Zásady managementu stanoviš druh v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 Praha, 2007
Obsah: Úvod 6 SAVCI 8 Bobr evropský Castor fiber 8 Medvd hndý Ursus arctos Prioritní druh 10 Netopýr brvitý Myotis emarginatus 12 Netopýr erný Barbastella barbastellus 14 Netopýr velkouchý Myotis bechsteinii 16 Netopýr velký Myotis myotis 17 Rys ostrovid Lynx lynx 20 Sysel obecný Spermophilus citellus 21 Vlk obecný Canis lupus Prioritní druh 23 Vrápenec malý Rhinolophus hipposideros 25 Vydra íní Lutra lutra 27 OBOJŽIVELNÍCI 30 Velcí olci olek velký Triturus cristatus, olek dravý Triturus carnifex, olek dunajský Triturus dobrogicus 30 olek karpatský Lissotriton montandoni 38 Kuka obecná Bombina bombina 42 Kuka žlutobichá Bombina variegata 47 KRUHOÚSTÍ 53 Mihule potoní Lampetra planeri 53 Mihule ukrajinská Eudontomyzon mariae 55 RYBY 57 Bolen dravý Aspius aspius 57 Drsek menší Zingel streber 58 Drsek vtší Zingel zingel 59 Hoavka duhová Rhodeus amarus 60 Hrouzek bloploutvý Romanogobio albipinnatus 62
Hrouzek Kesslerv Romanogobio kesslerii 63 Ježdík dunajský Gymnocephalus baloni 64 Ježdík žlutý Gymnocephalus schraetser 65 Losos obecný Salmo salar 66 Ostrucha kivoará Pelecus cultratus 68 Pisko pruhovaný Misgurnus fossilis 69 Sekavci g. Cobitis 70 Sekavík horský Sabanejewia balcanica 72 Vranka obecná Cottus gobio 73 KORÝŠI 75 Rak kamená Austropotamobius torrentium Prioritní druh 75 BROUCI 79 Chrobák jednorohý Bolbelasmus unicornis 79 Kovaík fialový Limoniscus violaceus 81 Lesák rumlkový Cucujus cinnaberinus 83 Páchník hndý Osmoderma eremita Prioritní druh 85 Potápník dvojárý Graphoderus bilineatus 87 Rohá obecný Lucanus cervus 89 Rýhovec pralesní Rhysodes sulcatus 91 Stevlík hrbolatý Carabus variolosus 92 Stevlík Ménétriésv Carabus menetriesi Prioritní druh 94 Stevlík panonský Carabus hungaricus 95 Tesaík alpský Rosalia alpina Prioritní druh 97 Tesaík obrovský Cerambyx cerdo 98 MOTÝLI 101 Bourovec trnkový Eriogaster catax 101 Hndásek chrastavcový Euphydryas aurinia 103 Hndásek osikový Euphydryas maturna 106 Modrásek bahenní Maculinea nausithous 108 3
Modrásek okovaný Maculinea teleius 110 Ohniváek ernoárný Lycaena dispar 112 Pástevník kostivalový Callimorpha quadripunctaria Prioritní druh 114 Žluásek barvomnný Colias myrmidone 115 VÁŽKY 118 Klínatka rohatá Ophiogomphus cecilia 118 Šidélko ozdobné Coenagrion ornatum 120 Vážka jasnoskvrnná Leucorrhinia pectoralis 123 ROVNOKÍDLÍ 129 Sarane skalní Stenobothrus eurasius bohemicus 129 MKKÝŠI 131 Perlorodka íní Margaritifera margaritifera 131 Svinutec tenký Anisus vorticulus 133 Velevrub tupý Unio crassus 135 Vrko bažinný Vertigo moulinsiana 136 Vrko útlý Vertigo angustior 138 CÉVNATÉ ROSTLINY 140 Hadinec ervený Echium maculatum 140 Hlízovec Loeselv Liparis loeselii 141 Hoeek mnohotvarý eský Gentianella praecox subsp. bohemica Prioritní druh 143 Hvozdík Lumnitzerv Dianthus lumnitzeri Prioritní druh 145 Hvozdík moravský Dianthus moravicus Prioritní druh 146 Hvozdík písený eský Dianthus arenarius subsp. bohemicus Prioritní druh 147 Jazýek jadranský Himantoglossum adriaticum 149 Katrán tatarský Crambe tataria 150 Kavyl olysalý Stipa zalesskii Prioritní druh 152 Koniklec otevený Pulsatilla patens 153 Koniklec velkokvtý Pulsatilla grandis 154 Kosatec skalní písený Iris humilis subsp. arenaria 156 4
Kuika hadcová Minuartia smejkalii Prioritní druh 157 Lipnice jesenická Poa riphaea Prioritní druh 160 Lnnka bezlistenná Thesium ebracteatum 161 Matizna bahenní Angelica palustris 162 Meík bahenní Gladiolus palustris 163 Omj tuhý moravský Aconitum firmum subsp. moravicum 165 Pelynk Paniv Artemisia pancicii Prioritní druh 167 Pchá žlutoostenný Cirsium brachycephalum 168 Popelivka sibiská Ligularia sibirica 170 Puchýka útlá Coleanthus subtilis 171 Rožec kuikolistý Cerastium alsinifolium Prioritní druh 174 Sinokvt chrpovitý Jurinea cyanoides Prioritní druh 175 Sleziník nepravý Asplenium adulterinum 177 Srpice karbincolistá Serratula lycopifolia Prioritní druh 178 Starek dlouholistý moravský Tephroseris longifolia subsp. moravica 179 Stevíník pantoflíek Cypripedium calceolus 181 Svízel sudetský Galium sudeticum Prioritní druh 182 Velník rakouský Dracocephalum austriacum 184 Vláskatec tajemný Trichomanes speciosum 185 Všivec krkonošský pravý Pedicularis sudetica subsp. sudetica 186 Zvonek eský Campanula bohemica Prioritní druh 188 Zvonek jesenický Campanula gelida Prioritní druh 189 Zvonovec liliolistý Adenophora liliifolia 190 Žabníek vzplývavý Luronium natans 192 MECHOROSTY 195 Dvouhrotec zelený Dicranum viride 195 Mozolka skalní Mannia triandra 196 Srpnatka fermežová Hamatocaulis vernicosus 197 Šikoušek zelený Buxbaumia viridis 199 5
Úvod Pedpisy Evropských spoleenství (ES) zavázaly eskou republiku k plnní ady úkol ve druhové i územní ochran pírody, jejichž rozsah je na naše pomry nebývalý. Mezi hlavní povinnosti lenských stát patí vytvoení evropské soustavy chránných území Natura 2000 (www.natura2000.cz). Aby celá soustava plnila svou funkci, tj. zachování a pípadn zlepšování stavu ptaích oblastí, evropsky významných lokalit (EVL), typ pírodních stanoviš a evropsky významných druh, je teba o všechny evropsky významné fenomény vhodným zpsobem peovat. První píruka, která se zabývá ochranáským managementem v EVL vyšla v edici Planeta v roce 2004 (Rámcové zásady lesního hospodaení pro typy pírodních stanoviš v územích soustavy Natura 2000 v eské republice). Druhou pírukou vydanou ve stejné edici jsou Zásady pée o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000". Na tyto materiály navazuje pedkládaná píruka, která se zabývá zásadami pée o stanovišt evropsky významných druh voln žijících živoich a plan rostoucích rostlin. Je urena zejména pracovníkm ochrany pírody jako podklad k píprav plán pée o EVL soustavy Natura 2000. Protože pée o ohrožené druhy není záležitostí jen orgán a organizací ochrany pírody, ale významn se na ní podílí subjekty hospodaící v krajin, pedpokládáme, že píruka napomže i k lepší informovanosti o ohrožených druzích zejména zemdlc, lesník, fyzických osob a firem provádjících ochranáské zásahy a opatení v EVL. Dostatek odborných informací dostupných vlastníkm, uživatelm a správcm pozemk v EVL považujeme za základ pro nastavení vhodného managementu na jednotlivých lokalitách. Zachování lokalit a populací druh v píznivém stavu není možné bez vzájemné spolupráce a dohod všech zainteresovaných stran. Zásady ochranáského managementu stanoviš byly pipraveny pro všechny