Povodňové události v České republice

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Povodňové události v České republice Bakalářská práce Autor: Marek Caha Vedoucí práce: prof. Ing. Milan Palát, CSc. Brno 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vytvořil samostatně s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne Podpis

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce prof. Ing. Milanovi Palátovi, CSc. za odborné vedení práce, mimořádnou ochotu a cenné rady, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce. Děkuji také Ing. Evě Soukalové, CSc., vedoucí hydrologického oddělení Českého hydrologického ústavu v Brně, za poskytnutí materiálů potřebných pro vypracování této studie. Rád bych poděkoval také své rodině, všem blízkým a přátelům, kteří mě při vytváření této práce podpořili, a bez jejich pomoci by nebylo moţné práci dokončit.

ABSTRAKT V této práci se zabývám povodněmi, které se na území České republiky vyskytly za poslední dvě desetiletí. Jsou zde shrnuty přírodní podmínky v České republice, popsány jednotlivé druhy povodní a faktory, které je způsobují. Shrnuji přístupy k ochraně před povodněmi jak technické tak preventivní, které se u nás pouţívají. Hodnocenými povodněmi jsou ty, které se vyskytovaly v letech 1997, 2002 a 2009. Samotné povodňové události jsou hodnoceny z pohledu meteorologických příčin vzniku, které vyjadřuje mnoţství sráţek naměřených v postiţených oblastech. Dalším hodnotícím prvkem jsou ekonomické škody, ke kterým v důsledku povodní došlo. Klíčová slova: Povodně, protipovodňová opatření, dešťové sráţky, meteorologické příčiny ABSTRACT In this work we deal with floods in the Czech Republic occurred in the last two decades. It summarizes the natural conditions in the Czech Republic, described the different types of floods and the factors that cause them. Summarize approaches to flood protection both technical and preventive, which in our use. Evaluated are those floods that occurred in 1997, 2002 and 2009. The actual flood events are evaluated in terms of meteorological causes, which expresses the amount of rainfall measured in the affected areas. Another element is the assessment of economic damage that the floods occurred. Key words Floods, flood control, rainfall, meteorological causes

Obsah 1 Úvod 8 2 Cíl práce 10 3 Literární rešerše 11 3.1 Základní terminologie 11 3.1.1 Počasí a klima 11 3.1.2 Definice povodně 12 3.1.3 Reţim vodního toku 13 3.2 Charakteristika území ČR 14 3.2.1 Klima ČR 14 3.2.2 Klimatické oblasti ČR 15 3.3 Charakteristika povodně 17 3.3.1 Druhy povodní 18 3.3.2 Faktory ovlivňující vznik a průběh povodní 19 3.3.3 Synoptické příčiny povodní 20 3.4 Obecné způsoby ochrany před povodněmi 20 3.4.1 Protipovodňová opatření 21 3.4.2 Technická preventivní a přípravná opatření 21 3.4.2.1 Opatření proti účinkům vody v ploše povodí 21 3.4.2.2 Opatření proti účinkům vody na vodních tocích 22 4 Materiál a metodika 24 4.1 Materiál 24 4.2 Metodika 24 5 Výsledky a diskuze 25 5.1 Povodeň 1997 25 5.1.1 Meteorologické hodnocení povodně 27 5.1.2 Ekonomické hodnocení povodně 31 6

5.2 Povodeň 2002 34 5.2.1 Meteorologické hodnocení povodně 35 5.2.2 Ekonomické hodnocení povodně 38 5.3 Povodeň 2009 41 5.3.1 Meteorologické hodnocení povodně 42 5.3.2 Ekonomické hodnocení povodně 44 6 Závěr 49 Seznam pouţité literatury 51 Seznam tabulek 54 Seznam grafů 55 Seznam obrázků 56 Přílohy 57 7

1 ÚVOD Povodně jsou nedílnou součástí koloběhu v přírodě. Dříve lidé vnímali povodeň jako pozitivní prvek, protoţe přinášela ţiviny na pole, čímţ se zvyšovala jejich úrodnost. Postupem času se společnost stávala modernější a vyspělejší. Lidé se snaţili, upravit si přírodu a krajinu kolem sebe podle vlastních poţadavků, aby měli ţivotní podmínky co nejlepší. Nebraly se ohledy na přírodní ţivly a povodeň se stala negativní a neţádoucí prvek v krajině. Vlivem lidské činnosti nabývaly povodně větších rozměrů a závaţnosti. Lidé začali mýtit a vypalovat lesy, vysoušet mokřady a rybníky, odvodňovat zem, aby se získala půda vhodná pro zemědělské vyuţití, rušit remízky, regulovat původní vodní potoky a řeky i jiné krajinné segmenty, které slouţily jako přirozená ochrana před povodněmi. Lidská obydlí se v důsledku rozpínavosti lidí, dostávala do míst nevhodných pro výstavbu právě z důvodu hrozících záplav. Začal se shromaţďovat majetek a kaţdý činitel, který tento proces narušoval, byl povaţován za neţádoucí. Voda ve formě povodně se tedy stala nepřítelem. V minulosti byla skladba lesních společenství ve většině případů odlišná neţ dnes. Dříve byly lesy spíše smíšené a listnaté, které lépe vsakují a zadrţují vodu, postupem času je nahradily lesy monokulturní, louky nebo zemědělská půda. Ty mají mnohem menší retenční schopnost. Vliv má také stáří lesů, dnes dobře víme, ţe mladý les má mnohem niţší schopnost zadrţovat vodu neţ staré lesy. Lesy nahradila orná půda a zastavěná území. Zde se nemá voda při nadměrných sráţkách kde zadrţet a stéká přímo do níţin a do řek, tím se tvoří nezvykle velké průtoky. Koryta řek nejsou připravena na tyto situace, proto vznikají povodně a způsobují škody na majetku lidí i na krajině. K velké chybě došlo při regulaci vodních toků, kdy byla koryta řek a potoků narovnávána, většinou pro získání orné půdy, a tím byly přírodní meandry, které slouţily pro zadrţování vody při povodni, likvidovány. V současnosti se snaţíme tyto chyby napravit. Proti škodám na majetku začali lidé budovat protipovodňová opatření, která mají za úkol zastavit, nebo alespoň zmírnit průběh povodně a zmenšit jejich následky. Hlavně 8

v posledních letech se ukazuje, ţe i přes veškerou snahu zabránit povodním nebude ochrana nikdy stoprocentní. Voda je ţivel, a jak známo, ţivel si vţdy najde cestu. I přes to je však nezbytně nutné budovat tato protipovodňová opatření pro ochranu měst a jejich obyvatel. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je analýza a syntéza povodňových událostí, ke kterým došlo v letech 1997, 2002 a 2009 na území České republiky. V teoretické části provedeme krátký vhled do problematiky daného tématu. Popíšeme zde přírodní charakteristiku území, druhy a vlastnosti povodní, které se u nás vyskytují. V hlavní části studie pracujeme s jednotlivými povodněmi. Děláme jejich analýzu z hlediska meteorologického a ekonomického. Povodně porovnáme a vyvodíme závěry, ke kterým jsme dospěli. 10

