Materiály ke gramatice staré perštiny (pracovní verze) Petr Vavroušek STAROPERSKÁ SUBSTANTIVA 1. Staroperské substantivum rozlišuje gramatické kategorie rodu (maskulinum, femininum a neutrum), pádu (nominativ, akuzativ, vokativ, genitiv, ablativ, lokativ a instrumentál) a čísla (singulár, plurál a dochovaly se též zbytky duálu) 2. Z celé řady kmenů, doložených ve staré perštině, jsou produktívní zejména vokalické kmeny. Podobně jako např. ve védském jazyce, i ve staré perštině přecházejí některé konsonantní kmeny ke kmenům vokalickým: srv. DNb t u unu-va /tunu uā/ "silný" (nom.sg.< *o vānts) proti gen.sg. v DNb 9 tuunu uvthya /tunuvantahyā/ (místo írán. o vat-as). 3. Ve staré perštině mizí indoírán. dativ a jeho funkci přebírá genitiv. Rovněž se ztrácejí v různých paradigmatech formální odlišnosti mezi pádovými gramémy. Např. kmeny na -ā mají v paradigmatu pouze tři gramémy: ā (nom. a vok.), -ām () a -āyā (gen., abl., lok. a instr.). 1. NOMINATIV SINGULÁRU PÁDOVÉ KONCOVKY 1.1. Původní indoírán. koncovka *-s bud mizí (u kmenů na krátké -a, srv. mrtiy /martiya/ "člověk", stejně u kmenů na-ā ana-ī: tuma /ta umā/ "rodina" nebo uva-zmi iy /uvārazmī/ "Chórézm") nebo se realizuje jako -š (kmeny na krátké -i resp. -u), srv. šiyatiš /šiyātiš/ "štěstí" nebo mg u uš /maguš/ "mág". 1.2. Shodně s íránským stavem se dlouží v nom.sg. sufix u heteroklitických kmenů: pita /pitā/ "otec". Podobně se dlouží sufix v nom.sg. u mask. kmenů na-s, srv. aspčna /aspačanā/ (tj. z původního * o nās) "Aspačana" (OJ). 2. VOKATIV SINGULÁRU Doklady vokativu jsou ve stper. korpusu velmi řídké. Tvar vokativu je kmen, kde je bud dlouhý vokál (DNa 56: mrtiya /m rtiyā/ "člověče!") nebo vokál krátký (DNb 50, 55: mrika /marīkā/ "mladíče!" (< írán. *-ă). To je analogické případům jako uta /utā/ tj. av. uta nebo véd. utá, kde zápis o Ka-a > o Kā. Problémem je, jde-li o záležitost jen grafickou, nebo skutečné zdloužení vokálu (K. Hoffmann). 3. AKUZATIV SINGULÁRU Stará íránská koncovka *-m se realizuje u vokalických kmenů jako -m (mrtiym /martiyam/ "člověka", mg u um /magum/ "mága" atd.), u kmenů zakončených na diftong nebo na konsonant je gramém -am <*- (dhyavm /dahyāvam/ "zemi", kmen dahyau- doplnit) nebo asmanm /asmānam/ "nebe", kmen asmān-). m 4. NOMINATIV A AKUZATIV SINGULÁRU NEUTRA 4.1. Kmeny zakončené na -a mají pádový morf v obou pádech -m (< írán. *-m): xšçm /xšaçam/ "říše, říši". 4.2. Jiné kmeny mají v těchto pádech bezkoncovkové tvary: ruč /ra uča/ "den" (tj. pův. írán. *ra učas); mnšča /manaš-čā/ "mysl" (rozšířeno o enkl. partikuli -ča). 5. GENITIV SINGULÁRU 5.1. Konsonantní kmeny mají koncovku -a (< *-as), graficky o Ka-Ø, např. piç /piça/ < írán. *pi\ras "otce". 5.2. Vokalické kmeny zakončené na -i, -ī, -u -ī/yā mají bud koncovku -š (< *-s) s ablautem (např. k u uruš /kura uš/, kmen kuru- "Kýros") nebo koncovku -Ø (h-u-vtiya /hara uatiyā/ (< *o yā-s), kmen hara uatiyā-) "Arachósie".
