MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Vítězslav Straka Zhodnocení dosavadních průzkumných prací v oblasti ložiska uhlovodíků Uhřice Jih a jejich aplikace při posuzování využitelnosti ložiska na PZP Rešeršní část k bakalářské práci Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaromír Leichmann Dr. Brno 2012

Obsah Úvod... 2 1. Geografické vymezení oblasti... 3 2. Přehled geologické stavby studované oblasti... 4 2.1. Český masív... 4 2.1.1. Krystalinikum... 4 2.1.2. Paleozoický sedimentární obal... 4 2.1.3. Platformní sedimenty autochtonní jury... 5 2.1.4. Platformní sedimentální výplň neogenní předhlubně... 5 2.2. Nasunuté vnější Karpaty... 5 2.2.1. Okrajové flyšové pásmo pouzdřanská jednotka... 6 2.2.2. Ţdánický příkrov... 6 3. Geologická stavba hodnocené oblasti... 7 4. Historie průzkumu přírodních uhlovodíků... 10 4.1. Geofyzikální průzkum... 10 4.2. Vrtný průzkum... 12 5. Hodnocení dosavadních výsledků průzkumu... 14 6. Posouzení hodnocené oblasti pro vyuţití PZP... 15 Literatura... 16 1

Úvod Předmětem mé bakalářské práce je stručné zhodnocení dosavadních výsledků vyhledávacího průzkumu na ropu a zemní plyn na struktuře Uhřice Jih a posouzení vyuţitelnosti loţiska pro stavbu podzemního zásobník plynu. 2

1. Geografické vymezení oblasti Oblast je geologicky vyznačována jako jihovýchodní svahy Českého masívu. Z geografického hlediska patří Středomoravským Karpatům a to orografickým celkům Litenčická pahorkatina, Ţdánický les, Kyjovská pahorkatina, Níţkovská pahorkatina a Moutnická pahorkatina. Nachází se na listech základních map 1 : 25 000 M 33 107 C c (Ţdánice) M 33 106 D d (Dambořice) M 33 106 D c (Šitbořice) Ve sledovaném území se nadmořské výšky pohybují v rozmezí 200 400 m. Charakterizuje je svaţitý terén. Nejvyšší kóty jsou ve Ţdánickém lese (okolo 400 m). Na celém území na povrch vystupují ţdánicko-hustopečské vrstvy. Klimaticky území náleţí do kontinentálního podnebí s malým mnoţstvím sráţek. 3

2. Přehled geologické stavby studované oblasti Geologicky je území označováno jako struktura Dambořice - Uhřice. Na stavbě jihovýchodních svahů Českého masívu se podílejí: Český masív a nasunuté vnější Karpaty. Celkovou stavbou území se ve své knize zabývá Chlupáč et al. (2002). 2.1. Český masív 2.1.1. Krystalinikum Ve studované oblasti je krystalinikum součástí brunovistulika. Z genetického hlediska zde vystupuje plutonický a metamorfovaný komplex. Horniny plutonického komplexu jsou samostatnou magmatickou formací Českého masívu. Po intruzi a tuhnutí byly postiţeny druhotnými přeměnami. Ve většině případů docházelo k silnému drcení a pukání. K metamorfovanému komplexu řadíme silně metamorfované světlé ruly. Vystupují v západní části nesvačilského příkopu. Některé systémy vrás nasvědčují tomu, ţe hlavní fáze proběhla před intruzí plutonitů. (Benada, 1984) 2.1.2. Paleozoický sedimentární obal Paleozoikum východně od Drahanské vrchoviny je rozděleno na několik velkých příčných ker. Od S k J to jsou měnínská, nesvačilská, šlapanická, moravského krasu, drahanská a hornomoravského úvalu. (Dvořák, 1978) Za nejstarší vrstevní sled jsou povaţována bazalní klastika ve facii Old-red. Jedná se o světle šedé, rudě aţ fialově zbarvené arkózové pískovce aţ slepence. Svrchní partie klastik jsou značně navětralé. Tato bazalní klastika byla zjištěna vrty například Uhřice 1, Dambořice 1, Jeţov 2, Ţarošice 1. (Adámek, 1987) Ve středním devonu začíná karbonátová sedimentace. Na hranici devon karbon dochází k přechodu do typicky flyšových sedimentů spodního karbonu. Vrt Ţarošice 1 zastihl karbonátové souvrství o mocnosti 400 m. Jedná se o jílovité dolomity, šedé a tmavošedé vápence. Při nové transgresi dochází koncem visé v západní části nesvačilské kry k nasedání myslejovického souvrství na vápence říčské. Jsou tvořeny kuţelem hrubozrnných slepenců. 4

