archivy. Vzhledem k velkému mnoïství materiálu probíhalo soustfieìování archiválií od druhé poloviny roku 1950 aï do jara 1951. V té dobû jiï byly klá tery vût inou pfiedány nov m uïivatelûm, coï ãasto velmi negativnû ovlivnilo uloïení dokumentû i prûbûh odvozu. Nejvíce problematické pro zaji tûní památek byly centralizaãní a internaãní klá tery. Jejich pûvodní zafiízení bylo bûhem osudné noci z 13. na 14. dubna 1950 urychlenû shromáïdûno do nûkolika místností, aby se uvolnil prostor pro pfiiváïené fieholníky. Klá tery musely b t v tûchto hodinách vybaveny zafiízením, potravinami a personálem k fiízení klá tera. 42 Svoz knihoven, archivû a patrnû i hmotn ch památek 43 z Broumova, Bohosudova, Oseka, Hejnice a Îelivi probûhl jiï bûhem dubna a kvûtna 1950 do klá terû v Kadani a Obofii ti. Materiály soustfiedûné v Obofii ti byly je tû následnû v létû téhoï roku na nátlak ministerstva spravedlnosti, kterému vládní dislokaãní komise budovy pfiidûlila, pfievezeny do Strahovského klá - tera. Jak dokazují i dokumenty Státního úfiadu pro vûci církevní, stûhování provádûl NáboÏensk fond ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti za pomoci vûzàû velmi ne etrn m zpûsobem. 44 Pozdûji byly na Strahov pfiestûhovány i knihy z Kadanû. Právû z pûvodního zafiízení centralizaãních a internaãního klá tera bylo pozdûji zji tûno nejvíce ztrát. 45 V srpnu roku 1950 46 zahájila ãinnost tzv. Kulturní komise pfii Státním úfiadu pro vûci církevní, jejímï hlavním posláním bylo projednávání závaïn ch otázek t kajících se ochrany církevních památek a jejich dal ího vyuïití. Komise zasedala na pfiedsednictvu vlády a vedl ji vût inou pfiímo pfiedseda úfiadu ministr Zdenûk Fierlinger. Úãastnili se jí pfiedstavitelé v znamn ch kulturních institucí a Státního úfiadu pro vûci církevní. Jednání bylo zamûfieno pfiedev ím na dva okruhy problémû: prûbûh soustfiedûní movit ch památek, knih a archiválií ze zru en ch klá terû a pfiípravu zfiízení Památníku národní kultury ve Strahovském klá tefie. Tento klá ter se mûl stát vzorov m pfiíkladem pfiístupu státu k zestátnûn m církevním památkám. Podle Z. Fierlingra bylo hlavním cílem jeho vyuïití ukázat, co jsme s klá tery udûlali, jakou péãi dáváme klá terním budovám. 47 Nemovitosti patfiící pûvodnû zru en m klá terûm (vãetnû centralizaãních a internaãního) spravoval aï do jejich pfiedání novému uïivateli Nábo- Ïensk fond, pfiejmenovan od ãervence 1951 na NáboÏenskou matici. Tato organizace také plánovala a financovala ve keré opravy budov. Samostatn mi pfiíjmy matice byly pouze relativnû nízké v nosy z pronájmu nûkter ch objektû, jinak byla financována Státním úfiadem pro vûci církevní. Nového uïivatele vybírala vládní dislokaãní komise. Hodnocení prûbûhu a v sledkû zaji Èování klá terních památek, knih a archiválií bylo jiï záhy po jeho skonãení velmi rozporuplné. O ostré kritice ze strany státních orgánû vypovídá nedatovan dokument nazvan Pfiehled sabotáïní ãinnosti pfii akci vyklizování muïsk ch klá terû, 48 kter je v podstatû obïalovacím spisem organizátorû celé akce zamûstnancû Státního úfiadu pro vûci církevní. Text vznikl patrnû na základû etfie- 36 Z. Wirth: Koncept zprávy o vytfiídûní stfiíbrn ch (v jimkou zlat ch) pfiedmûtû z mobilního materiálu zji tûného ve zkonfiskovan ch zámcích a bytech a ve zru en ch klá - terech v ãesk ch zemích, ÚDU AV âr, Praha, oddûlení dokumentace, fond NKK, kart. VIII, inv. ã. 265. 37 Podrobné informace o svozu klá terních knihoven a archivû podává Zpráva o svozu klá terních knihoven a archivû v âechách a na Moravû, 31. 