2 5.3. Specifická indoírán. koncovka *-s ia (pro kmeny zakončené na -a) se dochovala ve staré perštině jako hya /hyā/, např. mrtiyhya /martiyahyā/. 5.4. Také koncovka *-ā iās je indoírán. inovací, která je ve staré perštině doložena jako -aya /-ayā/, např. tumaya /ta umāyā/, kmen taumā- "rod". 6. ABLATIV SINGULÁRU 6.1. Vlastní ablativní tvar měly původně pouze kmeny zakončené na -a; oproti ide. koncovce *-ŏ byla v indoíránštině koncovka *-āt, která se ve staré perštině dochovala jako -a /-ā/: parsa /pārsā/ "z Persie". 6.2. V jiných paradigmatech je ablativ stejný s genitivem: hruvtiya /hara uvatiyā/ "z Arachósie" nebo babiruš /bābira uš/ "z Babylónie". 6.3. Nejasné jsou tvary babiruv /bābira u/ a hiduv /hinda u/, které fungují jako ablativy. Jejich původ lze snad spatřovat v ablativní koncovce *-a u-t (srv. av. mainiiao t). 7. INSTRUMENTÁL SINGULÁRU 7.1. Rozšířený je zejm. gramém -a /-ā/, který se vyskytuje prakticky u všech kmenů s vyjímkou těch, které jsou zakončeny na -ā. Např. kara /kārā/ "s vojskem" (kmen kara-), ufrat u uva /ufrātu uā/ "s Eufratem" (kmen ufrātu-) nebo mnh- /manahā/ "se smyslem" (konsonantní kmen manah-). 7.2. Inovací v paradigmatu kmenů zakončených na -ā je koncovka se zdlouženým vokálem aya /-āyā/, např. frmanaya /framānāyā/ "s rozkazem". V avestě i ve védském jazyce jsou naproti tomu koncovky - aiiā, resp. -ayā, které vycházejí z indoírán. *-a iā. 8. LOKATIV SINGULÁRU 8.1. Kromě kontinuantu írán. lokativního morfu *-i (> stp. i) je ve staré perštině doložen i bezkoncovkový lokativ. V obou případěch může být, podobně jako v avestě, morf lokativu zesílen postpozicí -a /-ā/. Příklady: parsiy /pārsa i/ (tj. kmen zakončenýna-a a morf lokativu -i: pārsa- i) "v Persii"; a\uraya /a\urāyā/ "v Asýrii" (a\urā- i-ā, tj. kmen zakončenýna-ā, morflokativu -i a zesilující postpozice -ā). 8.2. Bezkoncovkový lokativ je doložen poměrně řídce: hruvtiya /hara uvatiyā/ "v Arachósii" (tj. kmen zakončený na-ī/yā s koncovkou -Ø) nebo dhyuva /dahya uvā/ "v zemi" (tj. diftongický kmen -a u, koncovka lokativu -Ø a zesilující partikule -ā). 9. NOMINATIV PLURÁLU 9.1. Kontinuantem původního íránského *-as u kmenů zakončených na -ī (typ v rk ī) a u kmenů končících na diftong je ve staré perštině -a (graficky o Ka): dahy-v /dahyāva/ "země". 9.2. U kmenů zakončených na -ă nebo na -ā splývá tento stper. morf nom.pl. s kmenovým vokálem. Výsledkem je tvar nom.pl. na -ā (graficky o Ka-a): mrtiya /martiyā/ "lidé" nebo st u una /stūnā/ "sloupy". 9.3. Kontinuant starého indoírán. morfu nom.pl. *-āsas > stper. -aha, (véd. - āsa h nebo av. āohō)jeve staré perštině doložen jen jednou v DB IV 61-62: aniyah bgah /aniyāha bagāha/ "jiní bohové". Někteří považují toto místo za doklad archaismu sakrálního jazyka, méně pravděpodobnější je argumentovat s výpůjčkou z médštiny. 10. AKUZATIV PLURÁLU 10.1. Akuzativ pl. kmenů zakončených na -a má morf -a /-ā/ (graficky o Ka-a), kterýmásvůj původ v írán. *-āns : mrtiya /martiyā/ "lidé". Zdá se, že ve staré perštině existoval také přímý kontinuant írán. morfu *- āns > stper. -ān. Jediným dokladem je (doplnit) skam psav /sakām pasāva/ "...", které reflektuje původní *sakān (změna n > m je důsledkem větného sandhi, tj. přizpůsobení n následující labiále).