Svrchní karbon byl zastiţen například vrty Ţarošice 1 a Dambořice 1. V oblasti nesvačilského příkopu plynule navazuje sedimentace svrchního karbonu na souvrství myslejovické. 2.1.3. Platformní sedimenty autochtonní jury Mezozoikum je ve studované oblasti zastoupeno jurskými sedimenty. Leţí v podloţí autochtonního oligocénu a nasedají transgresívně nebo zlomově na paleozoikum popřípadě krystalinikum Českého masívu. Jurské sedimenty jsou zde zaklesnuty pod východním okrajovým zlomem nesvačilského příkopu a směrem do centra příkopu jsou pozdější pojurskou erozí vytvarovány do podoby erozních reliktů. Z oblasti nesvačilského příkopu, především z Uhřic, Němčiček a Nikolčic je ověřeno členění jurských sedimentů na grestenské souvrství, nikolčické klastické souvrství, vranovické karbonáty, mikulovské slínovce a kurdějovské vápence. (Adámek, 1987) 2.1.4. Platformní sedimentální výplň neogenní předhlubně V zájmovém území jsou pod příkrovem ţdánické jednotky rozšířeny vrstvy vnitřního okraje předhlubně. Jejich usazení proběhlo při poslední transgresi moře ve spodním miocénu. Bazální klastika jsou představována hrubozrnnými pískovci, obsahující často valouny křemene s úlomky hornin podloţního autochtonu. Ve vrcholných partiích předsterciérních elevací nebyly ověřeny. Je to pravděpodobně způsobeno přesunutím ţdánické jednotky. Jmenované sedimenty byly ověřeny vrty Kobeřice 1 (720 800 m) a Kobeřice 2 (1020 1090 m). Vrt Kobeřice 2 zastihl šedé, nazelenalé, téměř nevápnité jílovce a prachovce s lokálními polohami jílovců. (Brzobohatý, 1986) 2.2. Nasunuté vnější Karpaty 5

2.2.1. Okrajové flyšové pásmo pouzdřanská jednotka Bylo zastiţeno v blízkosti studované oblasti pouze vrtem Těšany 1. Potvrzena na základě dvou vrtných jader a výplachovými úlomky. Jedná se o šedohnědé, prachovité, vápnité jílovce s výraznou makrofaunou. Podle vývoje vrstev se zřejmě jedná o ekvivalent pouzdřanského souvrství - vápnitý vývoj. (Thonová et al., 1980) 2.2.2. Ždánický příkrov Ţdánická jednotka je členěna na podmenilitové souvrství, menilitové vrstvy, ţdánickohustopečské vrstvy Podmenilitové vrstvy jsou tvořeny pestrými vrstvami silně vápnitých jílů a jílovců. Místy se objevují čočkovité polohy a proplástky hrubozrnných slídnatých pískovců a organodetritických pískovců resp. slepenců. Menilitové vrstvy jsou povaţovány za vůdčí litologický komplex. Budovány jsou tabulkovitými hnědými, bělavě navětrávajícími křemitovápnitými jílovci s prouţky prouţky hnědých rohovců. Typicky jsou v jílovcích zastoupeny zbytky rybí fauny a jsou charakteristické vysokým podílem organické hmoty. Ţdánicko-hustopečské vrstvy jsou v našem území převáţně vázány na synklinální pásmo mezi vnějším okrajovým na JZ a čejčsko-zaječským antiklinálním pásmem na SV. S podloţními menilitovými vrstvami jsou spojeny plynulým přechodem, místy však bylo zjištěno přerušení sedimentace. (Thonová, 1971) 6

