Analýza řízení cestovního ruchu ve vybrané destinaci v ČR

Analýza řízení cestovního ruchu ve vybrané destinaci v ČR Bakalářská práce Nikola Svobodová Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s.r.o. katedra hotelnictví Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Ing. Šárka Tittelbachová, Ph.D. Datum odevzdání bakalářské práce: 2016-04-21 Datum obhajoby bakalářské práce: 2016-06 E-mail: nyx.svobodova@gmail.com Praha 2016

Bachelor s dissertation Analysis of Tourism Management in the selected destination in the Czech Republic Nikola Svobodová The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hospitality Major: Hospitality Thesis Advicer: Ing. Šárka Tittelbachová, Ph.D. Date of Submission: 2016-04-21 Date of Thesis Defense: 2016-06 E-mail: nyx.svobodova@gmail.com Prague 2016

Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza řízení cestovního ruchu ve vybrané destinaci ČR zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s.r.o. Nikola Svobodová V Praze dne

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Šárce Tittelbachové, Ph.D. za její vstříčný přístup a cenné rady během mého zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovnicím Turistického informačního centra v Mostě za jejich pomoc a poskytnutí potřebných informací.

Abstrakt SVOBODOVÁ. Nikola. Analýza řízení cestovního ruchu ve vybrané destinaci ČR. *Bakalářská práce+. Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. Celkový počet stran: 63 Bakalářská práce se ve své teoretické části zabývá problematikou cestovního ruchu v konkrétní destinaci ve městě Most, destinačním managementem a podmínkami jeho fungování, mapuje řízení cestovního ruchu a nastiňuje problémy, které se mohou objevit a poukazuje na významné postavení regionální úrovně řízení cestovního ruchu v současné době. V analytické části je podrobně zpracována historie města Mostu, jsou zde popsány historické památky, jež byly zachráněny při likvidaci starého města, které muselo ustoupit těžbě uhlí. Tato část práce představuje město Most jako destinaci cestovního ruchu s jeho přednostmi i nedostatky, je zde přiblížena organizace řízení cestovního ruchu v Mostě. Práce ověřuje pomocí Mariotovy funkčně chronologické metody platnost stanovených hypotéz, týkajících se potenciálu Mostecka stát se specifickou destinací cestovního ruchu a podpory města Most, vedoucí ke změně image města. Klíčová slova Cestovní ruch, region, destinace, Mariotova funkčně chronologická metoda, destinační management, životní cyklus destinace, památky, rekultivace krajiny.

Abstract SVOBODOVÁ. Nikola. Analysis of Tourism Management in the selected destination in the Czech Republic. [Bachelor's Dissertation] The Institute of Hospitality Management. Prague: 2016. Number of pages: 63 The theoretical part of this batchelor s thesis deals with an issue of a tourism in one particular destination in a Most city, with a destination management and its functioning conditions, it conduct a survey of a Tourism Management and outlines problems that may appear and points out the significant position in the regional level of Tourism Management in modern times. There is a detailed proces of a history of Most city in the analytic part. There is a description of historical sights, that has been saved just during demolition of an old city, that had to step aside because of coal mining. This part also introduces the Most city as a tourism destination with all of its preferences and imperfections, there is also described organisation of Tourism Management in Most. Based on Mariot s functionally chronological methods it verifies the validity of stated hypothesis, related to the potential of the Most city to become a specific tourism destination and to the support of the Most city that lead to the change of its image. Key words Tourism, region, destination, Mariot s functionally chronological methods, destination management, destination life cycle, sights, land recultivation.

OBSAH Úvod 9 I. Teoreticko-metodická část 11 1 Cestovní ruch 11 1.1 Typy cestovního ruchu 13 1.2 Formy cestovního ruchu 14 1.3 Význam cestovního ruchu pro region 14 1.4 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu 15 2 Destinační management 18 2.1 Prvky destinačního managementu 23 2. 1. 1 Systém klíčových produktů 24 2. 1. 2 Distribuční cesty 24 2. 1. 3 Politika značky 25 2. 1. 4 Řízení kvality 25 2. 1. 5 Systém řízení znalostí 25 2. 2 Výkonné subjekty destinačního managementu 26 2. 3 Problémy při řízení destinace v ČR 26 2.4 Řízení cestovního ruchu v ČR 27 2. 4. 1 Řízení cestovního ruchu na regionální a lokální úrovni 29

II. Analytická část 30 3. Město Most 30 3.1 Historie města Mostu 30 3.2 Zachované památky 31 3.3 Město Most jako destinace cestovního ruchu 34 3.3.1 Selektivní předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Mostě 35 3.3.2 Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Mostě 38 3.3.2.1 Současnost města 41 3.3.3 Realizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Mostě 42 3.3.3.1 Komunikační předpoklady 43 3.3.3.2 Materiálně - technické předpoklady 44 3.3.3.3 Sportovně - rekreační služby 45 3.3.3.4 Nejvýznamnější sportovní areály ve městě 46 3.4 Organizace řízení cestovního ruchu v Mostě 52 III. Návrhová část 55 Závěr 58 Literatura 60 Seznam příloh

Úvod Cílem této práce je na základě analýzy řízení cestovního ruchu navrhnout možnosti dalšího využití města Most jako turistické destinace za účelem zvýšení kvality destinace a využitelnosti cestovního ruchu k rozvoji města samotného. Jelikož je město Most jako destinace cestovního ruchu teprve v první fázi vývoje destinace, není zde ještě příliš rozvinuto řízení cestovního ruchu. Jedinou formou řízení, kterou zde lze nalézt, je oddělení vnějších vztahů, které má na starosti řízení turistického informačního centra. Turistické informační centrum poté zajišťuje veškerou propagaci města v oblasti cestovního ruchu. Dále byla pro účel zpracování úseku strategického plánu rozvoje města, zaměřeného na rozvoj cestovního ruchu, sestavena čtrnáctičlenná komise. Na základě získaných faktů se práce bude zabývat především celkovou analýzou předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu v destinaci města Most. Z analýzy vyplynou návrhy další možnosti postupu při vytváření nové destinace a určení jaký typ řízení destinace cestovního ruchu by byl pro Most do budoucnosti nejlepším řešením. V zájmu naplnění cíle bakalářské práce je práce členěna do tří částí. První část je zaměřena na vymezení pojmu cestovního ruchu, typy, formy, význam a předpoklady rozvoje cestovního ruchu. Přibližuje prvky, produkty a subjekty destinačního managementu. Poukazuje na složitost řízení cestovního ruchu a na problémy, které při řízení destinace v ČR mohou nastat. Druhá část pojednává o historii města Mostu, přibližuje zachované památky ze starého města, které muselo ustoupit těžbě uhlí v 70. letech 20. století, představuje město Most jako destinaci cestovního ruchu a uvádí předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Mostě. Seznamuje se sportovně-rekreačními službami a s nejvýznamnějšími sportovními areály, které město Most nabízí svým obyvatelům i návštěvníkům a s organizací řízení cestovního ruchu v Mostě. 9

Ve třetí návrhové části jsou naznačena další možná řešení k ještě většímu rozvoji města jako destinace cestovního ruchu. Inspirací se stal mimo jiné projekt ze sousedního Německa. V současné době se čeká na rozhodnutí o pokračování nebo naopak o útlumu činnosti povrchových dolů, které nemalou měrou zasáhne do připravovaných změn. Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala proto, že pocházím z Mostu a podle mého názoru město Most má potenciál k tomu, aby se z něj stala specifická turistická destinace České republiky, což potvrzuje fakt, že na základě své kulturní a sportovně-rekreační vybavenosti město Most získalo titul Evropské město sportu 2015. Hypotézy: 1) Mostecko má potenciál stát se specifickou destinací cestovního ruchu. 2) Město Most podporuje změnu image města. 10