druhy, které jsou pedmtem ochrany alespo v jedné EVL. Celkem je zpracováno 103 taxon (63 živoišných a 40 rostlinných druh). Jednotlivé druhové kapitoly jsou rozdleny na pt oddíl. Oddíly rozšíení a ekologie a biologie druhu pinášejí struné informace o celkovém areálu daného druhu, charakteru rozšíení taxonu v eské republice a výbru nejvýznamnjších informací o biologii a ekologii daného taxonu významných zejména z hlediska managementu lokalit. udávají základní statut ohrožení taxonu a v pípad ohrožených druh pehled faktor, které zapíinily tento stav. Oddíl Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách je taxativním výtem abiotických, biotických a antropogenních faktor, které mohou samy o sob i ve vzájemném spolupsobení ohrozit populaci daného druhu v EVL. Definování negativních faktor je jednak východiskem pro formulování zásad managementu (aktivních opatení) a souasn mže být využito pi formulování bližších ochranných podmínek v rámci vyhlašování EVL nebo pi formulování podmínek u smluvní ochrany lokalit (pasivní ochrana). V odvodnných pípadech jsou zde zaazeny i faktory stojící mimo dosah možného ovlivnní lovkem (nap. klimatické vlivy), protože ani ideální management a dodržování ochranných podmínek nemusí u nkterých druh garantovat jejich pežití v EVL, pípadn v celé eské republice. 6
Oddíl Management lokalit" je klíovou ástí materiálu. Vzhledem ke specifickým podmínkám na jednotlivých lokalitách nebylo možné ani úelné stanovovat aktivní ochranáská opatení v pílišném detailu. Smyslem bylo podat pokud možno co nejúplnjší výet hlavních typ aktivních opatení, v ideálním pípad i s technickými parametry (nap. termín a zpsob provádní). U druh obývajících rzné typy prostedí bylo snahou postihnout všechny významné typy stanoviš. Pedevším u velmi vzácných druh s nedostatkem informací o jejich biologii, ekologii a odezvách na rzné typy managementu je nutné ped vlastním provádním managementu na konkrétní lokalit provést cílené expertní posouzení. Pro nkteré druhy jsou pipravovány mnohem detailnjší plány managementu jejich populací a to formou záchranných program nebo program pée. V tchto pípadech jsou v pedloženém materiálu zásady uvedeny pouze velmi strun a pi specifikování konkrétních zpsob pée o lokality tchto druh odkazujeme na píslušné programy. Ochranáský management zahrnuje velmi širokou škálu inností: od krajního a vzácného pípadu, kdy je možné druhy ponechat tém bez zásahu (zpravidla na pirozených stanovištích, nap. na skalách), až po pomrn razantní asananí zásahy do krajiny, jejichž cílem je nap. podpora konkurenn slabých druh. V krajin, která je po mnoho tisíciletí petváena a využívaná lovkem, která ale také prochází v posledních dob znanými zmnami, by mnohé ohrožené druhy bez ochranáského managementu nemly nadji na pežití. Pi stanovování plán pée je teba zohlednit všechny faktory, které druh ovlivují, a je teba vzít v úvahu i to, že zásady pée pro jeden druh mohou být krajn nevhodné pro jiný druh, který také lokalitu obývá. Nezbytnou souástí pée o ohrožené druhy musí být monitoring vlivu provedených zásah na jejich populace. Pouze kvalitní monitoring zajistí, aby pée o druhy byla odborn podložená a dokázala pružn reagovat na zmny podmínek. Píruka vychází z dlouhodobých zkušeností širokého pracovního kolektivu pracovník ochrany pírody, muzeí, akademických pracoviš i nevládních organizací. Pi píprav byly také využity rozsáhlé databáze Agentury ochrany pírody a krajiny R, k jejichž aktualizaci pispl zejména proces pípravy soustavy Natura 2000 a monitoring evropsky významných druh pro hodnotící zprávy Evropské komise (www.biomonitoring.cz). 7
Obratlovci SAVCI Bobr evropský Castor fiber V souasnosti zahrnuje areál rozšíení bobra Norsko, Švédsko, Finsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Blorusko, severní a stední Rusko, Ukrajinu, Polsko, Slovensko a eskou republiku. Žije tém na celém nmeckém úseku Labe, v Meklenbursku a ve stední a západní ásti Nmecka v povodí Rýna. Velká populace žije v Bavorsku a Rakousku na Dunaji, Innu a jejich pítocích. Ve Francii se bobr postupn šíí k severu z pvodní populace na dolní Rhôn a z vysazené populace na Loie. Repatriace probhla i ve Švýcarsku, Dánsku, Maarsku a Chorvatsku. U nás bobr v souasnosti obývá šest hlavních oblastí dolní Labe (od státní hranice po Ústí nad Labem), jihozápadní echy, horní povodí Divoké Orlice, eku Moravu s pítoky, eku Dyji s pítoky a eku Odru s pítoky. U nás bobr nejastji obývá toky s dobe rozvinutými behovými porosty vrb a topol. Pednost dává pomalu tekoucím až stojatým vodám s dostatenou hloubkou a omezeným kolísáním hladiny (meandry, vtší odstavená íní ramena, mlýnské náhony se stabilizovanou hladinou vody, zdrže nad jezy, jezera po tžb štrkopísku, rybníky). Bobr je býložravec, konzumující pedevším mladé vtve listnatých devin (topoly, vrby, jasany, olše). Kácení strom je nejintenzivnjší bhem podzimních a jarních msíc. Pi kácení preferuje deviny o prmru do 20 cm. V letním období jsou hlavní složkou potravy byliny. Bobi obývají nory, které hrabou v bezích vodních tok i nádrží. Na malých mlkých tocích staví hráze, ímž zvyšují hladinu vody, aby byly východy z nor nebo hrad pod její úrovní bezpené. Bobi žijí v párech, které obhajují teritorium (na vodních tocích mívá délku od nkolika set metr asi do 2 km). Pevažuje soumraná a noní aktivita. Mláata se rodí jedenkrát ron, v dubnu až srpnu, v jednom vrhu jich je 2 5. V minulosti byl bobr vyhuben jakožto cenný zdroj kožešiny, byl však loven i pro maso a výmšek itních žláz. Bobi byli pronásledováni v nkterých oblastech i pro škody zpsobené na hrázích rybník. Na poátku 90. let 20. století byl repatriován v oblasti Litovelského Pomoraví, ale již pedtím se na území našeho státu zaali šíit bobi z okolních zemí (Nmecko, Rakousko, Slovensko, pozdji i Polsko). V souasnosti dochází na území eské republiky k postupnému nárstu poetnosti a šíení bobra do nových oblastí. Lze tedy spíše oekávat vznik konflikt mezi ochranou tohoto druhu a zájmy lovka v pípadech, kdy aktivita bobr povede k narušování beh a hrází i zaplavování pozemk nebo kácení rozsáhlejších porost. 8