3 10.2. U kmenů zakončených na -ā nebo na -ī se írán. morf *-āns realizuje jako -š, např. DSf 26: aršniš "..." (srv. av. gairiš "hory"). 11. NOMINATIV A AKUZATIV PLURÁLU NEUTRA V dochovaném staroperském korpusu jsou pouze dva doklady. Jednak pl. ayd-y /āyadanā/ "obětní místa" (kmen zakončený na-a) atumni /ta umani/ "síly" DNb 25násl.: anu uv tumnišiy /anu ta umani-ša i/ "podle svých sil" (-šiy /ša i/ je gen./dat. enkl. zájmena -ša-/-ši). 12. GENITIV PLURÁLU 12.1. Koncovkou gen.pl. vokalických kmenů je-anam /-ānām/, které odpovídá původnímu írán. *-ānām: mrtiyanam /martiyānām/ "lidí". 12.2. Na čtyřech místech se vyskytuje nesprávný tvar xšāy\iyănām (resp. XŠiyănām (tedy s krátkým ă), který je správně považován ze nepečlivý zápis. 13. INSTRUMENTÁL PLURÁLU 13.1. Kmeny zakončené na -a mají pronominální koncovku -ibiš /-a ibiš/ (grafický zápis o Kaibiš), např. mrtiybiš /martiya ibiš/ "s lidmi". 13.2. Konsonantní kmeny mají morf -biš /-biš/, které je kontinuantem írán. *-biš: ručbiš /ra učabiš/ "se dny" nebo v i i\biš /vi\biš/ "s domy". 13.3. Další dva tvary instr.pl. doložené v DPh 5avDH4skibiš /saka ibiš/ mají v tamních kontextech syntaktický význam ablativu: "od Saků". 14. LOKATIV PLURÁLU Původní indoírán. gramém lokativu pl. *-su > stper. -šu je na všech doložených místech rozšířen o postponovanou partikuli -a /-ā/: dhyušuva /dahyušuvā/ "v zemích" (tj. o u-š u-ā). 15. PÁDY DUÁLU 15.1. V staroperském korpusu se dochovaly jen zbytky duálových tvarů, výklad některých míst je stále sporný. Dochovalo se především tvary nom., a instr. duálu: nom.du. uba /ubā/ "oba" (DSf 14, XPf 21) ušiy /ušī/ "uši" (DNb 28) ušica /ušī-čā/ tvar rozšířený o partikuli -ča (DNb 32, XPl 36) du. guša /ga ušā/ "uši" (DB II 74,84) instr.du. dstibiya /dasta ibiyā/ "rukama" (DNb 41) padibiya /pāda ibiyā/ "nohama" (DNb 41) ušibiya /ušībiyā/ "ušima" (DNb 37, XPl 44) 15.2. Kromě tvaru ušiy nalézáme v XPl 32 zápis ušiya; problematické tvary jsou rovněž v..