3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 Základní terminologie 3.1.1 Počasí, klima Počasí je definováno jako okamţitý stav atmosféry nad daným místem v určitém čase. Mění se z hodiny na hodinu, liší se v jednotlivých dnech a měsících. V delším časovém úseku (několika desetiletí) vytváří komplexní reţim nazývaný klima (podnebí), který je pro dané území charakteristický. Jak uvádí Český hydrometeorologický ústav (dále jen ČHMÚ): Klima je dlouhodobý charakteristický reţim počasí, podmíněný bilancí energie, atmosférickou a oceánskou cirkulací, vlastnostmi zemského povrchu, činností člověka. Na vytváření zemského klimatu se tedy nepodílí pouze atmosféra, ale i procesy v oceánech, na pevninách, v ledovcích a v biosféře. Zjednodušeně lze říci, ţe klima (nebo podnebí) je průměrné počasí za několik desetiletí. K jeho popisu pouţíváme parametry jako např. průměrná teplota vzduchu, průměrné sráţky, délka a intenzita slunečního svitu, rychlost větru, vlhkost vzduchu a další klimatické veličiny za delší období alespoň 30 let (v současné době se pouţívá většinou období let 1961 aţ 1990). Nelze však hovořit pouze o průměrných hodnotách, ale při popisu je třeba uvést i veličiny, které vyjadřují jeho kolísání (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). Obr. 1: Podnebí v ČR (zdroj: http://www.trasovnik.cz) 11

3.1.2 Definice povodně Povodeň je výrazný přechodný vzestup hladiny toku, způsobený náhlým zvýšením průtoku nebo dočasným zmenšením koryta zejména při výskytu ledových jevů (METEOROLOGICKÝ SLOVNÍK VÝKLADOVÝ A TERMINOLOGICKÝ, 1993). Povodně jsou převáţně přírodní katastrofy, k nimţ dochází vlivem nahodilých změn meteorologických situací. Zpravidla je způsobují prudké přívalové deště, jejichţ intenzita je velká, značně proměnlivá, nebo se jedná o dlouhotrvající dešťové sráţky. K povodním můţe docházet i v zimním období, kdy nastává náhlé tání sněhu, půda je ještě promrzlá a povrchový odtok je značný. Povodní je i stav, kdy voda z určitého místa nemůţe dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo je odtok vody nedostatečný (KONVIČKA, 2002). Pojem povodeň můţe být definován z různých hledisek. V České republice měl tento termín určitý vývoj. Tak podle České technické normy (1975), (dále jen ČSN), se povodní rozumělo přechodné výrazné zvýšení hladiny toku, způsobené náhlým zvětšením průtoku anebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou). V poznámce k této definici se dodávalo, ţe povodeň zpravidla působí na některých úsecích toku hospodářské škody podle stupně vybudované ochrany. Vedle toho uváděla norma i pojem velká voda jako všeobecné označení pro průtoky za povodně, v uţším slova smyslu pro kulminační průtoky. Pozdější norma ČSN (1983) definovala povodeň jako fázi hydrologického reţimu vodního toku, která se můţe vícekrát opakovat v různých ročních obdobích; vyznačuje se náhlým, obvykle krátkodobým zvětšením průtoku a vodních stavů; je vyvolána dešti nebo táním sněhu z oblevy. Definice byla doplněna stejnou poznámkou jako u ČSN (1975). Pro účely vodního zákona č. 254/2001 Sb. se v 64 povodněmi rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda jiţ zaplavuje území mimo koryto vodního toku a můţe způsobit škody. Povodní je i stav, kdy voda můţe způsobit škody tím, ţe z určitého území nemůţe dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku sráţkových vod (MATĚJÍČEK, 1999). 12

Vedle vlastní povodně definovala ČSN (1983) ještě pojmy historická povodeň ( významná povodeň známá z historických pramenů ), největší známá povodeň ( největší povodeň, která se vyskytla na toku za dobu pozorování ) a katastrofální povodeň ( povodeň mimořádné velikosti a dlouhé doby opakování, obvykle způsobující oběti a mimořádné škody ). Poslední definici lze doplnit vyjádřením odboru OSN pro humanitární záleţitosti (UNDHA), který charakterizoval povodňovou pohromu (katastrofu) jako událost s rozsáhlými lidskými a materiálními ztrátami nebo škodami na ţivotním prostředí, které překračují moţnosti postiţené části společnosti vypořádat se s nimi z vlastních zdrojů (MATĚJÍČEK, 1999). 3.1.3 Reţim vodního toku Maximální průtok je největší průtok ve sledovaném příčném profilu vodního toku za zvolené období. Vlivem vydatných dešťů, táním sněhu nebo táním ledovců a sněhu nad sněţnou čarou dochází často na některých řekách k přechodnému, ale výraznému zvýšení hladiny. To je způsobeno náhlým zvětšením průtoku nebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou nebo v nálevkovitých ústích při pobřeţí moří účinkem větru). Přechodné zvětšení a následující pokles průtoků vodních stavů se nazývá průtoková vlna. Voda, která nemůţe rychle odtéci, se vylévá z koryta a způsobuje záplavy, postihující často rozsáhlé oblasti. Tento jev nazýváme povodeň. Průtokovou vlnu pak povodňová vlna. Časový průběh kaţdé průtokové vlny v konkrétním profilu můţeme vyjádřit graficky. Průtoková resp. povodňová vlna je charakterizována tvarem, kulminačním (vrcholovým) průtokem a objemem. Tvar povodně je vyjádřen začátkem povodňové vlny (tzv. patou povodně), tedy okamţikem, kdy dochází k výraznému a rychlému zvětšování průtoků. Doba nejvyššího průtoku povodňové vlny (vrcholení povodně) odpovídá kulminačnímu průtoku a ukončení povodně je okamţik, kdy průtok klesne na počáteční stav. Doba mezi začátkem a koncem povodňové vlny se označuje jako trvání, které se skládá z doby vzestupu a doby poklesu. Celkové mnoţství vody, které proteklo sledovaným profilem od začátku do konce povodňové vlny, tedy během trvání povodně, je objem povodně (CHÁBERA, 1999). 13

3.2 Charakteristika území ČR V podmínkách střední Evropy vznikají nejčastěji dva typy povodní. Na malých povodích vznikají povodně z krátkodobých dešťů s relativně krátkou dobou trvání, ale velkou intenzitou deště na malé zasaţené ploše území. Bývají nazývány bleskovými povodněmi ( flash floods ). Plošně nejrozsáhlejší povodně jsou vyvolány několikadenními dešti s menší intenzitou dešťových sráţek a s velkou zasaţenou plochou (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). V České republice se po dlouhých letech bez významnějších povodní vyskytly povodně do té doby platné hodnoty 100-letého průtoku pouze v 80. letech pouze na Jílovském potoce (teče od Děčínského Sněţníku podél hranice s Německem a ústí do Labe v Děčíně). V 90. letech se však vyskytlo jak v Čechách, tak i na Moravě několik extrémních povodní z letních bouřek, které dosáhly nebo významně překročily 100-leté povodně. Tyto povodně zasáhly relativně malé plochy krajiny, zato se vyznačovaly vysokou intenzitou a krátkým trváním příčinné dešťové sráţky (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). 3.2.1 Klima ČR Povodňová charakteristika území Česká republika má následkem značné členitosti svého území velmi hustou hydrografickou síť o délce cca 85 tis. km. Nachází se v oblasti mírného klimatického pásma s pravidelným sezónním cyklem teplot a sráţek. Mimo těchto dlouhodobých výkyvů jsou krátkodobé změny počasí způsobovány častými přechody atmosférických front, které od sebe oddělují teplejší a studenější vzduchové masy a jsou většinou doprovázeny sráţkami. Rozdělení sráţek v průběhu roku má spíše kontinentální charakter. Nejvyšší měsíční úhrny sráţek připadají na květen aţ srpen, nejméně sráţek je v únoru a březnu. V letních měsících se často vyskytují krátkodobé extrémní sráţky bouřkového charakteru, které zasahují poměrně malá území. Dlouhodobý úhrn sráţek obecně stoupá 14

