VYUŢITÍ POMŮCEK PŘI PLAVECKÉM VÝCVIKU DĚTÍ 1. 5. TŘÍDY ZŠ.

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA ATLETIKY, PLAVÁNÍ A SPORTŮ V PŘÍRODĚ VYUŢITÍ POMŮCEK PŘI PLAVECKÉM VÝCVIKU DĚTÍ 1. 5. TŘÍDY ZŠ. Bakalářská práce v oboru ASAK Vedoucí práce: Mgr. Dita Hlavoňová, Ph.D. Autor: Jitka Králíková Brno, 2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Dity Hlavoňové, Ph.D., s vyuţitím zdrojů uvedených v soupisu literatury.

Ráda bych poděkovala paní Mgr. Ditě Hlavoňové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, vstřícnost a ochotu při vypracování mé bakalářské práce. Děkuji také všem, kteří se nějakou mírou podíleli na zdárném dokončení této práce a při pořizování fotografií.

Obsah 1 Úvod... 5 2 Zdravotní aspekty plavání... 6 2.1 Účinky plavání na lidský organismus... 6 2.2 Vliv vodního prostředí na lidský organismus... 7 2.3 Příčiny vzniku úrazů a poranění ve vodě... 8 3 Organizace a struktura plaveckého výcviku... 10 3.1 Úrovně plaveckého výcviku... 10 3.2 Didaktický postup při výuce plavání... 11 3.3 Školní plavání... 14 4 Plavecké pomůcky... 16 4.1 Typy plaveckých pomůcek... 16 4.2 Přehled nejpouţívanějších pomůcek ve výuce plavání... 17 5 Technika plaveckých způsobu a vyuţití plaveckých pomůcek... 27 5.1 Prsa... 27 5.2 Kraul... 30 5.3 Znak... 34 5.4 Motýlek... 39 6 Plavecká škola v Kuřimi... 43 6.1 Plavecký výcvik dětí 1. stupně základních škol... 43 7 Diskuse... 48 8 Závěr... 49 9 Soupis literatury a pramenů... 50 10 Seznam obrázků... 51 Resumé... 52

1 Úvod Plavání je jedním z nejoblíbenějších sportů na světě. Přispívá ke zdraví, tělesné a duševní zdatnosti člověka. Plavání pozitivně působí na činnost srdce, cévní soustavy, zlepšuje krevní oběh, dýchání, kloubní pohyblivost, otuţilost a urychluje rehabilitaci. Umoţňuje získání fyzické zdatnosti od raného věku aţ do vysokého stáří. Plavání tvoří nedílnou součást školní tělesné výchovy a patří pro své významné aspekty mezi nejvíce uţívané sportovní aktivity pro všechny. V plavání rozlišujeme čtyři plavecké styly a to prsa, kraul, znak a motýlek, v nichţ se pořádají závody na různě dlouhé tratě. Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala Vyuţití pomůcek při plaveckém výcviku dětí 1. 5. třídy základních škol. Důvodem mé volby bylo, ţe mě plavání baví, sama jsem jako malé dítě plavecký výcvik pro základní školy absolvovala, a také jsem se v průběhu roku 2012 jako pomocná pedagogická síla základní školy Říčany u Brna plaveckého výcviku dětí v Kuřimi zúčastňovala. Cílem této práce je shromáţdění dostupných informací o plaveckých pomůckách, způsobu jejich vyuţití a vhodnosti při plaveckém výcviku a dále uvést jak vypadá skladba plaveckého výcviku dětí prvního stupně základních škol v plavecké škole. Pouţitou metodou je studium odborné literatury a dostupných zdrojů, jejichţ seznam je uveden na konci práce a dále poznatky a informace získané při pedagogickém dozoru v plavecké škole. Ve své práci se zaměřím na zdravotní aspekty plavání, ve kterých se budu zabývat i působením pozitivních a negativních vlivů plavání na zdravotní stav člověka a příčinami vzniku úrazů ve vodě. Dále se budu věnovat organizaci a struktuře plaveckého výcviku dětí, kde popíši jednotlivé úrovně plaveckého výcviku, didaktický postup při výuce plavání, skladbu plavecké hodiny dětí ZŠ a volbu prvního plaveckého způsobu. Dále se zaměřím na samotné plavecké pomůcky, které se pouţívají v plaveckém výcviku. Uvedu jejich rozdělení, typy, přehled nejpouţívanějších pomůcek a jejich vyuţití při nácviku plaveckých stylů. A na konci práce popíši, jak probíhá výuka plavání dětí v plavecké škole v Kuřimi. 5

2 Zdravotní aspekty plavání 2.1 Účinky plavání na lidský organismus Plavání je jednou z biologicky nejúčinnějších forem tělesné aktivity. Podporuje všestranný rozvoj svalstva celého těla, včetně svalových skupin, které jsou v běţném ţivotě zanedbávány. Specifickou vlastností dobrých plavců je pocit vody při záběrové fázi pohybu končetin, coţ je podmíněno komplexem informací z analyzátorů o poloze a pohybu jednotlivých částí těla, o vynaloţeném úsilí a dotykových počitcích při pohybu ve vodě (Bank, 1991, p. 6). Plavání má na lidský organismus příznivý vliv, který se projevuje zejména v oblasti pohybového aparátu, oběhového systému, dýchací soustavy a látkové výměny. Svalstvo a pohybový aparát: ve vodě dochází k odlehčení svalstva páteře, krku, ramenou, zad, kyčlí, kolen, kotníku. Dochází k uvolnění trvalého napětí svalových skupin, jeţ jsou přetěţovány během kaţdodenního ţivota. Pomocí plavání můţeme odstranit vady způsobené špatným drţením těla např. svalové dysbalance páteře. Značný rozsah pohybů horními a dolními končetinami během plavání působí příznivě na udrţování kloubní pohyblivosti. Srdce a oběhový systém: dochází ke zpomalení srdeční frekvence (bradykardii), sníţení klidových hodnot krevního tlaku, zvětšení minutového srdečního objemu (objem krve vypuzený srdcem do oběhu za jednu minutu), udrţení elasticity cév, zrychlení zpětného toku ţilní krve z nohou. Tímto dochází k lepšímu vyuţití oběhového systému. Dýchací soustava: plavání působí na zvětšení vitální kapacity plic (mnoţství vzduchu vypuzeného z plic maximálním výdechem po maximálním nádechu). Coţ vede k tomu, ţe se do plic dostane větší mnoţství kyslíku, tím se zvýší počet červených krvinek a svaly se stanou odolnější vůči kyslíkovému dluhu (nadspotřebě kyslíku po výkonu). Dobrá technika dýchání má pozitivní vliv na dýchací systém, jelikoţ při nádechu musí dýchací svaly vyvíjet zvýšené úsilí k překonání obklopujícího tlaku vody, coţ přispívá k jejich posilování. Taktéţ nutný intenzivní výdech do vody proti jejímu odporu přispívá k vyššímu zatěţování respiračních (dýchacích) orgánů a tedy ke zlepšení jejich funkcí. Naopak špatná technika dýchání jako je povrchní a nucené dýchání zvyšuje tlak v hrudním koši, tím omezuje vypuzování krve srdcem a způsobuje dřívější a větší únavu. Látková výměna: systém látkové výměny je nucen při zvýšeném výkonu fungovat ekonomičtěji. Vysoká spotřeba kalorií zvláště u vytrvalostních plavců (spotřebují kolem 6000 kcal/ den) musí být kompenzována vyváţenou stravou, jinak povede k úbytku váhy (Bělková, 2006). 6