3. Geologická stavba hodnocené oblasti Ropo-plynové loţisko Uhřice Jih se nachází na severních svazích nesvačilského příkopu, jihovýchodně od loţiska Dambořice, kde reliéf krystalinika a paleozoických sedimentů pozvolně upadá do centrální části příkopu. Je vázaná na bazální písčitý komplex sedimentů jury, tzv. grestenského souvrství. Klastické sedimenty bezprostředně nasedají na erodovaný povrch karbonských sedimentů, tvořenými pískovci a jílovými břidlicemi. Písčitý komplex čočkovitého tvaru původně představoval pravděpodobně pláţové těleso. Ze SZ je zřejmě omezeno tektonicky a z ostatních stran hranicí vyklinění, případně erozní hranicí. Maximální mocnost písčitého komplexu je kolem 130 m. Kolektorskou horninou loţiska jsou slabě vápnité aţ nevápnité, středně aţ hrubozrnné křemenné pískovce. Typická je přítomnost drobných valounů bílého křemene. Místy, zejména na bázi komplexu, je moţné horninu označit za slepence. Zrna křemenného pískovce jsou poměrně dobře opracovaná. Pískovce většinou obsahují málo tmelu a jsou slabě zpevněné. (Bošácký et al., 2009) Geologická stavba oblasti byla v poslední době podrobně popsána v četných zprávách a výpočtech zásob, týkajících se především blízkých loţisek Uhřice, Dambořice, Uhřice u Kyjova - Jihovýchod a vlastního loţiska Uhřice - Jih, proto v podrobnostech odkazuji na uvedené. (Bittner, 2007), (Sovius, 2008), (Adámek et al., 1989) Oblast nesvačilského příkopu, na jehoţ severovýchodním svahu se loţiskový objekt nachází, představuje velmi komplikovanou strukturu v rámci JV svahů Českého masivu. Je výraznou depresní strukturou s osou zhruba kolmou k dnešnímu okraji jihovýchodních svahů Českého masivu. Jsou v něm zastoupeny sedimenty od staršího paleozoika aţ po mladší terciér. Paleozoické patro dosahující mocností aţ 2 500 m je představováno terestrickými sedimenty na bázi, ve vyšší části profilu pak karbonátovým platformním vývojem převáţně devonského stáří, který vertikálně přechází do flyšové sedimentace kulmského vývoje karbonu. Sedimentace paleozoika je ukončena svrchnokarbonskou molasou (namur). Neoidní patro, jehoţ mocnosti jsou v podélném i příčném profilu příkopem značně proměnlivé, je představováno sedimenty mezozoika, starším a mladším terciérem. Převáţná část autochtonních sedimentů je v prostoru příkopu překryta příkrovovými jednotkami Západních Karpat, přesunutými přes hlavní část příkopu ve štýrské fázi alpinského vrásnění. Vznik příkopové stavby je kladen do spodní jury, ve spojitosti s riftogenní alpinskou tektonikou. Bazální souvrství jury, tzv. grestenské souvrství, patří mezi nejvýznamnější horniny z pohledu přítomnosti dobrých kolektorských hornin, vhodných pro akumulaci 7

přírodních uhlovodíků (křemenné pískovce a slepence) a bylo zmíněnou tektonikou nejvíce postiţeno. To pak vytvořilo příznivé podmínky pro vznik loţiskových pastí, především na severovýchodním svahu příkopu. Kromě zmíněného souvrství jsou zde vyvinuty ještě i vyšší litostratigrafické formace, kterými jsou nikolčické vrstvy, vranovické karbonáty a mikulovské slínovce. Po ukončení jurské sedimentace došlo ve svrchní juře k obnovení pohybů na hlavních zlomových liniích a dotvoření severovýchodního svahu příkopu rozpadem na dílčí kry podél poklesových zlomů. V závěrečné fázi křídy došlo při postupném výzdvihu Českého masivu k regresi senonského moře, coţ způsobilo rychlou denudaci na predisponovaných směrech, na něţ byla vázána rozsáhlá říční síť a to vedlo ke vzniku výrazného erozního údolí kaňonovitého typu. V paleogénu zasáhla tuto oblast rozsáhlá transgrese. Na bázi byl pak značně členitý a hluboký kaňon vyplněn nevytříděnými hrubými klastiky, která směrem do nadloţí přecházejí do komplexu černošedých laminovaných prachovců. Na svazích příkopu docházelo rovněţ k sedimentaci jílovců a prachovců s laminami a vloţkami pískovců. Paleogenní transgrese se opakovaly v několika cyklech a jednotlivé cykly odráţející kolísání mořské hladiny lze spojovat s faciálními změnami paleogenních sedimentů. Nejvýznamnější transgrese postihla oblast nesvačilského příkopu na rozhraní středního a spodního eocénu. S touto transgresí je spojována i změna průběhu osy příkopu. Svrchnoeocénní aţ spodnooligocénní sedimentace je představována monotónními šedohnědými, proměnlivě vápnitými jílovci aţ prachovci, jen místy při bázi s polohami klastických hornin. Svrchní části paleogenních sedimentů byly strţeny sunoucími se karpatskými příkrovy a sedimenty, hlavně spodního oligocénu, vytváří často dílčí šupiny na bázi ţdánického příkrovu. V mělčí části nesvačislkého příkopu se v podloţí ţdánického příkrovu vyskytuje v menších mocnostech spodní miocén (převáţně karpat, případně i niţší členy profilu) představovaný jílovci s četnými polohami mělkovodních aţ jezerních klastických sedimentů. (Bittner, 2007) Komplikovaná geologická stavba celé oblasti nesvačilského příkopu je zjevná jak z rozsáhlých výsledků vrtního průzkumu, tak a i ze všech seizmických měření, především z 3D seizmických měření. Zájmová oblast je překryta seizmickým blokem 3D Uhřice, měřeným v letech 1994-1995. (Berka, 2005) Ve všech seizmických profilech je patrná přítomnost reflexů různých diskontinuit diskordancí mezi jednotlivými komplexy sedimentů, jak mezi stratigrafickými stupni, tak i v rámci nich, především pak v paleogénu. Mnohdy je velmi problematické přisoudit vybraný reflex konkrétní hranici mezi jednotlivými komplexy sedimentů a jednoznačně korelovat tuto 8

