byli jedné mysli mli všechno spolené Sk 4,32-35 Farní zpravodaj T á b o r a a o k o l í roník VII 4 podzim 2006 Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratiboské Hory, Chotoviny, Hlasivo, Hoštice, Borotín, Stezimí
RŽENEC STÁLE AKTUÁLNÍ Ržencový msíc íjen se pežene jako voda, ale modlitba ržence bude stále aktuální, stále se jí vící budou modlit. K modlitb ržence nás vybízí velmi naléhav také náš biskup Jií, který upozornil na pouze mechanické pedávání (nejen) této modlitby v církevní praxi. Nkteí se tedy mohou modlit rženec a neví pro; jiní si stžují na roztržitost, když jim slova modlitby pestávají nco íkat. Nkteí se možná již ani nesnaží modlit a jen mechanicky odíkávají slova. Pak jsou také kesané, kteí, když vidí tuto situaci, radji se rženec nemodlí (modlí-li se vbec). Zažil jsem již situaci, kdy pouhé mechanické odíkávání modlitby ržence zachránilo lovku víru v dob, kdy se jinak modlit nemohl. Tím samozejm není pouhé odíkávání modliteb nikterak rehabilitováno. Spíše je teba se zamyslet nad tím, pro tolik papež poslední doby (pedevším Jan XXIII, Pavel VI a Jan Pavel II) s takovou vehemencí a drazem modlitbu ržence doporuuje. Pro k už tak dlouhé modlitb bylo pidáno ješt pt dalších desátk (tajemství svtla). Jakási nechu k této modlitb se vykytuje až vlastn v moderní uspchané dob a jist souvisí s její zdánlivou jednotvárností. Snad se mže zdát také málo intelektuální, vždy vzešla z poteby nahradit etbu žalm tm, kdo neumli íst. Síla modlitby ržence však mže spoívat práv v omezení intelektu, v její prostot. Tuto myšlenku dále rozvíjí Jan Pavel II, když doporuuje modlitbu ržence pro skutenost, že tato modlitba je nesmírn cenným prostedkem podpory vících v úsilí o kontemplaci kesanského tajemství, kterou jsem doporuil v apoštolském list Novo millennio ineunte jako opravdovou a správnou pedagogiku svatosti : Ta vyžaduje, aby kesanství vynikalo v prvé ad umním modlitby. Zatímco v souasné kultue plné protiklad vyrstají nové poteby spirituality vyvolávané i vlivy jiných náboženství, existuje více než kdy jindy naléhavá nutnost, aby se naše kesanská spoleenství stala autentickými,školami modlitby. Rženec náleží k tomu nejlepšímu a nejosvdenjšímu, co tradice kesanské kontemplace nabízí. Tato modlitba se vyvinula na Západ, je typicky meditativní modlitbou a uritým zpsobem odpovídá modlitb srdce i modlitb Ježíšov, jež se zrodila na pd kesanského Východu. Píkladem, jak takovou kontemplativní modlitbu praktikovat, je nám opt Panna Maria: Synova tvá jí patí zvláštním zpsobem. Byl utváen v jejím ln a pebral od ní také lidskou podobu evokující duchovní blízkost, jež byla nepochybn ješt mnohem intenzivnjší. Žádný lovk se kontemplaci Kristovy tváe nevnoval s takovou vytrvalostí jako Maria. Oi Mariina srdce se na Syna
uritým zpsobem upírají již pi Zvstování, kdy jej poala z Ducha Svatého, a v následujících msících zaíná pociovat jeho pítomnost a pedvídat jeho rysy. Když jej konen pivedla v Betlém na svt, mohl také její tlesný zrak nžn spoinout na tvái Syna, když jej zavinovala do plenek a vkládala do jeslí (srov. Lk 2,7). Od této chvíle se její pohled, vždy naplnný milujícím úžasem, od Syna již neodtrhne. Obas to bude pohled tázavý jako pi události Ježíšova nalezení v chrám: Dít, pro jsi nám to udlal? (Lk 2,48). V každém pípad se bude jednat o pohled pronikavý, schopný íst v Ježíšov nitru, vnímat dokonce i skryté pocity a odhadovat jeho rozhodnutí, jako tomu bylo napíklad v Kán (srov. Jan 2,5). Jindy to bude pohled bolestný, zvlášt pod kížem, kde to bude v uritém smyslu také pohled rodiky, nebo Maria se zde neomezí na sdílení utrpení a smrti se svým Jednorozeným, ale pijme tu nového syna, který jí byl sven v milovaném uedníku (srov. Jan 19, 26-27). O velikononím ránu bude mít Maria pohled rozzáený radostí ze vzkíšení a nakonec to bude pohled planoucí sesláním Ducha svatého o letnicích (srov. Sk 1,14). Mžeme se tedy spolen pokusit na modlitbu ržence podívat z trochu jiného úhlu a místo mechanického opakování slov nahlédnout za tyto slova a pokusit se tam zahlédnout tvá Krista. Mžeme se pokusit dát Pánu dvacet minut ze svého dne a být prost s ním... A slova modlitby vytvoí most, vytvoí prostor pro setkání, kde již nejde o slova samotná, nebo o to, zda se na n soustedím, ale jen o setkání dvou milujících srdcí: Boha a lovka. Pozn.: Text psaný kurzívou je pevzat z apoštolského listu Jana Pavla II Rosarium Virginis Mariae. P. Jan Turek - 3 - SV. MARKÉTA SKOTSKÁ Platila po staletí jako vzor vladaky a matky rodiny. Narodila se v Uhrách kolem roku 1046. Byla dcerou anglického prince Eduarda, který tam žil ve vyhnanství a uherské princezny Agáty. V deseti letech odešla s matkou a sestrami do Anglie a žila tam na dvoe svého prastrýce krále Eduarda Vyznavae. Po bitv u Hastingsu (1066), kdy se zmocnil vlády v Anglii normanský Vilém Dobyvatel, chtla se matka s dcerami vrátit do Uher. Avšak boue zahnala lo do Skotska. Tam se uprchlic ujal král Malcom III., který se do Markéty zamiloval a požádal ji o ruku. Ona váhala s kladnou odpovdí, protože Malcom byl surové a drsné povahy a ml na svdomí i lidské životy. Z lásky k matce a sourozencm však jeho nabídku pijala a svou mírnou povahou dokázala postupn jeho mravy zmírnit, odvracet jej od násilností a bezpráví a vést i k šlechetným skutkm. Dailo se jí také úspšn bojovat proti zloádm, které petrvávaly mezi lidem ješt z dob pohanských Kelt. Starala se o chudé, sirotky a nemocné. Jejím vlivem došlo i k utužení vztah mezi Skotskem a apoštolskou stolicí. V roce 1072 založila slavné opatství Dunfermline, kde byla po své smrti i s manželem pochována. S Malcomem mla osm dtí, které vzorn vychovávala v lásce k Bohu a k bližním. Ti z jejích syn pozdji ve Skotsku vládli, jeden z nich, král David, zemel jako svtec. Rovnž dcera Matylda je uctívána jako svtice. Svatá Markéta zemela 16. listopadu 1093 v Edinburghu tyi dny po smrti svého manžela a nejstaršího syna
