Mù¾e se Èeská republika ocitnout v postavení Argentiny? Miroslav Cvrèek, Petr Holec REFLEX Jak se dìlá státní bankrot? Byl leden 2003. Pod azurovou oblohou se tetelil horký vzduch argentinského léta. Stál jsem v Buenos Aires na bulváru Avenida de Mayo a pozoroval mnohatisícový dav na¹tvaných lidí, jen¾ se pomalu za doprovodu bubnù a skandování hesel sunul k symbolu argentinské státnosti, prezidentskému paláci Casa Rosada na Plaza de Mayo. Chceme své peníze!" køièeli úèastníci prùvodu Hnutí tøídního boje, jeho¾ pøedseda Juan Carlos Alderete právì høímal do rozhlasu, ¾e situace v zemi je zoufalá a hrozí totální sociální kolaps. FRONTY NA PENÍZE Koncem roku 2001 Argentina zbankrotovala. V lednu 2002 definitivnì padlo argentinské peso, po desetiletí fixované k americkému dolaru v kursu jedna ku jedné, co¾ ze zemì obøích steakù dìlalo nejdra¾¹í latinskoamerickou zemi; nyní se prodávalo za pìtadvacet centù - za ètvrtinu. S pár sty dolary v kapse jsem se poprvé v ¾ivotì cítil jako boháè, co mù¾e pøespat v Hiltonu, ani¾ by sám zbankrotoval. Na dovolenou neexistuje vhodnìj¹í doba ne¾ státní bankrot, nejlépe ov¹em, kdy¾ nedovolenkujete ve své rodné zemi. Milióny Argentincù ztratily práci, dva milióny domácností ¾ily ze státní mìsíèní almu¾ny 150 pesos. Kvùli tradiènímu chaosu ve státní správì se sociální podpora k mnohým vùbec nedostala. Lidé pøi¹li o úspory v bankách, mnozí o celo¾ivotní. Vzhledem ke známé latinskoamerické emancipaci ¾eny dennì trávily nekoneèné hodiny ve frontách pøed armádou hlídanými bankami, aby dostaly aspoò omezenou èástku, zatímco jejich nezamìstnaní mu¾i usrkávali v kavárnách espreso a koukali v TV na fotbal. Takhle nìjak vypadá státní bankrot, na¹e vyhlídka s Jiøím Paroubkem za státním kormidlem, chtìlo by se dodat. BEZ ÚSPOR Do Buenos Aires jsem tehdy letìl novì zøízenou linkou z Milána plnou Argentincù. Ze zbankrotované vlasti pøiletìli zkusit ¹tìstí do zemì svých pøedkù, vìt¹inou do panìlska a v men¹í míøe i do Itálie. Nìkteøí ¾ádali v Evropì o obèanství, jiní jen hledali práci jakoukoli. Nyní se zklamaní vraceli domù, obvykle bez penìz. "Odmítli mou ¾ádost, jen jsem to zkou¹ela," øekla mi Andrea, mladá ¾ena z Buenos Aires, s ní¾ jsem se seznámil v letadle. Do krize pracovala za dva tisíce pesos v bance, kde mìla úspory ètyøi tisíce dolarù. Nyní pracovala ve stejné bance za tisíc pesos, tedy osminu pùvodní hodnoty platu, jen bez ètyø tisíc dolarù úspor. Jako mnozí jiní o nì pøi¹la. "Nìjak to v¾dycky jít musí," odpovìdìla mi lakonicky na otázku, jak pøe¾ije. (P. H.) 'Pryè s O'Neillem a Mezinárodním mìnovým fondem z Argentiny,' hlásá transparent bìhem náv¹tìvy ministra financí USA Paula O'Neilla v roce 2002
RUSKÁ HROZBA A skuteènì. Nìjak pøe¾ilo i Rusko, jeho¾ finanèní krize vypukla v srpnu 1998. Rusku tehdy pøerostl pøes hlavu státní dluh a vyhlásilo na jeho splácení moratorium, vláda pod tlakem devalvovala rubl. V záøí, kdy do¹lo k uvolnìní kursu, se mìna propadla ze ¹esti rublù za dolar a¾ k 21 rublùm a investoøi v panice opou¹tìli zemi. Lidé na dovolených s hrùzou zji¹»ovali, ¾e z platebních karet nedostanou ji¾ ¾ádné peníze, a nemìli prostøedky na návrat. Rubl tehdy