Organizační struktura a finanční analýza příspěvkové organizace Česká zemědělská akademie v Humpolci

Transkript

1 Vysoká škola polytechnická Jihlava Studijní obor: Finance a řízení Organizační struktura a finanční analýza příspěvkové organizace Česká zemědělská akademie v Humpolci Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Libuše Měrtlová Ph.D. Jana Šotolová Jihlava 2011

2

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe tuto bakalářskou práci sem vypracovala samostatně a veškeré pouţité informace a materiály, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Ve Světlé nad Sázavou dne Šotolová Jana

4 Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala organizaci, ve které jsem vykonávala semestrální praxi za jejich ochotu, pomoc a vstřícnost při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala své vedoucí práce Ing. Libuši Měrtlové, Ph.D. za pomoc při zpracování bakalářské práce.

5 Anotace Cílem této bakalářské práce je popis organizační struktury a provedení finanční analýzy na základě účetních výkazů příspěvkové organizace Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola. V první části (1. a 2. kapitola) je uvedeno začlenění a popis příspěvkové organizace. V další části jsou uvedeny druhy organizačních struktur. Poslední část je věnována přehledu nejdůleţitějších ukazatelů finanční analýzy. Klíčová slova Neziskový sektor, příspěvková organizace, druhy organizačních struktur, finanční analýza Annotation The goal of this thesis is characterization of organization structure and performance to elaborate the financial analyse on the basis of financial statements allowance organization Česká zemědělská akademie v Humpolci, střední škola. In first part (1. and 2. capitol) is consisted incorporation and characterization allowance organization. In the next capitol are consisted sorts or organization structures. The last part is addressed to sumarry of the most important financial analyse indicators. Keywords Non-profit sector, allowance organization, sorts of organization structures, financial analysis

6 Obsah Úvod... 8 I. TEORETICKÁ ČÁST Ziskový a neziskový sektor Ziskový sektor Neziskový sektor Veřejný sektor Soukromý sektor Sektor domácností Příspěvková organizace Příspěvková organizace zřízená organizační sloţkou státu Příspěvková organizace zřízená územními samosprávnými celky Organizační struktura Druhy organizační struktury Liniová (lineární) organizační struktura Štábní organizační struktura Liniově štábní organizační struktura Maticová organizační struktura Funkční organizační struktura Finanční analýza Specifická úprava účetnictví municipálních firem Metody finanční analýzy Specifika finanční analýzy pro municipální firmy Dílčí ukazatele finanční analýzy municipální firmy Ukazatele autarkie Ukazatele rentability Ukazatele likvidity II. PRAKTICKÁ ČÁST Kraj Vysočina Pojem kraj a orgány kraje Organizace Profil organizace Stručná historie před sloučením... 43

7 6.3 Hlavní činnost Doplňková činnost Informační systém školy Organizační struktura Finanční analýza Vybrané ukazatele autarkie Vybrané ukazatele rentability Vybrané ukazatele likvidity Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek a obrázků Seznam příloh... 78

8 Úvod Téma bakalářské práce: Organizační struktura a finanční analýza příspěvkové organizace jsem si vybrala na základě absolvování semestrální praxe v příspěvkové organizaci Česká zemědělská akademie v Humpolci, protoţe mě zaujal systém propojení čtyř škol do jednoho jediného celku. Finanční analýza představuje velmi důleţitý nástroj pro řízení firem, jak v ziskovém, tak i neziskovém sektoru. Hlavním účelem finanční analýzy je rozpoznání problémů v jejich počáteční fázi nebo nacházení východisek pro jiţ nastalý problém. Finanční analýza pro neziskový sektor v případě této bakalářské práce pro municipální organizaci se mírně liší od finanční analýzy pro ziskový sektor. Hlavním rozdílem je cíl, pro který jsou dané organizace zaloţeny. Firmy v ziskovém sektoru jsou zaloţeny za účelem dosahování zisku. Naopak v neziskovém sektoru nejde primárně o zisk, ale o poskytnutí sluţby či uţitku. V případě České zemědělské akademie v Humpolci se jedná v první řadě o poskytnutí sluţby, a to sluţby vzdělání. Jedná se o příspěvkovou organizaci zřízenou krajem Vysočina a ta má stejně jako další příspěvkové organizace i doplňkovou činnost, která je schválená zřizovatelem a respektuje veškerá nařízení a normy zákona, které danou činnost upravují. Tato doplňková činnost musí být zisková, v opačném případě se od ní upouští. Bakalářská práce se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části v první kapitole je rozdělení národního hospodářství podle principu financování. V druhé kapitole je vysvětlen všeobecný pojem příspěvková organizace, jaké právní normy a zákony ji upravují a rozdělení příspěvkových organizací. Třetí kapitola se zabývá podrobným popsáním organizační struktury. Jaké druhy organizačních struktur rozeznáváme i se schématy uspořádání. Poslední kapitola teoretické části rozebírá nejpouţívanější ukazatele finanční analýzy municipálních firem. Podrobně jsou rozebrány tři ukazatele ukazatel autarkie, rentability a likvidity. Další ukazatele jsou pouze zmíněny. 8

9 V praktické části bakalářské práce jsou uvedeny nejprve informace o zřizovateli organizace, tzn. kraji Vysočina. Druhá kapitola praktické části obsahuje informace o hlavní a doplňkové činnosti České zemědělské akademie v Humpolci, dále nabízené obory studia, moţnost ubytování, stravování a další. Ve třetí kapitole praktické části je konkrétní organizační struktura organizace, která obsahuje jednotlivá oddělení, jejich pracovní náplň, vedoucí jednotlivých úseků i počty pracovníků. V poslední kapitole praktické části bakalářské práce je provedena finanční analýza, která obsahuje tabulky, grafy a zhodnocení dosaţených výsledků. 9

10 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Ziskový a neziskový sektor Národní hospodářství je moţno definovat jako soubor činností hospodářského charakteru, které jsou prováděny na území státu podnikatelskými subjekty a občany [1]. Pro národní hospodářství se pouţívá členění podle různých kritérií ve vztahu k zadání, pro které má dané členění slouţit. Následuje výčet nejvýznamnějších kritérií: a) Kritérium odvětví Odvětvím označujeme skupiny ekonomických aktivit vzniklých historicky v procesu dělby práce. Tyto skupiny ekonomických aktivit se rozlišují podle charakteru potřeb, které jsou produkcí daného odvětví uspokojovány. Rozlišujeme odvětví výroby (např. koţedělný průmysl, lesnictví, stavebnictví atd.) a odvětví sluţeb (např. materiální a nemateriální sluţby, ubytování, školství atd.). b) Kritérium sektoru Sektor tvoří soubor odvětví, kde se realizují statky se srovnatelnou mírou produktivity práce (se srovnatelnou mírou vlivu na produktivitu práce národního hospodářství). Známe tyto sektory: primární sektor prvovýroba: těţba přírodních zdrojů, zemědělství, lesnictví, rybolov, sekundární sektor zpracovatelský sektor, terciální sektor sluţby, které distribuují, uchovávají či opravují materiální statky, kvartární sektor sluţby nemateriálního charakteru, které působí převáţně ve veřejném sektoru, kvintální sektor věda, výzkum, umělecká tvorba, uchování a distribuce informací. 10

