Vysoká škola ekonomická v Praze Diplomová práce 2013 Bc. Veronika Chaloupková
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Arts management Název diplomové práce: Vizuální styl hip hopové subkultury s přihlédnutím na koncepce vizuálního stylu hudebního festivalu Hip hop kemp Autor diplomové práce: Vedoucí diplomové práce: Bc. Veronika Chaloupková Mgr. Barbara Hucková
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vizuální styl hip hopové subkultury s přihlédnutím na koncepce vizuálního stylu hudebního festivalu Hip hop kemp vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji. V Praze dne 18. 12. 2013 Podpis:
Poděkování: Při příležitosti odevzdání mé diplomové práce k posouzení na Vysoké škole ekonomické v Praze si dovoluji vyslovit poděkování vedoucí mé diplomové práce Mgr. Barbaře Huckové za cenné rady a připomínky, které přispěly k úspěšnému dokončení a zkvalitnění mé diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině za morální i finanční podporu při studiu.
Název diplomové práce: Vizuální styl hip hopové subkultury s přihlédnutím na koncepce vizuálního stylu hudebního festivalu Hip hop kemp Abstrakt: Cílem diplomové práce je charakterizovat prostředí hip hopové subkultury v České republice a vymezit její vizuální projevy pro účely komunikace s touto skupinou. Teoretické část je zaměřená na definování pojmu subkultura. Přibližuje hip hopové prostředí s jeho historií a řeší oblast vizuálního projevu a vizuálního stylu. V praktické části jsou tyto teoretické poznatky aplikovány na festivalu Hip Hop Kemp, který je zde představen. Závěrem práce je rozbor vizuálního stylu tohoto festivalu a vyhodnocení návaznosti na vizuální styl subkultur. Klíčová slova: subkultura, hip hop, vizuální styl, hudební festival, Hip hop kemp
Title of the Master s Thesis: The visual style of hip-hop subculture with regard to the concept of visual style music festival Hip hop camp Abstract: The aim of the thesis is to characterize the environment of hip hop subculture in the Czech Republic and to define its visual manifestations for the purposes of communication with this group. The theoretical part is focused on defining the concept of subculture. Bring nearer hip hop environment with its history and address the areas of visual expression and visual style. In the practical part, these theoretical knowledge is applied to the Hip Hop Kemp Festival, which is presented in my work. In conclusion, thesis analyze the visual style of the festival and evaluation of response to visual style of subcultures. Key words: subculture, hip hop, visual style, music festival, Hip Hop Kemp
Obsah 1 ÚVOD... 1 1.1 CÍLE PRÁCE... 3 1.2 METODOLOGIE PRÁCE... 3 2 SUBKULTURA... 6 2.1 POJMY... 8 2.1.1 Neosubkultura, kmen... 8 2.1.2 Subkultury mládeže... 9 2.1.3 Rozdíl subkultura, menšina, hnutí... 10 2.1.4 Scéna... 10 2.1.5 Stupeň angažovanosti jedince... 11 2.1.6 Ziny... 11 2.1.7 Ženy v subkulturách... 11 2.1.8 Postoj k drogám... 13 2.1.9 Globální subkultury... 13 2.1.10 Kontrakultura... 14 2.2 HISTORIE A VÝVOJ SUBKULTUR... 15 2.2.1 České subkultury... 16 2.3 HISTORIE STUDIA SUBKULTUR... 18 2.3.1 Chicagská škola... 18 2.3.2 Birminghamská škola... 19 2.3.3 Post subkulturní teorie... 20 2.3.4 Studium subkultur v Čechách... 21 3 VIZUÁLNÍ PROJEV, STYL... 23 3.1 STYL SUBKULTUR... 23 3.2 VIZUÁLNÍ KOMUNIKACE... 25 3.3 JEDNOTNÝ VIZUÁLNÍ STYL... 26 3.4 PRINCIPY VIZUÁLNÍ KOMUNIKACE... 27 4 HIP HOPOVÁ KULTURA... 28 4.1 ELEMENTY... 29 4.1.1 DJing... 29 4.1.2 MCing... 30 4.1.3 Bboying... 32 4.1.4 Graffiti... 32 4.1.5 Human beatbox... 34 4.2 SLAM POETRY... 35 4.3 HISTORIE HIP HOPU... 35 4.4 HISTORIE ČESKÉ HIP-HOPOVÉ SUBKULTURY... 38 5 VIZUÁLNÍ STYL ČLENA HIP HOPOVÉ SUBKULTURY... 40 6 PŘÍPADOVÁ STUDIE HIP HOP KEMP... 44 7 HIP HOP KEMP... 44 7.1 FESTIVAL PARK... 46 7.2 HISTORIE HIP HOP KEMPU... 46 7.3 DRAMATURGIE FESTIVALU... 47 7.4 CÍLOVÁ SKUPINA HIP HOP KEMPU... 48 7.5 FINANCOVÁNÍ HIP HOP KEMPU... 49 7.6 CENA HIP HOP KEMPU PRO NÁVŠTĚVNÍKA... 52
8 VIZUÁLNÍ STYL NÁVŠTĚVNÍKA FESTIVALU... 57 9 VIZUÁLNÍ KOMUNIKACE FESTIVALU HIP HOP KEMP... 57 9.1 LOGO... 60 9.2 FONT... 61 9.3 PLAKÁTY... 62 9.4 LETÁKY... 63 9.5 MAPA AREÁLU... 64 9.6 FESTIVALOVÝ PRŮVODCE... 64 9.7 MOBILNÍ APLIKACE... 65 9.8 IDENTIFIKAČNÍ NÁRAMEK... 66 9.9 WEBOVÉ STRÁNKY... 66 9.10 ALTERNATIVNÍ PROPAGACE GRAFFITI A STREET ART... 67 9.11 MERCHANDISING... 68 9.12 SWOT ANALÝZA VIZUÁLNÍHO STYLU HIP HOP KEMPU... 69 10 ZÁVĚR... 71 10.1 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ... 72 11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 74 12 INTERNETOVÉ ZDROJE... 75 13 SEZNAM TABULEK... 76 14 SEZNAM GRAFŮ... 76 15 SEZNAM OBRÁZKŮ... 76 16 SEZNAM PŘÍLOH... 76 17 PŘÍLOHY... 77 2
1 Úvod Na přebalu knihy Kmeny, kterou připravil český rapper a výtvarník Vladimír 518 se spisovatelem Karlem Veselým a celým autorským týmem se dočteme: Města jsou jako vězení a jejich ulice labyrinty, ze kterých se snažíme vymotat. Na cestě za svobodou potkáváme spiklence, se kterými malujeme paralelní mapy našeho světa a sepisujeme nové mytologie, jež nám mají pomoci přežít. Oblékáme se přitom do vlastních uniforem a mluvíme jazykem, kterému rozumíme jen my sami. Pro ostatní jsme buď neviditelní, anebo výtržníci, kteří se odmítají chovat normálně. A přitom nechceme nic jiného než si žít po svém. Jsme kmeny. 1 Kniha, která vzdává hold současným alternativním způsobům života v Praze, byla jedním z prvních impulzů k vybrání tématu. Nalezneme v ní nejen popis a výběr partiček a skupin, ale i přes tři stovky fotografií, které kladou důraz na vizuální projevy přívrženců jednotlivých subkultur. Právě díky těmto vizuálním projevům se může náhodný pozorovatel, ale i člen skupiny dopátrat jisté sounáležitosti pozorovaného, který se tak snaží vyjádřit svůj postoj. Ještě že kniha vznikla. V dnešní konzumní společnosti, kdy hraje největší roli být trendy a In, nikdo nám přímo nepřikazuje jak vypadat a v době online nakupování postupně oslabuje význam odlišení se vzhledem. Například takové Máničky. Dnešní obliba dlouhých vlasů u mužů už není reakcí na hnutí beat generation, hippies nebo součást undergroundové kultury, ani to není forma protestu proti komunistické moci. Je to pouze součást vizáže, jakou si dotyčný zvolil. Zároveň svým účesem říká, že nechce vypadat podle klasických norem, že se jemu tento styl vzhledu líbí. Hraje tedy vzhled zevnějšku, jakým se prezentujeme stále nějakou roli? Dnes, kdy je možné si vybírat z neuvěřitelně velké nabídky oblečení a doplňků nezbývá tolik času přemýšlet, proč právě na kožené bundě visí zavírací špendlíky. 1 VLADIMÍR 518, Karel VESELÝ a Tomáš SOUČEK. Kmeny: Současné městské subkultury. Praha: Bigg Boss & Vinachi, 2011. ISBN 978-80-903973-2-3. 1
