Úloha a význam profesních sdružení pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie

Transkript

1 Úloha a význam profesních sdružení pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie Diplomová práce Bc. Lukáš Peřinka Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra Hotelnictví Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: Ing. Blanka Zimáková Datum odevzdání diplomové práce: lukasperinka@seznam.cz Praha 2015

2 Master s Dissertation The Role and Importance of Professional Associations for the Development of the Hotel Industry and Gastronomy Bc. Lukáš Peřinka The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hotel Management Major: Hospitality and Spa Management Thesis Advisor: Ing. Blanka Zimáková Date of Submission: lukasperinka@seznam.cz Prague 2015

3 Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, že jsem diplomovou práci na téma Úloha a význam profesních sdružení pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie zpracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o. V Praze dne Bc. Lukáš Peřinka

4 Rád bych poděkoval vedoucí své diplomové práce, paní ing. Blance Zimákové, za odborné konzultace a vynikající spolupráci.

5 Abstrakt PEŘINKA, Lukáš. Úloha a význam profesních sdružení pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: stran. Tato diplomová práce se zabývá úlohou a významem profesních sdružení pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie, mírou jejich vlivu na kvalitu, organizaci a počet subjektů ve zmiňovaných oborech. Nabízí pohled na organizaci cestovního ruchu v České republice v návaznosti na zapojení profesních sdružení do řízení tohoto odvětví. Popisuje úlohu nejvýznamnějšího profesního sdružení v oboru hotelnictví a gastronomie v České republice. Na základě výsledků analýzy struktury členské základny nabízí jednu z možných odpovědí na otázku významu tohoto profesního sdružení, s ohledem na poměr členů k celkovému počtu subjektů podnikajících v oborech hotelnictví a gastronomie. Klíčová slova: cestovní ruch, gastronomie, hotelnictví, legislativa, podpora, profesní sdružení.

6 Abstract The focus of this dissertation is the role and the importance of professional associations for the development of the hotel and gastronomy industry, their influence on quality, organization and the number of entities in the respective fields. It offers an insight into the organization of the travel industry in the Czech Republic as a follow-up to the involvement of professional associations in management of the industry. It describes the role of the most important association in the hotel and gastronomy industry in the Czech Republic. Based on the results of the member structure analysis, it offers one of the possible answers to the question of the importance of this association, with respect to the ratio of its members to the total number of subjects doing business in the hotel and gastronomy fields. Key words: travel industry, gastronomy, hotel industry, legislation, support, professional associations.

7 Obsah Úvod Teoretická část Pojem cestovní ruch Základní parametry cestovního ruchu Místo realizace cestovního ruchu Účastníci cestovního ruchu Systém cestovního ruchu Okolí cestovního ruchu Typologie cestovního ruchu Druhy cestovního ruchu Formy cestovního ruchu Infrastruktura cestovního ruchu Ubytovací zařízení Stravovací zařízení Analytická část Organizace cestovního ruchu v ČR Význam profesních sdružení Úloha AHR ČR Význam AHR ČR Struktura hromadných ubytovacích zařízení v ČR Ubytovací zařízení zastoupená v AHR ČR Projekt Hotelstars Union Gastronomická zařízení v AHR ČR Návrhová část... 70

8 Závěr Literatura Přílohy

9 Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Přehled ročních poplatků členů AHR ČR v závislosti na kategorii, třídě a velikosti zařízení 43 Tabulka 2: Počet HUZ v ČR podle kategorií / tříd 46 Tabulka 3: Počet HUZ v ČR podle krajů 46 Tabulka 4: Počet HUZ v ČR podle sezónnosti provozu 47 Tabulka 5: Přehled 30 okresů v ČR s nevyšším počtem HUZ 47 Tabulka 6: Počet hotelů ***** v jednotlivých krajích ČR 48 Tabulka 7: Počet hotelů **** v jednotlivých krajích ČR 48 Tabulka 8: Počet hotelů *** v jednotlivých krajích ČR 49 Tabulka 9: Počet hotelů ** v jednotlivých krajích ČR 49 Tabulka 10: Počet hotelů * v jednotlivých krajích ČR 50 Tabulka 11: Počet hotelů garni v jednotlivých krajích ČR 50 Tabulka 12: Počet penzionů v jednotlivých krajích ČR 51 Tabulka 13: Počet jinde nespecifikovaných zařízení v jednotlivých krajích ČR 51 Tabulka 14: Počet turistických ubytoven v jednotlivých krajích ČR 52 Tabulka 15: Počet kempů v jednotlivých krajích ČR 52 Tabulka 16: Počet chatových osad v jednotlivých krajích ČR 53 Tabulka 17: Počet členů AHR ČR v závislosti na kategorii / třídě z celkového počtu HUZ v ČR 55 Tabulka 18: Počet členů AHR ČR v jednotlivých krajích z celkového počtu HUZ v ČR 55 Tabulka 19: Počet členů AHR ČR v celkovém počtu HUZ v ČR na základě počtu pokojů 56

10 Tabulka 20: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Praze 56 Tabulka 21: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Karlovarském kraji 57 Tabulka 22: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Jihomoravském kraji 57 Tabulka 23: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Moravskoslezském kraji 58 Tabulka 24: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Plzeňském kraji 58 Tabulka 25: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ ve Středočeském kraji 59 Tabulka 26: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ ve Zlínském kraji 59 Tabulka 27: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v kraji Vysočina 60 Tabulka 28: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Olomouckém kraji 60 Tabulka 29: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Královehradeckém kraji 61 Tabulka 30: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Ústeckém kraji 61 Tabulka 31: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Jihočeském kraji 62 Tabulka 32: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Pardubickém kraji 62

11 Tabulka 33: Počet členů AHR ČR podle kategorie / třídy v celkovém počtu HUZ v Libereckém kraji 63 Tabulka 34: Počet subjektů zapojených do projektu Hotelstars Union v ČR podle tříd - zdroj Hotelstars Union 64 Tabulka 35: Počet subjektů zapojených do projektu Hotelstars Union v ČR podle tříd - zdroj ČSÚ, Hotelstars Union 65 Tabulka 36: Počet členů AHR ČR zapojených do projektu Hotelstars Union v ČR - zdroj ČSÚ, AHR ČR 66 Tabulka 37: Zastoupení jednotlivých skupin subjektů v AHR ČR 67 Tabulka 38: Zastoupení členů AHR ČR z řad gastronomických zařízení v jednotlivých krajích ČR 67 Graf 1: Porovnání zastoupení ubytovacích a gastronomických zařízení z řad členů AHR ČR v jednotlivých krajích 68 Graf 2: Vývoj počtu členů AHR ČR v závislosti na kategorii / třídě 70 Graf 3: Vývoj počtu členů AHR ČR v závislosti na počtu pokojů 71