Pobyt ve vodě ovlivňuje pozitivně rozvoj termoregulačních schopností a tím přispívá k otuţování organizmu, které vede ke zlepšování odolnosti vůči teplotním změnám a infekcím. Plavání se řadí ke sportům s nízkou úrazovostí, neboť vodní prostředí svým odporem znemoţňuje prudké, švihové a silové pohyby, které brzdí, aniţ by omezilo rozsah pohybů v kloubech. Plavání je vhodnou formou pohybové aktivity v kaţdém věku. Plavat mohou lidé zdatní i méně zdatní, lidé s nadměrnou váhou a dokonce i lidé s různým stupněm tělesného postiţení. Plavecký výcvik, který je prováděn soustavně, má blahodárný vliv na zdravotní stav všech, kteří ho provozují (Bank, 1991, p. 7). 2.2 Vliv vodního prostředí na lidský organismus Při pobytu ve vodě je člověk vystaven působení řady vlivů. Příjemný pobyt člověka ve vodě záleţí na tom, jak se jeho organismus s těmito vlivy vyrovná. K základním vlivům vodního prostředí na člověka řadíme vliv tepelný, vliv mechanický a vliv chemický (Bank, 1991, p. 5). Tepelný vliv prostředí Vodní prostředí je výborný vodič tepla (25 krát lepší neţ vzduch). To způsobuje značné tepelné ztráty, zejména při niţších teplotách. Neutrální teplota vody pro člověka v klidu je 33-35 C. Při tréninku nebo závodě ve vodě teplé 24-26 C nedochází k tepelným ztrátám, teplota se udrţuje na stejné hodnotě nebo dokonce mírně stoupá (Havlíčková, Bartůňková, Dlouhá, Melichna, Šrámek & Vránová, 2006, p. 162). Podle L. Banka (1991, p. 6) teplota vody v bazénu by měla být podle věku ţáků, kteří se v ní učí plavat. Čím jsou ţáci mladší, tím by měla být voda teplejší. Ţáci předškolního věku by měli mít teplotu vody kolem 30 C, ţáci první aţ třetí třídy kolem 28-30 C, ţáci čtvrtých a vyšších ročníků kolem 25-28 C. Pokud je voda chladnější (pod 18 C), je nutné plavecký výcvik přiměřeně zkrátit, aby se předešlo poklesu tělesné teploty způsobující svalový třes, promodrání částí těla, zejména rtů, uší, obličeje a končetin. Při přetrvávajícím pocitu chladu se doporučuje výcvik ukončit. Stejného názoru je i Havlíčková et al. (2006, p. 162), kteří uvádějí, ţe při poklesu teploty vody pod 18 C nastává třesová termoregulace a vyjma otuţilců a dálkových plavců doporučují výcvik ukončit. 7

Mechanický vliv prostředí Během plavání na povrch těla působí hydrostatický tlak sloupce vody, který je daný hloubkou ponoření těla. Kdyţ jsme v klidové poloze, tlak v plicích je stejný jako nad hladinou, a proto při nádechu musí dýchací svaly tenhle tlak překlenout. Tento tlak při pravidelném vytrvalostním plavání příznivě působí na rozvoj ventilačních schopností organismu, zvětšuje se síla výdechu a tím pádem i dechová rezerva. Působí také na krevní oběh, který se přemisťuje ze ţilního systému kůţe a podkoţí do nitrohrudního prostoru, kde naplňuje velké ţíly, myokard a plicní oběh více neţ za normálních okolností. Přínosem pro činnost oběhové soustavy během plavání je horizontální poloha těla usnadňující návrat krve k srdci (Bank, 1991, p. 6). Chemický vliv prostředí Pouţívané chemické látky k dezinfekci a ošetření vody v bazénech mohou dráţdit sliznici dutiny ústní, oční spojivky a dýchací cesty. Nejčastější látkou je plynný chlór (Bank, 1991, p. 6). U citlivých jedinců se můţe dráţdivý účinek látky dostavit i při běţné koncentraci. Je vhodné, aby tito lidé pouţívali plavecké brýle, čepice, po plavání se osprchovali a následně ošetřili tělovým krémem. Výše uvedené vlivy vodního prostředí mají odlišné účinky na člověka. Tepelný a mechanický vliv je pozitivní, vyuţívají se v hydroterapii, relaxačním a zdravotním plavání. Chemický vliv můţe mít negativní účinek vzhledem k pouţívání dezinfekčních prostředků, a tudíţ můţe člověka při pobytu ve vodě omezovat. Chemickému účinku chlóru se dá předejít pouţíváním soli jako dezinfekčního prostředku. 2.3 Příčiny vzniku úrazů a poranění ve vodě Přestoţe se plavání řadí ke sportům s niţší úrazovostí, biomechanika plaveckých stylů a náročné rotační pohyby zejména u motýlka, kraulu a znaku způsobují přetěţování určitých svalových skupin a někdy dochází k postiţení některých svalů např. deltového či nadhřebenového svalu. U stylu motýlek se můţe vyskytnout velká bederní lordóza v důsledku velkého zatíţení napřimovačů páteře, která můţe vést k pozdějším bolestivým syndromům. Často se u plavců vyskytuje tzv. plavecké rameno (i u stylů kraul a znak), jehoţ příčinou je opakované dlouhodobé přetíţení ramene (asi dva miliony cyklů pohybu za rok). 8

U stylu prsa mají plavci mnohdy problémy s kolenními vazy a menisky. Prsařské koleno se vyznačuje bolestí na vnitřní straně kolene, jedná se o zánětlivou reakci vazů (především vnitřní postranní vaz) v oblasti kolene. Dále jsou to různé koţní infekce především plísně, záněty zevních zvukovodů, spojivek, nosní dutiny. Přetíţení metabolismu náročným vytrvalostním tréninkem mívá imunosupresivní účinek (sníţení protilátek v krvi), (Novotný, Bernaciková, Hrazdira, Sebera & Chaloupecká, 2009). U dálkových plaveb (35 km) se můţe projevit kinetóza (nevolnost a závratě), nystagmus (nekontrolované, rychlé a trhavé pohyby očních bulbů), objevují se i přechodné poruchy stoje a chůze. Shrnutí Plavání přispívá ke zdraví, tělesné a duševní kondici člověka. Pozitivně působí na svalstvo, pohybový aparát, činnost srdce, dýchací soustavu, látkovou výměnu a přispívá k otuţilosti. Tepelný a mechanický vliv vodního prostředí má pozitivní vliv na člověka, chemický vliv můţe působit i negativně. Přestoţe se u závodních plavců mohou vyskytovat závaţná poranění pohybové aparátu, u rekreačního plavání se s poraněním takovéhoto typu setkáváme jen výjimečně. 9

