Prosociální a agresívní chování PhDr. Jindra Stříbrská, Ph.D.
Příklady prosociálního chování (altruismus) uvolnění místa v autobuse darování krve převedení nevidomého dárcovství půjčení peněz svezení autostopaře poskytnutí první pomoci Aj.
Prosociální chování vymezení pojmu Pojmy: prosociální chování, pomáhající chování, altruismus Terminologická nejednotnost (synonyma nebo striktní odlišení pojmů u různých autorů) Obecně to, co je společností pozitivně přijímáno: soulad s normami a hodnotami ve společnosti
Prosociální chování vymezení pojmu Prosociální chování: Jakýkoli akt chování vykonaný ve prospěch druhého člověka nebo skupiny osob, jako pomáhající chování, jehož cílem je přinést užitek jiným
Prosociální chování vymezení pojmu Altruismus - chování vykonávané ve prospěch jiného člověka nebo skupiny osob bez očekávání zisku, odměny či sociálního souhlasu okamžitě ani v budoucnu - neočekává se opětování pomoci, nezvažují se případné následky či náklady pomáhajícího. Někdy spojován se sebeobětováním. Altruismus je specifický druh prosociálního chování (užší pojem).
PROČ? Důvody prosociálního chování Spor o zdroj, motivace prosociálního chování: vrozené x získané (výchovný styl, normy a vzorce chování) aj. socializační vlivy Uspokojivá teorie neexistuje. Výklady : Sociální výměna Sociální normy Empatie
PROČ? Důvody prosociálního chování Sociální výměna: Zvážení vynaloženého úsilí a předpokládaného zisku - princip náklady X zisky Náklady spojené s pomocí Náklady při neposkytnutí pomoci Odměna spojená s pomocí Odměna při neposkytnutí pomoci - potřeba získat uznání jiných lidí, posouzení příčiny
PROČ? Důvody prosociálního chování Sociální normy -intenzívní hnací síla prosociálního chování -norma: vychází z očekávání společnosti, interiorizovaná norma = přesvědčení, zásada, morální princip -norma (např. máme pomáhat jiným ) -norma jako součást motivace, řídí chování a rozhodování Normy: reciprocita - oplácení pomoci sociální odpovědnost (lidé pomohou těm, kteří jsou na nich závislí a pomoc potřebují)
PROČ? Důvody prosociálního chování Empatie - vysvětluje prosociální chování: - - vžíváme se do situace jiného člověka - rozpoznáme situace, potřeby pomoci, spoluprožíváme je apod. Nemůžu vidět, jak se trápí
Další důvody prosociálního chování Nálada (dobrá nálada, špatná nálada-pocit viny, krátkodobé vlivy) Charakteristiky jedince (vysoká míra sociální odpovědnosti, vnitřní sebekontrola, představa spravedlivého světa, malá/velká města, pocit kompetence k pomoci)
Motivace prosociálního chování Teorie motivace pomáhání: 1. vlastní výhoda (egoismus) 2. výhoda někoho jiného (altruismus) 3. výhoda pro skupinu (kolektivismus) 4. dodržení abstraktního pravidla (principlismus)
Motivace prosociálního chování vlastní výhoda (egoismus) zisk materiální, sociální, sebeodměňující (dary, platba, díky, zásluha a čest, pochvala, úcta, vyznamenání, zlepšení nálady, sebeobrazu, empatická radost ) zamezení materiálnímu, sociálnímu nebo vlastnímu trestu zbavení se nepříjemného pocitu, když vidíme někoho v nouzi
Motivace prosociálního chování Altruismus je nedílnou součástí lidské přirozenosti altruismus + krizová situace: všimnout si situace, uvědomit si nebezpečí situace, převzetí osobní zodpovědnosti za akci, rozhodnout co udělat, realizace rozhodnutí
KDY nepomáháme? Situace v nichž lidé nepomáhají Výzkumy situačních činitelů, které podmiňují prosociální chování (Latané, Darley, 1970) Efekt přihlížejících: se vzrůstajícím počtem skupiny se pomoc stává méně pravděpodobná Rozptýlená odpovědnost spoléhání jeden na druhého, snížení pocitu morální odpovědnosti
Efekt přihlížejících Snížení pravděpodobnosti vyhodnocení situace jako tísňové nejednoznačnost - nejsme-li schopni situaci posoudit, nereagujeme na ni - ve skupině se dívá jeden na druhé, aby zjistil,jak reagují ostatní - špatná interpretace situace pod vlivem skupiny - nikdo nic nedělá, tak se asi nic neděje pokud zareaguji jinak, bude to trapné - z ne-reakce ostatních usuzujeme, že zásah je riskantní - strach z nevhodného zásahu - strach ze sociálního omylu - zvažování kompetentnosti
Rozptýlená odpovědnost Spoléháme jeden na druhého Každý jakoby očekával, že první krok učiní někdo jiný Dá-li jedna osoba najevo pomoc, začnou pak pomáhat i ostatní Funguje zejména u lidí, kteří se neznají
KOMU pomáháme? Posouzení příčiny tísňového stavu Předchozí závazek Vztah známosti Rozdíly dle pohlaví Podobnost pomáhajících a těch, kdo pomoc přijímají
Diskuse Jak vést žáky a studenty k prosociálnímu chování?