12 Seznam zkratek AHR ČR Apod. ČGF ČR HOTREC HUZ MMR ČR OSN OTA UNIHOST UNWTO WTTC Asociace hotelů a restaurací České republiky a podobně Česká golfová asociace Česká republika Evropská konfederace hotelů, restaurací a kaváren Hromadná ubytovací zařízení Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky Organizace spojených národů Online Travel Agents (online cestovní agentury) Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách České republiky United Nations World Tourist Organisation World Travel & Tourism Council

13 Úvod Ve své diplomové práci se zabývám úlohou a významem profesních sdružení pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie v České republice. Jedná se o obory, které jsou základními představiteli odvětví cestovního ruchu mající nezastupitelný dopad na ekonomický, sociální, kulturní a environmentální rozvoj České republiky. Profesní sdružení obecně jsou jedním z nejvýznamnějších faktorů, které mají vliv na rozvoj konkurenceschopnosti a udržení ekonomické výkonnosti v příslušném oboru. Svým působením pomáhají sdruženým subjektům v orientaci v legislativě, při výměně informací, prosazování společných zájmů a sjednocování metodiky. Vzhledem ke skutečnosti, že podnikání v odvětví cestovního ruchu je záležitostí malých a středních firem, je úloha profesních sdružení ještě významnější, než v jiných oborech podnikání v České republice. S ohledem na strukturu subjektů podnikajících v cestovním ruchu v České republice lze předpokládat, že většina podnikatelů je motivována být členem profesních sdružení a tím zvyšovat své šance uspět ve vysoce konkurenčním prostředí. Cílem této práce je popsat úlohu a význam profesních sdružení v oborech hotelnictví a gastronomie v České republice se zaměřením na nejvýznamnější z těchto sdružení, AHR ČR. V zájmu naplnění cíle práce pracuji s následujícími hypotézami: 1. Více než 20% subjektů podnikajících v oboru hotelnictví je dostatečně motivováno přínosem spojeným s členstvím v profesní organizaci AHR ČR a tudíž jsou členy této organizace. 2. Členská základna AHR ČR je tvořena zástupci jednotlivých kategorií a tříd hromadných ubytovacích zařízení ve stejném poměru. 3. Všechny subjekty certifikované v rámci projektu Hotelstars Union jsou členy AHR ČR, jakožto hlavního nositele této myšlenky v České republice. 13

14 Diplomová práce je rozdělena do tří částí. V první části diplomové práce, tj. teoreticko-metodologické, popisuji základní terminologii týkající se odvětví cestovního ruchu, ve kterém představují obory hotelnictví a gastronomie základní infrastrukturní předpoklady pro jeho rozvoj. Vysvětluji pojmy týkající se systému, typologie a základních parametrů cestovního ruchu. Podrobněji se věnuji popisu ubytovacích a stravovacích zařízení. V praktické části analyzuji organizaci cestovního ruchu v České republice a způsob zapojení profesních sdružení do tohoto procesu. Podávám informaci o skladbě hromadných ubytovacích zařízení v jednotlivých krajích České republiky. Dále v rámci analýzy porovnávám data týkající se členské základny největší profesní organizace v oboru hotelnictví a gastronomie v České republice AHR ČR s daty Českého statistického úřadu týkajícími se hromadných ubytovacích zařízení na území České republiky. Předmětem další analýzy jsou data o certifikovaných subjektech v rámci projektu Hotelstars Union. Poslední část je tvořena analýzou gastronomických zařízení, které jsou členy AHR ČR. Výsledky analýzy poslouží k vypracování návrhové části práce definující možná další směřování ve vývoji profesních sdružení, s ohledem na maximalizaci jejich přínosu pro rozvoj oboru hotelnictví a gastronomie a efektivnější zapojení do řízení cestovního ruchu v České republice. Závěr obsahuje shrnutí veškerých poznatků získaných během zpracování diplomové práce, zhodnocení naplnění cíle práce a informaci o potvrzení či vyvrácení hypotéz. Metody použité v této práci jsou pro teoretickou část literární rešerše, deskripce a kompilace. Pro analytickou část je to analýza a syntéza dat. Veškerá použitá literatura a informační zdroje použité pro vypracování diplomové práce jsou abecedně seřazeny v seznamu literatury. 14

15 1 Teoretická část V teoretické části vysvětluji základní pojmy týkající se odvětví cestovního ruchu, jehož jsou obory hotelnictví a gastronomie jedněmi ze základních složek. Popisuji prvky systému cestovního ruchu, dále jeho typologii. Podrobněji se věnuji ubytovacím a stravovacím zařízením, jakožto výchozím tématům analytické části práce. 1.1 Pojem cestovní ruch Cestovní ruch je poměrně mladý obor, jehož definice se v průběhu vývoje postupně měnila a na jejíž znění měli různí teoretici odlišné názory v závislosti na nových poznatcích a rozvoji oboru. Za první vědecké pojednání týkající se cestovního ruchu lze považovat dílo J. Stradnera z roku 1905, v němž rozvíjí teorii o instinktu k cestování souvisejícím s dědictvím po našich předcích. Po první světové válce se začíná rozvíjet vědecký směr zkoumající cestovní ruch zejména ve smyslu vztahové kategorie. G. Simmel, první autor zmíněného směru, píšící o vzájemném vztahu návštěvníků daného místa s místními obyvateli, i na Simmela navazující teoretik L. Wiese se svou tezí tří vztahových typů cizích osob k místnímu obyvatelstvu, se podíleli na vytvoření tzv. sociologického pojetí. Definici tohoto pojetí charakterizoval R. Gluckmann jako sumu vztahů mezi lidmi, kteří se nacházejí přechodně v určitém místě a mezi jeho obyvateli. O rozvinutí myšlenky sociologického pojetí s akcentem na životní prostředí se zasadil H. Poser s definicí popisující cestovní ruch jako lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, vyvolávající vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na jedné straně a domácím obyvatelstvem, místem a krajinou na straně druhé. Dalším aspektem nově zařazeným do oboru cestovního ruchu v té době bylo ekonomické hledisko, které jako první použil W. Morgenroth, kdy popisuje osoby pohybující se v cestovním ruchu mimo jiné jako spotřebitele hospodářských a kulturních statků. Důležitým momentem ve vývoji cestovního ruchu je zařazení výrazu zážitek, který je v současnosti považován za jeden ze základních motivů k účasti na cestovním ruchu. O zapojení tohoto výrazu se zasloužil německý vědec Benscheidt již v roce