3. 1952, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 82, inv. ã. 108. 38 ada protokolû o pfievzetí knih je uloïena ve fondu SÚC (SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56). 39 Zpráva o pfiedání zachovan ch klá terních knihoven ministerstvu kolství, cca 1953, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56. 40 Zprávy o revizi a svozu klá terních knihoven v jednotliv ch krajích, kvûten aï ãervenec 1951, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56. 41 Informace o prûbûhu svozu a uloïení archivního materiálu viz Zpráva o klá terních archivech pfievzat ch Ústfiedním archivem ministerstva vnitra, pfiípadnû krajsk mi archivy, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56. 42 Z. Fierlinger: Zpráva o provádûní akce vyklizování klá - terû v r. 1950, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 82, inv. ã. 108. 43 Z dokumentû SÚC není zcela jednoznaãnû jasné, zda mezi odváïen m materiálem byly i hmotné památky, i kdyï nûkteré jiné okolnosti tomu nasvûdãují. 44 Viz pozn. 24. 45 O zpûsobu stûhování a uloïení knih a archiválií v klá - terní budovû v Kadani viz Opis protokolu o náv tûvû zástupcû ministerstva vnitra, 29. 8. 1950 (SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56). Podobnû odstra ujícím dokumentem o zacházení s cennostmi z centralizaãních a internaãního klá tera je Zpráva revizní komise NáboÏenské matice o pátrání po ãásti archivu klá tera v Îelivu (uloïeno tamtéï). 46 První zachovan (v pofiadí druh ) zápis ze schûze této komise pochází z 31. 8. 1950, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 5, inv. ã. 56. Vût ina zápisû je v ak uloïena v kart. 2, inv. ã. 48, Zprávy ze schûzí kulturní komise (1950 1951). 47 Zápis ze schûze Kulturní komise pfii SÚC dne 19. února 1951, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 2, inv. ã. 48, Zprávy ze schûzí kulturní komise (1950 1951). 48 Kopie zprávy ve vûci: Pfiehled sabotáïní ãinnosti pfii akci vyklizování muïsk ch klá terû, SÚA, Praha, fond SÚC, kart. 82, inv. ã. 108. 341

ní provedeného ministerstvem státní kontroly v roce 1951 ãi 1952, jehoï v sledky se zab vala vláda i sekretariát ÚV KSâ. Z nûho vypl valo, Ïe zavinûním Státního úfiadu pro vûci církevní vznikly státu mimofiádnû velké kody na kulturních a umûleck ch hodnotách. 49 ZmiÀovan dokument je uveden vûtou: Po prostudování spisû a protokolárních v povûdí bylo zji tûno, Ïe v akci vyklizování muïsk ch klá terû byly spáchány na národním majetku, jak se stránky hmotné, tak i kulturní a historické nedozírné kody, které se k dne nímu dni odhadují asi na 6 miliard Kã. 50 Dále následuje v ãet konkrétních obvinûní vznesen ch proti dvûma pfiednostûm odborû úfiadu a dvûma pracovníkûm Charity, ktefií z titulu sv ch funkcí nesou plnou zodpovûdnost 51 za prûbûh celé akce. Ostré v tky vyvolaly patrnû ze strany dotãen ch zamûstnancû potfiebu ospravedlnûní, na obhajobu úfiadu se postavil také jeho pfiedseda, ministr Zdenûk Fierlinger. Zachovalo se nûkolik dokumentû, které vznikly zfiejmû z tohoto dûvodu. Jejich texty vysvûtlují postup a v sledky zaji Èování památek a problémy, s nimiï se jeho organizátofii setkávali. Nejpodrobnûj í z nich je více neï padesátistránkov rukopis pfiednosty III. odboru úfiadu, Franti ka Huba. Díky informacím z tûchto zdrojû si mûïeme udûlat relativnû komplexní pfiedstavu o prûbûhu celé akce, i kdyï musíme uváïit, Ïe pohled jejích aktérû je nutnû jednostrann. Za hlavní nedostatky povaïovali pfiedev ím nemoïnost rozsáhlej í pfiípravy, coï bylo zpûsobeno pfiísn m utajením likvidace klá terû. Dal í negativní okolnost vidûli v rozdûlení organizace akce mezi dva odbory úfiadu, coï je tû pfii pozdûj ím zapojení Charity zpûsobovalo chaos. Organizátofii také pfiiznávali patné morální vlastnosti nûkter ch zmocnûncû, ktefií se leckde chovali ke svûfienému majetku znaãnû nezodpovûdnû. Dal ím negativním faktorem byl pfiístup nov ch uïivatelû budov, ktefií vût inou bezohlednû naléhali na vyklizení v ech místností a nûkde ho dokonce neoprávnûnû provedli. 