Obratlovci Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách zmny v charakteru eišt (úpravy beh a behových porost) odstranní strom a ke, opevování beh a ištní koryt pímo negativn ovlivují atraktivitu lokality, zejména potravní nabídku stety s dopravními prostedky (automobily, železnice, vodní doprava) ilegální pronásledování bobr (lov, boení hrází a hrad) Management lokalit Hlavní zásady jsou: zachovat stávající vodní režim v behových porostech podporovat bobrem preferované druhy devin (topoly, vrby) propagovat a dsledn využívat zákon o náhradách škod (. 115/2000 Sb.), pozor: nevztahuje se na poškození technických zaízení (hráze, istírny odpadních vod) Možné problémy vzniklé v souvislosti s výskytem druhu: - vznik pekážek na tocích (stavba hrází, skácené stromy padlé do vody) - narušení beh tok, kanál a hrází (stavba nor) - ohrožení komunikací silnice, železnice (podmáení, hrabání nor) - vyazení OV z provozu (zvýšení hladiny vody) - škody na polních kulturách - škody na trvalých travních porostech, pastvinách a orné pd (zaplavení pozemk, které neumožní jejich obhospodaení) - škody na lesních porostech (potrava, stavební materiál, úelová likvidace stanovištn nepvodních devin) - ve výjimených pípadech mže aktivitami bobr dojít k ohrožení jiných zvlášt chránných druh a je nutné stanovit priority Návrh možných opatení: - preventivní opatení v podob izolaních vrstev do hrází, pípadn pro stabilizaci beh - odstraování pekážek v toku (v pípad hrází lze odstranní i perforaci provést jen na základ výjimky z ochranných podmínek zvlášt chránného druhu) - vytváení potravní nabídky výsadbou vrb a topol v pásech podél beh (jako ochrana dalších listnatých devin) - výkup bobrem pozmnných a z hlediska zachování druhu i ochrany biodiverzity zvlášt cenných pozemk do vlastnictví státní ochrany pírody 9
Obratlovci Medvd hndý Ursus arctos Prioritní druh Druh obývá celou holarktickou oblast. V palearktu se v minulosti vyskytoval od západní Evropy po Kamatku, na jih zasahoval po jižní hranice zoogeografické oblasti. V souasnosti lze v Evrop rozlišit tyi hlavní populace mezi nimiž mže docházet ke kontaktm (severovýchodní Evropa, Karpaty, Alpy, dinárská pohoí a Skandinávie) a nkolik menších izolovaných území výskytu s poty jedinc v desítkách kus. Na vtšin území eské republiky byl medvd hndý vyhuben v prbhu 17. a 18. století. V echách byla posledním místem výskytu Šumava, kde se udává datum zástelu tzv. poslední šumavské medvdice rok 1856. Na Morav v Jeseníkách byli vyhubeni na konci 18. století, v Beskydech bylo ješt po roce 1885 uloveno alespo 6 kus. Po druhé svtové válce se medvd poprvé znovu objevil až v roce 1973 v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Poátkem 80. let 20. století byli medvdi v této oblasti zaznamenáni vícekrát, piemž bylo prokázáno i pezimování. Po roce 1983 se medvdi pravdpodobn stáhli do ídce osídlené hraniní oblasti, kde byl tém každoron potvrzen výskyt. Od konce 80. let došlo k další migraci medvd, jednak na jih, ale pedevším smrem západním. Jednalo se spíš o zatoulané kusy, jejich výskyt byl vícemén doasný. Sledování pobytových znaek medvda v Beskydech prokázalo v souasné dob pítomnost 1 5 jedinc se známkami stálého výskytu v rzných místech Beskyd. V rámci celého svého areálu obývá široké spektrum prostedí, osídluje lesy, stepi, tundru i okraje pouští. V podmínkách stední Evropy, s hustým lidským osídlením je jeho výskyt omezen na nepístupné lesní celky v horách. Medvd je všežravec, jeho potrava sestává z aktuální nabídky. Pedevším je rostlinná, v severních a horských oblastech jsou to hlavn rzné bobule, v jižních semena a oíšky, dále hmyz, ryby apod. Velikost teritoria je znaná u samc dosahuje od 128 do 1600 km 2, u samic je menší (58 225 km 2 ), u stedoevropských medvd se nachází spíše na spodní hranici tchto rozsah. Mladí samci se však mohou potulovat po území až 12 000 km 2. Po dosažení nosné kapacity prostedí v jádrové oblasti areálu se medvdi vydávají na pomrn dlouhé migrace. V pípad, že je nkde pítomna silná, dobe se rozmnožující populace, dochází k disperzi medvd z jádrového území a k šíení do nových oblastí. Na potulky se vydávají nejastji mladí samci, samice mnohem vzácnji, jejich chování pi migraci je však stejné jako chování samc. Mláata se rodí pevážn v lednu po 7 8 msících utajené bezosti, když vlastní vývoj zárodku trvá pouze 8 10 týdn. Ve vrhu bývají 1 4 mláata (nejastji dv), která se rodí velmi nevyvinutá a také jejich vývoj je pomalý. Pi narození váží medvíata pouze kolem 500 g. Medvíata jsou kojena až osm msíc, matku však mohou následovat již po tvrt roce. Trvale opouští brloh podle klimatických podmínek v kvtnu až zaátkem ervna. Od pl roku se však již mohou živit sami. U matky zstávají až do tetího roku svého života, kdy pohlavn dospívají. Otec se na výchov mláat nijak nepodílí, naopak vodící medvdice se všem samcm vyhýbá, pípadn medvíata proti nim brání. 10
Obratlovci Hlavní píinou ohrožení medvda bylo v minulosti pímé pronásledování ze strany lovka. Tento faktor v menší míe petrvává i v dnešní dob, ale mnohem významnjším se stává fragmentace vhodných biotop a vysoká míra rušení. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách ilegální lov realizace vtších rekreaních projekt vedení turistických cest pes klíové oblasti trvalého výskytu medvda (zimování, místa rozmnožování a sbru pirozené potravy) migraní bariéry zabraující kontaktu se slovenskou populací sbr lesních plod v lokalitách využívaných ke sbru potravy pedevším v pedzimním období (srpen listopad) intenzivní rušení intenzivní tžba deva, budování nových lesních komunikací a jiné aktivity, zpsobující ve svém dsledku fragmentaci a další zpístupování ucelených lesních komplex, klíových pro trvalý výskyt medvda Management lokalit Pro výskyt medvda musí být pedevším splnny následující podmínky: dostaten velké území bez rušivých vliv lovka, vhodná potravní nabídka a pítomnost míst k úkrytu. Vzhledem k velikosti domovských okrsk medvda má smysl územní ochranou zajistit území o rozloze minimáln desítek kilometr tverených. Tyto oblasti musí splovat pedevším požadavky na vysokou lesnatost a alespo pírod blízkou devinnou skladbu a strukturu lesa. I když kapacity Beskyd a pilehlých pohoí nejsou z hlediska trvalého výskytu medvda vyerpány a poetní vzestup tohoto druhu je možný, je jisté, že i v budoucnu bude jeho existence pln závislá na stavu populace na Slovensku. Nezbytné je tedy uchovat možnost migrací nejen do sousedních slovenských hor, ale též do oblasti Jeseník a dál západním smrem. Hlavní principy managementu lokalit jsou: zabránit fragmentaci stanoviš v klíových oblastech s pravidelným výskytem medvda (bez výstavby rekreaních zaízení, turistických stezek i jiného zázemí a zákazem sbru lesních plod) pi stavbách a rekonstrukcích silniních a železniních komunikací požadovat zachování migraní propustnosti všemi smry, tj. vybudování koridor s odpovídajícími parametry vetn prostupnosti pístupových cest provádt osvtu mezi veejností i cílovými skupinami (místní obyvatelé, chovatelé hospodáských zvíat, myslivci), podpora ochrany stád chovatel dobytka 11
