Daňová povinnost českého plátce DPH v souvislosti s dodávkami zboží a služeb v rámci EU a třetích zemí

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Daňová povinnost českého plátce DPH v souvislosti s dodávkami zboží a služeb v rámci EU a třetích zemí Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Petr David, Ph.D. Vypracovala: Monika Navrátilová Brno 2010

Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Petrovi Davidovi, Ph.D. za odborné vedení této práce a cenné připomínky v průběhu zpracování.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vytvořila samostatně, za použití literatury a pramenů, které cituji a uvádím v přehledu zdrojů. V Brně dne 24. 5. 2010

Abstract This diploma thesis deals with the VAT law 235/2004 Code changes valid since January 1 2010 and duties of Czech tax payers resulting from these changes within this tax area. The obligation of any tax payer is to pay the VAT correctly and accuractly not only inland but eventually to pass this duty set by this law onto a receiver abroad as well. The tax changes have been initialized by the EU decision. The EU has been trying hard to harmonize the indirect tax system. The methods of the tax application within specific business operations in this thesis are based on a detailed Czech VAT tax analysis. The methods compiled are further applied on concrete examples of business companies including specific calculations and commentaries. The tax return form and the overall report are parts of the thesis. Keywords Value added tax, tax payer, tax subject, tax on entry, tax performance within EU Abstrakt Bakalářská práce se zabývá změnami zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty platné k 1. 1. 2010 a následnými povinnostmi českého plátce daně v této oblasti. Povinností plátce daně je přesně a správně odvádět daň z přidané hodnoty v tuzemsku, popř. přenést tuto povinnost na příjemce v jiném členském státě, který je určen právě tímto zákonem. Změny zákona jsou iniciovány rozhodnutími Evropské unie, jež se snaží harmonizovat systém v oblasti nepřímých daní. Na základě podrobné analýzy českého zákona o dani z přidané hodnoty jsou vypracovány postupy uplatňování daně při jednotlivých obchodních operací. Vytvořené postupy jsou pak uplatněny na konkrétních příkladech obchodní společnosti, včetně výpočtů a slovních komentářů. Součástí práce je daňové přiznání a souhrnné hlášení. Klíčová slova Daň z přidané hodnoty, plátce daně, předmět daně, daň na vstupu, daň na výstupu, intrakomunitární plnění

Obsah 5 Obsah 1 Úvod 7 2 Cíl práce a metodika 9 2.1 Cíl práce... 9 2.2 Metodika... 9 3 Literární přehled 10 3.1 DPH... 10 3.1.1 Vznik DPH... 10 3.1.2 Sazby daně... 11 3.1.3 Výčet zásadních změn o DPH platných od 1. 1. 2010... 12 3.2 Intrastat a souhrnné hlášení... 13 3.2.1 Intrastat... 13 3.2.2 Souhrnné hlášení... 14 3.3 Daňový systém České republiky... 14 4 Vlastní práce 17 4.1 Důležité pojmy... 17 4.2 Pořízení zboží z jiného členského státu... 19 4.2.1 Pořízení zboží včetně instalace nebo montáže... 21 4.2.2 Pořízení zboží od neplátce... 22 4.3 Poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě nebo zahraniční osobou s místem plnění v tuzemsku... 22 4.4 Poskytnutí služby do jiného členského státu... 24 4.5 Dodání zboží do jiného členského státu... 25 4.5.1 Dodání zboží s instalací či montáží... 26 4.5.2 Dodání zahraničního zboží... 27 4.5.3 Dodání zboží osobě z jiného členského státu v rámci tuzemska... 28 4.6 Dovoz zahraničního zboží do České republiky... 29 4.6.1 Dovoz zboží propuštěného do celního režimu volný oběh v jiném členském státě... 30 4.6.2 Dovoz zboží včetně montáže... 31

Obsah 6 4.6.3 Dovoz zboží malé hodnoty (do 150EUR)... 32 4.7 Vývoz zboží do států mimo evropskou unii... 32 4.8 Poskytnutí služby do třetí země... 33 4.9 Srovnání s legislativou platnou v roce 2009... 33 5 Praktická část 36 6 ZÁVĚR 44 7 PŘEHLED ZDROJŮ 46 8 PŘÍLOHY 47

