Bojová vozidla pěchoty

Bojová vozidla pěchoty Navzdory stále většímu důrazu na zavádění obrněných vozidel s kolovým podvozkem si své místo ve výzbroji moderních armád ještě minimálně několik následujících desetiletí udrží i typy pásové. Ty mají až na výjimky nezastupitelné postavení v kategorii bojových vozidel pěchoty (BVP). Jsou obvykle nasazovány ve spolupráci s tanky a na rozdíl od klasických obrněných transportérů, které jsou určeny pouze pro přepravu pěchotního výsadku (ostatně proto se pro ně v zahraničí někdy používá i označení taxi pro bojiště ), slouží BVP jako skutečný bojový prostředek neboli základna převáženého pěchotního družstva. To znamená, že BVP je při plnění úkolu (za pohybu) až do okamžiku vysazení převážených pěšáků schopné organickou výzbrojí bojovat především s živou sílou nebo lehce pancéřovanými prostředky protivníka a i po vysazení týmu mu ve vhodných případech poskytovat palebnou podporu. Odlišné priority a požadavky jednotlivých armád se pochopitelně projevily i na konstrukcích BVP. Tak například starší nebo původní vozidla měla ve většině v bocích nebo na zádi korby střílny, které umožňovaly výsadku používat své ruční palné zbraně. V souvislosti s posilováním balistické ochrany se však dnes toto uspořádání objevuje jen zřídka. Odlišný přístup panoval a panuje v otázce obojživelnosti. Zatímco typy vzniklé v bývalém Sovětském svazu tento požadavek splňovaly vždy, například standardní BVP německé či britské armády mohou překonávat vodní překážky pouze broděním. Je to zapříčiněno jejich podstatně vyšší hmotností, která zase vyplynula z priority lepší pancéřové ochrany. Důležitou kapitolu představuje výzbroj. U typů západního původu je primárně tvořena automatickým kanonem ráže nejčastěji 25 mm až 30 mm (výjimku představuje německý MARDER, francouzský AMX-10P či švédský CV9040), doplněným spřaženým kulometem v otočné věži. K další výzbroji pak obvykle patří protiletadlový kulomet na věži a ve více případech i odpalovací zařízení protitankových řízených střel. Radikálnější přístup k vyzbrojování BVP zvolili ruští konstruktéři. Do značné míry revoluční typ BMP-1 (u nás označovaný jako BVP-1), který se objevil v druhé polovině 60. let, totiž jako hlavní výzbroj využívá tzv. nízkotlaký kanon ráže 73 mm určený pro vystřelování kumulativní a tříštivotrhavé munice s relativně nízkou počáteční rychlostí. Přestože zmíněná munice dokáže ničit některé typy obrněných cílů, boj se silně pancéřovanými tanky byl přenechán řízeným střelám. Zmíněný kanon se však postupem času ukázal v některých ohledech jako ne příliš uspokojivý, a proto další verze BVP-2 již dostala 30mm automatický kanon. Největší průlom do zaběhnuté koncepce výzbroje BVP však přinesl zatím poslední ruský typ BMP-3. Díky speciálnímu 100mm kanonu schopnému vystřelovat i protitankové řízené střely, spřaženému 30mm rychlopalnému kanonu, 7,62mm kulometu a dalším dvěma zbraním stejné ráže v přídi korby se tento typ může ve své kategorii chlubit bezprecedentní palebnou sílou. Na druhou stranu komplikovanost, praktická možnost plného využití tak početné výzbroje a samozřejmě její cena představuje problém. 22

Mezi tradiční světové výrobce bojových vozidel pěchoty se zařadil Singapur. Agilní vojenský průmysl této asi třímilionové země vyvinul relativně lehký a pohyblivý typ BIONIX, který kromě základní verze s otočnou věží a 25mm kanonem existuje i v tomto odlehčeném a pro přepravu vzduchem optimalizovaném provedení bez věže. Jako náhradu zastaralých AMX-10P vyvíjí Francie BVP nové generace VBCI. Bude schopné udržovat operační tempo s moderními tanky LECLERC a na rozdíl od ostatních BVP využívá kolový podvozek. Vzhledem k vysoké pořizovací ceně BVP se stále více výrobců soustřeďuje na modernizaci a vylepšování již zavedených typů. Na snímku typ BMP-2 s novou nízkoprofilovou věží a přídavným pancéřováním. Zvyšování účinnosti výzbroje u BVP z ostatních vyspělých armád se ubírá jiným směrem. Stále dokonalejší systémy řízení palby včetně termovizních zaměřovačů (možnost použití nejen za úplné tmy, ale i v dýmu, prachu nebo v mlze) umožňují rychlejší vyhledávání, spolehlivější identifikaci a