Eduarda, kteí padli ve válce proti anglickým Normanm. Bhem reformace byly ostatky královských manžel peneseny do Španlska a uloženy v madridském Escorialu. Svatá Markéta je uctívána jako patronka Skotska. Jejím atributem je erný kíž a u nohou ležící královská koruna. Bývá zobrazována též jako královna ošetující nemocné. Prameny: Petr Pracný eský kalendá svtc Josef Heyduk Svatí církevního roku Sborník Naše svtla J.V. úast na celé ekonomii Kristova tajemství. A práv ve svtle tchto dvou základních princip, které musíme vždy brát v úvahu spolen, umožuje katolická církev obecn pístup ke svému eucharistickému spoleenství, ke svátosti smíení a pomazání nemocných pouze tm, kdo sdílejí její jednotu ve víe, modlitb a život církve. Ze stejných dvod pak také uznává, že za uritých okolností, výjimen a pi dodržení uritých podmínek, mže být kesanm jiných církví i církevních spoleenství pístup k tmto svátostem povolen i dokonce doporuen. O MŠI SVATÉ Spoleenství ve svátostech s kesany jiných církví BK, Praha 2002 (výbr z textu) Obecné zásady Úvod Svátosti jsou úkony Krista a církve skrze Ducha Svatého. Jejich slavení v konkrétní komunit je znamením reálné jednoty ve víe, modlitb a život spoleenství. Svým psobením jsou však svátosti a zvlášt eucharistie také zdrojem jednoty kesanského spoleenství a duchovního života a prostedky k jejich rozvoji. Eucharistické spoleenství je tak neoddliteln spjato s plným církevním spoleenstvím a je jeho viditelným vyjádením. Katolická církev zárove uí, že ktem jsou lenové jiných církví a církevních spoleenství pivedeni k reálnému, i když nedokonalému spoleenství s katolickou církví. Kest vytváí svátostné pouto jednoty mezi všemi, kdo jím byli znovuzrozeni, a smuje k dosažení plnosti života v Kristu. Na druhé stran je eucharistie pro poktné duchovní potravou, která jim umožuje pekonávat hích a žít vskutku životem Kristovým, být do nho hloubji vštpováni a mít hlubší - 4 - Spoleenství ve svátostech s kesany východních církví Východní církve, i když nejsou s katolickou církví v plném spoleenství, s ní sdílejí stejnou víru co se týe svátostí, mají rovnž apoštolskou posloupnost, a tedy podle katolického chápání i platné všechny svátosti. Toto velmi usnaduje vzájemné posloužení svátostmi v pípad poteby za stanovených podmínek (viz níže), se schválením církevní autority a, je-li to možné, po porad s druhou církví. Katolití udlovatelé proto udlují dovolen svátost smíení, eucharistie a pomazání nemocných lenm východních církví, které nejsou v plném spoleenství s katolickou církví, jestliže sami o to požádají a jsou ádn pipraveni; totéž platí o lenech jiných církví, které podle rozhodnutí Apoštolského stolce jsou, pokud jde o svátosti, ve stejné situaci jako uvedené východní církve. Je však pitom
teba brát zetel na káze platnou v tchto církvích pro pijímání svátostí, a pedejít tak každému náznaku proselytismu ( = petahování vících do jiné církve i jiného náboženského spoleenství ). Pro pijímání svátostí katolíky ve východních církvích, které nejsou v plném spoleenství s katolickou církví, platí, že v pípad poteby i v zájmu ryzího duchovního prospchu (napíklad upevnní života milosti a víry ve smíšeném manželství katolíka se lenem východní církve) a za pedpokladu, že je vyloueno nebezpeí omylu i lhostejnosti, je legitimní, aby kterýkoli katolík, pro kterého je fyzicky nebo moráln nemožné obrátit se na katolického knze, pijal svátost smíení, eucharistie a pomazání nemocných od knze nkteré východní církve. Musí však v nejvyšší možné míe respektovat východní káze týkající se praxe udlování svátostí, eventuáln se zdržet pijímání, pokud daná církev vyhrazuje svátostné spoleenství svým vlastním lenm a vyluuje ostatní. Pastýi by mli vící peliv pouit jak o možnosti úasti na svátostech ve výše zmínných církvích, tak o rzné kázni, která u nich v tomto ohledu mže existovat. POZOR!! Tyto normy se týkají všech pravoslavných církví, které považují konstantinopolský patriarchát za své duchovní centrum, a dále všech starých východních církví. Jsou to: koptská, etiopská, arménská, syrská, asyrská. Mezi církve, na které se tyto normy vztahují, však nikdy nezahrnul Apoštolský stolec církev starokatolickou z rzných dvod: pro velkou církevní a pastorální rozdílnost (místních) starokatolických církví, dále proto, že znané procento starokatolických knží tvoí ti, kteí k ní konvertovali z církve katolické (od nich je katolickým vícím dovoleno pijímat svátosti pouze v nebezpeí smrti) a konen proto, že v poslední dob udlila starokatolická církev knžské a biskupské - 5 - svcení ženám. Všechny tyto prvky znemožují uinit analogii mezi starokatolickou církví a východními církvemi, zmínnými v kánonu 844 CIC (citováno z dopis sekretáe Papežské rady pro podporu jednoty kesan kardinála Kaspera adresovaného BK dne 12. 2. 2000 pod j. 481/2000/b a dne 7. 7. 2000 pod j. 2344/2000). Spoleenství ve svátostech s kesany ostatních církví U ostatních církví, které s katolickou církví nesdílejí v otázce svátostí stejnou víru, nemají apoštolskou posloupnost a tedy podle katolického chápání ani platné nkteré svátosti, je vzájemné posloužení ve svátostech v pípad nutnosti mnohem složitjší. Katolík, který se ocitne v nouzi a nemže pijmout svátosti ve vlastní církvi, mže o jejich pijetí požádat pouze u udlovatele, v jehož církvi jsou tyto svátosti platné nebo o nmž je známo, že je podle katolického uení o svcení platn vysvcen. Z kanonického práva (CIC i CCEO) a z Direktáe k provádní ekumenických princip a norem (ED) vyplývá, že je úkolem biskup a biskupské konference (po projednání s píslušnými pedstavenými alespo místních nekatolických církví a církevních spoleenství, jichž se vc týká) dát všeobecné zásady pro posuzování situace vážné a naléhavé poteby a pro ovování podmínek, za kterých smí katolití udlovatelé udlit tyto svátosti nekatolickým kesanm. Je nutno zdraznit, že lánek 129 ED íká: za uritých okolností, výjimen a pi