Úvod 7 1 Úvod Obchodování napříč státy v Evropě a ostatních kontinentech se stalo nezbytnou součástí podnikání všech subjektů, které chtějí uspět v širokém poli konkurence. S tím však úzce souvisí nutná znalost tuzemské legislativy, zejména daňové, jelikož každý stát má zájem na tom, aby z této činnosti také něco získal. Jedná se o daň z příjmu a především daň z přidané hodnoty. Pro podnikatelské subjekty z Evropské unie to navíc znamená znalost legislativy nejen tuzemské, ale především legislativy unijní. Mezi základní svobody v Evropské unii totiž patří volný pohyb zboží a volný pohyb služeb a jedním z nástrojů naplnění těchto svobod je harmonizační systém v oblasti nepřímých daní, jehož zavedením Evropská unie prosadila sjednocovací předpis pro úpravu daně z přidané hodnoty. Protože je však daňová politika pro každý stát velmi důležitá a je považována za jeden z pilířů státní suverenity, má unijní úprava daně z přidané hodnoty právě formu jen evropské směrnice. Tento předpis jednotlivým státům určuje, v jakém rozmezí mají svůj vlastní systém harmonizovat, ale konkrétní úprava je na nich a jen na jeho základě vytváří vlastní podobu tohoto předpisu. Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004 a tím se zapojila do snahy sjednotit individuální daňové systémy členských států tak, aby byly srovnatelné. Prvotně v oblasti daně z přidané hodnoty. Obchodování se tak pro Českou republiku změnilo na obchodování intrakomunitární, tzn. mezi jednotlivými členskými zeměmi a obchodování s třetími zeměmi, které nejsou součástí Evropské unie. Pro českého plátce daně z tohoto důvodu nastala řada změn, se kterými bylo nezbytné se seznámit a začít je uplatňovat. Např. vývoz zboží již neznamenal pohyb zboží za hranice ČR, ale vývoz zboží mimo celou EU. Pohyb zboží za hranice ČR se naopak od této doby označuje jako dodávky zboží do jiných členských států. Stejně tak pojem dovoz začal platit pro zboží, jež je určeno pro příjemce z třetích států. Zboží dodáváno z jiných členských států je nazýváno pořízení zboží z jiného členského státu. Další důležité pojmy jako samovyměření, reverse charge, princip země určení atd. se staly součástí systému uplatňování daně z přidané hodnoty. Protože daň z přidané hodnoty tvoří zásadní příjem do státních rozpočtů, je snahou každého státu, tedy i EU, vytvořit taková pravidla pro tento výběr, aby nedocházelo k nežádoucím únikům. Nejen z tohoto důvodu jsou nutné novelizace zákonů s touto problematikou spojených. Počátkem roku 2010 tak v České republice vstoupila v platnost jedna z dalších novel zákona o dani z přidané hodnoty - zákon č. 489/2009 Sb., kterým se mění zákon o dani z přidané hodnoty 235/2004 Sb. (dále jen ZDPH) a to na základě rozhodnutí vlády a nutnosti implementace Směrnice Rady 2008/8/ES (místo poskytnutí služby), Směrnice Rady 2008/9/ES (vrácení daně), 2008/117/ES (společný sytém daně za účelem boje proti daňovým únikům, souhrnné hlášení), které tímto změnily původní Směrnici 2006/112/ES.

Úvod 8 Obsahem této novely jsou mimo jiné změny v oblasti poskytování služeb, jak osobou registrovanou k dani v jiném členském státě tak i osobou zahraniční, vracení zaplacené DPH, vykazování souhrnného hlášení a další. Významnou změnou, způsobenou touto novelizací, je i změna sazeb daně z přidané hodnoty a to konkrétně její navýšení. Změny sazeb se dotýkají nejen tuzemského, ale i mezinárodního obchodování. Je však plně v kompetenci plátce daně, zda toto navýšení promítnou do konečných cen platných pro spotřebitele, tzn., že dojde ke zdražení zboží a služeb nebo ponechají ceny stejné a navýšením daně z přidané hodnoty přijdou o část svého zisku. Téma daně z přidané hodnoty při dodávkách zboží a služeb v rámci Evropské unie a třetích zemí bylo zvoleno zejména proto, že se tento typ obchodování stává běžnou záležitostí a znalost daňové problematiky je tak nezbytně nutná. Na následujících stránkách této bakalářské jsou tudíž jednotlivé změny týkající se těchto obchodů uvedeny (s odkazem na platnou legislativu) a použity v obchodních transakcích, se kterými se běžný český plátce při své činnosti setkává. Otázka daně z přidané hodnoty je široká problematika a je dobré vědět, proč byla vlastně zavedena a jaké hodnoty její uplatňování přináší. Proto je v první části práce představena daň z přidané hodnoty, vznik, význam a její vývoj. Další pojmy, se kterými je nutné se blíže seznámit, jsou intrastat a souhrnné hlášení. Vykazování souhrnného hlášení a intrastatu je velmi těsně propojeno s vykazováním daně z přidané hodnoty a je proto potřebné tuto povinnost také dobře znát. Klíčovou částí práce je podrobný rozbor zákona o dani z přidané hodnoty 235/2004 Sb., kdy jsou zdůrazněny zásadní ustanovení tohoto zákona týkající se právě obchodování v rámci EU a třetích zemí. Na základě těchto znalostí získává plátce ucelený a hlavně užitečný přehled, jak daň správně uplatňovat, vykazovat a odvádět. Skutečné obchodní případy v závěru práce jsou pak praktickou ukázkou využití znalostí zákona o dani s přidané hodnoty včetně povinností týkající se souhrnného hlášení a intrastatu. S daní z přidané hodnoty se setkáváme v každodenním životě, ať už v pozici plátce či poplatníka a neexistuje tedy možnost jak se této dani vyhnout. Naší povinností je dodržovat platnou legislativu, která je vytvářena s cílem výběr daně co nejvíce zjednodušit a zároveň zabezpečit její spravedlnost a efektivnost. Například zavádění elektronického vykazování a navyšujícího se využívání dostupných technologií současnosti, patří k prvkům, které zjednodušují náš život s daňovým zatížením.