3 Organizace a struktura plaveckého výcviku Organizace je velmi důleţitá pro úspěšnost plaveckého výcviku. Při správném vedení skupiny (kázeň, přesnost) se znásobí účinnost hodiny a tím se dosáhne vysoké efektivity výcviku. Ţáky rozdělujeme do druţstev většinou podle jejich vztahu k vodě a úrovně plaveckých dovedností. Ţákům určíme jejich pořadí v druţstvu při výcviku. Druţstvo uspořádáváme tak, aby všichni ţáci mohli neustále sledovat předvádění, vysvětlování a opravy chyb (vytvoření správné pohybové představy). Prostor výcviku vybíráme podle vyspělosti ţáků a povahy cvičeného prvku (mělčina, hloubka, šířka nebo délka bazénu) (Roztočil & Švec, 1996, p. 12). 3.1 Úrovně plaveckého výcviku Úkoly a cíle plaveckého výcviku jsou členěny podle etapy, v níţ výcvik probíhá. Etapy zahrnují přípravný, základní, zdokonalovací a sportovní výcvik. Přípravný výcvik Je určen pro děti předškolního věku, zahrnuje individuální výcvik dětí v rodině a výcvik v plaveckém zařízení. Jeho cílem je, aby děti zvládly všechny dovednosti tak, aby se u nich vytvořil předpoklad pro naučení jednoho plaveckého stylu (obvykle znaku). Zahrnuje seznámení s vodním prostředím, otuţování, potápění a orientaci ve vodě, splývání v obou polohách, dýchání do vody a základní lokomoce ve vodě pomocí pohybu nohou (Bank, 1991, p. 12). Základní plavecký výcvik Úkolem je naučit děti plavat jedním způsobem, zbavit neplavce strachu z vody a naučit jej základní orientaci pod vodou. Úspěšný absolvent tohoto výcviku by měl uplavat bez přerušení 100-200 m. Výuka je organizována obvykle kolektivně a vedena cvičitelem. Měla by obsahovat nejméně 30-40 lekcí. Na základních školách se realizuje většinou 20 lekcí. Zdokonalovací výcvik Obsah zdokonalovacího výcviku se zčásti prolíná se základním výcvikem. Úkolem a cílem je, aby se ţáci naučili plavat všemi plaveckými způsoby a zvládli plavání pod vodou. U ţáků má vytvořit předpoklady pro zdolávání vodních překáţek ve sloţitějších podmínkách (vlny, vítr, proud, chladná voda). Výcvik probíhá 4-6 měsíců. Součástí je soubor teoretických a 10

praktických znalostí a dovedností, dopomoc a záchrana tonoucího, poskytnutí první pomoci po záchraně. Správné základy plavecké techniky (styl) by měly být získány jiţ v základním výcviku a rozvíjeny ve zdokonalovacím výcviku (Motyčka et al, 2001, p. 14). Sportovní výcvik Představuje mnoholetý (aţ 15 let i více) systematický pedagogický proces, jeţ má za cíl dosáhnout co nejvyššího sportovního výkonu. Trénink se koná mnohokrát týdně a uplavané denní dávky mohou překročit i 10 km. Trénink musí být doplněn posilovacími a rehabilitačními cviky, bývá individuální nebo skupinový (Motyčka et al, 2001, p. 14). Za ideální se povaţuje trénink ve dvojicích stejné výkonnosti. Trénink vede a řídí trenér s pomocí svého realizačního týmu, který je tvořen pomocnými trenéry, lékařem, masérem, technikem. 3.2 Didaktický postup při výuce plavání Abychom někoho naučili plavat, musíme u něj vytvořit z nacvičeného pohybu plaveckou dovednost. Nejprve je třeba vytvořit správnou představu poţadovaného pohybu a poté převést představu na skutečný pohyb (ukázka - pokus). Nejdříve s neplavci cvičíme na suchu a potom ve vodě. Ţáci musí vědět a vidět co od nich vyţadujeme. Tím si vytvoří představu vzorového pohybu a snaţí se mu přiblíţit. Ukázka je proto velmi důleţitá část výuky. Vyučovací metody základního plaveckého výcviku Volba výukových metod závisí na stylu vyučování učitelů, je vhodné ţáky během výuky pro danou činnost motivovat. Mnohdy je velkou motivací uţ to, ţe učitel dokáţe poţadovaný cvik sám předvést. Nejčastější metody jsou: a) metoda ukázky správně provedená ukázka je nezbytným předpokladem pro vytvoření pohybové představy. Význam ukázky stoupá s věkem ţáků. Ukázka musí být správná a názorná, pedagog při ní můţe zdůraznit klíčové momenty slovně. b) metoda cvičení na suchu probíhá vedeným pohybem, samostatným pohybem, bez nácviku dýchání, s nácvikem dýchání. Nácvik plaveckých pohybů na suchu má pomocný charakter, informativní význam, snaţíme se co nejvíce přiblíţit plavecké poloze (Roztočil & Švec, 1996, p. 11). c) metoda slovní výhodou při nácviku techniky je vystihnutí podstatné souvislosti a podstatných bodů nácviku. Umoţňuje ve vhodnou dobu formulovat jasné pokyny. Základní pokyny ţákům sdělujeme uţ před vstupem do bazénu. Pokud lektor potřebuje 11

upravit činnost dětí, odvolá je z vody a informace jim sdělí na suchu ve vhodném postavení (ţáci - učitel). V průběhu výcviku se lektor snaţí omezit slovní instrukce na akustické nebo optické signály, protoţe jsou srozumitelnější. d) metoda opakovaného cvičení z motorického hlediska je nejdůleţitější metodou. Existuje přímá souvislost mezi počtem opakování cvičení a zvyšování úrovně techniky. V plavání, kde je omezena zraková kontrola a tím následná regulace vlastního pohybu, je nezbytné pouţívat při tomto opakování zpětnou vazbu (kontrola pohybu pedagogem) (Roztočil & Švec, 1996, p. 11). Aby byla zpětná vazba účinná, musí být pravidelná. Tím se zamezí opakování chyby a vzniku chybného stereotypu. Důležité prvky plavecké výuky základní poloha - umět splývání na prsou i zádech a uvolněně leţet na vodě bez křečovitosti dýchání - soustavně nacvičovat a opakovat (delší výdech a kratší nádech) pohyb dolních končetin - měl by být uvolněný, pruţný, vytrvalý, konaný pod hladinou, správné natočení záběrových ploch s přesným časovým průběhem pohyb horních končetin - měl by být uvolněný s citem pro vodu, střídání fáze záběru a uvolnění, poloha vysokého lokte souhra - časové sladění koordinace horních a dolních končetin s dýcháním, dbá se na pravidelnost a rytmus vyplavání - je součástí závěrečné části základního plaveckého výcviku, prohlubují se v něm naučené pohybové návyky a dochází k jejich automatizaci Volba prvního plaveckého stylu ve výuce plavání Náročnost jednotlivých plaveckých stylů není stejná. Za jednodušší se povaţují plavecké způsoby kraul a znak. Jsou pro ně charakteristické střídavé pohyby končetin, které jsou pro člověka přirozené. Plavecký způsob prsa je koordinačně náročnější. S těmito základními charakteristikami souvisí otázka volby prvého způsobu při plaveckém výcviku neplavců. Je rovněţ nezbytné brát v úvahu věk, individuální zvláštnosti, eventuálně pohlaví, prostředí a materiální podmínky (Bank, 1991, p. 18-19). 12

V Americe a Austrálii by nás učili zásadně kraul, eventuálně základní znak s pohybem paţí podél boků. S prsařským způsobem a způsobem motýlek bychom se setkali téměř výhradně aţ v plaveckém sportovním tréninku. Plavecké školy v České republice stále nejčastěji učí prsa. Při jejich náročnosti na výuku bývá výsledek u běţné populace často málo uspokojivý. Záběrové polohy nejsou ani účinné ani symetrické, absentuje výdech do vody. V plaveckém vzdělávání doporučujeme vsadit na kraul. Plavecká poloha i koordinace dýchání s plaveckými pohyby se dají při dodrţení správné posloupnosti při výuce dobře zvládnout (Čechovská & Miler, 2008, p. 30). Naproti tomu M. Pédroletti (2007, p. 56) si myslí, ţe plavecký způsob prsa je pro začátečníka nejsnadnější a nejkomplexnější plaveckou technikou, jejichţ základní forma umoţňuje díky lehce zvládnutelným záběrům nohou snadný pohyb ve vodě. Plavecký styl prsa V České republice má dlouholetou tradici jako první plavecký způsob. Je nejvíce rozšířen v rekreačním plavání. Výhodou tohoto způsobu je, ţe umoţňuje dobrou orientaci plavce a vytrvalé plavaní na dlouhé vzdálenosti. Nevýhodou jsou vysoké nároky na koordinaci a souměrnost pohybů. V plavecké výuce bývá zařazován u dětí od 8 let. Tento styl je pro zjednodušené dýchání vhodný i při výcviku dospělých neplavců. Plavecký styl kraul Patří mezi základní plavecký styl ve sportovním plavání, vyuţívá se i v dalších plaveckých sportech. Mezi výhody patří jednoduchost pohybových prvků a moţnost vyuţití v kondičním plavání. Je vhodný jako první způsob při plavecké výuce dětí předškolního věku. Nevýhodou je náročnost nácviku dýchání a ztíţená orientace ve vodě. Plavecký styl znak Znak je přirozeným a koordinačně nenáročným stylem. Jeho výhodou je snadné dýchání a nevýhodou špatná orientace ve vodě. V některých vyspělých státech je propagován jako první plavecký způsob při plaveckém výcviku. Povaţuje se za nejvhodnější styl pro nejmenší děti. Plavecký styl motýlek Motýlek je nejtěţším plaveckým stylem, neboť je fyzicky a koordinačně velmi náročný. Jeho naučení trvá dlouho. Z těchto důvodů není vhodný jako první plavecký styl. Děti předškolního věku se ho obvykle neučí, bývá zařazován do výuky aţ dětí školního věku, pokud mají zvládnuté předchozí styly (prsa, kraul, znak). 13