dodržení uritých podmínek, mže být kesanm jiných církví i církevních spoleenství pístup k tmto svátostem povolen i dokonce doporuen. Jde o zvláštní pípady, které je teba posuzovat jednotliv. Nelze tedy vyhlásit obecnou normu, která z výjimeného pípadu uiní kategorii, ani nelze takovou obecnou normu vytvoit pomocí epikie. Normáln písluší místnímu ordinái, aby v takových pípadech rozhodl. Biskupská konference však mže pro rzné situace, zvlášt když se v uritém regionu vyskytují astji, urit podmínky, za kterých lze uinit výjimky, a urit zpsob, jak se oví, že všechny požadované podmínky jsou v jednotlivých konkrétních pípadech splnny. Smrnice stanovené BK 1. Katolický udlovatel smí podle vlastního uvážení udlit svátost eucharistie, smíení a pomazání nemocných v pípad vážné a naléhavé duchovní poteby lenu jiné kesanské církve, jestliže ten nemže dosáhnout svátosti u udlovatele své vlastní církve. Za takovou se považuje: a) nebezpeí smrti, b) nemožnost zpsobená pronásledováním, žaláem, službou v armád, pobytem v nemocnicích a sociálních ústavech, jestliže není dosažitelný udlovatel z vlastní církve, c) situace v diaspoe, kdy nekatolický kesan cítí opravdovou potebu svátostné posily a nemže jí dosáhnout, protože udlovatel z jeho vlastní církve je nedostupný nebo jen s velikou obtíží (se znaným úsilím, velikými výdaji). 2. Uvedené svátosti je možné s dovolením ordináe udlit v tchto pípadech vážné duchovní poteby: a) slavení smíšeného satku b) mimoádná událost v manželství, jako je kest dtí, první svaté pijímání dtí, významné výroí svatby, pohební mše za zemelého lena rodiny, c) upevnní života milosti a víry v konfesn smíšených rodinách (výjimen, v pípad skuten vážné poteby), d) je-li žadatel svou vírou a orientací katolík, ale vážné okolnosti mu brání, aby uskutenil formální pestup do katolické církve. 3. Ve všech pípadech musí žadatel o udlení svátosti splovat souasn tyto tyi podmínky: a) nemže dosáhnout této svátosti u udlovatele své církve i církevního spoleenství (v pípadech uvedených pod bodem 2 se jedná o nemožnost morální), b) sám o to požádá, c) ohledn svátosti, kterou touží pijmout, projeví katolickou víru, d) je ádn pipraven. 4. Katolití udlovatelé budou posuzovat individuální pípady a udílet tyto svátosti pouze podle tchto vypracovaných norem, pípadn podle norem píslušného diecézního biskupa a budou se ídit zásadami Direktáe k provádní ekumenických princip a norem. V pípad poteby se budou s píslušným ordináem radit, eventuáln žádat o jeho dovolení. Z dvodu upevnní života milosti a víry v konfesn smíšených rodinách v pípad vážné poteby (viz bod 2c uvedený výše) je teba v pastoraním rozhovoru nejprve objasnit, zda a jak zakouší dotyný manželský pár (pípadn i jejich dti) toto rozdlení u stolu Pán jako zatížení a ohrožení jejich spoleenství života a víry, a potom pedložit ordinái žádost k rozhodnutí. Jestliže se nekatolickému manželovi (manželce) poskytne možnost - 6 -
plného slavení eucharistie, je teba dbát na to, aby se takovýto ojedinlý pípad nestal obecným precedenním pípadem pro všechna smíšená manželství, bez rozlišování. Situacím, kdy by pijímání svátostí kesany jiných církví mohlo u katolických kesan vyvolat pohoršení, má katolický udlovatel pedejít napíklad vhodným vysvtlením. 5. Pi ovování podmínek úasti na svátostech je teba pihlížet k následujícím bodm: a) ke katolické víe o tchto svátostech; o víe osoby, která má pijímat uvedené svátosti v katolické církvi, se udlující pesvdí rozhovorem. Víru je teba hodnotit podle situace, napíklad s pihlédnutím ke vzdlání a kulturnímu zakotvení dané osoby. V tomto smyslu se nepožaduje podrobná znalost dogmatické látky katolické církve ani teologické interpretace svátostí. U svátostí smíení a pomazání nemocných je nutným minimem pesvdení o tom, že disponovanému lovku skuten dávají to, co naznaují. Víra mže být vyjádena souhlasem s biblickými texty, které se tradin dávají do souvislosti s tmito svátostmi: Jan 20,21 23 a Jak 5,14 15. Pro ádné pijímání eucharistie je potebná minimáln víra pijímajícího, že se nám ukižovaný a oslavený Pán Ježíš Kristus, v eucharistii skuten pítomný, dává jako dárce a dar pod zpsobami chleba a vína, a tak buduje svoji církev. Je však žádoucí, aby tato víra zahrnovala i další uení o eucharistii a souhlas s podmínkami katolické církve pi udlování této svátosti, b) k pipravenosti pijímajícího; ped slavením svátosti je nutné upozornit žádajícího na obvyklé podmínky pijetí (svátost smíení ped pijetím eucharistie pi vdomí spáchaného tžkého híchu, platné manželství a pod.) a zjistit, zdali jsou splnny. Jeví-li se to po rozhovoru potebné, pipraví se na pijetí eucharistie svátostí smíení za pedpokladu splnní ostatních podmínek. Látkou vyznání hích a zpovdního rozhovoru mají být morální otázky. Právní otázky je teba ešit v souladu s tradicí, pedpisy a zvyklostmi dané církve. Z textu vybral a v nm zvýrazoval: P. Jan Kuník Použitá literatura: Spoleenství ve svátostech s kesany jiných církví, BK, Praha 2002 POUTNÍ MÍSTO MONTSERRAT U SLAVONIC Pi cest rovinatou krajinou ze Slavonic smrem na Daice se nkolik kilometr za Slavonicemi po levé stran objeví zalesnný kopec. Mezi stromy upoutá pozornost štíhlá jehlancovitá vžika poutního kostela Panny Marie Bolestné. Doputujeme k nmu odbokou na Cizkrajov, Mutnou a z Mutné polní a lesní cestou až na místo. Velmi rozmrný a psobivý chrám stojí na mýtin uprosted lesa a zapsobí svojí tichostí a zadumanou krásou. Poutní místo založil rytí Bartolomj z Tannazoll-Zillu. Roku 1620 bojoval na Bílé hoe a roku 1626 se vyznamenal, když osvobodil Linec od vzbouených sedlák. Poté byl povýšen na podplukovníka. Jednou zstal ležet rann na bojišti. Slíbil, pokud se uzdraví, že podnikne pou na Montserrat do Španlska. Když se uzdravil, zanechal - 7 -