Cíl práce a metodika 9 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce bude na základě analýzy zákona o DPH zhodnotit legislativní změny platné od 1. 1. 2010, a to se zaměřením na oblast dodávek zboží a služeb v rámci Evropské unie a třetích zemí. Cílem bakalářské práce není tyto povinnosti obecně jen konstatovat, ale přehledně a jednoznačně určit, jakým způsobem tyto povinnosti plnit a zejména na základě kterých ustanovení. Podnikatelské subjekty si totiž obvykle uvědomují své povinnosti vůči státu a zároveň i EU, ale často neznají nebo si nejsou jistí legislativou a postupy v oblasti dodávek zboží a služeb. Také změny často prováděné i průběhu roku znamenají pro podnikatele značné komplikace, kdy je nutné velmi rychle tyto změny aplikovat do svého daňového vykazování. Na základě podrobného rozboru zákona o dani z přidané hodnoty 235/2004 Sb. jsou vytvořeny obecné postupy pro jednotlivé obchodní transakce, se kterými se podnikatelský subjekt běžně setkává při své obchodní činnosti. Následné příklady jsou pak řešeny právě za pomocí těchto zjištěných postupů a vytváří tak pomůcku pro jakýkoli subjekt zabývající se touto problematikou. Řešení těchto příkladů je na závěr promítnuto do daňového přiznání k DPH a souhrnného hlášení. 2.2 Metodika Prvotním úkolem bylo zajistit dostupnou literaturu a materiály, které se daným tématem souvisí. Jednalo se o publikace, učebnice, časopisy, periodika a mnohé internetové zdroje. Důkladným nastudováním těchto materiálů byly získány potřebné znalosti, nutné pro vypracování této práce. V bakalářské práci jsou použity základní vědecké metody užívané v odborných a vědeckých publikacích. Jedná se o metody jako např. analýza, syntéza, komparace, deskripce, identifikace atd. Teoretická část, základní pojmy a daňový systém České republiky, je zpracována zejména metodou deskripce, pomocí které získáváme základní informace o daném tématu. Vlastní práce je založena na analýze zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, jednotlivých oddílů a paragrafů týkající se dodávek zboží a služeb v rámci EU a třetích zemí. Pomocí analýzy jsou odděleny klíčové části zákona o DPH a jejich zkoumáním lze určit jejich podstatu a význam. Metodou komparace je pak provedeno porovnání platné legislativy s legislativou z roku 2009, opět v oblasti dodávek zboží a služeb v rámci EU a třetích zemí. Praktická část obsahuje konkrétní příklady vybrané společnosti řešené metodou identifikace, kdy je zapotřebí určit místo plnění, osobu povinnou daň přiznat a platit. Na základě zjištěných skutečností bylo vypracováno daňové přiznání a souhrnné hlášení dle legislativy platné k 1. 1. 2010.

