KONKURENCE MEZI RŮZNÝMI TYPY POSKYTOVATELŮ PŘI POSKYTOVÁNÍ VEŘEJNÝCH SLUŢEB

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia KONKURENCE MEZI RŮZNÝMI TYPY POSKYTOVATELŮ PŘI POSKYTOVÁNÍ VEŘEJNÝCH SLUŢEB Competition between Various Types of Public Services Providers Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Vladimír HYÁNEK, Ph.D. Autor: Michaela ŠOUSTAROVÁ 2015

Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí bakalářské práce: Rok obhajoby: 2015 Michaela Šoustarová Konkurence mezi různými typy poskytovatelů při poskytování veřejných sluţeb Competition between Various Types of Public Services Providers Ekonomie doc. Ing. Vladimír Hyánek, Ph.D. Anotace Cílem bakalářské práce Konkurence mezi různými typy poskytovatelů při poskytování veřejných sluţeb je zmapování konkurence na trhu brněnských mateřských škol. První tři kapitoly práce se zabývají teoretickým rámcem veřejného sektoru a veřejných sluţeb, konkurence a následně také vzdělávacího systému v České republice, zejména předškolních institucí. Ve čtvrté kapitole jsou analyzovány jednotlivé instituce poskytující předškolní vzdělávání. Poslední část práce pak vyhodnocuje a porovnává formy konkurence mezi jednotlivými typy mateřských škol a dopady na jednotlivé instituce. Annotation The aim of the bachelor thesis Competition between Various Types of Public Services Providers is to map out the competition in the Brno kindergarten service sector. The first three chapters concentrate on the theoretical part of the public sector and public services, the competition and furthermore the educational system in the Czech Republic (especially in preschool institutions). The fourth chapter includes analyses of the individual institutions providing preschool education. The last chapter evaluates and compares forms of competition among individual types of kindergartens and their impact on such institutions. Klíčová slova Veřejný sektor, veřejné sluţby, konkurence, mateřská Keywords Public sector, public services, competition, kindergarten

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Konkurence mezi různými typy poskytovatelů při poskytování veřejných služeb vypracovala samostatně pod vedením doc. Ing. Vladimíra Hyánka, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 24. dubna 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Vladimíru Hyánkovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD... 13 1 VEŘEJNÝ SEKTOR A VEŘEJNÉ SLUŢBY... 15 1.1 VEŘEJNÝ SEKTOR A VEŘEJNÁ SPRÁVA... 15 1.2 VEŘEJNÉ SLUŢBY... 16 1.2.1 Garanti a poskytovatelé veřejných služeb... 17 1.2.2 Financování veřejných služeb... 17 1.2.3 Veřejné služby ve vzdělávání... 18 1.3 PARTNERSTVÍ VEŘEJNÉHO A SOUKROMÉHO SEKTORU... 19 2 KONKURENCE... 21 2.1 DEFINICE KONKURENCE... 21 2.2 KONKURENCE VE VEŘEJNÉM SEKTORU... 21 2.3 KONKURENCE VE VZDĚLÁVÁNÍ... 22 2.3.1 Přínosy konkurence ve vzdělávání... 22 2.3.2 Zápory konkurence ve vzdělávání... 23 3 VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE... 25 3.1 FINANCOVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ... 25 3.1.1 Veřejné školy... 26 3.1.2 Soukromé školy rejstříkové... 27 3.1.3 Soukromé školy ostatní... 27 3.2 TYPY MATEŘSKÝCH ŠKOL... 28 3.2.1 Typy mateřských škol podle zřizovatele... 28 Veřejné mateřské školy... 28 Soukromé mateřské školy rejstříkové... 29 Soukromé mateřské školy ostatní... 29 3.2.2 Typy mateřských škol podle vzdělávacího programu... 29 Klasické mateřské školy... 29 Církevní mateřské školy... 29 Lesní mateřské školy... 30 Montessori mateřské školy... 30 Daltonské mateřské školy... 30 Waldorfské mateřské školy... 30 Jazykové mateřské školy... 31 Speciální mateřské školy... 31 4 ANALÝZA MATEŘSKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ MĚSTA BRNA... 33 4.1 VEŘEJNÉ MATEŘSKÉ ŠKOLY... 33 4.1.1 Veřejné mateřské školy zřízené obcí... 33 4.1.2 Veřejné mateřské školy zřízené krajem a státní správou ve školství... 35 Státní správa ve školství... 35 Kraj... 35 4.2 SOUKROMÉ MATEŘSKÉ ŠKOLY REJSTŘÍKOVÉ... 36 4.3 SOUKROMÉ MATEŘSKÉ ŠKOLY OSTATNÍ... 38 5 ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI JEDNOTLIVÝCH TYPŮ MATEŘSKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ MĚSTA BRNA... 41 5.1 SROVNÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Z HLEDISKA TYPŮ MATEŘSKÝCH ŠKOL PODLE ZŘIZOVATELE... 41 5.1.1 Veřejné mateřské školy a soukromé mateřské školy rejstříkové... 41

5.1.2 Veřejné mateřské školy a soukromé mateřské školy ostatní... 42 5.1.3 Soukromé mateřské školy rejstříkové a soukromé mateřské školy ostatní... 43 5.2 SROVNÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI Z HLEDISKA TYPŮ MATEŘSKÝCH ŠKOL PODLE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU... 44 5.2.1 Církevní mateřské školy... 44 5.2.2 Lesní mateřské školy... 45 5.2.3 Montessori, daltonské a waldorfské mateřské školy... 45 5.2.4 Jazykové mateřské školy... 46 6 SHRNUTÍ... 49 ZÁVĚR... 51 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ... 53 SEZNAM TABULEK... 55 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK... 56 SEZNAM PŘÍLOH... 57