I. Teoretická část 1. Cestovní ruch Podle nejznámější definice je cestovní ruch chápán jako Činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší, než je stanoveno, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. (World Tourism Organisation, 2016) Za cestovní ruch je označován pohyb lidí mimo jejich vlastní prostředí do míst, která jsou vzdálena od místa jejich bydliště, za různými účely, vyjma migrace a výkonu normální denní práce. (Jakubíková, 2012, s. 18) Lidé začali cestovat již od starověku, konkrétněji od 3. tis. př. n. l., kdy zapisovali své poznatky o okolním světě do map, plánků a itinerářů, jednalo se spíše o pěší výpravy a mořeplavce. První nejvýznamnější pohnutkou k cestování se stala lidská touha objevovat a kolonizovat svět. Lidé začali podnikat různé objevitelské cesty, poutní cesty a výpravy. Důležitou součástí byly také cesty spojené se získáním dobrého vzdělání apod., kdy se jednalo spíše o skupinový/hromadný cestovní ruch. Významnou roli sehráli v tomto období mořeplavci. K nejvýznamnějším patří Kryštof Kolumbus a jeho objev Ameriky, dalšími významnými mořeplavci poté byli Marco Polo (popis cest z Evropy do Asie), Vasco da Gama (Indie), Fernão de Magalhães (průplav) a James Cook (Cookovy ostrovy). Samotný vznik pojmu cestovní ruch lze datovat do 17. a 18. století, kdy lidé začali cestovat především za odpočinkem, relaxací a poznáním. Jednalo se spíše o individuální cestovní ruch a později i o jakousi společenskou aktivitu, která usnadňovala navázání nových kontaktů. V 19. století byl zaznamenán největší boom s příchodem tzv. parního věku a tím pádem velmi významné průmyslové revoluce. Začal se rozvíjet i lázeňsko-léčebný cestovní ruch, poznávací cestovní ruch, vznikla celá řada turistických spolků a vybudovala se z velké části chybějící materiálně-technická základna cestovního ruchu. Ve velkém se začal také rozvíjet obchodní cestovní ruch, díky němuž se rozvíjela mezinárodní ekonomická spolupráce. S postupem času se cestovní ruch stal zdrojem obživy několika milionů lidí. V tzv. rozvojové fázi již cestovní ruch zasahuje do všech společenských sfér, tzn., že cestovat může každý, a to především díky postupně se zvyšujícímu podílu volného času 11

a změně socio-ekonomických podmínek. Velkou roli i nadále hraje neustálý rozvoj dopravy, nejvíce v oblasti silniční a letecké dopravy. S tímto obdobím je ale spjata i světová hospodářská krize v období 1929-1933, která měla negativní dopad na vývoj cestovního ruchu. K dalšímu rozvoji cestovního ruchu došlo až po II. světové válce, kdy měl obrovský vliv hlavně politický vývoj a poválečné uspořádání světa. Díky informačním technologiím se významně rozvíjí oblast komunikace v cestovním ruchu a technologie se dotýkají i zdokonalení dopravy. S příchodem moderních letadel a globalizací cestovního ruchu se turismus stává nedílnou součástí životního stylu mnoha lidí a nabývá tak stále více na masovém charakteru. Zároveň se také stává významným hospodářským odvětvím. Začíná se ale také mluvit o negativních dopadech cestovního ruchu, zvláště o dopadu na životní prostředí. S obrovským rozvojem turismu roste také potřeba odborného vzdělání k lepšímu a odbornému řízení cestovního ruchu. (Attl,P.; Nejdl, K., 2004) Nejznámějším autorem takto chronologicky uspořádaného vývoje cestovního ruchu je W. Freyer, který ve svém díle rozdělil vývoj cestovního ruchu do čtyř fází, které zahrnují období téměř sta let, přičemž u každé fáze zohlednil druh dopravního prostředku, základní motivaci účastníků k cestování a samotnou typologii účastníků. První fáze začíná kolem roku v roce 1850 a představuje období, kdy převládá pěší, koňská a lodní doprava. Poslední vrcholná fáze, nastává po roce 1945, kdy dochází k velkému rozvoji silniční, letecké a charterové dopravy (Freyer, W., 1990) V současné době lidé cestují převážně za účelem rekreace a novými zážitky. V oblasti cestovního ruchu se vyvinula spousta nových odvětví, která nabízejí velké množství vyžití a možnost pro každého účastníka cestovního ruchu si vybrat podle svých potřeb tak, aby mu zvolený druh či kombinace vyhovovala a naplnila všechna jeho očekávání. Dále také získává na stále větším významu cestování za prací a tzv. pracovní cesty a tomu se přizpůsobují nabízené služby hotelů a dalších ubytovacích zařízení, například business patra pro business klientelu, hotely vybavené kancelářemi a konferenčními místnostmi. Tématem pohnutky lidí k cestování se ve svém díle zabývá D. Jakubíková, která tyto pohnutky dělí na povinnost a potěšení (viz. schéma 1). 12

Schéma 1 - Důvody cestování Zdroj: Jakubíková D., Marketing v cestovním ruchu, s. 19 1.1 Typy cestovního ruchu V oblasti cestovního ruchu se rozlišuje hned několik (12) jeho typů. Cestovní ruch se dělí na cestovní ruch dle motivace k účasti na turismu, podle místa realizace, podle vztahu k platební bilanci, podle délky pobytu, podle počtu účastníků, podle věku účastníků, podle typu způsobu zabezpečení cesty, podle způsobu financování, podle charakteru místa pobytu, podle ročního období a podle vlivu na životní prostředí. Typy cestovního ruchu (dále jen CR) podle motivace účasti na turismu Patří sem například rekreační CR, kulturně poznávací CR, zdravotně orientovaný CR, CR se společenskými motivy, sportovně orientovaný CR, dobrodružný turismus, lovecký a rybolovný turismus, CR s profesní motivací a specificky orientovaný cestovní ruch. 13

Nejzákladnějším dělením je dělení podle místa realizace, a to na domácí CR a zahraniční CR. U tohoto typu můžeme při kombinaci výjezdového a příjezdového cestovního ruchu mluvit o vnitřním CR, národním CR a mezinárodním CR. Dále se cestovní ruch dělí podle dalších hledisek jako je vztah k platební bilanci (aktivní a pasivní), délky pobytu (krátkodobý a dlouhodobý), počtu účastníků (individuální a kolektivní), věku účastníků (dětí, rodin s dětmi, osob v produktivním věku, seniorů), způsobu zabezpečení cesty (organizovaný a neorganizovaný), způsobu financování (komerční a sociální), charakteru místa pobytu (městský a venkovský, ve střediscích cestovního ruchu a lázeňský turismus), typu ročního období (letní, zimní, sezónní a mimosezónní), vlivu na životní prostředí (tvrdý a měkký) a podle organizace cestovního ruchu. 1.2 Formy cestovního ruchu Jednotlivé formy cestovního ruchu se dělí podle jeho zaměření na např. kulturně poznávací, sportovně orientovaný, dobrodružný a s profesní orientací. Mezi specifické formy cestovního ruchu patří: Incentivní CR (motivační, firemní), F.I.T./ Full Independent Traveller (nezávislé cestování), Hyenistický CR, Kosmický CR, Lovný CR, Siboroturistika (turistika v lese), Hypoturistika (turistika na koních), Dobrodružný CR (bunde jumping, canyoning, rafting), Dispora tourism (tzv. návrat do míst původního místa pobytu), Halal tourism (řídí se zásadami islámu), Kosher tourism (vychází ze zásad judaismu), Geocaching tourism (spojení turismu a sportu za použití GPS navigace). 1.3 Význam cestovního ruchu pro region Problematika vzájemného vztahu cestovního ruchu a regionů nabyla na významu ve druhé polovině 20. století. Přičemž se regionem rozumí územní celek vyznačující se společnou úrovní výskytu určitých znaků (z hlediska zastoupení, rozmístění 14