se zvětšující se nadmořskou výškou, významně se však projevují orografické vlivy terénu. Sněhová pokrývka se objevuje v průměru od poloviny prosince do poloviny března, na horách leţí sníh někdy aţ do května. Výška sněhové pokrývky v průměru dosahuje v níţinách 10-20 cm, ve středních polohách 40-60 cm, na horách přes 100 cm. Ve sněhově bohatém roce je na celém území ve sněhu akumulováno přibliţně 5 mld. m 3 vody. Období tání sněhové pokrývky není pravidelné. Tání významná pro vznik povodní mohou nastat prakticky od prosince aţ do dubna (POVODŇOVÝ PLÁN ČESKÉ REPUBLIKY, 2007). 3.2.2 Klimatické oblasti ČR V roce 1971 bylo E. Quittem zpracováno klimaticko-geografické členění Československa, ve kterém vymezil na našem území 3 základní klimatické oblasti teplou, mírně teplou a chladnou. Na základě chodu a intenzity 14 klimatických charakteristik pak vymezil v kaţdé oblasti několik podoblastí. Teplá oblast se dělí na 5 podoblastí (T1 - T5), kdy T5 je nejteplejší a také nejsušší a T1 je nejchladnější a nejvlhčí. Mírně teplá podoblast se dělí na 11 podoblastí (MT1 - MT11), kdy MT11 je opět nejteplejší a nejsušší a MT1 je nejchladnější a nejvlhčí. Chladná oblast je dělena na 7 jednotek (CH1 - CH7), z nichţ CH1 je opět nejstudenější a CH7 nejteplejší. 15

Obr. 2: Klimatické oblasti ČR (zdroj:quitt, 1971) Střed České kotliny zaujímá teplá podoblast T2 (Polabí, část Praţské plošiny, Ţatecká plošina a celé Poohří). Vyznačuje se dlouhým, teplým a suchým létem, velmi krátkým přechodným obdobím a teplým aţ mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou a suchou aţ velmi suchou zimou. Tato podoblast je obklopena mírně teplou podoblastí (MT11 a MT11), která má poněkud vlhčí léto, delší přechodné období a delší trvání sněhové pokrývky. Zabírá většinu pahorkatin a ploché vrchoviny střední části České kotliny. Vrchovinné části Českomoravské vrchoviny, Středočeské pahorkatiny, Brd a podhorské oblasti okrajových pohoří mají podnebí mírně teplé podoblasti, které se s narůstající nadmořskou výškou stává drsnější (MT5 MT2). Převáţná část horského lemu České kotliny (Novohradské hory, Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory) mají podnebí chladné podoblasti CH7. Jsou charakterizovány podnebím s velmi krátkým aţ krátkým, mírně chladným a vlhkým létem, dlouhým přechodným obdobím s mírně chladným jarem a mírným podzimem, dlouhou mírnou aţ mírně vlhkou zimou s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Vrcholové části nejvyšších pohoří České vysočiny Krkonoš, Krušných hor 16

a Šumavy zasahují do podoblasti CH4, která má zejména zimu podstatně chladnější neţ podoblasti CH6 a CH7. Ve východní části České vysočiny mají vrcholové části Králického Sněţníku a Hrubého Jeseníku rovněţ klima podoblasti CH4. Jejich podhůří a vrchoviny východní části České vysočiny mají podnebí podoblasti CH7. Směrem k jihovýchodu pak niţší části vrchovin a pahorkatiny mají podnebí mírně teplé oblasti, které přechází pak v teplé podnebí (podoblasti T2 a T4) Západních Vněkarpatských sníţenin (např. Hornomoravský úval). Klima podoblasti T4 má rovněţ Dolnomoravský úval. Oblasti Středomoravských Karpat a Moravsko-slezských Karpat mají podnebí mírně teplé podoblasti, zatímco vrcholové části nejvyšších karpatských pohoří moravskoslovenského pomezí mají klima chladné oblasti (QUITT, 1971). 3.3 Charakteristika povodně Průběh odtoku je popisován průtokovou vlnou, která podle ČSN (1975) představuje přechodné zvětšení a následující pokles průtoků a vodních stavů, vyvolaný dešti, táním sněhu nebo umělým zásahem Pojem průtoková vlna se však pouţívá souhrnně pro všechny vlny na toku bez ohledu na původ jejich vzniku (přirozený nebo umělý) Zvláštním případem průtokové vlny je vlna povodňová, kterou ČSN definoval jako průtokovou vlnu s charakterem povodně. Ta vzniká při překročení průtočné kapacity koryta, kdy se voda začne přelévat přes břehové hrany do okolí a stává se potenciálně škodlivým ţivlem. Povodně lze charakterizovat kulminačním průtokem, coţ je největší vrcholový průtok a průtokové vlny. Z hodnot kulminačních průtoků při jednotlivých povodích se pak stanovuje N-letý kulminační průtok Q N, který je v uvaţovaném profilu dosaţen nebo překročen průměrně jednou za N-let (ČSN, 1975,1983) Další důleţitou charakteristikou průtokové vlny je její objem (zpravidla uváděný v milionech m 3 ), takţe se stanovují N-leté povodňové objemy (BRÁZDIL, 2005). 17

3.3.1 Druhy povodní Podle příčiny vzniku povodně uváděla ČSN (1975, 1983) bez definičního vymezení povodně dešťové, sněhové a smíšené. Pod pojmem dešťová povodeň se zde rozumí případ vzniklý jen z dešťových sráţek, sněhová povodeň je zapříčiněna jen táním sněhu a smíšená povodeň vzniká kombinací tání sněhu a dešťových sráţek. Zvláštním případem jsou ledové povodně, způsobené dočasným zmenšením průtočnosti koryta v důsledku ledových jevů (např. ledovou zácpou). a) Dešťové povodně Jsou vyvolány kapalnými sráţkami a podle způsobu vzniku, doby trvání a intenzity deště je lze dále rozdělit na povodně z trvalých sráţek a povodně z přívalových sráţek. Dešťové povodně z trvalých sráţek jsou vázané zpravidla na jedno- aţ vícedenní trvalé sráţky, které jsou spojené s některými vybranými sráţkově významnými synoptickými situacemi. Jsou vesměs vázány na výskyt tzv. sráţkotvorné cyklony (cyklona s výskytem déletrvajících dešťů) v blízkosti nebo přímo na území České republiky Vzhledem k omezenému plošnému rozsahu intenzivnějších sráţek nepostihují nikdy současně převáţnou část území. Dešťové povodně z přívalových sráţek souvisejí se sráţkami s krátkou dobou trvání (zpravidla v řádu hodin), avšak s velkou intenzitou (desítky milimetrů, výjimečně i přes 100mm za hodinu), zpravidla doprovázenými bouřkami. Tyto povodně se vyznačují náhlým nástupem, ostrou povodňovou vlnou s rychlými vzestupy hladiny a krátkým trváním Lokálně mohou působit velmi značné škody i v důsledku velké kinetické energie tekoucí vody (BRÁZDIL, 2005). b) Sněhové povodně Vznikají náhlým táním sněhové pokrývky při kladných teplotách v zimním a v jarním období. Mohou být doprovázeny i ledovými jevy. Kulminační průtoky při sněhových povodích zpravidla nedosahují na území České republiky větších N-letostí (BRÁZDIL, 2005). 18