plochu v rámci širší oblasti. Významnou roli v tomto sehrávají i početné opakující se erozní pochody. Prostor sledované oblasti tedy náleţí oblasti severovýchodního svahu Nesvačilského příkopu a je v těsném sousedství s jiţ známými loţisky Dambořice, Uhřice a Uhřice u Kyjova - Jihovýchod. V období svrchní křídy rozsáhlá říční síť vytvořila v oblasti severních svahů nesvačilského příkopu několik menších bočních údolí. Sledované území se nachází v elevační pozici mezi tzv. dambořickým a ţarošickým údolím. Loţisková struktura má částečně charakter struktury typu pohřbeného pahorku, erozivně vymodelovaného v křídě a počátkem paleogénu. Severní hranici loţiska tvoří patrně zlomová plocha. Těsnění struktury zabezpečují nadloţní eocenní jílovce aţ prachovce a na zlomové ploše sedimenty karbonu. Úloţné poměry loţiskových hornin jsou málo zřetelné, pouze podle ojedinělých náznaků zvrstvení lze usuzovat na úklon vrstev kolem 20 (vrstvy stoupají k SZ). Tektonické porušení loţiskových hornin je nepatrné, zcela ojediněle byly pozorovány na odebraných jádrech šikmé pukliny s proměnlivým úklonem, někdy vyhojené kalcitem, jindy otevřené bez výplně. (Bittner, 2007) 9

4. Historie průzkumu přírodních uhlovodíků 4.1. Geofyzikální průzkum V zájmové oblasti byly historicky provedeny všechny metody geofyzikálního průzkumu. Hlavní roli však jednoznačně představuje seizmika. (Berka, 2005) Severovýchodní svah nesvačilské deprese se jiţ od počátku průzkumných prací jevil jako velmi perspektivní území. Proto uţ jedny z nejstarších 2D seismických profilů měřených metodou SRB byly změřeny v této oblasti začátkem 70. let. Síť 2D profilů pak byla postupně zahušťována v průběhu 70. a 80. let. Profily byly měřeny dynamitovou i vibroseisovou technologií s různým stupněm překrytí (6x 48x). Avšak ani relativně hustá síť 2D profilů nedokázala zachytit a zobrazit velmi sloţitou a komplikovanou strukturní stavbu oblasti se strmými svahy kaňonu a erozními plochami. (Bittner, 2007) Mnohem přesnější představu o oblasti nám dala aţ interpretace 3D seismického měření, které bylo v okolí loţisek Uhřice a Dambořice změřeno na přelomu let 1993 a 1994. Ještě lepší pochopení souvislostí pak přineslo spojení tří bloků 3D seismiky v nesvačilské depresi do bloku jednoho. (Berka, Piškula, 2008) Obr. 1: 3 D pohled na loţisko Uhřice - jih Zdroj: KOSTELNÍČEK, P. a J. BERKA. Ložisko Uhřice - jih. 2001. 10