Každý dnes pozná hiphopera. Vytahané kalhoty s rozkrokem nízko u kolen, velká mikina a kšiltovka. Jasné poznávací znaky. Rozhodně to nejsou všechny. Jak tento styl vznikl? Stejně jako u Mániček, i zde díky bližšímu prozkoumání subkultury můžeme vysledovat příčiny těchto vizuálních projevů. Za poznáním hip hopové subkultury v Čechách, která se k nám dostala přes naše sousedy až z dalekého New Yorku, vyrazím s mnohaletou zkušeností s jejími členy a elementy. Hip hop stále pro širokou veřejnost zůstává určitou záhadou. A to i v době, kdy hudebně zaměřené akce navštěvují stovky až tisíce převážně mladých lidí, s graffiti se setkáme pomalu již v každé větší vesnici, kde se zároveň schází parta mladých lidí, aby se zdokonalovala v akrobatickém tanečním umění breakdance. A to vše se současně stává velmi výnosným pro mnoho zúčastněných. To platí i pro největší hip hopový svátek nejen v Čechách, ale celé střední Evropě Hip hop kempu. Z malého festivalu se třemi tisíci návštěvníky, pořádaný naprostými nadšenci, vyrostl v mezinárodní festival. Sami pořadatelé možná ani takový úspěch nečekali a už vůbec ne, že bude zařazen mezi padesát nejlepších festivalů světa dle zpravodajské televize CNN. 2 Abychom pochopili důležitost vizuálního stylu subkultur, je třeba v úvodu teoretické části charakterizovat, co to vlastně subkultury jsou a jak se vyvíjely nejen samotné, ale i zájem o ně a jejich studium. Tato teorie poslouží jako základ pro vlastní pozorování subkultury. Je třeba též objasnit pojmy vizuálního stylu subkultur. Pokud poznáme, co to hip hop je a jaká je jeho historii, snáze pochopíme styl, jakým se členové této subkultury prezentují. Praktická část práce představuje český festival Hip hop kemp, na kterém se mísí všechny prvky hip hopu. Je to přehlídka aktuálních trendů, které se zároveň promítají do vizuálního stylu samotného festivalu. Rozbor tohoto vizuálního stylu, kterým se Hip hop kemp představuje veřejnosti, je 2 Kultura Idnes: Hip hop kemp potvrdil, proč patří mezi 50 nejlepších festivalů světa [online]. 2013 [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/hip-hop-kempchu-/hudba.aspx?c=a130825_152927_hudba_ts 2
závěrem práce společně s vyhodnocením základních prvků, typických pro českou hip hopovou subkulturu. 1.1 Cíle práce Cílem práce je charakterizovat doposud nepříliš probádané prostředí hip hopové subkultury v České republice a vymezit její vizuální projevy pro účely komunikace s touto skupinou. Popsat vývoj, který od doby přijetí hip hopu na našem území nastal, a který odráží jak vlny popularizace této subkultury v zahraničí, tak v domácím prostředí. Vizuální styl subkultur sledujeme na jejich vnějších projevech. Dalším cílem je potvrdit nebo vyvrátit dvě následující hypotézy: Hypotéza č. 1 Hip hopová subkultura na našem území je jednotná ve svém vizuálním projevu Hypotéza č. 2 Vizuální styl festivalu Hip hop kemp je komplexní a vychází z vizuálního projevu české hip hopové subkultury Hypotézy budu demonstrovat na praktickém příkladu největší hip hopové události u nás festivalu Hip hop kemp, který má více jak desetiletou tradici a je stále hojně navštěvován. Na festivalu se setkávají přívrženci všech elementů hip hopu (konzumenti/fanoušci subkultury, umělci, organizátoři). Závěrem práce je rozbor vizuální stylu Hip hop kempu a nalezení všeobecných souvislostí s projevy hip hopové subkultury, v posledních letech spojené s její popularizací a komercionalizací. Tyto výsledky vyhodnotit a poskytnout doporučení pro komunikaci se subkulturou. 1.2 Metodologie práce Ve studiu subkultur je kladen důraz na zkušenosti, hodnoty a na samotné vnímání dané subkultury jejími členy a členkami. Pozitiv, ale i negativ takzvaného vnitřního výzkumu, kdy je prováděn osobou zasvěcenou do 3
dané problematiky, je několik. Výhody spatřujeme v usnadnění samotného výzkumného procesu, jelikož výzkumník je v určitém blízkém vztahu k členům subkultury a vyzná se v jejich prostředí. To může přinést reálnější popis a možnost získat informace díky větší otevřenosti a ochotě spolupracovat ze strany příslušníků subkultury. Na druhé straně může být pohled na problematiku do jisté míry zkreslený či osobně zaujatý. Je třeba se co nejvíce od toho odprostit a otevřít se i jiným pohledům na danou oblast zkoumání. Postup výzkumu pro účely práce začíná pozorováním a sběrem dat. Pravidelné návštěvy hip hopových koncertů, tanečních soutěží a graffiti jamů na lokální, ale i národní úrovni během minulých deseti let by měli být kvalitním základem informací. Díky těmto zkušenostem lze snadněji nalézt pravidelnost a opakující se důležité prvky pro formulaci a následné vyhodnocení hypotéz. Duální pozice tak umožňuje čerpat jak z akademického prostředí, tak ze zkušeností s prostředím subkultury. Použité techniky sběru dat pro účely práce lze rozčlenit do tří kategorií. Zkoumání zúčastněným pozorováním i z interní pozice. Dále byly použity metody nestandardizovaných neformálních rozhovorů a jejich vyhodnocení a analýza osobních dokumentů a materiálů nasbíraných během střetávání se subkulturou. Mezi podklady práce patří i subkulturně zaměřená literatura a odborná literatura. 4
Teoretická část 5