přesnější zasažení cílů. Rychlopalné kanony dostávají účinnou stabilizaci a především nové střelivo. I pro zbraně v rážích 25 mm a více jsou dnes běžně k dispozici podkaliberní průbojné křidélky stabilizované střely s oddělitelným pláštěm a stopovkou (jsou všeobecně známy pod anglickou zkratkou APFSDS-T), které byly ještě před relativně nedlouhou dobou doménou především tankových a protitankových kanonů velkých ráží. Aby BVP mohla účinně bojovat s odolnějšími objekty, širokou škálou nepancéřovaných cílů či s živou silou, mají jejich moderní rychlopalné kanony podávací zařízení pro přísun munice ze dvou stran, což dává obsluze možnost okamžité volby ze dvou druhů munice nejčastěji tříštivo-trhavé nebo podkaliberní průbojné. Trend v oblasti automatických kanonů bojových vozidel pěchoty směřuje k postupnému zvyšování ráže z 25 mm na nejméně 30 mm a spíše ještě více. Objevují se však i zajímavé a netradiční konstrukce. Například německá firma Rheinmetall jako první na světě vyvinula rychlopalný středorážový (30mm) kanon RMK 30 v bezzákluzovém provedení, který může být instalován i do lehkých vozidel. Firma CTA International, což je společný podnik francouzského GIATu a britské společnosti BAE Systems, testuje automatický kanon CTWS ráže 40 mm, který je zkonstruován pro střelbu tzv. teleskopickou municí (projektil je 23

Posádky BVP dnes mají k dispozici špičkové elektronické vybavení. Na snímku je zobrazovací jednotka nočního pozorovacího přístroje řidiče vozidla BRADLEY. Úpravou standardních BVP vznikají specializované typy, jako například americké protiletadlové vozidlo M8 LINEBACKER s čtyřnásobným odpalovacím zařízením řízených střel STINGER. plně uložený uvnitř válcové nábojnice, takže je obklopen hnací prachovou náplní). Zavádění stále výkonnějších kanonů a munice u BVP vede konstruktéry na druhé straně k vylepšování jejich odolnosti, takže věčný souboj pancíř versus dělo pokračuje i nadále. Již zavedené typy dostávají přídavné pancéřování, které má zvýšit jejich odolnost proti středorážové munici BVP potenciálního protivníka nebo některým typům ručních protitankových zbraní. Toto přídavné pancéřování by se v odnímatelném provedení mělo objevit i u teprve Pro středorážové automatické kanony BVP je k dispozici průbojná munice s podkaliberními křidélky stabilizovanou střelou s oddělitelným pláštěm a stopovkou, která byla ještě před relativně nedlouhou dobou doménou především tankových a protitankových kanonů velkých ráží. Na snímku je provedení v ráži 30 x 173 mm. vyvíjených typů (například u německého BVP nové generace známého zatím jako SCHUT- ZEPANZER 3) z důvodu snížení hmotnosti při přepravě vzduchem. Nakonec, nikoli však na posledním místě, je nutné zmínit poměrně rychle se rozvíjející oblast vozidlových bojových informačních systémů, které umožní přímé zapojení BVP do připravované koncepce tzv. digitalizovaného bojiště. Možnost přijímání/předávání široké škály informací v reálném nebo takřka reálném čase pak povede k dramatickému zvýšení bojové efektivnosti a současně ke snížení zranitelnosti. Následující přehled přináší stručný popis deseti vybraných a ve výzbroji zavedených BVP. 24

ACHZARIT Netradiční typ, nemající ve světě odpovídající ekvivalent, vychází z odlišné filozofie izraelské armády. Ta v maximální míře preferuje ochranu osob. Proto nikdy nezavedla klasické bojové vozidlo pěchoty vybavené sice poměrně účinnou organickou výzbrojí, ale úrovní pancéřové ochrany nikdy nedosahující standardu tanků. Podle Izraelců příslušejí prakticky veškeré bojové činnosti tankům, zatímco bojová vozidla mají především zabezpečit ochranu převáženého výsadku s tím, že aktivní ochranu a palebnou podporu jim poskytnou tanky. V souladu s touto filozofií vznikl typ ACHZARIT, který vychází z kompletně přestavěného tanku T-54/55. Věž je odstraněna, korba je při výrobě kompletně přepracována a má pozměněné vnitřní uspořádání. Za mimořádně silným čelem korby sedí v jedné řadě vedle sebe řidič, velitel a střelec z kulometu. Přibližně ve středu a pravé zadní části korby je místo pro sedmičlenný výsadek. Ten opouští vozidlo unikátním částečně výklopným obdélníkovým pancéřovaným