Pokud se na volbu prvního plaveckého stylu podívám vylučovací metodou, tak motýlek je velmi náročný i pro dospělé plavce, tudíţ pro neplavce nepřipadá v úvahu. U znaku se většina neplavců bojí poloţit na vodu na záda, proto bych ho také nevolila jako první plavecký způsob. U kraulu jsou sice snadnější pohyby končetin, ale vzhledem k tomu, ţe tento styl nutí k poloţení hlavy na vodní hladinu (u neplavců, protoţe pokročilý plavci hlavu ponoří), mají z toho většinou začátečníci strach pro moţné vdechnutí vody. Uhýbají proto přirozenému pohybu horních končetin, který nahrazují nekoordinovanými pohyby, které s tímto stylem nemají nic společného. Já osobně bych jako první plavecký způsob zvolila styl prsa, protoţe je nejpomalejší z plaveckých způsobů, a tudíţ v něm mají neplavci nejvíce času na provedení pohybu, je tam dobrá orientace plavce a hlavně neplavec má hlavu několik centimetrů nad vodní hladinou, proto se dle mého názoru neplavec cítí u tohoto stylu nejbezpečněji. 3.3 Školní plavání Podle vyhlášky ke školskému zákonu č.48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky lze výuku plavání uskutečňovat v souladu se školním vzdělávacím programem ve dvou zpravidla po sobě následujících ročnících prvního stupně, a to v rozsahu nejméně 20 vyučovacích hodin během jednoho ročníku. Z vyhlášky tedy vyplývá, ţe výuka plavání v dané základní škole je závislá na tom, zda s ní počítá školní vzdělávací program dané školy. O výuce plavání rozhoduje a zajišťuje ji ředitel ZŠ školy. Výuku můţe zajistit v plavecké škole nebo u jiného subjektu, tedy fyzické či právnické osoby vykonávající tuto činnost. Je důleţité si uvědomit, ţe pokud je výuka plávání uskutečněna, stává se součástí vyučování v základní škole, a tudíţ odpovědnost nese ředitel školy. Ředitel musí také ověřit, zda v plaveckém zařízení jsou vyhovující hygienické podmínky ze strany zařízení, odbornost poskytované výuky, podmínky k zajištění bezpečnosti a zdraví ţáků atd. 14

Skladba plavecké hodiny dětí základní školy Hodina je svou strukturou podobná klasické hodině tělesné výchovy. Skladbu plavecké hodiny tvoří: Úvodní část - zahrnuje nástup, prezentaci, rozdělení do druţstev, seznámení s programem hodiny, organizační pokyny a informace o bezpečnosti. Průpravná část - obsahuje jak samostatnou činnost ve vodě (hračky - míče), tak organizovanou činnost (honičky, hry). Cílem průpravné části je příprava pohybového a nervového systému dětí na hlavní část výuky. Hlavní část - opakování jiţ naučených pohybů v různých formách (hry) za vyuţití plaveckých pomůcek, nácvik nových plaveckých pohybů na suchu i ve vodě a jejich spojení v jeden celek. Závěrečná část - zahrnuje skoky a pády do vody, skluzavku, volné plavání, vylovování předmětů atd. Na konci hodiny je proveden nástup, při kterém proběhne zhodnocení, pochvaly, nastíní se činnost v další hodině a pozdravem se ukončí celý plavecký výcvik. Shrnutí V plavání je důleţitá organizace a struktura plaveckého výcviku, neboť přispívá k efektivnosti výuky a eliminaci moţných rizik. V plaveckém výcviku rozlišujeme čtyři etapy, které jsou rozděleny podle plavecké úrovně ţáků na přípravný výcvik, základní plavecký výcvik, zdokonalovací výcvik a sportovní výcvik. V didaktice při výuce plavání vyuţíváme u ţáků různé metody výcviku např. metodu slovní, ukázky, cvičení na suchu a metodu opakovaného cvičení. Při volbě prvního plaveckého stylu nejsou jednotní ani autoři knih. V ČR se preferuje styl prsa. V základní škole mají děti moţnost v rámci běţné výuky absolvovat základní plavecký výcvik v rozsahu 20 vyučovacích hodin, pokud ho ředitel školy zahrne do školní vzdělávacího programu. 15

4 Plavecké pomůcky V průběhu vývoje plavání došlo také k vývoji plaveckých pomůcek. Zpočátku se pouţívaly pouze klasické plavecké desky, které byly postupně vyráběny ze dřeva, polystyrenu nebo korku. S vývojem materiálů, metod výuky a tréninku roste mnoţství pouţívaných pomůcek. V současné době se vyrábějí z lehkých, plovoucích, pruţných a nesavých materiálů ve velké škále výrazných barev. Jsou k dispozici plavecké desky různých velikostí a tvarů. Dále pomůcky pro nadlehčení, např. piškoty, plavecké pásy s odepínacími díly, ohebné tyče-nudle, límce, rukávky, dětské nadlehčovací vesty. Pomůcky nám pomáhají zefektivnit a zpestřit program ve vodě (Čechovská & Miler, 2008, p. 126). Dle mého názoru plavecké pomůcky dnes tvoří nezbytnou součást plavecké výuky. Ţákům pomáhají a usnadňují učení plaveckých stylů, pomáhají překonat psychické zábrany z vody, vytváří pocity bezpečí a jistoty. Při nadlehčení se získá stabilní poloha, která vede k psychickému uklidnění ţáků. Vytváří se tak podmínky vhodné k tomu, aby se ţáci mohli koncentrovat na výuku. Pomůcky zároveň usnadňují opakování správně provedeného pohybu. Díky tomu jsou ţáci brzy schopni zvládnout stejné cvičení i bez nadlehčovacích pomůcek a nejisté pohyby se stávají účinnější a efektivnější. Nácvik nadlehčení se však nesmí stát zvykem. Vyuţívá se jako dopomoc ve smyslu od lehkého k obtíţnějšímu. Pomůcky jsou hodně variabilní, dají se mezi sebou snadno spojovat a skládat, jejich aplikace záleţí na přístupu a fantazii učitele. Z důvodů hygieny a ochrany zdraví ţáků se pomůcky pravidelně dezinfikují a skladují na nerezových stojanech a ve větratelném skladě. 4.1 Typy plaveckých pomůcek V plavecké škole mají pomůcky rozděleny do třech skupin: pomůcky k nadlehčení - odstraňují u neplavců strach z vody a hloubky, pomáhají při nácviku základních plaveckých poloh. Při jejich pouţití je třeba brát zřetel na stabilitu z důvodu jejich bezpečnosti a na moţnosti správného provedení pohybu. Patří sem např. nadlehčovací pásy, krouţky, nafukovací rukávky, desky (různých tvarů i velikostí). pomůcky k doplnění výuky pouţívají se k rychlejšímu zvládnutí nacvičovaných pohybů, pomáhají v odstraňování chyb a doplňují metodiky výuky. Patří sem např. předměty na lovení, ploutve, míče, tyče. pomůcky ke zpestření výuky - pouţívají se ke zpestření výuky, zvýšení aktivity a zájmu u dětí. Patří sem např. skluzavka, nafukovací zvířátka, čluny. 16