c) Smíšené povodně Jsou zapříčiněny kombinací tání sněhu a dešťových sráţek. Mohou být rovněţ doprovázeny ledovými jevy. Jsou vázány na dosti rozdílné povětrnostní situace přinášející v zimě a na začátku jara oteplení s kladnými teplotami, doprovázené často silným větrem. Tání sněhu je rovněţ urychlováno vypadávajícími kapalnými sráţkami, které zároveň samy přispívají ke zvětšení průtoků. Tyto povodně mohou mít v České republice větší územní rozsah neţ povodně z trvalých sráţek (BRÁZDIL, 2005). d) Povodně ledové Vznikají zpravidla po období déle trvajících mrazů se zámrzem řek, kdy následné náhlé oteplení můţe způsobit odchod ledu. Pokud dojde ke tvorbě ledových zácp a nápěchů (zatarasení průtočného profilu nahromaděním ledu), můţe dočasné zmenšení průtočnosti koryta způsobit výrazné vzdutí vodní hladiny (BRÁZDIL, 2005). 3.3.2 Faktory ovlivňující vznik a průběh povodně Vznik a průběh povodně je ovlivňován především meteorologickými faktory, a to předběţnými a příčinnými. Předběţné faktory působí několik dnů aţ měsíců před vznikem povodně. Patří mezi ně zejména nasycenost povodí, výška sněhové pokrývky a její vodní hodnota, promrznutí půdy aj. Z hydrologických předběţných faktorů hraje důleţitou roli míra naplnění koryt vodních toků před začátkem povodně. Příčinné meteorologické faktory působí několik hodin aţ několik dnů před vznikem povodně jako její spouštěcí mechanismus (BRÁZDIL, 2005). MATEJÍČEK A HLADKÝ (1999) uvádějí v souvislosti se vznikem a průběhem povodně jako rozhodující zejména vlivy: - intercepce, tj. zadrţující účinek vegetace na padající sráţky, daný druhem, hustotou a vývojovým stavem porostu, která můţe zpomalovat pohyb vody na povrchu a tím prodluţovat dobu moţného vsaku - detence, tj. schopnost zpomalovat odtok ze spadlých sráţek naplňováním depresí terénu, muţe to vést k dočasné akumulaci většího mnoţství vody v rovinném neţ ve sklonitém terénu 19

- infiltrace, tj. vsak vody do půdních vrstev a zvodní podzemních vod, který závisí na typu půdy, její mocnosti. Pórovitosti, obsahu humusu, jejím nasycení vodou atd. - objem říční sítě, tj. plnění koryt toků včetně mnoţství vody vtlačené do přilehlých podpovrchových částí břehové zóny v důsledku hydrostatického tlaku a objemu inundací (rozlivů do inundačních území podél toků) 3.3.3 Synoptické příčiny povodní Naprostá většina smíšených povodní v České republice se vyskytuje od prosince do března, tyto případy jsou označovány jako povodně zimního typu. K nim bylo přiřazeno také několik povodní v první dekádě dubna. Naproti tomu velké většina dešťových povodní se objevuje od dubna do října, takţe takovéto případy jsou přiřazeny k povodním letního typu (BRÁZDIL, 2005). 3.4 Obecné způsoby ochrany před povodněmi Opatřeními k ochraně před povodněmi jsou preventivní a přípravná opatření, prováděná mimo povodeň a operativní opatření prováděná v době povodně. Do těchto opatření není zahrnuta investiční výstavba, údrţba a opravy ostatních zařízení slouţících ochraně před povodněmi, kterými jsou např. úpravy a zkapacitnění koryt vodních toků, výstavba ochranných hrází, čerpacích stanic apod., jakoţ i další investice vyvolané povodněmi. Opatření k ochraně před povodněmi se podle MZP (2009) dělí na: a) přípravná - povodňové plány, povodňové prohlídky, organizační a technická příprava, zajišťování povodňových rezerv, vyklízení záplavových území, příprava informačního systému, školení pracovníků povodňové sluţby, zajištění technicko-bezpečnostního dohledu na vodních dílech b) při povodni - činnost předpovědní povodňové sluţby a informačního (hlásného) systému, ovlivňování odtokových poměrů, zabezpečovací povodňové práce, záchranné povodňové práce (varování a vyrozumění, evakuace 20

obyvatel, humanitární pomoc), náhradní doprava, zajištění zásobování potravinami, vodou, energií, činnost ostatních účastníků povodňové ochrany (Armáda ČR, Policie ČR) atd. c) po povodni - obnovení povodní narušených funkcí v zasaţeném území (mimo investiční výstavbu), zjišťování a oceňování povodňových škod, evidenční a dokumentační práce, celkové vyhodnocení průběhu povodně. 3.4.1 Protipovodňová opatření Z předchozích poznatků ze studií a projektů zemí EU z posledních deseti let je patrné, ţe protipovodňová opatření lze rozdělit do dvou hlavních skupin: technická opatření a netechnická opatření. Příkladem technických opatření jsou retenční nádrţe, zkapacitňování koryt, jejich stabilizace, výstavba ochranných hrází, inţenýrská a inţenýrsko-biologická opatření ke sníţení eroze a zvýšení retence v povodí. Do netechnických (nestavebních) opatření patří zejména definování záplavových zón a jejich právní zajištění, předpovědní a varovné systémy, výchova veřejnosti k odpovědnému chování při povodňových situacích. Na tocích, pro které je doba reakce kratší neţ 3 hodiny, jsou z pohledu ochrany zdraví a ţivotů obyvatel důleţitější technická opatření. Taková doba odezvy je příliš krátká pro plnou funkci předpovědních a varovných systémů i pro nasazení civilní ochrany (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). 3.4.2 Technická preventivní a přípravná opatření 3.4.2.1 Opatření proti účinkům vody v ploše 1) Regulace rozsahu, druhové a věkové skladby lesů význam z pohledu retence vody v povodí, ovšem jen pro povodně s menší dobou opakování Významnější je funkce lesa jako protierozního opatření za předpokladu odpovídajícího způsobu hospodaření (omezení holosečí, těţba). Účinky regulace se projevují postupně, pomalu, plně funkčními se stávají aţ za relativně dlouhou dobu a mají malý, kvantitativně obtíţně prokazatelný efekt na retenci vody při povodí. 21

2) Regulace zemědělské činnosti v ploše povodí srovnatelný význam z pohledu retence jako les Účinkem těchto opatření je zvýšení zásoby vody v povodí, sníţení eroze v ploše povodí, zpomalení odtoku vody z plochy. 3) Budování retenčních a protierozních opatření v ploše povodí patří sem vsakovací a suché retenční prostory, patří sem průlehy, příkopy, meze, mokřady, zvyšování retenčního prostoru existujících rybníků a malých nádrţí, zpevňování přirozených povrchových linií soustředěného odtoku, údrţba drenáţních systémů. Tato opatření mohou být velmi účinná na malých povodích Účinkem je sníţení hladiny a průtoku vody pod retenčním opatřením, sníţení eroze a transportu splavenin do dolních úseků, nevýhodami je zatopení území v retenční nádrţi, jakoţ i uloţení splavenin a organického materiálu (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). 3.4.2.2 Opatření proti účinkům na vodních tocích a) Proti účinkům vody 1) Retenční prostory v údolních nádrţích aktivní způsob ochrany před povodněmi. V současné době jsou nádrţní prostory provozovány jako víceúčelové Typickým častým příkladem je dodatečné vyhrazení části zatopeného objemu nádrţe jako zásobního prostoru k vyuţití vodní energie, vodárenství, rekreaci, z ekologických důvodů Účinkem těchto opatření dochází ke sníţení průtoku a hladiny vody pod hrází, časové oddálení kulminace povodně a tím prodlouţení doby reakce, zvýšení hladiny nad hrází. 2) Retenční prostory v poldrech jsou to suché boční ohrazované nádrţe s nápustnými a výpustnými objekty. Při povodni jsou poldry řízeně plněny, po odeznění kulminace povodně výpustnými objekty prázdněny a zpravidla zemědělsky vyuţívány Nevýhodou je jejich jednoúčelovost, choulostivými prvky jsou nápustná a výpustná technologická zařízení, která musí být udrţována provozuschopná Vyuţívání a údrţba plochy poldru jsou komplikované a ekonomicky náročné (usazování splavenin, zajištění varování a ústupové cesty pro obyvatele i pro zvířata). 22