ÚVOD V současnosti zaznívá ve všech médiích, především pak ekonomicky zaměřených, termín konkurence či konkurenceschopnost. Ačkoli se tento pojem uţívá nejčastěji ve spojitosti s trţním sektorem, stále častěji se řeší otázka konkurenceschopnosti i ve veřejném sektoru. Díky globalizaci a zrychlování toku informací je totiţ zvýšení konkurenceschopnosti jediným moţným východiskem pro úspěšné podnikání či dobře fungující veřejnou instituci. Stále častěji je také podrobováno zkoumání, zda můţe veřejný sektor konkurovat privátnímu či naopak. Stejně je tomu i v oblasti vzdělávání, kde v posledních letech došlo k výraznému posílení soukromých škol všech úrovní od mateřských aţ po vysoké. Tato práce zkoumá konkurenceschopnost prvního vzdělávacího ústavu, se kterým se setkává kaţdé dítě mateřské školy. Právě u mateřských škol lze konkurenceschopnost jednotlivých typů dobře porovnat, protoţe vedle mateřských škol financovaných pouze z veřejných prostředků existují i školy částečně dotované z veřejných zdrojů a školy financované pouze z privátních zdrojů. Cílem práce je zmapovat konkurenční prostředí mezi variantními typy institucí předškolního vzdělávání a na tomto základě identifikovat formy konkurence, dopady na jednotlivé instituce a vliv na klienty. První kapitola se zabývá veřejným sektorem. Jsou zde definovány základní pojmy jako veřejný sektor, veřejná správa a veřejné sluţby. V podkapitole veřejných sluţeb se práce zabývá garanty a poskytovateli veřejných sluţeb, financováním veřejných sluţeb a také veřejnými sluţbami ve vzdělávání. Poslední podkapitola se krátce věnuje partnerství veřejného a soukromého sektoru. Druhá kapitola je zaměřená na konkurenci ve veřejném sektoru, konkrétněji pak na konkurenci ve vzdělávání. Je zde definován pojem konkurence, jsou uvedeny hlavní oblasti konkurence ve vzdělávání a také moţné přínosy a zápory konkurence ve vzdělávacím systému. Třetí kapitola je potom zaměřena na vzdělávací systém v České republice. V úvodu kapitoly je krátce popsán vzdělávací systém a následně je kapitola na základě typů zřizovatelů a financování rozdělena na veřejné školy, soukromé školy rejstříkové a soukromé školy ostatní. Dále jsou zde rozděleny a popsány typy mateřských škol na základě dvou kritérií podle zřizovatele a podle vzdělávacího programu. Čtvrtá kapitola mapuje trh brněnských mateřských škol podle rozdělení uvedeného ve třetí kapitole veřejné mateřské školy, soukromé mateřské školy rejstříkové a soukromé mateřské školy ostatní. V rámci jednotlivých skupin jsou také rozlišovány typy mateřských škol podle vzdělávacího programu. Pátá kapitola analyzuje konkurenci mezi jednotlivými typy mateřských škol podle zřizovatele a následně i podle vzdělávacího programu. 13

První tři kapitoly vycházejí zejména z dostupné literatury, odborných textů a několika souvisejících zákonů. Zbylé kapitoly vychází hlavně z informací dostupných na Magistrátu města Brna, webových stránkách jednotlivých mateřských škol a následně i z polostrukturovaných rozhovorů s řediteli konkrétních mateřských škol. 14

1 VEŘEJNÝ SEKTOR A VEŘEJNÉ SLUŢBY Cílem první kapitoly je definovat klíčové pojmy, jako jsou veřejný sektor, veřejná správa a veřejné sluţby. Dále jsou zde rozlišeni garanti a poskytovatelé veřejných sluţeb, způsoby financování a také definovány veřejné sluţby ve vzdělávání. Poslední podkapitola se krátce zabývá partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. 1.1 Veřejný sektor a veřejná správa Veřejný sektor je specifickou součástí ekonomiky. Jeho smyslem je poskytování veřejných služeb. Od soukromého sektoru se veřejný liší především tím, že není založen na ziskovém principu, ale finanční prostředky na své fungování získává z veřejných rozpočtů, které jsou naplňovány prostřednictvím daní. Služby ve veřejném sektoru jsou financovány z veřejných prostředků. Řízení veřejného sektoru je soustředěno na řízení poskytovaných služeb. (Management mania, 2013) Definic veřejného sektoru však existuje nepřeberné mnoţství. Mezi jednu z nejznámějších patří definice Rektoříka, který říká, ţe veřejný sektor je ta část národního hospodářství, ve které se ve veřejném zájmu realizují veřejné služby, je financována převážně z veřejných rozpočtů, je řízena a spravována veřejnou správou, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole (Rektořík, 2002, s. 18). Pokud vycházíme z předchozí definice veřejného sektoru, můţeme tvrdit, ţe veřejná správa je souhrn činností, které uskutečňují orgány státní správy, veřejnoprávní korporace a popřípadě soukromoprávní subjekty. Je to vlastně proces spravování veřejných záleţitostí ve veřejném zájmu (projev výkonné moci). V uţším smyslu můţeme veřejnou správu chápat jako správní činnost, kterou vykonávají subjekty zmocněné zákonem v rozsahu své pravomoci a působnosti. Můţe ji realizovat pouze vláda a státní a pověřené nestátní orgány. V širším smyslu je veřejná správa chápána jako organizace zájmů státního společenství a můţou ji realizovat orgány moci zákonodárné, výkonné, soudní i subjekty veřejné správy v uţším smyslu. Tabulka č. 1: Základní pohledy na veřejný sektor Základní pohledy na veřejný sektor Komentář Systémový Veřejný sektor je podsystémem smíšené ekonomiky. Správní Veřejný sektor je spravován veřejnou správou, kterou tvoří podsystém státní správy a podsystém samosprávy. Institucionální Ve veřejném sektoru existují dva základní druhy institucí instituce státní (např. ministerstva) a instituce samosprávné. Vlastnictví Ve veřejném sektoru existuje veřejné vlastnictví, a 15

Kritérium rozhodování Financování veřejných aktivit Pramen: Ochrana, 2010, s. 17. to ve formě státního vlastnictví a vlastnictví samospráv (vlastnictví samosprávných celků či vlastnictví obcí). Kritériem rozhodování ve veřejném sektoru je veřejný zájem. Financování veřejných aktivit je realizováno ze soustavy veřejných rozpočtů. Tabulka č. 2: Komparace politického trhu a trhu ekonomického Aspekt Politický trh 1 Ekonomický (volný) trh (trh privátních statků Institucionální Probíhá ve veřejném sektoru Probíhá v privátním sektoru Instrument hlasování Hlas voliče Cena Objekt, o němţ se hlasuje Veřejné statky Soukromé statky Subjekt hlasování Voliči, politici, veřejnost Individuum Kritérium volby Veřejný zájem Individuální zájem (preference individuálního spotřebitele) Pramen: Ochrana, 2003, s. 13. 1.2 Veřejné sluţby Pojem veřejné sluţby má mnoho definic lišících se v konkrétním přístupu. Mnozí autoři definují veřejné sluţby jako celý systém netrţních nemateriálních aktivit veřejného sektoru. Další autoři chápou tento pojem jako systém veřejně prospěšných sluţeb jako například osvětlení, veřejná zeleň, poţární ochrana, apod. Někteří autoři charakterizují veřejné sluţby v uţším smyslu jako netrţní sluţby veřejného sektoru, kde jsou v primárním vztahu k tvorbě lidského potenciálu a lidského kapitálu (zdravotnictví, kultura, vzdělávání, apod.), v širším smyslu potom veřejné sluţby znamenají komerční aktivity sluţbotvorného charakteru, které jsou realizovány v rámci celého veřejného sektoru. Z těchto definic můţeme vyvodit, ţe veřejné sluţby jsou takové sluţby, které jsou zajišťovány veřejnou správou pro uspokojování společenských potřeb a ve veřejném zájmu. Veřejné sluţby také můţeme definovat jako služby vytvořené, organizované nebo regulované orgánem veřejné správy takovým způsobem, který odpovídá specifickým společenským potřebám a respektuje princip subsidiarity (Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 dle Komínková, 2009, s. 16). 1 Pojem politický trh je označení způsobu, kterým dochází ve veřejném sektoru k nabídce veřejných statků a poptávce po nich. 16