11 c) Kritérium vlastnictví soukromý sektor vlastník je způsobilý plně rozhodovat o svém vlastnictví, municipální obecní a regionální sektor (v tomto případě o nakládání s vlastnictvím rozhoduje sbor volených zástupců občanů veřejnou volbou a občan se podílí na veřejné kontrole), státní sektor majitelem sektoru je stát nebo jeho část. O nakládání s vlastnictvím také rozhoduje sbor volených zástupců poslanců a senátorů parlamentu, který pro tuto činnost ustanovuje výkonnou moc - vládu, při uplatnění principů veřejné volby a veřejné kontroly [2]. Veřejná volba Teorie veřejné volby zjišťuje, jak vláda řeší daně, výdaje a další nástroje státních zásahů do ekonomiky. Dále zkoumá zákonitosti politického systému rozhodování (přímá či nepřímá volby). Jako vědní obor má teorie veřejné volby úzký vztah k teorii veřejných financí. V demokratické společnosti se vyuţívá dvou způsobů rozhodování: přímou volbou (přímá demokracie) občané rozhodují přímo o zásadních otázkách v určité obci nebo regionu např. referendum. V praxi se tento způsob vyuţívá zřídka jen u zásadních záleţitostí, protoţe je to velmi nákladný a zdlouhavý proces. nepřímou volbou (zastupitelská demokracie) v demokratických zemích se obvykle vyuţívá nepřímá volba prostřednictvím volených zástupců. Rozhodovací pravomoci jsou delegovány mezi menší počet rozhodovatelů. Tento postup je výhodnější a také časově méně náročný [6]. d) Kritérium financování provozu a rozvoje ziskový sektor provoz a obnova jsou uskutečňovány z trţeb za prodané statky na principu nabídky a poptávky za trţní ceny. Cílem jeho existence je dosahování zisku, 11

12 neziskový sektor se dělí na: o veřejný neziskový sektor (dále uváděn jako veřejný sektor), o soukromý neziskový sektor, o sektor domácností. Z předchozího textu je zřejmé, ţe struktura národního hospodářství je členěna podle různých kritérií. Na následujícím obrázku je ukázáno rozdělení národního hospodářství podle principu financování. Obr. 1: Rozdělení národního hospodářství podle principu financování (zdroj: Rektořik, 2001, str. 13) 1.1 Ziskový sektor Ziskový sektor je také označován jako trţní sektor. Tímto sektorem označujeme tu část národního hospodářství, která je financována ze získaných prostředků subjektů ziskového sektoru. Tyto peněţní prostředky subjekty získávají z prodeje statků, které buď samy produkují, nebo je distribuují. Hlavním cílem ziskového sektoru a organizací, které v rámci tohoto sektoru fungují, je dosahování zisku. 1.2 Neziskový sektor Neziskový nebo také netrţní sektor je úsek národního hospodářství, ve kterém subjekty produkující své statky získávají peněţní prostředky pro svoji činnost na základě tzv. přerozdělovacích procesů. Hlavním cílem tohoto sektoru není dosahování zisku ve finanční podobě, ale dosahování přímého uţitku a to především v podobě veřejné sluţby. 12

13 Neziskový sektor se dělí na: veřejný sektor, soukromý sektor, sektor domácností Veřejný sektor Veřejným sektorem nazýváme tu část neziskového sektoru, která je financována z veřejných financí [3]. Částečné nebo úplné financování z veřejných prostředků a napojení na fiskální systém je charakteristickým rysem institucí a organizací veřejného sektoru. Veřejným sektorem se tedy rozumí ta oblast společnosti, která se nachází ve veřejném vlastnictví, rozhoduje se o ní veřejnou volbou a probíhá v ní veřejná kontrola. Hlavním cílem veřejného sektoru je naplňování veřejného zájmu a správa věcí veřejných. Veřejný sektor vyţaduje ke svému chodu produkční a zejména finanční zdroje. Tyto zdroje získává ze soustavy veřejných rozpočtů. Veřejné finance z tohoto pohledu vystupují jako podsystém veřejného sektoru a jako systémový nástroj k realizaci cílů veřejných politik [4] Soukromý sektor Soukromý sektor je část národního hospodářství jejíţ cílovou funkcí není zisk, ale přímý uţitek. Tento sektor podle Rektoříka (2004) je financován ze soukromých financí (ale příspěvek z veřejných financí se nevylučuje) tzn. z financí fyzických a právnických osob, které se rozhodly vložit své soukromé finance do konkrétní, předem vymezené produkce nebo distribuce statků, aniž by očekávaly, že jim tento vklad přinese finančně vyjádřený zisk [3] Sektor domácností Tento sektor má v rámci národního hospodářství významnou roli. Je to dáno jeho začleněním do oběhu finančních toků a vstupem na trh produktu, faktorů a kapitálu. Z pohledu teorie a praxe ekonomiky a také řízení neziskových organizací je sektor domácností významný pro utváření občanské společnosti, jejíţ kvalita je určující zpětně pro kvalitu těchto organizací [3]. 13

14 2 Příspěvková organizace Příspěvkové organizace, které jsou zřízeny organizačními sloţkami státu, se řídí zákonem č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ve znění pozdějších předpisů. Příspěvková organizace, které byly zřízeny před platností tohoto zákona, označujeme jako právnické osoby, které i nadále pokračují v činnosti. V tomto případě funkci zřizovatele zastávají organizační sloţky státu, popř. vyšší územní samosprávné celky nebo obce, pokud byla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat přenesena na příslušná zastupitelstva. Nová příspěvková organizace vzniká pouze zvláštním právním předpisem to platí také pro rozhodování o rozdělení, sloučení, splynutí a jiných změnách organizace. Z toho vyplývá, ţe pro kaţdou nově zakládanou příspěvkovou organizaci, která hospodaří se stáním majetkem, musí být schválen zvláštní zákon. Vlastní hospodaření těchto příspěvkových organizací zřízených státem je upraveno zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Územní samosprávné celky mohou na základě zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů, ve své působnosti zřizovat příspěvkové organizace zpravidla pro činnosti, jejichţ cílem není dosaţení zisku a jejichţ rozsah, struktura a sloţitost vyţadují samostatnou právní subjektivitu. Bylo zcela na rozhodnutí obce, zda rozpočtovou organizaci přeměnila do šesti měsíců od nabytí účinnosti zákona č. 250/2000 Sb. na příspěvkovou organizaci jako právního nástupce, nebo z ní vytvořila organizační složku obce, popř. vyuţila moţnosti transformace na obchodní společnost (na základě rozpočtových pravidel mohou územní samosprávné celky zřizovat také akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným). Zřizovatelem příspěvkové organizace je organizační složka státu, kraj nebo obec (toto rozdělení je velmi důleţité, protoţe odlišnosti vyplývají právě z titulu zřizovatele a především z nakládání s majetkem. 14