3) Ochranné hráze nízké homogenní hráze budované jako pobřeţní nebo odsazené od koryta, chránící jen bezprostředně ohroţené území Účinkem opatření je vysoká míra ochrany území a zvýšení hladiny vody v mezihrázovém prostoru. 4) Zkapacitnění koryta vodního toku moţné dosáhnout rozšířením koryta, prohloubením koryta, vytvořením sekundárního povodňového koryta Dochází ke sníţení hladiny povodňového průtoku ve zkapacitněném úseku, bez významnějšího vlivu na reţim splavenin (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). b) Proti účinkům splavenin 1) Sníţení hloubkové eroze je dominantním problémem protipovodňové ochrany v horských, případně podhorských úsecích. Hlavní technická opatření směřují ke stabilizaci podélného profilu koryta vodního toku Typickými protipovodňovými opatřeními jsou stupně na dně koryt, balvanité skluzy, jezy vybavené zároveň i zařízením pro tlumení kinetické energie, příčné prahy, štěrkové překáţky vytvářející retenční prostory pro řízené ukládání splavenin. Účinek opatření je stabilizace koryta, omezení hloubkové eroze, omezení zdroje splavenin pro zanášení dolních úseků a vznik migračních bariér. 2) Sníţení boční (břehové) eroze tento poţadavek se objevuje v kulturní krajině na všech úsecích vodních toků. Hlavními představiteli opatření jsou všechny typy a konstrukce břehových opevnění. Slouţí ke stabilizaci břehů. Některá opevnění mají negativní dopad na přirozená rostlinná a ţivočišná společenstva. 3) Údrţba a čištění koryt stejně důleţité jako výstavba nových koryt. Tyto práce se dělají na neupravených tocích, na upravených hrázích, na ochranných hrázích a na objektech na toku. Údrţbou se zajišťuje jejich provozuschopnost. Pravidelná údrţba průtočnosti koryta se skládá hlavně z údrţby vegetačních opevnění, z odstraňování nánosů a překáţek proudu, z ošetřování opevnění koryta a z odstraňování poškozeného stavu. Tímto se zabezpečí funkčnost a prodlouţí se ţivotnost protipovodňových opatření udrţování kapacity a stability koryta, coţ je kritizováno ekology (JÍLKOVÁ, ČAMROVÁ, 2006). 23

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Materiál Zdroje číselného materiálu pro zpracování jsem získal převáţně na Českém hydrometeorologickém ústavu. Na pobočce v Brně v oddělení hydrologie mi byly poskytnuty textové materiály o jednotlivých povodních, které jsem později vyuţil při zpracování studie. Dalším významným zdrojem dat byly internetové stránky ČHMÚ, kde jsou přístupné souhrnné studie o povodňových událostech v České republice 4.2 Metodika V práci budeme pouţívat převáţně tři metody: analytickou, srovnávací (komparativní) a rešeršní. Nyní si přiblíţíme kaţdou z nich. Analytická metoda spočívá v rozkladu tématu dokumentu na jednotlivé elementární prvky vyjádřené odpovídajícími znaky klasifikačního systému a v jejich následném uspořádání podle daných pravidel (RESSLER, 2006). Analyzovat jednotlivé situace budeme, při zjišťování příčin a důsledků povodní v jednotlivých letech, kdy docházelo na území České republiky k povodním. Rešeršní metoda je zaloţena na vyhledávání relevantních informací a dokumentů souvisejících s daným tématem a soupis vyhledaných informací jako výsledku (RESSLER, 2006). Vyhledávání informací pouţijeme na začátku práce. Kdy se zaměříme na popis vybraných oblastí, klimatických podmínek. Komparativní metoda je srovnání dvou a více případů za účelem ověření vztahu mezi nezávislou a závislou proměnnou. Cílem je zbavení se vlivu všech ostatních faktorů (PARIZEK, 2008). Komparativní metodu vyuţijeme při srovnávání povodní v České Republice v jednotlivých letech. Pro prezentaci dat jsem vyuţil program Microsoft Office Excel, kde jsem zpracoval grafy a tabulky pouţité v práci. 24

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Povodeň v roce 1997 Červenec roku 1997 bude v historii České republiky zapsán černými písmeny. Odehrálo se v něm drama jedné z největších přírodních katastrof 20. století na českém území. Rozsáhlé a dlouhotrvající deště zasáhly povodí většiny řek Moravy, Slezska a severovýchodních Čech. V důsledku následných mimořádně škodlivých povodní zahynulo 50 lidí, bylo zničeno nebo poškozeno téměř dvacet devět tisíc obydlí a stovky dalších hospodářských zařízení a objektů. Statisícům spoluobčanů tato pohroma zasáhla pronikavě do způsobu ţivota, tisíce z nich se budou vyrovnávat s jejími následky aţ do příštího století. Stát přišel během několika dní o hodnoty v odhadované výši 62,6 miliard Kč, coţ je zhruba 80krát více neţ činí roční průměr povodňových škod z předcházejících let (HLADKÝ, 1998). Obr. 3: Bohumín (9. 7. 1997) Obr. 4: Horka nad Moravou (9. 7. 1997) (převzato z www.povodnefoto.cz) 25

5.1.1 Meteorologické hodnocení povodně Počáteční meteorologickou příčinou povodňové situace ve střední Evropě byla zvlněná studená fronta, jejíţ postup od jihozápadu se v prostoru Alp zpomalil a studený vzduch se údolím řeky Rhôny dostal do severozápadního Středomoří. Vytvořila se prohlubující se tlaková níţe, která při svém přesunu k severozápadu byla zdrojem vydatných sráţek, zvláště ve východní části ČR a jiţního Polska. Povodňová situace v červenci 1997 byla způsobena dvěma epizodami vydatných dlouhotrvajících sráţek. Obecně se vznik sráţek v atmosféře váţe na existenci výstupných pohybů vzduchu. Dochází k nim v zásadě ze čtyř hlavních příčin: - termickou konvekcí (se vznikem bouřkových oblaků), - při orografických návětrných efektech, - v oblastech cyklón a brázd nízkého tlaku následkem dynamicky podmíněných výstupných pohybů vzduchu v niţších hladinách atmosféry (konvergence proudění), - výkluznými pohyby vzduchu v oblasti atmosférických front. Všechny tyto příčiny se vyskytovaly v obou sráţkových obdobích v červenci 1997 současně (v první sráţkové epizodě dokonce s extrémně dlouhým trváním aţ pěti dnů), přičemţ se s největší pravděpodobností vzájemně zesilovaly. Pouze bouřky s přívalovými dešti se vyskytovaly většinou jen na začátku obou sráţkových epizod (zdroj: ČHMÚ). První vlna sráţek Sráţková činnost na území ČR započala jiţ 4. 7. 1997, kdy střední Evropa byla pod vlivem zvlněné studené fronty, která postupovala pozvolna od jihozápadu k severovýchodu. Její přechod byl provázen na celém území četnými bouřkami, místy i lijáky (sráţkové úhrny okolo 30 mm) (HLADNÝ, 1998). Nad Alpami se její postup začal zpomalovat a studený vzduch se dostal do severozápadního Středomoří. Vytvořila se prohlubující se tlaková níţe, která 26