Přičemţ nejvíce vyuţívají pomůcky nadlehčovací, se kterými procvičují plavecké styly a jejich vyuţití tvoří hlavní náplň hodiny. Zásady použití nadlehčovacích pomůcek Aby byla výuka s pouţitím pomůcek efektivní a účelná, musí se dodrţet tyto zásady: pomůcka musí být umístěna takovým způsobem, aby udrţovala správnou plaveckou polohu pomůcka nesmí překáţet v pohybu nadlehčení s vyuţitím pomůcky musí být přiměřené na nadlehčení si neplavci nesmí zvyknout Poté, co jsem viděla vyuţití pomůcek v plavecké škole, si nedovedu představit, jak by všechny plavecké dovednosti, které lektorky s dětmi za pomocí pomůcek nacvičovali, procvičili bez nich. Navíc díky velké variabilitě pomůcek a jejich vyuţití, měly děti vţdy pestrou výuku a pokaţdé v ní zaţily něco nového. 4.2 Přehled nejpoužívanějších pomůcek ve výuce plavání V této kapitole uvádím přehled nejpouţívanějších pomůcek v plaveckém výcviku dětí, které vyuţívá plavecká škola v Kuřimi, Rovněţ u kaţdé pomůcky uvádím svými slovy, k jakým účelům se v plavecké škole vyuţívá a jakou tam plní funkci. Plavecký ponton Plavecký ponton (obr. 1) se řadí mezi nezbytné pomůcky u začátečníků. Vzhledem k jeho velikosti (950 x 700 x 38 mm) se pouţívá k prvotnímu nácviku prsových nohou. K nácviku znakových a kraulových nohou se příliš nehodí, protoţe nelze zaujmout potřebné polohy pro nácvik těchto plaveckých stylů. Ponton můţeme vyuţít i na suchu, ţáci si na něj mohou sednout nebo lehnout a vyuţít jej místo podlahy. 17

Obr. 1: Plavecký ponton (Zdroj: vlastní) Jednotlivé pontony lze k sobě spojovat pomocí spojovacích popruhů anebo vodních nudlí. Tímto způsobem můţeme pro ţáky vytvořit zajímavé atrakce jako skluzavku, molo, lehátko, domeček, most (obr. 2), loď atd. Atrakce do výuky zpravidla zařazujeme na konci hodiny, slouţí především pro zábavu ţáků. Obr. 2: Most s vyuţitím pontonu a nudlí (Zdroj: vlastní) 18

Během výuky můţeme rovněţ vyuţít i ponton s otvorem. Vyuţívá se k vytvoření mola a pří skocích do vody (obr. 3). Ţáci skáčou po nohách nebo po hlavě do otvoru v desce. Pokud spojíme několik plných pontonů, kde jako poslední prvek necháme ponton s otvorem, vznikne celé molo, které můţeme umístit na vodní hladinu. Úkolem ţáků je pak doběhnout po molu co nejdále, pokud moţno aţ na konec a proskočit otvorem v pontonu. Obr. 3: Nácvik skoku do vody s vyuţitím pontonu s otvorem (Zdroj: vlastní) Plavecká deska Plavecká deska patří mezi nejvyuţívanější plaveckou pomůcku. Vyuţívá se ke zdokonalení plavecké techniky i k tréninku plavců. Nejčastěji se pouţívá k nadlehčení horní poloviny těla např. plavání s předpaţením - splývavá poloha, pro zefektivnění kopu nohou u kraulu. Plovák Ţába (obr. 4) je určen zejména pro bojácné děti díky své velikosti (720 x 480 x 38 mm). Dítě se chytne rukama za ruce ţabáka, tělem si na něj lehne, přičemţ nohy nechá mezi nohama ţabáka. Plovák slouţí k naučení a zlepšení techniky nohou především u kraulu. 19

Obr. 4: Plovák Ţába (Zdroj: vlastní) Plovák Dena (obr. 5) je malá plavecká deska (480 x 300 x 38 mm), která se ve výuce plavání pouţívá k nácviku dýchání do vody (obr. 6) a k nácviku jednotlivých plaveckých způsobů (prsa, znak a kraul). Pro lepší stabilitu při plavání s tímto plovákem můţeme ţákům dát i další pomůcky (nadlehčovací krouţky, vodní nudle, plavecký pás atd.) Obr. 5: Plovák Dena (Zdroj: vlastní) 20

Obr. 6: Nácvik dýchání do vody s vyuţitím plováku Dena (Zdroj: vlastní) Vodní nudle Vodní nudle (obr. 7) často nazývané ţíţaly do vody jsou ohebnou nadlehčovací pomůckou tvořenou z pěnového materiálu (1600 x 70 mm). Mají široké moţnosti vyuţití: při výuce plavání (především pro nácvik plaveckého způsobu prsa), rehabilitačních cvičeních, aqua aerobicu. Je to zároveň i zábavná pomůcka pro zpestření plavecké výuky formou různých her a soutěţí (obr. 8). Obr. 7: Vodní nudle ţíţala (Zdroj: vlastní) 21

Obr. 8: Hra Lokomotiva s vyuţitím vodních nudlí (Zdroj: vlastní) Nadlehčovací hranol Nadlehčovací hranol (obr. 9) se vyuţívá obdobně jako plavecké nudle (jeho rozměry jsou 1000 x 100 x 38 mm). Slouţí především pro nácvik plaveckého způsobu prsa, kde se umísťuje pod trup ţáka a tím plní stejnou funkci jako nadlehčovací pás. U plaveckých stylů kraul a znak této pomůcky příliš nevyuţíváme, neboť umístění pod trupem brání pohybu horních končetin. U ţáků patří k oblíbeným pomůckám, protoţe se dá pouţít k různým hrám. Obr. 9: Nadlehčovací hranol (Zdroj: vlastní) 22

Monoblok osmička Monoblok osmička často nazývaný piškot (obr. 10) je určený pro trénink horní poloviny těla. Piškot se dává mezi nohy zhruba nad kolena, tím nadnáší nohy, které nevykonávají ţádný pohyb. Naopak horní polovina těla je zapojena intenzivně. Pouţívá se pro zlepšení záběru rukou u všech plaveckých stylů u zdatnějších ţáků. Obr. 10: Monoblok osmička (Zdroj: vlastní) Nadlehčovací kroužky Nadlehčovací krouţky (obr. 11) nahrazují nafukovací rukávky. Jejich úloha je spíše stabilizační, dobře se nasazují, je moţné pouţít i dva páry krouţků zaráz. Mohou se vyuţít také jako samostatná plavecká destička, která se můţe uchopit oběma nebo jednou rukou. Často se vyuţívají u začínajících plavců v kombinaci s ostatními pomůckami např. s nadlehčovacím hranolem (obr. 12). 23

Obr. 11: Nadlehčovací krouţky (Zdroj: vlastní) Obr. 12: Nácvik prsových nohou za vyuţití nadlehčovacího hranolu a krouţku (Zdroj: vlastní) 24