15 2.1 Příspěvková organizace zřízená organizační složkou státu Hlavní činnost příspěvkové organizace zřízené organizační sloţkou státu je definována zvláštním zákonem nebo zřizovací listinou. Není zde ţádná překáţka, která by bránila provádět hlavní činnost za úplatu. Příspěvková organizace kromě toho hospodaří s: - peněţními prostředky přijatými ze státního rozpočtu v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem, - prostředky svých fondů, - prostředky získanými jinou činností, - peněţními dary od fyzických a právnických osob, - peněţními prostředky poskytnutými ze zahraniční, - peněţními prostředky poskytnutými z rozpočtů územních samosprávných celků a státních fondů, včetně prostředků z rozpočtu Evropské unie a z Národního fondu 1. Je však nutné říci, ţe veškeré příjmy příspěvkové organizace jsou prostředky získané pro stát, proto také zákon ukládá striktní dodrţování hospodárného nakládání s finančními zdroji, to znamená vyuţití jen k účelům, na které jsou určeny, a na krytí nezbytných potřeb. Rozpočet se sestavuje jako vyrovnaný a mohou v něm být zahrnuty jen náklady a výnosy související s poskytovanými sluţbami, které jsou předmětem hlavní činnosti příspěvkové organizace. Příspěvková organizace má povinnost počínat si tak, aby nedošlo ke zhoršenému výsledku hospodaření. Pokud není moţné ztrátu vyrovnat do dvou let buď ze zlepšeného hospodářského výsledku, nebo z rozpočtu zřizovatele činí zřizovatel kroky ke zrušení příspěvkové organizace. 2.2 Příspěvková organizace zřízená územními samosprávnými celky Zřízení takové příspěvkové organizace je zcela v kompetenci příslušných zastupitelstev. Příspěvková organizace zřízené krajem nebo obcí se zapisují do obchodního rejstříku. K této povinnosti zápisu do obchodního rejstříku bylo vydáno Sdělení Ministerstva 1 53 zákona č. 218/2000 Sb. 15

16 financí o lhůtě pro zápis příspěvkových organizací územních samosprávných celků. Návrh na zápis nově zaloţených příspěvkových organizací do obchodního rejstříku podává zřizovatel a to do 15 dní ode dne vzniku organizace. Rozhodnutí o vzniku, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení příspěvkové organizace vyhotovuje zřizovatel. Zřizovatel také určí, v jaké rozsahu přecházejí práva povinnosti na nové nebo přejímající organizace, v případě zrušení organizace přecházejí veškerá práva a povinnosti na samotného zřizovatele. Organizace jsou zřízeny zřizovací listinou, ve které je kromě hlavních údajů o instituci, hlavní činnosti organizace, vymezení a nakládání s majetkem také okruhy doplňkové činnosti. Tyto organizace hospodaří s: peněţními prostředky z hlavních a doplňkových činností, peněţními prostředky poskytnutých z rozpočtu svého zřizovatele, prostředky z fondů, dary přijatých od fyzických i právnických osob jak z tuzemska, tak ze zahraničí. Zřizovatel má moţnost na základě vlastního rozhodnutí odčerpat volné peněţní prostředky z doplňkové činnosti. Výnosy z doplňkové činnosti se prioritně pouţívají pro pokrytí výdajů hlavních činností, pokud není zřizovatelem schválen jiný postup. Další zásahy do rozpočtu v průběhu roku by měl však provádět jen ze závazných a objektivních příčin. Mezi příspěvkové organizace se od ledna 2003 řadí také předškolní a školská zařízení a školy, a to na základě novely zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Tento zákon o státní správě a samosprávě ve školství byl zrušen zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Školy jako příspěvkové organizace přetrvávají v našem systému škol a při zřízení postupují podle zákonů č. 218/2000 Sb. a č. 250/2000 Sb. a ve věcech vzdělání podle zákona č. 561/2004 Sb. Novelou zrušeného zákona č. 564/1990 Sb. došlo ke změně v přechodných ustanoveních 24 zákona v odst. 4, kde bylo uloţeno obcím a krajům, aby v rámci své samostatné působnosti provedly změnu právní formy od a přechod předškolních zařízení, škol nebo školských zařízení, které do tohoto data 16

17 neměly právní subjektivitu a jejichţ zřizovatelem byla obec nebo kraj. Jak jiţ bylo řečeno výše, jedinou moţnou právní formou se stala příspěvková organizace [8]. 3 Organizační struktura Organizační struktura je mechanismus, který má za úkol koordinaci a řízení činnosti členů organizace. Znázornění organizační struktury je pomocí organizačních schémat. Činnost kaţdého organizačního útvaru v organizační struktuře je popsána v organizačním řádu, náplň pracovních míst je uvedena v popisech práce (organizační řád a popis práce uvádějí jaké úkoly, činnosti a povinnosti jsou obsahem funkce a které konkrétní osoby týkají). Organizační struktura poskytuje: efektivní činnost organizace a vyuţívání zdrojů, sledování aktivit organizace, delegování odpovědnosti členům nebo skupinám členů za jednotlivé oblasti činnosti organizace, koordinaci činnosti různých sloţek organizace a různých oblastí činnosti, adaptaci změnám v okolí, sociální uspokojení členů pracujících v organizaci. 3.1 Druhy organizační struktury Organizační struktura se dělí do několika typů. Mezi hlavní typy organizační struktury patří: liniové (lineární), štábní, liniově štábní, maticová, funkční. 17