postupovala 5. 7. 6. 7. po zmíněné dráze směrem k severovýchodu na západní Ukrajinu. Tím byl nastartován mechanismus, který přinesl mimořádné mnoţství sráţek ve východní části území ČR (www.chmu.cz). Dne 6. července spadly mimořádné sráţky zejména v oblasti Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd na stanicích Studniční Hora 260,9 mm, Lysá hora 233,8 mm, Šance 230,2 mm, Rejvíz 214,2 mm a Frenštát pod Radhoštěm 205,7 mm (ŠTĚKL, 2001). Zcela mimořádný je velký plošný rozsah extrémních sráţek na severní Moravě. Od 3. 7. do 8. 7. 1997 zde spadlo 2,3 km 3 vody na plochu zhruba 10 000 km 2 (HLADNÝ, 1998). Druhá vlna sráţek Druhé sráţkové období započalo 17. 7., kdy došlo k přibliţování a nakonec ke splynutí dvou frontálních systémů. První z nich postupoval přes střední Evropu k východu v severněji poloţené frontální zóně, druhý pak v jiţněji poloţené frontální zóně přes západní Středomoří k severovýchodu. Ten byl spojen s mělkou tlakovou níţí, která se po splynutí obou systémů začala prohlubovat a do 19. 7. postoupila přes Čechy a Moravu k severovýchodu nad Slezsko. Vydatné sráţky trvaly na návětří severních pohraničních hor, zejména v Krkonoších. Sráţky druhé povodňové epizody byly podstatně slabší a v porovnání s první epizodou představovaly pouze 30 aţ 50 % jejich sráţkových úhrnů. Výjimkou byla sráţková činnost v oblasti Krkonoš, kde sráţky byly stejně silné jako v první epizodě a třikrát vydatnější neţ v ostatních v té době sráţkově zasaţených oblastech ČR (HLADKÝ, 1998). 27

Obr. 5: Měsíční úhrn sráţek v červenci 1997 (zdroj: http://voda.chmi.cz/pov97/obr/mapa21.gif) Mapa 5 znázorňuje červencovou sráţkovou činnost v roce 1997. Je zde patrné extrémní nakupení sráţek v oblastech severní a východní Moravy. Tím byla způsobena povodňová situace na většině území Slezska a Moravy. Česká republika 214 240 Morava 301 317 Čechy Severní Morava Jižní Morava Východní Čechy Severní Čechy 171 199 384 241 285 140 169 294 314 349 Průměrné úhrny (mm) Procento normálu (%) Západní Čechy 109 129 Jižní Čechy 171 176 Střední Čechy 138 181 0 200 400 600 800 Graf 1: Průměrné měsíční úhrny sráţek v červenci 1997 podle jednotlivých oblastí ČR (zdroj: ČHMÚ, zpracování vlastní) 28

V předcházejícím grafu 1 jsou znázorněny plošné průměry sráţek pro jednotlivé oblasti ČR a procentuální odchylky od normálu. Normála je zde vyjádřena pomocí hodnot z let 1961 aţ 1990. Z tohoto grafu je zřejmé, ţe největší mnoţství spadlo na severní Moravě, zejména v Beskydech a Jeseníkách. V Čechách nejvíce pršelo v Krkonoších a Orlických horách. Nezanedbatelné sráţky spadly i na jiţní Moravě. Relativně nejméně sráţek bylo naměřeno v západní části ČR a v přilehlé oblasti středních Čech, kde sráţkové poměry byly jen mírně nad normálem. V celorepublikovém měřítku byla mnohem více zasaţena Morava. Kde se průměrná hodnota úhrnu sráţek vyšplhala k 300 mm, coţ znamená o 350 % horší situace oproti normálu. 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Odra po Bohumín Morava pod ústím Bečvy Morava od soutoku s Bečvou po Myjavu Svratka nad ústím Jihlavy Labe pod Orlicí Úhrn srážek 7/1997 (mm) 4.7.-8.7. 17.7.-21.7. Graf 2: Porovnání průměrných sráţek na vybraných velkých povodích (zdroj: ČHMÚ, zpracování vlastní) Průměrné sráţky na vybraných velkých povodích jsou uvedeny v grafu 2. Při první povodňové vlně byly na vybraných povodích průměrné sráţky nejvyšší v povodí Odry po Bohumín (267 mm na ploše 4662 km 2 ). Průměrné sráţky na dalších povodích srovnatelné plochy byly podstatně niţší. Např. na povodí Moravy pod soutokem s Bečvou činili ve srovnání s Odrou po Bohumín jen 80 %. Z grafu je patrné, ţe první vlna sráţek byla vydatnější ve všech vybraných povodích. Druhá vlna sráţek byla ve sledovaných povodích poměrně konstantní. 29

Úhrn sráţek na stanicích ve dnech od 4. 7. do 8. 7. dokumentují grafy 3 a 4, kde jsou znázorněny naměřené hodnoty v pětidenním cyklu. Jedná se o první vlnu sráţek. Téměř ve všech stanicích došlo k největším denním úhrnům 6. 7., pouze ve stanici Praděd zaznamenaly nejvyšší hodnoty o den později, tedy 7. 7. 1997. Maximální denní sráţky byly naměřeny ve stanici Rejvíz, kdy 6. 7. spadlo 214 mm sráţek. 250 200 150 100 50 0 4.7.1997 5.7.1997 6.7.1997 7.7.1997 8.7.1997 Bělá pod Pradědem Heřmanovice Jeseník Karlovice Graf 3: Sráţky na stanicích 1 (zdroj: ČHMÚ, zpracování vlastní) 250 200 150 100 50 Praděd Ramzová Rejvíz Zlaté Hory 0 4.7.1997 5.7.1997 6.7.1997 7.7.1997 8.7.1997 Graf 4: Sráţky na stanicích 2 (zdroj: ČHMÚ, zpracování vlastní) 30

5.1.2 Ekonomické hodnocení povodně Červencové povodně 1997 přivodily ztrátu 50 lidských ţivotů, tisíce lidí bylo nuceno zásadně změnit způsob ţivota, desetitisíce nesly následky této přírodní katastrofy několik let. Vedle destruktivního působení velkých průtoků na koryta toků a objekty v jejich blízkosti byly značné škody způsobeny zátopami rozsáhlých území s poměrně dlouhým trváním. Zaplaveno bylo území o ploše téměř 1250 km 2, coţ představuje cca 5 % ploch příslušných povodí a téţ asi 5 % ploch nejvíce dotčených okresů (HLADKÝ, 1998). Celkové přímé majetkové škody byly vyčísleny na 62,6 mld. Kč, z toho na nemovitém majetku 39,2 mld. Kč. Z hlediska vlastnictví připadá 22 % celkových škod na majetek státu, 10 % na majetek obcí, 55 % na majetek podnikatelských subjektů a škody na majetku občanů zaujímají 13 %. Tab. 1: Přehled povodňových škod - škody ve věcném členění vykázané ústředními orgány státní správy (v mil. Kč) Věcný okruh škod Úhrn mil. Kč [%] Obytné doma o objekty včetně vnitřního vybavení 102 0,3 Budovy a haly včetně strojů, zařízení a zásob 22 414 60,4 Dopravní stavby a inţenýrské sítě 5 705 15,4 Vodohospodářské a ostatní stavby 3 220 8,7 Zemědělská výroba 1 255 3,4 Ekologické škody 2 475 6,7 Ostatní škody 1 921 5,2 Celkem 37 092 100 (zdroj: ČHMU, zpracování vlastní) 31

