CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Informační technologie a zdravotní postižení

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Informační technologie a zdravotní postižení Vladimír Zdražil Vedoucí práce: Mgr. Vladislava Závrská Olomouc 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci 14. 3. 2016 Vladimír Zdražil

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat především Mgr. Vladislavě Závrské, vedoucí mé práce, za odborné vedení, vstřícnost a ochotu. Rovněž děkuji Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D., svým spolužákům, kamarádům a dalším osobám nápomocných při realizaci této práce.

Obsah Úvod... 9 1. Osoba se zdravotním postižením... 11 1.1. Bariéry v životě osoby se zdravotním postižením... 12 1.2. Statistický přehled o zdravotně postižených osobách v České republice... 14 2. Vymezení informačních komunikačních technologií v návaznosti na jejich využití osobou se zdravotním postižením... 19 2.1. Informační a komunikační technologie... 19 2.2. Asistivní technologie... 20 2.3. Telemedicína a ehealth... 22 2.4. Specifika využití informačních komunikačních technologií osobou se zdravotním postižením... 24 3. Možnosti využití informačních komunikačních technologií u osob se zdravotním postižením... 27 3. 1. Osobní počítač... 27 3.1.1. Microsoft Windows... 28 3.1.2. Apple OS X... 30 3. 2. Tablet a mobilní telefon... 31 3. 2. 1. Blitab... 32 3. 3. Motion senzory... 33 3. 4. 1. Eye-Tracking... 33 3. 4. 2. Kinect... 34 3. 4. Nositelná elektronika, wearables... 35 3. 5. Virtuální inteligentní hlasoví asistenti... 36 3. 6. Nová využití informačních komunikačních technologií... 37 Diskuze... 39 Závěr... 41 Bibliografický seznam... 43 Seznamy přídavných položek zařazených v hlavním textu... 47 Anotace... 49

Úvod Lidé se zdravotním postižením představují přes 10 % populace České republiky a podobně tomu je i v zahraničí. Zdravotní postižení pro tyto osoby představuje určité větší či menší omezení v provádění běžných úkonů. Toto omezení mohou kompenzovat informační a komunikační technologie, které se se svými funkcemi mohou stát užitečným nástrojem v pomoci při provádění těchto úkonů. Využití různých forem informačních a komunikačních technologií může být prospěšné v několika rovinách života osoby se zdravotním postižením, a to v rovině pracovního uplatnění, trávení volného času, zvýšení soběstačnosti i zlepšení psychické a fyzické stránky. V konečném důsledku využití informačních a komunikačních technologií může vést k celkovému zlepšení životní situace osoby se zdravotním postižením. Cílem absolventské práce je pomocí kompilace popsat možnosti využití informačních a komunikačních technologií u osob se zdravotním postižením, jakožto jedné z cílových skupin sociální práce. Definicí ukotvit osobu se zdravotním postižením a objasnit její situaci v České republice. V návaznosti na to vymezit informační a komunikační technologie s jejich přesahem pro možnosti využití jejích funkcí osobami se zdravotním postižením. V českém prostředí se touto tématikou využití informačních a komunikačních technologií odborníci velmi nezabývají a je k němu směřován pouze nízký počet dostupné odporné literatury. Z tohoto důvodu čerpám zejména ze zahraniční literatury. Díky ní jsem mohl teoreticky ukotvit i nejnovější dostupná zařízení a služby. Metodu kompilace volím s ohledem na cíl práce. Principem kompilace je systematické shrnutí dostupných informací, názorů a pohledů na problematiku zvoleného tématu. Výsledek kompilace je přehled a zhodnocení problematiky s obsahovým přínosem v dané oblasti (Dobšíková 2014). Tato práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola definuje osoby se zdravotním postižením i s popisem jejich situace v České republice. V návaznosti na ni druhá kapitola vymezuje pole působnosti informačních a komunikačních technologií s jejich přesahem do problematiky zdravotního postižení a potažmo i zdravotnictví. Třetí z hlavních kapitol popisuje jednotlivé druhy zařízení, služeb a pomůcek, které osoby se 9

zdravotním postižením mohou využít ke zlepšení své životní situace a usnadnění úkonů běžného dne. 10

1. Osoba se zdravotním postižením Tato práce, jak již bylo v úvodu zmíněno, se zabývá skupinou osob se zdravotním postižením. Z tohoto důvodu je nutné tuto skupinu pro další užití teoreticky ukotvit. Tato kapitola čerpá ze stejných zdrojů, jakých jsem využil ve své bakalářské práci 1. Informace v ní jsou totožné, a proto jsou ve stejné formě obsažené i v této absolventské práci. Současné pojetí osob se zdravotním postižením staví na holistickém pojetí jakožto stavu tělesné, duševní a sociální pohody (Krhutová 2010: 53, cit. Dle WHO 2008). Pojem zdravotní postižení a osobu se zdravotním postižením definuje světová organizace ICF - International Classification of Functioning, Disability and Health (ICF 2015) jako všeobjímající termín pro snížení zdravotní kondice, limitaci úkonů a omezení na základě zdravotního stavu. Postižení je chápáno jako negativní aspekt mezi jedincem se zdravotním postižením a jeho prostředím. Dle výzkumu WHO z roku 2011 (WHO 2011) je za osoby se zdravotním postižením označováno patnáct procent světové populace, to je více než miliarda lidí, což je pětiprocentní nárůst od roku 1970. Z tohoto vyplývá zvyšující se počet osob, které trpí určitou formou zdravotního postižení nebo jeho kombinací. Je to jednak dáno demografickými faktory a také změnou fungování společnosti. Jedním z těchto důvodů je stárnutí populace a sním související vyšší riziko zdravotních potíží potažmo následného postižení. Další proměnou je celosvětové navýšení chronických (někdy označováno jako populačních) nemocí jako diabetes (cukrovka) a onemocnění kardiovaskulárního systému. Menší podílem jsou zastoupené osoby se zdravotním postižením získaným na základě zdravotního úrazu (pracovní úraz, oběti přírodních katastrof, dopravní nehody) (WHO 2011). Definice zdravotní postižení popisuje jako zhoršení zdravotního stavu jedince, které je většinou dlouhodobé až trvalé. Jedná se o určitou odchylku ve zdravotním stavu člověka. Zdravotní postižení může být vrozené, počínajíc od narození dítěte a dále postižení získané. Mezi těmito dvěma formami je zásadní rozdíl mající vliv na adaptaci jedince ve společnosti a to zejména z psychické stránky osobnosti. Dle Novosáda (2011) se psychika osoby s vrozeným postižením vyvíjí rozdílně v porovnání s osobami se zdravotním postižením získaným až v průběhu života. Osoba s vrozeným postižením si je od svého počátku vědoma svého znevýhodnění. Podle toho se přizpůsobila svým 1 Kapitola 1.1. Osoba se zdravotním postižením. Zdražil V. Využití informačních technologií u osob se zdravotním postižením. Olomouc, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: http://theses.cz/id/f3fvu2/ 11