18 3.1.1 Liniová (lineární) organizační struktura Je to první vývojový typ útvarové struktury v malých organizacích asi do padesáti zaměstnanců. V těchto organizacích existuje jediný řídící stupeň nad provozem ve většině případů se jedná o vlastníka podniku (řemeslník, obchodník, bankéř). Liniové struktury jsou typické přímou (přikazovací) pravomocí, linioví vedoucí mají nejvyšší pravomoc a odpovědnost. Největší problémy této struktury jsou především nároky na odbornost vedení a na výkon určitých pomocných prací (např. obsluţných, evidenčních atd.) Na následujícím obrázku je struktura liniové organizační struktury. Obr. 2: Liniová organizační struktura (zdroj: Štábní organizační struktura Štábní útvary plní především poradní funkci k zabezpečení kvalifikovaného rozhodování liniových vedoucích a jejich útvarových jednotek. Štábní vazby se objevují mezi osobním štábem liniových vedoucích a liniovými vedoucími. Štábní skupinu tvoří specialisti nejrůznějších oborů např. ekonomové, technici, personalisti, účetní atd. Štábní skupinu členíme na osobní štáb liniových vedoucích o odborný či funkční štáb vykonávající nepřímé (odborné, funkční) řízení. Znalosti pracovníků těchto skupin jsou v daných odborných faktech hluboké, ale o celku mají většinou menší přehled Liniově štábní organizační struktura Liniově štábní organizační struktury jsou liniové nebo víceliniové. Vícliniové struktury představují silně funkční struktury a také nejrozšířenější strukturu. Nejčastěji vznikají tak, ţe strukturní útvar s liniovou pravomocí deleguje část svých rozhodovacích pravomocí na strukturní jednotky se štábním charakterem účasti na rozhodovacích procesech. Tak vznikají z původních štábních útvarů organizační jednotky s částečně liniovou a částečně štábní pravomocí. Tady je nutné vymezit, pro které činnosti platí 18

19 jedna nebo druhá pravomoc. Nebezpečí u podřízených jednotek můţe představovat existence více liniových vedoucích a tím i nekonzistence ve vedení. Obr. 3: Liniově štábní organizační struktura (zdroj: Maticová organizační struktura Maticová organizační struktura se pokouší o kombinaci funkčního a předmětného principu dělby a koncentrace práce v organizaci. Účinky se čekají z průniku kladů liniově štábní struktury a cílově programových principů řízení. Při tomto uspořádaní vznikají dvě skupiny útvarů. První skupina jsou funkční útvary (specialisté), jako např. výzkum, výroba, nákup, marketing. Druhá skupina je tvořena cílově (úkolově) orientovanými útvary, kterých můţe být teoreticky tolik, kolik je cílových programů v organizaci, např. výzkumných a vývojových úkolů, výrobních programů apod. 19

20 V maticovém uspořádání jsou členové týmu podřízeni jak vedoucímu projektu, tak i svému funkčnímu vedoucímu. Neexistuje zde ţádný vztah nadřízenosti či podřízenosti. Obr. 4: Maticová organizační struktura (zdroj: Funkční organizační struktura Představuje nejzákladnější formu organizace, kde jsou zaměstnanci s podobnými úkoly, schopnostmi anebo aktivitami zařazeni do jedné skupiny. Hlavní myšlenkou je seskupení pracovníků, kteří pracují na podobných úkolech v jednom úseku podniku. Seskupením úkolů a odborných schopností do jednoho úseku umoţňuje jednomu vedoucímu úseku, kterému vedoucí jednotlivých oddělení hlásí výsledky své práce, zvládnout celý úsek. Pozice vedoucího úseku se nazývá ředitelem nebo náměstek generálního ředitele. Funkční struktura se nejčastěji objevuje ve středně velkých podnicích, protoţe ty dosahují nejvyšších výkonů při výrobě malého počtu výrobků a vysoké úrovni specializace. Objevuje se zde tendence centralizovat proces rozhodování na nejvyšší úrovni podniku. Veškerá rozhodnutí o koordinaci aktivit v jednotlivých úsecích přicházejí od top managementu. Top management zastává roli řešitele sporů, které mohou vzniknout interakcí mezi jednotlivými řediteli úseků [9]. 20

21 Obr. 5: Funkční organizační struktura (zdroj: 4 Finanční analýza Metodou hodnocení finančního hospodaření firmy je finanční analýza. Finanční analýzu tvoří rozbor údajů, jejichţ prvotním a často hlavním zdrojem je finanční účetnictví. Další doplňující informace poskytuje finanční analýze rozpočetnictví a kalkulace. Analýzou těchto údajů získaných z finančního účetnictví a účetních výkazů získáváme přehled o majetkové, finanční a důchodové situaci podniku a dále podklady pro finanční rozhodování a finanční řízení podniku. Při finanční analýze se zpracovávají data prvotně zachycená obvykle v peněţních jednotkách. Zpracovávaná data se třídí, seskupují, poměřují se mezi sebou navzájem, kvantifikují se vztahy mezi nimi, hledají se mezi nimi kauzální souvislosti a určuje se jejich vývoj. Finanční analýza hodnotí minulost, současnost a předpokládanou budoucnost účetní jednotky. Tyto postupy zvyšují vypovídací schopnost a informační hodnotu zpracovávaných dat. Finanční analýza se řadí k poměrně propracovaným součástem finančního řízení. Implicitně se však předpokládá její uţití pro ziskově orientované firmy soukromého trţního sektoru. Finanční analýza se orientuje na identifikaci problémů, silných a slabých stránek hodnotových procesů firmy. Identifikací problémů zjištěných finanční analýzou se umoţňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci firmy, představující podklad pro rozhodování managementu firmy. Ve finanční analýze hrají dominantní roli finanční částky a čas. Ke kaţdé finanční analýze je nutné přistupovat s vědomím konkrétního cíle, který je stanoven. 21

22 Cílem finanční analýzy firmy je především: posouzení dosavadního vývoje firmy a poskytnutí informací pro rozhodnutí do budoucna, rozbor moţných variant dalšího vývoje a výběr nejvhodnější varianty porovnání výsledků různých firem (obvykle v zájmu srovnatelnosti jednoho oboru), zpracování informací pro hodnocení firmy vnějšími partnery, věřiteli i vlastníky. Cílem finanční analýzy nemusí být vţdy souhrnný pohled na stav firmy. Analýza se můţe zabývat pouze vybranou částí finančního hospodaření firmy. Pokud je finanční analýza metodou hodnocení finančního hospodaření firmy, musí splňovat poţadavky: účelnosti je realizována s předem vymezeným účelem nebo cílem, aplikovatelnosti pouţití takových metod a nástrojů, které jsou adekvátní praktickým moţnostem a konkrétním podmínkám firmy. Pokud je finanční analýza uskutečňována z vnějšího podnětu, můţe dojít i k situaci, ţe firma musí např. svou strukturu dat přizpůsobit, doplnit, informační efektivnosti prostředky vynaloţené na zpracování finanční analýzy, získání výstupních informací by měly být adekvátní neměly by přesahovat očekáváné přínosy, kterých firma dosáhne v důsledku vyuţití těchto informací pro řízení. 4.1 Specifická úprava účetnictví municipálních firem Účetnictví v České republice je ve značné míře regulováno účetními předpisy. Mezi hlavní předpisy patří zákon o účetnictví, vyhlášky a opatření ministerstva financí ČR. Ekonomika ČR přizpůsobuje své pojetí směrnicím EU a Mezinárodním účetním standardům (IAS). 22