a reprezentativních jevů) nebo společenských procesů (procesy, vazby). Jedná se o znaky a jevy fyzicko-geografických nebo sociálně-geografických systémů, tedy např. přírodní, kulturně-historické charakteristiky a klíčové regionální procesy a vazby. (Pásková, Zelenka, 2012, s. 479) Regiony se dělí do dvou skupin, a to podle vlivu cestovního ruchu na strukturu hospodářství v regionu. V případě, že díky cestovnímu ruchu region dlouhodobě profituje, označuje se za o region první skupiny. Nejlepším příkladem jsou lázeňské regiony, kde je cestovní ruch velmi rozsáhlý a zaměstnává většinu obyvatel regionu. Za region druhé skupiny se považuje takový region, kde cestovní ruch spíše doplňuje hospodářské aktivity regionu. Do této skupiny se řadí většina regionů v České republice. Cestovní ruch patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím, a tudíž cestovní ruch lze vnímat jako stále významnější faktor v přístupu regionálního rozvoje v České republice. V řadě regionů České republiky je cestovní ruch považován za nepostradatelný (například horské a lázeňské regiony). Za ekonomickým rozvojem regionů stojí právě cestovní ruch, proto je také v některých publikacích uváděn jako motor ekonomického rozvoje regionu. Pro každý region, zvláště pak pro regiony druhé skupiny platí, že je třeba nejprve zvážit jeho potenciál k rozvoji cestovního ruchu a teprve poté učinit náležité kroky k jeho uskutečnění. 1.4 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu Potenciálem cestovního ruchu se rozumí souhrnná hodnota všech předpokladů CR, oceňovaných na základě bodovací škály, které jsou snížené o zápornou hodnotu negativních faktorů rozvoje CR. Negativními faktory rozvoje cestovního ruchu jsou například nízká úroveň občanské vybavenosti (materiálnětechnická základna), existence průmyslové zóny, špatný stav složek životního prostředí (kyselé deště, nízká kvalita vzduchu, znečištění vodních ploch, nepříznivé klima apod.), nedostatečná dopravní infrastruktura, špatné politické prostředí, nevyhovující geografické a ekologické prostředí 15

Zda má oblast/destinace/region opravdu předpoklad k rozvoji cestovního ruchu určuje nejpoužívanější Mariotova funkčně chronologická metoda. (Čertík, M., 2001) Schéma 2 Mariotova funkčně-chronologická metoda Zdroj: Franke A. a kol., Zmírňování regionálních disparit prostřednictvím rozvoje cestovního ruchu, s.43 Základní členění Mariotovy funkčně chronologické metody spočívá v rozdělení na předpoklady selektivní, lokalizační a realizační, přičemž: Selektivní předpoklady se dělí na: politické (současná politická situace stabilita či nestabilita, bezpečnostní situace války); administrativní (vízová politika a možnost pohybu po území); demografické (hustota obyvatel a jejich věková struktura); urbanizační (hustota osídlení); sociologické (sociální příslušnost, vzdělanost obyvatelstva a jejich ekonomické aktivity); ekologické (současný stav životního prostředí a jeho očekávaný budoucí vývoj); personální (odbornost osob pracujících v oboru cestovního ruchu a jeho řízení). 16

Lokalizační předpoklady se dělí na: přírodní (přírodní atraktivity fauny, flora, skalní útvary, vodstvo a samotný reliéf krajiny); kulturně-municipální (všechny atraktivity vytvořené lidmi a struktura státních, regionálních a místních institucí). Realizační předpoklady se dělí na: komunikační (dopravní infrastruktura, její systém a dostupnost území); materiálně-technické (zařízení poskytující ubytovací a stravovací služby, zařízení pro využití volného času - sportovní střediska, zařízení poskytující zábavu a kulturní obohacení a jiná zařízení, která poskytují služby účastníkům cestovního ruchu). 17

2. Destinační management Kapitola byla zpracována na základě podkladů publikací Holešinské (2012), Nejdla (2011) a Lednický, Pyka (2011). Destinační management je považován za velice mladou vědní disciplínu, která začala nabývat na světovém významu v druhé polovině 20. století. Do České republiky se poté dostává až na počátku 21. století, a to především díky vývojovému stupni vyspělosti turistických destinací v České republice. I přes jeho krátkou existenci je destinační management velmi vyspělou formou řízení destinací cestovního ruchu. V současné době je tedy destinace samotná a destinační management v praxi i teorii chápán jako zásadní problematika, která velmi silně ovlivňuje rozvoj turismu, a to především v regionu, kde převážně slouží k využití možností, které daná oblast poskytuje. Management destinace lze vysvětlit jako řídící činnost, jež se zabývá převážně řízením lidí a optimálním využitím lidských zdrojů. Samotný pojem destinace cestovního ruchu byl původně používán výhradně v souvislosti s leteckou dopravou a až v sedmdesátých letech se začal používat ve smyslu, jak se používá dnes. Destinací cestovního ruchu se rozumí cílová oblast v daném regionu, pro kterou je typická významná nabídka atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu v širším slova smyslu země, regiony, lidská sídla a další oblasti, typické velkou koncentrací atraktivit cestovního ruchu, rozvinutými službami a další infrastrukturou cestovního ruchu, jejichž výsledkem je velká dlouhodobá koncentrace návštěvníků (Zelenka, Pásková, 2012, s. 105) Pojem destinace může být také chápán jako geografický prostor, který si návštěvník vybírá pro svůj cíl cesty (Holešinská, 2012, s. 43). Jedná se tedy o takovou oblast, která svými atraktivitami přiměje účastníka cestovního ruchu, aby ji navštívil. Jinak řečeno Pokud si segment poptávky nabízené území vybere za cíl své cesty, stává se destinací, pokud si jej nevybere, destinací není, a to do doby než bude vybráno jiným segmentem poptávky. (Nejdl, 2011, s. 52) 18