nechtìl vùbec nikdo, ani ruské smìnárny. Vá¾né dùsledky mìla krize na politiku. Padl kabinet Sergeje Kirijenka a po krátkých epizodách dal¹ích dvou premiérù byl v srpnu 1999 do èela vlády jmenován tehdej¹í ¹éf Federální bezpeènostní slu¾by (FSB - nástupkynì KGB) Vladimir Putin. O pár mìsícù pozdìji rezignoval prezident Boris Jelcin a Putin stanul v èele Ruské federace. Od té doby se stal pojem bankrot zaklínadlem v¹eho ¹patného jelcinovské éry. Státní bankrot pro¾ilo prvního èervna 1953 i Èeskoslovensko, by» se odehrál pod fale¹ným názvem "mìnová reforma". O¾ebraèení obyvatelstva provedli komunisté výmìnou starých penìz za nové v pomìrech od 1:5 a¾ po 1:50. Do poslední chvíle popíraná mìnová reforma tak nápadnì pøipomnìla bankrot tím, ¾e Èeskoslovensko prostì v¹echny své dluhopisy anulovalo. Podobnì se chovala právì Argentina, která tvrdým postupem nakonec své vìøitele pøimìla vymìnit staré dluhopisy za nové pøibli¾nì v tøetinové hodnotì. Protestující Argentinci na jaøe 2002. Demonstrují proti 25% nezamìstnanosti. EVROPSKÉ DLUHY Pro souèasnou Evropu chronických dluhù je obzvlá¹» zajímavý relativnì nízký státní dluh Argentiny. V dobì bankrotu toti¾ nedosahoval ani magické hranice 60 procent hrubého domácího produktu. Pøitom v "hlavním státì" Evropské unie, Belgii, se letos veøejný dluh vydal rychle pøes 90 % hrubého domácího produktu (HDP), Øecko právì pøekraèuje 100 % HDP, pro Itálii je 100 % HDP ji¾ jen zbo¾ným pøáním a dva nejvìt¹í státy unie, Francie a Nìmecko, nedokázaly pravidlo 60 procent dodr¾et ani pøed vypuknutím ekonomické krize. O bankrotu tìchto zemí se v¹ak nemluví. KDY A JAK? Proè tedy krachují státy s ni¾¹ím zadlu¾ením a státy s vy¹¹ím ne? Jak velký musí být dluh, aby stát zbankrotoval? ádná taková hranice neexistuje. Bankrot - nebo výsti¾nìji platební neschopnost - nastává v okam¾iku, kdy stát nemá ji¾ ¾ádné prostøedky k nezbytným výdajùm. Zároveò u¾ není nikdo ochoten poskytnout mu dal¹í pùjèku kvùli obavì, ¾e své peníze zpìt nedostane. Rozhodující je tedy dùvìra ve schopnost splacení dluhù. A ta byla na zaèátku tohoto tisíciletí v pøípadì Argentiny mnohem ni¾¹í ne¾ dùvìra v dne¹ní Itálii s dvojnásobným zadlu¾ením.
Vyspìlé státy Západu tuto výhodu vydatnì zneu¾ívají. V posledních letech vìt¹ina z nich - a pøidejme k nim i Èeskou republiku - bez starostí tvoøila obrovské rozpoètové schodky i v tuèných dobách. Politici si byli jisti, ¾e o jejich dluhopisy bude v¾dycky zájem, a navíc spoléhali na to, ¾e to zaplatí nìkdo dal¹í, nebo, jako Jiøí Paroubek, ¾e se to vlastnì vùbec platit nemusí. Lidé si v Ostravì prohlí¾ejí nové ceny v obchodech poté, co jim vláda ve jménu mìnové reformy a sní¾ení cen sebrala vìt¹inu úspor Foto: ÈTK / Vìnek vorèík PØICHÁZÍ OBRAT Zatím ¹lo v¹echno hladce. Vlády sice vydávaly dluhopisy jako na bì¾ícím pásu, slu¹ný rùst ekonomiky posledních let ale bránil výraznìj¹ímu zhor¹ování stavu veøejných financí. Jen¾e situace se mìní, a to dramaticky. Po vypuknutí ekonomické krize mají vlády obrovské potí¾e udr¾et veøejné finance na uzdì. Bojí se o volièskou pøízeò, a tak se neodva¾ují udìlat vìt¹í úspory. propadají se do stále vìt¹ích dluhù. Zemím zaplavujícím