vojenského života a vydal se na pou. Na Montserratu slíbil, že nechá postavit filiální kostelík, do nhož umístní kopii Madony z Montserratu. Po návratu na Moravu byl jmenován hejtmanem jihlavského kraje a splnil tento slib. Roku 1651 nechal vystavt na kopci nad Cizkrajovem kamennou kapli. V ní vystavil k veejnému uctívání sochu madony z Montserratu a kopec zaal být nazýván Montserratem. Rytí zemel 4. ervence 1658 v Bolíkov a se svou manželkou Annou pohben v kostele v Cizkrajov. Ke kapli se konaly pout a v letech 1712-16 nechal fará Matouš Sissenbeck rozšíit kapli v kostel. Pod ním dal zbudovat kamennou terasu s kaplí Božího hrobu a pod nimi kaple Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Michaela. Když stavli kostel nedostávalo se jim vody a tu neekan v kostele vedle hlavního oltáe vytryskl ze skály pramen. Studánka je zachována dodnes za hlavním oltáem. Roku 1761 zde bylo slouženo 603 mší svatých. Roku 1785 dal Josef II. kostel zavít, socha byla v tichosti penesena do kostela v Cizkrajov a poutní chrám koupil podnikatel Johann Peter rytí Flink, majitel panství Staré Hobzí. Nechal jej zboit a stavební materiál rozprodal. Roku 1841 nalezl ovák Haberl na Montserratu zasypanou studnu, vyistil ji a voda zaala opt téct. Pi studni zavsil obrázek Panny Marie Montserratské. Místo opt ožilo návštvami vících, kteí zde vykonávali soukromé pobožnosti. Z iniciativy zmínného ováka a kaplana, pozdjšího dkana v Cizkrajov, Josefa Springera pak došlo za pomoci vících k obnov kostela a kaplí. Kostel byl vystavn ve stylu romantického historismu a znovu vysvcen roku 1865. Též byla slavnostn penesena socha Panny Marie Montserratské, která je na hlavním oltái dodnes. Chrám zapsobí svojí rozmrností, svtlostí, úpravou. Je 39 metr dlouhý, 13 metr široký a 15 metr vysoký. Zaízení kostela je soudobé se stavbou. Na vítzném oblouku je nápis Salve Regina a na krucht nad varhanami Ave Maria Gratia Plena. Pi návštv Montserratu nesmíme opomenout navštívit gotický chrám v Cizkrajov s hodnotným barokním zaízením. Na zdejším hbitov je též pohben dkan Springer, zasloužilý spoluobnovitel poutního místa. Roku 1991 bylo odcizeno na Montserrat 11 soch z boního oltáe Nejsvtjší Svátosti. Dne 7. 5. 2000 navštívil Montserrat papežský nuncius G. Coppa. Bhem roku se zde koná nkolik poutí: tzv. kvtnová, hlavní (dvoudenní v srpnu), mládeže (zaátkem záí) a poslední (konec záí). Krom toho v kvtnu až záí každou 3. sobotu v msíci je zde v 9.00 hod. mše svatá za úasti asi 50 vících. Duchovní správa je zde vykonávána ze Starého Hobzí. O zdejší chrám i farní kostel v Cizkrajov se stará rodina Šulova z Cizkrajova. J. Barto ODKDY SLAVÍ CÍRKEV DUŠIKY A SVÁTEK VŠECH SVATÝCH? Zavedení památky Všech vrných zemelých souvisí s uením o oistci. Bible se o nm v žádném textu jednoznan nezmiuje teologická literatura cituje pedevším 2. knihu Makabejských (12,38-45), kde se píše, že Juda Makabejský dal pinést smírí ob - 8 -
za mrtvé, aby jim byly odpuštny híchy. Toto uení zastávalo mnoho církevních Otc, napíklad Klement Alexandrijský, Origenes, Cyprián nebo Augustin. Oistec byl prohlášen za nauku víry na 1. a 2. koncilu v Lyonu (1245 a 1274) a na unijním koncilu ve Florencii v roce 1439. Na Tridentském koncilu (1545-63) byl obhajován proti reformátorm. Také mystici asto podávali ve svých vizích zprávy o stavu duší v oistci. Jako nejstarší píklad se uvádí Hildegarda z Bingenu. Kesanská ikonografie však svdí o tom, že se toto dogma profilovalo teprve v prbhu vk. Až do konce 14. století totiž žádné zobrazení oistce neexistuje. Samotný svátek dušiek byl poprvé zaveden roku 998 v burgundském kláštee Cluny, jehož opat Odilo stanovil, aby se ve všech klášterech jeho kongregace po nešporách 1. listopadu vyzvánlo umírákem a aby se vící modlili oficium za mrtvé; den nato pak mli všichni knží z Cluny sloužit mši za zemelé. Brzy bylo toto ustanovení pevzato i v ostatních klášterech, pouze pak déle trvalo, než ho pijal i neeholní klérus v jednotlivých diecézích. V ím se tento svátek objevuje teprve v roce 1311. Na konci stedovku zaali knží ve španlské Valencii slavit v tento den ti mše za zemelé, Benedikt XIV. roku 1748 tento zvyk potvrdil a rozšíil pro všechny knze ve Španlsku, Portugalsku a Latinské Americe. V dob 1. svtové války pak Benedikt XV. toto povolení rozšíil na celou církev. Svátek Všech svatých je podstatn starší, jeho koeny sahají na Východ, kde se už v prbhu 4. století slavil svátek všech muedník. Termín tohoto svátku byl v jednotlivých církvích rzný. Podle syrského jáhna Efréma (+373) se slavil 13. kvtna, v antiochijské církvi pak podle Jana Zlatoústého až v nedli po Letnicích. Tohoto data se dodnes pidržuje ecká ortodoxní církev, která svátek nazývá Nedle všech svatých. Východosyrská liturgie slavila Všechny svaté v pátek po Velikonocích. Na Západ lze tento svátek vystopovat na poátku 7. století, kdy papež Bonifác IV. získal v ím pohanský chrám Pantheon a zasvtil jej dne 13. kvtna Pann Marii a všem muedníkm. Souasn sem nechal pivézt na 28 vozech ostatky údajných muedník z katakomb. V ten den se pak nadále slavil svátek všech muedník. Jeho rozšíení na všechny svaté uinil papež eho III. (731-741), který nechal v bazilice sv. Petra zídit kapli ke cti Spasitele, jeho svaté matky, všech apoštol, muedník, vyznava a všech dokonalých spravedlivých, kteí kdy zesnuli na celém svt. O sto let pozdji, za ehoe IV. (828-844), byl svátek peložen z 13. kvtna na dnešní datum 1. listopadu. Stalo se tak proto, že v ím býval na jae nedostatek zásob potravin pro množství poutník. Na ehoovu žádost zavedl roku 835 tento svátek ve Franské íši se souhlasem všech galských a nmeckých biskup císa Ludvík Pobožný. V pozdním stedovku se pak svátek Všech svatých stal Velikonocemi podzimu kvli sousedství se svátkem dušiek kvli možnosti získání odpustk se totiž v tchto dnech pijímaly svátosti. PhDr. Petr Kubín PhD., odborný asistent pro církevní djiny na KTF UK Praha Pevzato z katolického týdeníku. 45 /2004-9 -