Veřejné sluţby dělíme do několika skupin: správní činnosti oblast veřejných sluţeb, kde rozhodovací kompetence mají pouze veřejné instituce a poskytovateli jsou krajské, městské a obecní úřady, finanční podpory oblast veřejných sluţeb, kde poskytovatelem je veřejná správa, příjemcem neziskové organizace a poskytování finančních prostředků na běţný provoz i investice se řídí splněním standardů projektového řízení, věcné veřejné sluţby jsou poskytovány zejména v oblasti sociálních sluţeb, zdravotnictví, kultury, vzdělávání a ţivotního prostředí (Hyánek a kol., 2007, s. 25). Mezi okruhy veřejných sluţeb poskytovaných či zabezpečovaných v Evropě patří: školství a vzdělávání, zdravotnictví, sociální sluţby, sluţby ţivotního prostředí, veřejné komunikace a doprava, další technická infrastruktura (zásobování vodou, energiemi, kanalizace, ošetřování ulic, parků, cest, apod.), kultura, sluţby vyuţití volného času (Vítek, 2001, s. 5-6). Veřejné sluţby jsou povaţovány za jeden z významných faktorů ekonomického rozvoje, je jim proto věnována stále větší pozornost. Je tomu tak nejen na úrovní národní, ale i mezinárodní a nadnárodní (Evropská unie). 1.2.1 Garanti a poskytovatelé veřejných sluţeb U veřejných sluţeb je důleţité rozlišovat mezi garanty a poskytovateli veřejných sluţeb. Za garanty veřejných sluţeb jsou povaţována jednotlivá ministerstva, kraje a obce, naopak poskytovateli můţou být navíc jakékoli organizace státu, kraje, obce či jakákoli fyzická nebo právnická osoba splňující podmínky stanovené zákonem. Dále mohou být poskytovateli veřejných sluţeb další subjekty jak ziskového tak neziskového charakteru, a to na smluvním základě. V některých případech totiţ můţe garant veřejné sluţby dojít k závěru, ţe je efektivnější, kdyţ danou sluţbu bude poskytovat jiný subjekt. 1.2.2 Financování veřejných sluţeb V oblasti veřejných sluţeb existuje několik způsobů jejich financování: financování z prostředků státního rozpočtu, financování z rozpočtů územních samosprávných celků, úhrada prokazatelné ztráty, sponzorské financování, prostředky ze zahraničí. 17

Při financování ze státního rozpočtu můţe jít jak o sluţby garantované, tak přímo poskytované státem (např. prostřednictvím rozpočtových kapitol příslušných resortů, některých fondů, organizací zřízených orgány státní správy, apod.), dále také o běţné výdaje i investice. V některých případech můţe být veřejná sluţba pro koncového uţivatele zpoplatněna, avšak poplatek většinou nepokrývá všechny náklady na danou sluţbu, které pak dorovnává třetí subjekt. Tímto subjektem bývá například stát nebo územní samosprávný celek. V současné době se stále rozšiřuje způsob financování ze zahraničí prostřednictvím různých fondů, zejména z Evropské unie. 1.2.3 Veřejné sluţby ve vzdělávání Vzdělávání je považováno napříč politickým spektrem i ekonomickou teorií za hlavní faktor úspěšnosti jedince i celé společnosti a je tak často charakterizováno jako tzv. pozitivní externalita (Hyánek a kol., 2007, s. 154). Vzdělaný člověk má pozitivní vliv na ekonomiku, protoţe podle teorie lidského kapitálu má vyšší produktivitu. Podle signální teorie naopak vzdělání produktivitu přímo nezvyšuje, ale vzdělaný člověk bude pravděpodobně zodpovědněji volit například ve volbách, takţe celospolečenský výsledek bude spíše kladný. Dalším pozitivem pro ekonomiku je například to, ţe vzdělaný člověk bude pravděpodobně vydělávat více peněz neţ méně vzdělaný člověk, čímţ bude do veřejného systému také odvádět větší finanční částku a bude mít vyšší spotřebu statků bez toho, aby zatěţoval sociální systém. Na vzdělávání můţeme nahlíţet jako na různý druh statku veřejný, privátní nebo smíšený (Hyánek a kol., 2007, s. 154). Za statek veřejný povaţujeme základní vzdělání, protoţe je v České republice povinné a nelze tedy jednotlivce ze spotřeby vyloučit a dále uţití statku jedním člověkem navíc nesniţuje moţnost uţití tohoto statku jiným člověkem. Na střední školství a vysoké školství lze nahlíţet jako na statek smíšený či dokonce privátní, veřejně poskytovaný, protoţe se zde objevují rivalitní prvky a je moţné jedince ze spotřeby vyloučit. Ve vzdělávání lze stejně jako v kaţdé jiné oblasti veřejných sluţeb najít prvky trţního systému. Existuje zde konkurenční trh, který je však výrazným způsobem ovlivňován Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT ). Kdyby k tomuto ovlivňování nedocházelo a působila by zde pouze neviditelná ruka trhu, spousta škol by vůbec neexistovala. Naplněny by byly pouze poptávané školy s dobrým uplatněním absolventů na trhu práce. Z tohoto důvodu působí MŠMT jako orgán disponujícím určitou mocí, kterou můţe ovlivňovat zařazování škol a školských zařízení do vzdělávacího systému. Dalším významným faktorem ovlivňujícím sktrukturu vzdělávání jsou různí poskytovatelé veřejných sluţeb ve vzdělávání. Čím více je trh vzdělávání otevřen soukromým subjektům, tím větší vzniká konkurence a následná efektivnost veřejného sektoru. Kompetence MŠMT: stanovení základních principů financování škol a školských zařízení, předkládání návrhu školního rozpočtu, přidělování finančních příspěvků školám a školským zařízením, které zřizuje samo MŠMT nebo církve, 18