2 Subkultura Než přistoupíme k vymezení pojmu hip hop jako městské subkultury, je důležité nejdříve objasnit, co pojem subkultura vlastně znamená a jak se studia subkultur v sociálně-vědním prostředí vyvíjela. Pro každého z nás je život tvořen především nikdy nekončícím přejímáním vzorců a standardů předávaných společností, se kterou se dostáváme do kontaktu. Běžně se setkáváme s fanoušky hudebních žánrů či členy jednotlivých subkultur, kteří to o sobě veřejně prohlašují, a nebo je sami podle různých indicií do těchto skupin zařazujeme. Při snaze o vyčlenění se z většinové společnosti vede cesta v mnoha případech k začlenění se do různých subkultur, jež jsou charakterizovány specifickými vnějšími projevy jako je slang, účes, oděv, až paradoxní uniformita. V subkulturách vzniká ideové paradigma, díky kterým se jedinec formuje, vytváří si postoje, hodnoty a vztahy nejen k okolnímu světu, ale i k sobě samému. Přesvědčení a ideály, které příslušníci subkultury společně sdílejí, mají individuální sílu důležitosti, někdy může jít pouze o sdílený zájem. V některých případech se však myšlenka může vytratit a potom zůstanou pouze sdílené znaky. Idea může být ale i tak silná, že své přívržence zfanatizuje či se přemění společně s členy subkultury. Svou povahou anebo výrazně kritickým postojem vůči uspořádání může dospět až do stadia kontrakultury. Přístupy k subkulturám se mění vzhledem k různým pohledům, a to jak zevnitř (jaké konkrétní skupiny se za subkulturu považují) tak z venku v rámci ukotvení k jiným sociálním faktům a kategoriím jako je společnost, třída, věk a podobně. Dále se definice subkultur dělí dle toho, zda se snaží vystihnout podstatu slova, tedy definice substanční, či vystihuje funkce definice funkcionální. 3 Kritikou může být právě zjednodušení výrazu, kdy se stručně shrne, že vyjadřuje cokoliv, co se týká mladých, stylu a hudby. Často se používá v mnoha významech a tím 3 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 6
pádem není výraz jednoznačný a dalo by se říct, že téměř každý autor/ka definuje pojem odlišně. Proto uvádím více nejběžnějších definic. 1. Slovo subkultura je složeno z latinské předložky sub, do češtiny překládané jako pod a slova kultura. Sub by tedy mohlo poukazovat na nízké společenské postavení dané kultury. 2. Sub-kulturu lze už z hlediska jazykového považovat za podkategorii. Jenks [2005] uvádí, že ji lze v sociologii používat analytický koncept k označení podkategorie bez hodnotících soudů. Subkultura je tedy podkategorií kultury, v tomto smyslu o ní uvažoval Gordon [1997(1947)], jenž ji viděl jako podmnožinu kulturních vzorců, jejich nositelem je segment populace národního státu. Dnes je brán zřetel na to, že subkultury fungují transnacionálně a přesahují hranice národních kultur. 3. Subkulturu můžeme vnímat jako volbu životního stylu. Bennet [2004] chápe subkulturní činnosti jako součást strategií životního stylu mladých v odpovědi na každodenní lokální zkušenost. 4. Subkultury se nejčastěji považovaly za skupiny mimo společnost nebo spočívající na jejím dně. 5. Subkultury se vyznačují odporem a resistencí buď z pohledu věku, či vůči rodičům, nebo i dokonce vůči společnosti a některé subkultury přímo brojí za sociální změny. 6. Subkultury charakterizuje styl. Dle Featherstona [2007] je přijetí a prezentování stylu založeno na tom, že ostatní jsou schopni styl rozpoznat a číst, styl tedy musí být sociálně rozeznatelný. 4 4 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 7
7. Termín subkultura se v sociologickém pojetí vztahuje na specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot vzorců chování a životního stylu, i kdy se podílí na fungování širšího společenství. 8. Významný sociolog a teoretik subkultur Cohen zastává názor, že subkultura vzniká, když určitý počet lidí s podobnými problémy se sociálním přizpůsobením má dostatečný počet interakcí a vytváří si vlastní pohled na společnost. 5 9. Pro účely práce jsem shrnula na základě výše uvedených definic takto: Jedná se o společenství lidí, které je charakteristické svými znaky (symboly, hodnotami, chováním, zvyky, vzhledem) uvnitř širšího kulturního rámce, do něhož se řadí. Subkultura záměrně udržuje svou odlišnost vůči dominantním kulturám a normám, z nichž některé zcela vědomě neguje. 2.1 Pojmy 2.1.1 Neosubkultura, kmen V posledních letech se přestává uvažovat o subkulturách pouze jako o společenské rezistenci. Proto se někdy mluví o neosubkulturách či postsubkulturních studiích. Ty pracují se vstřícným termínem městských či nových kmenů (neotribalism), pod které se mohou řadit i sportovní či profesní skupiny (skateboardisté, cirkusáci atd.). Termín městské kmeny (urban tribes) zavedl francouzský sociolog Michel Maffesoli už v roce 1985, používá se ve shodě s pojmem subkultury. 6 5 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 6 VLADIMÍR 518, Karel VESELÝ a Tomáš SOUČEK. Kmeny: Současné městské subkultury. Praha: Bigg Boss & Vinachi, 2011. ISBN 978-80-903973-2-3. 8
2.1.2 Subkultury mládeže Do poloviny sedmdesátých let dvacátého století byla uplatňována teze, že existuje jednotná kultura mládeže. Následně přišlo uvědomění si, že díky možnosti seberealizace jedince i skupiny, nárůstu volného času, získáním kapesného, vzniku ekologických hnutí, vztahu k novým médiím a technologiím a dalších faktorů se mládež diverzifikuje. Dalším motivem k tomuto pohledu byl zájem o problémy mládeže, jako narkomanie, nezaměstnanost a rodinné problémy. Autoři Peter Willmotta a David Downes na základě sociologického výzkumu ohledně života adolescentů z working class naprosto zamítli beztřídní kulturu mládeže. Ve zkoumání subkultur mládeže dnes je tendence k vědomému sebe uzavírání, k utváření tzv. skupinových subkulturních hranic, které by měly vést k sebe udržení a sebeochrany. Existuje obecné přesvědčení, že přívrženci jednotlivých subkultur jsou především mladí a nedospělí a že až vyrostou, subkulturu opustí a to se stane znakem jejich připravenosti na spořádaný život. Rozdílnost je však nejen mezi jednotlivými subkulturami, ale v jejich vnitřku. Dnes nemůžeme subkultury přisuzovat pouze nedospělým jedincům, ale mluvíme o síle dané komunity, která je schopna pracovat i s něčím jiným než pouze s generační revoltou. Důkazem nám může být právě přetrvání mnoha subkultur do dnes. Bohužel tento názor nebyl doposud více propracován a vychází se z literatury, která stále přisuzuje subkultury především mládeži. 7 Dle Grubera (1997) plní subkultury mládeže ve společnosti několik funkcí Poskytují specifické útočiště nesocializovaným jedincům Umožňují komunikaci potřebnou pro výkon té které zájmové činnosti Ve své existenci subkultury umožňují realizovat a vyzkoušet nové vzorce chování Existence subkultur je zároveň symptomem takovýchto vzorců 7 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 9