Z výše uvedeného lze soudit, že destinace je vždy určována z pohledu účastníka cestovního ruchu, tedy poptávkou. Svou volbou účastník rozhodne, které místo podle něj je, nebo není destinací a to bez ohledu na přání nabídky. Při rozhodování záleží na vnímání, informovanosti a potřebách účastníka, zda je určené místo schopno splnit jeho přání a potřeby. Dá se tedy říci, že při vytváření destinace se jedná o aktivní marketingový proces ze strany nabídky. Z toho vyplývá, že za primární cíl každé destinace, se považuje snaha o efektivní marketing, díky němuž nalákáme potenciální návštěvníky a přesvědčíme je o jejich další návštěvě. Nejdůležitější roli v aktivním marketingu destinace tedy hraje informovanost o destinaci. Způsob informování musí být svým obsahem a formou přizpůsoben konkrétnímu trhu, který oslovujeme a následně jím je i akceptován. Jeden z dalších názorů se přiklání k tvrzení, že destinace cestovního ruchu je v podstatě produktem a to především díky komplexnosti vzájemně propojených služeb, které jsou v tomto místě nabízeny. Konkrétně se jedná o jaký si soubor atraktivit destinace, služeb a zařízení tyto služby poskytující. Vzhledem k tomu, že každý účastník cestovního ruchu má své specifické potřeby a požadavky, je nabídka destinací velmi rozmanitá. Díky této rozmanitosti si může každý účastník cestovního ruchu vybrat destinaci podle svých přání ke své plné spokojenosti. Destinace cestovního ruchu se dělí z různých hledisek. Nejpoužívanějšími je dělení podle velikosti destinace a podle atraktivit v destinaci. Podle velikosti jde o destinaci domácího nebo lokálního trhu, mezinárodního evropského konkurenčního trhu a globálního konkurenčního trhu. Tento typ dělení destinace cestovního ruchu je však velmi zjednodušený, neboť ve skutečnosti se dělí destinace na více úrovní. Mezi nejdůležitější patří právě dělení destinace z hlediska výskytu atraktivit, které upoutají zájem účastníka cestovního ruchu. Podle Ledického a Pyky (2011) sem patří zejména městské destinace, romantizující destinace s množstvím hradů a zámků, rekreační destinace s výskytem velkého množství provozování sportovních aktivit, nábožensky zaměřená destinace s výskytem náboženských památek, nejrůznějších oslav svátků světců, příhraniční destinace využívající polohu u hranic státu, nabízející možnosti atrakcí a zajímavostí sousedících území, destinace opírající se o výskyt jezer, sloužící jak k provozování vodních 19

sportů, tak i rybaření. Tento typ dělení destinace cestovního ruchu je považován za nejzásadnější a nejjednodušší. Je velmi důležité znát pojem destinační identita, což je situace, kdy se skupina rezidentů plně identifikuje/sžije s destinací v níž žijí. Destinační identita může vytvářet i jakési propojení minulosti určité lokality se současností, a to zejména v oblasti folklóru, historických památek, gastronomie a také osobností, které jsou spjaty s touto lokalitou. Za klíčový faktor destinační identity se považuje kvalita komunikace destinačního managementu s rezidenty. Destinační identita může mít dvojí dopad na destinaci cestovního ruchu, a to ji buď posílit, nebo oslabit. Postupem času se může destinační identita změnit v obchodní značku neboli brand, jejímž hlavním cílem je odlišit destinaci od konkurence a zlepšit její prestiž v povědomí populace. Je nutné si uvědomit, že jakákoliv opatření jsou časově dočasná, jelikož naše konkurence se nás bude vždy snažit dohnat a vyrovnat se nám. Má-li být destinace úspěšná, musí obstát v tvrdém konkurenčním boji. Proto je velmi důležité přicházet s novými nápady a být stále o krok vpředu před konkurencí. S tímto úzce souvisí tzv. životní cyklus destinace (Nejdl, 2011), kdy je destinace chápána jako živý organismus, který podléhá typickým vývojovým zákonitostem. Těmi jsou prozkoumávání, zapojení, rozvoj, upevňování, stagnace, postagnace, nový vzestup a v neposlední řadě úpadek. Při prozkoumávání malá skupinka účastníků cestovního ruchu objevuje novou destinaci a následně tak rozhoduje o dalším rozvoji cestovního ruchu na jejím území. V této fázi se tedy rozhoduje o tom, zda určená lokalita disponuje předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu a zda se může stát destinací. Ve fázi zapojení již bylo rozhodnuto, že dané území má předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu a nyní začíná jeho pomalý rozkvět, kdy se jeho návštěvnost velmi pomalu zvyšuje. Díky rozvoji destinace se zde utvářejí také nová pracovní místa,v dané lokalitě klesá nezaměstnanost. Jde o tzv. růstovou etapu destinačního cyklu. Ve fázi rozvoje dochází k razantnímu růstu, a to jak v počtu návštěvníků, tak i v zájmu o destinaci a zvyšují se i ekonomické přínosy pro destinaci. Materiálně-technická základna se nadále rozvíjí a zdokonaluje, 20

současně probíhá i velmi intenzivní marketingové působení na trh. Další fází je upevnění, kdy do destinace neustále přijíždějí noví návštěvníci, avšak tempo růstu klesá a tím se v destinaci snižuje konkurenceschopnost. Dochází ke spoustě negativních efektů, např. snížení ziskovosti investic, které vyvolávají nespokojenost a nezájem o spolupráci, což je ale pro překonání této fáze nezbytné. Ve fázi stagnace je trh již nasycen, a tudíž návštěvnost destinace dále nenarůstá, snižuje se celkový zájem o destinaci jako takovou a klesá i její konkurenceschopnost, přičemž nejdůležitější se stává snaha zachránit podíl na trhu a ještě lépe jej obnovit. Po fázi stagnace mohou ve vývoji destinace nastat tři různé varianty. Fáze postagnace, kdy se destinace snaží o zpětné získání svého ztraceného postavení na trhu. Pro destinaci je nezbytné mít disponibilní zdroje a patřičné kompetence. Jsou-li zdroje a kompetence nedostatečné, nastává fáze úpadku. Nastává dynamický pokles návštěvnosti, pobyty jsou spíše krátkodobého charakteru, konkurenceschopnost silně klesá. Pro turismus v dané destinaci prožívající tuto fázi, jsou tyto změny negativní. Pokud ale zdroje a kompetence jsou dostatečné a k dispozici, jde o fázi nového vzestupu, v níž je zásadním krokem inovace nabídky destinace a nalezení konkurenčních výhod. Je nezbytné zpracovat marketingovou strategii, podle níž díky předešlým zkušenostem, lze odhadnout další nasycení trhu a reagovat tak předem na přicházející těžkosti. Každá destinace má však svá specifika, tudíž nelze postup při řešení těchto těžkostí příliš zobecňovat. Záleží totiž především na destinaci samotné a jejích řídích pracovnících, jak se v dané situaci zachovají a zda problémovou situaci zvládnou překonat. Výše uvedené dokládá schéma 3. 21

Schéma 3 Životní cyklus destinace Zdroj: Nejdl K., Management destinace cestovního ruchu, s. 74 Z toho vyplývá, že pro úspěšné fungování destinačního managementu jsou důležitá tzv. 3K. Holešinská (2012), která uvádí jako základní principy 3K kooperaci (spolupráce) aktérů cestovního ruchu, koordinaci aktivit a vzájemnou komunikaci. V tomto případě jsou aktéry cestovního ruchu veřejný sektor (například kompetentní ministerstva, krajské/městské/obecní úřady, správy národních parků/chráněných krajinných oblastí, národní památkový ústav apod.), soukromý sektor (například hoteliéři a provozovatelé pohostinských zařízení, cestovní kanceláře, tour operátoři, dopravci a další poskytovatelé služeb cestovního ruchu, dobrovolný sektor (organizace typu zájmových sdružení a asociací) a místní obyvatelstvo. Nejdůležitějším prvkem kooperace je fakt, že jednotlivé subjekty si navzájem nekonkurují, nýbrž spolu jednají jako partneři. Cílem spolupráce subjektů je zajistit si konkurenceschopnost na trhu a další rozvoj destinace. Nejdůležitější je vzájemná důvěra 22