Obr. 2: 3 D pohled na SV svah Nesvačilského příkopu Zdroj: KOSTELNÍČEK, P. a J. BERKA. Ložisko Uhřice - jih. 2001. Vlastní struktura se na seismickém obrazu jeví jako amplitudově velmi výrazný, pravděpodobně jurský relikt leţící na vrcholu karbonského hřbetu táhnoucího se zhruba ve směru vrtů Uhřice-7 - Uhřice-51 Uhřice-10. Jurský pokryv hřbetu zabránil jeho erozi. Ve směru Z V, má struktura značné převýšení. Seizmická charakteristika základních interpretovaných rozhraní: Báze příkrovu: Interpretaci ztěţuje kapsovité naduřování menilitových a podmenilitových vrstev pod ţdánicko - hustopečskými vrstvami a začleňování paleogenních šupin do příkrovu. Předtercierní reliéf: Velmi sloţité erozní rozhraní, jehoţ průběh bylo moţno podrobněji zmapovat aţ po interpretaci 3D měření. V nejkomplikovanějších místech (zvláště kolem okraje příkopu) ve strmých erozních svazích jsou moţná i variantní řešení. Mezi dvěma údolími, kobeřickým na severu a ţarošickým na východě, eroze vymodelovala hřbet se dvěma větvemi. První větev probíhá zhruba po spojnici vrtů Kobeřice-2 Uhřice-27 k jihozápadu a druhá větev zhruba po spojnici vrtů Kobeřice-2 Uhřice-7 Uhřice-10 k jihovýchodu. Zájmová struktura se nachází na konci výraznější části druhé větve. Nedá se vyloučit, ţe povrch jury se na struktuře nachází o fázi výše nad výrazným reflexem, a pak by mohla být 11

struktura pokryta ještě i zbytkem mikulovských slínovců, které mají podobný seismický obraz jako paleogenní výplň. Povrch jury: Jurská platforma byla velmi silnou erozí rozbita do erozních trosek, které se zachovaly především zaklesnuté pod zlomovými plochami. Velký vliv na příčné rozčlenění jury měla boční údolí (v těchto místech hlavně kobeřické a ţarošické), ale i menší erozní údolí, která rozčlenila jurský povrch na menší erozní bloky. Podobné erozní údolí např. odděluje loţiska Uhřice a Dambořice a podle našeho předpokladu i loţisko Dambořice od struktury s projektovaným vrtem Uhřice-57. Ke sloţitosti strukturního povrchu jurských hornin přispěla i rozdílná odolnost mikulovských slínovců a vápenců v profilu jury vůči erozi. (Berka, Piškula, 2008) 4.2. Vrtný průzkum V širší oblasti Uhřic byl vyhlouben značný počet vrtů. V nejbliţším okolí zkoumaného objektu byly vyhloubeny vrty Uhřice - 8 a 21, kterými bylo objeveno plynové loţisko Uhřice, dále pak průzkumné vrty Uhřice - 2, 9, 14, 15, 39 a 42, k nimţ v poslední době přibyly ještě zásobníkové vrty v prostoru loţiska Uhřice, označené Uh-Z-1 aţ Uh-Z-8. První z vrtů zde vyhloubených byly zaměřeny především na vyhledávání elevačních struktur v povrchu karbonátového vývoje paleozoika. Hned prvním vrtem Uhřice - 2 došlo k objevu akumulace ropy s plynovou čepicí v hloubce kolem 2500 m. Rozsah struktury byl dále potvrzen vrty Uhřice - 8, 9, 14, 15 a dalšími vzdálenějšími vrty. Ukázalo se však, ţe i přesto, ţe těmito vrty byly zastiţeny strukturně příznivé a sycené partie karbonátů, kolektorské vlastnosti karbonátů jsou natolik špatné, ţe pro vlastní těţbu ropy a plynu bylo moţno vyuţít pouze vrt Uhřice - 2. Tato akumulace ropy a plynu je dnes prakticky vytěţena (Berka, Piškula, 2008). Druhým úkolem všech uvedených vyhloubených vrtů bylo zároveň ověřování litologického vývoje paleogénu a vyhledávání loţiskových pastí v jeho profilu, příp. v juře (i kdyţ přítomnost jury nebyla v počátečním stadiu průzkumu v oblasti vůbec známa), a tak vrtem Uhřice - 8 bylo objeveno loţisko plynu nazvané Uhřice. (Kostelníček, 2001) Loţiskový objekt tvořený převáţně hrubozrnnými křemennými pískovci s velmi dobrými kolektorskými vlastnostmi, byl vrtem zastiţen v mocnosti 110 m v hloubce okolo 1800 m, jeho rozšíření pak bylo dále ověřováno vrty Uhřice - 21, 39 a 42. Stratigrafické zařazení loţiskového objektu bylo poměrně dlouho problematické a bylo vyjasněno aţ v průběhu podrobného průzkumu těsně přiléhajícího ropného loţiska Dambořice. Loţiskový 12