přidělování finančních příspěvků prostřednictvím krajů institucím, které zřizuje kraj a jiní zřizovatelé, kontrola vyuţití přidělených prostředků (Hyánek a kol., 2007, s. 159). Ve vzdělávání rozlišujeme tyto veřejné sluţby: základní služby služby, které poskytují vzdělání určitého druhu i stupně (základní, střední a vysokoškolské), vědecko-výzkumné služby poskytují je hlavně vysoké školy, jejichž snahou je připravit vysoko-kvalifikované budoucí pracovníky, ale i výzkumné instituce zaměřené na výzkum a vývoj, doplňkové služby jsou poskytované ve formě stravování, ubytování, mimoškolních aktivit podporujících rozvoj jedince, knihoven, učebních pomůcek aj. (Hyánek a kol., 2007, s. 154). 1.3 Partnerství veřejného a soukromého sektoru Podle zelené knihy o partnerství veřejného a soukromého sektoru (dále jen PPP ) vydané Evropskou komisí se obecně tímto pojmem označují formy spolupráce mezi orgány veřejné správy a podnikatelským sektorem za účelem zajištění financování, výstavby, obnovení, správy či údržby veřejné infrastruktury nebo poskytování veřejné služby (Zelená kniha o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu společenství o veřejných zakázkách a koncesích, 2004). PPP nemá ţádnou konkrétní definici a má mnoho různých forem, jejichţ výsledná podoba závisí na konkrétních okolnostech, smluvních stranách a na cílech, kterých má být dosaţeno. Obecně lze PPP popsat jako smluvní a finanční spojení veřejného sektoru se sektorem privátním za účelem zajištění poskytování veřejných služeb, nebo vybudování veřejného statku, jejichž poskytnutí nebo vybudování veřejnost od veřejného sektoru očekává, nebo která je společensky žádoucí (Brunclík, 2008). PPP má velký vliv na ekonomický rozvoj. Zvyšuje totiţ kvalitu a efektivnost veřejných sluţeb zejména tím, ţe urychluje realizaci významných projektů v infrastruktuře a prohlubuje konkurenční prostředí. Mezi charakteristické prvky PPP podle Zelené knihy patří: dlouhodobý vztah mezi soukromoprávním a veřejnoprávním partnerem, financování projektu částečně ze soukromých, částečně z veřejných zdrojů, účast provozovatele v různých fázích projektu (návrh, vyhotovení, provedení, financování), zaměření veřejnoprávního partnera především na definování cílů a převzetí odpovědnosti za jejich dodrţování, celkové nebo částečné přenesení rizik na soukromoprávního partnera (Zelená kniha o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu společenství o veřejných zakázkách a koncesích, 2004). 19

Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe určitou veřejnou sluţbu neposkytuje přímo veřejný sektor, ale sektor soukromý. Soukromý investor vkládá finanční prostředky do veřejné sluţby, kterou následně sám spravuje. Veřejnoprávní partner potom soukromoprávnímu partnerovi za tuto sluţbu platí předem sjednanou cenu, popřípadě získává prostředky přímo od koncových uţivatelů. Mezi typické příklady realizace veřejných projektů formou PPP patří dopravní infrastruktura, zdravotnictví, určité segmenty vzdělávacího systému, obrana, apod. Forma realizace mnoha veřejných sluţeb na základě PPP je stále častější a vláda České republiky jej povaţuje za jeden z nejdůleţitějších nástrojů při budování veřejné infrastruktury. Vláda vychází z přesvědčení, že systémové a programové použití metody PPP přispěje k: efektivnější alokaci veřejných prostředků, zajištění kvalitních veřejných služeb, ekonomickému růstu a růstu přímých zahraničních investic stimulováním soukromých investic do veřejné infrastruktury a veřejných služeb, účinné kontrole vytváření dlouhodobých závazků veřejným sektorem, omezení negativních dopadů nesystémově prováděných projektů v oblasti PPP, posílení možností čerpání fondů Evropské unie zvýšením podílu spolufinancování soukromým sektorem na projektech veřejného zájmu. (Ministerstvo financí České republiky, 2004) 20

2 KONKURENCE Tato kapitola definuje pojem konkurence, rozebírá konkurenci ve veřejném sektoru a zabývá se přínosy a zápory konkurence ve vzdělávání. Konkurence neboli rivalita, soutěţení či soupeření je jedním z předpokladů fungování trţního hospodářství, ale také významným faktorem majícím vliv na efektivnost veřejného sektoru. Za hlavní důsledek konkurence je povaţován růst ekonomického výkonu, inovace a zvyšování kvality poskytovaných sluţeb. 2.1 Definice konkurence Konkurence je pojem, který označuje proces střetu různých ekonomických zájmů více tržních subjektů (domácností, firem, státu) na různých typech trhů (trh produktů - výrobků a služeb, trh výrobních faktorů - půdy, práce a kapitálu) (Management mania, 2013). Podle Jurečky (2010, s. 171) konkurencí rozumíme proces střetávání protikladných zájmů ekonomických subjektů vystupujících na trhu. Ekonomické subjekty chtějí na různých trzích realizovat své zájmy i na úkor jiných ekonomických subjektů jiţ na trhu působících. Ke konkurenci tak můţe docházet jak na straně nabídky, poptávky, tak i na obou stranách současně tzv. konkurence napříč trhem. 2.2 Konkurence ve veřejném sektoru Konkurence ve veřejném sektoru je stejně důleţitá, jako v sektoru privátním. V krátkodobém horizontu se sice jediný subjekt poskytující veřejné sluţby specializuje a všechny prostředky tečou od státu k tomuto subjektu, v dlouhodobém horizontu však dochází k neefektivnosti a nehospodárnosti jeho činnosti. Je tomu tak z důvodu neexistence dalšího subjektu, který by vyvíjel tlak na subjekt první. Tento tlak s sebou přináší mimo jiné i inovativní prostředí a snahu o zvyšování kvality poskytovaných sluţeb. Samotný fakt, ţe existuje více institucí s podobným či stejným posláním, ještě neznamená nutně konkurenci. K té dochází, pokud a) existuje volba poskytovatele klientem (např. rodiče vybírající školu) a b) pokud je množství či struktura klientů pro instituci nějak významná (odvíjí se od ní kupříkladu výše rozpočtu) (Malý, In: Konkurence ve veřejném sektoru. Objektivizace dělby práce mezi státní správou a samosprávou v řízení veřejného sektoru, 2004, s. 8-9). Toto jsou však podmínky nutné, nikoli postačující. Další podmínky se odvíjí od charakteru poskytované sluţby. Mezi hlavní objekty soutěţení patří: peníze, resp. výše příjmů a v návaznosti na to klienti, výkony, sluţby, kapacity (moţnost jejich budování), přízeň politiků, resp. byrokratů, zřizovatel, zařazení do grantových sítí, získání statutu preferovaných poskytovatelů apod., moţnost dělat věci tak, jak poskytovatelé sluţeb chtějí (míra autonomie, seberealizace, vědecké aspirace, svoboda tvorby ), 21