PVOD TVÉ KRÁSY Ty, Milostná a svat Krásná, kdo bytosti Tvé pvab dal, že každý, kdo T vidl, žasna se ve svém nitru lepším stal?! Je v kráse ženy její sláva, a kolik za ni sklízí chval! Je žena zdroj, jenž krásu dává, by ve svém dítku žila dál. Však o Tvé kráse chci-li pti, ach, kéž bych hudbu nebes znal! Jen Ty jsi krásná po Dítti, jenž odvký je Krásy Král!! P. enk M. Tomíško ty, které mají vznik po Ježíšov narození, jsou v Novém zákon. Z toho je zejmé, že Bible nebyla napsána najednou, vznikala po dobu asi 1500 let a psala ji ada lidí. Autora má však jen jednoho, a je jím sám Bh. To On se nám dává poznat ve svém Slov jako Stvoitel, Soudce i milosrdný Otec, jako ten, kdo má se svým stvoením plány, které také uskutení. Starý zákon byl pvod napsán v hebrejštin, Nový zákon pak v etin. Bible se ovšem zaala postupn pekládat do dalších jazyk. Dnes je bu celá Bible nebo alespo nkterá její ást peložena do více než dvou tisíc jazyk i náeí. Až do vynálezu knihtisku Johennesem Gutenbergem se Bible opisovala run. Byly to opisy velmi pesné. První tištná Bible pochází z r. 1456. Byla to vbec první kniha, která byla vytištna na Gutenbergov tiskaském stroji. I v našich zemích se Bible tiskly pomrn brzy. Z r. 1488 pochází Bible pražská, z let 1579 1594 známá a dodnes používaná Bible kralická. V souasnosti je nejrozšíenjší ekumenický peklad Bible na jeho pekladu z pvodních jazyk se podíleli zástupci vtšiny kesanských církví u nás. Tento peklad je možné najít i ve svtové síti internet, se všemi výhodami elektronické podoby takto rozsáhlých text. BIBLE OD SVITKU K INTERNETU Vznik Bible Název Bible se do eštiny dostal z latinského Biblia a znamená v pekladu knihy. Bible je skuten kniha zvláštní je to vlastn malá knihovna. Skládá se ze dvou oddíl: Starý zákon obsahuje 46 knih (vetn tzv. Deuterokanonických), Nový zákon 27. Rozdlení je jednoduché. Knihy, které vznikly ped píchodem Ježíše Krista, máme ve Starém zákon, a - 10 -
Nový Zákon Podívejme se podrobnji na Nový zákon. Na zaátku jsou tyi evangelia. Evangelium v pekladu znamená dobrá zpráva a je to skuten skvlá zpráva pro každého lovka. Doví se z ní, že Bh ho má rád a udlal všechno proto, aby mohl lovk šastn žít. Evangelia popisují život Ježíše Krista na této zemi, jeho smrt na kíži i slavné zmrtvýchvstání. Skutky apoštol jsou historií mladé kesanské církve a Božího psobení v život Ježíšových následovník. Epištoly (Pavla, Petra, Jana, Jakuba a Judy) jsou vlastn dopisy jednotlivým kesanm a také sborm, které vznikaly na území celé ímské íše. Nový zákon uzavírá Zjevení Janovo. Apokalypsa, jak se této knize také íká, je stále aktuální svdectví o dve kesan v Krista i tžké životní situaci a ujišuje o Boží láskyplné prozetelnosti. Na Bibli je možno ocenit její mimoádnou aktuálnost, pestože její poslední ást byla dokonena ped více než 1900 lety. Bible promlouvá naléhav i dnes, protože duchovní poteby lovka zstávají pes všechen civilizaní a technický pokrok stále stejné. Bible dnes Žijeme v dob všeobecného znevažování morálních hodnot. Potebujeme uzdravit narušené vztahy ve spolenosti i v rodinách. Vytrácí se úcta k životu, lovku a autoritám. Máme svobodu a demokracii, ale asto jsme svdky, že samotná svoboda bez výchovy k zodpovdnosti nepináší oekávané výsledky. A je to práv bible, která nabízí lovku vedení, radu, motivaci a inspiraci, lásku, útchu, morální mítka i povzbuzení. Vysvtluje smysl a perspektivu lidského života. Je zdrojem k nalezení jistoty a bezpené orientace v tomto neklidném, zmateném svt. Dozvíme se v ní o Ježíši Kristu a o tom, co vykonal pro skutené naplnní našeho - 11 - života. Dejme se tedy oslovit knihou stále živou. Pevzato z informaního letáku Brnnské tiskové misie MÁME KESANSKOU TELEVIZI!!! TV NOE V pondlí 8. 5. 2006 v budov Telepace na Kostelním námstí v centru Ostravy požehnal ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz nové prostory a zaízení televizního studia TV NOE. To co se podailo v posledních msících vybudovat, je velký dar a my za nj chceme spolen podkovat a poprosit o požehnání pro na práci, uvedl editel Telepace, salesián P. Leoš Ryška, který spolen s editelem Radia Proglas P. Martinem Holíkem stojí v ele nové satelitní neziskové televizní stanice TV NOE. Jaké m žete ekat vysílání? Zkusíme to popsat takto: - NOE je alternativou a doplkem k souasným televizním programm. - NOE inspiruje, vzdlává, informuje a baví, nabízí možnost pro duchovní rst. - NOE je taková televize, ped kterou nemusíte mít obavy posadit své dti. - NOE není pro život jaký je, ale pro život jaký mže být, když o to budou lidé stát a usilovat.
- NOE nezapomíná na dobrý humor ani na soutživost. - NOE nabízí tvrcm a divákm v echách, na Morav a ve Slezsku spoleenství. Jsme kesané. - TV NOE šíená pes družici (DVB-S) je k zachycení i na Slovensku, v celé Evrop. Hlavním zamením je drazné šíení pozitivních hodnot jako jsou: všeobecná snášenlivost mezi lidmi, rozšiování duchovního i kulturního obzoru. Televize NOE je názorov a nábožensky snášenlivá, apolitická, je pomocníkem a prostedníkem pro všechny, kteí potebují odpoinek, radu, pomoc i ochranu. Kdo tvoí tým TV NOE? Náš tým je spoleenství pracovník studia Telepace; spolupracujeme rovnž s Radiem Proglas, na jehož vysílání harmonicky navazujeme. Dalším silným partnerem je obecn prospšná spolenost Energeia o.p.s. Ze Slovenska je trvalá pevná spolupráce zaštítna spoleností LUX TV. Prosba: Televize je budována postupn, po ástech, krcích, jako když se staví dálnice nebo jako když roste lovk. Dkujeme vám za shovívavost pi poátením vrávorání. (www.tvnoe.cz) ZAKAZUJI VÁM VYSLOVIT JEDINÉ SLOVO MODLITBY! Bylo to ped mnoha lety. Tsn po mém vysvcení na knze m poslali do jednoho domova dchodc. Žila tam stará paní (pozdji zemela ve vku 102 let), která za mnou po bohoslužb pišla a ekla: Ote, potebovala bych od vás radu. Kývnul jsem: Na co se chcete zeptat? Už mnoho let se ptám lidí, o kterých se íká, že toho vdí o modlitb hodn. Ale nikdo z nich mi nebyl schopen odpovdt. Myslím, že když vy o tom zejm nevíte nic, možná mi náhodou dáte správnou odpov. To bylo opravdu velmi povzbudivé! Kolik hodin denn vysílá? - První rok denn od 8 do 12 a od 18 do 24 hodin - Od 10. 5. 2007 by to mlo být od 6 do 12 a od 17 do 01 hodin - Od tetího roku, tedy po 9. 5. 2008, spojit od 06 do 01 hodin Jak m žete TV NOE podpoit? * modlitbou a povzbuzením * sponzorstvím a partnerstvím * lenstvím v Klubu pátel Telepace a TV NOE * dobrovolnou spoluprací a tvrími nápady * šíením povdomí o TV NOE * pomocí lidem ve svém okolí s poízením a nastavením satelitního píjmu * požádáním místní kabelové sít o zaazení TV NOE do základní nabídky * finanní darem - 12 - Zeptal jsem se: Jaký máte problém? Už trnáct let se tém bez pestání modlím Ježíšovu modlitbu, ale nikdy jsem nepocítila Boží pítomnost. ekl jsem jí, co jsem si myslel: Mluvíte-li pouze vy, pak nedáváte Bohu žádnou