subjektů, z čehož vyplývá, že budování spolupráce je opravdu dlouhodobým procesem. Koordinace znamená zejména zajištění efektivnosti naplňování činností destinace, tedy jejích cílů. Důležitým krokem je přerozdělení kompetencí mezi aktéry cestovního ruchu a vytvoření organizační struktury. Základním prostředkem pro dorozumívání je komunikace, která je velmi důležitá pro výměnu informací mezi aktéry cestovního ruchu. Klíčovým prvkem je volba komunikačních kanálů. V současnosti se jedná o moderní komunikační a informační technologie, které zefektivňují způsob komunikace. (viz. schéma 4). Schéma 4 - Podstata fungování destinačního managementu princip 3K důvěra znalosti/vědomosti/zkušenost i Kooperace Komunikace koordinace Činnost destinační společnosti Zdroj: Holešinská, Destinační management, s. 59 2.1 Prvky destinačního managementu Princip 3K Podkapitoly na téma prvků destinačního managementu byly zpracovány na podkladech publikace Holešinské (2012) a Nejdla (2011). V destinačním managementu se rozlišuje 6 základních prvků, které spojují jak aktéry cestovního ruchu, tak i samotnou destinaci s trhem. Cílem destinačního managementu je vytvořit perfektně zorganizovaný řetězec 23

služeb. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze splněním následujících prvků a spoluprácí mezi aktéry cestovního ruchu, a to i zahraničními. 2.1.1 Systém klíčových produktů Systémem klíčových produktů je soubor vnitřně provázaných, vzájemně se podporujících, doplňujících a generujících hmotných a nehmotných služeb. Klíčovým produktem pak rozumíme produkt, jehož podstatou jsou z pohledu nabídky zásadní služby umožňující zhodnocení rozhodujících, tj. klíčových atraktivit, které umožní odlišení destinace od konkurence. (Nejdl K., 2011, s. 149) Z této definice vyplývá, že klíčovými produkty jsou v podstatě jakékoliv odlišnosti, kterými daná destinace disponuje a které si záměrně sestaví tak, aby tím získala značnou konkurenční výhodu na trhu. Produkt destinace skýtá kombinaci několika druhů služeb, například doprava, ubytování a volnočasové aktivity. Jelikož každý účastník cestovního ruchu vnímá a posuzuje produkt individuálně, je každý produkt destinace unikátní. Destinační produkt má vždy dlouhodobý charakter, a jeho vývoj má tři fáze přípravu, realizaci a údržbu. 2.1.2 Distribuční systém Distribuce vymezuje určitý proces, kdy se produkt dostává od producenta k zákazníkovi. Konkrétně se jedná o zavedení produktu na trhu a jeho následný prodej spotřebiteli. Distribuce zahrnuje distributory a distribuční cesty. V této oblasti jsou důležité informační technologie, které mají za úkol snížit distribuční cestu na minimum. K metodám distribučních cest patří tzv. D2C, neboli Destination to klient - přímý prodej, internet a www stránky. Dalšími cestami jsou D2B, neboli Destination to business - zprostředkovatel si vybírá, kterou destinaci zařadí do svého portfolia a tím se stává konkurenčním prostředím. Zprostředkovateli jsou touroperátoři, organizátoři a prodejci cest. Často se také utvářejí tzv. strategická partnerství, kdy se destinace spojí s partnery, kteří sice nepůsobí v oblasti cestovního ruchu, zato ale mají přístup k segmentu trhu, o který má destinace zájem. 24

2.1.3 Politika značky Politika značky neboli branding hraje významnou roli v marketingovém mixu destinace a představuje jeden ze základních prvků destinačního managementu. Značka je jakýmsi symbolem, který informuje veřejnost o jejím nositeli a pomáhá jej také rozlišit od konkurence. Hlavními aspekty dobré značky je dobrá rozpoznatelnost, jasný význam, lehká zapamatovatelnost, měla by u veřejnosti vyvolávat pozitivní emoce. Značka destinace cestovního ruchu spojuje hmatatelné i nehmatatelné hodnoty destinace a je také často doplněna o slogan. Samotná realizace značky destinace cestovního ruchu musí vycházet z marketingového výzkumu. Na základě výzkumu jsou zvoleny klíčové produkty, vytvořena vlastní značka destinace a nastoleny strategie její propagace. 2.1.4 Řízení kvality Kvalitou služby se rozumí taková kvalita služeb s minimální úrovní, kterou organizace/destinace nabízí, a to s cílem uspokojit přání a potřeby klientů. Kvalita je charakteristická svým pomíjivým faktorem, jelikož se cestovní ruch neustále vyvíjejí a náročnost účastníků roste. Svou subjektivitou, protože kvalita může být vnímána každým účastníkem jinak. Pro její měření se využívá soubor kritérií, z nichž jedna část sdružuje kritéria měřitelná a druhá obsahuje kritéria, která jsou spojena s poskytováním služby samotné. Kritéria jsou ovlivněna psychikou a osobními postoji nejen poskytovatele, ale i konzumenta služby. Pro zajištění návštěvnosti destinace, je nutné se neustále přizpůsobovat a včasně reagovat na změny přání, potřeb a očekávání účastníků a zajistit kvalitu služeb. Je zapotřebí, aby spolu všechny subjekty cestovního ruchu v dané destinaci spolupracovaly, protože nezdar jednoho článku může vést k velmi negativnímu dopadu na celou destinaci. 2.1.5 Systém řízení znalostí V oblasti řízení destinace je nezbytné se neustále vzdělávat a tím získat konkurenční výhodu. Jedná se především o vzdělávání v oblasti trhu a možné budoucí tržní situace 25

na trhu lokálním, národním, mezinárodním i globálním. Úspěšnost destinačního managementu je dána informovaností a sebevzděláváním pracovníků. Jedním z cílů řízení znalostí destinace je vytvoření efektivní informační sítě, nejčastěji se využívají databanky. Systémy řízení dnes již existují na několika vzájemně propojených úrovních, které dohromady tvoří ucelený systém od lokální až po státní úroveň. 2.2 Výkonné subjekty destinačního managementu Výkonné subjekty se rozlišují podle úrovní na úroveň místa a na úroveň státu. Úroveň místa je tvořena organizacemi založenými na obecném principu partnerství (původně místní informační kanceláře). Zpravidla se na financování těchto organizací podílejí místní orgány správy městské a magistrátní úřady. Úroveň státu zahrnuje dva typy státních organizací. První jsou zřízené na základě veřejného partnerství (řídící a soukromé sféry), jsou tvořeny týmem odborníků a platí pro ně zásady řídících orgánů. Druhým typem jsou organizace zřízené státem, které musí blíže spolupracovat s územními orgány. Nejvýznamnější organizací na státní úrovni u nás je například CzechTourism. 2.3 Problémy při řízení destinace v ČR Podkapitoly o řízení jsou zpracovány na základě podkladů Plzákové a Studničky (2012). Nejčastější problémy, vyskytující se při řízení destinace se rozdělují podle příčin na vnitřní a vnější. Vnitřní příčiny vznikají v samotné destinaci. Jde zejména o špatnou komunikaci mezi aktéry, neochotu spolupracovat. Aktéři navzájem nespolupracují, naopak si konkurují, což není pravým smyslem společného řízení destinace. Dalším zásadním a velmi častým problémem je nedostatek znalostí a zkušeností v oblasti řízení destinace. Za řízení destinace jsou většinou odpovědní lidé, kteří nejsou odborníky v cestovním ruchu, příp. jsou seznámeni se základní problematikou cestovního ruchu, ale dále tyto vědomosti nerozvíjí. 26