52 Zda vy etfiování celé záleïitosti ze strany státních orgánû pokraãovalo, ãi nikoliv, není dosud moïné ze zachovan ch dokumentû jednoznaãnû fiíci. Oficiální pfiístup státní památkové péãe k ochranû sakrálních památek JiÏ od roku 1945 se stala jednou z nejv znamnûj ích priorit na í památkové péãe obhajoba jejího smyslu pro spoleãnost. Tento úkol se dostal je tû více do popfiedí po únorovém pfievratu v roce 1948. V odborn ch periodikách (pfiedev ím ve Zprávách památkové péãe) a na konferencích byla v znamn mi pfiedstaviteli, mohli bychom fiíci ideology památkové péãe, zdûrazàována nepostradatelnost ochrany památek pro novou socialistickou spoleãnost. Patfií k nim pfiedev ím ãlánky a projevy Miroslava Buriana, pozdûj ího fieditele Státní památkové správy, diskusní pfiíspûvek historika umûní, v znamného ãinitele âeskoslovenské akademie vûd Jana Kvûta na Sjezdu socialistické kultury v roce 1959 a ãásteãnû také ãlánky pracovníka Státní památkové péãe Vlastimila Vintra, kter se jako jedin komplexnû zab val v vojem organizace památkové péãe v pováleãném období. Vût ina zvefiejnûn ch postojû má spoleãné hlavní argumenty obhajoby ochrany památek, které vycházejí z komunistické ideologie, nebo s ní alespoà nejsou v rozporu. Prvním a nejv znamnûj ím z nich bylo nové vymezení hlavního smyslu péãe o památky. M. Burian pí e: Nebudeme povaïovat za památku v echno, n brï jenom ty pfiedmûty a díla, jejichï zachování má smysl pro spoleãnost, aè z dûvodû vûdeck ch, kulturnû politick ch, umûleck ch nebo jin ch. 53 Památkou v novém slova smyslu bylo tedy pouze dílo, které spoleãnost mohla v souãasnosti vyuïít, které mûlo tzv. kulturnû v chovnou funkci pro socialistick stát. 54 Památková péãe tak musí b t soustfiedûna plánovitû na kulturní hodnoty, jejichï zachování pro nás jest nezbytné. Není moïné do rámce této péãe pojímati v echno, co má kulturní v znam, neboè Ïivot jde dále a vytváfií hodnoty nové, jimï musí ustoupiti star í hodnoty ménû v znamné. 55 V tomto kontextu se stávaly jednoznaãnû nejdûleïitûj ími památkami ty, které dokládaly v voj dûlnického hnutí a t kaly se jeho v znamn ch osobností, protoïe mûly z dobového ideologického hlediska nejvût í kulturnû v chovnou funkci. Tûmto památkám musela b t také vûnována nejvût í pozornost a pfii oficiálním hodnocení v sledkû státní památkové péãe byla právû jejich ochrana uvádûna na prvním místû. U dal ích skupin památek bylo obhájení jejich v znamu pro spoleãnost sloïitûj í. Zdenûk Wirth roku 1952 pfiedloïil na jejich obranu LeninÛv citát: Bez znalosti pfiede l ch star ch kultur by se nová kultura nevytvofiila, a je proto nutno jejich doklady peãlivû opatrovat, protoïe lid sám by v budoucnosti neodpustil jejich kûdcûm. 56 Podobnû argumentoval i Jan Kvût na Sjezdu socialistické kultury roku 1959: Na e památky jsou tûsnû spjaty s historií na ich národû. Jsou v razem Obr. 7. Praha 1, Strahov, klá ter premonstrátû. Pohled do instalace Památníku národního písemnictví, ãást vûnovaná Janu Husovi. (Foto â. íla, fotoarchiv NPÚ) 49 Z. Fierlinger: Zpráva o provádûní akce vyklizování klá - terû v r. 1950, SÚA, Praha, SÚC, kart. 82, inv. ã. 108. 50 Viz pozn. 48. 51 TamtéÏ. 52 K tomu ãásteãnû do lo u klá terních knihoven ve Vy - ím Brodû, v Teplé, v Nové í i, v Rajhradû a v augustiniánském klá tefie v Brnû. 53 Miroslav BURIAN: Souãasn stav a problematika památkové péãe, in: Zprávy památkové péãe 17, 1957, s. 2. 54 Miroslav BURIAN: Památková péãe souãást socialistické v stavby na eho státu, in: Zprávy památkové péãe 15, 1955, s. 1. 342