16 Teoretickým východiskem pro definici cestovního ruchu v současném pojetí se stalo dílo Švýcarů K. Krapfa a W. Hunzikera, které popisuje cestovní ruch jako souhrn vztahů a jevů vznikajících na základě cesty a pobytu místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje usídlení a není s ním spojena žádná výdělečná činnost. Po druhé světové válce prošel vývoj definice cestovního ruchu pokusy o začlenění nejnovějších poznatků a jevů souvisejících se zvyšujícím se počtem účastníků cestovního ruchu a tím i jejich rozmanitostí až do konečné podoby, kterou určila UNWTO 1, česky Světová organizace cestovního ruchu. Po několikaletých jednáních byl v roce 1991 v rámci Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu v Ottawě cestovní ruch definován jako činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí a to na dobu kratší než je stanovena 2, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. Místem mimo běžné životní prostředí se rozumí místo mimo trvalé bydliště a také místo mimo trvalé bydliště, kde se však osoba zdržuje pravidelně, běžně, například se jedná o místo trvalého pracovního poměru. Jiný účel cesty než vykonávání výdělečné činnosti v definici znamená, že výdělečná činnost není v navštíveném místě založena na trvalém, či přechodném pracovním poměru. To nevylučuje služební, obchodní a podobné cesty s pracovní motivací, které mají zdroj úhrady z pracovního poměru u zaměstnavatele v místě bydlišti či firmy. Rozšířené vnímání cestovního ruchu navazující na definici cestovního ruchu v podání Světové organizace cestovního ruchu je vyjádřeno ve Výkladovém slovníku cestovního ruchu autorů M. Páskové a J. Zelenky, kdy je cestovní ruch definován jako komplexní společenský jev, jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně správních aktivit, jako je politika cestovního ruchu, jeho propagace, regulace, mezinárodní spolupráce a reakce 1 United Nations World Tourism Organization 2 V mezinárodním cestovním ruchu činí tato doba 1 rok, v domácím cestovním ruchu činí tato doba 6 měsíců. 16

17 místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity (Pásková, Zelenka, 2002, s. 45). Tato definice více odráží vnímání cestovního ruchu jako komplexního procesu, který zasahuje nejen účastníky, ale také poskytovatele služeb, v nichž je cestovní ruch realizován. Pojem cestovní ruch není možné zaměňovat s termíny jako turistika nebo rekreace. Turistika je součástí sportovně orientovaného cestovního ruchu, rekreace představuje trávení volného času, během kterého dochází k reprodukci fyzických, intelektuálních a emociálních sil. Tyto termíny tedy označují pouze jeden z motivů cestovního ruchu a nemohou být zaměňovány s cestovním ruchem jako celkem. Synonymum k pojmu cestovní ruch je slovo turismus. 1.2 Základní parametry cestovního ruchu V zájmu zpřesnění statistických dat týkajících se cestovního ruchu je nutné definovat základní parametry, které je možné v průběhu času vyhodnocovat, analyzovat, porovnávat a na jejichž základě určovat strategii vedoucí k rozvoji jednotlivých oborů tohoto odvětví. Nejvyšší mírou se na definici parametrů sledovaných v rámci cestovního ruchu podílí UNWTO. Jedná so o specializovanou agenturu se statutem Organizace spojených národů, která je vedoucí mezinárodní organizací v oblasti cestovního ruchu se sídlem v Madridu. Jejím hlavním cílem je podpora zodpovědného, udržitelného a všeobecně dostupného cestovního ruchu. Sdružuje zástupce vlád ze 157 zemí a 480 přidružených členů zastupující soukromý sektor, vzdělávací instituce, asociace a místní sdružení cestovního ruchu z celého světa. Jako přední mezinárodní organizace v oblasti cestovního ruchu UNWTO propaguje cestovní ruch jako hnací sílu hospodářského růstu, podporuje jeho rozvoj a udržitelnost životního prostředí. Poskytuje vedení a podporu při prosazování zájmů odvětví cestovního ruchu na celém světě Místo realizace cestovního ruchu Nejširším pojmem z hlediska územní realizace cestovního ruchu je mezinárodní cestovní ruch, který zahrnuje pohyby účastníků cestovního ruchu bez konkrétního teritoriálního určení. Jedná se tedy o zahraniční cestovní ruch více států. Podrobnější členění představuje vnitrostátní cestovní ruch, který zahrnuje veškerý cestovní ruch na území daného státu a národní cestovní ruch, který zahrnuje veškerý cestovní ruch obyvatelstva daného státu. Dále je možné cestovní ruch 17

18 rozčlenit na domácí a zahraniční. Domácí cestovní ruch je cestovní ruch domácího obyvatelstva na území vlastního státu, kdy účastníci nepřekračují hranice svého státu. Opakem domácího cestovního ruchu je zahraniční cestovní ruch, při kterém k překračování hranic dochází. Zahraniční cestovní ruch lze dále rozdělit na příjezdový cestovní ruch, v rámci kterého se jedná o příjezdy zahraničních návštěvníků do dané země a výjezdový cestovní ruch, kdy občané daného státu vyjíždí do zahraničí Účastníci cestovního ruchu Účastníci cestovního ruchu jsou rozděleni do čtyř základních skupin. Stálý obyvatel v domácím cestovním ruchu se jedná o osobu žijící na daném místě alespoň 6 po sobě následujících měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší 6 měsíců. V mezinárodním cestovním ruchu je rezidentem osoba, která v dané zemi žije alespoň 1 rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší 1 roku. Návštěvník osoba, která cestuje do jiné země, než ve které má své trvalé bydliště, anebo jiného místa ve své zemi, ale mimo své bydliště, a to na dobu kratší než 1 rok, respektive 6 měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. Turista - návštěvník, který cestuje na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování. Výletník, jednodenní návštěvník návštěvník, který cestuje na dobu kratší než 24 hodin, aniž by v navštíveném místě přenocoval. Účastníkem cestovního ruchu je tedy návštěvník, který je v závislosti na době, po kterou cestuje, dále zařazen mezi turistu, nebo výletníka. Z pohledu místa bydliště lze návštěvníka rozdělit na domácího a zahraničního. Domácím návštěvníkem je ten, jehož rezidentská země je stejná jako navštívená země a zahraničním návštěvníkem je navštívená země jiná než jeho rezidentská. Ze začlenění do kategorie zahraničního návštěvníka jsou vyjmuty určité skupiny osob, jako například zahraniční pracovníci, migranti a jejich rodinní příslušníci, osoby cestující za účelem studia, tranzitní cestující, diplomatičtí pracovníci. Stejně tak nejsou do kategorie domácích turistů zařazeni osoby, které pravidelně cestují 18