Plavecký pás Plavecký pás (obr. 13) se pouţívá pro nácvik plaveckých stylů znak, prsa a kraul. Výhodou tohoto pásu je, ţe jednotlivé dílky můţeme odebírat nebo přidávat dle potřeby. Pás je dlouhý jeden metr a zapíná se sponou. Můţeme ho vyuţít s více pomůckami najednou např. s nadlehčovacími krouţky. Obr. 13: Plavecký pás (Zdroj: vlastní) Puky s plácačkami Puky s plácačkami (obr. 14) se pouţívají pro nacvičování orientace ve vodě. Po vhození do vody zůstanou leţet na dně bazénu. Děti mají za úkol tyto předměty vylovit. Pro zpestření výuky se pomůcky loví na rychlost, po uplavání určité vzdálenosti pod vodou s následným vylovením, podle barvy, přenáší je pod vodou atd. Při lovení děti nepouţívají ţádné nadlehčovací pomůcky. 25

Obr. 14: Puky s plácačkami (Zdroj: vlastní) Shrnutí Plavecké pomůcky jsou důleţitou součástí plaveckého výcviku dětí v plaveckých školách, vyuţívají je i dospělí a závodní plavci. Díky jejich variabilitě se dají vyuţít jak pro svoji nadlehčovací funkci, tak k doplnění a zpestření výuky pro ţáky všech plaveckých úrovní. 26

5 Technika plaveckých způsobu a využití plaveckých pomůcek 5.1 Prsa Většina lidí na světě, kteří umí plavat, plavou plaveckým způsobem prsa. Jde o nejrozšířenější plavecký způsob se značně dlouhou historií. Jeho technika je popisována jiţ v prvních učebnicích plavání. Pro praktickou vyuţitelnost, dlouhou tradici a závodní popularitu byl dlouho plavecký způsob prsa připomínající plavání ţáby, nazýván způsobem klasickým. Tento plavecký způsob prodělal ve svém vývoji mnoho změn. (Hofer, Felgrová, Jasan & Smolík, 2011, p. 79). Na úpravách stylu měli zásluhu především závodní plavci a trenéři, kteří nestále hledali cesty k co nejefektivnější technice. Tento plavecký styl je v dnešní době pravidly důkladně upřesněn a vymezen. Vývoj se dříve ubíral jiným směrem a snaha o prodlouţení záběru vedla k napodobení kraulového záběru soupaţ a ke vzniku motýlka. Prsa a motýl se plavaly v jedné disciplíně aţ do roku 1952. Nová pravidla zakazují přenos paţí vzduchem. Plavci řešili udrţení délky záběru plaváním pod vodou. Plavání pod vodou s výjimkou jednoho záběru po startu a obrátkách zakázala pravidla v roce 1957 (Roztočil & Švec, 1996, p. 27). Pohyb nohou Pohyby nohou jsou současné a symetrické, jejich provedení je obtíţné. Pohyb dělíme na tři fáze: fáze přípravná (skrčování), fáze záběrová a fáze splývání. V průběhu přípravné fáze se nohy ohýbají v kolenou (zanoţují) se snahou dostat chodidla k hladině. Vzdálenost kolen od sebe je maximálně v šíři boků, paty se pohybují vně kolen. Pohyby jsou v maximálním rozsahu. Při dokončení přípravné fáze je důleţité provést výrazné ohnutí a vytočení chodidel do stran ( fajfky ). V tomto postavení chodidel je proveden vlastní záběr (Čechovská & Miler, 2008, p. 60). Fáze záběrová probíhá 2-3 krát rychleji neţ fáze skrčování. Záběr začíná tlačením chodidel vytočených směrem vzad zevnitř se současným přiblíţením kolen. Nohy se natahují a současně spojují. Pohyb nohou je postupně zrychlený (Roztočil & Švec, 1996, p. 31). Následuje fáze splývání, jejíţ délka je přímo úměrná intenzitě plavání. Při nácviku pohybu nohou, postupovali v plavecké škole následovně. Vyuţívali řadu pomůcek, u nichţ zachovávali určitou posloupnost. Při prvotním nácviku se vyţívá plovák Dena. Dítě se posadí na plovák (na zakulacenou stranu plováku) a jeho šířku vyuţívá jako orientační vzdálenost chodidel. Při tomto nácviku dítě vizuálně kontroluje, zda pohyb je 27

proveden správně. Zpočátku je pohyb veden instruktorem, poté jiţ jen upozorňuje dítě na chyby a kontroluje provedení pohybu. Následuje cvičení u okraje bazénu. Nácvik provádíme v takové hloubce, aby instruktor mohl stát ve vodě a fyzicky opravovat chyby dítěte. Během tohoto nácviku vyuţíváme plavecký ponton. Ponton dáme na okraj bazénu, dítě se na něj posadí a nohy má nad vodní hladinou, aby se pohyb nohou nacvičil jiţ ve vodě. Poté následuje procvičení pohybu nohou na okraji bazénu na břiše na plaveckém pontonu, kdy dítě má horní polovinu těla na pontonu, rukama se ho drţí a nohy provádí ve vodě nácvik prsového kopu. Jakmile toto dítě zvládne, procvičujeme prsový kop za pohybu na vodní ploše s vyuţitím plaveckých pomůcek (obr. 15). Můţeme začít s plaveckým pontonem nebo plovákem Ţába, které mají největší nadlehčovací schopnost. Dále vyuţíváme i plavecký pás, plovák Dena, nadlehčovací hranol, vodní nudle, nadlehčovací krouţky, které můţeme vyuţít společně s plovákem Dena, nadlehčovacím hranolem i vodními nudlemi. Obr. 15: Nácvik prsových nohou s vyuţitím nadlehčovacího hranolu a krouţku (Zdroj: vlastní) Pohyb paží Pohyby paţí jsou současné a symetrické. Podíl hnací síly paţí a nohou je přibliţně stejný. Paţe se pohybují po uzavřených ke konci záběru rozšiřujících se elipsách. Jejich pohyby řídí rytmus pohybu nohou a dýchání (Roztočil & Švec, 1996, p. 29). Rozlišujeme čtyři fáze pohybového cyklu. 28

Fáze přípravná začíná ve vzpaţení. Paţe se pohybují symetricky od sebe do stran (asi 25 cm pod hladinou) a vpřed. Následuje fáze záběrová. Záběrová fáze začíná ohnutím paţí v loketním kloubu a následným záběrem šikmo dolů, předloktí směřuje do stran. Důleţité je jak nastavení záběrových ploch, tak vnitřní strany předloktí a dlaní. V momentě, kdy dlaně dosáhnou úroveň loktů, přitahuje jiţ plavec ohnuté lokty k sobě a k hrudníku. Záběr probíhá stupňovaným úsilím. V momentě přitahování loktů se tělo plavce prohýbá, hlava i ramena se dostávají nad vodní hladinu, přičemţ boky zůstávají na hladině. Plavec se rychle a mohutně nadechuje (Čechovská & Miler, 2008, p. 63). Fáze přenosu začíná po záběrové fázi. Paţe se pohybují švihem vpřed a po dosaţení vzpaţení začíná fáze splývání. Ve fázi splývání plavec vydechuje. Délka výdechu a splývání plavce odpovídá frekvenci pohybových cyklů. Prvotní ukázka probíhá na suchu. Tam lektor přesně a srozumitelně vysvětlí a ukáţe dítěti správnou techniku prsových rukou. Dítě si pohyb nejdříve nacvičí u okraje bazénu v poloze v leţe na břiše a to tak, ţe horní část těla (hlava) zůstává nad vodní hladinou. Dále následuje nácvik s vyuţitím plaveckých pomůcek. Nejdříve vyuţijeme plavecký ponton, na který si dítě lehne tak, aby mělo horní část těla nad hladinou a mohlo procvičovat záběry prsových rukou. V další fázi nácviku vyuţíváme menší plavecké pomůcky např. plavecký pás, nadlehčovací hranol, vodní nudle atd., které si dá dítě pod břicho a opět procvičuje pohyby paţí, dolní končetiny přitom zůstávají v klidu. Souhra pohybu, poloha a dýchání Dílčí pohyby je důleţité provádět symetricky. Osa ramen by měla být ve vodorovné poloze a hlava musí v průběhu celkového pohybu rozrazit vodní hladinu. Paţe při záběru nesmí přesáhnout úroveň kyčlí s výjimkou jednoho tempa po startu a po obrátce, kdy mohou dosáhnout aţ ke stehnům. Pohyby nohou a paţí se při celkovém pohybu spojí. Ekonomicky nejefektivnější způsob plavání je rovnoměrný pohyb vpřed. Zatímco paţe jdou do silného záběru, paty jsou relativně pomalu přitahovány k hýţdím. Vytlačení rukou dopředu je následováno mohutným výkopem nohou, jeţ splývající tělo posune dopředu. Špičkoví plavci toto splývání vynechávají, začátečníci by ale měli ve splývání nějaký čas setrvat (Giehrl & Hahn, 2005, p. 46). Netrénovaní plavci zvedají hlavu k nádechu většinou uţ na začátku záběrové fáze, na rozdíl od sportovních plavců, kteří se nadechují později (zpoţděné nadechování) na konci záběrové fáze. 29