možnost, aby také On nco ekl vám. Co mám tedy dlat? ekl jsem jí: Po snídani jdte do svého pokoje, uklite ho, dejte svoje keslo do takové pozice, aby za vámi byly všechny tmavé kouty. Rozsvite lampiku ped ikonou, a potom se rozhlédnte po pokoji. Jenom sete, dívejte se kolem a snažte se opravdu uvidt místo, kde žijete, protože jsem si jistý, že pokud jste se posledních trnáct let stále jenom modlila, tak jste si svj pokoj už dlouho pozorn neprohlédla. A pak si vezmte pletení a tvrt hodiny plete ped tváí Boží, ale zakazuji vám vyslovit by i jen jedno jediné slovo modlitby. Prost plete a snažte se užívat si klidu svého pokoje. Ona si myslela, že to není zrovna moc zbožná rada, ale pijala ji. Po njaké dob za mnou zase pišla a oznámila mi: Skuten to funguje! Zeptal jsem se: Co se stalo? protože jsem byl zvdavý, jestli mla moje rada njaký úinek. A ona mi vysvtlila: Udlala jsem pesn to, co jste mi ekl. Ráno jsem vstala, umyla jsem se, uklidila svj pokoj, nasnídala se, pesvdila se, že m nic nebude rušit, a pak jsem si sedla do kesla a pomyslela si: Jak je to pkné, mám tvrt hodiny, bhem níž nemusím nic dlat, aniž bych se za to cítila provinile. Rozhlédla jsem se kolem sebe a poprvé po letech m napadlo: V jakém krásném pokoji to bydlím okno vede do zahrady, pokoj má pkný tvar a je v nm dost místa pro mne i pro všechny vci, které jsem roky shromažovala. A pokraovala: Cítila jsem takový klid, protože pokoj byl tak tichý. Hodiny sice tikaly, ale to nerušilo ticho, jejich tikání jenom podtrhovalo skutenost, že všechno je tak tiché. Po chvíli jsem si vzpomnla, že musím plést ped tváí Boží, a tak jsem zaala. Postupn jsem si stále více a více uvdomovala ticho. Jehlice ukaly o opradlo kesla, hodiny klidn tikaly, nebylo teba si s niím dlat starosti. Nemusela jsem se niím znepokojovat. Potom jsem zaala vnímat, že toto ticho není jenom nepítomností hluku, ale že je hmatatelné. Nebyla to nepítomnost neho, ale pítomnost neho. Ticho bylo hutné a syté a zaalo mne prostupovat. Okolní ticho vstoupilo do mne a setkalo se s tichem ve mn. Zpracováno podle knihy Antonyje Surožského: V jám lvové modlitba jako dobrodružství, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství SVCENÍ ZVONU V nedli 27. 8. 2006 byl v obci Nové Dvory u Poína (okres Tábor) na den sv. Bartolomje slavnostn vysvcen zvon. Nese jméno Bartolomj. Spoleným úsilím obyvatel a pátel Nových Dvor, za podpory ímskokatolické farnosti Hroby, obce Dolní Hoice a píspvku Ministerstva kultury eské republiky byl zvon slavnostn posvcen P. Tomášem Vyhnálkem OMI. Mše svaté se zúastnilo více než 200 lidí z Nových Dvor, Poína, Chýnova, Tábora a celého blízkého okolí. Zvon je dílem paní Dytrychové z Brodku u Perova a bude všem lidem v okolí oznamovat veselé i bolestné události. Ke zvonice patí i velmi pkný kovový kíž. Pod ním te každý návštvník i poutník - 13 -
slova: A vaše konání je Bohem požehnáno! V pímluvách se všichni vící s P. Tomášem modlili za úast na bolestech i radostech všech lidí v okolí a prosili Pána o požehnání pro celý svt. Na závr obdrželi úastníci slavnosti svcení perníky ve tvaru zvonu s nápisem Bartolomj, které pipravily místní hospodyky. ZAJÍMAVÉ KNIHY M. Skopcová Chtla bych zamit vaši pozornost na nkolik knih, které bychom skuten nemli pehlédnout. První z nich je kniha Marie Svatošové Až k prolití krve (Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíka). Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydí v roce 2005. O svou vzpomínku na zavraždného knze (11. záí 2004 v Tebenicích) se chtly podlit stovky lidí. Autorka, Marie Svatošová, jejich dopisy zpracovala a z dílek jako puzzle poskládala tuto vzpomínkovou knihu. Text je doplnn více než stovkou fotografií, úryvky z Ladislavových dopis a zápisk tch, kteí se u Ladislava zpovídali a radili se s ním. Podailo se tak zachytit život a psobení vzácné osobnosti charismatického muže, opravdového duchovního prvodce. Druhá kniha se jmenuje Duch svatý pramen života. Autorem je P. Elias Vella, františkán-minorita. Knihu vydalo - 14 - Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydí v roce 2006. Elias Vella nás velmi srozumiteln a výstižn seznamuje mnoha ilustrativními píbhy a podobenstvími s osobou Ducha svatého a jeho úlohou v našich životech. Autorovo doporuení, jak žít život s Duchem svatým, je psáno s velkou vrohodností a snahou zprostedkovat vztah k Duchu svatému jako nejlepšímu ešení života každého lovka. Nabízí jednoduchou odpov v pátrání po píinách našich selhání, nezdar a neúspch. Snažíme se žít svat, ale nedaí se nám to. Snažíme se nehešit, ale nejde nám to. Usilujeme o to, žít podle požadavk Písma svatého, žít evangelium, ale selháváme. Snažíme se být dobrými matkami, dobrými otci, kvalitními pracovníky, ale s malým úspchem. Píina je pitom velmi jednoduchá: snažíme se o to sami, vlastními silami. Neprosíme o pomoc Ducha svatého, aby pišel a dal nám sílu k tomu, co nám chybí. V jednotlivých kapitolách Vella odpovídá na otázku, kdo to je Duch svatý, jaké je jeho poslání, jak na nho nahlížejí na Východ a Západ, objasuje vztahy mezi Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým. Srozumiteln vysvtluje rozdíly mezi dary, ovocem a charismaty Ducha svatého, vysvtluje, co znamená nechat se vést, formovat, použít a cele se obnovit Duchem svatým. Na tuto cestu kniha každému z nás pináší svtlo a otevírá srdce. Andrea Tornielli napsal knihu Zázraky Jana Pavla II. Knihu vydalo nakladatelství Paulínky v roce 2006. Ve dnech po skonu papeže Wojtyly se v tisku i v televizi množily zprávy o lidech, kteí tvrdili, že obdrželi zvláštní milost na pímluvu Svatého otce. V této knize jsou zaznamenány nkteré z milostí. Nemlo by se jim íkat zázraky, spíše znamení, která vící lidé mohou zahlédnout, i zvláštní dary nebo neekané odpovdi na