Vnější příčiny jsou příčiny, které subjekty cestovního ruchu v dané destinaci nemohou ovlivnit. Jedná se o externí faktory (vlivy z vnějšího prostředí destinace). Nejvýznamnějším faktorem je politické prostředí, které většinou vytváří překážky, zejména v oblasti financování, stanovení výše členských příspěvků a možnostech čerpání finančních prostředků z veřejných zdrojů (státní rozpočet a fondy EU), dále volba právní formy (veřejný nebo soukromý sektor). Dalším neméně závažným problémem je tvorba produktu cestovního ruchu, úzce souvisejícího s rozhodnutím destinace, zda bude jejich činnost nezisková či komerční. Každá destinace má větší či menší problém s nezávislostí na politických rozhodnutích, takzvanou autonomií, což má za následek neefektivní řízení destinace. 2.4 Řízení cestovního ruchu v ČR Řízení cestovního ruchu v České republice probíhá na třech úrovních národní, regionální a lokální. Dělení se odvíjí od úrovně veřejné správy a legislativního rámce řízení cestovního ruchu. Způsoby financování rozvoje cestovního ruchu neupravuje žádná právní norma. Primárními zdroji financování na podporu cestovního ruchu jsou převážně investiční fondy Evropské unie. Sekundárními jsou různé národní zdroje, které sehrávají ve financování spíše minoritní roli. 27

Schéma 5- Řízení cestovního ruchu v ČR na jednotlivých teritoriálních úrovních z pohledu veřejného a soukromého sektoru Zdroj: Plzáková; Studnička, Řízení cestovního ruchu v ČR, s. 115 Řízení cestovního ruchu na národní úrovni je pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj České republiky, koordinačním orgánem pro všechny subjekty působící v sektoru cestovního ruchu. Konkrétně se jedná o sekci Cestovní ruch, která se dále dělí na dva odbory odbor cestovního ruchu a odbor veřejných dražeb. Tento odbor určuje způsob a míru využívání strukturálních fondů Evropské unie a zajišťuje veškeré substituty, které jsou spojené s rozvojem cestovního ruchu. Nejdůležitějším cílem Ministerstva pro místní rozvoj ČR je zajistit ochranu spotřebitele a stanovit pravidla pro provoz cestovních kanceláří a cestovních agentur. Ministerstvo zřizuje právní subjekty a organizační složky (přímo a nepřímo řízené organizace). K přímo řízeným organizacím patří Centrum pro regionální rozvoj ČR, Ústav územního rozvoje, PRIVUM a Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism, který patří k nejvýznamnějším organizacím ve vztahu k cestovnímu ruchu u nás. Czech-Tourism díky své rozsáhlé marketingové koncepci, zkvalitňuje a zlepšuje vizi České republiky jako atraktivní destinace a podporuje tím příjezdový a domácí cestovní ruch. Tato organizace je členem Evropské komise cestovního ruchu (ETC). V současné době má agentura zastoupení v šestnácti zemích světa. 28

K nepřímo řízeným organizacím patří například Horská služba ČR, o.p.s., Státní fond rozvoje bydlení a Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. V podnikatelské sféře v ČR existují profesní sdružení CR, kterými jsou : CzechTourism, Národní federace hotelů a restaurací (NFHR), HO.RE.KA ČR Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu, SPOLHOST, Asociace cestovních kanceláří, ČR (ACK ČR), Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), Sdružení lázeňských míst (SLM), Svaz léčebných lázní ČR (SLL ČR), Pražská asociace kongresové turistiky (PAKT), Asociace turistických informačních center (A.T.I.C.). 2.4.1 Řízení cestovního ruchu na regionální a lokální úrovni Regionální úroveň řízení cestovního ruchu sehrává v současné době velmi významnou roli. Ani u této úrovně řízení cestovního ruchu zákon neupravuje způsob financování. To zůstává na individuálním přístupu krajských a městských úřadů. Všech čtrnáct krajů je sdruženo v Asociaci krajů ČR. Na lokální úrovni je řízení cestovního ruchu pod záštitou obcí, respektive sdružení obcí. Při řízení cestovního ruchu na regionální a lokální úrovni se rozlišují tři modely řízení cestovního ruchu: přístup shora dolů (top-down), je nejčastěji používaný, silnou roli zde hrají krajské úřady, nastavující systém ve svém kraji čímž se stávají tzv. regionální autoritou; přístup zdola nahoru (bottom-up), kde mají větší slovo podnikatelé, je spíše ojedinělý; přístup kombinovaný (combined), kde se kombinují předešlé dva přístupy řízení (využívá se jen v cca 42 % případů). 29

II. Analytická část 3. Město Most Město Most se nachází na severozápadě České republiky a spadá do regionu Ústeckého kraje. Z jedné strany je obklopeno Krušnými horami a na straně druhé Českým středohořím. Je statutárním městem, jež spravuje i spoustu okolních obcí. Toto město o velikosti 86,94 km² s 67 tisíci obyvateli a patří k městům, která jsou v této oblasti postižena těžbou uhlí. Díky tomuto faktu má však velmi bohatou historii, což se odráží v tváři města i dnes. Současné město Most je moderní a dynamické město, které nabízí celou řadu kulturního, společenského a sportovního vyžití a zároveň spoustu možností a míst k poznávání. Typickým prvkem nového města Most, které vzniklo takřka na zelené louce, je moderní architektura, do níž je včleněno několik dochovaných památek ze starého města, které bylo kvůli těžbě uhlí srovnáno se zemí. Díky rekultivacím Most patří mezi 60 nejzelenějších měst České republiky. (www.rozhlas.cz, 2015) Nachází se tady rozsáhlé vinice, ovocné sady, vodní nádrže, jezera a spousta zajímavých atrakcí vzniklých na původních výsypkách. V neposlední řadě je nutné zmínit dominantu a symbol města Mostu, a tím je hrad Hněvín, který se tyčí nad městem na stejnojmenném vrchu, kterému se však původně přezdívalo Zámecká hora. 3.1 Historie města Mostu Tato kapitola vychází z publikací Krejčího (2008), Petržilky (2014) a Nováka (2005). První historické zmínky o osídlení místa, na kterém dnes město Most stojí, pocházejí z Kosmovy kroniky z 10. století, kdy přes zdejší močálovitou krajinu vedla stezka po mostech. Odtud je odvozený název města. Tuto stezku využívali především kupci putující mezi Prahou a Německem. Jako město je Most zmiňován v listině z roku 1247, zakládací listina se ale bohužel nedochovala kvůli tehdejším velmi častým požárům. V polovině 13. století je Most povýšen na královské město. Patrně již koncem 12. století se v okolí Mostu začínají 30

zakládat vinice a v roce 1374 dokonce městu Most uděluje Karel IV. pražské viniční právo. Po husitských válkách se město nacházelo v těžké hospodářské situaci.. Situace se zlepšila až na konci 15. století, kdy se pozornost města obrací ke Krušným horám, kde se začíná s intenzivním dobýváním rud. Počátkem 16. století postihl město veliký požár, který poškodil i raně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1253-1257. Obnova požárem poničeného města přinesla nové sociální a hmotné vybavení, které předčilo dobu minulou. V roce 1517 začíná obnova kostela, jehož stavba je svěřena Jakubu Heilmannovi ze Scweinfurtu. Od konce 16. století do počátku 17. století město koupilo od císaře Rudolfa II. hrad Hněvín a okolní statky. Most se stal mocným feudálním městem. Po třicetileté válce Most upadá do stagnace a ztrácí svůj hospodářský a politický význam. Situace se zlepšila až v 18. století, kdy se začaly konsolidovat hospodářské poměry. Počátkem 19. století byla na městských pozemcích zahájena těžba uhlí. Začátkem 70. let 19. století začal rozvoj průmyslového podnikání na území města. V poslední čtvrtině 19. století byla zahájena mohutná výstavba bytů. Nejzásadnější zlom v historii města Most přinesl rok 1964, kdy vláda vydává rozhodnutí o likvidaci Mostu, a to z důvodu uvolnění místa pro těžbu uhlí. Toto rozhodnutí bylo realizováno. Likvidace začala roku 1967 a byla ukončena roku 1982. V těchto letech byly zlikvidovány veškeré budovy a téměř všechny památky starého města. 3.2 Zachované památky za starého města Mostu Při sběru informací k této práci jsem mluvila s velkým množstvím lidí a dospěla k názoru, že starého města je velká škoda. Naštěstí se zachráněné památky staly součástí města nového. Dalším zdrojem byla publikace Mannlové-Rakové (1988), propagační materiály města Most (2015, 2016) a internetové stránky www.mesto-most.cz (2016). Mezi nejvýznamnější zachovalé památky ze starého města Most patří děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, z doby pozdně gotické. Byl, jak už jsem zmiňovala, postaven podle plánů Jakuba Heilmanna ze Schweinfrutu. Jeho výstavba začala v roce 1517 31