Literární přehled 10 3 Literární přehled 3.1 DPH Jak vyplývá již z názvu, je daň vybírána pouze z přidané hodnoty, nikoli z celé hodnoty zboží či služby. Přidaná hodnota pak vyjadřuje rozdíl mezi jednotlivými vstupy a výstupy, tedy rozdíl, o kolik se zvýší původní hodnota zboží, popř. služby v jednotlivých krocích zpracování. Hodnota zahrnuje materiál, mzdy pracovníků, provozní náklady, ziskovou přirážku apod. Stanovit přesně přidanou hodnotu je z praktického hlediska značně komplikované a náročné jak časově tak i finančně. Daň je proto určována metodou nepřímou rozdílovou. Tato metoda spočívá v součtu všech vstupů zvlášť a zvlášť výstupů za určité časové období. Výsledný rozdíl za dané období vyjadřuje daňovou povinnost plátce. Daňový subjekt tak zaplatí jen skutečnou daň z přidané hodnoty, jelikož si daň, kterou sám zaplatil, při nákupech pro svou ekonomickou činnost odečte. Daň z přidané hodnoty patří k daním nepřímým spotřebním a platí ji všechny subjekty na trhu bez rozdílu (kromě zboží a služeb od daně osvobozených). Konečným poplatníkem daně je spotřebitel. Ve většině evropských zemí je postupně přesouváno zdanění z přímých daní do nepřímých daní, neboť celkově je daň z přidané hodnoty běžnými občany mnohem méně sledovaná než přímé daně či sociální a zdravotní pojištění. Přitom právě díky této dani je veškeré zboží a služby pro zákazníky podstatně dražší. Stát tak díky tomu získává až 1/3 celkových státních příjmů spolu s ostatními spotřebními daněmi. Nepřímé daně totiž představují relativně stabilní a dobře předvídatelný zdroj příjmů. 3.1.1 Vznik DPH Dle Kubátové (2009, str. 14) v polovině 50. let 20. století uzavřelo 6 států (Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemí a Lucembursko) dohodu o zavedení DPH, aby tak umožnily neutrální zdanění zahraničního obchodu. Daň z přidané hodnoty byla jako první zavedena ve Francii v roce 1967 jako všeobecná spotřební daň. Francii následovalo dalších 5 států, které se na zavedení DPH dohodly a umožnily tak neutrální zdanění zahraničního obchodu. Další státy poté v letech 60. 80. zavedly DPH právě v souvislosti s rozvojem mezinárodního obchodu se státy, které již DPH do svých systémů implementovaly. Jako poslední přešly na tuto daň postkomunistické státy v 90. letech. Česká republika po roce 1989 začala intenzivně pracovat na zavedení tržního hospodářství, což zahrnovalo i kompletní daňovou reformu. Zásadní změny zákonů probíhaly v letech 1990 1993. Celková změna systému byla nutná také z důvodu žádosti ČR o vstup do Evropské unie, která byla podána v roce 1996. ČR se zavázala harmonizovat legislativu ČR s daňovým právem ES a vybudovat systém daňové a celní administrativy srovnatelný se systémy uplatňovanými v členských státech EU.

Literární přehled 11 V roce 2004 byla ČR přijata do Evropské unie, avšak byly vyjednány některé výjimky týkající se i právě daní konkrétně se jednalo o: 1. dvě přechodná období do konce roku 2007, během nichž bude možné udržet sníženou sazbu daně z přidané hodnoty a tedy nižší ceny pro občany na dodávky tepla pro domácnosti a drobné podnikatele a na stavební práce pro účely bydlení, 2. přechodné období do konce roku 2006 na nižší sazby spotřební daně na cigarety a tabákové výrobky. Toto ujednání má současně výrazný protiinflační prvek a nezanedbatelný sociální aspekt, 3. EU akceptovala žádost ČR o trvalou výjimku na vyšší strop pro registraci plátců daně z přidané hodnoty (35 000 ), kterou uvítají především malí podnikatelé. K dalším změnám docházelo každoročně až dosud. Změny týkající se daně z přidané hodnoty platné od 1. 1. 2010 v oblasti dodávek zboží a dovozu budou rozvedeny v další části této práce. 3.1.2 Sazby daně Výše daně je určena procentuelní sazbou (algoritmem) a to základní nebo sníženou. Legislativa upravující DPH v jednotlivých státech je sice v moci zákonodárců, avšak v rámci EU jsou členské země povinny dodržovat směrnice EU, které tuto pravomoc do značné míry upravují. A právě směrnice 2006/112/EU ovlivňuje sazby členských států. Zvýhodněné jsou například možné pouze 2 a jsou přesně vymezena plnění, na které mohou být tyto sazby aplikovány. Výše sazby základní i snížené není v rámci EU omezena, je však stanoven minimální limit a to 15% pro základní a 5% pro sazbu sníženou. V tabulce č. 1 jsou vybrány některé státy Evropské unie a jejich aktuální sazby daně z přidané hodnoty. Francie uplatňuje ještě navíc tzv. super redukovanou sazbu daně. Tab. 1 Sazby DPH ve vybraných státech EU platné k 1. 1. 2010 Základní sazba % Snížená sazba % Česko 20 10 Dánsko 25 - Francie 19,6 5,5 a 2,1 Německo 19 7 Slovensko 19 10 Velká Británie 17,5 5 Zdroj: vlastní práce