Při nácviku dýchání a souhry pohybu končetin (obr. 16), procvičujeme s dětmi nejdříve pohyb dolních končetin (je pro dítě jednodušší) s výdechem do vody. Vyuţíváme přitom pomůcky jako je nadlehčovací pás, plovák Dena, vodní nudle, nadlehčovací hranol či krouţky. Dítě po záběru nohou, při kterém provede výdech do vody, přechází do splývavé polohy. V další fázi procvičujeme pohyb horních končetin s výdechem do vody. Opět přitom vyuţíváme pomůcky jako je nadlehčovací pás, nadlehčovací hranol, vodní nudle nebo plavecký ponton. Dítě po záběru paţí, při kterém provede výdech do vody, přechází do splývavé polohy. V poslední fázi dítě provádí pohyb horních i dolních končetin současně. Vyuţijeme přitom plavecká pás, který lze upevnit kolem pasu nebo vodní nudle či plavecký hranol, které se umístí pod břicho a pomáhají při nadlehčení. Kdyţ dítě zvládne souhru s pomůckami, dále s ním procvičujeme souhru bez pomůcek. Obr. 16: Kinogram plaveckého stylu prsa (Čechovská, 2007, p. 78) 5.2 Kraul Jak v současné době plavecké výkony ukazují, jedná se o nejefektivnější a nejrychlejší plaveckou techniku. Pro svoji efektivitu se vyuţívá i v jiných sportech, jejichţ součástí je plavání (např. triatlon). Vývoj techniky byl ovlivněn skutečností, ţe se uplatňuje v disciplíně volný způsob. Plavci a jejich trenéři v přípravě na vrcholné závody hledali a stále hledají 30

optimální techniku ve vztahu k délce tratě. Hlavní hnací silou jsou záběry horních končetin, záběry dolních končetin mají hlavně funkci stabilizační a vyrovnávací (Čechovská & Miler, 2008, p. 39). Nejčastěji se plave tzv. šestiúderový kraul, ve kterém na jeden pohybový cyklus paţí, připadá šest záběrů nohama. Pohyb nohou Pohyb nohou má u kraulu rozhodující význam pro správnou polohu těla, intenzita a působení tohoto pohybu jsou ovlivněny různými faktory např. věkem, délkou učení či délkou tratě. Všeobecně platí, ţe nohy při kraulu mají především funkci stabilizovat polohu těla. Poloha těla se mění při plavání vlivem pohybu paţí a hlavy. Nohy se pohybují střídavě na jedné i druhé straně nahoru a dolů. Při pohybu dolů klesá nejprve stehno, po něm rychle následuje bérec. Tento pohyb je podobný výkopu při fotbale. Tlak vody během pohybu stáčí nohu a volný kotník dovnitř. Předtím neţ se noha dostane do nejniţšího bodu, je stehnem uţ opět taţena vzhůru, bérec i pata pohyb sledují (Giehrl & Hahn, 2005, p. 28). Při nácviku vyuţíváme plavecký pás, plovák Dena, nadlehčovací krouţky, nadlehčovací hranol (obr. 17), vodní nudli. U bojácných dětí můţeme vyuţít plovák Ţába nebo plavecký ponton. Ze začátku děti nacvičují jen pohyby nohou s hlavou nad hladinou, později plavou s výdechem do vody. Dítě zaujme pozici supermana, při které je jedna paţe ve vzpaţení a drţí se pomůcky, druhá paţe je v připaţení u těla. Nádech se uskutečňuje na stranu připaţené paţe. Obr. 17: Nácvik kraulových nohou s nadlehčovacím hranolem (Zdroj: vlastní) 31

Pohyb paží Pohyby paţí vytvářejí rozhodující hnací sílu. Vykonávají střídavý pohyb po uzavřené křivce, přenášejí se vzduchem vpřed v uvolněně a převáţně pokrčené poloze. Do vody se paţe zanořuje postupně v posloupnosti: ruka, předloktí, loket a rameno. Paţi zasouváme do vody uvolněnou a směrem dopředu (ramena se vytáčejí, čímţ usnadňují protilehlé straně nádech). Po zasunutí paţe dochází ke skutečnému začátku záběru, ruka má při něm mírně miskovitý tvar a snaţí se tzv. vyhmátnout vodu. Pohyb dále pokračuje směrem dolů a vzad. Ze začátku se paţe ohýbá v lokti (poloha vysokého lokte) a ve druhé půlce záběru se opět natahuje. Dráha ruky při pohybu vytváří esovitou křivku (obr. 18). Jak rychlost pohybu paţe, tak uplatňované svalové úsilí se v průběhu záběru zvyšuje. Záběrová fáze končí, jakmile ruka dosáhne úplného nataţení vedle souhlasného stehna. Vytaţení paţe z vody bývá provázeno rychlým uvolněním neboť, záběrové svalstvo během přenosu odpočívá. Pohyb paţí je koordinován tak, ţe se paţe mírně dobíhají do předpaţení (Čechovská & Miler, 2008, p. 44). Při nácviku vyuţíváme nadlehčovací pás, plovák Dena, nadlehčovací krouţek nebo piškot. Děti dle instruktora procvičují v různých variantách pohyby paţí např. jedna paţe, druhá paţe, střídání paţí, plavání s výdechem, bez výdechu, bez pohybu nohou, s pohybem nohou a postupně se přechází do souhry pohybu paţí a nohou. Obr. 18: Dráha pohybu paţe při kraulu (Čechovská & Miler, 2008, p. 45). Souhra pohybu, poloha a dýchání Plavecké dýchání se skládá z rychlého, intenzivního nádechu v krátké mezizáběrové pauze a z úplného postupného výdechu ústy i nosem během záběrové fáze a části přenosu. Rytmus dýchání je individuální, bývá na jeden či více pohybových cyklů vţdy na jenu stranu anebo na jeden a půl či více pohybových cyklů na obě strany, střídá se na levou a pravou stranu. Nádech se provádí po otočení hlavy k rameni v okamţiku, kdy paţe na stejné straně záběr jiţ 32

dokončila a druhá paţe na opačné straně ještě nezačala zabírat. Při nádechu na rozhraní hladiny nám pomáhá sestupná část vlny vznikající před hlavou (Čechovská & Miler, 2008, p. 46). Obě paţe se při pohybu mírně dobíhají ve vzpaţení. Při šestiúderovém kraulu je jeden pohybový cyklus tvořen koordinovaným pohybem paţí doprovázeným šesti kopy nohou. Ekonomičtější variantou je dvouúderový kraul, který je však méně účinný. Jeden pohybový cyklus paţí doprovází dva kopy nohou. Této varianty se vyuţívá při plavání na větší vzdálenosti. Důleţitým předpokladem toho, aby nohy byly schopny posouvat plavce dopředu a ruce táhly jeho tělo, je správná poloha ve vodě. Obličej potápíme do vody tak hluboko, ţe vodní hladina sahá právě k okraji plovací čepice nebo k vlasům. Otevřené oči se dívají šikmo kupředu a dolů, směrem ke dnu. Hýţdě jsou těsně pod vodou, boky nesmějí být prohnuty a břicho má být zataţeno (Giehrl & Hahn, 2005, p. 34). Při souhře (obr. 19) vyuţíváme nejčastěji plavecký pás, který je nejvhodnější, protoţe nepřekáţí pohybu horních končetin. Dále můţeme vyuţít nadlehčovací hranol a vodní nudli (obr. 20), tyto pomůcky ale mohou překáţet pohybu paţí. Obr. 19: Kinogram plaveckého stylu kraul (Čechovská, 2007, p. 86) 33