a dokončena byla až koncem 16. století. V roce 1975 musel uvolnit místo novému povrchovému uhelnému dolu. Přesun kostela trval celých 28 dní a byl jedinečnou technickou akcí nejen u nás, ale i ve světě. Byl také zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejtěžší předmět, který byl přesunut po kolejích. Dne 8. 2. 2010 byl děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie vyhlášen národní kulturní památkou. Zajímavostí je, že kostel dodnes není vysvěcen, jelikož jeho oltář je otočen na chybnou světovou stranu. Nyní se kostel nachází na samém okraji města a pro celé město je jakýmsi centrem významných událostí. Každoročně se v areálu kostela konají Mostecké slavnosti a spousta kulturních akcí. Je zde také pro veřejnost otevřena expozice o starém městě. Přímo před kostelem stojí sloup se sochami sv. Jana Nepomuckého a zemských patronů, který pochází z let 1719 až 1722 a jejímž autorem je J. A. Dietze. Na sloupu jsou plastiky sv. Václava a sv. Vojtěcha v nadživotní velikosti a na samotném vrcholu stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Sloup původně stál na druhém náměstí ve starém Mostě a na současné místo byl přesunut až roku 1988. V blízkosti areálu děkanského kostela se nachází také sousoší sv. Jana Nepomuckého. Jedná se o barokní pískovcové sousoší, jehož autor ani přesný původ není znám. Sousoší se skládá ze tří sloupů (soklů), na nichž se nachází Jan Nepomucký, kardinál Karel Boromejský a královna Alžběta Durynská. Dva zbylé sokly kdysi také nesly sochařské práce, ale ty už jsou dnes nenávratně ztraceny. Původně bylo sousoší umístěno poblíž Jezerní brány ve starém Mostě. V tomto rozlehlém areálu kostela se ukrývají i další památky, například Boží muka z Komořan, které upomínají na mor v roce 1681. Další je Sedm alegorií ctností a sv. Františka Serafiánského, někdy nazývaného také sv. Františka z Assisi, jejichž autorem je sochař Karel Waitzmann z Kadaně a jejich vznik je datován někdy kolem roku 1770. Původně byly sochy součástí výzdoby minoritského kostela ve starém Mostě. Dnes jsou umístěny do tzv. nitek neboli výklenků v ohradní zdi kolem kostela. Další historickou památkou jsou sochy kajícníků, které byly ve starém Mostě součástí výzdoby před kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Pocházejí z roku 1720 a za jejich autora je považován sochař Matyáš Bernard Braun. Jedná se o postavy dvou klečících kajícníků. V novém 32

městě byly umístěny na své původní místo před vchod děkanského kostela a později přemístěny do vnitřních prostor vedlejšího kostelíka sv. Ducha. V blízkosti areálu děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází Oblastní muzeum v Mostě. V jeho parčíku stojí 6 Ozdobných váz, z roku 1875 v raně barokním slohu, jejichž autorem je Karel Waitzmann. Vázy původně zdobily chodby kláštera minoritů s kostelem sv. Františka Serafinského, který se nacházel na náměstí Generála Svobody ve starém městě Most. Další vzácné památky, které připomínají historické staré město, se nacházejí na prvním náměstí. Jedná se o morový sloup sv. Anny a renesanční kašnu s plastikou českého lva. Obě tyto památky nyní vyvářejí kontrast mezi starou a novou architekturou. V těsné blízkosti se totiž nachází budova Magistrátu města Mostu, hotel Cascada, budova České spořitelny, budova Městského divadla v Mostě a obchodní dům Central Most. Morový sloup sv. Anny pochází z roku 1681, vytvořil ho italský sochaře Pietro de Toscana jako symbol překonání epidemie moru. Jak bylo zvykem, sloup byl umístěn před radnicí starého Mostu na tehdejším 1. náměstí. Při stavbě 1. náměstí v novém Mostě chtěli projektanti spolu se zástupci města spojit minulost s přítomností, a to se nakonec podařilo. Na mosteckém Morovém sloupu jsou zobrazeny plastiky čtyř ochránců proti moru: sv. Rosalie Palermské, sv. Anežky Římské, sv. Šebestiána, sv. Rocha a na samotném vrcholu je sv. Anna, které je sloup zasvěcen. Na prvním náměstí se dále nachází renesanční kašna s plastikou českého lva. Ta byla zbudována na prvním náměstí ve starém Mostě mistrem keramikem Vincencem Petrashem, jež tuto kašnu pojal jako osmistěn posazený na třech schodech. Doprostřed byla později umístěna plastika českého lva, vztyčeného na zadních tlapách, který v předních svírá znak města Mostu. Lev stojí na kamenném sloupu, na kterém najdeme čtyři lví hlavy, sloužící jako chrliče vody. Kvůli poničení vandaly byla plastika nahrazena tzv. výduskem (kopií) z umělého kamene a její původní podoba je dnes k vidění v muzeu. V blízkosti kašny v atriu budovy Magistrátu města Mostu stojí další zachráněná památka, a to středověká křtitelnice. Je to masivní, kamenná křtitelnice, svým tvarem výrazně 33

připomíná kalich. Původně byla umístěna v kostele v Albrechticích, vesnice nedaleko starého Mostu. U budovy Magistrátu se nachází další zachráněná památka sochy živlů. Tyto čtyři plastiky živlů pocházejí z roku 1715, byly původně umístěny na římse renesanční mostecké radnice na 1. náměstí ve starém Mostě. Byly zhotoveny jako symbol ochrany před přírodními pohromami. Jedná se o čtyři sochy: alegorie Země, alegorie Vzduchu, alegorie Vody a alegorie Ohně. Jejich autorem je podle signatury na podstavcích sochař Jan Brokoff. Tato památka byla na své současné místo přesunuta v roce 1979. Ve středu města v parku na křižovatce třídy Budovatelů a ulice Josefa Skupy se nachází sloup se sochou Panny Marie, od neznámého autora, který pochází z roku 1710. Sloup obsahuje plastiky světců, kterými jsou sv. Josef s Ježíškem a sv. Jan Nepomucký. Na samém vrcholku je plastika Panny Marie, která má sepjaté ruce. Pod jejíma nohama se nachází drak (satan). Sloup původně stával na třetím náměstí ve starém Mostě. V další části centra Mostu, konkrétně na 2. náměstí za Reprezentačním domem města Mostu, se nachází barokní socha sv. Prokopa z roku 1723, jejíž autor není znám. Jde o znázornění světce s biskupskou mitrou na hlavě, ve své pravé zdvižené paži svírá pozlacenou berli, kterou světce odděluje od ďábla, krčícího se na pravé straně postavy. Socha pochází ze zaniklé obce Souš, která byla také zlikvidována kvůli těžbě uhlí. Přesunuté památky lze vidět i v dalších částech města a jeho okolí. Například v mostecké čtvrti Zahražany se nachází socha sv. Prokopa z Vršan, ve Vtelně lze najít výklenkové kaple Sedmi bolestí Panny Marie a dva smírčí kříže z Libkovic a jeden z Kopist. 3.3 Město Most jako destinace cestovního ruchu Obsahem této kapitoly jsou atraktivity, kterými město Most disponuje, město je zde charakterizováno z pohledu předpokladů k rozvoji cestovního ruchu. K tomuto účelu je použita Mariotova funkčně chronologická metoda, která umožňuje analyzovat jednotlivé aspekty a ukazuje, jak velké dispozice má město Most pro rozvoj cestovního ruchu. 34