jejich tvûrãích schopností a projevem i nositeli reáln ch sil, které na im národûm byly vlastní. PÛsobí pfiedev ím svou historiãností, a proto musíme v nich hledat a zdûrazàovat ty kladné síly, které v rûzn ch obdobích pfiedstavují. 57 Uvedené argumenty obhajující v znam zachování umûleck ch dûl minulosti byly sice pro zb vající skupiny památek spoleãné, pfiesto v ak bylo nutné urãit priority, tedy pofiadí jejich dûleïitosti pro novou spoleãnost. Z nûho se následnû odvíjela mimo jiné i v e státních dotací. Velmi pfiesnû posloupnost tûchto kategorii a odpovídající vysvûtlení jejich v znamu uvedl ve svém ãlánku z roku 1955 M. Burian, 58 najdeme ho v ak i ve vût inû dal ích textû zab vajících se hodnocením ãinnosti státní památkové péãe za urãité období. Na první místo fiadil Burian jiï zmiàované památky na poãátky a v voj dûlnického hnutí a socialismu a na nejv znamnûj í osobnosti spjaté s pokrokov mi tradicemi ãeskoslovenského lidu. 59 Dále následovaly mûstské stavební památky, pfiedev ím novû vytváfiené mûstské památkové rezervace, které byly v této dobû povaïovány za hlavní úspûch socialistické památkové péãe. Ve tfietí skupinû byly hrady a zámky, podle v znamu rozdûlené na objekty I. a II. kategorie. âtvrtou tvofiila lidová architektura a pfiehled uzavíraly církevní (téï pouïíváno oznaãení kultovní) památky. Obhajoba v znamu péãe o tyto poslednû jmenované památky z hlediska tehdej í ideologie pfiedstavovala nejvût í problém. Hlavním argumentem pro ochranu byla vysoká umûlecká a historická hodnota fiady z nich. M. Burian pí e: Mnohé z tûchto památek jsou skuteãn mi klenoty stavebního umûní, representujícími v znamné epochy na ich dûjin. 60 Tento nepfiíli ideologicky pádn argument byl vût inou je tû podpofien poukazem na moïnost jejich vyuïití pfii vûdecko- -atheistické propagandû. V na ich památkov ch objektech je nepfieberné mnoïství dokladû, na kter ch lze velmi názornû a pfiímo hmatatelnû ukázat, jak v historii na ich národû to byly právû církev a náboïenství, jeï pomáhaly udrïovat vykofiisèovatelské spoleãenské fiády. 61 Nejv znamnûj ím zastáncem církevních památek v odborném tisku byl Jakub Pavel, historik umûní a v znamn pfiedstavitel památkové péãe, kter v 50. letech 20. století pûsobil ve funkci vedoucího oddûlení v eobecné ochrany památek A I. Státní památkové správy, do jehoï kompetence pfiíslu el referát zab vající se ochranou tûchto památek. J. Pavel ve dvou sv ch ãláncích oti tûn ch roku 1960 ve Zprávách památkové péãe 62 obhajoval v znam ochrany církevních památek a alespoà v hlavních rysech pojmenoval problémy, na které péãe o nû naráïela. ZdÛraz- Àoval, Ïe nesprávnû, vulgárnû chápané tendence vûdeckého atheismu by mohly u nûkter ch ãinitelû vést k oslabení péãe o kultovní památky. To by v ak bylo zásadnû chybné. Z památkové péãe nelze vyluãovat Ïádnou z podstatn ch slo- Ïek, které jsou dokladem historického v voje spoleãnosti, jejího umûní, techniky, vûdy a jin ch oborû lidské práce a Ïivota ( 2, odst. 1 zák. ã. 22/1958 Sb.). Libovoln m vypou tûním urãit ch sloïek, napfi. kultovních památek, by památková péãe popfiela podstatu historické skuteãnosti, ztrácela by moïnost objektivního poznávání jejího v voje a zavádûla by na e soudy na scestí. 