možnostem a dle své zkušenosti ví, co může očekávat, a jaké možnosti může využít s ohledem na své dovednosti. Osoba s vrozeným (brzy získaným) postižením mívá k dispozici více času a podpory k postupné adaptaci na svou současnou situaci a přijetí sebe sama. Na druhou stranu osoba, které se náhle změní její zdravotní stav a s ním i její dosavadní životní situace, nemá tuto možnost postupné adaptace. Jedná se o náhlý tlak na lidskou psychiku, kdy postižení znamená zásah do dosavadního průběhu života a omezení jeho aktivit a příležitostí. Tato skutečnost se projeví ve všech aspektech života a vede ke změně postojů osoby s postižením i jejího okolí. Přizpůsobení se této nové životní situaci je vysoce individuální a souvisí se samotnou osobností i prostředím, které napomůže vzniklý problém zvládnout (Novosád 2011: 112). Krhutová (2010) zmiňuje sociální aspekt zdravotního postižení ve společnosti. Společnost vnímá jedince se zdravotním postižením jako nenormální jev a odchylku od běžného popisu člověka. Zejména laické vnímání těchto osob je spojováno se slovem nemocný. Toto vnímání rozděluje zdravotně postiženého na dvě kategorie a to jako jedince a zadruhé fenomén zdravotního postižení. Odborníci a profesionálové vnímají zdravotně postiženého jedince jako jeden celek, z důvodu nerozdělitelnosti těchto složek. Mezi odborníky se řadí jak zdravotní doktoři, tak i sociální pracovníci, vědci a například i IT pracovník nebo programátor pracující s touto skupinou osob (Krhutová 2010). V české legislativě je tato definice konkrétnější. Ustanovení 67 zákona č. 435/2004 Sb., O zaměstnanosti (Zákon č. 435/2004 Sb.) definuje osobu se zdravotním postižením na základě uznaného posudku či potvrzení orgánu sociálního zabezpečení do tří kategorií: a) invalidními ve třetím stupni, b) invalidními v prvním nebo druhém stupni, c) zdravotně znevýhodněnými 1.1. Bariéry v životě osoby se zdravotním postižením Se zdravotním postižením může souviset určité omezení v jednom či více aspektech života jedince. Níže obecně popíši konkrétní oblasti, kterých se toto omezení týká. V další kapitole na základě dostupných šetření konkretizuji situaci v České republice. Každý z uvedených aspektů lze totiž považovat za proměnnou ovlivňující využití informačních komunikačních technologií u těchto osob. 12

1.1.1. Nižší dosažené vzdělání Dle dostupných statistik mají osoby se zdravotním postižením nižší dosažené vzdělání. S vyšším stupněm vzdělání taktéž razantně klesá jejich procentuální zastoupení. Přístupnost vzdělání závisí na environmentální dostupnosti a bezbariérovosti studijních programů těchto institucí (WHO 2011). 1.1.2. Zaměstnanost a finanční stránka Společně s nižší mírou dosaženého vzdělání souvisí i nižší procentuální zaměstnanost osob se zdravotním postižením, a i když jsou tyto osoby zaměstnané, vydělávají v poměru méně (WHO 2011). Stát na tuto skutečnost reaguje pomocí příspěvků na zaměstnávání těchto osob dané zákonem č. 435/2004 Sb., O zaměstnanosti a dalšími prvky aktivní politiky zaměstnanosti. Osoby se zdravotním postižením mají zvýšené výdaje na potřeby spojené s jejich formou postižení. Jedná se zejména o potřebu pomoci druhé osoby či nutnost využití asistivních technologií (Zákon 435/2004 Sb.). 1.1.3. Zvýšená závislost a snížená společenská angažovanost Osoby se zdravotním postižením jsou velmi často závislé na pomoci druhé osoby. Určitá část z nich také pobývá v nějaké ze sociálních služeb. Z těchto skutečností může plynout snížená sebe odpovědnost a míra autonomie jedince. Tito jedinci se stýkají s často neměnnou skupinou lidí, zejména blízkých a ocitají se v segregaci od širší společnosti a kulturního dění (WHO 2011). 1.1.4. Zdravotní stav Lidé se zdravotním postižením jsou s ohledem na formu zdravotního znevýhodnění ohroženi dalšími následky jejich postižení. Tato ohrožení reflektují již výše zmíněné nižší vzdělání, finanční stránka a závislost na pomoci druhé osoby. Osoba se zdravotním postižením se tímto ocitá v takzvaném sekundárním ohrožení. Jejich zdravotní stav je závislý na přístupnosti zdravotní rehabilitace, zdravotních a kompenzačních pomůcek, formě stravování, hygieně ale i na aspektu psychickém. Tyto osoby mohou být taktéž limitovány v určitých zdravotně prospěšných aktivitách majících za následek sníženou kvalitu života (WHO 2011). 13

1.2. Statistický přehled o zdravotně postižených osobách v České republice S ohledem na mnou zvolené cílové skupiny zmíním statistické zastoupení osob se zdravotním postižením v České republice. Využiji u toho poslední dostupná data z výběrového šetření osob se zdravotním postižením, které realizoval Český statistický úřad společně s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, z roku 2013. Tyto informace poskytnou potřebný přehled o zastoupení osob se zdravotním postižením v České republice a doplní údaje k předchozí kapitole o bariérách v životě osoby se zdravotním postižením. Z výsledků výběrového šetření osob se zdravotním postižením z roku 2013 (Český statistický úřad 2013) vyplynulo, že z celkového počtu obyvatel České republiky 10 514 272 bylo 1 077 673 osob se zdravotním postižením. Toto číslo znamená 10,2 % z celku, neboli jednoduše řečeno, že každý desátý občan trpí určitou formou zdravotního postižení. Z hlediska pohlaví mírně převyšovaly ženy s 52,4 % oproti mužům se 47,6 %, rozdíl tedy činí 4,8 %. Z hlediska věkového rozvržení a přehlednosti poslouží nejlépe následující tabulka. Tabulka č. 1: Věkové složení obyvatelstva ČR se zdravotním postižením 0 14 let 64 307 15 29 let 65 143 30 44 let 109 947 45 59 let 206 891 60 74 let 333 211 75 + 298 174 Tabulka č. 1: Věkové složení obyvatelstva ČR se zdravotním postižením (Český statistický úřad 2013) Z tabulky vyplývá, že s přibývajícím věkem se zastoupení osob se zdravotním postižením zvyšuje. Nejpočetněji zastoupenou věkovou skupinou je věková kategorie 60 74 let. Vzrůstající tendence výskytu zdravotního postižení je nejviditelnější v zlomu od kategorie 45 59 let, kdy se počet osob se zdravotním postižením, oproti předchozí kategorii 44 let a méně, takřka zdvojnásobuje (Český statistický úřad 2013: 7 9). Dosažené vzdělání je dalším z faktorů, které zdravotní postižení přímo ovlivňuje. Vzdělání je také jedním z mála pravděpodobnostních ukazatelů například informatické gramotnosti a schopnosti práce s počítačem. Z šetření (Český statistický úřad 2013: 10 13) vyplývá, že nejčastějším dosaženým vzděláním je základní vzdělání. Následující tabulka 14