4 16. PŘÍKLAD PARADIGMATU KMENŮ ZAKONČENÝCH NA -a: Tvary uváděné v tomto paradigmatu jsou od těchto substantiv: mrtiy /martiya-/ "člověk", kar /kāra-/ "vojsko" a pars /pārsa-/ "Persie". singulár plurál nom. mrtiy /martiya/ mrtiya /martiyā/ vok. mrtiya /m rtiyā/ mrtiym /martiyam/ mrtiya /martiyā/ gen. mrtiyhya /martiyahyā/ mrtiyanam /martiyānām/ abl. parsa /pārsā/ instr. kara /kārā/ mrtiybiš /martiya ibiš/ lok. parsiy /pārsa i/ STAROPERSKÁ ZÁJMENA 1. Personalia Podobně jako v dalších ide. jazycích, nerozlišují tato pronomina rod, pro jejich flexi je typická heteroklize mezi nominativem a přímým pádem (casus obliquus). V některých pádech jsou doloženy rovněž enklitické tvary. JÁ MY nom. adm /adam/ vym /vayam/ gen./dat. abl. mam /mām/ (enkl.) -ma /mā/ mna /manā/ (enkl.) -miy /ma i/ (enkl.) -m /-ma/ gen. amaxm /amāxam/ 1.1. Při napojení enklitika má tvar gen./dat. na konci krátké ă : mn /mana/, např. mnča /mana-čā/. 1.2. Ablativní tvar je doložen zatím pouze v hčam /hačā-ma/ ode mne. TY VY nom. t u uvm /tuvam/ nezachoval se \uvam /\uvām/ žádný tvar gen./dat. (enkl.) -tiy /-ta i/
5 2. Enklitické anaforické zájmeno 3. osoby Existují dva enklitické deiktické kmeny -ša-/-ši- a -di-, jejichž distribuce není příliš jasná. -ša-/-ši- -disg. pl. sg. pl. -šim /- šim/ -šiš /-šiš/ -d i im /- dim/ -d i iš /- diš/ gen./dat. -šiy /-ša i/ -šam /- šām/ 3. Demonstrativum vzdálené deixe ( onen ) maskulinum femininu m neutrum u- Sg. nom. huv /ha u/ huvm /ha am/ huv /ha u/ av /ava/ avščiy /avaš-či/ av /ava/ avščiy /avaš-či/ instr. avna /avanā/ avna /avanā/ Pl. nom. aviy /ava i/ gen. aviy /ava i/ avišm /ava išām/ 4. Demonstrativum blízké deixe ( tento ) Paradigma je supletivní, jednotlivé pády jsou tvořeny od kmemů i-, ima- a a- s dalšími rozšířeními. maskulinum femininum neutrum Sg. nom. iym /iyam/ iym /iyam/ im /ima/ im /ima/ instr. ana /anā/ lok. ahyaya /ahyāyā/ Pl. nom. imiy /ima i/ instr. imibiš /ima ibiš/
6 gen. imišam /ima išām/ 4.1. Podobnou funkci má demonstrativní kmem ait- /a ita-/ tento, který doložen pouze ve dvou tvarech: nom.- n. ait /a ita/, srv. av. aēta t nebo véd. etád, a v pl. f. aita /a itā/. 5. Relativum V paradigmatu se střídají dva kmeny hy- /haya-/ a ty- /taya-/, z nichž první je pouze v nom.sg. m. a f. Ve všech dalších doložených tvarech je kmen ty-. maskulinum femininum neutrum Sg. nom. hy /haya/ hya /hayā/ ty /taya/ inst. ty /taya/ tyna /tayanā/ Pl. nom. tyiy /taya i/ tya /tayā/ gen. tyiy /taya i/ tya /tayā/ tyišam /tya išām/ 6. Interrogativa Tato zájmena nejsou ve staroperském korpusu doložena, máme pouze dochovány dva tvary indefinitních pronomin, která jsou od interrogativních odvozena: nom.sg. m. kščiy /kaš-či/ nějaký a n.