23 Ustanovením Ministerstva financí se rozlišuje aplikování podvojné účetní soustavy pro: podnikatele, banky, pojišťovny, obecně prospěšné společnosti, politické strany a hnutí, občanská sdruţení a jiné nevýdělečné organizace, zdravotní pojišťovny, organizační sloţky státu, kraje, příspěvkové organizace. Je zde ještě zvláštní opatření Ministerstva financí, které upravuje účetní postupy pro soustavu jednoduchého účetnictví. K nejčetnějším formám municipálních firem, které mají právní subjektivitu, z institucionálního hlediska se řadí příspěvková organizace a obchodní společnosti společnosti s ručením omezeným, akciová společnost. Při finanční analýze se uţívají především účetní data z účetní závěrky. Novelou zákona o účetnictví v září 2001 se jednotně upravil v 18 pojem účetní závěrka pro všechny účetní jednotky, které účtují v soustavě podvojného účetnictví. Účetní závěrka představuje nedílný celek a je tvořená rozvahou (bilancí), výkazem zisku a ztrát a přílohou. V účetní závěrce můţe být zahrnut i přehled o peněţních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Rozvaha Rozvaha představuje nejdůleţitější účetní výkaz. Nejdůleţitější vlastností údajů v rozvaze je jejich statičnost, tzn. vázanost na určitý časový okamţik, kterým je den účetní závěrky nejčastěji Rozvaha má stranu aktiv a pasiv. Aktiva se dále dělí na fixní, oběţná a přechodná. Pasiva členíme na vlastní kapitál, resp. fondy, cizí kapitál a přechodná pasiva. 23

24 Rozvaha se odlišuje nejen poloţkami, ale také obsahem údajů ve sloupcích: příspěvková organizace vykazuje stav k Dalšími termíny odpovídající pokynu Ministerstva financí ČR jsou a Díky principu bilanční kontinuity je moţné povaţovat stav uváděný k za stav k předcházejícího období, tím se získává i časově srovnatelný údaj. Příspěvková organizace uvádí údaje v brutto hodnotách. Korekce v podobě oprávek a opravné poloţky k pohledávkám je v rozvaze uvedena na zvláštním řádku. akciová společnost a společnost s ručením omezeným vykazuje poloţky aktiv v hodnotách brutto, korekce a netto. Korekce v podobě oprávek a opravných poloţek sniţuje brutto hodnotu na netto hodnotu. V posledním sloupci je vyčíslena netto hodnota aktiv v minulém období, tj. hodnota k předcházejícího období. Na straně pasiv se vykazují pouze brutto hodnoty a to k běţného období a minulého období. Rezervám, které je moţné povaţovat za korekci pasiv, je vymezena zvláštní poloţka. obecně prospěšná společnost má podobu rozvahy v modifikaci analogické příspěvkovým organizacím, poloţky vlastních zdrojů jsou koncipovány odchylně. Výkaz zisku a ztráty Ve výkazu zisku a ztrát se kumulativně zaznamenávají hodnoty poloţek nákladů a výnosů, které ve sledovaném období ovlivnily hospodářský výsledek. Hospodářský výsledek se uvádí před zdaněním (tzv. EBT) a také jako hospodářský výsledek po odečtení daní z příjmů (tzv. EAT). V roce 2001 došlo k úpravě účetních závěrkových výkazů příspěvkových organizací a obecně prospěšných společností a uţ není zachována stupňovitost zachycení hospodářského výsledku, tj. provozní, finanční, z běţné činnosti a z mimořádné činnosti, jak je tomu u obchodních společností. Touto skutečností se také česká účetní úprava těchto subjektů odklání od Mezinárodních účetních standardů, konkrétně IAS 8. 24

25 Příloha Příloha poskytuje vysvětlení a doplnění informací obsaţených v rozvaze a výkazu zisku a ztrát. Podoba přílohy k účetní závěrce pro příspěvkové organizace je dána ve standardizovaném formuláři. Naopak příloha k účetní závěrce obchodních společností je moţná sestavovat ve formě tabulek nebo popisným způsobem, tzn., ţe zde není stanovena ţádná závazná forma, pouze musí být splněn poţadavek zajištění přehlednosti a srozumitelnosti předkládaných informací. 4.2 Metody finanční analýzy V této části bude zaměřena pozornost na hodnocení metod finanční analýzy z hlediska způsobu práce s daty a z hlediska času. Kritérium způsobu práce s daty vymezuje v rámci finanční analýzy: finanční analýzu fundamentální má především pragmatický a heuristický charakter. Vyuţívá se při ní zkušeností, institucí a expertních odhadů finančních analytiků. Této metody finanční analýzy se vyuţívá při velkých změnách podmínek, které vylučují vyuţití extrapolačních metod v rámci technické finanční analýzy. finanční analýzu technickou je zaloţená na matematicko-statistických metodách. V oblasti elementárních metod se jedná o analýzu vertikální (strukturální) a horizontální (trendovou). V rámci vertikální analýzy se hodnotí vývoj jednotlivých prvků. V případě horizontální analýzy patří k nejvýznamnějším nástrojům časové řady a rozpoznání, resp. kvantifikace trendových a cyklických komponent se souběţným odlišením od náhodných odchylek. finanční analýzu kauzální hodnotí příčinně důsledkové vazby mezi jevy, jenţ mohou mít buď stochastický (náhodný, pravděpodobnostní), nebo deterministický charakter. Důleţitou metodou kauzální analýzy jsou pyramidální rozklady ukazatelů. Pyramidální rozklady ukazatelů pomocí multiplikativních a aditivních vazeb mezi dílčími ukazateli rozkládají vrcholový ukazatel tak, aby byly zjištěny příčiny jeho vývoje. 25