Obratlovci propagovat a dsledn využívat zákon o náhradách škod (. 115/2000 Sb.) potírat nezákonný lov Netopýr brvitý Myotis emarginatus Jižní, jihovýchodní a stední Evropa, jihozápadní a stední Asie, severní Afrika. V eské republice se vyskytuje hojnji v teplých nížinných oblastech Moravy a ve východních echách. Nálezy tohoto druhu však pocházejí i z jiných oblastí státu (eskomoravská vrchovina, Pošumaví, Krkonoše, Liberecko). Severní okraj eské republiky pedstavuje v podstat severozápadní hranici areálu rozšíení netopýra brvitého v Evrop. Netopýr brvitý je teplomilný, pvodn jeskynní druh. Kolonie samic s mláaty lze v našich podmínkách nalézt na pdách vtších budov (nap. zámk). Tchto lokalit je však v eské republice známých pouze ca 20 a jsou obývány obvykle od 20 do 150 jedinc (ve dvou pípadech však letní kolonie ítají pes 700 kus). Letní úkryty samice osídlují v kvtnu, od poloviny ervna do zaátku ervence rodí mláata, která jsou vzletná asi po tyech týdnech. Netopýr brvitý zimuje v jeskyních, štolách a dalších podzemních prostorech. Ani na nejvýznamnjších zimovištích se však nevyskytuje ve velké poetnosti, jen na tech lokalitách bylo zaznamenáno více než sto jedinc. Potravu, kterou tvoí zejména pavouci, dvoukídlý hmyz a noní motýli, sbírá netopýr brvitý z vtví i ze zem. Patí spíše k usedlým druhm, vtšina pelet nepesahuje 40 km (nejdelší zaznamenaný pesun je 108 km). V eské republice patil netopýr brvitý v minulosti k velmi vzácným druhm, tato skutenost však byla dána spíše polohou naší zem na severním okraji areálu. Od poátku 90. let 20. století dochází u nás k nárstu poetnosti netopýra brvitého a postupnému šíení na nové lokality. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách rušení na zimovištích (vadí pedevším manipulace se zimujícími netopýry, zmny teplotního režimu, nadmrné osvtlení a hluk, spojený se zvýšeným pohybem lidí, rozdlávání oh a následné zakouení podzemních prostor), tj. píliš asté návštvy jeskyá nerespektujících dodržování klidu na zimovišti, dále neregulovaný vstup turist do nezajištných podzemních prostor, pípadn i poádání nkterých hromadných akcí ve zpístupnných jeskyních uzavírání vchod do starých dlních dl a jeskyní: - nevhodné naasování stavebních prací (rušení zimujících netopýr) 12
Obratlovci - úplné uzavení vchodu do podzemního prostoru (zamezení výskytu netopýr) - nevhodný zpsob zabezpeení vchodu (celoprofilová uzávra mže zpsobit zmnu mikroklimatu) nevhodné omítnutí zdí ve sklepeních (píliš hladký povrch znemožuje netopýrm pichycení) opravy a pestavby stech a pdních prostor: - nevhodné naasování stavebních prací (rušení, pípadn pímé ohrožení samic s mláaty) - úplné uzavení vletových otvor, napíklad pi zabezpeování pdy ped ferálními holuby (zamezení výskytu netopýr) - zmna velikosti i umístní vletových otvor (mže netopýry zcela odradit od návratu do daného úkrytu, mže také zpsobit zmnu mikroklimatu v pdním prostoru) - použití odlišné stešní krytiny (rovnž možná zmna mikroklimatu) - zmenšení pdního prostoru, napíklad pi vybudování pdní vestavby (lokalita pestane splovat nároky druhu na úkryt) - vytvoení nových stešních oken (nežádoucí prosvtlení prostoru) - použití nevhodných toxických látek na ošetování devných trám (ohrožení zdraví a života netopýr) Management lokalit Zimovišt v podzemních prostorech V pípad astého vstupu nepovolaných osob je vhodné zabezpeit vchod (pípadn více vchod) do podzemního prostoru. Pitom je teba dodržet následující pravidla: veškeré stavební práce provádt mimo období výskytu netopýr, tj. od zaátku dubna do konce záí (maximáln íjna) vchod osadit míží o vhodné velikost otvor (minimáln 40 12 cm, piemž delší je vodorovný rozmr). Míž by mla mít uzamykatelná dvíka, aby bylo možné podzemní prostory navštvovat (kvli nezbytným technickým zásahm uvnit a také kvli sítání zimujících netopýr) Letní kolonie na pdách budov Pokud jsou krovy a stešní krytina relativn zachovalé, je lepší ponechat lokalitu pokud možno bez zásahu (souasný stav netopýrm vyhovuje). V pípad, že je oprava stechy z technických dvod nezbytná, je nutno dodržet následující zásady: veškeré stavební i úklidové práce provádt mimo období výskytu netopýr, tj. od zaátku záí do poloviny dubna (ped i po ukonení stavebních prací by mla být lokalita navštívena odborníkem) 13
Obratlovci zachovat otvory, kterými netopýi do úkrytu vletují použít stejný (nebo termoizolan srovnatelný) typ stešní krytiny, aby nedošlo ke zmn mikroklimatu nemnit charakter pdního prostoru (nebudovat nová stešní okna, pdní vestavbu apod.) nepoužívat pípravky na ochranu deva, které jsou toxické pro netopýry; pípadné použití konkrétního pípravku pedem konzultovat s odbornými pracovníky pokud je teba zajistit pdu proti pronikání ferálních holub, lze do otvor umístit lat, které umožní, aby pda byla nadále využívána netopýry; konkrétní zpsob zabezpeení vletového otvoru je nutné konzultovat s odborným pracovníkem trus, který se hromadí pod kolonií, je lépe odklízet každoron (jednou z možností je položit na podlahu igelitovou fólii a na podzim z ní trus vysypat) v pípad nutnosti ochrany lenitjší podlahy pdních prostor (nap. klenba strop v kostelech) je vhodné pod kolonii instalovat devné pódium kryté silnou fólií, ímž se usnadní provádní úklidu a ochrání klenba zajistit ochranu trám ped poškozením moí a trusem pomocí plených plastových rour upevnných na trámy Netopýr erný Barbastella barbastellus Evropa (severn po jižní Skandinávii, východn po Kavkaz), Kanárské ostrovy a Maroko. eská republika patí v rámci areálu rozšíení mezi zem, kde tento druh dosahuje nejvyšších populaních hustot. Zimní nálezy pocházejí prakticky z celého území státu. Letní výskyt je vázán spíše na lenité i lesnaté oblasti stedních a vyšších poloh, je však udáván i z les v nížinách. O zpsobu života netopýra erného v období rozmnožování dosud není mnoho známo, nebo letní nálezy jsou velmi vzácné. V této fázi životního cyklu je netopýr erný vázán pedevším na listnaté a smíšené lesy nížin až submontánního pásma (200 800 m n. m.). Letní kolonie samic jsou nevelké (obvykle 10 15 ks) a využívají zejména štrbiny za krou strom, lze je však nalézt také za okenicemi, v mysliveckých posedech apod. Bhem sezony mže kolonie vystídat nkolik rzných úkryt. Jako zimovišt slouží podzemní prostory rzných typ (štoly, jeskyn, bunkry, sklepy, chodby v hrázích vodních nádrží apod.), kde tento druh vyhledává chladnjší místa (obvykle +2 až +5 C). Netopýr erný je štrbinový druh, na zimovištích lze však nalézt i visící shluky desítek až stovek jedinc. Maximální poet zjištný na zimovišti v eské republice iní pes 1100 kus. Potravu (malé motýly a dvoukídlý hmyz) loví netopýr erný v lesích ve výši stromových korun, podél lesních okraj a nad vodou. O pesunech tohoto druhu nejsou k dispozici detailní informace, je však 14