Existence některých subkultur může být pro společnost zdrojem značných problémů (kriminalita, rasové bouře atd.) Subkultury mládeže jsou i vyjádřením míry demokracie a svobody ve společnosti 8 2.1.3 Rozdíl subkultura, menšina, hnutí Subkultury, sekty a národnostní, etnické menšiny mají ve společenské struktuře blízké menšinové postavení. Jsou na jejím pomyslném okraji. Prvotní rozdíl nalezneme v legitimizovaném postavení národnostních a etnických menšin oproti subkulturám, i když prožívání subkultur může nabývat až podoby, kterou zažívá příslušní menšin a etnik. Od významu jazyka po vnitřní kulturní hodnoty, které je oddělují od společnosti. Ta může angažovaného jedince za svůj životní postoj odmítat a vytěsnit na její pomyslný okraj. Pojem hnutí též není shodný se subkulturou. Hnutí klade mnohem větší důraz na splnění svých stanovených cílů, politických, kulturních či společenských oproti subkulturám, kdy jsou seskupována do formálních organizací a vyvíjejí aktivity pro dosažení svého cíle. Subkultury nepotřebují se hnát za vytyčeným cílem, ale spíše tak naplňují svůj volný čas. 2.1.4 Scéna Scéna je moderní městská forma společenského styku, ve které mají účastníci stejný zájem na trávení volného času nebo se zaměřují na stejný životní styl, ale nemusí se vzájemně znát. 9 Podstatné je jen místo a čas střetávání a nemusí se tak ztotožňovat s konkrétní subkulturou. Scéna může být spojnicí mezi více subkulturami. Hip hopová subkultura používá pojem pro lokální označení například na pražské scéně nebo fráze být na scéně ve smyslu být u toho, aktuální dění, či být aktuálně úspěšný. 8 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 9 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 10
2.1.5 Stupeň angažovanosti jedince Dalším důležitým faktorem je určitý stupeň angažovanosti jedince. V každé subkultuře mládeže lze vysledovat několik typů přívrženců. Kromě aktivních členů, kteří se podílejí na činnostech jako například vydávání magazínů, pořádání koncertů, vydávání a prodeji hudebních nosičů je tu i pasivní širší část příznivců konzumentů, kteří se na vytváření hodnot podílejí minimálně a pouze přijímají a třetím typem člena může být jedinec mimo scénu, který pouze sleduje módní trendy a nevnímá ideologii subkultury. 2.1.6 Ziny K šíření (i ilegálně), komunikaci a předávání názorů může sloužit televize, rozhlas, magazíny, Ziny, letáky, příručky a dnes nejoblíbenější internet, kde jsou pro tyto účely nesledovanější blogy. Ziny vznikly z malých literárních a uměleckých časopisů čtyřicátých a padesátých let, ale také z disidentských samizdatových publikací vycházejících v zemích komunistického území. Fenomén zinů (odvozené od slova fanzine časopis pro fanoušky) se zavedl v poválečném Hollywoodu. Z některých zájmových titulů jako Flipside, Maximumrocknroll, Punk Slash se staly profesionální. Zinová kultura prožila největší rozmach v polovině osmdesátých let, kdy úzce profilované a často ručně vyráběné publikace sloužily především k přeměnění tvůrce samotného v idol. V současné době internet ziny potlačuje zmíněnými blogy, stále však vycházejí a v mnoho případech jsou oceňovány jako sběratelské kousky. 10 2.1.7 Ženy v subkulturách Birminghamská škola byla kritizována za svůj přístup k ženám v rámci subkultur. Oprávněně. Ženy byly jen výjimečně ve studiích zohledňovány, chyběl jejich popis, role, názory, způsoby chování atp. Jedním z argumentů byl ten, že se v subkulturách často nepohybují. Nejčastější byly vnímány jako sex symboly, doplňky partnera, pasivní konzumentky. V mnoha 10 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 11
subkulturních skupinách jsou obsaženy prvky maskulinity (skinheads byly na začátku dle sepsaných pravidel zásadně mužskou záležitost, později se objevily první dívky, které se označovali skinhead girls, skingirls nebo renees. V hudbě také převažovali muži, a pokud se objevily čistě dívčí skupiny, jejich častým tématem písní byl právě vztah k mužům. Přesto se objevili úspěšné zástupkyně subkultur (například zpěvačka Janis Joplin či oblíbená černošská herečka Queen Latifah). 11 Některé subkultury i dnes podporují sexismus až dokonce násilí na ženách (například některé proudy hip hopu), jiné skupiny toto zcela odmítají a kritizují nerovnoprávné a podřadné postavení žen. Silný vliv mají texty, videoklipy hudebních skupin a videa na internetu následně vytvářejí běžný model, jak se chovat (nejenom) k ženám v rámci subkultury. Pokud se snažíme udělat jakýsi přehled postavení žen, dá se kategorizovat takto: 1) interpretky, autorky či dívčí hudební skupiny (např. TLC), které jsou aktivními a výraznými postavami 2) přítelkyně autorů, interpretů 3) fanynky ( groupies ), obdivovatelky 12 Radikální reakcí na mizivý vliv žen nejenom v rámci subkultur byl vznik alternativy v devadesátých letech 20. století. Riot grrrls, byly spojeny s myšlenkami feminismu a kritikou mainstreamového (hlavní proud, nebo hlavní směr) náhledu na ženy. Členky se zabývaly zakládáním hudebních kapel, psaním fanzinů, pořádáním vlastních festivalů, kurzů bojového umění či přednášek. Kritizovali nejen nerovnoprávné postavení žen ve společnosti, ale upozorňovali také na problematiky typu znásilnění, incest, prostituce, šikana, body image a pojímání sexuality. Kombinovaly image hodné mladé slečny s tou naštvanou zlou. V zahraničí Riot grrrls nejvíce proslavily hudební kapely Bikini Kill, Hole, L7, aktuálně do širokého 11 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 12 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 12