tunelem, takže jsou vojáci při výstupu z čelního směru kryti vozidlem. Toto řešení umožnila nová a mimořádně kompaktní pohonná jednotka, kterou se konstruktérům podařilo umístit do omezeného prostoru v levé zadní části korby. Úroveň pancéřové ochrany je pečlivě utajována. Kromě základního ocelového pancíře korby je celé vozidlo opatřeno přídavným kompozitovým pasivním pancéřováním. Příď a boky korby jsou údajně vybaveny podobným druhem jako nejmodernější tanky MERKAVA Mk3. Alespoň minimální představu o mohutnosti přídavného pancéřování si lze udělat z údaje o jeho hmotnosti, která se pohybuje okolo 15 tun. Celé vozidlo je navíc navrženo tak, aby jednotlivé konstrukční celky vytvářely okolo prostoru posádky a výsadku další vnitřní ochranné bariéry. Výzbroj vozidla ACHZARIT je určena výhradně pro boj s pěchotou a jejími systémy na kratší vzdálenost a tvoří ji z vnitřku korby zaměřovaný a ovládaný kulometný systém ráže 7,62 mm s denním i nočním zaměřovačem. Na horní ploše korby jsou u třech průlezů umístěny tři další, avšak manuálně ovládané kulomety stejné ráže. Pro zvláštní akce však lze vozidlo vybavit až třemi zmíněnými dálkově ovládanými kulometnými systémy. ACHZARIT je zaveden výhradně ve výzbroji izraelské armády, která jich má v současné době k dispozici několik stovek. Verze: Bližší podrobnosti k tomuto izraelskému typu jsou stále utajovány, takže z takticko-technických údajů je známa pouze přibližná bojová hmotnost 45 t, šířka 3,65 m a výška okolo 2 m. Ví se pouze o dvou verzích. Původně vyráběné provedení ACHZARIT Mk1 má motor o výkonu 478 kw, následná verze Mk2 má vylepšený podvozek a výkonnější motor (625 kw), což mu umožňuje udržovat operační tempo s nejmodernějšími tanky MERKAVA Mk3. AMX 10 Standardní bojové vozidlo pěchoty francouzské armády, které bylo místním průmyslem vyvinuto v druhé polovině 60. let. Do výzbroje bylo zaváděno do roku 1973. Typ AMX-10P má klasické vnitřní uspořádání a v porovnání s ostatními západoevropskými typy stejné kategorie se vyznačuje relativně malými rozměry. To má samozřejmě vliv i na hmotnost, kterou dále snižuje pancéřování z hliníkových slitin. Výsledkem je méně než poloviční hmotnost ve srovnání s německým či americkým typem, což je na druhé straně pochopitelně vykoupeno odpovídajícím snížením balistické odolnosti. Zajímavě je řešená velmi malá otočná dvoumístná věž ve středu korby s externě lafetovanou výzbrojí, kterou tvoří 20mm automatický kanon a spřažený 7,62mm kulomet. Pro hlavní zbraň je k dispozici 760 kusů munice, pro kulomet 2000. Postupem času bylo vylepšeno přístrojové vybavení, takže střelec i velitel mají k dispozici noční zaměřovač. Typ AMX-10P má ochranu před účinky ZHN, k dispozici jsou 4 vrhače zadýmovacích granátů, v bocích korby v prostoru výsadku nejsou střílny ani pozorovací okénka. Pro opouštění vozidla slouží střešní poklopy a především záďová sklopná rampa se dvěma střílnami. Typ AMX-10P, který je kromě francouzské armády zaveden ve výzbroji i v několika dalších zemích, již nesplňuje požadavky na dnešní BVP z hlediska pancéřové ochrany, výzbroje, pohyblivosti i dalších faktorů. Proto Francie intenzivně vyvíjí typ nové generace VBCI, který bude kromě jiného schopný udržovat tempo na bojišti s novými tanky LECLERC. Verze: Na bázi AMX-10P vznikla celá řada variant. Jedná se o velitelské provedení, obrněnou ambulanci, vyprošťovací vozidlo, stíhač tanků s řízenými střelami HOT, nosič radiolokátoru RATAC, mobilní dělostřeleckou pozorovatelnu, mobilní středisko řízení dělostřelecké palby či minometné vozidlo přepravující obsluhu a munici uvnitř korby a táhnoucí 120mm minomet. Zajímavé je provedení AMX-10 PAC90 s 90mm kanonem v otočné věži, které do své výzbroje zavedly jednotky námořní pěchoty Singapuru a Indonésie. Ve zdejším málo únosném terénu se s výhodou uplatňuje nízká hmotnost tohoto typu. Základní TTD typu AMX-10P Posádka:.......................................... 3 + 8 Bojová hmotnost:............................... 14 600 kg Výkon motoru:................................... 221 kw Délka:............................................ 5,9 m Výška:........................................... 2,84 m Šířka:........................................... 2,83 m Maximální rychlost na komunikaci:...................65 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 480 km Překonání vodní překážky:..........................plovoucí 25