Obratlovci schopen vykonávat pomrn dlouhé pelety (130 km údaj z území eské republiky, ze zahranií byly doloženy i podstatn delší pelety až 290 km). Tento druh je velice citlivý pedevším na rušení na zimovištích, kde se projevuje tzv. kaskádový efekt ve velkých shlucích jedinc. Z tohoto dvodu také patí netopýr erný mezi druhy, u kterých se nejvíce projevil negativní vliv kroužkování zimujících jedinc. Stejn jako u vrápence malého a ostatních druh letoun se krom výše uvedených faktor na výrazném poklesu poetnosti druhu (tém v celém evropském areálu rozšíení) v minulosti odrazila ztráta vhodných úkryt a potravních stanoviš i (pravdpodobn) snížení fertility zpsobené chronickou otravou pesticidy. Od 80. let minulého století dochází na našem území k postupnému zvyšování poetnosti tohoto druhu a je možné konstatovat, že patí mezi bžné druhy naší chiropterofauny. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách rušení na zimovištích (vadí pedevším manipulace se zimujícími netopýry, zmny teplotního režimu, dále nadmrné osvtlení a hluk, spojený se zvýšeným pohybem lidí, rozdlávání oh a následné zakouení podzemních prostor), tj. píliš asté návštvy jeskyá nerespektujících dodržování klidu na zimovišti, dále neregulovaný vstup turist do nezajištných podzemních prostor, pípadn i poádání nkterých hromadných akcí ve zpístupnných jeskyních uzavírání vchod do starých dlních dl a jeskyní: - nevhodné naasování stavebních prací (rušení zimujících netopýr) - úplné uzavení vchodu do podzemního prostoru (zamezení výskytu netopýr) - nevhodný zpsob zabezpeení vchodu (celoprofilová uzávra mže zpsobit zmnu mikroklimatu) úbytek úkryt a potravních stanoviš v lesích: - kácení poškozených strom s uvolnnou krou, rznými štrbinami a trhlinami - pstování stejnovkých, prostorov i druhov uniformních porost, obnova lesa holou seí, blížící se svou rozlohou maximální povolené ploše (1 ha) Management lokalit Zimovišt v podzemních prostorech V pípad astého vstupu nepovolaných osob je vhodné zabezpeit vchod (pípadn více vchod) do podzemního prostoru, a to jak z dvodu ochrany netopýr ped nežádoucím rušením. Pitom je teba dodržet následující pravidla: veškeré stavební práce provádt mimo období výskytu netopýr, tj. od zaátku dubna do konce íjna vchod osadit míží o vhodné velikost otvor (40 12 cm, piemž delší je vodorovný rozmr). Míž by mla mít uzamykatelná dvíka, aby bylo možné podzemní prostory 15
Obratlovci navštvovat (kvli nezbytným technickým zásahm uvnit a také kvli sítání zimujících netopýr) Lesní stanovišt (letní úkryty a lovišt) Nabídka úkryt pro netopýry: zajistit dlouhodobou nabídku potenciálních úkryt v hustot 7 10 strom se štrbinami na hektar mýtn zralého porostu (píslušné stromy je vhodné dohodnutým zpsobem oznait). Pi obnov listnatých porost je vhodné ponechat jednotlivé stromy jako výstavky monokultury jehlinan postupn nahrazovat smíšenými porosty stanovištn pvodních druh devin, doba obmýtí by ve vybraných listnatých porostech mla být co nejvíce prodloužena na míru, která bude pijatelná pro zúastnné strany vyznait a chránit stromy se známými úkryty netopýr Podpora potravních stanoviš: zachovávat staré stromy (zvlášt duby) a prosvtlit jejich okolí, aby se zvýšila poetnost hmyzu podporovat zakládání menších vodních ploch v lesních porostech jako vhodných míst pro shromažování hmyzu Netopýr velkouchý Myotis bechsteinii Západní a stední Evropa, Ukrajina, Turecko, Kavkaz, severní Irán. tohoto druhu v eské republice je ostrvkovité. Výskyt je soustedn do lesnatých oblastí stedních a vyšších poloh s mírným vlhím klimatem (Pošumaví, Krušnohoí, podhí Krkonoš, Orlických hor, Jeseník), byl však zaznamenán také na nkterých teplejších a níže položených lokalitách (stední a jižní Morava). Netopýr velkouchý je vázán na pirozené, pedevším listnaté (bukové a dubové) a smíšené lesy s vysokým zastoupením starých strom. Letní kolonie jsou malé (do 20 jedinc), skládají se z navzájem píbuzných samic a osídlují zejména duté stromy, ale také rzné štrbiny ve skalách a v budovách, prostory za krou strom, ptaí budky. Hlavní potravou jsou motýli a dvoukídlý hmyz, jakož i nelétavé skupiny lenovc (pavouci, sekái). Loví v lesích a podél lesních okraj, piemž potravu sbírá z list a kmen. Jednotlivé kusy se objevují i na zimovištích v jeskyních a štolách (zejména v období déletrvajících mraz), vtšina populace však hibernuje v jiných úkrytech. Podzemní prostory využívá tento druh astji v dob jarních a podzimních pelet. Patí spíše k usedlým druhm (nejdelší zaznamenaný pesun je 35 km). 16
Obratlovci Na celoevropské úrovni se jedná o ohrožený druh, u nás není stupe jeho ohrožení pesn znám. Významný negativní vliv má úbytek vhodných lesních porost (listnatých a smíšených les) s dostatkem stromových dutin. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách úbytek úkryt (pro letní kolonie i zimování) a potravních stanoviš v lesích: - kácení strom s dutinami, uvolnnou krou, rznými štrbinami a trhlinami - pstování stejnovkých, prostorov i druhov uniformních porost Management lokalit Lesní stanovišt (letní úkryty a lovišt) Nabídka úkryt pro netopýry: zajistit dlouhodobou nabídku potenciálních úkryt v hustot 7 10 strom se štrbinami na hektar mýtn zralého porostu (píslušné stromy je vhodné dohodnutým zpsobem oznait). Pi obnov listnatých porost je vhodné ponechat jednotlivé stromy jako výstavky chránit stromy se známými úkryty netopýr (po dobu, kterou plní tuto funkci) Podpora potravních stanoviš: zachovávat staré stromy (zvlášt duby) a prosvtlit jejich okolí, aby se zvýšila poetnost hmyzu podporovat zakládání menších vodních ploch v lesních porostech jako vhodných míst pro shromažování hmyzu Netopýr velký Myotis myotis Západopalearktický druh. Areál sahá od Pyrenejského poloostrova až po Ukrajinu, Turecko, Izrael, Libanon a Sýrii, vyskytuje se také v severní Africe. Chybí na Islandu, Britských ostrovech a ve Skandinávii. V eské republice se vyskytuje prakticky na celém území státu. Hojnjší je v nižších a stedních nadmoských výškách, zimuje však i ve vyšších polohách. 17