omezené zdroje potřebné k naplňování poslání institucí a dostupné na jiných trzích či rozhodnutím veřejné správy (kvalitní pracovní sílu, budovy, majetek (Malý, In: Konkurence ve veřejném sektoru. Objektivizace dělby práce mezi státní správou a samosprávou v řízení veřejného sektoru, 2004, s. 11) S konkurencí ve veřejném sektoru se setkáváme jak uvnitř veřejného sektoru, tak v situacích, kdy veřejnému sektoru konkurují ostatní sektory. Mezi tyto konkurenty patří privátní ziskový sektor, nevládní neziskový sektor a sektor domácností. Ve společnosti bylo důsledkem tradice zakořeněno, ţe veřejné sluţby musí poskytovat stát. Ne vţdy je však stát schopen veřejné sluţby zabezpečovat efektivně, a proto začíná toto přesvědčení slábnout. V důsledku jsou potom interakce mezi veřejným sektorem a ostatními sektory stále častější. Při zvyšování kvality veřejných sluţeb však můţe vzniknout problém. Pokud budeme zvyšovat kvalitu v soukromém sektoru, výsledkem bude růst zisku a naplnění cílů neziskových organizací. Důsledek je tedy pozitivní. Pokud však budeme zvyšovat kvalitu ve veřejném sektoru, o tyto sluţby bude větší zájem a náklady se budou zvyšovat. Výsledek tedy můţe být z finančního hlediska negativní. 2.3 Konkurence ve vzdělávání Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, ve vzdělávacím systému v České republice za poslední desetiletí dochází ke stále větší rivalitě nejen mezi mi soukromými, ale také ve veřejném sektoru. Důvodem je především niţší počet dětí a tedy větší tlak na sniţování počtu škol. Konkurence ve vzdělávání má své klady i zápory, které jsou popsány v následujících podkapitolách. 2.3.1 Přínosy konkurence ve vzdělávání Ve vzdělávacím systému existuje několik hlavních oblastí, které jsou klíčové pro konkurenceschopnost určitého školského subjektu, který soupeří s jiným školským subjektem stejného či podobného zaměření. Mezi tyto oblasti patří zejména kvalita pedagogického sboru, kvalita absolventů, kvalita průběžného vzdělávání studentů, kvalita materiálního vybavení příslušné školy apod. (Pilný, In: Konkurence ve veřejném sektoru. Objektivizace dělby práce mezi státní správou a samosprávou v řízení veřejného sektoru, 2004, s. 167). Konkurence mezi školskými subjekty stejného či podobného zaměření vytváří tlak například na kvalitu pedagogického sboru tak, ţe školské subjekty se snaţí zaměstnávat co nejvíce pedagogů s akademickým titulem významných univerzit, vedou pedagogy k publikaci příspěvků v odborném tisku atd. U kvality materiálního vybavení příslušné školy rozhoduje zejména počet a kvalita vybavení odborných učeben a dílen a úroveň vybavení pro sportovní aktivity. Dalším přínosem konkurence ve vzdělávacím systému je tlak na kvalitu absolventů, zejména na dosaţený studijní průměr, úspěchy v různých soutěţích mezi mi, v přijímacích zkouškách do dalšího vzdělávání a následná úspěšnost absolventů na trhu práce. 22

2.3.2 Zápory konkurence ve vzdělávání Vliv konkurence se nemusí vţdy projevovat v pozitivním směru. Pro nedostatečnou konkurenceschopnost mohou školské subjekty ustoupit od priorit kvality poskytovaného vzdělání k prioritám jiným. Mohou se například zaměřit na počty přijatých studentů na úkor kvality vzdělání, čímţ dosáhnou na vyšší příspěvek od státu. Sníţením kvality vzdělání však můţe dojít k horšímu uplatnění absolventů na trhu práce, v důsledku čehoţ dojde k odlivu uchazečů o toto studium a dalším problémům, které mohou vyústit v existenční problémy daného školského subjektu. 23

24

3 VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE Třetí kapitola této práce je zaměřena na vzdělávací systém v České republice, jeho financování a zejména systém předškolního vzdělávání. Instituce předškolního vzdělávání jsou zde rozděleny podle zřizovatele a podle vzdělávacího programu. Kaţdý stát věnuje velkou pozornost rozvoji školství, výchovy a vzdělávání, protoţe úroveň vzdělání obyvatelstva má velký vliv na ekonomický, kulturní a sociální rozvoj příslušné společnosti. Vzdělanostní úroveň obyvatelstva v kaţdém státě je předpokladem pro další ekonomický rozvoj, kvalitnější adaptibilitu na měnící se potřeby trhu práce, úspěšnější plnění nových a náročnějších technologií v národním hospodářství a zabezpečení kvalitnějších statků všeho druhu. (Benčo, 2005, s. 108) Vzdělávací systém v České republice je členěn na vzdělání předškolní, základní a střední, dále pak na odborné pomaturitní studium, vyšší odborné studium, bakalářské, magisterské či odborné studium včetně vzdělávání dospělých a zájmového vzdělávání v registrovaných školách. U nestátních neziskových organizací je zapotřebí rozlišovat mezi formálním a neformálním vzděláváním. Formální vzdělávání vede k ucelenému vzdělání (např. základní, střední, vysoká apod.) a je financováno prostřednictvím normativů 2 a dotací. Naopak neformální vzdělávání nevede k ucelenému vzdělání, často bývá označováno jako zájmové vzdělávání a není financováno na základě normativů. Neformální vzdělávání však můţe stejně jako formální ţádat o dotace. Obce mohou zřizovat pouze mateřské školy a základní školy a jsou zodpovědné za zajištění podmínek pro povinnou školní docházku. Rovněţ jsou povinny zajistit bezplatné místo v mateřské škole pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Kraje jsou zřizovateli středních škol, vyšších odborných škol, školských zařízení pro postiţené ţáky, speciálních základních škol, základních uměleckých škol, škol s vyučovacím jazykem národnostních menšin a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky. Veřejné vysoké školy získaly reformou veřejné správy autonomii ve všech oblastech řízení, autonomie u státních vysokých škol je pouze omezená podléhají ministerstvům a finanční prostředky jsou rozdělovány na základě normativů. 3.1 Financování vzdělávání V České republice plynou finance do vzdělávání především z veřejných rozpočtů. Objem prostředků plynoucích do vzdělávání se příliš nemění, a to ani v recesi, protoţe vzdělávání je 2 Normativy představují výši průměrných neinvestičních nákladů na jednoho ţáka, studenta, ubytovaného nebo stravovaného v jednotlivých typech škol. Prostřednictvím republikových normativů jsou poskytovány prostředky krajům, které pak podle krajských normativů poskytují tyto prostředky jednotlivým právnickým osobám. Mezi tyto právnické osoby patří školy zřizované krajem, svazkem obcí nebo obcí viz úvod do kapitoly 3 Vzdělávací systém v České republice. V případě církevních škol, škol zřízených MŠMT a některých vysokých škol jsou prostředky poskytovány obdobně, avšak ne přes kraje, ale přímo do rozpočtu škol a školských zařízení. 25

jak pravicovými tak levicovými vládami povaţováno za nejdůleţitější investici mající velký vliv na ekonomiku státu. Prostředky ze státního rozpočtu jsou poskytovány prostřednictvím MŠMT. Mezi další subjekty poskytující finanční prostředky patří kraje, obce a soukromé fyzické a právnické osoby. Tabulka č. 3: Veřejné výdaje na školství v běžných cenách v letech 2009 2013 v mil. Kč a jejich podíl na HDP v % Případné 2009 2010 2011 2012 2013 aktualizace údajů publikovaných ČSÚ byly zpětně promítnuty i do přechozích období. Hrubý domácí 3 758 979,0 3 790 880,0 3 823 401,0 3 845 926,0 3 883 780,0 produkt v běţných cenách Index 113,3 114,9 117,1 121,0 122,7 spotřebitelských cen (2005 = 100) Veřejné výdaje 163 943,0 162 965,1 173 722,0 171 369,9 172 805,2 na školství celkem Veřejné výdaje 154 634,3 151 684,4 155 295,5 153 714,5 154 762,3 na vzdělávání 3 Veřejné výdaje 4,4% 4,3% 4,5% 4,5% 4,4% na školství v % HDP Veřejné výdaje 4,1% 4,0% 4,1% 4,0% 4,0% na vzdělávání v % HDP Pramen: Závěrečný účet kapitoly 333 MŠMT; 307 MO; rozpočty obcí a DSO; KÚ; ČSÚ 3.1.1 Veřejné školy Veřejné školy jsou zřizovány státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí a vztahuje se na ně zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Všechny veřejné školy jsou zapsány ve školském rejstříku a mají tak nárok na finanční prostředky z veřejných rozpočtů. 3 Výdaje na školství z kapitol 333 MŠMT a 307 MO a rozpočtu obcí, DSO a KÚ za část 31-32 vzdělávání. Z důvodu konsolidace nejsou zahrnuty z daných tříd rozpočtové skladby následující poloţky: 5321, 5323, 5329, 5344, 5345, 5349, 5366, 5367, 5641, 5642, 5649, 6341, 6342, 6349, 6441, 6442, 6449. 26

