FUNKCE HODNOT
Funkce hodnot Individuální Společenské Podpoření procesu adaptace Proces individuálního růstu
Funkce adaptace člověka na fyzické a sociální podmínky, jak uvádí Cakirpaloglu (2004, s. 402) - odpovídá hodnotám, které orientují nebo působí jako kritéria v nových situacích. Většinu hodnot, které do této skupiny patří, člověk akceptuje v průběhu socializace jako dané obsahy nebo je získává vlastní zkušeností. Jsou to stanovené standardy nebo vzory ekonomického chování, kterými člověk hodnotí situace, řeší konflikty a zajímá odpovídající stanovisko.
Funkce překonávání vlastní existence. Tato další individuální funkce hodnoty má význam pro cíle a stavy s nejvyšším stupněm žádoucnosti. Do komplexního procesu hodnocení se zapojuje sebehodnocení, vědomí o žádoucnosti, seberegulaci a funkci logického a abstraktního myšlení.
O hodnotových funkcích zaměřených k ideálním stavům existence pojednávají koncepce o nejvyšším dobru, o morální dokonalosti, duševní nebo kosmické rovnováze apod. V psychologii podobné hodnotové působení analyzuje jako jeden z mnoha např. Abraham Harold Maslow (1908 1970), o kterém se podrobněji zmíníme později. Dále pak třeba Jung, Adler, Erikson, Fromm a jiní.
Sociální význam hodnot lze analyzovat prostřednictvím dvou skupin funkcí: A. Funkce sociální integrace B. Funkce sociální racionalizace.
Integrační působení hodnot v oblasti sociálního života souvisí s procesy udržení skupiny a celé společnosti. Jedná se o sociální koheze*, stability, efektivity a podobné jevy skupinové dynamiky. Mezi integrační funkce hodnot patří také sociální kontrola, sociální prevence deviantního chování a zaměřování sociální energie do sociálně přijatelných obsahů. * koheze skupiny = úroveň pocitu a vědomí,,my", soudržnosti skupiny ; soudržnost
Funkce sociální racionalizace hraje významnou roli v dynamice společnosti. V tomto případě hodnota slouží k ospravedlnění společenských zájmů prostřednictvím nejširší společenské podpory pro určitý obsah nebo cíl. Racionalizace transformuje dílčí zájmy různých vrstev, politických skupin a jiných složek společnosti v hodnotový obsah, který je přijatelný pro největší počet subjektů uvnitř zájmově heterogenní společnosti.
Tak vznikají společenské hodnoty a širší dynamické celky. Jejich propojením do obecnějšího ideového svazku vzniká ideologický systém. Přítomnost více ideologií svědčí o strukturální, zájmové a politické diferenciaci společnosti, kvalita vztahů mezi jednotlivými systémy hodnot odhaluje míru demokratického potenciálu společnosti.
Cakirpaloglu (2004, s. 404) říká, že prohlášení zájmů užší sociální skupiny za obecně přínosné usurpuje* demokracii a vytváří napětí ve společnosti. Nárůst sociálního napětí doprovází radikální ideologický a hodnotový střet protikladných zájmových skupin. * usurpovat - činit někomu příkoří, využívat ho, utlačovat
Extrémní hodnotový a ideologický nesoulad tedy polarizuje společnost, prohlubuje společenskou krizi a v mnoha případech vede k občanské válce. Určitá míra společenského napětí a hodnotového nebo ideologického nesouladu je obecně považována za přínosnou a nezbytnou pro vývoj společnosti.
Individuální a společenské funkce hodnot se navzájem prolínají, doplňují a ovlivňují. Komplementárnost obou funkcí spočívá v tom, že hodnotová racionalizace produkuje prvky koheze, stability a rovnováhy společnosti, a sociálně integrující hodnoty zase stabilizují společenské vědomí a zvyšují toleranci mezi jednotlivými částmi stratifikované společnosti.
Komplementárnost rovněž znamená účast individuálních hodnot ve vztahu: individuum společnost, tedy spontánní nebo cílevědomé působení jednotlivců na proces tvoření sociálních hodnot. Hodnoty společnosti se mění v důsledku konání jednotlivců. Lidé nejsou pouze průklepovými kopiemi svých skupin. Protože jednotlivec má osobité životní zkušenosti, může získat nové hodnoty a cíle, které ho vedou v životě.
A výsledkem dosažení těchto cílů může být velká sociální změna. Ve společnosti jsou jednotlivci členy mnohých rozličných skupin a hodnoty těchto rozličných skupin mohou být konfliktní. Při řešení těchto konfliktů může dojít k syntéze (spojení, sjednocení) konfliktních hodnot, které vyústí v novou hodnotu.
Tuto novou hodnotu mohou přijímat jiní členové společnosti. Vztahy mezi skupinovými a individuálními hodnotami jsou tedy oboustranné a jejich případné dělení lze připustit pouze pro potřeby vědecké analýzy Funkční podstatu hodnoty lze zestručnit vymezením: Hodnoty představují vytoužené, hlavně uvědomělé tendence konstituující biopsycho-socio-duchovní podstatu lidského bytí. (Cakirpaloglu 2004, s. 405)
Jeden proslulý univerzitní profesor, kandidát Nobelovy ceny, slavný v celém světě, si jednou vyšel na břeh jezera. U břehu uviděl rybáře s bárkou, a protože se mu zachtělo projet se po jezeře, požádal rybáře, aby ho na své bárce svezl. Rybář souhlasil a profesor nastoupil do loďky.
Když už byli dost daleko od břehu, profesor se začal rybáře vyptávat. Znáš dějiny? Ne. Pak je čtvrtina tvého života ztracená. Znáš astronomii? Ne. Pak dvě čtvrtiny tvého života jsou ztraceny. Znáš filosofii?
Ne. Pak jsou tedy ztracené tři čtvrtiny tvého života. V tom okamžiku se zvedla strašná bouře. S bárkou uprostřed jezera si vítr a vlny pohrávaly jako s ořechovou skořápkou. Rybář se obrátil na profesora a snažil se překřičet řev větru: Umíte plavat? Ne, odpověděl profesor. Pak je ovšem celý Váš život ztracený!
Nikdy si nepřestaňte uvědomovat, co je opravdu důležité.
Manžel a manželka stáli na schodech s těžkou skříní. Uviděl je švagr. Pomohu vám, zavolal a přiběhl. Chytil skříň z jedné strany. Po několika minutách, kdy nemohli se skříní pohnout ani o centimetr, dohodli se všichni tři, že si odpočinou. Je to pořádná dřina tahat takovou těžkou skříň nahoru, poznamenal pomocník.
Manželé se oba dali do smíchu. My se ji snažíme dostat dolů! Přátelé se nedívají vzájemně do očí. Dívají se společně stejným směrem. Jedna dvojice snoubenců se ptala: Co máme udělat, aby naše láska vytrvala? Jeden moudrý muž jim odpověděl: Milujte společně jiné věci.