Literární přehled 12 3.1.3 Výčet zásadních změn o DPH platných od 1. 1. 2010 Definice úplaty Úplatou se rozumí částka v penězích nebo v platebních prostředcích nahrazující peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění. Nerozlišuje se tedy, zda byla částka zaplacena či ne. Stanovení místa plnění u služeb Jedna z nejdůležitějších změn ZDPH na základě Směrnice Rady 2088/8/ES. Mění se stávající pravidla pro určování místa plnění a tím i státu zdanění. Tyto změny jsou popsány v dalších kapitolách této práce. Vrácení daně plátcům v jiných členských státech Český plátce bude podávat žádost o vrácení daně v JČS prostřednictvím elektronického portálu spravovaného MFČR, nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období, za které uplatňuje vrácení daně. Přístup plátci do elektronického portálu umožní na žádost místně příslušný správce daně. Žádost je podávána elektronicky a ve struktuře zveřejněné MFČR. Základ v 82. Vrácení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě Osoba registrovaná k dani v JČS bude podávat žádost o vrácení daně v tuzemsku prostřednictvím elektronického portálu v JČS. Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období, za které žádá o vrácení daně, musí být v českém jazyce a částka vyčíslena v českých korunách. Změna sazeb V souvislosti s přijetím zákona č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu na rok 2010, dochází ke zvýšení sazeb DPH. Základní sazba se mění z původních 19% na 20% a snížená sazba z původních 9% na 10%. Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně Od 1. 1. 2010 je zrušena povinnost přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, pokud nastane dříve než zdanitelná plnění uvedená v 63 ZDPH. Plátce přizná tato plnění ve svém daňovém přiznání až k datu jejich uskutečnění. Osvobození od daně při vývozu zboží V 66 ZDPH je jednoznačně určeno, že se za den uskutečnění plnění považuje den výstupu zboží z území Evropského společenství potvrzený celním orgánem.

Literární přehled 13 3.2 Intrastat a souhrnné hlášení Vstupem do EU vznikla České republice nově povinnost implementovat do své legislativy systém Intrastat pro sběr dat o pohybu zboží v rámci Společenství a dále pak povinnost podávat Souhrnné hlášení, které zahrnuje veškeré obchody v rámci Společenství. 3.2.1 Intrastat Dle Bendy a Tomíčka (2009, str. 268) intrastat představuje systém sloužící ke sběru dat pro statistiku obchodu se zbožím mezi jednotlivými členskými státy EU. Mapuje pohyb zboží mezi členskými státy, které již není v moci celních orgánů. Do tohoto systému jsou povinni poskytovat informace všechny členské státy, avšak způsob a rozsah vykazování potřebných údajů je v moci jednotlivých států a není tak jednotný. Povinnost vykazovat Povinnost vykazovat Intrastat vzniká osobám registrovaným k DPH, které dosáhnou prahu pro vykazování zvlášť pro přijetí a zvlášť pro odeslání zboží, na které se vztahuje povinnost Intrastat vykazovat. Povinnost vykazovat měsíčně údaje do Intrastatu za přijaté zboží anebo za odeslané zboží má zpravodajská jednotka vždy do konce kalendářního roku, ve kterém překročila osvobozující práh a ještě celý kalendářní rok následující příslušnému celnímu úřadu. Neuskuteční li zpravodajská jednotka, která je povinna vykazovat, žádné přijetí či odeslání v konkrétním měsíci, je povinna podat negativní hlášení. V roce 2010 jsou nastaveny limity pro přijetí i odeslání ve výši 8 mil. Kč. Hodnota zboží je prokazována daňovými doklady, v případě jiné měny je hodnota přepočítávána dle konkrétní účetní jednotky. Výkazy pro Intrastat se od 1. 1. 2009 provádí elektronickou formou. Příslušnému celnímu úřadu musí být předány do 10. pracovního dne měsíce následujícím po kalendářním měsíci, v němž k přijetí či odeslání došlo. Předmět vykazování V intrastatu jsou vykazovány údaje o pohybu zboží, jenž má statut Společenství. Tento statut je získáván v případě, bylo - li: 1. zboží úplně získané nebo vyrobené na území Společenství, 2. zboží ze zemí a území, které nejsou součástí celního území, propuštěné do volného oběhu, 3. zboží vyrobené nebo získané ze zboží uvedeného dříve. Odeslání zboží je v Intrastatu evidováno, pokud opustilo území tuzemska a vstoupilo na území jiného členského státu. Zboží, které bylo dovezeno z 3. země a bylo propuštěno v některém státě Společenství do celního režimu volný oběh a následně přepraveno do jiné členské země, je evidováno jako zboží Společenství a jedná se tak o odeslání.