19 mezi oblastmi za prací nebo studiem, nebo osoby, které se přemísťují do jiného místa na území státu za účelem provádění činnosti financované ze zdrojů v místě přechodného pobytu. Samostatnou kapitolou je tranzitní návštěvník, který se v dané lokalitě vyskytne na své cestě do jiného cíle cesty, přičemž se může jednat jak o jednodenního návštěvníka, tak turistu. 1.3 Systém cestovního ruchu Na cestovní ruch je možné pohlížet jako na systém, který je polem vzájemných vztahů a vazeb mezi jednotlivými prvky, kterými jsou předmět cestovního ruchu, objekt cestovního ruchu a subjekt cestovního ruchu. Jaromír Beránek v knize Ekonomika cestovního ruchu popisuje předmět cestovního ruchu jako jakýkoliv výrobek, službu, či jejich soubor, který slouží k uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu (Beránek, 2013, s. 19). Většinou se jedná o produkt, který nabízí cílové místo a podniky cestovního ruchu, přičemž nejtypičtějším produktem je produkt cestovní kanceláře, zájezd, který přestavuje předem stanovenou kombinaci služeb cestovního ruchu nabízenou za souhrnnou cenu. Druhým prvkem systému je objekt cestovního ruchu, kterým je obecně vše, co se může stát cílem změny místa pobytu účastníka cestovního ruchu. Z ekonomického hlediska můžeme objekt cestovního ruchu vyjádřit jako nabídku, která je pro subjekty cestovního ruchu v závislosti na míře předpokládaného uspokojení jejich potřeb motivací k návštěvě dané lokality. Objekt cestovního ruchu je tvořen primární nabídkou, která je utvářena přírodním a kulturně-historickým potenciálem pro cestovní ruch a sekundární nabídkou, kterou představuje infrastrukturní vybavenost. Primární nabídka je obec, region, stát, které mají jedinečný charakter a potenciál k tomu, aby tuto nabídku účastník cestovního ruchu vyhledával. Sekundární nabídka je souhrn podniků, zařízení a institucí cestovního ruchu, jež umožňují návštěvníkovi přechodně se ubytovat, stravovat a čerpat doplňkové služby kulturního, sportovního nebo rekreačního charakteru. Infrastrukturní nabídka je přímo závislá na rozsahu primární nabídky, kdy z vysoké atraktivity v určitém směru těží sekundární nabídka dané lokality. 19

20 Třetím prvkem systému cestovního ruchu je subjekt, neboli účastník cestovního ruchu, kterého je možné charakterizovat z ekonomického hlediska jako nositele poptávky a spotřebitele produktu cestovního ruchu. Jednotlivé skupiny účastníků cestovního ruchu jsou popsány v kapitole Subjekt cestovního ruchu se soustředí na uspokojení svých potřeb ať již fyziologických, psychologických, sociálních, ekonomických a dalších. Identifikace a znalost těchto potřeb účastníků cestovního ruchu je nezbytná pro poskytovatele služeb cestovního ruchu Okolí cestovního ruchu Na cestovní ruch nelze pohlížet jako na uzavřené odvětví, které není ovlivňováno dalšími faktory. Již ze své podstaty, která souvisí s přemisťováním vysokého počtu osob napříč celým světem, je cestovní ruch pod velkým vlivem vnějšího prostředí. Ať již hovoříme o prostředí ekonomickém, sociálním, politickém, ekologickém, technickém, nebo technologickém, nelze konstatovat, že některé z těchto prostředí má na cestovní ruch výlučný vliv, ovlivňují jej však do jisté míry všechna. Ovlivňování neprobíhá čistě jednosměrně, cestovní ruch také ovlivňuje prostředí, ve kterém se odehrává. Ekonomický růst, potažmo pozitivní vývoj indikátorů hospodářského vývoje v podobě růstu hrubého domácího produktu, růstu investic, snižování nezaměstnanosti, stability měny, nízké míry inflace, nebo úrokové míry, má kladný vliv na cestovní ruch. Cestovní ruch za takových podmínek generuje nová pracovní místa, zvyšuje příjmy obyvatelstva a v širším měřítku pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu. Politické prostředí zajišťuje vytváření předpokladů pro cestovní ruch v podobě společenského zřízení státu, vytváření právních norem, prosazování politiky cestovního ruchu, podpory aktivit spojených s rozvojem cestovního ruchu, či budováním infrastruktury. Úkolem politického prostředí je odstraňování bariér cestovního ruchu v podobě cestovních formalit, nebo komplikací na hraničních přechodech. Cestovní ruch je na druhou stranu ideálním prostředníkem k vedení dialogu mezi státy, k odstraňování předsudků, k poznávání cizích kultur a tudíž i vzájemnému obohacení. Otázka politického prostředí je velice aktuálním tématem, kdy v rámci nestability politických systémů ve významných regionech světa dochází k vyloučení základní, nevyhnutelné podmínky rozvoje cestovního 20