jejich starosti. Tyto píbhy a zprávy jsou svdectvím o povsti svatosti, která se o Janu Pavlu II. šíila mezi vícími. Mnoho prostých lidí k nmu vzhlíželo jako ke skutenému svtci. V tom tedy tkví hodnota svdectví a rovnž i užitenost této knihy. Píjemné chvíle nad knihou peje všem tenám Miloslava Skopcová JEDEN TÁBOR VE DVOU DVA V JEDNOM 29. 7. 12. 8. 2006 Jako každoron i letos se 9. skautský oddíl Tábor Modinky vydal na letní tábor. Bohužel už se nedá íct, že jako každoron si vybral ten nejlepší prázdninový termín, kdy skoro nepršelo a pkn svítilo sluníko. Navzdory loským zkušenostem s ekou Trnávkou bylo rozhodnuto využít krásné táboišt v Údolí srnek nedaleko Pacova, které nám propjili místní TOMíci. Koncem ervence jsme v ptaticetistupovém vedru zabalily batohy, kufry i oddílové vci a pipravily se k odjezdu. Maminky poctiv dbaly na to, aby jejich ratolesti mly dostatek lehkého obleení, hlavn nezapomenout minimáln troje kraásky, plavky a epici proti sluníku. Dávat v tomhle poasí do kufru také dostatený poet kus teplák, svetr a tlustých ponožek pišlo každému absurdní... A už tu byl první táborový den. S úlevou jsme konstatovaly, že je celý den lehce pod mrakem a že nám snad dti cestou na táboišt nepomou vedrem. Krátkou peháku, která nás zastihla ješt týž den cestou z kostela a která byla prvními kapkami dešt po dobrých trnácti dnech, pivítaly nkteré z nás s vyloženým jásotem. Jenže nechval dne ped veerem! Zaal tradiní táborový program. Etapová hra nás letos zavedla do - 15 - pedválených let, do svta Jaroslava Foglara mezi kluby Mladého Hlasatele. I my jsme nezstávaly pozadu a založily jsme hned tyi takovéto kluby. Svtlušky utvoily kluby Fialový kvt a Safírová hlava, zatímco družiny skautek se pejmenovaly na Udatné myšáky a Pštrosí spiknutí. To ovšem nebylo všechno. Co chvíli se vedení oddílu promnilo ve slavný klub Rychlých šíp a neslavn proslulé Bratrstvo koií pracky. Z táborového psa Dicka byl rázem Bublina, místo do kroniky se psalo do TAM TAMu a každý den mly naše kluby možnost prožít jedno i více dobrodružství, o kterých jejich lenky doposud pouze etly v obrázkových píbzích pana Foglara. Stopovaly vlakové zlodje, podnikly nebezpenou cestu do Údolí záhad a pokusily se proniknout do Záhadného domu, ukoistily slavnou hru Fan Tan a zneškodnily bandu nebezpených zloinc a zažily ješt mnoho dalších vcí. Prost táborový život bžel pkn naplno. Krom drobných nepíjemností, jako byly dv cesty na chirurgii v jednom odpoledni zpsobené poezaným prstem a rozbitou hlavou, nás ale trápilo poasí. Navzdory všemu oekávání to nebylo vedro, ale déš a zima. Peháky se stávaly den ze dne astjší a mezery mezi nimi se zkracovaly, takže zakrátko už i nejvtší optimisté pestali tvrdit, že se
jedná o peháky. Dti mly stále mén teplého a suchého obleení, na druhé stran však velmi rychle pibývalo toho mokrého a zabahnného, isté zstávaly už jenom naprosto nadbytené kraásky, které stejn nezahejí. Bahno bylo už úpln všude. A pak pišla nedle, devátý táborový den. Onen nedlní déš se od tch pedchozích deš lišil tím, že pršelo poád a pršelo hodn. Pršelo tak moc, že se voda v íce zaala zvedat. A zvedala se tolik, že se v noci vylila z koryta a zaala zaplavovat táboišt. A zaplavovala ho tak rychle, že ve ti ráno již bylo jasné, že zde již dál nemžeme zstat. Co te? Zrušit tábor krátce po polovin se nikomu nechtlo. Naštstí si Gelma vzpomnla, že Školské sestry mají v Kardašov eici starý nevyužitý domeek stojící na pokraji velikého parku. V pt ráno bylo vše po telefonu dohodnuto, v sedm bylo sbaleno vše nutné a v osm se vydaly dti na cestu. V devt pijel traktor, na jehož valník byly pod plachtu naloženy vci a v pl jedenácté na táboišti osamla tílenná hlídka se psem, která mla za úkol hlídat prázdné stany, naskládat na stoly vše, co by mohlo uplavat a v pípad extrémního zvýšení vodní hladiny utéct do kopce... Nebylo úpln jednoduché vyrovnat se s náhlým pesunem z pkného táboišt uprosted les do stísnných podmínek ve zdném domku. Le skaut si poradí se - 16 - vším. Zanedlouho byl z jednoho krásného buku v místním parku udlán provizorní stožár, na njž se až do konce tábora den co den vztyovala státní vlajka, obyejný plácek na pálení vtví byl petvoen na prvotídní ohništ s dvma kruhy, v nmž bylo možné bez hanby za pomoci smolných fagulí zapálit slibový ohe... Prost to nebylo jednoduché, ale díky spolenému úsilí a pátelské atmosfée byl navzdory nouzovým podmínkám i druhý táborový týden moc pkný a zajímavý. Pokud jste byli natolik trpliví a dostali se ve tení až sem, jist chápete onen na první pohled trošku nesrozumitelný název tábora. Prost, a to byl jeden tábor, byly jsme na dvou místech a protože jsme byly na dvou místech, musely jsme nakonec také dv místa uklízet, akoli jsme byly pouze na jednom táboe... Táža LETNÍ TÁBOR Sochu sv. Jana Nepomuckého zná každý. Ale kdo to byl? Kde žil? Co kdybychom se tam jeli podívat? Takové otázky jsme dávali dtem na zaátku pobytu v ervenci na pohnánské fae. Tento minitábor nejen pro dti, které chodí do náboženství, poádá naše farnost už osmým rokem. S jedenácti dtmi jsme si vyzkoušeli rzné znalosti a dovednosti: protože Jan Nepomucký hodn cestoval, vyrobili jsme si poutnickou hl. Tu jsme použili pi nedlní mši v Pohnání, kde jsme sehráli scénku podle evangelia, jak Ježíš vyslal 72 uedník a jak byli uedníci pijati nebo vyhnáni. Bhem týdne jsme si udlali luky a šípy, ozdobili jsme si trika, zpívali jsme. V lese jsme bojovali o poklad, hledali kousky zprávy u Janu z Nepomuku a nakonec jsme v lese i penocovali. Vzhledem k horkému poasí jsme hodn asu trávili u koupališt.