-akk.sg. n. čiščiy /čiš-či/ něco. 7. Některá adjektiva, která jsou sémanticky blízká pronominům, mají zčásti pronominální flexi: příkladem je zejména adj. aniy- /aniya-/ jiný (srv. av. ainiia- nebo véd. anyá-). Další dvě adjektiva stejného typu jsou doložena v jediném tvaru: hr u uvhyaya /haru uahyāyā/, tj. lok.sg. f. od hr u uv /haru ua- všechen, celý (srv. véd. sarvá-)ahmhyaya /hamahyāyā/, tj. gen.sg. f. od hm /hama- / stejný (srv. av. hama- nebo véd. samá-). STAROPERSKÉ VERBUM 1. Kategorie staroperského slovesa jsou, oproti stavu íránskému, zčásti modifikovány, resp. redukovány. Jde o určitou přechodnou fází, která v dalším vývoji směřuje k středoíránskému systému (středoperština). 2. KOŘEN A KMEN 2.1. Kmen se vytváří od kořene několika základními způsoby, které jsou známé i v dalších starých indoírán. jazycích. 2.2. Dvě velké skupiny tvoří především tematické a atematické kmeny. 3. TEMPUS 3.1. Rozlišuje se présens (imperfektum), aorist a perfektum. Tvary futura nejsou doloženy. 3.2. Jediný tvar, odvozený od perfektního kmene je DB I,50: čxriya /čaxriyā/, sg. opt. perf. akt. "byl by (to) udělal" (tj. slabý tvar reduplikovaného perfektního kmene *ča-k r- od kořene kar- "činit").
7 3.3. Původní índoíránský sémantický rozdíl mezi imperfektem (minulost s imperfektívním aspektem) a aoristem (minulost s perfektívním aspektem) stará perština stírá. Někdy se pomýšlí na několik tvarů, kde by mohl tento rozdíl zůstat zachován. 4. KONCOVKY 4.1. Bohatý reprertoár primárních i sekundárních koncovek, známý z védského nebo avestského jazyka, se ve staré perštině dochoval jen zlomkovitě. 4.2. PRIMÁRNÍ KONCOVKY 4.2.1. AKTIVUM SINGULÁR -m i iy /-mi/ -n i iy /-ni/ tematické a atematické kmeny 2.os. -h y /-hi/ doloženo jen v konjuktívu -tiy /-ti/ 4.2.2. AKTIVUM PLURÁL -mhy /-mahi/ -tiy /-nti/ 4.2.3. MÉDIUM SINGULÁR 2.os. -Caiy /-a i/ -niy /-na i/ -hiy /-ha i/ -tiy /-ta i/ 4.3. SEKUNDÁRNÍ KONCOVKY 4.3.1. AKTIVUM SINGULÁRU 2.os. 4.3.2. AKTIVUM DUÁLU -m /-m/ -Cm /-am/ -O/ -O/ -š /-š/ tematické kmeny atematické kmeny -tm /-tam/ aj i ivtm /ajīvatām/ "oni (dva) žili" 4.3.2.1. Koncovka se svým krátkým -ă- /-tăm/ liší od véd. -tām (srv. řec. thn) azřejmě sem byla přenesena ze 2. osoby. Uvedený příklad je jediným stper. dokladem na aktívum duálu.