Podle věcného členění celkových škod na majetku připadá na obytné domy včetně vybavení 0,3 %, na podnikové budovy a haly včetně strojů, zařízení a zásob 60,4 %, na dopravní stavby a inţenýrské sítě 15,4 %, na vodohospodářské a ostatní stavby 8,7 %, na zemědělskou výrobu 3,4 %, na ekologické škody 6,7 % a na ostatní škody 5,2 %. Pro přehlednost je vše ještě jednou znázorněno na grafu 5. 4% 7% 9% 15% 5% 0% 60% Obytné doma o objekty včetně vnitřního vybavení Budovy a haly včetně strojů, zařízení a zásob Dopravní stavby a inženýrské sítě Vodohospodářské a ostatní stavby Zemědělská výroba Ekologické škody Ostatní škody Graf 5: Škody na věcném členění procentuálně (zdroj: ČHMU, zpracování vlastní) Graf 6 na další straně vyjadřuje škody rozdělené podle jednotlivých resortů. Nejvíce postiţeným resortem bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které se na celkové částce podílelo 53 % (19,6 mld. Kč), další výraznou část škod vyčíslilo ministerstvo zemědělství 29 % (10,8 mld. Kč). 32

13% 2% 1% 2% Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo zemědělství 29% 53% Ministerstvo dopravy a spojů Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo obrany Ostatní Graf 6: Škody podle resortů (zdroj: ČHMU, zpracování vlastní) Celková výše škod na vodních tocích v kompetenci: - Povodí Moravy, a. s. 1765 mil. Kč - Povodí Odry, a. s. 1302 mil. Kč - Povodí Labe, a. s. 1034 mil. Kč - Státní meliorační správa 394 mil. Kč - Lesy České republiky, s. p. 327 mil. Kč Absolutně největší škody utrpěla Ostrava 4,4 mld. Kč (17 % z celkových škod vykázaných 34 OÚ), dále Bruntál, Olomouc, Jeseník a Vsetín (nad 1,5 mld. Kč) a dalších 6 okresů - Zlín, Nový Jičín, Opava, Frýdek - Místek, Uherské Hradiště a Přerov ( 1,0-1,5 mld. Kč) (HLADKÝ, 1998). Povodněmi bylo dotčeno téměř 29 tisíc domů. Přitom 15 tisíc domů se nachází za záplavovou čárou 100letých vod. Více neţ 1400 domů bylo zcela zničeno nebo určeno k demolici. 33

5.2 Povodeň v roce 2002 Povodně v létě 2002 postihly téměř celou střední Evropu a pět let po velké povodni v roce 1997 opět významně zasáhly i Českou republiku. Při povodních, které byly způsobeny přívalovými dešti, došlo k obrovským škodám na majetku i na zdraví a ţivotech lidí. Povodeň v srpnu 2002 byla jednou z největších přírodních pohrom na území České republiky za několik posledních staletí. Postihla zejména povodí Vltavy a tok Labe pod ústím Vltavy. Škody na nemovitostech, které způsobila srpnová povodeň, byly odhadnuty na 73,14 miliardy Kč. Bylo postiţeno celkem 968 aglomerací a 3,2 milionu obyvatel. 19 lidí přišlo při této přírodní katastrofě o ţivot. V moderním věku jde v souhrnu o největší škodu způsobenou povodňovou událostí na území České republiky. Obr. 6: Praha Velká Chuchle (16. 8. 2002) Obr. 7: Beroun (14. 8. 2002) (převzato z www.povodnefoto.cz) 34

5.2.1 Meteorologické hodnocení povodně Základní meteorologickou příčinou srpnové povodně byl postup dvou hlubokých tlakových níţí jiţní dráhou přes Středomoří do střední Evropy, kde vyvolaly ve velmi krátkém časovém odstupu sled dvou vln vydatných sráţek. Znovu se tedy potvrdilo, ţe z jiţního aţ jihozápadního směru přicházejí meteorologické situace, které mohou za určitých podmínek způsobit na území České republiky velmi silné aţ extrémní rozvodnění řek. V České republice lze rozdělit celkové období srpnové povodňové situace podle průběhu příčinných sráţek do tří časových úseků. První vlna sráţek od 6. do 7. srpna Dne 6. srpna začalo silně a vytrvale pršet v jiţních Čechách, místy se vyskytovaly i přívalové sráţky. Fronta spolu se sráţkovým pásem se pak udrţovala během 7. srpna nad jiţními Čechami téměř bez pohybu. Ve večerních hodinách sráţková činnost na území České republiky postupně slábla. Trvalé sráţky zasáhly hlavně pohraniční pásmo jiţních Čech a Rakouska. V oblasti Novohradských hor a na Českokrumlovsku spadlo za dva dny 130 aţ 250 mm sráţek. Nejvyšší denní sráţkový úhrn byl 6. srpna zaznamenán ve stanici Staré Hutě (okres České Budějovice) 101 mm a dne 7. srpna ve stanici Pohorská (okres Český Krumlov) 181 mm. Sráţková činnost od 8. do 10. srpna Trvalé sráţky dočasně ustaly, vyskytovaly se pouze lokální lijáky a bouřky s denními úhrny sráţek od 30 do 60 mm. Dne 8. srpna byly naměřeny nejvyšší sráţky tohoto období ve stanici Lodhéřov v jiţních Čechách (98 mm). 35

Druhá vlna sráţek od 11. do 13. srpna Během 11. srpna začala tlaková níţe spolu s okluzní frontou zvolna postupovat k severovýchodu, směrem k českým hranicím. Její sráţková oblast začala ovlivňovat území České republiky. Trvalé sráţky byly mimořádně vydatné a ojediněle se vyskytly i bouřky. Dne 12. srpna byla velká část území Čech zasaţena intenzivními sráţkami po poměrně dlouhou dobu, sráţky byly navíc výrazně zesíleny návětrným efektem, zejména na Šumavě, v Novohradských a Krušných horách. Vyskytly se kromě trvalých sráţek i četné bouřky s intenzivními lijáky. Dne 13. srpna se sráţková oblast přesunovala z Čech na Moravu a do Slezska. Sráţky na našem území od západu ustávaly a 14. srpna jiţ byly významnější pouze v Beskydech (HLADKÝ, 2009). Obr. 8: Úhrny sráţek za období od 6. do 15. srpna 2002 (zdroj: ČHMÚ) Celkový úhrn sráţek spadlých od 6. do 15. srpna je zobrazen na Obr. 8. Nejvíce postiţenou oblastí byly jiţní a jihozápadní Čechy. 36

Česká republika 176 198 Morava 124 131 Čechy 202 235 Severní Morava Jižní Morava 128 121 116 148 Průměrné úhrny *mm+ Východní Čechy Severní Čechy 156 163 171 196 Procento normálu *%+ Západní Čechy 219 261 Jižní Čechy 298 307 Střední Čechy 162 231 0 100 200 300 400 500 600 700 Graf 7:Průměrné měsíční úhrny sráţek v srpnu 2002 podle jednotlivých oblastí ČR (zdroj: ČHMÚ: zpracování vlastní) Průměrné sráţky za měsíc srpen v roce 2002 jsou vyjádřeny grafem 2. Nejvíce zasaţenou oblastí byly jiţní Čechy, kde spadlo nejvíce sráţek v okresech České Krumlov a České Budějovice. Průměrný úhrn zde byl téměř 300 mm, coţ je více neţ 300 % nad normálem. Procento normálu určují sráţky hodnocené mezi roky 1961 aţ 1990. Dalšími výrazně zasaţenými oblastmi byly západní a střední Čechy, kde úhrny překročily hodnotu 200 mm za měsíc. V součtovém měření je velký rozdíl mezi Moravou a Čechy. Zatímco Morava je téměř v normálu, kdy spadlo v průměru 124 mm (131 % normálu). V Čechách byla situace daleko váţnější. Průměrný úhrn je zde 202 mm (235 % normálu). Tyto příčiny vedly nevyhnutelně ke vzniku povodní. 37