21 ruchu, kterou je mír. Dopady této nestability ve spojení s teroristickými hrozbami mají na cestovní ruch dalekosáhlé následky, jejichž důsledek se bude projevovat v dlouhodobém horizontu. Společenské zřízení, potažmo sociální prostředí ovlivňuje cestovní ruch prostřednictvím sociální politiky státu, pracovních, mimopracovních podmínek a rozdělováním hrubého domácího produktu, které má dále vliv na úroveň veřejné spotřeby, kvalitu služeb zdravotnictví, školství a dalších. Pracovní podmínky jsou spojeny s délkou pracovní doby, pracovním prostředím, nebo bezpečností práce. Mimopracovní podmínky reprezentuje mimo jiné zákonná placená dovolená, která má vedle fondu volného času mimořádný význam pro rozvoj dlouhodobého cestovního ruchu. Sociální politika zajišťuje základní životní potřeby těm občanům, kteří nemají žádné, nebo mají nedostatečné příjmy. Dále určuje podmínky pro nemocenské pojištění, důchodové zabezpečení, přídavky na děti a podobně. Cestovní ruch se podílí na sociálním prostředí diferenciací své nabídky, kdy umožňuje využívání produktů cestovního ruchu také sociálně slabším skupinám obyvatelstva či zdravotně hendikepovaným a má tím pádem vliv na zdraví a kulturní úroveň společnosti. S rozvojem informačních technologií, zvyšujícím se počtem dopravních prostředků a zrychleného vnímání dění ve světě roste také význam technicko technologického prostředí. Budování dopravní infrastruktury musí respektovat zvyšující se stupeň motorizace obyvatelstva, zvyšující se počty přepravovaných osob mají za následek vyšší hustotu letišť a navazujících spojení. Tento trend má však také negativní dopad na cestovní ruch, kdy zvýšená rychlost vede k povrchnímu vnímání navštívených míst, stejně tak stupeň zatížení ekologie se zvyšuje. Nové technologie umožňují úsporu energií, materiálů i pracovních sil. Cestovní ruch vyvíjí požadavky na nová technologická řešení týkající se dopravních prostředků a dopravní infrastruktury, nebo na vývoj technických řešení využívaných v rámci ubytovacích služeb. Pozitivní vývoj v okolním prostředí cestovního ruchu, ať již v podobě ekonomického růstu, stabilního politického prostředí, kvalitní sociální politiky, nebo rozvoje technického a technologického prostředí, s sebou nese zvyšující se počet účastníků cestovního ruchu a tím přispívá k negativním vlivům na ekologii. Tlak 21

22 na růst ve výše zmíněných faktorech může vést k výraznému omezení, či naprostému zániku cestovního ruchu vzhledem k tomu, že rozvoj cestovního ruchu probíhá pouze v místech, kde existují vhodné přírodní a kulturně - historické zdroje. Závislost cestovního ruchu na ekologickém prostředí je vyšší než ve většině jiných hospodářských odvětví. V zájmu zajištění trvalého udržitelného rozvoje byl v roce 1992 přijat na úrovni OSN 3 dokument Agenda 21, který řeší tuto problematiku globálně a ve všech odvětvích, včetně cestovního ruchu. Mezi priority patří určení limitní kapacity existujících ekonomických a dobrovolných struktur zabezpečujících udržitelný cestovní ruch, vyhodnocování ekonomických, společenských, kulturních a ekologických důsledků vlastního působení, zabezpečení vzdělávání a všeobecného uvědomění v této oblasti. 1.4 Typologie cestovního ruchu Výše zmíněný popis cestovního ruchu je dostatečný pro obecný výklad o cestovním ruchu. Jestliže budeme brát v potaz požadavky na podrobnější členění výše zmíněných dat, je možné rozdělit cestovní ruch na dvě části. První je dělení na základě motivace účastníků. V tomto případě hovoříme o druzích cestovního ruchu. Jestliže bereme v úvahu příčiny, které cestovní ruch ovlivňují, nebo důsledky, které přináší, jedná se o formy cestovního ruchu Druhy cestovního ruchu Podle motivace účastníků cestovního ruchu rozlišujeme cestovní ruch na tyto základní skupiny. Kongresový cestovní ruch, jehož předmětem je nejčastěji organizování kongresů, sympozií, konferencí, výstav a veletrhů, které jsou primárně zaměřeny na výměnu informací mezi účastníky Zdravotní cestovní ruch, nejčastěji se odehrávající v lázních a rekreačních střediscích, kde jsou hosty využívány relaxační, rekondiční a další sportovněrekreační aktivity. 3 Organizace spojených národů, anglicky UN United Nations 22

23 Lázeňský cestovní ruch, který se od zdravotního cestovního ruchu liší tím, že jsou zdravotně - léčebné procedury vykonávány pod odborným dohledem ve volném čase. Kulturní cestovní ruch, jehož hnací silou je touha po poznání kultury a způsobu života v dané lokalitě i poznávání kulturního dědictví s tím spojeného. Tento druh cestovního ruchu je velmi často kombinován s dalšími, jako například s lázeňským nebo kongresovým cestovním ruchem. Rekreační cestovní ruch je typický pasivním i aktivním odpočinkem účastníků, ve vhodném prostředí kombinovaný s dalšími rekreačními aktivitami v zájmu načerpání fyzických i psychických sil. Sportovní cestovní ruch je zaměřen na vykonávání určité fyzické aktivity během pobytu. Typickým příkladem je turistika, cykloturistika nebo stále populárnější golf. Dobrodružný cestovní ruch je možné zařadit mezi sportovní cestovní ruch s tím, že k motivaci po sportovním vyžití se přidává touha po neznámém s cílem prožití nějakého dobrodružství s jistou mírou rizika. Tematický cestovní ruch uspokojuje specifické potřeby účastníků ať již v oblasti rekreační, tak odborné a vyznačuje se schopností zprostředkovat komplexní zážitek v relativně krátkém čase. Dalšími druhy cestovního ruchu jsou poutní, myslivecký, nebo rybářský cestovní ruch Formy cestovního ruchu Dělení cestovního ruchu, kdy základními parametry jsou potřeby a cíle účastníků, je možné provést několika způsoby. V závislosti na počtu účastníků, se jedná o masový, skupinový, nebo individuální cestovní ruch. Individuální cestovní ruch je založen na seberealizaci účastníků při tvorbě programu, individuálním cestování a následném pružném přizpůsobování se podmínkám. Výhodou skupinového cestování je možnost docílit určitých výhod v závislosti na pohybu v organizované skupině. Jedná o slevy na ubytování, slevy spojené s návštěvou kulturních akcí, nebo v dopravních 23