povědomí přišly Pussy Riot u nás byl styl reprezentován časopisem Bloody Mary. 13 2.1.8 Postoj k drogám Drogy jsou u subkultur vnímány odlišně než u většinové společnosti. Jde o jejich všeobecnou toleranci, konzumaci a v některých případech i prodej (neplatí však pro všechny subkultury, například Straight edge sxe vyznavači spojují abstinenci s očistou a kontrolou nad svým tělem). Podle typu subkultury se také setkáváme s rozdílnými typy a toleranci k jejich užívání. Skinheads a punkeři preferují legální drogy typu alkohol, tabák (odmítají lehké drogy), u vyznavačů hip hopové subkultury nejčastěji ucítíte vůni marihuany, k psychedelickým látkám se nejčastěji přiklánějí návštěvníci techno parties. Pro členy subkultur však užívání drog není povinnost (mnoho například hudebních vzorů vybízí k protidrogové prevenci), často však uživatelé drog uvádějí, že jde málokdy o individuální osamocenou spotřebu. Pojí je kolektivní spotřeba, kdy sledují užitím záměr pocit sounáležitosti, snaha zapadnout do party, nalézt inspiraci pro hudební tvorbu a podobně. 2.1.9 Globální subkultury Převážnou část českých subkultur je třeba zařadit do mezinárodních sítí, neboť jen málo subkultur vzniklo na našem území. Převážně vznikly a rozšířili se díky inspiraci ze zahraničí, nejvíce ze západu Evropy a USA. V Česku měl na rozmach zajisté velký vliv západní trh a média, podpora konzumního způsobu života. Projevila se zde oceňovaná možnost volby. Podle Syrového (1999) se u nás v 90. letech mísily různé subkultury, které se jinde vyvíjely delší dobu. Například český hip hop se od amerického (odkud byl k nám rozšířen) lišil jinými sociálními podmínkami členů. Místní nejsou gangsteři nebo nezaměstnaní černoši se zkušeností s pobytem ve vězení. Nejsou v denním kontaktu se zbraněmi a nečelí životu pod hranicí chudoby. Subkultura hip hop k nám nepřišla do 13 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 13
migračních komunit jako je tomu například v Německu a jen s nadsázkou lze mluvit o přirovnání k příchodu přes skupiny nezaměstnaných mladých na sídlištích, jako tomu bylo v Polsku. Můžeme však vidět náznaky mísení s romskou kulturou a dokonce můžeme sledovat antirasistické a antifašistické postoje. Stále však význam hip hopu jako kultury černého odporu se ztratil v překladu a transformoval se v souladu s českými hodnotami. 14 U všech subkultur se využívala metoda DIY (do-it-yourself) neboli udělej si sám získávání a vlastnoruční výroba oblečení a doplňků. Používalo se to, co bylo dostupné materiály vojenské, nebo po dědovi. Dnes je to považováno za old-school (starou školu) a při lehké dostupnosti kompletních oděvů a pomůcek je to považováno za z nouze ctnost. 15 Nejen styl oblečení, ale i komunikaci a subkulturní kapitál ve formě vědění ovlivnily globální toky informací v čele s internetem. 16 V dnešní době je velmi lehké propojení s ostatními členy subkultury, sbírání informací, stahování a uchování hudby, či nakupování subkulturních prvků. Tuto situaci však především starší příslušníci subkultur považují za ztrátu autentičnosti, zejména ve spojení ke komunitě, kde jejich povahy byly založeny především na setkávání tváří v tvář a individuální prožívání vysedáváním u počítače. 2.1.10 Kontrakultura Pod pojmem kontrakultura nalezneme ve Velkém sociologickém slovníku dvě základní vysvětlující rozlišení. První typ říká: Kontrakultura vznikající na okraji společnosti (marginalizované skupiny narkomanů, alkoholiků, bezdomovců, zločineckých gangů), u druhého typu se jedná o: že kontrakulturu spojovanou s potřebou protestu, resp. s potřebou změny nevyhovujících poměrů. Tyto kontrakultury lze spojovat s 14 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 15 Ibidem. 16 Ibidem. 14
nejrůznějšími hnutími reagujícími na sociální a politické klima ve společnosti, na nemožnost seberealizace, na obtížnost politické participace, na diskriminující charakter legislativy, oficiální politiky či oficiální kultury. S tímto druhým typem kontrakultury se lze setkat u revoltujících skupin mládeže snažících se o určitý sociální, umělecký, ekologický či politický program, který ale není součástí dominantní kultury. 17 2.2 Historie a vývoj subkultur S popisem vývoje subkultur je spjat i způsob jejich sledování a studia. Pojem se začal používat v polovině 20. století v Americe s prvním vysledováním těchto specifických skupin a to zejména mládeže s atypickým životním stylem. Ty v mnohém převzaly dědictví uměleckých avantgardních komunit fungujících na bázi dadaismu, surrealismu a futurismu. Od umělecky založených komunit se však liší vyšším důrazem na ideologii životního stylu. Rozmach a vznik subkultur, jak je známe dnes, přišel až po druhé světové válce. Je kladen důraz na vývoj a na hodnotová měřítka kmenů, tak jak se utvářela v 50. letech v Americe u beatniků, hoboes, Yippies a hipsterů a postupně pronikajících do poválečné Británie, kde působili Teddy Boys (předchůdci rock n rolu). Šedesátá léta patřila především hippies a konec desetiletí rockerům. Následně ožívá styl mods v 70. letech v Británii jako reakce na hippies, který otevřel cestu dalším - Rude Boys, budoucím skinheads a punkerům. V USA jsou vytvářeny v New Yorku v prostředí černošských a portorikánských ghett první graffiti, jež se prostřednictvím hip hopu v 80. a 90. letech šíří po Evropě, včetně České republiky. Významnou a obsáhlou subkulturou jsou od 70. let až do dnešních dní punkeři. Od přelomu 70. a 80. let až do let 90. se v Evropě rozvíjejí squatterská a anarchistická iniciativa. 90. léta jsou do jisté míry směsí všech předchozích hnutí a subkultur. Za velký trend v kultuře mládeže lze označit prudký rozmach takzvané taneční scény, která, ač zasahuje převážnou část populace mládeže, dává vzniknout novým 17 VODÁKOVÁ, Alena. SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 80718416411. 15