objekt je nyní řazen do jury a představuje bazální sedimenty jurské sedimentace pláţového a bariérového typu (grestenské arenitové souvrství). Vlastní loţisková past pak vytváří poloklenbovitou strukturu, vzniklou při jednom ze zlomů porušujících prostor severovýchodního svahu nesvačilského příkopu a byla částečně v její jiţní části zerodovámi před usazením paleogenních sedimentů. Po částečném odtěţení plynu ( cca 2/3 těţitelných zásob ) bylo rozhodnuto o konverzi loţiska na podzemní zásobník plynu a bylo zde vyhloubeno celkem 8 zásobníkových vrtů, z nichţ pouze vrt Uhřice-Z-1 skončil v prostoru mimo loţiskového objektu, kdyţ zastihlo vodní zápolí ropného loţiska Dambořice. Zbývajícími vrty byly potvrzeny předpokládané záměry, tzn. zastiţeno předpokládané rozšíření objektu, jeho mocnost i příznivý vývoj jeho kolektorských vlastností. V současné době jsou vrty určené pro provoz PZP vystrojeny a provozovány. 13

5. Hodnocení dosavadních výsledků průzkumu Vrtným průzkumem zaměřeným na vyhledávání akumulací ropy a plynu na severovýchodním svahu nesvačilského příkopu byla nalezena dvě loţiska přírodních uhlovodíků. První bylo navrtáno v roce 1984 vrtem Uhřice 8. Pro výpočet zásob uhlovodíků loţiska Uhřice - Jih byla zvolena metoda numerické simulace. Podstatou této metody je vytvoření modelu loţiska, který pozůstává ze statického (geologického) modelu a dynamického (simulačního) modelu. Statický model definuje geometrii loţiska, petrofyzikální vlastnosti loţiskové horniny, sycení kolektoru loţiskovými médii, tlakové poměry, atd. Jedním z výstupů statického modelu je objem jednotlivých loţiskových médií, čili tento model představuje výpočet zásob objemovou metodou. Dynamický model pak postihuje proudění loţiskových médií, vývoj loţiskového tlaku, produktivitu jednotlivých sond, atd. Dynamický model je představován soustavou matematických rovnic, které popisují všechny dynamické děje v loţisku během jeho těţby. Základní fyzikální popis dynamických dějů v loţisku je dán rovnicemi zachování hmoty (materiálová bilance) a rovnicemi proudění vícefázového média horninovým prostředím. Řešení těchto soustav rovnic vyuţívá údaje statického modelu a těţební a tlaková data. Porovnáním simulovaných výsledků těţby se skutečnou historií těţby a tlaků je model dolaďován a upřesňován tak, aby simulace plně odpovídala skutečnému stavu loţiska. Toto ladění modelu vede k upřesnění geologických zásob uhlovodíků v loţisku, řešení jeho tvaru a reţimu loţiska. Odladěný model je pak pouţit k prognóze těţby ropy a plynu z loţiska, jejíţ výsledek poskytuje poměrně přesnou a podloţenou informaci o výši vytěţitelných zásob ropy a plynu. (Kostelníček, Losík, 1986) Na loţisku Uhřice - Jih bylo postupně odvrtáno 11 vrtů a je k dispozici dostatek údajů k vytvoření jak statického, tak i dynamického modelu a proto byla metoda numerické simulace upřednostněna před objemovým výpočtem. Z dostupných dat je znám tvar a mocnost loţiska, kontakt ropa - voda a ropa - plyn, fyzikální vlastnosti kolektoru a loţiskových médií. Kromě toho je k dispozici dostatečně dlouhá historie těţby, která umoţňuje naladit simulační model tak, aby co nejvíce odpovídal skutečné situaci v loţisku. (Hrubý 2009) 14