24 prostředcích. Masový cestovní ruch je charakteristický vysokým počtem účastníků, pasivním charakterem, rychlými přesuny a pevným programem. Podle způsobu organizování je možné rozdělit cestovní ruch na organizované a individuální cestování. Typickým představitelem organizovaného cestovního ruchu je cestovní kancelář, jejímž předmětem činnosti je organizování zájezdů, které mají na rozdíl od individuálních programů pevně danou strukturu a zpravidla neposkytují prostor pro rozhodování jednotlivých účastníků tohoto zájezdu o volbě programu. Podle převažujícího místa pobytu se cestovní ruch dělí na městský, příměstský, venkovský, horský, vysokohorský a přímořský. Do obliby se vrací trávení času v rámci venkovského cestovního ruchu, kdy jsou účastníci ubytováni ve vesnických domech a vykonávají aktivity spojené s návratem k přírodě. Součástí venkovského cestovního ruchu je také agroturistika, která spojuje trend návratu k přírodě s aktivním odpočinkem a je považována za formu trvale udržitelného cestovního ruchu. Z hlediska dynamiky hovoříme o pobytovém nebo putovním cestovním ruchu, z hlediska použitého dopravního prostředku o motorizovaném, leteckém, lodním, nebo železničním cestovním ruchu. Podle délky účasti se jedná o výletní cestovní ruch, krátkodobý a dlouhodobý. Výletní cestovní ruch se vyznačuje tím, že je spojen s místem trvalého bydliště, je kratší než jeden den a nedochází k přenocování. Krátkodobý cestovní ruch je charakterizován délkou od jednoho do tří dnů, kdy se nejčastěji jedná o víkendové pobyty. Dlouhodobým cestovním ruchem je označována forma cestovního ruchu přesahující délkou pobytu čtyři dny. Podle ročního období lze cestovní ruch dělit na celoroční, sezónní a mimosezónní. Dalším rozdělením je věk účastníků, kdy se jedná o dětský, mládežnický, rodinný a seniorský cestovní ruch. Sociologické hledisko dělí cestovní ruch na návštěvy příbuzných a známých, etnický cestovní ruch, kdy je motivací cestování s návštěvou původní vlasti návštěvníků a sociální cestovní ruch, kde všechny, nebo část nákladů hradí stát, nebo zaměstnavatel. 24

25 1.5 Infrastruktura cestovního ruchu Cestovní ruch je možné realizovat pouze za podmínek, že daná lokalita splňuje určité infrastrukturní předpoklady, které umožní z jedné strany účast na cestovním ruchu a z druhé vytváření a realizaci služeb pro účastníky. Jedná se zejména o ubytovací zařízení, stravovací zařízení, dopravní infrastrukturu, služby, kulturní, sportovní, zdravotnická a další zařízení. Komplexnost, atraktivita a kvalita těchto předpokladů mají rozhodující vliv na rozvoj cestovního ruchu. Pro účely této práce je pozornost věnována zejména ubytovacím a stravovacím zařízením, jejichž předmětem činnosti je poskytování ubytovacích a gastronomických služeb Ubytovací zařízení Cestovní ruch je v drtivé většině spojen s prvkem přenocování, základním předpokladem je tudíž ubytovací zařízení, které tuto službu poskytuje. Nejčastěji používaným názvem pro označení ubytovacího zařízení je slovo hotel, které je vnímáno jako obecný pojem pro široké spektrum těchto zařízení. Přes celosvětové snahy o harmonizaci názvosloví jednotlivých druhů zařízení v tomto oboru, se dosud nepodařilo sjednotit pojmy týkající se kategorizace ubytovacích zařízení. Pro statistické účely se za hotel považuje ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a nabízející služby s tím spojené, zejména služby recepce, celodenní stravování, každodenní úklid. Na základě vybavenosti, úrovně a rozsahu poskytovaných služeb jsou hotely zpravidla klasifikovány do pěti tříd označených většinou hvězdičkami od jedné do pěti. Ačkoliv nejsou jednotlivé kategorie ubytovacích zařízení na celosvětové úrovni jednotně definovány, lze vytvořit skupiny, do kterých je možné na základě určitých parametrů ubytovací zařízení začlenit. Ubytovací zařízení lze dělit v závislosti na tom, zdali se nachází ve městech, mimo města, v lázních, v horách, nebo na pobřeží. S ohledem na dobu provozu je možné zařadit ubytovací zařízení mezi celoroční, nebo sezónní, na základě poptávky na kongresová, rekreační, nebo sportovní. 25

26 Podle vlastnictví se jedná o ubytovací zařízení řízená skupinou, franchisingová 4, nebo nezávislá. Další možností je dělení podle počtu pokojů, nebo lůžek na malá, střední a velká. Odborná literatura označuje různé parametry pro zařazení do těchto skupin. Služby poskytované ubytovacími zařízeními lze obecně rozdělit na základní a doplňkové. Mezi základní patří ubytovací služby a služby stravovací. Doplňkové služby tvoří zajištění dopravy, animační programy, služby směnárny, fitness a wellness služby, praní prádla a další. V České republice jsou ubytovací zařízení členěna na základě Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky pro kategorie hotel, hotel garni, penzion, motel a botel na období Tato klasifikace byla vytvořena Asociací hotelů a restaurací České republiky a Sdružením podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách UNIHOST za podpory Ministerstva pro místní rozvoj České republiky a České centrály cestovního ruchu CzechTourism. Tato klasifikace je od roku součástí mezinárodního systému Hotelstars Union sjednocujícího hodnotící kritéria ubytovacích zařízení ve středoevropském regionu. Klasifikace má pouze doporučující charakter a definuje rozdělení podle druhů ubytovacích zařízení do následujících kategorií. Hotel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených (zejména stravovacích). Člení se do pěti tříd. Hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování (nejméně snídaně) a člení se do čtyř tříd. Motel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty poskytující přechodné ubytování a služby s tím spojené zejména pro motoristy a člení se do čtyř tříd. Zařízení se nachází v blízkosti pozemních komunikací s možností parkování. Recepce a restaurace může být mimo ubytovací část. Ubytovací zařízení jinak splňuje veškeré požadavky pro kategorii Hotel 1* - 4*. 4 Dlouhodobá smluvní spolupráce mezi nezávislými podnikateli, poskytovatelem franchisingu (franchisorem) a odběratelem franchisingu (franchisantem), na základě které franchisor předává franchisantovi znalosti o vedení firmy a propůjčuje mu svou obchodní značku. 26