26 finanční analýzu komparační analýza, která zpravidla doplňuje technickou finanční analýzu. Komparační finanční analýza můţe být zaloţena na srovnávání s tzv. standardními hodnotami ukazatelů nebo můţe být vyuţito při srovnání různých firem srovnávací báze a podle ní zvolena i metodika vyhodnocení výsledků. Specifickým prvkem komparační finanční analýzy je tzv. benchmarking 2. Kritérium času člení finanční analýzu na: finanční analýzu ex post je orientovaná retrospektivně. Základem pro zpracování je analýza minulých dat. Informace, které jsou takto získané se dále zpracovávají metodami a nástroji finanční analýzy a předávají k manaţerskému rozhodování. finanční analýzu ex ante je orientovaná do budoucnosti, kdy se za spolehlivé povaţuje budoucí období 1 3 let, maximálně však 5 let. Ačkoliv jsou vyuţívány exaktní matematicko-statistické metody, nejde o prognózování. Často se pracuje s predikčními modely v tzv. bankrotních či bonitních variantách (tyto bankrotní a bonitní varianty se řadí do vyšších metod finanční analýzy). 4.3 Specifika finanční analýzy pro municipální firmy Municipální firmy jsou determinovány jejich cílovým zaměřením. Právě jejich cílové zaměření předpokládá absenci zisku. Na základě těchto specifik si municipální firmy vynucují modifikaci tradičně uţívaných metod a nástrojů. Výjimku můţe tvořit činnost, která je prováděna se souhlasem zřizovatele, resp. se souhlasem statutárních orgánů. Touto ziskovou činností vstupují municipální firmy do trţního prostředí. Zisková činnost ale není jejich hlavním úkolem a představuje pouze zhodnocení prostředků, kterými municipální firma disponuje. Dané aktivity jsou ekonomicky racionální za předpokladu jejich ziskovosti. Jestliţe nesplňuje podmínku ziskovosti, jedná se o činnost nad rámec její hlavní činnosti a je projevem ekonomické iracionality tzn. plýtvání veřejnými prostředky. Jestliţe je hlavním posláním municipální firmy zajišťovat určité veřejné produkty, pak je nutné zajímat se i o efektivnost ve vztahu k míře uspokojování potřeb občanů 2 Benchmarking spočívá v tom, ţe se firma porovnává s nejlepším subjektem ve svém oboru, aby tak posílila své přednosti a eliminovala své slabiny ve srovnání s touto nejlepší firmou ( benchmarkem ). 26

27 municipia. Ukazuje se, ţe vedle efektivnosti vyhodnocované finanční analýzou je třeba v určitých okamţicích řešit i problematiku efektivnosti v pojetí nákladově přínosové analýzy, tzv. CBA. Mezi další důvod pro modifikaci finanční analýzy municipální firmy patří způsob jejího financování, a to z několika hledisek: s ohledem na zdroje kdy veřejné rozpočty poskytují dotace jako podíl na vybraných daních určený pro zajištění určitého veřejného produktu, s ohledem na cyklické finanční toky dotací z veřejných rozpočtů s ohledem na závaznou reglementaci 3 tato reglementace určuje, jaké kroky při řízení financování municipální firmy mohou být učiněny, a které jsou naopak nedovoleny nebo dovoleny v omezené míře, např. účast municipalit na kapitálovém trhu. Z výše uvedeného vyplývá, ţe je nutné finanční analýzu u municipálních firem modifikovat, a to zejména v oblastech: rentability zde je nutné vyhodnocovat rentabilitu velmi přísně u činnosti, která je doplňkem hlavního poslání municipální firmy. U hlavní činnosti je důleţité vyhodnocovat rentabilitu ve smyslu zjištění míry ztrátovost, souvislosti mezi financováním, rentabilitou i tokem hotovosti ukazující na potřebu skupiny ukazatelů, které by hodnotily finanční autarkii 4 municipální firmy, výkonnostních ukazatelů finanční analýzy, které je vhodné rozšířit o ukazatele produkční výkonnosti, zachycující kvantitativní a kvalitativní stránku tvorby a realizace veřejných produktů, případně dalších produktů zabezpečovaných municipální firmou. 3 Reglementace obecně závazné předpisy i úřední předpisy platné pro konkrétní municipální firmu 4 Autarkie - soběstačnost 27

28 Kromě toho existují ještě dvě významné okolnosti, které modifikují finanční analýzu municipální firmy plynoucí z: nutnosti zohlednění specifik municipální firmy při interpretaci výsledků finanční analýzy, které se určitě projeví při hodnocení míry finanční nezávislosti, zadluţenosti prostřednictvím úročeného cizího kapitálu, likvidity, ale i aktivity. akceptace odlišnosti účetních dat (obsah závěrkových účetních výkazů) mezi příspěvkovými organizacemi, obchodními společnostmi typu akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným a obecně prospěšnými společnostmi tj. právními formami municipálních firme v České republice. Finanční analýza municipálních firem má kromě výše zmíněných úskalí ještě jeden rozměr. Tento rozměr spočívá v tom, ţe zatímco soukromé ziskové firmy provádějí finanční analýzu s cílem poznat svou situaci, potlačit negativní trendy a vyuţít v rámci trţní konkurence pozitiva firmy, pro municipální firmy má finanční analýza významnou úlohu argumentační. 4.4 Dílčí ukazatele finanční analýzy municipální firmy Dílčí ukazatele finanční analýzy představují řešení pro technickou finanční analýzu. Analýza se ve většině případů provádí na základě účetních dat, tj. jako analýza ex post (pohled do minulosti), ale je moţné aplikovat ji i jako analýzu ex ante (pohled do budoucnosti, kdy se bere ohled na stanovené dílčí cíle, a modelují se data analogická datům účetním). Kaţdá municipální firma si pro své sledování vybírá oblasti, které jsou pro ni důleţité, stejně tak i ukazatele, které poskytují nejvíce informací o míře dosahování stanovených cílů, o silných a slabých stránkách finančního řízení a také o potencionálním ohroţení v budoucnosti. Při interpretování výsledků se musí brát v úvahu konkrétní situace konkrétních vnějších a vnitřních podmínek municipální firmy. Vţdy se musí brát ohled na souvislosti, které existují mezi jednotlivými oblastmi finanční analýzy a jednotlivými ukazateli. S tímto ohledem je nutné volit pro finanční analýzu municipální firmy ukazatele v určitém strukturovaném souboru. 28

29 V následujícím textu jsou rozebrány nejdůleţitější a také nejvíce vyuţívané ukazatele municipální firmy. Jedná se o ukazatele autarkie, rentability a likvidity. Mezi další ukazatele patří: ukazatele aktivity - obratu kapitálu, - míry vázanosti fixních aktiv ve výnosech, - doby obratu pohledávek, - poměru dob obratu krátkodobých pohledávek a krátkodobých závazků, - rychlosti obratu zásob. ukazatele financování - míry finanční nezávislosti, - míry věřitelského rizika, - míry oddluţování, - míry síly finanční páky. ukazatele investičního rozvoje/útlumu - koeficient opotřebení dlouhodobého majetku, - míry investičního rozvoje. ukazatele produktivity - práce měřené pomocí přidané hodnoty, - míry zhodnocení celkového kapitálu pomocí přidané hodnoty. 29