Obr. 20: Nácvik kraulové souhry s vodní nudlí (Zdroj: vlastní) 5.3 Znak V postupném vývoji plavání se vyuţívalo mnoho variant technik plavání na zádech. Nynější sportovní technika znaku je odvozena z kraulu. Změny v pravidlech, jeţ v posledních letech ovlivnili výkony v tomto plaveckém stylu, se týkaly obrátek a pohybu plavce pod hladinou. Obdobně jako u plaveckého stylu kraul vytvářejí hlavní hnací sílu záběry paţí. Přestoţe dolní končetiny udrţují hlavně optimální polohu těla, mají u znaku vliv i na celkovou rychlost plavání (Čechovská & Miler, 2008, p. 48). Obdobně jako u kraulu připadá na jeden pohybový cyklus paţí šest záběrů nohama. Dříve se znak vyznačoval současnými pohyby paţí (soupaţ) a současnými pohyby nohou (sounoţ). Plavci přesouvali paţe do výchozí polohy pod hladinou. Protoţe paţe a nohy zabírali současně, začal se uţívat název znak soupaţ soudobý. Tato technika se ještě v současné době uplatňuje v rámci uţitého plavání jako základní znak. Brzy však začala převládat rychlejší varianta techniky znak, při níţ se přenášely paţe vzduchem. Název techniky znak soupaţ nesoudobý vyplynul z toho, ţe paţe a nohy se při záběrech střídaly (Hofer et al, 2011, p. 61). 34

Pohyb nohou Pohyb nohou při znaku je celkem snadný. Tento pohyb je podobný chůzi a zkouší ho jako svůj první plavecký pohyb i malé děti a úplní začátečníci. V rámci celkového pohybu pohyb dolních končetin zajišťuje z velké části pohyb dopředu a také vyrovnává do strany působící síly pohybu paţí. Dolní končetiny střídavě zabírají nahoru a dolů. Pohyb dolů začíná nataţenou nohou a volným kotníkem. Ze stehna posléze vychází impuls k obratu do pohybu vzhůru. Současně dolní část nohy a bérec se stále pohybují směrem dolů. Koleno se čím dál více ohýbá. Krátce předtím neţ stehno dokončí pohyb vzhůru, švihne bérec s volným kotníkem nahoru. Vlivem tlaku vody se noha otočí dovnitř. Těsně předtím neţ noha vykopne vodu, začíná pohyb dolů s nataţeným kolenem. Nohy vyvíjí tím větší hnací sílu, čím větší je noha a čím je pohyblivější kotník. Rozpětí pohybu při znaku je o trochu větší neţ při kraulu (Giehrl & Hahn, 2005, p. 54). Při nácviku pouţíváme pro zajištění splývavé polohy na zádech plavecký pás, nadlehčovací hranol, vodní nudli a nadlehčovací pomůcky, které se dají upevnit kolem pasu nebo pod bedra. Pod hlavu můţeme umístit plovák Dena (obr. 21) nebo nadlehčovací krouţek. Pomůcky lze spolu navzájem kombinovat např. plavecký pás s nadlehčovacím krouţkem. Obr. 21: Nácvik znakových nohou s plovákem Dena pod hlavou (Zdroj: vlastní) 35

Pohyb paží Podobně jako u kraulu se jedná o střídavý pohyb probíhající po uzavřené křivce. Pod hladinou se provádí záběrová fáze a nad hladinou přenosová fáze. Záběrová fáze začíná zasunutím nataţené paţe do vody na šíři ramen. Dlaň se zasouvá do vody malíkovou hranou a vede záběr dlaní podél těla pod vodní hladinou, pomalu paţi ohýbáme v lokti (úhel 90-120 ). K záběru se vytáčíme rameny na stranu zabírající paţe. V druhé polovině záběru se paţe postupně napíná, její pohyb končí na úrovni stehna a ruka směřuje dlaní ke dnu. Přenosová fáze začíná vytaţením paţe z vody, nejčastěji malíkovou hranou ruky nebo hřbetem ruky (obr. 22). Paţe je při přenosu napnutá, v tu chvílí záběrové svalstvo odpočívá. I kdyţ pohyby paţí probíhají proti sobě, na rozdíl od kraulu se nedobíhají (Čechovská & Miler, 2008, p. 53). Obr. 22: Dráha pohybu paţe při znaku (Čechovská & Miler, 2008, p. 54). Při nácviku splývavé polohy pouţíváme stejné pomůcky jako při nácviku pohybu nohou. Pokud chceme procvičit odděleně levou a pravou ruku s různým rytmem a počtem záběrů (obr. 23), pouţijeme plavecký pás s nadlehčovacím krouţkem či piškotem nebo můţeme pomůcky pouţít jednotlivě. Nohy při tomto cvičení zůstávají v klidu. 36

Obr. 23: Nácvik pohybu paţí při znaku s vyuţitím piškotu (Zdroj: vlastní) Souhra pohybu, poloha a dýchání Nejčastějším koordinačním vzorem pro znak je šestiúderový kraul, ve kterém na jeden cyklus paţí připadá šest kopů nohou. Toto spojení pohybů paţí a nohou se zpravidla vytvoří samo, bezděčně. Rytmy pohybu se dají spojit zřetelněji neţ při kraulu. Pro výuku a učení není důleţité, jestli se nohy pohybují při zcela konkrétních úsecích pohybů paţí nahoru či dolů. Dobře patrné pohyby nohou, které jsou orientovány nahoru a dovnitř jsou vyrovnávány vykyvováním kolem podélné osy. Rytmus pohybu nohou je podřízen pohybu paţí. Koordinace pohybu paţí se dá dobře sledovat i z vnějšku. Pokaţdé, kdyţ se jedna ruka potápí, druhá by měla ukončovat záběrovou fázi. Při znaku se uši nacházejí u vodní hladiny, hruď je trochu vyklenutá, záda rovná. Boky jsou těsně pod vodní hladinou. Při vykyvování těla setrvává hlava v klidu. Pohled směřuje pokaţdé před sebe nahoru. Volné dýchací cesty při znaku často svádějí k nepravidelnému, trhavému dýchání a k nedostatečnému výdechu. Obdobně jako u kraulu by měl výdech navázat na záběrovou fázi a nádech následuje při vynoření ruky z vody (Giehrl & Hahn, 2005, p. 58-59). Při nácviku souhry (obr. 24) nejčastěji vyuţíváme pomůcky, které lze upevnit kolem pasu (plavecký pás), můţeme vyuţít i nadlehčovací hranol (obr. 25), a vodní nudli ty ale mohou překáţet při pohybu paţí. Pomůcky děti při pohybu nadlehčí a umoţní jim se soustředit na provedení správné techniky. 37