konkrétně rozděluje nejvyšší dosažené vzdělání osob se zdravotním postižením v návaznosti na jejich věk. Tabulka č. 2: Vzdělání osob se zdravotním postižením Věk Bez základní Střední bez Střední Vyšší Vysokoškolské Není Celkově vzdělání maturity s maturitou odborné známo 15 29 14 197 31 048 6 226 9 814 490 1 793 1 574 65 143 30 44 18 512 21 441 27 471 24 720 1 611 10 399 5 792 109 947 45 59 10 409 49 362 61 380 46 839 3 200 16 820 18 879 206 891 60 74 8 959 78 278 102 302 75 411 3 926 22 246 42 090 333 211 75 + 5 254 103 894 57 597 56 033 2 451 20 692 52 253 298 174 Celkem 57 332 284 024 254 975 212 818 11 678 71 950 120 589 1 013 366 Tabulka č. 2: Vzdělání osob se zdravotním postižením (cit. Český statistický úřad 2013: 11) Z šetření (Český statistický úřad 2013: 14 19) dále vyplývá, že nejčastěji zastoupenou skupinou v oblasti rodinného stavu osob se zdravotním je stav ženatý/vdaná zastoupena 40,8 %. Tento údaj může nastínit domácí prostředí těchto osob, ze kterého lze dále odhadovat finanční stránku, potřebu péče od partnera či potřebné využití formy sociální služby. V úzké návaznosti na rodinný stav je forma bydlení. Nejčastější formou je zastoupeno bydlení v běžném bytě, které se objevilo v 80 % dotázaných. Další využívanou formou bydlení byl bezbariérový byt s 6,7 %. Zbytek osob se zdravotním postižením využívá nějakou formu sociální služby. Ekonomická aktivita osob se zdravotním postižením je jedním z prvků aktivní i pasivní sociální politiky zaměstnanosti. Vláda České republiky tuto situaci reflektuje v několika státních dokumentech a je zakotvena i v zákonech (Zákona č. 435/2004 Sb.). Zákon č. 435/2004 Sb., O zaměstnanosti (Zákon č. 435/2004 Sb.) jmenuje několik forem zaměstnávání osob se zdravotním postižením jako je například chráněné pracovní místo a příspěvky s ním spojené. Tato finanční pomoc státu umožňuje vytvoření pracovního místa s potřebným přizpůsobeným vybavením a (asistivními) pomůckami, které mohou být díky tomuto příspěvku pořízeny. V šetření (Český statistický úřad 2013: 20 22) je podstatné zejména zastoupení nezaměstnaných osob, a to 14 690. Dále lze z výzkumu vyčíst znatelně nižší zaměstnanost osob se zdravotním postižením v poměru ke zbytku obyvatel. Typy zdravotního postižení jsou dle výzkumu (Český statistický úřad 2013: 25 29) v populaci osob se zdravotním postižením zastoupeny následovně. Nejčastěji zastoupenou kategorií jsou osoby s vnitřním zdravotním postižením zabírající 41,9 % celku, druhou 15

nejpočetnější skupinou jsou osoby s tělesným postižením 29,2 %. Zbývající kategorie, duševní, mentální, zrakové a sluchové postižení, jsou zastoupeny již s výrazně nižším procentuálním rozptylem 8,5 5,1 %. Podstatným údajem je také skutečnost, že ve více jak 79,7 % se jedná o zdravotní postižení získané po čas života například nemocí, úrazem či ve spojení s vysokým věkem. Osoby s vrozeným zdravotním postižením jsou zastoupeny 9,4 %. V návaznosti na typy zdravotního postižení byly zkoumány dopady zdravotního postižení na aspekty života osob se zdravotním postižením. Z výzkumu (Český statistický úřad 2013: 33 35) vychází omezení zejména v oblastech mobility, vedení domácnosti, sebeobsluhy a orientace. Nejčastěji zmiňované je omezení mobility v 23,49 % dotázaných, výrazné omezení také vyplývá v příjmu informací s 8,07 % a omezení komunikačních schopností s 8,40 %. Z těchto omezení mohou při nedostatečné kompenzaci vznikat bariéry mezi jedincem a společností a vést až k sociální izolaci. Z hlediska cíle práce považuji za důležité zmínit výsledky výzkumu (Český statistický úřad 2013: 32 33) na odpovědi potřeby zdravotní pomůcky. Výzkum se zaměřil pouze na tři kategorie, a to na možnosti žádnou pomůcku nepotřebuje, má odpovídající pomůcku a má nevyhovující pomůcku. Z výzkumu 45 % dotázaných osob shledává pomůcku jako nepotřebnou, což je mírně vyšší poměr oproti osobám, které shledávají pomůcku jako potřebnou v 39 %. Dále 46 827 osob, které představují menšinové zastoupení s 2,2 %, shledává svoji pomůcku jako nevyhovující. Největší potřebu nové vyhovující pomůcky shledávají osoby se sluchovým postižením s 13,4 % a osoby se zrakovým postižením se 7,6 %. Důvody v jednotlivých kategoriích ve výzkumu zkoumány nebyly. Potřeba pomoci a péče přímo závisí na formě zdravotního postižení a také jeho míry. Tyto faktory přímo ovlivňují míru soběstačnosti a s tím související potřebu pomoci druhé osoby, služby či kompenzační a jiné pomůcky. Soběstačnost přímo souvisí s kvalitou života (Český statistický úřad 2013: 35 39). Z výzkumu (Český statistický úřad 2013: 39) vidíme, že 31,4 % osob se zdravotním postižením potřebuje pomoc druhé osoby v míře několika hodin denně a využívají ji zejména osoby se středně těžkým postižením. Celodenní pomoc (až 12h/den) potřebuje 13,6 % osob převážně se středním a těžkým zdravotním postižením. 10,6 % představují osoby nesoběstačné v kategoriích těžké a velmi těžké zdravotní postižení, které vyžadují nepřetržitou (24 hodin/den) pomoc druhé osoby (Český statistický úřad 2013). 16

Osoby s lehkou formou zdravotního postižení a nízkou závislostí na pomoci druhé osoby představují potenciál pro využití asistivních technologií a jiných kompenzačních pomůcek, které mohou napomoci až k úplné soběstačnosti těchto osob a nezávislosti na pomoci druhé osoby. 2 2 Tato kapitola je převzatá z mé bakalářské práce (1.1. Osoba se zdravotním postižením). 17