Literární přehled 14 Přijetí zboží rozumíme vstup zboží z členské země do na území ČR. Bylo li zboží dovezeno z 3. Země a uvolněno do celního režimu volný oběh na území Společenství a následně přijato v tuzemsku, jedná se také o přijetí zboží, které je nutné do výkazu Intrastatu zahrnout. Zboží osvobozené od vykazování je zboží dočasně odesílané nebo přijímané za účelem výstav, veletrhů a předpokládá se, že nebude prodáno, ale bude vráceno zpět. Stejně tak je osvobozeno zboží pronajaté k tzv. operativnímu leasingu nebo zboží určené k bezplatnému zapůjčení. Doba dočasná nesmí však přesáhnout dobu 2 let. 3.2.2 Souhrnné hlášení 102 zákona o dani z přidané hodnoty ukládá povinnost plátci podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil: 1. dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, 2. přemístění obchodního majetku do jiného členského státu, 3. dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu podle 17, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, 4. poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle 9 ZDPH odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň příjemce služby. Souhrnné hlášení se nově podává elektronickou formou a musí být opatřeno elektronickým podpisem nebo odesláno prostřednictvím datové schránky. Hlášení se podává každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení měsíce. Ale v případě, že plátce poskytuje služby pouze podle bodu 4, podává souhrnné hlášení zároveň a ve lhůtě s daňovým přiznáním (tzn. lze tedy i čtvrtletně). Pokud však podává přiznání čtvrtletně, ale začne vykazovat činnost podle bodů 1 až 3, vzniká mu povinnost v daném čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění uvedených v bodech 1 až 3, povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění z bodů 1-3. Pak až do konce roku podává hlášení každý měsíc. 3.3 Daňový systém České republiky Jedná se o systém, na jehož základě jsou daně stanoveny, vybírány a obecně upravovány. Jak vyplývá již z názvu, nevybírá státu jednu velkou daň, ale je vytvořen soubor daní, jelikož jednotlivé daně vyhovují různým požadavkům a mají různé silné a slabé stránky. Využívání všech druhů daní umožňuje eliminovat zmíněné slabé stránky a zároveň plnit více funkcí v rámci fiskální politiky. Tyto různorodé daně, jak uvádí Vančurová, Láchová (2008, str. 37), tvoří daňový mix, který vypovídá, jakému typu daní dává daný stát přednost a jaký potlačuje. Význam daní se nejčastěji měří prostřednictvím podílu výnosu jednoho

Literární přehled 15 typu daní na celkovém daňovém výnosu. V 1. Čtvrtletí roku 2009 tvořila například daň z přidané hodnoty v České republice téměř 14 % z celkových daňových příjmů. Obr. 1 Příjmy do veřejného rozpočtu za 1. čtvrtletí 2009 Zdroj: Ministerstvo financí ČR Český daňový systém je tvořen souborem těchto daní, jejichž členění je názorně uvedeno i na obr. č. 2. 1. Daně přímé přímo zatěžují poplatníka a to na úkor jeho důchodu. Daň je viditelná a jednoduše vypočtena z příjmu poplatníka nebo hodnoty jeho majetku. Zároveň se jedná o daně spravedlivé, jelikož je daň vybírána od každého a v odpovídající výši. a) Daň z příjmu dani podléhají veškeré zdanitelné příjmy fyzické osoby nebo příjmy právnické osoby z ekonomické činnosti b) Majetková daň daň z nemovitostí, z pozemků, ze staveb, silniční (je-li používáno vozidlo k podnikatelské činnosti), dědická, darovací, z převodu. Daň je vybírány z hodnoty konkrétního majetku nebo hodnoty přepočítané např. dle výměry 2. Daně nepřímé (ze spotřeby), ukryté v celkové ceně zboží, služby. Daň platí poplatník, avšak vybírá ji a odvádí plátce daně, který poplatníkovi není většinou znám. a) Univerzální daň z přidané hodnoty b) selektivní spotřební daň týkající se konkrétních druhů zboží, které jsou do země dováženy nebo vyráběny (minerální oleje, alkohol, tabákové výrobky atd.), energetická daň ze zemního plynu, z pevných paliv a z elektřiny,