8 4.3.3. AKTIVUM PLURÁLU -ma /-mā/ -O/ -h /-ha/ -š /-ša/ abrh /abaraha/ "přinesli" ptiyaiš /patiy-ā iša/ "přišli k" 2 4.3.3.1. Distribuce tří gramémů ve není zcela jasná. Zatímco gramém -ha je po kmeni zakončeném na -a /abara-ha/, pak gramém -ša je doložen po diftongických kmenech: /patiy-ā i-ša/ (tj. preverbium, kmen ā i-); aku unvš /akuna uša/ "učinili" (místo akunava), ale ad u uruuji iyš /adurujiyaša/ "obelhali". 4.3.4. MÉDIUM SINGULÁRU -iy /-i/ 2.os. -ša /-šā/ ydiša /yada išā/ "necht uctíváš" -ta /-tā/ 4.3.5. MÉDIUM PLURÁLU -ta /-ntā/ 4.4. KONCOVKY IMPERATIVU 4.4.1. AKTIVUM SINGULÁRU 2.os. -a /-ā/ -d i iy /-di/ -t u uv /-tu/ prsa /p rsā/ "ptej se!" pad i iy /pādi/ "ochraňuj!" 4.4.1.1. Tematická slovesa mají ve 2.os. gramém -a /-ā/, srv. av. -ā/ă nebo véd. -a; naproti tomu u sloves atematických je gramém -d i iy /-di/, srv. av. -dī/-dĭ, nebo véd. -(d)hi. 4.4.2. AKTIVUM PLURÁLU 2.os. -ta /-tā/ -t u uv /-ntu/ 4.4.3. MÉDIUM SINGULÁRU 2.os. -uva /-uvā/ -šuva /-šuvā/ -tam /-tām/ ptipyuva /pati-paya-uvā/ "chraň se!" k u ušuva /kušuvā/ "dělej!"
9 4.4.3.1. Protože ve 2.os. známe jen dva uvedené doklady, nedá se o distribuci obou gramému uvést nic bližšího. Koncovka -šuva /-šuvā/, tj. < *-sva, odpovídá véd. -sva a av.-huuā/ă. 5. MODUS 5.1. Ve staré perštině je doložen indikativ, injunktiv, konjuktiv, optativ a imperativ, funkce těchto modů je podobná mladší fázi avestského jazyka. 6. INDIKATIV PRÉZENTA 6.1. Tvoří se připojením primárních koncovek na prézentní kmen, označuje děj přítomný. 6.2. Příklady: vinam i iy /va ināmi/ "vidím" (1.sg.akt.); ydtiy /yadata i/ "on uctívá" (3.sg.méd.); htiy /hanti/ "oni jsou" (3.pl.akt.). 7. INDIKATIV IMPERFEKTA 7.1. Tvoří se připojením sekundárních koncovek na prézentní kmen, který má ještě augment a- /a-/. Označuje minulý ukončený nebo probíhající děj. 7.2. Příklady: abrm /abaram/ "nesl jsem" (1.sg.akt.); avaj /avāja/, (tj. *ava-a-jan-t) "zabil" (3.sg.akt.); aj i ivtm /ajīvatam/ "(oba) žili" (3.du.akt.); ayd i iy /ayadi ia/ "byli uctíváni" (3.pl.pas.). 8. INJUNKTIV IMPERFEKTA (PRÉZENTA) 8.1. Tvoří se napojením sekundárních koncovek na neaugmentovaný prézentní kmen (formálně je, až na augment, tvar shodný s indikativem imperfekta). 8.2. Ve staré perštině je jeho distribuce omezena jen po prohibitivní partikuli ma /mā/ a celá konstrukce vyjadřuje zákaz: ma apgudy /mā apaga udaya/ "neukrývej (to)!". 9. KONJUKTIV PRÉZENTA 9.1. Tvoří se připojením primárních koncovek na prézentní kmen, jenž je rozšířen o morf -a- /-a-/. Slouží k vyjádření přání, eventuality nebo potencionálnosti. 9.2. Příklady: k u unvaniy /kunavāni/ "chci konat" (1.sg.akt.); ahtiy /ahati/ "necht je" (3.sg.akt.); \ dyatiy /\adayāti/ "at se objeví" (3.sg.akt.). 10. OPTATIV PRÉZENTA 10.1. Tvoří se napojením sekundárních koncovek na kmen, který je u atematických sloves rozšířen v singuláru o morf -iya- /-iyā-/ (< ide. *- iē-), resp. v plurálu o morf. -i- (< ide. *-ī-); u tematických sloves je kmen rozšířen o morf o Ca i- /-a i-/ (< ide. *-o-ī-). 10.2. Příklady: ydiša /yada išā/ "necht uctíváš". Ve spojení s prohibitivní partikulí ma /mā/ vyjadřuje zákaz. 10.3. Tvary optativu mají speciální, kontextem podmíněný význam, často s jemnými sémantickými nuancemi, které, s ohledem na mizivou frekvenci těchto tvarů ve staroperském korpusu, jsou jež těžko uchopitelné. Optativ aoristu vyjadřuje přání: ajm i iya /ājamiyā/ "at přijde"; optativ perfekta má význam irreálného minulého děje: DB I,50: čxriya /čaxriyā/ "byl by (to) udělal".