63 Dále dodává: neboè kromû svého pûvodního ideového urãení a obsahu, kter dnes namnoze jiï ztratil aktuálnost, jsou právû ony zpravidla nejv raznûj ími doklady a produkty v roby i jejich úrovnû ve své oblasti, jsou to doklady technické práce a vyspûlosti místního lidu a doklady jeho gigantick ch pracovních v konû. A jiï prostá úcta socialistické spoleãnosti k tomuto ãasto pomíjenému historickému faktu by mûla b t postaãujícím dûvodem pro jejich zachování. Kromû toho v ak tyto památky chovají i cenná ponauãení o technologii práce a v roby v dobách, z nichï v lokalitû památky zpravidla nemáme Ïádn ch jin ch dokladû. 64 Oba jeho ãlánky, které pouze v náznacích ukazovaly rozsáhlé problémy, s nimiï se péãe o církevní památky setkávala, mohly b t patrnû zvefiejnûny aï po urãitém uvolnûní politické situace v závûru 50. let. Mnohem otevfienûj í, ov em nezvefiejnûn je v tomto smûru jiï zmiàovan koncept memoranda pracovníkû státní památkové péãe z roku 1956, 65 urãen ãeskoslovenské vládû, upozoràující na katastrofální situaci zmiàované skupiny památek. Zde bylo jednoznaãnû konstatováno, Ïe velká ãást z nich byla jiï tehdy na pokraji zkázy, pfiestoïe tvofiily 50 60 % v ech památek a byly daleko vy ích hodnot neï svûtské památky. Obsah memoranda tak potvrzuje, Ïe odpovûdní pracovníci památkové péãe si byli plnû vûdomi váïnosti situace. V 50. letech 20. století byl zahájen proces devastace sakrálních památek, kter v urãit ch formách pokraãuje bohuïel dodnes. Nepfiíli dobr pováleãn stav sakrálních staveb (pfiedev ím v pohraniãních vysídlen ch oblastech) se po pfievzetí správy církevního majetku státem mnohem více zhor il. Také fiada movit ch památek, pokud jiï nebyla pfiímo zniãena nebo odcizena ve patnû zaji tûn ch objektech, byla v tomto období vytr- Ïena ze svého pûvodního prostfiedí a pfiesunuta do muzejních depozitáfiû. Hlavními pfiíãinami tohoto stavu byly zejména patná hospodáfiská situace státu a jeho naprosto pfiezírav pfiístup ke skupinû sakrálních památek, která sv m charakterem nevyhovovala oficiální ideologii. Negativní vztah k sakrálním památkám prosazovan státní mocí s rûznou intenzitou po celé totalitní období se následnû velmi neblaze projevil i v pfiístupu iroké vefiejnosti k nim. Lhostejnost k osudûm chrámov ch staveb i jejich mobiliáfie se tak stala mimo jiné jedním z hlavních dûvodû umoïàujících ohromn nárûst krádeïí tûchto památek v porevoluãním období. 66 55 TamtéÏ, s. 2. 56 Zdenûk WIRTH: Ochrana památek v SSSR, in: Zprávy památkové péãe 11 12, 1952, s. 39. 57 Jan KVùT: Za nové uplatnûní kulturních památek v socialistické spoleãnosti, in: Zprávy památkové péãe 20, 1960, s. 6. 58 Viz pozn. 54, s. 3. 59 TamtéÏ. 60 Viz pozn. 54, s. 11. 61 Viz pozn. 57, s. 7. 62 Jakub PAVEL: Péãe o kultovní stavby od roku 1945, in: Zprávy památkové péãe 20, 1960, s. 82 85; Péãe o kultovní památky v socialistické spoleãnosti, in: Zprávy památkové péãe 20, 1960, s. 101 104. 63 TamtéÏ, s. 101. 64 TamtéÏ, s. 104. 65 Viz pozn. 21. 66 Tento závûr byl také mimo jiné vysloven bûhem pfiedná kového cyklu vûnovaného problematice tûchto památek pofiádaného Národním památkov m ústavem v prosinci 2003. (Pfiedná kov cyklus âeské kulturní dûdictví v evropsk ch souvislostech, kter probûhl 17. 12. 2003 v rámci T dne pro kostel sv. Michaela Archandûla na Starém Mûstû praïském.) 343