ASCOD Typ ASCOD ( Austrian-Spanish Cooperative Development), jak již naznačuje jeho název, vznikl za spolupráce Rakouska a Španělska. Byl vyvinut v první polovině 90. let. V roce 1996 Španělsko objednalo první sérii zahrnující 123 standardních BVP, 21 kusů ve velitelské verzi, jedno vyprošťovací a jedno pozorovací vozidlo. Před nedávnem byla objednána druhá série 167 BVP a 22 kusů ve velitelské verzi. Dalších 112 vozidel nazvaných ULAN se v roce 1999 rozhodlo zakoupit Rakousko. Rakouská verze má motor o větším výkonu (530 kw oproti 441 kw), španělské provedení je zase navíc opatřené přídavnou dynamickou ochranou hlavního ocelového pancíře. Vozidlo má standardní uspořádání. Základní pancéřování čela korby odolává průbojné munici ráže až 14,5 mm vypálené ze vzdálenosti více než 500 m, stupeň balistické ochrany lze poměrně výrazně zvýšit přídavným pancéřováním. Určitou zajímavostí tohoto typu je dvoumístná plně otočná věž, která je z čelního pohledu mírně vyosena na levou stranu od podélné osy vozidla. Toto uspořádání umožňuje, aby velitel výsadku ze své mírně vyvýšené kopule s osmi zasklenými průzory v pravé zadní části korby mohl sledovat situaci i před vozidlem. Ve věži je lafetován automatický kanon ráže 30 mm se stabilizací ve dvou rovinách a s dvojím přívodem celkem 405 kusů munice. S kanonem je spřažen 7,62mm kulomet. K dispozici je digitální systém řízení palby, střelec má denní i noční termovizní zaměřovač a laserový dálkoměr. Vozidlo je standardně vybaveno systémem ochrany proti účinkům zbraní ZHN, protipožárním zařízením a vrhači zadýmovacích granátů. V bocích korby nejsou pozorovací okénka ani střílny pro výsadek. Ten vozidlo opouští stropním obdélníkovým poklopem a především jednokřídlými dveřmi v zádi. Verze: Kromě popsaného bojového vozidla pěchoty existuje i zmíněná verze velitelská, vyprošťovací nebo provedení plnící funkci předsunutého BMP-1/2 Zavedení bojového vozidla pěchoty BMP-1 do výzbroje armády bývalého Sovětského svazu v druhé polovině 60. let přineslo významný přelom v konstrukci obrněné techniky. Díky silné výzbroji mohlo BMP-1 samo poskytovat pěchotě palebnou podporu i ničit řadu cílů na bojišti. Oproti v té době používaným obrněným transportérům se tento typ vyznačoval i lepší pohyblivostí a rychlostí v terénu, vyšším stupněm ochrany i schopností přímé spolupráce s tanky. Vozidlo se vyznačuje nízkou siluetou, čelo korby má značný sklon. V nízké otočné věži je lafetován nízkotlaký kanon ráže 73 mm s hladkým vývrtem hlavně, určený proti lehce pancéřovaným cílům a živé síle. S kanonem je spřažený kulomet ráže 7,62 mm. Pro ničení tanků jsou k dispozici řízené střely 9M14. Počátkem 80. let byl do výzbroje zaveden typ BMP-2, který je od BMP-1 přímo odvozen. Má však odlišnou dvoumístnou věž, ve které je lafetován automatický kanon ráže 30 mm a s ním spřažený 7,62mm kulomet. Na věži je umístěno odpalovací zařízení řízených střel 9M113 KONKURS, kterých je k dispozici celkem 8 kusů, pro kanon se veze zásoba 500 nábojů a pro kulomet 2000. pozorovatelského stanoviště. Výrobci představili i prototypy se dvěma různými věžemi a kanony ráže 105 mm. Kromě třech zmíněných prototypů se uvažuje i o verzi minometné, protiletadlové, protitankové či obrněné ambulanci. Základní TTD typu ULAN Posádka:.......................................... 3 + 8 Bojová hmotnost...................................25,2 t Výkon motoru:................................... 530 kw Délka:............................................ 6,8 m Výška:........................................... 2,65 m Šířka:........................................... 3,15 m Maximální rychlost na komunikaci:...................70 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 500 km Překonávání vodní překážky:.......................... 