3.3.1 Selektivní předpoklady Selektivní předpoklady přibližují celkový obraz města. Z pohledu politické situace je město Most vcelku stabilní. Jediné co může rozvoj města ohrozit, je vyčerpání těžebních limitů, či zrušení chodu chemického průmyslu. Tím by totiž město postihla značná nezaměstnanost a ohrozilo by to i rekultivační procesy, které z velké části financuje právě těžební společnost Severočeské uhelné doly. Negativní důsledek by mohl mít také světový problém, kterým je ohrožování zemí státem ISIS a jeho možné dopady. Je málo pravděpodobné, že by se nějaký útok odehrál přímo zde, ale útok v Praze či kdekoliv v České republice, by zajisté výrazně ovlivnil současnou situaci v celé republice, tedy i v této destinaci cestovního ruchu. Dalším bezpečnostním problémem, který se však už ve městě Mostu přímo projevuje, je problém se sociálně slabými a nepřizpůsobivými občany. V okresu Most jsou dvě části, kde se tito občané nejvíce sdružují, a kde se také neustále zvyšuje snaha o zajištění bezpečnosti. Těmito částmi jsou městské bloky 95-100 (tzv. stovky) a oblast Chanov, která se nachází nedaleko města. K zvýšení bezpečnosti je v tzv. stovkách vybudována nová stanice městské policie a je zde navýšen počet strážníků. Chanov je spíše izolován, i tady se zvyšují počty strážníků udržujících zde veřejný pořádek. Město Most vydává značné finanční prostředky z městského rozpočtu na rekonstrukce bytových jednotek v těchto oblastech a na celkové zvelebení jejich okolí. Velmi významné je také zaměření politiky města na podporu rodin a rodinných aktivit, tzv. prorodinnou politiku. Město zbudovalo několik volnočasových center pro rodiny s dětmi a pořádá různé kulturní a zábavní akce určené právě pro tuto klientelu. Dále zajišťuje centra volnočasových aktivit pro seniory. Administrativní stránka z pohledu celé České republiky se týká vízové politiky. Jelikož je Česká republika součástí Schengenského prostoru, je pohyb pro příslušníky spolčených zemí po jejich zemích volný. Státy Shengenského prostoru jsou Rakousko, Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Island, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko. Pokud ale účastník cestovního ruchu nepochází ze země Shengenského prostoru, musí si vyřídit vízum. Pro turistické účely postačí vízum 35

krátkodobé, kdy pobyt nesmí přesáhnout v součtu tři měsíce během půlroku od vstupu na území Shengenu. (www.mvcr.cz, 2013) Dále budou uváděna některá fakta města Most z hlediska demografických předpokladů. Podle Českého statistického úřadu (ze dne 1. 1. 2015) je celková rozloha města 467 km², tedy druhý nejmenší okres v Ústeckém kraji (nejmenším je překvapivě Ústí nad Labem s 405 km²) s hustotou osídlení obyvatelstva 244 obyvatel/km². Co se týká věkové struktury obyvatelstva největší podíl zaujímá skupina od 15 do 64 let, a to celých 68 %, ve věku od 65 let a více jde o 16,8 % a u dětí od narození do 14 let jde o 15,3 %. Průměrný věk obyvatel je 41,2 let, tedy lidé v produktivním věku. Z urbanizačního hlediska průměrná obytná plocha činí 89,2 m². Město Most má díky nové výstavbě města v letech 1954-1989, kdy ztratilo své historické prameny, moderní ráz. Jedná se tedy o město převážně sídlištního charakteru, který je dán zvláště potřebou rychlé výstavby bytových jednotek pro zaměstnance těžebního a chemického průmyslu. V současnosti se zde vytvářejí satelitní městečka a to zvláště v oblasti Souše a Vtelna. Tímto chce město splnit přání občanů o bydlení v rodinném domě s výhodou blízkého občanského vybavení města a dobré infrastruktury, současně chce zamezit přesunu obyvatel z Mostu do přilehlých obcí. Dalším novým trendem je stěhování obyvatel do tzv. staré zástavby města, která je již několik let rekonstruována a v současné době poskytuje nadstandardní byty a mezonety. V celém městě je nespočet ploch zeleně a parků, což je výsledkem rekultivací. Dalším aspektem jsou sociologické předpoklady. Město Most disponuje 17 mateřskými školami, 28 základními školami, 19 středními školami (5 jsou odborná učiliště) a jsou zde dvě vyšší odborné školy. 36

Schéma 6 - Graf vzdělanosti v Mostě v porovnání s Ústeckým krajem a ČR Zdroj: strategický plán rozvoje Mostu (2011) Z grafu vyplývá, že je v Mostě vysoký podíl lidí s dosaženým pouze základním vzděláním. To je dané zvláště zaměřením okresu a počtem sociálně slabých obyvatel, který je vysoký v celém Ústeckém kraji. Lidé se základním vzděláním zde tvoří 45 % uchazečů o práci, je zde velmi malé procento vysokoškolsky vzdělaných občanů, to je dáno možností stěhování za prací. Dalším předmětem analýzy jsou ekologické předpoklady, které jsou pro případný rozvoj cestovního ruchu velmi důležité. Jak jsem již zmiňovala v úvodu této části, město Most je především moderním průmyslovým městem. A to samozřejmě město zasáhlo. Stále přetrvávají potíže se smogem, které jsou patrné zejména v zimě, možnost úniku škodlivých látek z nedalekých chemických závodů do ovzduší. Město Most dále zmírňuje znečištění ovzduší výfukovými plyny zavedením čistě ekologické hromadné dopravy, konkrétně městských linkových autobusů. (www.mesto-most.cz, 2016) Dle personálního hlediska lze Most rozdělit na pracovníky mladší a starší generace. Pokud jde o starší generaci pracující v oblasti cestovního ruchu a služeb, není zde mnoho lidí, kteří by byli vyučeni v oboru. Toto platí především v oblasti gastronomie a hotelnictví. Naopak mají dlouholetou praxi, kterou mnozí zaměstnavatelé upřednostňují před odborným vzděláním. Mladší generace pracující v této oblasti je již odborně vzdělaná, nicméně jejich praxe je z důvodu věku výrazně menší, a tudíž nenacházejí takové pracovní příležitosti. Pokud se jim pracovní příležitost naskytne, většinou jde o pracovní pozici na nižší úrovni s výrazně nižším finančním ohodnocením než mají právě pracovníci starší generace. V Mostě se nachází tři střední školy, které se zaměřují na obor 37