trh dluhopisy vévodí Spojené státy s nejvìt¹ím schodkem od druhé svìtové války. Zatím mají ale ¹tìstí v ne¹tìstí. Uprostøed krize je zájem o málo rizikové investice, a proto jsou dluhopisy ¾ádané. Skoro nikdo toti¾ nevìøí, ¾e by takové dùvìryhodné zemì, jako USA, Nìmecko èi Irsko, opravdu zbankrotovaly, a tak mají pocit bezpeèí. Jen¾e vlády si samy podøezávají vìtev, na které stojí. Bezhlavé zadlu¾ování má toti¾ nìkolik krajnì nepøíjemných dùsledkù. BLUDNÝ KRUH Banky a investoøi nakupující státní dluhopisy pøesouvají své peníze ze soukromé sféry, a tím zhor¹ují dostupnost úvìrù pro podnikatele. A tak zatímco politici neustále mluví o nezbytnosti rozhýbání úvìrových trhù, ve skuteènosti tomu úèinnì brání. Jen¾e chybìjící podnikatelské úvìry pøispívají k pomalej¹ímu rùstu ekonomiky. Ten zase k ni¾¹ím daòovým výnosùm, co¾ vede k vy¹¹ím rozpoètovým schodkùm. A jsme v bludném kruhu, kdy bankrot jediného státu mù¾e vyvolat paniku. Ze zaèarovaného kruhu existuje v zásadì jediná úspì¹ná cesta, a tou je omezení státních výdajù. K zásadním ¹krtùm se nabízejí zejména zbytnìlé sociální systémy vyspìlých zemí. Hlavnì ty jsou toti¾ pøíèinou ve¹keré nezdravé hospodáøské a rozpoètové politiky. Pøedev¹ím sliby nových dávek a podpor toti¾ a¾ pøíli¹ èasto vyhrávají volby. Jen¾e jde do tuhého a pøichází doba, v ní¾ si u¾ nebudeme klást otázku, zda ¹krtat v sociálních výdajích, ale jestli ¹krtat hodnì, nebo je¹tì více. Ceny se po mìnové reformì v roce 1953 sní¾ily na pìtinu, o¾ebraèeným lidem v¹ak v prùmìru zùstala jen desetina penìz Foto: ÈTK / Vìnek vorèík ZBANKROTUJE ÈESKO? Pøichází èas si polo¾it palèivou otázku: Jak je na tom Èeská republika? Co nám hrozí, kdy¾ krize smetla Maïarsko, kdy¾ donedávna rychle rostoucí Loty¹sko balancuje nad propastí státního bankrotu a kdy¾ první velkou evropskou obìtí krize byla zemì tak vyspìlá jako Island?
Èesko má v¹ak zatím ve srovnání s tìmito zemìmi nìkolik výhod. Na rozdíl od Islandu máme u nás pomìrnì konzervativní banky. Z tohoto sektoru nám tedy nebezpeèí nehrozí. Pouèný je osud Loty¹ska. Nedávný evropský premiant rùstu HDP mìl je¹tì v roce 2007 veøejný dluh ve vý¹i devíti procent HDP a spolu s dal¹ími pobaltskými státy vévodil celé Evropské unii. Jen¾e v dal¹ím roce u¾ vzrostl dluh na témìø 20 procent HDP a je¹tì vy¹¹í skok se èeká letos. V polovinì roku toti¾ HDP vykázal meziroèní propad o 18 procent. Pro srovnání: Èesko letos kráèí k veøejnému dluhu okolo 36 procent HDP z loòských tøiceti. JAK VYPADAJÍ KRTY Jak drtivé dopady mù¾e mít hrozba státního bankrotu, si Loty¹i nyní za¾ívají na vlastní kù¾i. U¾ na sklonku loòského roku sní¾ platy státních zamìstnancù o 15 procent, v èervnu pak o dal¹ích 20 procent. K tomu redukovali penze o 10 procent a polovinu hodlají u¹etøit na pøídavcích na dìti pracujících rodièù. Navíc se zaèínají uzavírat i nemocnice. Jen tyto drastické ¹krty, jimi¾ podmiòuje pùjèku Loty¹sku Mezinárodní mìnový fond, zøejmì tuto zemi zachrání pøed bankrotem. MAÏARSKOU CESTOU Nezøízené zadlu¾ování si podobné ¹krty vy¾ádalo i v Maïarsku. Zmrazení mezd ve veøejném sektoru na dva roky, zru¹ení 13. platù i dùchodù, sní¾ení nemocenských dávek, redukce