10 10.4. Určitou morfologickou anomálii představují optativní tvary prézenta, které mají navíc augment. Podle Karla Hoffmanna 1 označují tyto tvary opakovaný minulý děj: avajniya /avājaniyā/ (< *ava-ajan-yā-t) "stále zabíjel" (DB I,51,52). 11. PERFEKTUM 11.1. Ve staré perštině jeněkdejší indoírán. perfektum doloženo jen v jednom tvaru: DB I,50: čxriya /čaxriyā/, sg. opt. perf. akt. "byl by (to) udělal". 11.2. Jinak je perfektum nahrazováno perifrastickou konstrukcí, 2 která se skládá z verbálního adjektiva (perfektního pasivního participia) zakončeného na -ta- a z tvaru kopuly "být", která však často vypadá a u transitivních sloves je v této konstrukci agens vyjádřen genitivem. 11.3. Typická je konstrukce (DB I,27) im ty mna krtm /ima taya manā k rtam/ "co jsem udělal" (dosl. "to <je>, co mnou (= genitiv) učiněno <jest>") 3, která sémanticky zcela odpovídá frázi s určitým tvarem slovesa např. (DB I,72) im ty adm ak u unvm /ima taya adam akunavam/ "to <je>, co jsem učinil". 4 Příklad konstrukce, kde se kopula zachovala je např. v DPe 22: yd i iy kar pars pat ahtiy /yadi kāra pārsa pāta ahati/ "když perské vojsko bylo (= ahati) chráněno" 11.4. Tato konstrukce je doložena rovněž poté ve střední perštině(mam kart, v novoperštině s osobními koncovkami mam kard-am) a v dalších íránských dialektech. 1 HOFFMANN Karl, Aufsätze, S. 617. Srv. také SKJÆRVØ Prods Oktor, Remarks on the Old Persian verbal system. In: MSS 45,1985, str. 220. 2 Tato konstrukce se v odborné literatuře nazývá různě: GEIGER hovoří o pasívní konstrukci, BENVENISTE a další (naposled zřejmě SKJÆRVØ Prods Oktor, Remarks on the Old Persian verbal system. In: MSS 45,1985, str. 211-218) o posesívní konstrukci. Rüdiger SCHMITT, Compendium, str. používá termín "neoperfektum". 3 Stejná konstrukce je např. v DB II,91-92; DB III,10; DB III,20-21; DB III,53; DB III,76 a jinde. 4 Stejná pasáž je v BD IV,40. V BD IV 1 násl. jsou obě fráze za sebou v podobném kontextu: \atiy dary[vuš] xšay\iy im t/y (2) mna krtm [babiru]v \atiy d(3)aryvuš xš[ay\i]y im ty adm akuun/vm (4) všna aur[mzd]ah /\āti dārayavauš xšāya\iya ima taya manā k rtam bābira u. \āti dārayavauš xšāya\iya ima taya adam akunavam vašnā auramazdāha../ dosl. "Hlásá Darios, král: To <je>, co mnou (= gen.) učiněno <jest> v Babylóně. Hlásá Darios, král: To <je>, co jsem vykonal z vůle Auramazdy...