Ze státního rozpočtu jsou hrazeny přímé náklady na vzdělávání, mezi které patří zejména prostředky na platy, náhrady platů, odměny, odstupné, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, učební pomůcky aj. Dále ze státního rozpočtu plynou i prostředky na ostatní neinvestiční výdaje jako například povinné pojištění zaměstnanců, školení pracovníků, cestovné, stravné apod. Tyto prostředky jsou stanoveny na základě normativů. Krajské úřady financují veškeré školství v kraji kromě vysokých škol a jsou zřizovateli škol a školských zařízení jako školských právnických osob nebo jako příspěvkových organizací. Krajské úřady hradí ze svého rozpočtu jak provozní, tak investiční výdaje. Stejně jako u státního rozpočtu jsou finance rozdělovány na základě normativů. Hlavním cílem tohoto systému je vytvoření tlaku na přizpůsobování sítě škol v každém kraji nejen disponibilním prostředkům státního rozpočtu, ale také reálným potřebám vzdělávání v kraji. Svým způsobem tak dochází k potlačení konkurence mezi jednotlivými mi a poskytovateli (Hyánek a kol, 2007, s. 164). Stejně jako krajské úřady financují provozní i investiční výdaje škol, které zřizují, tak je tomu i u obcí. 3.1.2 Soukromé školy rejstříkové Podle zákona č. 306/1999Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, jsou poskytovány dotace právnickým osobám, které nejsou zřízeny státem, krajem, obcí ani dobrovolným svazkem obcí, vykonávají činnost škol a školských zařízení a jsou zapsány ve školském rejstříku. Dotace se neposkytuje na činnost jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky. Dotace jsou poskytovány k financování neinvestičních výdajů souvisejících veřejnými sluţbami ve vzdělání a běţným provozem a jsou stanoveny procentním podílem z normativu jako ročního objemu neinvestičních výdajů, mzdových prostředků a zákonných odvodů připadajících na jedno dítě, ţáka nebo studenta ve srovnatelném oboru vzdělání a formě vzdělávání ve škole nebo ve srovnatelné školské sluţbě ve školském zařízení. Dotace je určena pro kaţdý typ školy v jiné výši. Pro střední školy poskytující střední vzdělání, školy pro zdravotně postiţené a speciální základní školy ve výši 80 %, pro ostatní střední školy, vyšší odborné školy, základní školy a mateřské školy ve výši 60 %. Dále se dotace zvyšují o procentní podíl z normativu na zdravotně postiţené děti, ţáky nebo studenty. Při splnění podmínek stanovených zákonem mohou tedy právnické osoby poskytující určité veřejné sluţby ve vzdělávání ţádat o zvýšení dotace aţ na 100 %. 3.1.3 Soukromé školy ostatní Podle školského zákona musí mít soukromé školy právní subjektivitu. Jejich vznik je podmíněn schválení koncepce vzdělávání MŠMT, dále dodáním údajů o způsobu hospodaření, financování a o počtu ţáků, souhlasem územně příslušného orgánu kraje nebo obce v přenesené působnosti v závislosti na tom, kdo běţně tyto školy zřizuje. Soukromé školy mohou mít různou právní formu nejčastěji s.r.o., o.p.s., školská právnická osoba aj. 27

Tyto školy nemají nárok na dotace od státu a jsou financovány pouze svým zřizovatelem, popřípadě různými sponzorskými dary apod. 3.2 Typy mateřských škol je předškolní zařízení zpravidla pro děti ve věku mezi 3 a 7 lety, tedy pro děti, které ještě nenastoupily k povinné školní docházce. Mateřské školy plní několik základních funkcí. Především je to funkce sociální dítě se zapojuje do skupiny svých vrstevníků, vytváří sociální vazby a učí se být samostatné, dále pak vzdělávací dítě rozvíjí komunikaci, připravuje se na školní docházku a v rámci speciálního předškolního vzdělávání rozvíjí své schopnosti v určité oblasti. V neposlední řadě slouţí mateřské školy i k tomu, aby se rodiče dítěte mohli vrátit do zaměstnání. V úvodu této kapitoly je také nutné zmínit, ţe předškolní vzdělávání není v České republice povinné. Obec však musí zajistit dostatek míst pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Tento rok vzdělávání je bezplatný, rodiče však přispívají na stravu. 3.2.1 Typy mateřských škol podle zřizovatele Veřejné mateřské školy Reţim veřejných mateřských škol upravuje zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Veřejné mateřské školy mohou být zřizovány státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a musí být registrované ve školském rejstříku. Z této registrace potom vyplývá jejich nárok na finanční příspěvky. Z těchto finančních příspěvků jsou hrazeny zejména výdaje na platy a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů učitelů a ostatních pracovníků, dále výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postižených, na učební pomůcky, na další vzdělávání pedagogických pracovníků a rovněž na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání. Kapitálové a provozní výdaje, které nejsou přímými výdaji, hradí jejich zřizovatelé (Nejškolky, 2014). Finanční prostředky od Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy jsou rozdělovány na základě normativů. Pokud je zřizovatelem mateřské školy kraj nebo obec, finanční prostředky přerozděluje krajsky úřad. Ředitel mateřské školy můţe vybírat příspěvek na kaţdé dítě, jeho výše je však omezena 6 vyhlášky č. 43/2006, kterou se mění vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání. Podle této vyhlášky nesmí výše měsíčního příspěvku přesáhnout 50 % skutečných průměrných měsíčních neinvestičních nákladů právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, které připadají na předškolní vzdělávání dítěte v mateřské škole, popřípadě dítěte v příslušném druhu provozu mateřské školy, v uplynulém kalendářním roce. Výše příspěvku musí být pro všechny děti stejná, avšak existuje moţnost osvobození pro děti se sociálním znevýhodněním. O sníţení či osvobození rozhoduje ředitel mateřské školy. Podle 123 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, ve znění pozdějších předpisů se vzdělání v posledním ročníku mateřské školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem 28