2. Vymezení informačních komunikačních technologií v návaznosti na jejich využití osobou se zdravotním postižením V následujících podkapitolách vymezím informační a komunikační technologie jako takové a doplním oblasti jejich působnosti v návaznosti na jejich využití v oblasti zdravotního postižení. Zmíním také specifika a důvody, díky kterým jsou tyto technologie pro osoby se zdravotním postižením prospěšné a proč pro ně představují potenciál pomoci. 2.1. Informační a komunikační technologie Informační a komunikační technologie (ICT) prostupují několik aspektů běžného dne člověka ve společnosti. Přitom, že se jejich rozmach datuje jen do několika let zpět, je jejich dopad na společnost nevídaný. Dnes zastávají několik úloh v oblasti práce, volného času, zdělávání, administrativě a podobně. Jejich využívání znamená pro člověka značné usnadnění běžných úkonů a tím značně šetří čas i vynaložené úsilí. Jejich vlastnosti a funkce tvoří významný potenciál pro zlepšení života osob se zdravotním postižením. Tento potenciál tkví také ve vytvoření inkluzivní společnosti, která napomáhá aktivní účasti osob se zdravotním postižením v podílení se na veškerém dění v ní. K tomuto směřování je nutné zavést určité normy, odrážející potřeby jednotlivých druhů zdravotního postižení (Klíčové prvky politiky EU [on-line]). Lopúchová a Krajčí (2014) také shledávají informační a komunikační technologie jako nástroj pro předcházení i odstranění negativního dopadu zdravotního postižení. ICT lze jako nástroj využít díky jejich vlastnostem a funkcím. ICT jsou poměrně složitým systémem získávání, vyhodnocování a předávání informací mezi jednotlivými zařízeními, které jedinec využívá ve svůj prospěch. Významnou částí ICT je rozšíření funkcionality v oblasti komunikace. Nejznámější formou této komunikace je internet a na něj návazné služby. Internet značně rozšiřuje funkcionalitu ICT zejména o možnost napojení na centrální systém. Této funkcionality může být využito při potřebě sběru dat od osoby se zdravotním postižením k profesionálovi či terminálu k dalšímu vyhodnocení. Vyhodnocená data mohou sloužit k zajištění funkcionality podpůrného softwaru. Software může být naprogramován tak, aby kompenzoval znevýhodnění daného zdravotního postižení a umožnil tak dané osobě co nejkomfortněji zařízení využívat. Díky nepřebernému množství ICT zařízení, které dokáží svými senzory a čidly sledovat své 19

okolí, jsou tyto funkce možným prostředkem ke kompenzaci bariéry zdravotního postižení (Lopúchová, Krajčí 2014: 1 15). 2.2. Asistivní technologie Dle Lhotské, Kužílka a Štěpánkové (2013) lze dále dělit informačních technologie s ohledem na související požadavky a funkční vlastnosti. Proto vznikl termín Asistivní technologie 3 (AT). Termín asistivní technologie se začal používat v posledním desetiletí v návaznosti na rozvoj informačních technologií a jejich funkcích. Pojem asistivní technologie vyjadřuje nástroj, který může osoba sama využívat bez potřeby pomoci další osoby. Veškerá funkcionalita tohoto nástroje by měla být přizpůsobena i s ohledem na jeho údržbu a jedinec by měl sám dokázat tento nástroj plně využívat za všech okolností. Pojem asistivní technologie se tedy liší od pojmu asistenční. Slovo asistenční vyjadřuje určitý proces výkonu. Konkrétněji se jedná o výkon asistující osoby, ale i asistenčního psa. Pojem asistenční může být využit i k označení nástroje či pomůcky, ale k jejichž využití je nutné pomoci druhé osoby (Lhotská, Kužílek, Štěpánková 2013: 3). Cook a Polgar (2015) definují AT jako technologie, vytvořené/designované speciálně pro osoby se zdravotním postižením, které těmto osobám rozšíří, nebo zcela nahradí funkce omezené zdravotním postižením. Zároveň ale dodávají, že i běžně dostupná zařízení směřovaná běžné populaci, mohou být taktéž osobám se zdravotním postižením užitečné. Tento dodatek odůvodňují příkladem informačních a komunikačních technologií (osobních počítačů), které poskytují nespočet funkcí, a které mohou být přizpůsobeny potřebám konkrétního postižení (Cook, Polgar 2015: 13 14). Lhotská, Kužílek a Štěpánková (2013) používají volnější definici. Dle nich asistivní technologie představují jakékoliv moderní technologie ve formě nástroje, zařízení i ve virtuální formě software a systémy, které osoba se zdravotním postižením využívá za účelem zlepšení, udržení či nahrazení přirozené funkční schopnosti. Tím mají asistivní technologie osobě se zdravotním postižením usnadnit běžné úkony dne, zvýšit jeho samostatnost a soběstačnost a tím celkově zlepšit kvalitu života těchto osob. Asistivní technologie jsou tedy konkrétně hardwarová vybavení, komplexní systémy i jedno-účelná zařízení jako senzory a čidla, které ve spojení se softwarem napomáhá osobě se zdravotním postižením (Lhotská, Kužílek, Štěpánková 2013: 4). Seifert (2014) tento pojem ukotvuje tvrzením, že asistivní technologie jsou takové, které splňují odbornou definici slova 3 Někdy je taktéž využíváno označení technologie přístupnosti. 20

technologie a zároveň napomáhají osobě se zdravotním postižením ve zvládání potřebných úkonů, ve kterých jsou z hlediska zdravotního postižení omezeni (Seifert 2014). Regec (2014) tuto definici konkretizuje a vymezuje tři odvětví využití asistenčních technologií. Prvním odvětvím jsou asistenční technologie, jejichž účelem je napomáhání ve zvládání činností a úkonů, které by osoba bez jejich využití zvládala s potížemi, nebo tohoto úkonu nebyla schopna. Adaptační AT slouží jako kompenzace bariér souvisejících se zdravotním postižením. Rehabilitační AT napomáhají k osvojování nových schopností a dovedností (Regec 2014: 27). Lane a kol. (2015) definují specifikum potřebné pro efektivní využití AT osobami se zdravotním postižením. Základem je orientace ve specifických potřebách konkrétních forem zdravotního postižení. V tomto ohledu je směrodatná spolupráce vývojářů s profesionály. Mezi tyto profesionály patří lékaři, zdravotní konzultanti, psychologové, sociální pracovníci i studenti, kteří se podílí na výzkumech na univerzitní půdě nebo ve spolupráci s komerční firmou. Díky této spolupráci jsou vymezeny konkrétní požadavky a možnosti, jakými je mohou AT kompenzovat. Toto know-how firmy často implementují do svých produktů určených široké veřejnosti. Tento postup je prospěšný pro všechny zúčastněné strany, ale nejvíce z něj těží koncoví uživatelé. Hlavními klady jsou technická inovace, průběžný vývoj a zlepšování produktu, přístupnost a zejména cenová dostupnost, která je významně nižší, než produkty určené pouze pro konkrétní skupinu osob se zdravotním postižením (Lane a kol. 2015). K ještě konkrétnějšímu vymezení AT přispívá HAAT model (Human activity assistive technology model). Cook a Polgar (2015) pomocí tohoto modelu popisují interakci osoby se zdravotním postižením s aktivitou, kterou tato osoba v kontextu AT vykonává. Tento model popisu integrace je důležitý pro pochopení potřeb osob se zdravotním postižením a pro poskytnutí co nejadekvátnější asistivní technologie, která má těmto osobám napomoci. Základní myšlenkou tohoto modelu je, že se osoba nemá přizpůsobovat AT, ale AT se má co nejpřirozeněji přizpůsobit možnostem jedince. Důraz je tedy kladen na co nejsnazší míru adaptace na technologii. Tento HAAT model byl uveden již v roce 1995 a od té doby byl dále upravován a využit k definování dalších modelů. Tyto modely dále počítají i s prostředím, ve kterém žije osoba se zdravotním postižením. Aby osoba se zdravotním postižením mohla AT plně využívat, musí být k těmto potřebám taktéž přizpůsobeno prostředí. Konkrétními příklady tohoto přizpůsobení 21