6. Posouzení hodnocené oblasti pro využití PZP Pro vytvoření matematického modelu bylo vyuţito programu Petex. Samotné matematické simulace prováděl na pozadí program Eclipse 100, který byl propojen s programem Petrel. Vhodnost hodnocené oblasti pro vyuţití PZP byla ověřena matematickým modelováním. Cílem simulačních prací na ropoplynovém loţisku Uhřice Jih bylo upřesnění dalších těţebních moţností loţiska a zároveň vypracování prognózy pro budoucí vyuţití jako PZP. Kolektorská hornina má celkově velmi dobré fyzikální vlastnosti, jak propustnost, tak i pórovitost. Vrtem Uh57 bylo loţisko zastiţeno mocností 116 m, z nichţ 77 m zastihlo ropné pásmo. Podobné výsledky byly dosaţeny i vrty Uh 60, 61, 62, 64, 65, 69, 74,75,76, 83. Na základě výsledků matematického modelování by se plynová čepice měla postupně konvertovat na PZP. (Zákopčan, 2010) 15

Literatura Chlupáč, I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Nakladatelství Akademie věd ČR, 436 str., ISBN 80-200-0914-0 Benada, S. (1984): Zhodnocení dosavadního průzkumu loţisek v krystaliniku v úseku střed jihovýchodních svahů Českého masívu, stanovení obecných zákonitostí v jejich rozmístění a doporučení další průzkumné činnosti. MS MND Hodonín, 21 str. Dvořák, J. (1978): Geologie paleozoika v podloţí Karpat jihovýchodně od Drahanské vrchoviny. Nafta a plyn, 23 str. Adámek, J. (1987): Geologické poznatky o stavbě mezozoika úseku jih jihovýchodních svahů Českého masívu. MS MND Hodonín, 21 str. Brzobohatý, J. (1986): Předběţný průzkum rajonu Kobeřice Milešovice. MS MND Hodonín, 29 str. Thonová, H. et al., (1980): Závěrečná zpráva o hlubinném strukturním vrtu Těšany 1. MS MND Hodonín, 34 str. Thonová, H. (1971): Zhodnocení průzkumných prací oblasti nesvačilského příkopu. MS MND Hodonín, 59 str. Bošácký et al. (2009): Loţisková simulace konverze ropoplynového loţiska Uhřice Jih. Euro-geologic a.s. Bratislava, 30 str. Bittner, R. (2007): Výpočet zásob uhlovodíků loţiska Uhřice Jih. MS MND Hodonín, 25 str. Berka, J. (2005): 3D seismické měření v Nesvačilském příkopu. MS MND Hodonín, 5 str. Bittner, R. (2007): Výpočet zásob uhlovodíků loţiska Uhřice Jih. MS MND Hodonín, 25 str. 16

Berka, J., Piškula M. (2008): Těţební průzkum loţiska ropy a plynu Uhřice Jih. MS MND Hodonín, 26 str. Kostelníček, P., Berka, J. (2001): Prezentace - Loţisko Uhřice Jih. MS MND Hodonín, 14 str. Kostelníček, P. (2001): Projekt geologických prací Uhřice 57. MS MND Hodonín, 13 str. Kostelníček, P., Losík, L. (1986): Operativní výpočet zásob zemního plynu a ropy loţiska Uhřice oligocen. MS MND Hodonín, 24 str. Hrubý, J. (2009): Petrofyzikální analýza ropo-plynového loţiska Uhřice Jih. Euro-geologic a.s., Bratislava, 30 str. Zákopčan, M. (2010): Matematické modelování loţiska Uhřice Jih. MS MND Hodonín, 49 str. Sovius, P. (2008): Výpočet zásob zemního plynu loţiska Uhřice 1. MS MND Hodonín, 18 str. Adámek et al. (1989): Operativní posouzení stavu zásob uhlovodíků (Uhřice východ) v prostoru vrtů Uhřice - 17 a Uhřice 26. MS MND Hodonín, 25 str. Berka, J. (2005): 3D seismické měření v Nesvačilském příkopu, MS MND Hodonín, 5 str. 17