30 4.4.1 Ukazatele autarkie Ukazatel autarkie (míra autarkie) ukazuje míru soběstačnosti municipální firmy. Hodnocení míry autarkie předpokládá splnění dvou předpokladů, které pokud nejsou splněny, komplikují vyhodnocení modifikovaných ukazatelů rentability. Tyto předpoklady jsou: předpoklad plného nasycení (saturace) poptávky nabídkou, předpoklad, ţe neexistuje soukromá firma, která by na stejnou úroveň výstupů potřebovala menší vstupy. Podle pouţitých dat rozeznáváme autarkii hodnocenou na bázi: výnosově nákladové obsahuje aplikované účetní principy např. akruálnost, realizační princip, věcnou shodu nákladů a výnosů apod., příjmově výdajové báze je vázaná na tok peněţních prostředků s nutností odlišit, zda do příjmů a výdajů jsou zahrnovány pouze provozní (neinvestiční) toky nebo se uvaţuje o celkových tocích (investičních i neinvestičních) [7]. Jak uvádí Kraftová (2002) ukazatel autarkie na příjmově výdajové bázi je zdánlivě vhodnější pro municipální firmy orientované spíše na sledování příjmů a výdajů v návaznosti na rozpočet zřizovatele, ovšem obsahuje v sobě řadu úskalí [7]. Tato úskalí představují např. v příjmech zachycené prostředky, které mohou představovat výnosy vázané na jiné neţ hodnocené období. V takovém případě můţe dojít ke zkreslení interpretace ukazatele z hlediska míry schopnosti generovat příjmy ve vazbě na výkony hodnoceného období. Naopak koncipování výdajů bez odpisů investičního majetku vede k tomu, ţe celkové ukazatel nezachycuje míru samoreprodukce tohoto majetku municipální firmou. Mezi hlavní ukazatele autarkie patří: autarkie hlavní činnosti na bázi výnosů a nákladů, celková autarkie na bázi příjmů a výdajů a její modifikovaná podoba v provozní oblasti, míra příjmů z neinvestiční dotace na celkových provozních příjmech. 30

31 Autarkie hlavní činnosti na bázi výnosů a nákladů A HV - HČ = * 100, kde A HV HČ = autarkie hlavní činnosti na nákladové výnosové bázi, V HČ = výnosy z hlavní činnosti, N HČ = náklady hlavní činnosti. Tento ukazatel se týká pouze hlavní činnosti a odráţí míru, v jaké je municipální firma soběstačná z hlediska pokrytí svých nákladů hlavní činnosti z dosaţených výnosů. Do výnosů se zahrnují neinvestiční dotace, které jsou částí veřejných prostředků pro zajištění municipální firmou realizovaných veřejných produktů a které většinou představují nejvýznamnější část výnosů. Výsledek je vyjádřený v %. Jako pozitivní výsledek lze hodnotit, pokud je ukazatel roven 100 %. Pokud vyjde menší hodnota, znamená to, ţe je nedostatečné krytí nákladů výnosy a je třeba provést analýzu příčin. V případě hodnoty větší neţ 100 % je nutné zhodnotit čím je tato situace způsobena a zváţit zda by se tyto dotační prostředky nedaly vyuţít jinde, nebo výnosy v podobě uţivatelských poplatků v případě ţádoucího zvýšení spotřeby daných produktů neměly být sníţeny. Celková autarkie na bázi příjmů a výdajů A CF = * 100 resp. ACF = * 100, kde A CF = autarkie na příjmově výdajové bázi celkem, P y = příjmy, V e = výdaje, NIP y = neinvestiční (provozní) příjmy, NIV e = neinvestiční (provozní) výdaje. Při tomto ukazateli se odbourává vliv účetních principů aplikovaných při účtování výnosů a nákladů. Je moţné konstruovat ho: bez odlišování investičních a neinvestičních, tj. provozních příjmů a výdajů, 31

32 pouze na bázi neinvestičních příjmů a neinvestičních výdajů, které prezentují běţnou (provozní) činnost, případně zvlášť v dimenzích investičních příjmů a investičních výdajů. Municipální firma by měla být schopná hospodařit ve smyslu příjmově výdajové soběstačnosti se stoprocentním pokrytím výdajů příjmy. Pokud je hodnota výrazně nad 100% měla by firma uvaţovat o řízení CF směrem k vyššímu zhodnocení dočasně volných prostředků, resp. zhodnotit vztah k autarkii na bázi výnosů a nákladů. Naopak při hodnotě pod 100% se hledají příčiny s cílem odstranění dlouhodobě existující absence autarkie pokrytí výdajů příjmy a znovu posoudit vztah k výnosově nákladové autarkii. Míra příjmů z neinvestiční dotace na celkových provozních příjmech A NID = * 100, kde A NID = míra příjmů z neinvestiční dotace na neinvestičních příjmech, NID = neinvestiční dotace, NIP y = neinvestiční příjmy. Kraftová (2002) uvádí, ţe Ukazatel míry pokrytí celkových provozních příjmů provozních dotací je významným indikátorem podílu rozpočtových prostředků na financování produkce municipální firmy [7]. Jedná se o součást hodnocení struktury příjmů. Analýzou v obdobích změn se zajistí financování produkce veřejných produktů, které patří do působnosti municipální firmy. Ostatní příjmy, které doplní tyto příjmy do 100%, představují tzv. uţivatelské poplatky, resp. nahodilé příjmy a příjmy z doplňkové činnosti Ukazatele rentability U municipálních firem představuje ukazatel rentability jeden z nejdiskutovanějších problémů, protoţe smyslem činnosti této firmy není zisk jako účetní hodnota. Je však nutné si uvědomit, ţe municipální firmy vedle hlavní činnosti často realizují i doplňkovou (tzv. hospodářskou) činnost. A tady se jejich cíle z hlediska rentability liší. 32

33 Hlavní činnost má za cíl vyrovnanost nákladů a výnosů. Cílem doplňkové činnosti je zisk. Na základě výše zmíněných specifik je analýza rentability navrţena pro následující ukazatele: rentabilita nákladů doplňkové činnosti, míra pokrytí ztráty z hlavní činnosti ziskem z doplňkové činnosti, CF rentabilita provozních příjmů doplňkové činnost, haléřový ukazatel nákladovosti výnosů doplňkové činnosti ve vztahu k Ψ, variátor celkových nákladů, rendita. Rentabilita nákladů doplňkové činnosti r NDČ = * 100, kde r NDČ = rentabilita nákladů doplňkové činnosti, HV DČ = hospodářský výsledek doplňkové činnosti, N DČ = náklady doplňkové činnosti. Jedná se o nejpřísnější ukazatel s cílem maximalizace nákladové rentability doplňkové činnosti. Výsledek vychází v % po vynásobení 100. Doplňková činnost, která je zřizovatelem municipální firmě povolena ve zřizovací nebo zakládací listině, musí být zisková. Peněţní prostředky z této činnosti z části podporují hlavní činnost firmy a mají také slouţit k posílení hmotné zainteresovanosti pracovníků municipální firmy. V případě záporné hodnoty je nutné přijmout opatření ke zvrácení tohoto trendu. Pokud se nepodaří ani po tomto zásahu dosáhnout kladných hodnot měla by municipální firma od své doplňkové činnosti upustit. 33