mohou být dostupnost internetového připojení (nejen v místě bydliště, ale i v okolí, kde se OZP pohybuje), bezbariérovost, vyškolený personál, přizpůsobené vybavení budov (výtah, dveře) a další velké množství oblastí přizpůsobení. Další z modelů počítá s poměrem schopností osoby se zdravotním postižením a dostatečným výkonem/funkčností AT. AT by se měla přizpůsobit možnostem daného jedince tak, aby její využívání bylo dostatečně komfortní. Jako příklad může posloužit hlasový výstup osobního počítače, který umožňuje několik rychlostí předčítání, podle kterých jedinec vybere tu, která odpovídá jeho potřebám a preferencím. Tímto se předejde časovým ztrátám při činnostech, které osoba se zdravotním postižením vykonává a zvýší se taktéž efektivita vykonané práce. Tyto modely tedy poslouží jako návod pro identifikaci aktivit a očekávání, které osoby chtějí nebo potřebují naplnit (Cook, Polgar 2015: 6 15). 2.3. Telemedicína a ehealth Telemedicína a ehealth představuje využití informačních a komunikačních technologií pro podporu a monitorování zdraví na dálku. Pointou je využití dostupných technologií, jako senzorů, měřících zařízení a běžných technologií a zařízení pro přenos informací od osoby/pacienta k profesionálovi. Dnešní vývoj zdravotního sektoru směřuje k využití tohoto konceptu k zefektivnění zejména kritické zdravotní péče a dohledu nad potřebnými osobami (WHO 2010). Lhotská, Kužílek a Štěpánková (2013) předpokládají, že využití informačních a telekomunikačních technologií prospěje vznikajícímu nedostatku odborného personálu (pro osoby starší 75 let) a napomůže zlepšení a zefektivnění zdravotní péče. Na základě proběhlých studií je zřejmé snížení tarifních nákladu o 8 % a celkové snížení potřebné doby diagnózy profesionálem. S ohledem na tendenci zvyšování efektivity a snižování nákladů lze očekávat progresivnější využití informačních technologií ve zdravotní sféře a taktéž její propojování s asistivními technologiemi a jejich přesahu do běžně dostupných zařízení. Využití ICT je taktéž prospěšné pro osoby se zdravotním postižením. Jejich funkce mohou pomoci k zpřístupnění zdravotních záznamů, popisu léčby a jiných úkonů osobám s konkrétní formou zdravotního postižení (příkladem může být využití zvukového výstupu mobilního telefonu k předčítání dávkování medikamentu osobě se zrakovým postižením) (Lhotská, Kužílek, Štěpánková 2013: 9 15). Dle Tachakra a kol. (2003) má proměna zdravotnictví z pobytové léčby na platformu bezdrátového mobilního dohledu velký potenciál v mnoha ohledech. Této 22

proměně napomohly nové možnosti informačních technologií v čele s internetovým připojením a mikrotechnologiemi. Díky nim je možné přenášet různé formy dat (databáze, data senzorů, audio a video) podle potřeby mezi pacientem a odborníkem. Tohoto lze docílit pomocí nízkých nákladů a lze využít běžných technologií, které dostatečně vyhovují potřebám monitorování osoby na dálku. Pro pacienta je tato forma prospěšná v několika ohledech. Prvním z nich je místní nenáročnost. Pacient není závislý na ambulantní péči a může výt monitorován v místě svého bydliště. Toto je výhodné i pro samotné zdravotnické centrum, neboť na něj nejsou kladené dodatečné náklady spojené s péčí o pacienta. Druhým kladem je psychická stránka, taktéž související s místní nenáročností. Pacient může zůstat ve svém přirozeném prostředí, které je mu důvěrně známé a nemusí absolvovat pobyt v neznámém prostředí nemocnice, dlouhodobě nevhodném pro rozvoj jedince. Poslední z největších kladů je časová úspora. Monitorování probíhá kontinuálně s minimálním zdržením a bez nutností nějak zasahovat do procesu. Využito je asistivních technologií a pomůcek s minimální potřebou zásahu pacienta. Potřebné je pouze zachování připojení mezi centrálním systémem. Toho může být docíleno skrze dostupné technologie umožňující připojení k internetu. Pacient může využít pevného internetu v místě bydliště, kde nejspíše tráví podstatnou část dne, ale také bezdrátového internetu rozšiřující dostupnost připojení na venkovní prostory. V dnešní době pacient není nijak omezen ani mimo své bydliště a může využívat bezdrátového internetu poskytovaného některým z mobilních operátorů. Tímto zcela odpadá bariéra omezení pohybu a dále rozvijí první klad místní nenáročnosti (Tachakra a kol. 2003: 247 252). Tachakra a kol. (2003) dále konkretizují zařízení ehealth. K monitorování zdravotního stavu osob pomocí ehealt a telemedicíny vzniklo několik nově cílených produktů. Tyto přístroje představují přímou náhradu zdravotnických přístrojů, doplněných o bezdrátovou kompatibilitu. V tom tkví i jejich největší problém. Protože se stále jedná o cílené zařízení, vyráběné pro zdravotnické odvětví, je jeho cena vysoká a úměrná poptávce. Tento problém řeší vývoj informačních komunikačních technologií v odvětví mobilních telefonů. Vývoj mobilních technologií využitých v mobilních telefonech zcela dostačuje potřebám monitoringu pomocí ehealth. Zcela pokryty jsou potřeby bezpečnosti, soukromí, datových přenosů, uživatelské přívětivosti, ceny a potřebných funkci. Běžně dostupný mobilní telefon již ve své základní funkcionalitě umožňuje datové přenosy přes operátory i připojení k bezdrátovému internetu (Wi-Fi), obsahuje fotoaparát umožňující pořizování fotografií, nahrávání videa a přenos videohovorů, přenos zvukové stopy i pokročilejší funkce senzorů. Díky dostupnosti mobilních telefonů a dalšího příslušenství 23