1,2 m Bojová vozidla pěchoty BMP-1 a BMP-2 se dočkala značného rozšíření ve světě a účastnila se řady ozbrojených konfliktů. BMP-1 byl pod označením BVP-1 licenčně vyráběn v Československu, typ BMP-2 v Indii a opět v Československu jako BVP-2. Verze: Kromě základního provedení BMP-1 vznikla celá řada verzí a odvozených variant. Pro ilustraci lze uvést verze vyráběné nebo vyvinuté bývalým československým průmyslem. Kromě základního typu to byla velitelská verze BVP-1K a bojové průzkumné vozidlo BPzV. Kombinací podvozku BVP-1 a věže z kolového transportéru OT-64 s 14,5mm a 7,62mm kulometem vznikl obrněný transportér OT-90. Na jeho základě vznikly odvozené a speciální verze velitelské pracoviště VP-90, vyprošťovací vozidlo VPV, dílna technické pomoci DTP-90, odsunové zdravotnické vozidlo OZ-90, sanitní ambulance AMB-S, dělostřelecká pozorovatelna DP-90, samohybný výbušný odminovač SVO, zdrojové vozidlo ZV-90 a samohybný 120mm minomet PRAM-S s prodlouženým podvozkem. Typ BMP-2 (BVP-2) se vyráběl ve velitelské verzi a ruské stroje posledních výrobních sérií s přídavným pancéřováním mají označení BMP-2D. Základní TTD typu BVP-2 Posádka:.......................................... 3 + 7 Bojová hmotnost:...................................14,1 t Výkon motoru:................................... 220 kw Délka:............................................ 6,7 m Výška:........................................... 2,25 m Šířka:........................................... 3,15 m Maximální rychlost na komunikaci:...................65 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 580 km Překonání vodní překážky:............................ plovoucí 26

BRADLEY M2 (M3) Standardní BVP americké armády zaváděné do výzbroje od roku 1981. Vedle bojového vozidla pěchoty M2 existuje téměř identický typ M3 pro ozbrojený průzkum u obrněných jednotek, který nemá střílny a veze větší zásobu munice na úkor snížení počtu členů výsadkového družstva o dvě osoby. Pancéřování korby i věže je hliníkové, čelo a boky korby zesiluje vrstvený pancíř. V dvoumístné otočné věži je lafetován automatický kanon ráže 25 mm a spřažený 7,62mm kulomet. Na levém boku věže se nachází zdvojené odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely TOW. Pro kanon se převáží zásoba 900 kusů munice (M3 má k dispozici 1500 kusů), pro kulomet je BMP-3 Typ vyvinutý v druhé polovině 80. let a do výzbroje ruské armády zaveden na počátku 90. let. Kromě toho, že se jedná o nejsilněji vyzbrojené BVP na světě, vyznačuje se i netradičním vnitřním uspořádáním. Kompletní pohonná jednotka včetně palivových nádrží a trysek hydrodynamického pohonu se totiž nachází v zádi korby pod podlahou prostoru pro výsadek a v obou bocích zádě korby. Dva příslušníci výsadkového družstva sedí na obou stranách přídě, kde ovládají pohyblivé 7,62mm kulomety (prostor řidiče je uprostřed). Hlavní výzbroj je soustředěna v nízké otočné dvoumístné věži a zahrnuje 100mm kanon, který umožňuje střelbu běžnou tříštivo-trhavou municí i odpalování speciálních, laserem naváděných protitankových řízených střel s dosahem až 4000 m. S kanonem je spřažen další automatický 30mm kanon a 7,62mm kulomet. Pro 100mm kanon je vezena zásoba 22 kusů klasické munice a tři řízené střely, 500 kusů pro kanon ráže 30 mm a 6000 nábojů pro tři kulomety. Typ BMP-3 je vybaven automatizovaným systémem řízení palby, střelec má k dispozici kombinovaný denní/noční zaměřovač i laserový dálkoměr. Korba BMP-3 je vyrobená z kombinovaného ocelového a hliníkového pancíře a je rozdělena na čtyři části. Hlavní přepravní prostor pojme 5 osob výsadku (další dva ovládají příďové kulomety) a je přístupný dvěma rozměrnými výklopnými stropními panely a dvěma jednokřídlými dveřmi v zádi vozidla. Kromě Ruska je BMP-3 zavedeno ve výzbroji Ukrajiny, Kuvajtu, Spojených arabských emirátů, Jižní Koreje a Kypru. Verze: Exportní tropikalizované provedení pro obě země Perského zálivu je vybaveno francouzskými termovizními zaměřovači. Ruským výrobcem připravená vylepšená verze BMP-3M se vyznačuje především zlepšenými bojovými schopnostmi (nové řízené střely, munice pro kanony, vylepšené zaměřovače) a úrovní ochrany (přídavné pancéřování). Odvozením od základního provedení vzniklo velitelské vozidlo BMP-3K, typ BMP-3F optimalizovaný pro jednotky námořní pěchoty, vyprošťovací vozidlo BREM-L či prototypy stíhačů tanků s řízenými střelami, průzkumného vozidla nebo samohybného minometu. Základní TTD typu BMP-3 Posádka:.......................................... 