Obratlovci Podobn jako vrápenec malý je také netopýr velký pvodn jeskynním druhem. V jižní Evrop obývá jeskyn celoron, v našich podmínkách však letní kolonie samic osídlují pedevším pdy velkých budov (kostel, zámk apod.). Zde lze nalézt asto i nkolik set až tisíce jedinc. Samice se v letních úkrytech objevují v prbhu dubna. Mláata se rodí zaátkem ervna, v polovin ervence se osamostatují a v srpnu úkryt obvykle opouštjí. Jako zimovišt využívá tento druh nejrznjší typy podzemních prostor jeskyn, štoly, sklepy, kanály v hrázích pehradních nádrží apod. Zde se netopýi ukrývají ve štrbinách nebo voln visí na stnách a strop, nkdy vytváejí i velké shluky. Hlavní potravu netopýra velkého tvoí velké druhy brouk (zejména z eledi stevlíkovitých), které sbírá vtšinou ze zem. Významným potravním stanovištm netopýra velkého jsou lesy. Pravidelné pelety vtšinou nepesahují 20 km, píležitostn však migruje i na vtší vzdálenosti (až 390 km). Nejvyšší stáí u netopýra velkého, zjištné kroužkováním, je 37 let. V 70. letech 20. století došlo u nás, stejn jako v jiných evropských zemích, k rozsáhlému poklesu poetnosti netopýra velkého. Možné píiny tohoto úbytku jsou stejné jako u vrápence malého. Rovnž u tohoto druhu se poetnost od zaátku 80. let minulého století postupn zvyšovala a v souasné dob jsou na nkterých lokalitách zaznamenávány stavy až desetkrát vyšší. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách rušení na zimovištích (vadí pedevším manipulace se zimujícími netopýry, zmny teplotního režimu, dále nadmrné osvtlení a hluk, spojený se zvýšeným pohybem lidí, rozdlávání oh a následné zakouení podzemních prostor), tj. píliš asté návštvy jeskyá nerespektujících dodržování klidu na zimovišti, dále neregulovaný vstup turist do nezajištných podzemních prostor, pípadn i poádání nkterých hromadných akcí ve zpístupnných jeskyních uzavírání vchod do starých dlních dl a jeskyní: - nevhodné naasování stavebních prací (rušení zimujících netopýr) - úplné uzavení vchodu do podzemního prostoru (zamezení výskytu netopýr) - nevhodný zpsob zabezpeení vchodu (celoprofilová uzávra mže zpsobit zmnu mikroklimatu) nevhodné omítnutí zdí ve sklepeních (píliš hladký povrch znemožuje netopýrm pichycení) opravy a pestavby stech a pdních prostor: - nevhodné naasování stavebních prací (rušení, pípadn pímé ohrožení samic s mláaty) - úplné uzavení vletových otvor, napíklad pi zabezpeování pdy ped ferálními holuby (zamezení výskytu netopýr) 18
Obratlovci - zmna velikosti i umístní vletových otvor (mže netopýry zcela odradit od návratu do daného úkrytu, mže také zpsobit zmnu mikroklimatu v pdním prostoru) - použití odlišné stešní krytiny (možná zmna mikroklimatu) - zmenšení pdního prostoru, napíklad pi vybudování pdní vestavby (lokalita pestane splovat nároky druhu na úkryt) - vytvoení nových stešních oken (nežádoucí prosvtlení prostoru) - použití nevhodných toxických látek na ošetování devných trám (ohrožení zdraví a života netopýr) Management lokalit Zimovišt v podzemních prostorech V pípad astého vstupu nepovolaných osob je vhodné zabezpeit vchod (pípadn více vchod) do podzemního prostoru. Pitom je teba dodržet následující pravidla: veškeré stavební práce provádt mimo období výskytu netopýr, tj. od zaátku dubna do konce záí vchod osadit míží o vhodné velikost otvor (minimáln 40 12 cm, piemž delší je vodorovný rozmr). Míž by mla mít uzamykatelná dvíka, aby bylo možné podzemní prostory navštvovat (kvli nezbytným technickým zásahm uvnit a také kvli sítání zimujících netopýr) Letní kolonie na pdách budov Pokud jsou krovy a stešní krytina relativn zachovalé, je lepší ponechat lokalitu pokud možno bez zásahu (souasný stav netopýrm vyhovuje). V pípad, že je oprava stechy z technických dvod nezbytná, je nutno dodržet následující zásady: veškeré stavební i úklidové práce provádt mimo období výskytu netopýr, tj. od zaátku záí do poloviny dubna, ped i po ukonení stavebních prací by mla být lokalita navštívena odborníkem) zachovávat otvory, kterými netopýi do úkrytu vletují používat stejný nebo termoizolan podobný typ stešní krytiny, aby nedošlo ke zmn mikroklimatu nemnit charakter pdního prostoru (nebudovat nová stešní okna, pdní vestavbu apod.) nepoužívat pípravky na ochranu deva, které jsou toxické pro netopýry; pípadné použití konkrétního pípravku pedem konzultovat s odbornými pracovníky pokud je teba zajistit pdu proti pronikání ferálních holub, lze do otvor umístit lat, které umožní, aby pda byla nadále využívána netopýry; konkrétní zpsob zabezpeení vletového otvoru je nutné konzultovat s odborným pracovníkem 19
Obratlovci trus, který se hromadí pod kolonií, je lépe odklízet každoron (jednou z možností je položit na podlahu velkou igelitovou fólii a na podzim z ní trus vysypat) v pípad nutnosti ochrany lenitjší podlahy pdních prostor (nap. klenba strop v kostelech) je vhodné pod kolonii instalovat devné pódium kryté silnou fólií, ímž se usnadní provádní úklidu a ochrání klenba lze také zajistit ochranu trám ped poškozením moí a trusem pomocí plených plastových rour upevnných na trámy Rys ostrovid Lynx lynx Rys ostrovid byl kdysi rozšíen v celé Evrop s výjimkou Pyrenejského poloostrova a nkterých ostrov. Na východ jeho areál sahá na Sibi a do horských oblast Stední Asie. Souasný výskyt rysa je v Evrop rozdlen do nkolika vícemén izolovaných populací. Mezi nejvýznamnjší patí populace ve Skandinávii a severovýchodní Evrop, v dinárských pohoích a pedevším populace obývající Karpatský oblouk. Zvíata pocházející z této populace také byla základem pro repatrianí pokusy v ad stát Evropy vetn eské republiky. Na vtšin území eské republiky byl rys vyhuben v prbhu 18. století. V souasné dob jsou u nás dv hlavní poetn osídlené oblasti jihozápadní echy a Beskydy, a dv oblasti, kde je výskyt rysa nepravidelný Jeseníky a Labské pískovce. Za primární prostedí rysa v Evrop a na Sibii se považují lesy všeho druhu, obývá však i tundru v severních oblastech, stedoasijské stepi a polopoušt. Je to samotáské teritoriální zvíe, okrsky jedinc stejného pohlaví se mohou z malé ásti pekrývat a dosahují rozlohy nkolika desítek až stovek km 2. Teritorium samce bývá vtší a obsahuje i více teritorií samic. Rys je aktivní hlavn v noci. Jeho potrava je dosti rozmanitá, nejdležitjší složku tvoí menší kopytníci (v našich podmínkách zejména srnec). V oblastech, kde zv nebyla na pítomnost rysa zvyklá dosahuje zastoupení srnce v potrav vyšší podíl, než v místech s tradiním výskytem rysa. Doba íje trvá od konce ledna do poloviny dubna. Mláata se rodí od kvtna (nejastji) až do poloviny ervna. Samice rodí v houštin, ve skalní dutin nebo pod vývratem stromu vtšinou 2 3 mláata. Samice kojí koata 2 3 msíce, ale ta již ve vku 30 40 dní mohou konzumovat masitou potravu. Samostatn dokáží ulovit menší koist velikosti zajíce až ve vku kolem tí msíc. Na matce jsou mláata závislá až do dalšího páení, kdy je samice se samcem odežene. Hlavním faktorem ohrožujícím existenci druhu v souasnosti je petrvávající pímé pronásledování lovkem. Dvodem tohoto stavu je pístup ásti myslivecké veejnosti k tomuto druhu jako ke konkurenci a škodné ovlivující stavy spárkaté zve. 20