Literární přehled 16 zvláštní daní je clo, týkající se pouze zboží a služeb přijímaných ze třetích států, tzn. mimo EU. Obr. 2 Základní členění daní Zdroj: Vlastní práce Vančurová, Láchová (2008, str. 34) uvádí požadavky, které jsou obecně kladeny na daně a dobrý daňový systém: daňová spravedlnost daňová efektivnost právní perfektnost jednoduchost a srozumitelnost Dále Vančurová, Láchová (2008, str. 35) uvádí, že jednotlivé požadavky na dobrý daňový systém jsou ve vzájemné kolizi. Například chceme-li vytvořit co nejspravedlivější daňový systém, asi se nevyhneme tomu, aby byl zároveň i složitý. Proto v praktické politice musí být vytýčeny priority, musí být stanoveno, na které požadavky bude kladen důraz.

Vlastní práce 17 4 Vlastní práce V následujících podkapitolách budou zmíněny jednotlivé dodávky zboží a služeb v rámci EU a třetích zemí. U každého typu obchodu budou uvedeny všechny důležité paragrafy zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty dle platné legislativy 2010 a následně některá srovnání s legislativou platnou v roce 2009. Vzhledem ke skutečnosti, že zásadní změny nastaly zejména v oblasti služeb, bude toto téma nejrozsáhlejší. V souvislosti s dodávkami zboží a služeb v rámci EU bude také zmíněna povinnost vykazovat či nevykazovat Intrastat a podávat Souhrnné hlášení. Nejdříve budou však vysvětleny některé zásadní pojmy. Ty se pak objevují v jednotlivých podkapitolách a je proto nutné znát jejich význam. 4.1 Důležité pojmy předmět daně Zákon d DPH přesně specifikuje v 2 odst. 1 3 co je předmětem daně a co není, tzn., vymezuje podmínky, za kterých jsou vyjmenovaná plnění předmětem DPH dle platného zákona. Plnění, která jsou předmětem daně, jsou plněními zdanitelnými, ale od daně mohou být osvobozeny. Plnění, která nejsou předmětem daně, se zákonem o DPH neřídí a není nutné zkoumat, zda jsou či nejsou osvobozena atd. osoby povinné k dani 5 ZDPH definuje osobu povinnou k dani jako fyzickou nebo právnickou osobu, která uskutečňuje ekonomickou činnost a to kdekoli na světě, ať už v rámci EU nebo třetích zemí. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Osoba povinná k dani není však povinna daň odvádět, k dani se registrovat, avšak neplatí to trvale a za splnění určitých podmínek se z osoby povinné k dani může stát plátce, osob identifikovaná k dani nebo osoba k dani evidovaná. osoby osvobozené od uplatňování daně Dle 6 ZDPH odst. 1, je osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za částku 1 000 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, pokud tento zákon nestanoví jinak. Překročí-li obrat hraniční částku, je osoba povinná k dani se registrovat a uplatňovat daň na výstupu.

Vlastní práce 18 plátce daně Osoba povinná k dani, jejíž obrat přesáhne registrační limit, je povinna se registrovat k dani z přidané hodnoty do 15 dnů po skončení měsíce, ve kterém tento limit překročila. Plátcem daně z přidané hodnoty se pak stává od prvního dne třetího měsíce po měsíci, v němž překročila registrační limit. místo plnění Místo plnění nelze stanovit jednoznačně a obecně. Místo je nutno rozlišovat dle vykonávaných ekonom. činností. Obecně lze však říci, že místo plnění určuje, jakým způsobem má být daň přiznána a odvedena. zdanitelné plnění Jedná se o plnění, kdy je plátce povinen přiznat daň na výstupu a kdy je přijímající plátce oprávněn uplatnit odpočet daně. S tím souvisí datum zdanitelného plnění. základ daně 36 ZDPH určuje základ daně jako vše, co jako úplatu o jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. daň na vstupu Daň zaplacená dodavateli za přijaté plnění, z poskytnuté úplaty. Jedná se o daň při pořízení zboží, dovozu zboží nebo poskytnutí služby osobou registrovanou k dani nebo zahraniční osobou atd. daň na výstupu Opak daně na vstupu. Daň, kterou zaplatí odběratel dodavateli, jenž je povinen tuto daň přiznat daň z poskytnutého plnění, z přijaté úplaty. nárok na odpočet Plátci vzniká nárok na odpočet daně na vstupu za předpokladu, že tato přijatá zdanitelná plnění použije k uskutečnění své ekonomické činnosti, u kterých pak vzniká povinnost odvést daň na výstupu. osoba neusazená v daném členském státě Zahraniční osoba povinna k dani, která nemá v daném státě provozovnu nebo osoba registrovaná k dani v jiném státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku.