3 + 7 Bojová hmotnost:...................................18,7 t Výkon motoru:................................... 368 kw Délka:............................................ 7,2 m Výška:............................................ 2,3 m Max. rychlost na komunikaci:.......................70 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 600 km Překonání vodní překážky:..........................plovoucí k dispozici 4200 kusů a kromě dvou řízených střel v odpalovacím zařízení je uvnitř vozidla uloženo pět dalších střel, resp. 10 kusů u M3. Kromě americké armády je BRADLEY zaveden ještě ve výzbroji Saúdské Arábie. Verze: V roce 1986 přešla výroba na nepříliš odlišné verze M2A1/M3A1 a o dva roky později na výrazněji vylepšené verze M2A2/M3A2 se zesíleným pancéřováním. V jeho důsledku se zvýšila hmotnost o 7 t, což bylo kompenzováno silnějším motorem o výkonu 441 kw (oproti 368 kw u starších provedení). Nejnovější verze M2A3/M3A3 se oproti předcházejícím vyznačuje řadou dalších a podstatných vylepšení. Kromě dalšího zlepšení odolnosti se jedná hlavně o špičkové elektronické vybavení s novým digitálním systémem řízení palby, termovizním zaměřovačem 2. generace, plně otočnou nezávislou pozorovací jednotkou velitele s TV kamerou a termovizním systémem 2. generace. K typům odvozeným od BVP M2A3 patří vozidlo pro vyhledávání a označování cílů pro nepřímou palbu dělostřelectva M7 (BRADLEY FIST) a vozidlo protivzdušné obrany M8 LINEBACKER s čtyřnásobným odpalovacím zařízením řízených střel STINGER. Na základě podvozku BVP BRADLEY vznikl nosič nástaveb M993, který tvoří základ raketometu MLRS, dále existuje velitelské vozidlo M4, vozidlo pro vedení elektronického boje XM5, ambulance a vozidlo pro evakuaci raněných z bojiště. Základní TTD typu M2A3 Posádka:............................................ 3 + 6 Bojová hmotnost:.....................................32,8 t Výkon motoru:..................................... 441 kw Délka:............................................. 6,55 m Výška:................................ 2,6 m (po střechu věže) Šířka:............................................... 3,3 m Maximální rychlost na komunikaci:.....................60 km/h Dojezd na komunikaci:............................... 400 km Překonání vodní překážky:............................plovoucí 27

CV 90 DARDO Nové a v současné době pro italskou armádu sériově vyráběné BVP má za sebou skutečně dlouhou cestu. Vývoj byl zahájen na přelomu 70. a 80. let. První prototypy byly k dispozici v roce 1986, v následujícím pětiletém období byly do konstrukce promítnuty připomínky italské armády, a pak následovalo ještě delší období jednání a odkladů podpisu objednávek a zahájení sériové výroby. Výsledkem celého procesu bylo to, že italská armáda převzala první sériové stroje až v roce 2002. DARDO má klasické uspořádání, standardní pancéřování z hliníkových slitin lze zesílit přídavnými ocelovými nebo keramickými bloky. Vozidlo má systém ochrany proti ZHN, který je integrován do klimatizace. Na rozdíl od ostatních nových BVP se Italové na základě poznatků z mírových akcí v Somálsku a Bosně rozhodli pozorovací průzory a střílny v prostoru výsadku i nadále ponechat. Výzbroj je umístěna v dvoumístné otočné věži a zahrnuje 25mm automatický kanon, se kterým je spřažen 7,62mm kulomet. Na obou bocích věže je instalováno odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW. Pro kanon je k dispozici 400 kusů munice a pro kulomet 500 nábojů. S přepravou dalších řízených střel uvnitř vozidla se nepočítá. DARDO, které je zavedeno pouze ve výzbroji italské armády, má moderní systém řízení palby, střelec používá denní/noční stabilizovaný zaměřovač s laserovým dálkoměrem. Zajímavá je praxe italské armády, kdy je velitel vozidla současně velitelem výsadku a také s ním opouští vozidlo. Proto poté, co velitel sesedne z vozidla, přecházejí jeho úkoly na střelce. Verze: Žádná další verze než BVP