módním i sociálně politickým a undergroundovým subkulturám, například techno punkerům či počítačovým pirátům/hackerům. 18 2.2.1 České subkultury Česká republika může být považována (i díky svému pozdějšímu procitnutí k větší svobodě) laboratoří subkultur, neboť co jinde prožívali postupně, se u nás odehrává zrychleně a na mnoha místech zároveň. Díky poloze a povaze jsme vhodným zázemím pro rozvoj již fungujících ale i nově se rozvíjejících subkultur. Kulturní okruh Sovětského bloku byl odlišný od vývoje zbytku světa a především podmínky pro fungování kmenů byly v komunistickém režimu omezené. Stejně tak na studium subkultur se přistoupilo ve společenských vědách a dalších oblastech později. Badatelé též upozornili na rozdíl kulturního kontextu a tedy na problematiku aplikace západních teoretických studií na naše prostředí. Západní koncept subkultur byl znám v sedmdesátých letech, ale byl považován za ideologii, nikoli jako teoretický nástroj a byl kritizován jako buržoazní byl považován za problematiku generační ne třídní. Později se subkultury začali bádat v devadesátých letech, kdy byly chápány spíše jako volba životního stylu než třídní úděl. V Československu se otázce subkultur začalo věnovat již před sametovou revolucí a to v marxistické sociologii. Tato teorie se však hodnotově odmítá. Výzkumem marginalizované mládeže se zabýval Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, jeho výsledky práce však byly velice povrchní bez adekvátního teoretického zázemí. V devadesátých letech se pozornost výzkumníků ubírá dvěma proudy muzikologický přehled dějin československé rockové hudby a historické pojetí nezávislých skupinových aktivit před rokem 1989 hlubší zaměření na subkulturní kontext však tyto studiím chybí. Současné české sociální studie se tématu subkultur věnují 18 HEBDIGE, Dick. Subculture: The Meaning of Style. New York: Routledge, 1979, viii, 195 s. ISBN 04-150-3949-5. 16
spíše okrajově v podobě ojedinělých studií. Česká i ruská společnost se potýkala s problémem napodobování západních subkultur mládeže, neformální skupiny, které se nechtěly formovat v komunistických mládežnických organizacích. Komunisté, aby potlačili tyto vznikající kontrakultury, začali podporovat i neformální aktivity a sdružení, které však zapadaly do ideologické linie. 19 Autor Kabátek sám pojem subkultur spíše odmítá a mluví o kultuře mládeže nebo o mladé generaci, která si vlastní hodnoty přenáší do dalšího života a ovlivňuje následný vývoj společnosti. Kulturní profil utvořený v mládí zůstává v mnoha ohledech dominantní i v dalších obdobích vývoje konkrétní generace. 20 Mezi nejrozšířenější subkulturu u nás patří zajisté vlna punku o kterém nelze mluvit pouze o jako převzatém (k nám přišel ze západu a rozšířil se kolem roku 1976) a na naše podmínky adaptovaném stylu, ale jako o svébytné, i z domácích podmínek vyrůstajícím postoji části české mládeže a její hudební tvorbě. Texty se sarkastickým humorem vyjadřovaly pocity mladé generace, která se snažila vybočit z šedé reality normalizační kultury 21 Dá se říct, že nejvíce studií našich subkultur je zaměřeno, anebo právě vzniká z důvodu zachycení právě punku. Nicméně se v našich podmínkách mísí subkultury vzniklé jako mix globálních a lokálních zdrojů, ale existuje i několik tradičních jako je tramping. Nikde neexistuje kompletní jmenný seznam všech subkultur. Je to dáno nejen jejich množstvím, ale i již zmíněným problémem různého chápání pojmu subkultur. Určitý přehled a průzkum aktuálními subkulturami v českém prostředí se zabývá kniha kolektivu autorů kolem Vladimíra 518 a Karla Veselého. Eseje a rozhovory s nesmírným množstvím fotografií je jistě nejobsáhlejší publikací na našem území. To, že není kompletní, dokazuje i aktuálně vycházející volné pokračování Kmeny 0, které zmapují subkultury u nás před rokem 1990, jejíž významnou kapitolou je příspěvek o české hip hopové scéně. Náhled do knihy v příloze č. 1. Přestože se 19 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 20 Ibidem. 21 Ibidem. 17
nejedná o odborné publikaci, zmiňuji je zde z toho důvodu, že její vydání rozpoutalo živý zájem o tuto problematiku ve většině mainstreamových médií. Je to užitečný impuls k tomu, aby se národní vědecké instituce o současnou situaci a subkulturní problematiku u nás hlouběji zabývaly. 2.3 Historie studia subkultur Teorie subkultur dle českého autora Josefa Smolíka, který se problematikou zabývá, vychází z toho, že subkultury mládeže vznikají na pozadí vrstevnických skupin, subkulturních part. Tyty party slouží jako základní jednotky subkultur. V těchto subkulturách se i formuje tzv. ideové paradigma, v němž si jednotlivci utvářejí hodnoty, postoje a vztahy k okolnímu světu a k sobě samému. 22 Do historie výzkumu subkultur se zapsaly nejvíce tři vlivné sociologické školy, které formovaly základní poznatky. Sociologický pohled na problematiku však nebyl jediný. Fenoménem se ve velkém zaobírali i kriminologové a sociální pracovníci. Proto je nutné zdůraznit, že na subkultury bylo prvotně nahlíženo jako na delikventní a výzkumy byly zaměřeny prakticky na snižování kriminality ve velkoměstech. Typickým příkladem praktického výzkumu je chicagská škola. 23 2.3.1 Chicagská škola První výzkumy subkultur proběhly již ve dvacátých letech 20. století. Chicagská škola se zaměřila především na deviantní jedince a to především biografickými metodami a skládala charakteristické znaky pro konkrétní subkultury. Americké město Chicago bylo tehdy laboratoří pro studium městského života díky jeho rozmanitosti a změn způsobených vlnou imigrantů. Vzniklo několik myšlenkových vln, které přispěly k rozvoji 22 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 23 HEBDIGE, Dick. Subculture: The Meaning of Style. New York: Routledge, 1979, viii, 195 s. ISBN 04-150-3949-5. 18
sociologie. Důležitým přínosem chicagské školy je studium prostřednictvím přímého kontaktu s lidmi. 24 Subkultura jako pojem tehdy vyjadřovalo především skupiny mimo či divné. Druhá a třetí generace chicagské školy se zasloužila o nové metody a způsoby nahlížení na subkultury. 25 Významný představitel třetí generace Albert Cohen, rozpracoval výsledky prvního výzkumů a na jejich základě vymodeloval teorii delikventní subkultury, ze které vyšlo: subkultura znamená kolektivní reakci na problémy vznikající ze sociální nerovnosti, kdy společnost není s to jedinci nabídnout uspokojivé řešení jeho situace podmíněné sociálními důvody. 26 Velký rozvoj studia subkultur nastal po druhé světové válce, kdy proběhla změna způsobu formování kultury mládeže. Ta dle Smolíka zprvu vznikala v rozporu s převládající kulturou dospělých, později dostala nový charakter. Následníci chicagské školy v New Yorku analyzovali mládežnické gangy. Další velké výzkumy proběhli i ve Velké Británii, ale i například v Polsku. 