představuje jejich využití v ehealt a telemedicíně značnou úsporu nákladů a další zlepšení uživatelského komfortu pacientů (Tachakra a kol. 2003: 253 256). V České republice se rozvoji ehealt věnuje nezisková organizace České národní fórum pro ehealth. Tato organizace se zaměřuje na zvýšení obecného i profesního povědomí o možnostech využití ICT a AT ve zdravotnictví. Hlavními faktory jsou lepší informovanost o průběhu monitorování a léčby, zkvalitnění péče a bezpečnost zdravotní dokumentace. Výsledkem snažení má být celkové zlepšení efektivity péče i s ohledem na specifické potřeby osob se zdravotním postižením vyžadující cílenější péči. 4 2.4. Specifika využití informačních komunikačních technologií osobou se zdravotním postižením Albrecht (2006) označuje skupinu osob se zdravotním postižením jako tu, která nejvíce profituje z vývoje informačních a komunikačních technologií. I když je většina vývoje směrovaná populaci jako celku a jednotlivé výrobky jsou designovány pro pokrytí co největšího počtu potenciálních kupující, lze mezi těmito produkty a zařízeními najít sofistikované využití pro osoby se zdravotním postižením. Nová technologická zařízení v sobě kombinují velké množství funkcí poskytující široké možnosti využití. Osoba se zdravotním postižením ale veškerou funkční složku přes své tělesné znevýhodnění nedokáže využít. Může ale využít pouze jednu z implementovaných funkcí, která pro osobu se zdravotním postižením dokáže být velice prospěšná, a která není dostupná v jiných zařízených určených specificky pro osoby se zdravotním postižením (Albrecht 2006: 957 959). Lhotská, Kužílek a Štěpánková (2013) poukazují na postupy a principy využití informačních komunikačních technologií pro zpřístupnění a sdílení informací, výhodné pro osoby se zdravotním postižením. Využití ICT zařízení, obslužného softwarového vybavení a asistivních technologií napomáhá zlepšit fyzické a potažmo psychické funkční omezení, plynoucí z tělesného postižení. ICT mohou řešit (nebo alespoň snižovat) negativní vlivy okolí a zpřístupnit osobám se zdravotním postižením více možností v začlenění do společnosti a trávení volného času. Pomocí ICT lze řešit krizové situace vedoucí až k sociálnímu vyloučení jedince, jeho osamocenost a rizika plynoucí ze zdravotního stavu (Lhotská, Kužílek, Štěpánková 2013). 4 Odborný portál o elektronickém zdravotnictví - ehealth v ČR [on-line] 24

Doughty a kol. (2007) shledávají jako nejpřínosnější razantní snížení závislosti na pomoci druhé osoby při využití veškerých možností ICT. ICT taktéž napomáhají ke zvýšení komfortu osob se specifickými potřebami, pod které spadají i osoby se zdravotním postižením. Vývoj technologií otevírá nové možnosti využití pro dříve neřešitelné okolnosti, spojené zejména se zdravotním stavem osob se zvýšenou potřebou péče druhé osoby. Pro tyto specifika využití vznikl termín asistivní (asistenční) a dálkové technologické služby (ARTS). Pod tímto pojmem se nachází aktivity spojené s využitím ehealth a telemedicíny zprostředkované osobám v jejich místě bydliště. Taktéž pod tento pojem spadá využití ICT pro samoobslužné užívání domácnosti. ICT zařízení využívané v tomto ohledu spadají pod označení SmartHome (chytrá/inteligentní domácnost). Konkrétněji se jedná o zařízení pro ovládání dveří, oken, osvětlení a dalšího vybavení. Veškerá tato zařízení zvyšují míru nezávislosti osoby se zdravotním postižením na pomoci někoho druhého. Se snížením závislosti OZP na druhé osobě taktéž souvisí nižší náklady na péči, zlepšení celkového komfortu a potažmo životní situace (Doughty a kol. 2007). Vondrová (2014) hodnotí využití ICT v České republice jako nedostatečné. Problém shledává i v sociální práci jako takové. Nedostatky jsou patrné zejména v okrajovém zájmu administrativních sociálních pracovníků o využívání ICT a zvyšováním povědomí o jejich možnostech využití osobami se zdravotním postižením. Lepší situace panuje mezi organizacemi poskytujícími sociální služby. Tyto organizace reagují na potřebu využití ICT flexibilněji a přizpůsobují podle nich svoji činnost. ICT totiž pro jedince představují nástroj pro participaci, mobilizaci a aktivizaci. Reagovat na rozvoj moderních technologií je důležité také s ohledem na možné dopady, které jsou s ním spojené. Nevyužívání ICT osobami se zdravotním postižením lze chápat jako určitou formu sociálního vyloučení. Sociální práce by měla posuzovat komplexní situaci jedince a jeho roli ve společnosti. Absence využití ICT může jedinci znesnadnit řešení problémů. Z důvodu širokého využití ICT v administrativě tato absence může znamenat odůvodněné riziko. Toto riziko se zvyšuje, pokud je jedinec na určité pomůcce závislý a nemá ji možnost využít. Určitý tlak je tímto kladen na kompetence sociálních pracovníků, kteří by měli reflektovat potřeby klientů a měli by mít dostatečnou orientaci v možnostech a funkcích ICT (Vondrová 2014: 82 97). Lhotská (2007) vidí v ICT a AT velký potenciál pro zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením i rodin těchto osob. Využitím moderních ICT může osoba se zdravotním postižením dosáhnout rovných šancí mezi ostatními členy společnosti. Proto je 25

základním účelem těchto zařízení, nástrojů, pomůcek a softwarového vybavení napomoci usnadnění každodenních činností, které OZP mohou vykonávat. Efektivně napomáhat mohou ale pouze tehdy, pokud budou přizpůsobeny specifickým potřebám těchto osob a tím bude umožněno maximálnímu využití jejich potenciálu (Lhotská 2007). 26

3. Možnosti využití informačních komunikačních technologií u osob se zdravotním postižením Lazar a kol. (2015) poukazují na fakt, že v posledním desetiletí se v komerčním prostoru s informačními a komunikačními technologiemi odehrávají aktivity, mající za cíl zaujmou potenciální zákazníky. Jednou z takovýchto cílových skupin jsou i osoby se zdravotním postižením. Nejen tlak konkurence, ale i politika firem se směřováním k inkluzivní společnosti a vytváření uživatelsky přívětivých produktů vytváří pro osoby se zdravotním postižením výhodné podmínky k pořízení a využívání některého ICT/AT zařízení. Aby ale tyto příznivé podmínky byly naplněny, je nutná určitá orientace v dostupném segmentu produktů a služeb. Trh poskytuje produkty a služby s různými vlastnostmi a funkcemi v různých formách a cenových hladinách. Proto je vhodné zvolení konkrétního produktu pro konkrétní osobu se zdravotním postižením nutné volit v poměru cena/využitelnost. Právě díky orientaci v aktuální nabídce může odborník na základě tohoto poměru vybrat takový produkt, který splňuje minimální potřebnou funkcionalitu v nejnižší cenové hladině (Lazar a kol. 2015: 7 18). V dalších podkapitolách vyjmenovávám jednotlivé druhy informačních a komunikačních technologií dostupných osobám se zdravotním postižením. Zaměřuji se na zařízení a služby s největší využitelností a prospěchem. U každého zařízení a služby popisuji možnosti jejich využití i popisem funkcí a vlastností, které jsou osobám se zdravotním postižením zacíleny a díky kterým zařízení či službu mohou plně využívat, nebo je použít ke zvládání dalších činností. 3. 1. Osobní počítač Zaretsky a kol. (2005) popisují osobní počítač jako zařízení, které způsobilo převrat v životech osob se zdravotním postižením. Počítač od osob se zdravotním postižením vyžaduje jen minimálně vynaložený fyzický výkon a může tak být ovládán pomocí relativně malého úsilí. Pokud ani tyto požadavky daná osoba nezvládá, jsou jí určeny další prvky přizpůsobení. Tyto prvky existují buď ve formě hardwarového příslušenství, nebo jsou řešeny ve formě přizpůsobení operačního systému daného zařízení. Tato přizpůsobení se odvíjí od formy zdravotního postižení a činností, které daná osoba potřebuje vykonávat (Zaretsky a kol. 2005: 785). 27