se nevyrábí, uvažuje se o minometném vozidle, velitelské a zdravotnické verzi, nebo o vozidle palebné podpory s 60mm automatickým kanonem. Typ vyvinutý na základě požadavků švédské armády na přelomu 80. a 90. let. První sériové kusy CV 9040 byly dodány koncem roku 1993 a výroba stále pokračuje. Vozidlo se vyznačuje vysokým stupněm balistické ochrany (čelo korby údajně odolá munici ráže až 23 mm), velmi dobrou pohyblivostí a výkonným 40mm kanonem s dlouhou hlavní. Z něj vypálená munice typu APFSDS-T dokáže ve vzdálenosti jednoho kilometru probít ocelový pancíř o tloušťce okolo 120 mm. Denní/noční zaměřovač střelce s laserovým dálkoměrem umožňuje boj (za použití příslušné munice) i s některými typy nízkoletících letadel. Na základě CV 9040 (velká fotografie na str. 22) byl vyvinut exportní typ CV 9030 (viz snímek). Ten se kromě změn na podvozku a motoru o výkonu 500 kw vyznačuje především upravenou věží s 30mm automatickým kanonem, který je doplněn nezbytným 7,62mm spřaženým kulometem. Pro kanon je k dispozici 400 kusů munice. Modulová koncepce dává potenciálnímu uživateli možnost volby například z několika typů zaměřovačů, systémů řízení palby, komunikačních prostředků a k dispozici je i přídavné pancéřování. Korba (i věž) obou typů má ocelové pancéřování a v jejích bocích nejsou žádné střílny. Výsadek opouští vozidlo dvoukřídlými dveřmi na zádi. Typ CV 9030 zavedlo do výzbroje Norsko a objednalo jej Finsko a Švýcarsko. Původní CV 9040 používá pouze Švédsko. Verze: Vylepšenými zaměřovači, bojovým vozidlovým řídicím a informačním systémem i možností instalace přídavného pancéřování je charakterizována nová verze CV 9040B. Od základního provedení CV 9040 byla odvozena protiletadlová verze CV9040 AAV, velitelské vozidlo CV90 FCV, vyprošťovací vozidlo CV90 ARV a předsunutá mobilní pozorovatelna CV90 FOV. Na podvozku BVP byl postaven prototyp vozidla palebné podpory se 105mm kanonem, lehký tank se 120mm kanonem a nosič dvouhlavňového 120mm minometného věžového kompletu AMOS. Od typu CV 9030 bylo odvozeno vyprošťovací a velitelské vozidlo, které se příliš neliší od svých protějšků na bázi CV 9040. Základní TTD typu CV 9040 Posádka:.......................................... 3 + 8 Bojová hmotnost:...................................22,9 t Výkon motoru:................................... 405 kw Délka:............................................ 6,7 m Výška:............................................ 2,5 m Šířka:............................................ 3,2 m Maximální rychlost na komunikaci:...................70 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 500 km Překonání vodní překážky:............................ 1,5 m Základní TTD typu DARDO Posádka:.......................................... 2 + 7 Bojová hmotnost:...................................23,5 t Výkon motoru:................................... 382 kw Délka:............................................ 6,7 m Výška:............................................ 2,6 m Šířka:............................................ 3,0 m Maximální rychlost na komunikaci:...................70 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 600 km Překonání vodní překážky:............................ 1,5 m 28

MARDER Standardní typ německé armády, který byl do výzbroje zaveden před více než 30 lety. Jeho vývoj probíhal v 60. letech, sériová výroba začala v roce 1970. Při konstrukci MARDERu byl položen důraz na rychlost, pohyblivost v terénu, odolnost a vytvoření co nejlepších podmínek pro převážené družstvo při dlouhodobých akcích. Externí uložení hlavní výzbroje mimo prostor dvoumístné věže nezatěžuje vnitřek bojového prostoru hlukem ani spalnými plyny. Negativním důsledkem tohoto řešení je vysoká silueta vozidla. Ve věži lafetovaný kanon ráže 20 mm má k dispozici zásobu 1250 kusů munice, pro spřažený kulomet ráže 7,62 mm je k dispozici 5000 ran. Většina vozidel má na pravé straně věže poblíž průlezu velitele instalované odpalovací zařízení protitankových řízených střel MILAN. Původní verze tohoto vozidla disponovala ještě jedním 7,62mm kulometem, externě lafetovaným v zadní části vozidla a dálkově ovládaným z