27 2.3.2 Birminghamská škola Od šedesátých let 20. století je nejvýznamnější škola na poli studia subkultur ta Birminghamská ve Velké Británii reprezentovaná Centrem pro současná kulturní studia. Navázala na chicagskou, která připravila teoretické podklady pro užívání pojmu subkultur. V té době vznikaly specifické subkultury dospívajících jako protiproud ke kultuře dospělého světa, postupně však získala autonomní charakter. Ke vzniku tohoto centra přispělo několik nových faktorů, jako zrod nových subkultur v Anglii, změna uspořádání anglické společnosti, politickou situací, zvýšenou 24 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 25 HEBDIGE, Dick. Subculture: The Meaning of Style. New York: Routledge, 1979, viii, 195 s. ISBN 04-150-3949-5. 26 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 27 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 19
migrací a rozvojem médií. Zásadními tématy výzkumu se zařadili právě média, subkultury mládeže, výchova a vzdělání, rasa, gender a autoritářský stát. 28 Autoři v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století vnímali subkultury jako symbolický důsledek strukturálních problémů tříd, které se snaží řešit vytvářením hromadné a individuální identity. Zaměřili se na další tématiku jako je jazyk, film, fotografie, móda, styl, volný čas, úprava účesu a významy, kterým mladí přikládali nadměrný význam. Studium úpadku britské dělnické třídy a jejího vztahu k majoritní kultuře představuje subkulturu mládeže jako výraz odporu části dělnické mládeže k třídní krizi. Clark, Hall, Jefferson a Roberts sepsali sborník Resistance Through Rituals, kde v úvodu pracují s konceptem třídy a odporu části této mládeže vůči hegemonní kultuře. Projevy specifické subkultury jako je jiné chování, poslouchání specifického hudebního žánru či styl odívání souvisejí se sociálním zařazením a jsou kolektivní reakcí na strukturální změny v poválečné britské společnosti. Birminghamská škola se tak především zaměřovala na styl, módu a image jednotlivých členů subkultur, zaměřila se na vztah médií, vzdělávacího systému, hodnot etnických menšit, problémů třídních a vztahů mezi dílčími subkulturami. 29 2.3.3 Post subkulturní teorie Třetí školou je post subkulturní přístup. Od devadesátých let 20. století, až do dnešní doby se situace subkultur a jejich studia výrazně změnila. Rozvoj médií a další faktory zapříčinily vzniku velkého množství nových stylů a mimo jiné z důvodu rozšíření taneční scény (house, jungle, techno, tekno atd.) a vzniklo nepřeberné množství stylů, než nebylo možné jednotlivě definovat. Dle některých autorů tak nyní nelze mluvit o tradičních subkulturách, ale spíše o jednotlivých scénách, stylech, klubové kultuře, kmenech, neo-tribes. Některé subkultury také mohou dostávat nový obsah, zajímat se o nová témata jako je feminismus, multikulturalismus, sexismus, ochrana životního prostředí apod. Přichází tak kritika předešlé Birminghamské školy. Výtky přicházeli především z 28 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 29, Ibidem. 20
důvodu, že do studia subkultur škola nezahrnovala některá témata jako ženy v subkulturách, vlivy rodiny, geografické vlivy a například možnost připojení se člena k subkultuře z důvodu pouze legrace. Rozdíl mezi moderním a postmoderním přístupem ukazuje tabulka z knizy Josefa Smolíka. Tabulka č.1: Rozdíl mezi moderním a postmoderním přístupem k subkulturám 30 Moderní éra Jasná skupinová identita Stylová homogenita Rigidní dodržování subkulturních hranic Subkultura je vnímaná jako hlavní identita Vysoký stupeň ztotožnění Členství vnímané jako permanentní Nízký stupeň subkulturní mobility Důraz na přesvědčení a hodnoty Politické vyjádření odporu Zaměřenost proti médiím, nedůvěra Autentické vnímání sebe (self-perceptin) Postmoderní éra Fragmentovaná, roztříštěná identita Stylová heterogenita, pluralita Flexibilní překračování subkulturních hranic Mnoho stylových identit Nízký stupeň ztotožnění Členství vnímané jako přechodné Přechodná náklonnost k subkultuře Fascinace stylem a image Apolitické cítění Pozitivní vnímání médií Vědomost neautentičnosti Postmoderní éra zdůrazňuje fragmentaci jednotlivých stylů. Často více než o hodnoty jde mnohdy o vzhled a módní trendy, image. Oblečení a vzhled tak nejsou ve všech situacích určujícími prvky, které by o člověku vypovídaly. Přejímání a kombinování stylů jsou běžnou praxí a proces znovuobjevování, imitování a vznik nových stylů je mnohem rychlejší. 31 2.3.4 Studium subkultur v Čechách Studium subkultur na českém území začalo až na sklonku osmdesátých let minulého století, kdy u nás některé subkultury už byly pevně zakotvené, 31 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 21
ovšem v minulém režimu se dostávaly do rozporu s dominantní kulturou, byly vykládané jako politicky motivované. Z pozice režimu byl jejich subkulturní styl potlačován a v mnohých případech podroben i velmi tvrdým represím. Výzkumu marginalizované mládeže (terénní sledování punkáčů, skinheads atd.) se věnoval Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV 32, výsledky jeho práce však byly povrchní bez adekvátního teoretického podkladu. V devadesátých letech se zájem výzkumníků ubíral dvěma směry muzikologické zmapování dějin československé rockové hudby a historické pojetí nezávislých aktivit do roku 1989 hlubší zaměření na subkulturní kontext však tyto studie neposkytují. Současné české sociální studie se tématu subkultur věnují spíše okrajově v podobě ojedinělých výzkumů. Za odpornou publikaci na téma subkultur lze považovat kniha Josefa Smolíka Subkultury mládeže, dále je zde několik dalších publikací na toto téma, vycházejících z vnitřního pozorování nejrozšířenějších subkultur u nás. 33 32 ČSAV Československá akademie věd. 33 SMOLÍK, PH.D., PhDr. Josef. Subkultury mládeže: Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2781-3. 22