Obratlovci Závažným problémem je též fragmentace klidových území s dosud minimálním rušením zvyšující se intenzitou využívání tchto lokalit. Výskyt rysa v Beskydech je do znané míry stále závislý na stavu populace v pilehlém území Slovenska. Další výskyt v této lokalit závisí i na pístupu slovenské strany a na zachování migraní prostupnosti pro tento druh jak smrem východním tak západním. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách ilegální lov intenzivní tžba deva, budování nových lesních komunikací a jiné aktivity, zpsobující ve svém dsledku fragmentaci a další zpístupování ucelených lesních komplex, klíových pro trvalý výskyt rysa budování turistických center v klíových lokalitách trvalého výskytu rysa, jejich zpístupování chov hospodáských zvíat bez zabezpeení proti útoku predátor (elektrické ohradníky, strážní psi) Management lokalit Hlavní principy managementu lokalit jsou: osvta mezi veejností i cílovými skupinami (místní obyvatelé, chovatelé hospodáských zvíat, myslivci), informaní kampan o významu pítomnosti pirozeného regulátora velkých kopytník zabránit fragmentaci stanoviš v klíových oblastech s trvalým výskytem rysa vylouením výstavby rekreaních zaízení, turistických stezek a jiného zázemí pi stavbách a rekonstrukcích silniních a železniních komunikací požadovat zachování migraní propustnosti všemi smry, tj. vybudování koridor s odpovídajícími parametry vetn prostupnosti pístupových cest podporovat ochranu stád a informovat o možnostech ochrany hospodáských zvíat propagovat a dsledn využívat zákon o náhradách škod (. 115/2000 Sb.) potírat nezákonný lov Sysel obecný Spermophilus citellus Evropský endemit. Areál rozšíení má dv ásti, oddlené karpatským obloukem. První ást zahrnuje Panonskou nížinu a pilehlé nížiny (eská republika, Rakousko, Maarsko, 21
Obratlovci Slovensko, západní Rumunsko a území bývalé Jugoslávie), druhá ást leží jižn a východn od Karpat (jižní Rumunsko, Bulharsko, jihovýchod Balkánského poloostrova, Moldavsko a Ukrajina). V eské republice se sysel v souasnosti vyskytuje zhruba na 29 vzájemn izolovaných lokalitách. Jedná se pedevším o sportovní letišt, táboišt a další rekreaní plochy. Sysel obecný je zástupcem stepní fauny je vázán na krátkostébelné travinné porosty, a už pirozené i umle udržované, které mu umožují náležitý rozhled po okolí (ochrana ped predátory, pehled o ostatních lenech kolonie). Preferuje teplá slunná místa s dobe propustnou pdou. Sysel má výrazn denní aktivitu a žije pospolit v koloniích. Každý jedinec obývá noru, obvykle s nkolika východy. Zde se ukrývá v pípad nebezpeí, v noci a také v období zimního spánku, které je dosti dlouhé (od íjna do bezna). Krom obytné nory vytváí sysel také jednoduché nory úkrytové. Potravu tvoí zelené ásti rostlin, koeny a semena, ale také bezobratlí. Samice rodí v prmru pt mláat, která poprvé opouštjí noru ve stáí okolo 28 dn. Domovské okrsky jedinc se navzájem pekrývají (v rámci jednoho pohlaví i mezi pohlavími), sysli využívají spolené chodníky mezi norami, v pípad náhlého nebezpeí se doasn ukrývají i v cizí noe. Za potravou se mohou vydávat i do nedalekého okolí kolonie (pole, louky apod.). Velikost domovského okrsku je urována konkrétními podmínkami prostedí a populaní hustotou na dané lokalit. Hlavní píinou výrazného úbytku sysla obecného v eské republice jsou rozsáhlé zmny v zemdlské krajin, k nimž došlo v posledních padesáti letech. Extenzivním hospodaením byly v minulosti udržovány velké plochy krátkostébelných travních porost (pravideln seené meze, okraje polí, náspy, pastviny atd.). S intenzifikací zemdlství však tato stanovišt z naší krajiny prakticky vymizela. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách nedostaten asté seení travního porostu (píliš vysoký vegetaní kryt) zmenšování rozlohy vhodného biotopu (výstavba na lokalit, zpevování povrchu, rozorání ásti porostu apod.) intenzivní rušení na lokalit po delší dobu v období aktivity sysl. Rušením se nemyslí innosti, které vyplývají z tradiního využívání lokality (pohyb lidí v kempech, pohyb hrá golfu na golfových hištích, pohyb lidí a stroj na letištích). Vadí pedevším poádání hromadných akcí (hluk pi technopárty, parkování vtšího potu automobil) volný pohyb ps po lokalit (rozhrabávání nor, predace) používání biocid a hnojiv pi obhospodaování travnatých ploch 22
Obratlovci Management lokalit Vzhledem k tomu, že vtšina území navrhovaných jako EVL pro sysla obecného jsou lovkem umle udržované trávníky (sportovní letišt, golfové hišt, táboišt), je nezbytné na tchto lokalitách zajistit pravidelné seení travního porostu, a to nkolikrát za sezonu. Pi absenci pravidelné údržby dochází k velmi rychlému rstu vegetace a nástupu sukcese. Podle zkušeností z nkterých lokalit dívjšího výskytu sysla mže místní populace sysla zaniknout již bhem dvou let. Výška vegetace by nemla pesahovat 10 cm. Na vtšin lokalit to znamená zajistit seení minimáln tyikrát za sezonu. V ideálním pípad by mla být frekvence sekání trávy pizpsobována rychlosti jejího rstu (v závislosti na poasí). Píklad vhodného režimu: v období duben erven: celkem tyikrát v ervenci: jednou v srpnu: pouze v pípad deštivého poasí a rychlého rstu trávy jednou Vlk obecný Canis lupus Prioritní druh Druh obývá obrovský areál na severní polokouli severn od 20º sev. šíky. Pibližn do 18. století se vyskytoval v celé Evrop s výjimkou britských ostrov. Bhem 19. a 20. století byl vytlaen ze západní a stední Evropy, piemž malé zbytkové populace se udržely na Pyrenejském a Apeninském poloostrov a ve Finsku. Ve vtším potu vlk