I v letošním roce probíhá ve farnostech Tábor a Sezimovo Ústí výuka náboženství na základních školách i na farách. Celodiecézní sbírky v listopadu a prosinci: 19. listopadu - na bibli 3. prosince - na bohoslovce V nedli 1. íjna se konala pobožnost na Horkách v kapli zasvcené sv. Václavovi. Pi pobožnosti jsme podkovali za udlené milosti a poprosili jsme o ochranu do dalších dn pro všechny obyvatele zdejší obce. Naše putování by bylo neúplné bez návštvy Nepomuku. Je to kus cesty, a tak jsme ve vlaku hráli rzné hry. V Nepomuku jsme navštívili muzeum, kostel stojící na míst, kde se slavný Jan narodil a samozejm cukrárnu. Tábor se povedl bohudíky bez úraz a my dnes víme víc o Janovi z Nepomuku. Velký dík patí Honzovi Kemenovi za pípravu her, starost o naše žaludky a dobrou náladu. KRÁTKÉ ZPRÁVY Václav Mikula Mimoádná sbírka na opravu hbitovní zdi s kaplikou v Pohnání vynesla 16.150,- K a sbírka na opravu východní stny kostela v Ratiboicích vynesla 13.850,- K. Pán Bh zapla všem dárcm. V sobotu 7. íjna se konala dtská diecézní pou na téma Po železnici s parní lokomotivou za djinami naší diecéze. Zaátek pouti byl ve Strakonicích, odkud dti odjely vlakem do eských Budjovic. Slavnostní mši svatou sloužil eskobudjovický biskup Mons. Jií Paour OFMCap. Setkání farník k debatám se konají: Tábor: nedle 9.30 a 19.30 steda maminky 9.30 tvrtek senioi 9.00 sobota mládež 19.00 Sezimovo Ústí: úterý 19.00 tvrtek 17.30 Chotoviny: 1. nedle v msíci 9.30 3. nedle v msici (mládež) 9.30 Borotín: sobota ped 2. nedlí v msíci 17.00 Stezimí (malá zasedaka OÚ): 1. steda v msíci 18.30 Hlasivo: tvrtek ob týden 18.30-17 -
Bohoslužby kolem dne Vzpomínky na všechny vrné zemelé Den Tábor Sezimovo Ústí Pohnání Ratiboské Hory Steda 1. 11. 18.00 mše svatá 18.00 mše svatá tvrtek 2. 11. 8.00 mše svatá 16.30 mše svatá 16.30 mše svatá Hbitovy: 15.00 ekanice mše svatá 15.00 elkovice 16.00 Horky sv. Filip a Jakub: 18.00 mše svatá Pátek 3. 11. 18.00 mše svatá + adorace Sobota 4. 11. 17.30 Klok. hodinky 18.00 mše svatá 18.45 zpvy z Taizé Nedle 5. 11. 8.30 mše svatá 10.15 mše svatá + kaple na hbitov 15.00 nový hbitov adorace 11.30 mše svatá + 18.30 mše svatá hbitov Pondlí 6. 11. 18.00 mše svatá 15.15 mše svatá + hbitov 15.15 Ratiboice mše sv. + hbitov Den Chotoviny Borotín Hlasivo Stezimí Hoštice Steda 1. 11. 16:00 mše sv. + starý hbitov tvrtek 2. 11. 8:00 mše sv. + nový hbitov Pátek 3. 11. 16:00 mše svatá hbitovní kaple sv. Jana Nepomuckého 17:30 mše sv. + hbitov 17:30 mše sv. + starý hbitov 18:30 OÚ - malá zasedaka setkání farník Mezno 16:30 bohoslužba na hbitov Sobota 4. 11. Kostelec 15:00 mše sv. + hbitov Nedle 5. 11. 8:15 mše svatá 11:00 mše sv. + hbitov 16:30 mše sv. (o. Václav) 12:00 mše sv. (o. Jenda) 16:30 mše svatá + hbitov Dnes není mše svatá. hbitov = pobožnost na hbitov (po mši svaté)
Ddeek povídá vnukovi: To za mého mládí byla hudba mnohem meloditjší. Ale ddeku, já nezapnul magneák, ale mixér. Baví se dv ženy neuritého vku: Vidíš támhle toho muže? Nepetržit m pozoruje. To ti nezávidím, je to místní archeolog. Jiíek sedí v kesle a te si. Každou chvilku vykikuje: Kdo by to byl ekl? To by m nenapadlo! To není možné! Tatínkovi to nedá a udiven se ptá, cože to te tak zajímavého. Pravidla eského pravopisu, tati. Natahuji hodinky v poledne. Léka mi doporuil po obd malý pohyb. Jeden knz vyjadoval svou lásku k farníkm tím, že používal zdrobnliny. Na konci mše se s nimi jednou louil slovy: Dkuji vám, že jste v tak hojném potu pišli do našeho kostelíka, kéž bychom se tak jednou sešli i v nebíku, prvn se však budeme muset sejít u posledního soudeku. Zastaví policista automobil, který jel po dálnici šílenou rychlostí. Copak, jel jsem moc rychle? ptá se idi. Ani ne, ale letl jste moc nízko. Stžuje si malý kluk: Maminka vbec neumí vychovávat. Veer, když se mi nechce spát, tak m žene do postele, a ráno, když se mi nechce vstávat, tak m z ní naopak vyhání. Pátelé tráví dovolenou v kempu. V noci vzbudí jeden druhého: Podívej se na tu jasnou oblohu a hvzdy. Co si o tom myslíš? Že bude zítra pkné poasí. Já si myslím, že nám nkdo ukradl stan. K Novákm vlezl v noci oknem zlodj. Na chvíli se zastavil u okna, aby se rozkoukal, když tu slyší hlas pana Nováka: Co tady chcete potm najít, když já tu nic poádného nevidím ani za svtla? idika stojí s nepojízdným autem u kraje silnice. Jiný idi jí chce pomoci: Nebude to olejem? Kdepak, ten já tam vbec nedávám! Potkají se ti babiky a chlubí se svými vnuky. Mj bude doktorem. Poád si hraje s ampulkama a stíkakama a nco si píchá. Mj bude asi agronom. Sází na zahrad konopí a mák a eká na úrodu. Mj bude urit šofér. Namoí si hadr do benzínu, hodí si ho na hlavu a ekne: Te m neruš, babi, bude jízda. Roziluje se novomanžel pi nedlním obd: Tohle má být svátení jídlo, Hedviko? Vždy to maso není ani vidt. Já za to nemohu, vaím podle kuchaky po tvé babice. No a? Tam je napsáno: vezmi masa asi za deset korun Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají ímskokatolické farnosti uvedené v hlavice. Redakce: Tábor, Dkanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail: faratabor@volny.cz Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj Náklad 500 výtisk. Bezplatné.
Msto Tábor a ímskokatolická farnost Tábor Vás srden zvou na SLAVNOSTNÍ KONCERT Spoluúinkuje PVECKÝ SBOR Gymnasia P. de Coubertina, ídí Zd. Trska TÁBOR KOSTEL PROMNNÍ PÁN NEDLE 19. 11. 2006 V 16 HODIN