3.1.1. Microsoft Windows Halsey (2015) uvádí Microsoft Windows jako světově nejvyužívanější operační systém využívaný na osobním počítači (PC), notebooku, tabletu i mobilních telefonech. Windows dlouhodobě obsahuje funkce zaměřené na zlepšení přístupnosti osobám se zdravotním postižením. Těmito funkcemi ve větším či menším měřítku pokrývá specifické potřeby různých druhů zdravotních postižení. Jejich benefitem je zejména zlepšení produktivity osob se zdravotním postižením i komfortnější zážitek z celkového ovládání zařízení. Kombinací těchto funkcí a i jejich dodatečnou možností přizpůsobení, se ze zařízení s operačním systémem Windows může stát i prostředek pro trávení volného času využitelný nejen k získávání informací, ale i konzumaci a vytváření obsahu, hraní her a další tvořivosti. Windows je uzpůsobený tak, aby i jeho prvotní nastavení mohla provést osoba se zdravotním postižením. Děje se tomu tak na přihlašovací obrazovce, prvotním prvkem interakce osobou se systémovým prostředím, a díky tomu lze tuto vlastnost zařadit pod definici asistivní technologie. (Halsey 2015: 1 15). Halsey dále definuje jednotlivé funkce usnadnění přístupu Windows: Předčítání Windows uzpůsobuje přístup k ovládání prostředí systému osobám se zrakovým postižením, a to osobám se zhoršenými zrakovými vlastnostmi i osobám zcela nevidomým. Tato funkce se nazývá Narrator/Předčítání. Tato funkce je hlasovou zpětnou vazbou na interakce osoby, na pohyb mezi ovládacími prvky a obsahem prostředí systému. Touto funkcí je možné převést zobrazovaný text na mluvené slovo. Převést na mluvené slovo lze nejen text, ale i popisky ovládacích prvku programů a prostředí. Pro specifické potřeby je možné nastavit předčítání na veškerý text, nebo jen vybraný text pomocí myši či text vybraný dotykem prstu na dotykové obrazovce (Halsey 2015: 2). Lupa Lupa je jednou z nejzákladnějších možností přizpůsobení. Jedná se o jednoduchou funkci zvětšení prostředí systému. I tato funkce má více možností nastavení. Funkci lupy lze použít jako specificky velké okno zvětšení, se kterým lze v prostředí libovolně pohybovat, nebo ho ukotvit na potřebné místo. Druhou možností je celkové zvětšení uživatelského prostředí nastavitelné v několika stupních přiblížení. Poslední funkcí lupy je zvětšení ovládacích prvků po najetí kurzoru myši, využitelné ke snazšímu volení požadovaných úkonů (Halsey 2015: 2). 28

Vysoký kontrast Tato funkce přizpůsobuje celkové barevné podání prostředí systému. Cílem je ulehčení čitelnosti textu a zvýšení viditelnosti prvků ovládání pro osoby se zhoršeným zrakem či vadou barevného spektra. Na výběr je z několika možností výběru barev a zjednodušení ovládacích prvků podle potřeby konkrétní osoby a druhu zrakového postižení (Halsey 2015: 2, 17 33). Skryté titulky Skryté titulky jsou dodatečným popisem konkrétní funkce ovládacího prvku programů a systémového prostředí. Tato funkce je využitelná nejen osobami se zrakovým postižením, které po zvolení konkrétního prvku v prostředí získají nápovědu ve formě objasnění funkce, ale i osobám se sluchovým postižením, které mohou díky této funkcí získat jinak hlasové upozornění v textové formě. Tato funkce je taktéž využitelná v multimediálním obsahu, kdy podporovaná média umožní zobrazení titulků a popisu dění na obrazovce (Halsey 2015: 3). Klávesnice na obrazovce Klávesnice na obrazovce přenáší funkčnost klasické fyzické klávesnice na obrazovku monitoru či dotykové plochy. Tohoto přizpůsobení mohou využít osoby s tělesným postižením a to zejména ty, které mají omezenou hybnost horních končetin omezující využití fyzické klávesnice. Klávesnice na obrazovce může být ovládána pomocí myši, polohovacího zařízení (touchpad, trackpad, mouthmouse, atd.) i pomocí prstů na dotykové ploše. Umožňuje i klávesové kombinace a obsahuje také textovou predikci k usnadnění psaní textu. (Halsey 2015: 3). Funkce myš klávesnicí Tato funkce umožnuje ovládání kurzoru myši pomocí kláves fyzické klávesnice. Stejně jako funkce Klávesnice na obrazovce je toto přizpůsobení vhodné zejména pro osoby s tělesným postižením, které ale nedokáží využit počítačové myši a jiného polohovacího zařízení. Tato funkce může využít klasických běžně dostupných klávesnic či speciálně uzpůsobených klávesnic. Kurzor se v systému pohybuje na základě stisknutí kláves s naprogramovaným směrem (Halsey 2015: 3, 23). Obslužný software zařízení 29

Spíše než funkcí usnadnění systému se jedná o běžnou a nutnou součást systému k ovládání prostředí. Periferie jako dotyková obrazovka, touchpad, trackpad, senzor pohybu atd. umožňují na rozdíl od počítačové myši a klávesnice odlišné ovládání a pohyb v prostředí systému. Jedná se zejména o gesta přiblížení a oddálení, posunu, přemístění apod. Tyto funkce rozšiřují možnosti ovládání systému a mohou být vhodné pro potřeby konkrétní osoby se zdravotním postižením (Halsey 2015: 3). Synchronizace nastavený systému a aplikací Nejnovější verze systému Windows 10 přináší nativní podporu ukládání nastavení systému do internetového cloudu. Tato funkce není přímo zacílená osobám se zdravotním postižením, ale tyto osoby z ní také mohou velice těžit. Ve Windows 10 se lze přihlašovat pomocí účtu, který je synchronizovaný s centrálními servery firmy Microsoft. Na tyto servery se ukládá téměř veškeré nastavení systému a aplikací, které si daná osoba přizpůsobila podle svých potřeb. Prospěch pro osoby se zdravotním postižení tkví v tom, že se po přihlášení pomocí svého účtu na jiném zařízení s Windows 10 toto nastavení aplikuje i na tomto zařízení automaticky. Nastavení osobního počítače z domova se tedy může přenést na počítač, kde osoba pracuje. Změna nastavení se tak projeví na všech zařízeních, kde se osoba se svým účtem přihlásí a ušetří tak dané osobě dodatečnou práci a čas (Halsey 2015: 3, 25 26). Halsey (2015) shrnuje výhody užívání systému Windows pro osoby se zdravotním postižením. Veškeré výše zmíněné funkce jsou nativně součástí systému Microsoft Windows 10. Jsou tedy v ceně pořizovací licence či započteny v ceně nového zařízení. Funkčností konkurují jiným komerčním produktům třetích stran zaměřených na osoby se zdravotním postižením a v mnohých případech je i předčí. Tímto odpadá potřeba v jejich zakoupení a tím je využití nativních funkcí systému Windows 10 těmto osobám finanční úlevou (Halsey 2015). 3.1.2. Apple OS X Blanck (2014) popisuje možnosti přizpůsobení v systému Apple OS X jako výhodné zejména pro osoby se zrakovým postižením. I když je výčet funkcí přístupnosti totožný se systémem Microsoft Windows 10, Apple OS X poskytuje lépe propracovanou funkci hlasového předčítání a celkové hlasové odezvy systému. Tato funkce nese název VoiceOver. Výhodou oproti Windows 10 jsou zejména širší možnosti přizpůsobení a dostupnost jazykových mutací. Předčítání pomocí VoiceOver lze ovládat pomocí gest, 30