obcí se poskytuje bezúplatně. Rodiče však přispívají na stravování stejně jako u všech ostatních typů mateřských škol. Soukromé mateřské školy rejstříkové Účelem soukromých mateřských škol rejstříkových je poskytování vzdělávacích veřejných sluţeb podle školského zákona. Podle 146 tohoto zákona mají soukromé mateřské školy rejstříkové povinnost registrace u krajského úřadu a podle 162 jsou těmto školám poskytovány finanční prostředky z MŠMT. Tyto prostředky jsou poskytovány prostřednictvím krajských úřadů, jsou určeny pouze na neinvestiční výdaje a podle normativů jsou poskytovány ve stejné výši jako školám veřejným. Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 3. 1. 2. Soukromé školy rejstříkové, činí základní dotace 60 %. Podrobněji potom financování soukromých škol upravuje zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona, kterým byl novelizován také zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Investiční výdaje jsou financovány především ze školného či z jiných soukromých zdrojů. Soukromé mateřské školy ostatní Ostatní soukromé mateřské školy jsou zřizovány a provozovány na základě zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, nejsou zapsány v rejstříku MŠMT a nemají tak nárok na dotace. Tyto školy nejsou zahrnuty do vzdělávacího systému České republiky a oficiálně tak neposkytují ţádné formální a ucelené vzdělání. Výhodou těchto škol je to, ţe nemusí splňovat tak přísné normy jako mateřské školy vedené v rejstříku MŠMT. Tímto je také umoţněna existence lesních mateřských škol, které by ani normy stanovené pro veřejné mateřské školy a soukromé mateřské školy rejstříkové ze své povahy splňovat nemohly. Soukromé mateřské školy ostatní také nemají stanovený maximální počet dětí ve třídě. 3.2.2 Typy mateřských škol podle vzdělávacího programu Klasické mateřské školy Klasické mateřské školy jsou v drtivé většině podmnoţinou veřejných mateřských škol. Kaţdá klasická mateřská však má svůj specifický vzdělávací program zaměřený na etiku, ekologii a zdravý ţivotní styl, spolupráci mezi dětmi apod. V reálu se však výuka v klasických mateřských školách příliš neliší, a pokud ano, je to často závislé na pedagogickém sboru. Den je rozdělen do několika bloků neorganizované aktivity, cvičení, hudební a výtvarný blok, organizované aktivity, odpočinek, procházka, stravování apod. Obecně jsou děti vedeny k samostatnosti, zdravému způsobu ţivota, kooperaci, etice apod. Církevní mateřské školy Církevní mateřské školy jsou podmnoţinou soukromých či státních mateřských škol zřízených církevními právnickými osobami nebo obcí (Nejškolky, 2014). Většina církevních 29

mateřských škol se svou náplní od běţných mateřských škol téměř neliší. Mezi jeden z mála rozdílů patří zejména to, ţe církevní mateřská pouze zábavnou formou seznamuje děti s náboţenskou tematikou. Pro přijetí dítěte do církevní mateřské školy není podmínkou pokřtění dítěte ani fakt, jestli dítě pochází z věřící či nevěřící rodiny. Lesní mateřské školy Lesní mateřské školy jsou podmnoţinou soukromých mateřských škol (Nejškolky, 2014). Nejdůleţitějším rysem odlišujícím lesní mateřkou školu od jiných typů je to, ţe výuka probíhá téměř bez výjimek venku, většinou v lese, a to za kaţdého počasí. Mottem lesních mateřských škol je s dětmi venku za každého počasí bez zdí a plotů nebo například neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení. Jednu třídu tvoří maximálně 15 dětí a 2 dospělí, takţe je dětem věnována dostatečná pozornost a péče. Lesní mateřské školy byly v České republice zavedeny aţ v roce 2013 po dvouletém testování, kdy MŠMT vydalo závěrečnou zprávu s rozhodnutím, ţe lesní mateřské školy a lesní třídy při běţných mateřských školách připravují děti na školní docházku stejně kvalitně jako klasické mateřské školy. Toto prohlášení však nadále neumoţňuje lesním mateřským školám registraci u MŠMT a jejich financování tak neprobíhá formou dotací, ale zcela jejím provozovatelem. Montessori mateřské školy Mateřské školy Montessori jsou zaloţeny na zásadě pomoz mi, až to dokážu sám. Tento typ škol se přizpůsobuje potřebám dítěte tak, ţe si dítě můţe samo zvolit činnost, pokud tím nebude rušit ostatní. Je tak respektován fakt, ţe kaţdé dítě je naladěno na určitou činnost v jinou dobu, nebo ţe některé děti raději pracují ve skupinách, některé samy. Tím jsou děti vedeny k samostatnosti a zodpovědnosti a je tak kladen velký důraz na individualitu. Daltonské mateřské školy Daltonské mateřské školy jsou zaloţeny na podobných zásadách jako program Montessori. Je kladen důraz na pohyb dětí po třídě, skupinovou či individuální práci podle potřeb dítěte, volnost a samostatnost, ale také vztah k přírodě. Waldorfské mateřské školy Waldorfské školy jsou zaloţeny na tom, ţe kaţdé dítě je jinak nadané, kaţdé dítě baví jiná činnost a vyniká v něčem jiném a nabízí proto velmi bohatý program. Vzdělávání v tomto typu mateřské školy podněcuje děti spíše ke spolupráci neţ k soutěţivosti, děti poznávají svět kolem sebe hlavně pozorováním a napodobováním. Výuka tedy probíhá zejména formou her a experimentů. Velký důraz je také kladen na morální a citový vývoj dítěte. Waldorfský přístup klade důraz na rytmus. Rytmus obsahují hry, zpěv, říkadla a pohyby a do jisté míry ho najdete také ve skladbě režimu dne a týdne. Děti často pracují s přírodními materiály. Velký význam se klade na vnímání přírody. (Asociace waldorfských škol České republiky, 2008) 30

Jazykové mateřské školy Jazykové mateřské školy můţeme rozdělit na dva typy. V některých mateřských školách probíhá výuka v českém jazyce s určitým časovým rámcem, kdy se děti formou her učí cizí jazyk. Druhým typem je potom mateřská, kde celá výuka probíhá v cizím jazyce. Speciální mateřské školy Speciální mateřské školy se velmi liší podle specifických vzdělávacích potřeb dětí. Tyto mateřské školy navštěvují děti například s logopedickými problémy, poruchami autistického spektra nebo jinými zdravotními problémy či postiţeními. Ve třídě je pouze nízký počet dětí umoţňující individuální přístup, jsou prohlubovány vztahy mezi mateřskou školou a rodinou dítěte rodiče se mohou účastnit různých her a činností. Učitelé pomáhají rodičům najít vhodnou základní školu pro dítě a podle typu postiţení se také pouţívají různé druhy léčebných metod. 31