27 Pension je ubytovací zařízení s nejméně 5 a maximálně 20 pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb a člení se do čtyř tříd. Omezené služby stravování spočívají v absenci restaurace. Penzion však musí disponovat minimálně místností pro stravování, která zároveň může sloužit k dennímu odpočinku hostů. Botel je ubytovací zařízení umístěné v trvale zakotvené osobní lodi. Botel se zařazuje nejvýše do čtyř hvězdiček. Na botel se vztahují všechny požadavky a kritéria jako na hotely příslušné třídy 1* až 4*. Specifická hotelová zařízení, do nichž patří Lázeňský / Spa hotel, Lázeňský hotel garni a Resort / Golf Resort. Lázeňský / Spa Hotel je ubytovací zařízení, které se nachází v místě se statutem lázeňského místa dle Zákona č. 164/2001 Sb. ( lázeňský zákon) v aktuálním znění, které splňuje veškeré požadavky pro kategorii hotel a které zajišťuje zároveň lázeňskou péči dle 33 zákona č. 48/1997 Sb. Lázeňský hotel garni je ubytovací zařízení, které se nachází v místě se statutem lázeňského místa dle Zákona č. 164/2001 Sb. ( lázeňský zákon) v aktuálním znění, které splňuje veškeré požadavky pro kategorii hotel garni a které zajišťuje zároveň lázeňskou péči dle 33 zákona č. 48/1997 Sb. Resort / Golf Resort je ubytovací zařízení, které splňuje požadavky pro kategorii Hotel 3* - 5*, jedná se o uzavřený soubor objektů, kde může být restaurace a recepce mimo ubytovací část. Zařízení poskytuje společensko-kulturní a sportovní vyžití. Do třídy 4* může mít recepce omezený provoz na minimálně 16 hodin. Golf Resort musí, kromě výše uvedeného, být vybaven minimálně devítijamkovým normovaným hřištěm dle parametrů ČGF (České golfové federace). Depandance je vedlejší budova ubytovacího zařízení bez vlastní recepce, organizačně související s hlavním ubytovacím zařízením, které pro depandance zajišťuje plný rozsah služeb odpovídající příslušné kategorii a třídě a není vzdáleno více než 500 m. Depandance nemůže mít vyšší kategorii než příslušná hlavní budova. 27

28 Mezi ostatní ubytovací zařízení je zařazen kemp (tábořiště), chatová osada a turistická ubytovna. Na základě úrovně a rozsahu poskytovaných služeb jsou ubytovací zařízení dále členěna do následujících tříd. * Tourist ** Economy *** Standard **** First Class ***** Luxury Nejnižší třída ubytovacích zařízení je označena Tourist a minimální rozsah služeb, který je pro tuto třídu definován, počíná každodenním úklidem pokoje, snídaňovou nabídkou, službami recepce, možností uložení cenností, nabídkou nápojů v budově a veřejně přístupným telefonickým aparátem pro hosty. Veškeré pokoje musí být vybavené barevným televizorem včetně dálkového ovladače, stolem, židlemi, mýdlem, jedním ručníkem na osobu. Třída Economy přidává k minimálním požadavkům na třídu Tourist každodenní výměnu ručníků na požádání, vedle ručníku také osušku, rozšířenou nabídku hygienických předmětů (zubní kartáček, zubní pasta, holící souprava). V zařízeních této třídy je umožněno placení platebními kartami a snídaně jsou servírovány formou bufetu. Střední třídou je Standard, který k výše uvedeným službám doplňuje přístup na internet na pokoji nebo ve společných prostorech, telefon v pokoji, noční stolek se světlem na čtení. Koupelna je vybavena navíc vysoušečem vlasů, kosmetickými ubrousky. Součástí tohoto zařízení musí být restaurace otevřená alespoň pět dnů v týdnu a recepce musí být otevřená minimálně 14 hodin, telefonicky dostupná 24 hodin a personál hovořit jedním světovým jazykem. Třída First Class zvyšuje na provozovatele nároky na vybavení hotelových pokojů. Klade vyšší požadavky na možnost přístupu k internetu, služby recepce musí být dostupné 18 hodin denně, přičemž telefonicky 24 hodin denně. Součástí vybavení 28

29 pokojů je minibar, snídaně a nápoje je možné obdržet na pokoj prostřednictvím služby Room Service a restaurace a la carte 5 je otevřená alespoň 6 dnů v týdnu. Nejvyšší třídou je Luxury, kde personál hovoří minimálně dvěma světovými jazyky, recepce je otevřená 24 hodin denně, každý host je osobně uvítán, nápoje a pokrmy je možné obdržet prostřednictvím služby Room Service 24 hodin denně. Restaurace á la carte je otevřena 7 dnů v týdnu. Tato zařízení nabízejí ke službám předchozích tříd další, jako například concierge 6, dveřníka, bagážistu, žehlení, čištění obuvi a podobně. Výše uvedený výčet minimálních služeb a nároků na zařízení je pouze orientační, v rámci kvalifikačních kritérií umožňujících zařazení do tříd jsou jednotlivé prvky důkladně popsány, včetně nároků na jejich rozsah a kvalitu. Ubytovacím zařízením kategorie typu hotel garni, penzion, motel, botel a depandance mohou být přiděleny maximálně čtyři hvězdičky. Ubytovací zařízení, která splňují v rámci jednotlivých tříd klasifikace více než jen povinná kritéria a minimální počet nepovinných kritérií, mohou získat kromě označení hvězdičkami navíc ještě označení Superior. Samotný proces zařazení ubytovacího zařízení do kategorie a třídy je předmětem činnosti komise složené ze zástupců organizací AHR ČR, UNIHOST, MMR ČR, CzechTourism, Sdružení českých spotřebitelů a Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Komise hodnotí žádosti provozovatelů zařízení o zařazení do příslušné kategorie a třídy, provádí nezávislé kontroly a při splnění veškerých požadavků pronajímá žadateli za stanovený poplatek certifikát a klasifikační znak na omezenou dobu platnosti. 5 Z francouzštiny podle jídelního lístku označuje svobodnou volbu pokrmů v restauračních zařízeních, kdy není pořadí a druh pokrmu vázáno na konkrétní menu. 6 Informační centrum pro hosty s možností poradenské činnosti v oblasti poskytování lokálních služeb, zajišťující zprostředkování hotelových služeb stejně jako služeb, které hotel nemá ve své nabídce, a zajišťují se dodavatelským způsobem ze zdrojů mimo hotel. 29