které si lze předem nadefinovat podle vlastních preferencí a schopností s ohledem na možné zdravotní postižení (Blanck 2014: 55 56, 127 129). OS X dále obsahuje funkce automatického předčítání, které text nejdříve identifikuje a podle této analýzy rozliší nadpisy, ovládací prvky a jiné objekty na obrazovce tak, aby hlasová odezva napomohla v orientaci na obrazovce i v samotném textu. Díky tomu lze nechat hlasovou odezvou předčítat pouze nadpisy článků či jen zvýrazněný text. U předčítání je možné nastavit několik stupňů rychlosti předčítání a v některých jazycích lze vybrat i z více typů hlasu (mužský, ženský). Rychlost předčítání lze také měnit v průběhu užívání pomocí předefinovaného gesta. Gesta lze vykonávat pomocí klávesnice, nebo přirozeněji přes (integrovaný) touchpad 5. 3. 2. Tablet a mobilní telefon Fruchterman (in Cook, Polgar 2015) jmenuje čtyři aspekty, které předurčují mobilní telefony a tablety jako ideální zařízení pro pomoc při zvládání úkonů běžného dne osobami se zdravotním postižením. Prvním z nich je zvyšující se hrubý výpočetní výkon těchto zařízení. Zařízení jsou dostatečně výkonná, aby zvládala chod výpočetně náročných aplikací i chod několika takových aplikací zároveň. Zvyšující výkon také doprovází zlepšující se kvalita ostatních komponent jako fotoaparát, mikrofon, reproduktor, displej apod. Druhým aspektem je možnost do těchto zařízení stahovat a instalovat aplikace. Toto souvisí s rozvojem mobilních platforem, umožňujícím rozšiřovat základní funkcionalitu zařízení o nové programové vybavení. V tomto je rozdíl od klasických (hloupých) telefonů s uzavřenou systémovou platformou, která obsahovala základní předinstalované aplikace bez možnosti doinstalování nových. Třetím aspektem je bezdrátová konektivita k internetovému připojení. Mobilní telefony i tablety jsou dnes vybavené několika druhy možností připojení k síti internet. Těmito možnostmi jsou Wi-Fi konektivita a připojení skrze síť operátora. Tato funkcionalita umožňuje komunikaci těchto zařízení s centrálními servery, potřebnými pro vyhodnocování informací aplikací, které mohou být na zařízeních nainstalované a jsou na těchto centrálních serverech závislé. Bezdrátové připojení umožnuje osobám se zdravotním postižením lepší mobilitu na cestách, díky již zmíněné telekomunikační síti operátorů se širokým územním pokrytím signálu. Díky tomu lze využít tato zařízení pro případy potřeby nestálého vyhodnocování stavu osoby se zdravotním postižením mimo prostředí jeho domova (Fruchterman in Cook, Polgar 2015: 184). 5 Apple VoiceOver [on-line] 31

Cook a Polgar (2015) taktéž zmiňují, že dnes nejrozšířenější mobilní platformy ve svém základu integrují prvky a funkce pro usnadnění jejich ovládání osobami se zdravotním postižením. Apple ve svém mobilním systému ios pro mobilní telefony iphone a tablety ipad integruje funkce podobné jako v jeho počítačovém systému OS X. Konkrétně se jedná o funkce VoiceOver pro zvukovou odezvu a předčítání textů, Assistive Touch pro ovládání zařízení pomocí gest využitelné osobami s motorickými problémy a funkci úpravy prostředí, která umožnuje změnu grafického podání a zjednodušení prvků, které mohou využít osoby s mentálním postižením a zrakovým postižením. Platforma Android spoléhá na integrovanou funkci TalkBack. Tato funkce pod sebe zahrnuje funkce usnadnění se zvukovou odezvou, upravení systému pro osoby se zrakovým postižením, přizpůsobení prvků pro osoby se zhoršenou pohyblivostí a sníženou motorikou a taktéž alternativní možnosti upozornění pro osoby s postižením sluchu. Otevřenost platformy také nabízí několik aplikací od třetích stran, ty jsou ale zpravidla zpoplatněny (Cook, Polgar 2015: 184 187). Platforma Windows Mobile 10 taktéž obsahuje možnosti usnadnění. Jelikož je platforma Windows Mobile 10 velice podobná desktopové verzi Windows 10, umožnuje stejné funkce usnadnění. Jmenovitě to je předčítání, lupa, vysoký kontrast, skryté titulky a další úpravy uživatelského prostředí (podrobněji popisuji v kapitole 3.1.1 Microsoft Windows). Koncepce prostředí se vyznačuje využitím piktogramů a ideogramů, které jsou snáze pochopitelné pro osoby s mentálním postižením a usnadní tak orientaci a provádění úkonů na zařízeních s touto platformou. 6 Jako další výhodu Cook a Polgar (2015) zmiňují možnost rozšíření mobilního telefonu a tabletu o další periferie. Díky bezdrátovým technologiím jako Bluetooth a IrDa lze k těmto zařízením připojit klávesnice a další polohovací zařízení i je takto například propojit s jednotkou elektrického invalidního vozíku. Mobilní telefon a tablet tak lze použít k dodatečnému ovládání ostatních zařízení, které osoba se zdravotním postižením využívá, nebo naopak telefon a tablet těmito dalšími zařízení ovládat (Cook, Polgar 2015: 187 194). 3. 2. 1. Blitab Blitab je specifický tablet, určený pro osoby se zrakovým postižením. Oproti klasickému konceptu tabletu, Blitab využívá displeje umožňujícího vytvářet hmatově rozeznatelné reliéfy vystupující nad povrch displeje. Na rozdíl od dříve využívaných 6 Windows Phone - Accessibility on my phone [on-line], Windows 10 Mobile Usnadnění přístupu [on-line] 32