32

4 ANALÝZA MATEŘSKÝCH ŠKOL NA ÚZEMÍ MĚSTA BRNA Čtvrtá kapitola analyzuje jednotlivé brněnské mateřské školy podle základního dělení uvedeného v předchozí kapitole tedy mateřské školy podle zřizovatele a podle vzdělávacího programu. V současné době neexistuje ucelený pramen, odkud čerpat informace o mateřských školách v Brně. Informace o veřejných mateřských školách byly získávány zejména z internetových stránek Magistrátu města Brna, rejstříku škol MŠMT, následně z webových stránek všech mateřských škol, které je vedou, a z komunikace s řediteli jednotlivých mateřských škol. Seznam soukromých mateřských škol rejstříkových pochází z rejstříku škol MŠMT a následné informace z internetových stránek, popřípadě komunikace s řediteli jednotlivých škol. Ucelený seznam soukromých mateřských škol ostatních neexistuje, coţ plyne z jejich povahy, avšak rozsáhlý seznam nabízí internetový portál Na mateřské v Brně v sekci soukromé a alternativní školky a webové stránky Magistrátu města Brna. 4.1 Veřejné mateřské školy Veřejné mateřské školy se dělí na mateřské školy zřízené obcí a na mateřské školy zřízené státní správou ve školství a krajem. Mateřské školy zřízené státní správou ve školství a krajem jsou pouze typem speciálních mateřských škol. 4.1.1 Veřejné mateřské školy zřízené obcí V současné době se v Brně nachází 137 veřejných mateřských škol zřízených obcí. Jejich rozloţení podle jednotlivých městských částí je uvedeno v tabulce č. 4. Tabulka č. 4: Počty veřejných mateřských škol zřízených obcí rozdělené podle brněnských městských částí Městská část mateřských škol Městská část Bohunice 5 Líšeň 10 Bosonohy 1 Maloměřice a Obřany 2 Brno jih 5 Medlánky 1 Brno sever 16 Nový Lískovec 3 Brno střed 24 Ořešín 1 Bystrc 8 Řečkovice a Mokrá Hora 5 Černovice 4 Slatina 2 Chrlice 2 Starý Lískovec 5 Ivanovice 1 Tuřany 3 33 mateřských škol

Jehnice 1 Útěchov 0 Jundrov 2 Vinohrady 4 Kníničky 1 Ţabovřesky 5 Kohoutovice 4 Ţebětín 1 Komín 3 Ţidenice 8 Královo Pole 10 Pramen: Mateřské školy Brno Výše úplaty za předškolní vzdělávání ve veřejných mateřských školách se v Brně pohybuje od 290 Kč do 800 Kč měsíčně. V poskytování předškolního vzdělávání se od sebe veřejné mateřské školy příliš neliší. Téměř kaţdá mateřská na území města Brna nabízí některé nadstandardní aktivity, jako jsou krouţky keramiky, plavání, výtvarné a hudební výchovy, zejména hry na flétnu, angličtiny a také sportovní a taneční krouţky, mezi které patří zejména aerobik, gymnastika, balet a lidové tance. V některých mateřských školách jsou také nabízeny návštěvy solné jeskyně, canisterapie 4 či v zimě lyţování. Drtivá většina veřejných brněnských mateřských škol má svoji zahradu, a pokud ji nějaká mateřská nemá, je to většinou z důvodu, ţe se nachází v těsné blízkosti lesa či parku. Téměř všechny mateřské školy jsou také zaměřeny na zdravý ţivotní styl a vedení dětí alespoň k částečně ekologickému způsobu ţivota. Zvykem je také oslavit narozeniny dětí, pořádat besídky pro rodiče a oslavit i české svátky, zejména Vánoce a Velikonoce, ale i některé další. V kaţdé mateřské škole probíhá také příprava předškoláků k nástupu na základní školu. Tato příprava můţe probíhat jak v rámci celodenní výuky, tak rámci odpoledních či dopoledních krouţků. Některé mateřské školy na svých internetových stránkách uvádějí moţnost umístění kamarádů a sourozenců ve stejné třídě, avšak po domluvě je to většinou moţné u kterékoli mateřské školy. Podobně jako Adélka, U Velké ceny 8 nabízí dovolenou u moře pro rodiče s dětmi, tak Laštůvkova 57/59, nabízí zájezdy do Chorvatska a také příměstský tábor s keramikou pro děti, které tento krouţek ve školním roce navštěvují. Tyto nadstandardní aktivity utuţují kolektiv dětí i rodičů a umoţňují dětem větší socializaci v kolektivu svých vrstevníků. Mezi daltonské mateřské školy patří Masarykova základní a Zemědělská 29, Základní a mateřská Křídlovická 30b, Základní a, Husova 17, Základní a Chalabalova 2,, Nekleţ 1a, Jihomoravské náměstí 5. 4 Canisterapie je název metody psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na osoby prostřednictvím speciálně vycvičeného psa. Tato metoda rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvíjí orientaci v prostoru a čase, pomáhá při nácviku koncentrace a paměti, rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou, působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci a zároveň má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze a motivaci. (Pomocné tlapky o.p.s. - canisterapie, 2014) V případech, kde je to potřeba však psi podněcují ke hře a pohybu. 34

Waldorfská veřejná mateřská je v Brně pouze jedna, a to Waldorfská základní a mateřská Plovdivská 8. Mezi křesťansky zaměřené mateřské školy patří Biskupská 7 a Bellova 2. Ani jedna mateřská však nepřijímá výhradně děti z křesťanských rodin, ale všechny, které mají o toto zaměření zájem. Švermova 11, POHÁDKA, Bratří Pelíšků 7, Kárníkova 4, Měřičkova 46, U Lípy Svobody 3, Sněhurka, Bořetická 26,, nám. Svornosti 8, NA OSADĚ, Koperníkova 6, Řezáčova 3, DUHA, Kachlíkova 21 a Základní a Blaţkova 9 mají speciální třídy pro děti s vadami řeči, naopak většina ostatních mateřských škol nabízí logopedii jako odpolední krouţek. Slavíčkova 1 vede speciální třídu pro alergiky. SLUNÍČKO, Štouračova 23 nabízí školičku pro rodiče s dětmi, které ještě nenavštěvují mateřskou školu. Cílem je příprava dětí na docházku do mateřské školy a poskytování předškolního vzdělávání pro děti, které nebyly do mateřské školy přijaty zejména z kapacitních důvodů. Výhodou této školičky hlavně pro mladší děti je také přítomnost rodičů. Seznam veřejných mateřských škol je i s výší úplaty za předškolní vzdělávání a se všemi nadstandardy uveden v příloze 2. Příloha také uvádí volná místa pro školní rok 2014/2015, počet podaných přihlášek a počet přijatých dětí. 4.1.2 Veřejné mateřské školy zřízené krajem a státní správou ve školství V této kapitole je uveden pouze seznam speciálních mateřských škol. Do analýz konkurence pro účely této bakalářské práce nebudou zahrnuty z důvodu jejich specifičnosti. Státní správa ve školství Střední, základní a mateřská pro zrakově postiţené, Kamenomlýnská 2; Základní a mateřská logopedická, Veslařská 234. Kraj a Základní, Lidická 6a; a Základní pro tělesně postiţené, Kociánka 6; a Základní pro sluchově postiţené, Novoměstská 21; speciální, Základní speciální a Praktická ELPIS, Koperníkova 2/4; LUŢÁNKY - středisko volného času, Lidická 50; při fakultní nemocnici, Černopolní 9; 35