Agresívní chování
Co je agrese? Chování, které cíleně směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji Znaky agrese: záměrné ubližování, cílevědomý charakter Chování (ne myšlení či plánování)
Agrese, agresivita, hostilita, násilí Agrese: chování zaměřené na poškození, ublížení jiné osobě (Berkowitz 1974, Geen 2001). Jde o uskutečněné či uskutečňované záměrné poškozování jiné osoby. Agresivita: tendence záměrně ubližovat, chovat se agresivně, projevování této tendence Hostilita: nepřátelský postoj vůči lidem obecně Násilí: fyzická agrese s těžkými důsledky
Typy agrese 1. Podle formy agrese Fyzická agrese, verbální agrese 2. Hledisko povahy a kontextu příčin Afektivní agrese, instrumentální agrese Delší dobu trvající, opakované ubližování 3. Tyranizování, obtěžování, šikanování
Příčiny agrese Agrese jako instinkt (Lorenz 1992) agrese je odvozená od instinktu, ne od vnějších okolností existence agresívního instinktu - biologické důvody (ochrana teritoria, zachování rodu, získání potravy) agrese - výsledek hromadění energie; podnět z prostředí je spouštěčem teorie je považována za překonanou
Příčiny agrese Frustrační teorie agrese (Yaleská universita, 1939) je řešen vztah mezi agresí a frustrací agrese je reakcí na frustraci později přehodnocováno: agrese je jen jednou z možností reakce na frustraci platí však, že výskytu agrese vždy předchází frustrace předmět diskusí
Příčiny agrese Kognitivní neoasociační teorie (Berkowitz, 1993) Agresívní myšlenky, emoce jsou uchovávané v paměti, mohou být za jistých okolností aktivovány
Příčiny agrese Sociální učení jako příčina agrese (Bandura 1973) Agrese je naučeným sociálním chováním, menší význam mají vrozené a biologické faktory Děti - učení se agresi od dospělých: pozorování, napodobování Agrese jako odpověď na určité podněty, vliv zkušeností (frustrace, bolest, útok)
Příčiny agrese Situační faktory agrese -změny v prostředí - tzv. averzivní podněty - stav nepohody (diskomfort) -averzivní podmínky (útok nebo jiná provokace, frustrace, bolest) -agresivní naladění a afekt (nepohoda, špatná nálada, stres) -podněty, které aktivizují (vysoká a nízká teplota)
Příčiny agrese Biologické faktory agrese Souvislost agrese a biologických faktorů (fungování nervového systému, biochemické procesy, dědičnost) - oblasti mozku, které facilitují agresi - vliv dědičnosti - vrozené faktory - nízký obsah cukru v krvi - testosteron - alkohol
Příčiny agrese Osobnostní příčiny agrese -stav zvýšené aktivace (excitovaní lidé, mající potřebu něco udělat) -rychlé životní tempo, hluk, shromaždování lidí, deindividualizace -zlost jako součást více činitelů -alkohol, drogy
Příčiny agrese Faktory sociálního prostředí Faktory makroprostředí - tolerance společnosti vůči násilí, masová komunikace, tzv. mediální násilí Faktory mikroprostředí - menší skupiny (domácí násilí, agrese ve škole, v práci)
Příčiny agrese Masová média a agrese - Výzkumné nálezy opakovaně prokázaly souvislost mezi násilnými obsahy v médiích a agresivitou
Příčiny agrese Skupinová agrese - deindividualizace v davu (davové a masové chování - samostatný blok)
Agrese ve školní třídě ŠIKANA VE ŠKOLE formy, příčiny, důsledky možnosti prevence