pežil ve státech východní a jihovýchodní Evropy. V eských zemích došlo k úbytku vlka v 18. století. Ješt na konci 19. století docházelo k ojedinlým zástelm v oblasti Šumavy, nejdéle se patrn udržel ve východní ásti Moravy, hlavn v Beskydech. Zde byl vlk zaznamenán i na poátku 20. století, pravdpodobn se však už jednalo o migranty ze Slovenska. Epizodn se vlci objevovali i na jiných místech eské republiky, vtšinou šlo o jedince uprchlé ze zajetí, kteí se mohli v nkterých pípadech i množit (Šumava 70. léta 20. století). V polovin 90. let se objevila asi ptilenná smeka v odlehlé ásti Beskyd, projevující znaky stálého usídlení. Ta byla velice pravdpodobn nelegáln likvidována, až došlo kolem roku 1997 k jejímu zániku. ást vlk se mohla také vrátit zpt na Slovensko. V roce 2000 bylo zasteleno nejmén sedm vlk na slovenské stran Beskyd. Na rzných místech Beskyd je v souasnosti výskyt vlka pravidelný. V posledních letech byl zjištn výskyt minimáln dvou vlk také na Šumav. Pvodní prostedí vlka tvoila široká škála biotop od arktické tundry, pes lesy všeho druhu, po stepi a lesostepi v jižní Evrop. Do souasnosti v Evrop pežil pouze v rozsáhlých lesních 23
Obratlovci celcích nebo v horských oblastech. Sociální jednotka je tvoena párem nebo smekou, vlci však asto žijí i samotásky. Koistí jsou vtší druhy kopytník a drobná zvíata, významnou souástí potravy je i rostlinná strava a mršiny. V Evrop pevažuje u vlka noní aktivita, piemž ve dne smeka nebo jedinec odpoívá v úkrytu. Velikost teritoria je závislá na dostupnosti potravy, takže obecn platí, že v lét je výrazn menší než v zim, na jihu dosahuje teritorium menší rozlohy než v severních oblastech. Jedinci i menší skupiny se nkdy potulují mimo rámec vlastní smeky. Jedná se pedevším o mladší zvíata, ve stáí okolo jednoho roku, tsn ped definitivním opuštním rodné smeky. Pi tchto potulkách jsou schopni ubhnout 18 28 km za den, pi pronásledování koisti byla zaznamenána vzdálenost až 200 km za 24 hodin. Hlavní faktory ovlivující opouštní smeky jsou nedostatek potravy, sociální stres a dosažená pohlavní dosplost mladých vlk. Mezi potulujícími se zvíaty pevažují samci. íje probíhá u vlk od poloviny ledna do konce bezna a po 9 10 týdnech (nejastji po 62 64 dnech) rodí samice ve skrytém brlohu zpravidla 4 8 mláat. Vlata jsou kojena 6 8 týdn. Masitou potravu zaínají mladí vlci pijímat asi v jednom msíci vku, v dalším msíci se zaínají uit lovit a na podzim již normáln loví se svými rodii a rok starými sourozenci ve smece. Hlavním faktorem ohrožujícím existenci druhu v souasnosti je petrvávající pímé pronásledování lovkem, které vyplývá z konflikt s jeho hospodáskými aktivitami i obecného negativního vztahu lidí k vlku jako konkurennímu predátorovi. Závažným problémem je též fragmentace klidových území s dosud minimálním rušením výstavbou turistických center a zvyšující se intenzitou využívání tchto lokalit. Výskyt vlka u nás je zcela závislý na stavu populace na Slovensku. Jedním z kritických faktor ovlivující budoucí trvalou existenci druhu u nás je pímé pronásledování vlka na Slovensku. Výrazn omezuje možnosti pirozeného kontaktu jedinc obývajících eskou stranu píhraniních pohoí se slovenskou populací. Migrace jsou též ohroženy realizací liniových staveb bez zajištní jejich prchodnosti. Faktory a innosti, které mohou negativn ovlivnit populaci druhu na evropsky významných lokalitách ilegální lov plošn rozsáhlá tžba deva, budování nových lesních komunikací a jiné aktivity, zpsobující ve svém dsledku fragmentaci a další zpístupování ucelených lesních komplex, klíových pro trvalý výskyt vlka budování turistických center v klíových lokalitách trvalého výskytu vlka, jejich zpístupování Management lokalit Hlavní principy managementu lokalit jsou: zabránit fragmentaci stanoviš v klíových oblastech s trvalým výskytem vlka vylouením výstavby rekreaních zaízení, turistických stezek a jiného zázemí 24
Obratlovci podporovat ochranu stád chovatel dobytka, informovat o možnostech ochrany hospodáských zvíat ped útoky vlk propagovat a informovat o možnostech erpání náhrad škod (zákon. 115/2000 Sb.) potírat nezákonný lov provádt osvtu mezi veejností a cílovými skupinami (místní obyvatelé, chovatelé hospodáských zvíat, myslivci), informaní kampan o významu pítomnosti pirozeného regulátora velkých kopytník pi stavbách a rekonstrukcích silniních a železniních komunikací požadovat zachování migraní propustnosti všemi smry tj. vybudování koridor s odpovídajícími parametry vetn prostupnosti pístupových cest Vrápenec malý Rhinolophus hipposideros Západní ást palearktické oblasti. Tento druh je rozšíen v celé západní, stední a jižní Evrop. V eské republice se vyskytuje zejména na Morav, ve východních a stedních echách. Vrápenec malý bývá obvykle oznaován jako teplomilný druh. Rozšíen je skuten zejména v teplejších ástech státu, obývá však také podhorské oblasti Pošumaví a další výše položené lokality. Klíovým faktorem ovlivujícím rozšíení tohoto druhu je zejm spíše dostatek podzemních prostor sloužících jako zimovišt a místa kontaktu jednotlivých píslušník populace, zejména pak pítomnost krasových i pseudokrasových útvar. Vrápenec malý je nápadný druh, který se neukrývá ve štrbinách, jedinci obvykle visí voln na viditelných místech. Jedná se o pvodn jeskynní druh, který ve stední Evrop zaal zhruba ve stedovku využívat také úkryty v lidských stavbách. Letní kolonie samic jsou nevelké (vtšinou 20 100 ks) a obývají nejastji pdy a podkroví zámk, hrad, ale také sklepy budov. V tchto úkrytech se objevují od dubna. V období od poloviny ervna do zaátku ervence samice rodí po jednom mládti, které kojí po dobu asi 6 7 týdn. Letní úkryty opouštjí samice a vzletná mláata v prbhu srpna. K zimování se vrápenci uchylují krom jeskyní také do štol a velkých sklep (teplota prostedí v míst zimování +6 až +11 C). Na nejvýznamnjších zimovištích v eské republice bývá zjišováno i nkolik set až tisíce jedinc. Vrápenec malý loví potravu na okrajích listnatých les a ve vegetaci podél vodních tok. Živí se pedevším dvoukídlým hmyzem, motýly a síokídlými. Zaznamenány byly pouze kratší pesuny mezi letními úkryty a zimovišti (obvykle 5 30 výjimen více kilometr, v nkterých pípadech dokonce za zimovišt slouží sklep téže budovy, v níž se na pd nachází letní kolonie). Hlavní pokles poetnosti tohoto druhu v Evrop nastal koncem 60. a zaátkem 70. let 20. století, jeho píiny však dosud nejsou zcela jasné. V úvahu pipadají zejména ztráty úkryt 25