34 Míra pokrytí ztráty z hlavní činnosti ziskem z doplňkové činnosti Z'' = * 100, kde Z = míra pokrytí ztráty z hlavní činnosti ziskem z doplňkové činnosti, zisk DČ = hospodářský výsledek z doplňkové činnosti implicitně v kladné hodnotě, ztráta HČ = hospodářský výsledek z hlavní činnosti implicitně v záporné hodnotě. Ukazatel ukazuje v jaké míře je funkce doplňkové činnosti naplňována. Míra pokrytí ztráty má smysl počítat pouze při realizaci doplňkové činnosti a ztrátě z hlavní činnosti. V tomto případě představuje významnou argumentační hodnotu a vyuţívá se při rozhodování o rozvojové strategii municipální firmy. CF rentabilita provozních příjmů doplňkové činnosti r CF - DČ = * 100 = * 100, kde r CF DČ = tok hotovosti z doplňkové činnosti (zjednodušený), NIPy DČ = neinvestiční (provozní) příjmy z doplňkové činnosti, HV DČ = hospodářský výsledek z doplňkové činnosti, O DČ = odpisy dlouhodobého majetku vyuţívaného pro doplňkovou činnost, R DČ = přírůstek rezerv z doplňkové činnosti (rozdíl mezi vytvořenými a zúčtovanými rezervami v období). Ukazatel hodnotí oblast doplňkové činnosti municipální firmy z hlediska míry, v jaké tyto příjmy vytvářejí hotovostní toky, měřené v jejich zjednodušené formě (tj. součtu zisku, odpisů a rezerv). Největší problém tohoto ukazatele představuje kombinace akruálně pojatého CF proti neakruálně pojatým příjmům, coţ se můţe projevit negativně u hodnocení municipální firmy s vysokou mírou pohledávek (pohledávky jsou podvojně účtované jako výnosy, které ovlivňují hospodářský výsledek, ale příjmy se stanou aţ s časovým posunem). 34

35 Haléřový ukazatel nákladovosti výnosů doplňkové činnosti ve vztahu k Ψ HUN = * 100, HUN Ψ min, kde HUN = haléřový ukazatel nákladovosti, N DČ = náklady na doplňkovou činnost, V DČ = výnosy z doplňkové činnosti, Ψ = 0, Tento výpočet se vyuţívá zejména u doplňkové činnosti, která má být zisková. Platí čím vyšší ziskovost, tím efektivnější doplňková činnost. Překročení hodnoty Ψ = 0, se v případě municipálních firem nepředpokládá, ale čím více se haléřový ukazatel nákladovosti doplňkové činnosti blíţí ke zlomovému faktoru Ψ, tím lepšího ekonomického výsledku doplňková činnosti dosahuje. Variátor celkových nákladů var N =, kde var N = variátor nákladový, N t+1 = náklady celkem v období t+1, N t = náklady celkem v období t, V t+1 = výnosy celkem v období t+1, V t = výnosy celkem v období t. Variátor celkových nákladů zachycuje vztahy mezi dynamikou vývoje celkových nákladů a dynamikou vývoje celkových výnosů. Pokud je hodnota variátoru vyšší neţ 1, znamená to vyšší dynamiku nárůstu nákladů a je nutné počítat se získáním větších neinvestičních dotací a/nebo s navýšením uţivatelského poplatku. V případě, ţe hodnota variátoru je menší neţ jedna, můţe municipální firma zajistit vyšší rozsah produkce, nebo sníţit nároky na dotace a/nebo výši uţivatelského poplatku. Při provádění doplňkové činnosti vedle činnosti hlavní je dobré porovnat nákladový variátor hlavní a doplňkové (hospodářské) činnosti. Z tohoto porovnání je moţné 35

36 vypozorovat patrný vývoj relací nákladů a výnosů v obou typech činnosti a určení míry, jak působí na celkový nákladový variátor. Rendita rendita =, kde D jsou dividendy, VK = vlastní kapitál. Rendita představuje okrajový ukazatel při hodnocení rentability. Vyuţívá se v případě, ţe firma vlastní nějaké majetkové cenné papíry (např. získané darem). Ukazatelem rendity se vyjadřuje čisté zhodnocení vlastního kapitálu pomocí dividend. S ohledem na specifika municipální firmy je ukazatel koncipován jako poměr dividend, které municipální firma obdrţela v hodnoceném období, a vlastního kapitálu, jeho části, který je vázán na dlouhodobý finanční majetek zahrnující příslušné akcie Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity jsou v praxi nejčastěji hodnocenými ukazateli municipálních firem. Jedná se o ukazatele: okamţitá likvidita jako nejpřísnější ukazatel likvidity vyuţitelný u všech municipálních firem, pohotová (resp. rychlá) likvidita u municipálních firem s významnou hodnotou pohledávek, pracovní kapitál pro určení disponibilních operačních prostředků. Okamžitá likvidita L I =, kde L I = okamţitá likvidita, P e = peníze a jejich ekvivalenty (tj. včetně termínovaných vkladů a v krátké době obchodovatelných cenných papírů), KZ v = krátkodobé závazky. 36

37 Ukazatel okamţité likvidity patří mezi poměrové ukazatele stavových hodnot, ukazuje pouze stav k hodnocenému okamţiku. Hodnota, které představuje zdravou firmu soukromého ziskového sektoru, se pohybuje kolem hodnoty 0,2, tzn., ţe peníze by měly přestavovat zhruba 1/5 hodnoty závazků. Podobné hodnoty ty měly dosahovat i municipální firmy, ale hodnota bývá koncem roku většinou vyšší, coţ dokazuje potřebu řízení míry zhodnocování volných peněţních prostředků v rámci platných pravidel financování a hospodaření příspěvkových organizací, ale stále s důrazem na efektivnost. Pohotová likvidita L II =, kde L II = rychlá likvidita, P e = peníze a jejich ekvivalenty (tj. včetně termínovaných obchodovatelných cenných papírů). P o = krátkodobé pohledávky, KZ v = krátkodobé závazky. Pohotová (rychlá) likvidita je někdy označována jako rychlý test finančního zdraví tzv. Q-test, Quick Test, nebo také test kyselosti, tzv. Acid Test. Hodnota ukazatele by se měla pohybovat kolem hodnoty 1, která prezentuje vyrovnanost mezi krátkodobými pohledávkami a krátkodobými závazky. Výsledek ukazatele pod hodnotou 1 ukazuje na nebezpečí nesolventnosti. Naopak hodnota ukazatele převyšující hodnotu 1 svědčí o neefektivním vázání prostředků v penězích a pohledávkách, kterou jsou nevyuţité, nezhodnocují se opakovaným uţíváním v produkčním procesu. Největším problémem při vyuţití ukazatele pohotové likvidity je nutnost klasifikace pohledávek s ohledem na pravděpodobnost jejich splacen do jednoho roku. Pokud existují pochybnosti o splacení do jednoho roku, je nutné určit váhu, s jakou budou do ukazatele započteny. 37