prostoru WARRIOR Standardní BVP britské armády, které má za sebou relativně dlouhý vývoj. Prvotní specifikace na nový typ byly zformulovány počátkem 70. let, avšak první sériové stroje se do výzbroje dostaly až začátkem roku 1987. WARRIOR má klasické uspořádání, pancéřování korby je z hliníkových slitin, zatímco u dvoumístné otočné věže použili konstruktéři ocel. Ve věži je lafetovaný automatický 30mm kanon se zásobou 250 kusů munice a spřažený 7,62mm kulomet s 2000 ranami. Střelec i velitel mají k dispozici denní/noční (noktovizní) zaměřovače. Vozidlo je vybaveno ochranou proti účinkům ZHN, protipožárním zařízením a 8 vrhači zadýmovacích granátů. V bocích korby nejsou pozorovací okénka ani střílny pro výsadek. Ten vozidlo opouští rozměrnými záďovými dveřmi. Typ WARRIOR prošel válkou v Perském zálivu, pro kterou dostal přídavné pancéřování. V současné době britská armáda uvažuje o modernizaci tohoto typu, v rámci které by kromě jiného mělo být vozidlo vybaveno novým zbraňovým systémem. Verze: Britské ozbrojené síly kromě základního BVP používají velitelskou verzi, vyprošťovací a opravárenské vozidlo, velitelské vozidlo pro dělostřeleckou baterii a dělostřelecké pozorovací vozidlo. Celkem bylo pro Velkou Británii vyrobeno více než 780 WARRIORů všech verzí, dalších 250 bylo ve verzi DESERT WARRIOR dodáno Kuvajtu. Tato verze je upravena pro provoz v pouštních podmínkách a má americkou otočnou věž s 25mm kanonem, 7,62mm kulometem a dvěma vypouštěcími zařízeními protitankových řízených střel TOW. Nejnovější, pro export vyvinutá (a zatím sériově nevyráběná) verze WARRIOR 2000 se vyznačuje novým vrstveným pancéřováním, novou otočnou věží s 30mm automatickým kanonem, digitálním systémem řízení palby a termovizním zaměřovačem. výsadku. Jeho příslušníci mohli používat i dvě střílny v každém boku korby. Externí kulomet byl později ze všech vozidel odstraněn, střílny u poslední verze vzaly za své při instalaci přídavného pancéřování. Avšak již i v základním provedení je MARDER považován za velmi dobře chráněný typ, především z přední polosféry vzhledem k mimořádnému sklonu čela korby. Celkem bylo vyrobeno více než 2100 kusů těchto BVP, a to výhradně pro německou armádu. MARDER i navzdory svému stáří představuje rychlý a pohyblivý typ. Na druhou stranu má nedostatečnou palebnou sílu a již zmíněnou vysokou siluetu, která spolu s hmotností velmi omezuje přepravitelnost vzduchem. Verze: Provedení MARDER 1 A1 dostalo vylepšené noční noktovizní pozorovací přístroje/zaměřovače a podávací systém kanonu pro dva druhy munice. Verze A2 již má termovizní zaměřovače a vylepšený podvozek. Provedení MARDER 1 A3, na které byly upraveny obě zmíněné starší verze, dostalo navíc přídavné pancéřování korby i věže. Na základě zkušeností z mírových misí je menší počet vozidel upravován na verzi MARDER 1 A5 s výrazně zlepšenou ochranou proti minám. Podvozek BVP MARDER byl použit jako nosič protiletadlového systému ROLAND a radiolokátoru na výsuvné plošině. Základní TTD typu MARDER 1 A3 Posádka:.......................................... 3 + 6 Bojová hmotnost:.................................... 34 t Výkon motoru:................................... 441 kw Délka:........................................... 6,79 m Výška:........................................... 2,99 m Šířka:........................................... 3,24 m Maximální rychlost na komunikaci:...................75 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 520 km Překonání vodní překážky:............... bez přípravy do 1,5 m Základní TTD typu WARRIOR Posádka:.......................................... 3 + 7 Bojová hmotnost:...................................25,9 t Výkon motoru:................................... 405 kw Délka:........................................... 6,34 m Výška:........................................... 2,79 m Šířka:............................................ 3,0 m Maximální rychlost na komunikaci:...................75 km/h Dojezd na komunikaci:............................. 630 km Překonání vodní překážky:............................ 1,3 m Foto: autor, Boeing, Bofors, GIAT, Oerlikon Contraves, Raytheon 29