výdajù na dìtské pøídavky nebo sní¾ení v¹emo¾ných dotací od pøí na bydlení a¾ po veøejnou dopravu. Nìkdej¹í vùdce socialistù a bývalý premiér Ferenc Gyurcsány dovedla zemi gulá¹ového socialismu na pokraj státního bankrotu KAM SMÌØUJEME? Co se v Maïarsku ¹krtá, to se u nás v pøedvolebním období slibuje, vèetnì 13. dùchodu z dílny ÈSSD. Pøitom se Èesko letos potýká s hrozbou, ¾e deficit státního rozpoètu dosáhne 200 miliard korun. Vzhledem k pøedvolebním slibùm, neochotì politikù provádìt nepopulární úspory a stále probíhající ekonomické krizi se tak zdá zcela reálný odhad, ¾e v následujícím volebním období bude prùmìrný schodek státního rozpoètu 200 miliard korun a státní dluh, jen¾ na konci minulého roku èinil bilión korun, se prakticky zdvojnásobí. Pøesto se ¹éf ÈSSD Paroubek ohrazuje proti stra¹ení pøed dluhy a tvrdí, ¾e velký schodek si Èeská republika dovolit mù¾e. Podobné sliby jako Paroubek pøitom dával pøed volbami v roce 2006 i bývalý maïarský ¹éf socialistù Ferenc Gyurcsány. Po vyhraných volbách ov¹em svým spolustraníkùm øekl: "Lhali jsme ve dne i v noci, abychom vyhráli volby." A následovala neúspì¹ná snaha o reformy, která skonèila pádem vlády a vidinou bankrotu státních financí. Jaká asi bude èeská cena za vítìzství ve volbách? (M. C.) STÁTY NEDODR UJÍ PRAVIDLA
Pravidlo Evropské unie o maximálním deficitu veøejných financí ve vý¹i tøí procent hrubého domácího produktu je zapomenuto. Nìmecko se pøí¹tí rok chystá na deficit ve vý¹i ¹esti procent HDP podobnì jako Èesko a stejnì jako Slovensko u¾ letos. Na hranici bankrotu se potácející Loty¹sko bojuje s hrozbou osmiprocentního schodku a Irové budou mít po velkých úsporách zøejmì jedenáctiprocentní schodek, je¹tì o kousek hùø na tom bude Velká Británie. TYPICKÝ SCÉNÁØ BANKROTU 1. Stát se dostane do situace, kdy nemá finance na výdaje, je¾ musí provést, zároveò mu u¾ nikdo nechce dal¹í peníze pùjèit. Souèasnì nemá na splácení starých dluhù a vyhlásí bankrot. 2. Stát vstupuje do jednání se subjekty, kterým dlu¾í peníze. Obvykle jsou to banky èi rùzní investoøi nebo mezinárodní instituce, jako je Mezinárodní mìnový fond. Vìt¹inou se s nimi stát sna¾í dohodnout na odpu¹tìní èásti dluhu a respektuje dohodu, pokud s ní souhlasí pìtasedmdesát procent vìøitelù. Ti vìt¹inou na nìjakou dohodu pøistoupí, proto¾e se obávají, ¾e v opaèném pøípadì nemusí dostat vùbec nic. Napøíklad Argentina byla ale v jednáních velmi tvrdá a své podmínky více ménì nadiktovala. 3. Zbankrotovaný stát provede obvykle ¹krty ve výdajích a nìjaké reformy, co¾ mù¾e být souèástí dohody s vìøiteli. A jede se dál. Cenou jsou politické zmìny, propad ¾ivotní úrovnì obyvatel a nedùvìra investorù. PRAVIDLA EU PRO VEØEJNÉ ROZPOÈTY Státy platící eurem se dohodly na pravidlech, je¾ budou dodr¾ovat, aby neohrozily stabilitu spoleèné mìny. V Paktu stability a rùstu je jako horní hranice veøejného dluhu urèeno 60 procent hrubého domácího produktu dané zemì. Jako nejvy¹¹í povolená vý¹e roèního schodku veøejných rozpoètù se stanovila tøi procenta HDP. Spolu s dal¹ími po¾adavky jsou stejná èísla (tzv. konvergenèní kritéria) vy¾adována i od státù, které se k eurozónì chtìjí pøipojit.