8 7 6 5 4 3 2 1 0 srážky (mld.m³) odtok (mld.m³) Graf 8: Bilanční posouzení spadlých sráţek a proteklého mnoţství vody ve vybraných povodích (zdroj: ČHMÚ: zpracování vlastní) Jako příklad vlivu spadlých sráţek na kapacitu koryta zde je graf 8. Sráţky na vybraných územích v Čechách jsou ve vztahu k odtoku z těchto míst. Kapacita koryt a tudíţ odtok neodpovídá celkovému úhrnu sráţek. Určitě mnoţství se mohlo vsáknout do půdy, ovšem k nasycenosti po předešlých deštích, jde o malé procento. V Písku a Českých Budějovicích se jednalo o nepatrné mnoţství vzhledem k situaci, ke které došlo v Praze - Chuchli a v Ústí nad Labem. V těchto lokalitách mnoţství sráţek výrazně překračovalo schopnost odtoku z oblasti. Docházelo tedy k rozlivům řek mimo koryta a k zaplavení rozsáhlého území. 5.2.2 Ekonomické hodnocení povodně Přímé majetkové škody způsobené srpnovou povodní 2002 byly celkově vyčísleny na 73,14 mld. Kč. K největším škodám došlo podle vyčíslení Ministerstva pro místní rozvoj na pozemních komunikacích a mostech (cca 6,2 mld. Kč), praţském metru (cca 6 mld.kč), budovách halách a stavbách (cca 6 mld. Kč), strojích, zařízeních, dopravních 38

prostředcích a inventáři (cca 3,7 mld. Kč), rodinných domech (cca 3 mld. Kč), ţelezniční infrastruktuře (cca 2,4 mld. Kč), ostatních stavbách (cca 2,1 mld. Kč) a na vodních tocích (cca 1,3 mld. Kč). Pro přehlednost jsou škody znázorněny v grafu 9 v procentech. 10% 8% 7% 4% 20% Pozemní komunikace a mosty Budovy, haly a stavby Pražské metro Stroje, zařízení, dopravní prostředky a inventář Rodinné domy 12% 19% Železniční infrastruktura Ostatní stavby 20% Vodní toky Graf 9: Škody na majetku (zdroj: ČHMÚ: zpracování vlastní) Přiblíţení jednotlivých škod v krajích je na následující straně. Vybral jsem zde dva velmi značně poškozené kraje. Prvním z nich je hlavní město Praha. Celkové škody zde dosáhly 26, 6 mld. Kč. Největší částka byla vyčíslena na škody na budovách, halách a stavbách (10 mld. Kč), dále vybavenost a materiálové zásoby (5,3 mld. Kč), rodinné domy (4,8 mld. Kč), jiné škody (2,4 mld. Kč), inţenýrské sítě (2,3 mld. Kč) a jiné stavby (1,4 mld. Kč). Ostatní výdaje na zemědělství, vodní toky a škody na ţivotním prostředí jsou v celkovém hodnocení zanedbatelné. Druhým je Jihočeský kraj. Celkové škody zde dosáhly 15 mld. Kč. Nejvíce škod bylo za inţenýrské sítě (4,7 mld. Kč), vybavenost na materiálové zásoby (2,7 mld. Kč), budovy, rodinné domy, zemědělství a jiné stavby se pohybují okolo 1,5 mld. Kč. Ostatní ukazatele jsou nevýrazné. 39

Tab. 2: Přehled škod v Praze 2002 Škody mil. Kč Budovy, haly a stavby 9 938 Rodinné domy 4 830 Inţenýrské sítě 2 347 Jiné stavby 1 379 Vybavenost a materiálové zásoby 5 290 Zemědělství a lesní hospodářství 51 Vodní toky 122 Škody na ţivotním prostředí 154 Jiné škody 2 434 Celkem 26 550 Tab. 3: Přehled škod v Jihočeském kraji 2002 Škody mil. Kč Budovy, haly a stavby 1 268 Rodinné domy 1 360 Inţenýrské sítě 4 653 Jiné stavby 1 774 Vybavenost a materiálové zásoby 2 732 Zemědělství a lesní hospodářství 1 666 Vodní toky 617 Škody na ţivotním prostředí 811 Jiné škody 267 Celkem 15 152 Podle předloţených informací je patrné, ţe průtok povodňové vlny Prahou způsobil největší škody ze všech zasaţených oblastí při povodni v roce 2002. 40

5.3 Povodeň v roce 2009 V období od 22. června aţ do 5. července 2009 se na území ČR vyskytlo několik přívalových povodní, z nichţ některé lze charakterizovat jako skutečně mimořádné. Příčinná meteorologická situace trvala neobvykle dlouho a bouřky s extrémními sráţkami způsobily téměř kaţdodenní výskyt povodňových situací v různých místech naší republiky. Povodněmi v červnu a červenci 2009 bylo v České republice dotčeno celkem 451 obcí. Stav nebezpečí byl vyhlášen ve čtyřech krajích na území 290 obcí. Povodně způsobily podle provedeného šetření škody v celkové výši téměř 8,5 mld. Kč. Při povodních nebo v přímé souvislosti s nimi bylo evidováno celkem 15 úmrtí (KUBÁT, 2009). Obr. 9: Novojičínsko (zdroj: www.google.cz) 41

5.3.1 Meteorologické hodnocení povodně Ve střední Evropě všeobecně převládá přenos vzduchových hmot od západu na východ. Situace, při kterých se k nám od východu dostává vlhký a teplý vzduch, jsou v létě méně četné, avšak jsou velmi často spojeny s výskytem bouřek, v některých případech velmi intenzivních. Právě tato povětrnostní situace se vyskytovala téměř po celé období trvání povodní na přelomu června a července 2009. Za posledních 63 let se jednalo o nejdelší souvislé období východní cyklonální situace na našem území. Trvalo 12 dní a to od 22. června do 3. července, přičemţ obvyklá délka trvaní 3 aţ 4 dny. Intenzivní bouřková činnost doprovázená prudkými lijáky působila lokální přívalové povodně. Z povětrnostního hlediska se v mnoha případech jednalo o stejné podmínky pro vznik a vývoj bouřkové činnosti. V hodnoceném období se na území České republiky kaţdodenně vyskytovaly sráţky. Zaznamenané sráţkové úhrny dosahovaly v horských oblastech mnohdy více neţ 50 mm za den. Od 24. 6. 2009 se charakter sráţek změnil a převaţovaly lokální sráţky, které nepravidelně a s různou intenzitou postihovaly různé oblasti České republiky. 80 70 60 50 40 30 20 10 Filipova Huť Prachatice Kubova Huť Vimperk 0 Graf 10: Průběh denních úhrnů sráţek pro 4 stanice s nejvyššími úhrny za období 20. 6. aţ 6. 7. 2009 (zdroj: ČHMÚ, zpracování vlastní) 42