3 Vizuální projev, styl Směr, který se soustředí na sebe-prezentaci vizuálních informací. Největší barevnost ve stylech a rozdílnost můžeme vidět ve městech. Je to způsobeno větší anonymitou, lidé neznají své sousedy. Velká část populace žije v urbanistických celcích (tento počet stále roste), kde se člověk nemůže vyhnout obrovskému množství informací, která se na něho valí. Například na počítači je možné blokovat reklamy, v reálném životě to není tak jednoduché. Čím více vjemů člověk vnímá, tím více se k nim stává netečný. Vše, co se dotýká módy, jako je oblečení, doplňky, účesy, tetování, vše je plné nejrůznější symboliky. Právě díky této módní symbolice je možná vizuální komunikace mezi jednotlivými členy subkultur a zároveň vůči okolí. Je zde patrná snaha odlišovat se, upoutat, šokovat, vyjádřit názor, patřit někam a prezentovat se jinak. Řada výhod (jako překonání jazykových bariér apod.) dělá vizuální komunikaci velice podstatnou součást celkově života lidí. Zrak je jedním z nejvíce užívaných smyslů lidského organismu. Jsme schopni si zapamatovat 80-85 % z toho, co jsme viděli ale už jen 15-20 % z toho, co jsme slyšeli. 34 Symbolika je v prostředí subkultur důležitá stejně jako řeč. Symbolem se může stát samotné gesto, pojem, barva, zvuk (například to může být hudební skladba nebo skandovaný pokřik). 3.1 Styl subkultur Subkultury se vymezují svým stylem, který ji identifikuje a vypovídá o ní. Tvorba vlastního stylu a image je aktivitou, která slouží pro sdělování významů, zejména těch, co slouží k odlišení se od většiny a zároveň dávají najevo příslušnost k určitému kmeni. 35 Image se stává formou každodenní mikro politiky lidí vyjadřuje politické a jiné názory, typ aktivit a zájmů, známých a přátel apod. Ovlivňují je lidé kolem nich a prostředky, kterými si mohou styl vytvořit (dnes lze například oblečení a 34 HORNÝ, Stanislav. Vizuální komunikace firem. V Praze: Oeconomica, 2004, 134 s. ISBN 8025418367. 35 KOLÁŘOVÁ, Marta. Revolta stylem: Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-807-3301-941. 23
doplňky sehnat před internet, dříve více fungoval princip vyrob si sám z věcí, co jsou dispozici materiály a oblečení po rodičích, staré vojenské oblečení, atd.). Zakódované zkušenosti se proměňují v závislosti na různém prostředí domov, práce, škola a všechny tyto kulturní vzorce přinášejí vlastní jedinečnou subkulturu, vlastní pravidla a významy, hodnotovou hierarchii. Vnější projev vypovídá o skupině a může být chápán jako znak či symbol. Tento symbol však nemusí nutně vypovídat o nějaké hlubší myšlence, nemusí být polickým odpůrcem či naopak přívržencem nějakého hnutí. Může jít pouze o člena zájmové subkultury, který si ani nakonec nemusí svůj vzhled uvědomovat subkultura hráčů online her (MMORPG Massive Multiplayer Online Role Playing Game tedy tisíce lidí připojených k jedné online hře) o vzhledu ani nepřemýšlí, nikterak se vzhledově nechtějí odlišovat. V mnoha případech se naopak oblékají tak, aby byli co nejméně vidět. 36 Vnější projev se skládá se z image, vystupování (výrazy, gesta, styl chůze, tanec, postoj těla td.), argotu (speciální slovní zásoba a způsob, jakým je pronášen), prostředí, ve kterém se subkultura pohybuje (kluby, místa pro srazy atd.), hudební styl (která poslouchají), vnitřní pravidla subkultury a další. Pro účely vizuální komunikace subkultury je důležitá Image/vzhled. Ta je tvořena způsobem oblékání, účesem a líčením, doplňky, tetováním, piercingy a dalším zdobením těla a podobné. Do vizuální komunikace lze zařadit i způsob vystupování. Podle výrazu ve tváři a postoje či gesta mohou členové mezi sebou komunikovat i bez jediného slova. To platí i od nich s veřejností. A na tom všem se někdo obohacuje. Dnes už málokterý člen subkultury si podomácku vyrábí doplňky svého stylu a oblečení. Už i někteří pankáči si svá čirá (vyčesaný účes do kohouta) gelují profesionálními přípravky (původně používají například pivo, či kombinace vody a cukru) a nechávají si barvit vlasy od kadeřníků. A ti co kdysi vyráběli oblečení pro své 36 VESELÝ, Karel. Hudba ohně: radikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále. V Praze: BiggBoss, 2010, 431 s. ISBN 978-809-0397-316. 24
přátelé, dnes mají internetové obchody, prostřednictví kterých zasílají svoji podobu image po celém světě. A možná už to ani oni nejsou. Přebrali či odkoupili je velké společnosti, které profitují z prodeje předraženého oblečení ve velkém. A právě tyto společnosti udávají trendy. V hudebním průmyslu je to zřejmé. Společnost nabídne za finanční kompenzaci (podpora hudebníka) oblečení do videoklipu interpretovi. To vidí jeho fanoušci a ti si ihned oblečení nakoupí. Na tomto příkladu je vidět jeden ze způsobů komercionalizace subkultur. 3.2 Vizuální komunikace Jedním z prvků rychlého šíření subkultur je internet. Je to přísun informací a možnost vzájemné komunikace mezi členy. Vznikají specializované stránky, na kterých se členové schází. Vyměňují si zkušenosti a doporučují si produkty, kterými se v rámci stylů odlišují. Každá subkultura má svůj styl, který se promítá i do vizuálního stylu, který užívá na zmíněných stránkách, ale to platilo i dříve. Typicky vyvedené magazíny a plakáty, které upozorňovaly například na koncerty byly vždy v rámci stylu rychle identifikovatelné. Tedy se dá říct, že styl subkultur se promítá do vizuální komunikace. Členové subkultur si žádají různé specifické produkty, které též jsou buď sami stylově vyvedené, nebo alespoň jejich propagace má svůj způsob. Může to být i naopak a druh produktu ovlivňuje jeho propagaci. Pokud toto shrneme, subkultura, která má svůj specifický vizuální styl, promítá tento styl i produktů, které si žádá a do vizuální komunikace určené ke komunikaci (propagování produktů a akcí, prodeje například oblečení, předávání informací mezi členy). Vizuální komunikací se rozumí prezentace informací a sdělení založená na grafickém zpracování a určitém vzhledu. Využívá celou škálu barev, symbolů, tvarů, obrázků a druhů písma, které slouží k upoutání pozornosti lidského oka. A proto bývá propagační kampaň organizací, ale i kulturních akcí založena především na vizuálních prvcích. Pořadatel, propagátor subkultury (fyzická osoba) i organizace, kteří si přejí odlišit se od ostatních a být tak snadno zapamatovatelní, dát veřejnosti najevo svou filozofii, musí 25