30 1.5.2 Stravovací zařízení Nedělitelnou součástí infrastruktury cestovního ruchu jsou stravovací zařízení, která uspokojují základní potřeby účastníků cestovního ruchu a v závislosti na svém zaměření se nezřídka samy stávají cílovým místem, které motivuje účastníky cestovního ruchu k návštěvě určitého regionu. Stravovací zařízení nejsou na rozdíl od ubytovacích zařízení využívána pouze účastníky cestovního ruchu, mezi hosty těchto zařízení jsou také rezidenti. Ve světě neexistuje, stejně jako u ubytovacích zařízení, jednotná klasifikace stravovacích zařízení. Odborná literatura vychází z dělení úřadu Eurostat 7, které je podřízeno požadavkům na statistickou evidenci podniků působících ve stravování. Gastronomická zařízení se na základě druhu převažující činnosti dělí na restaurace a bary. Pro restaurace je typický prodej pokrmů s možností zakoupení nápojů a dále možnost různých forem zábavy. Základními představiteli jsou restaurace, samoobslužné restaurace, rychlá občerstvení a železniční a jídelní vozy. Bary jsou charakteristické dominantním zastoupením nabídky nápojů s možností různých forem společenské zábavy, ve kterých není vyloučen ani servis pokrmů, zejména jednoduššího charakteru. Mezi tyto podniky řadíme zejména bary, noční kluby, pivnice, kavárny, vinárny. Jednotlivé představitele základního členění lze dále podrobněji charakterizovat. Restaurace je zařízení zajišťující stravovací služby se širokým sortimentem pokrmů základního stravování. Motorest je restaurace s dostatečnou kapacitou pro parkování motorových vozidel zpravidla situovaná u silnic a dálnic, poskytující služby zpravidla motoristům. Samoobslužná restaurace je zařízení zajišťující základní a doplňkové stravování samoobslužným způsobem. 7 Statistický úřad Evropské unie 30

31 Bufet je hostinské zařízení taktéž zajišťující stravovací služby samoobslužným způsobem. Jídelní restaurační vozy poskytují základní i doplňkové stravování ve veřejných dopravních prostředcích. Občerstvení, kiosek je hostinské zařízení poskytující občerstvení, které se zřizuje obvykle jako sezónní, nebo příležitostné. Bar je zařízení, jehož dominantním vybavením je barový pult, které poskytuje občerstvovací, případně i stravovací služby. Je možné je dále členit dle provozní doby na denní nebo noční bar, podle převažujícího sortimentu na grill bar, aperitiv bar, snack bar a podobně. Vinárna se vyznačuje specializací na podávání vína, doplněnou o nabídku studených a případně i teplých pokrmů. Kavárna je zařízení zaměřené na prodej převážně teplých nápojů doplněných o cukrářské výrobky a pokrmy studené kuchyně. Kavárny mohou být kombinované s cukrárnami. Vybavení a zařízení těchto podniků je přizpůsobeno zpravidla delšímu setrvání hostů. Pivnice je hostinské zařízení specializované převážně na prodej piva a pokrmů vhodně doplňujících jeho konzumaci. U jednotlivých kategorií lze zřizovat sezónní provozy, které jsou součástí provozovny. Příkladem jsou terasy, atria, předzahrádky a podobně. 31

32 2 Analytická část V analytické části práce popisuji způsob organizace cestovního ruchu v České republice, zapojení profesních sdružení v oborech hotelnictví a gastronomie do tohoto procesu. Zaměřuji se zejména na činnost AHR ČR, která je nejvýznamnějším subjektem působícím na tomto poli. Popisuji úlohu, jakou plní tato asociace v rámci podpory oboru hotelnictví a gastronomie. V zájmu definice významu AHR ČR zkoumám, jaký podíl tvoří členská základna asociace na celkovém počtu hromadných ubytovacích zařízení v celé České republice i v jednotlivých krajích. Analyzuji, jakým způsobem se mění poměr zastoupení členů AHR na celkovém počtu ubytovacích zařízení v závislosti na kategorii a třídě. V závěru analytické části zkoumám zastoupení gastronomických zařízení z řad členů AHR ČR v jednotlivých krajích České republiky. 2.1 Organizace cestovního ruchu v ČR Cestovní ruch je ve srovnání s dalšími ekonomickými aktivitami vyvíjenými v národním hospodářství poměrně mladým odvětvím a to je zřejmě důvod, proč není vládami České republiky dodnes dostatečně akcentován. Tento stav se však netýká pouze České republiky. Svými aktivitami se na něj reagují mezinárodní organizace působící v oblasti cestovního ruchu, jako například UNWTO nebo WTTC 8, které posilují prestiž a význam cestovního ruchu v politikách jednotlivých vlád i dalších organizací. Cestovní ruch je v České republice organizován na třech úrovních, na národní, krajské a oblastní. Zastřešujícím prvkem je národní úroveň v podobě Ministerstva pro místní rozvoj České republiky. Toto ministerstvo bylo zřízeno s účinností od 1. listopadu 1996 a je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu, nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování, stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu, veřejné dražby a realitní činnosti, pohřebnictví. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky je v oblasti cestovního ruchu metodickým a koordinačním orgánem pro všechny subjekty působící v této oblasti. 8 World Travel & Tourism Council 32

33 Nezbytným nástrojem pro činnost ministerstva v oblasti cestovního ruchu je dokument Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR. V současnosti je v platnosti koncepce na období , která představuje střednědobý strategický dokument a vychází především z rozvojových možností cestovního ruchu v České republice. Tato koncepce obsahuje čtyři hlavní priority, které mají za cíl posílit postavení České republiky v oblasti cestovního ruchu. První prioritou je zkvalitnění nabídky cestovního ruchu, která má být realizována zkvalitňováním podnikatelského prostředí, nabídky služeb, modernizací a výstavbou základní a doprovodné infrastruktury a zatraktivnění nabídky primárního potenciálu cestovního ruchu. Druhou prioritou je podpořit management cestovního ruchu, prostředky k dosažení tohoto cíle spočívají v podpoře činnosti organizací cestovního ruchu, posílení a inovace řízení destinace a rozvoj lidských zdrojů v cestovním ruchu. Třetím bodem je posílení destinačního marketingu pomocí marketingové podpory domácího a příjezdového cestovního ruchu, tvorbou a marketingem národních a regionálních produktů cestovního ruchu a vytváření marketingových informací. Posledním bodem je rozvoj politiky cestovního ruchu a ekonomiky, kdy je cílem zařadit politiku cestovního ruchu jako součást hospodářské a regionální politiky. V rámci politiky cestovního ruchu se jedná dále o podporu statistiky, výzkumu v cestovním ruchu, krizového řízení a bezpečnosti. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky je zřizovatelem příspěvkové organizace CzechTourism, jejímž posláním je koordinovat státní propagaci cestovního ruchu s aktivitami prováděnými podnikatelskými subjekty a rozvíjet střednědobou a aktuální strategii pro marketing produktů cestovního ruchu na domácím i zahraničním trhu. Druhým stupněm řízení cestovního ruchu je krajská úroveň, zastoupená samotnými kraji, jakožto vyššími územními správními celky, do jejichž dikce spadá mimo jiné také schvalování koncepce rozvoje cestovního ruchu na území kraje, zajišťování jejich realizace a kontrola jejich plnění. Dalšími subjekty jsou krajské 33