Vlastní práce 19 reverse charge Přenos povinnosti zaplatit daň na příjemce služby tzn., pokud jsou služby poskytovány osobou registrovanou v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani, bude povinen právě příjemce služby daň přiznat a odvést. 4.2 Pořízení zboží z jiného členského státu Dle 2 zákona o DPH musí být zboží pořízeno z jiného členského státu za úplatu a to osobou povinnou k dani, která toto zboží používá ke své ekonomické činnosti. Pak je toto pořízení zboží předmětem české daně z přidané hodnoty. 16 ZDPH dále stanoví podmínky, které musí být splněny, aby se jednalo o pořízení zboží. Pořízení zboží lze definovat jako nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě. Zboží musí být odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání zboží nebo pořizovatelem. Aby se jednalo o pořízení zboží, musí být tedy splněno následující: osoba, která zboží kupuje, musí být plátcem DPH v České republice, prodávající musí být registrován k dani v jiném členském státě, kupující má právo nakládat se zbožím jako vlastník, zboží je přemístěno mezi 2 členskými státy. Místo plnění popisuje 11 odst. 1. ZDPH. Místem plnění při pořízení zboží z jiného členského státu je místo, kde se zboží nachází při ukončení přepravy, tzn. v tuzemsku. Osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je dle 108 odst. 1 písm. d) ZDPH plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu. Daň přiznat a zaplatit má povinnost kupující. Vznik daňové povinnosti upravuje 25 ZDPH. Plátci vzniká povinnost daň přiznat k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud byl doklad vystaven před tímto 15. dnem, vzniká povinnost plátci daň přiznat k datu vystavení daňového dokladu. Tady je nutné podotknout, že doklad vystavený dodavatelem není v danou chvíli považován za doklad daňový. Daňovým dokladem se stává až dnem doplnění povinných náležitostí uvedených v 35 ZDPH. Základ daně je dle 36 ZDPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, vyjma daně za toto zdanitelné plnění. Základem daně je tedy úplata, kterou poskytne odběratel dodavateli součástí je hodnota zboží a veškeré vedlejší náklady vyúčtované dodavatelem. Dle Ledvinkové (2009, str. 246) je odběratel povinen si sám daň vypočítat a uvést do přiznání k DPH za zdaňovací období, kdy mu vzniká podle 25 ZDPH

Vlastní práce 20 povinnost daň přiznat. Plnění uvádí plátce do řádku č. 3 (základ. sazba) nebo do řádku č. 4 (plnění se sníženou sazbou daně). Nárok na odpočet dle 73 odst. 6 ZDPH vzniká plátci při pořízení zboží z jiného členského státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Plátce musí při pořízení zboží z jiného členského státu prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle 35. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém plátce vznikla povinnost daň přiznat dle 25 ZDPH. Nárok na odpočet uvede plátce v daňovém přiznání na řádek č. 44 při základní sazbě nebo řádek č. 45 při snížené sazbě daně. Obr. 3 Pořízení zboží z jiného členského státu Intrastat Zdroj: Benda a Tomíček (2009) Je-li kupující zpravodajskou jednotkou a je povinen vykazovat Instrastat, pak přijetí zboží z jiného členského státu uvede ve výkazu přijetí. Souhrnné hlášení Pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem vykazování v souhrnném hlášení, jelikož se jedná o dodání zboží do tuzemska, nikoli z tuzemska do jiného členského státu, viz 102 odst. 1 ZDPH. Osoba identifikovaná k dani U pořizování zboží z jiného členského státu je nutné mít na paměti, že i právnická osoba do té doby nepovinná k dani se může stát osobou identifikovanou k dani a to za předpokladu, že pořizuje zboží z jiného členského státu a hodnota v součtu překročí v běženém roce částku 326.000 Kč bez daně s odkazem na 96 ZDPH. 97 ZDPH následně upravuje podmínky registrace.

Vlastní práce 21 4.2.1 Pořízení zboží včetně instalace nebo montáže Pořízení zboží včetně instalace či montáže nelze chápat jako pořízení zboží z jiného členského státu jako takové, ale jako poskytnutí služby, pokud montáž a instalaci zajistí nebo provede sám dodavatel. Místo plnění je však určeno stejně jako při dodání zboží, tzn., není to místo, kde byla ukončena přeprava, ale je určeno místem, kde k instalaci či montáži došlo, viz 7 odst. 3 ZDPH. Osobou povinnou k dani je pak příjemce, jemuž je zboží včetně instalace nebo montáže dodáno, podle 108 odst. 1 písm. c) ZDPH. V případě, že je příjemcem osoba nepovinná k dani, musí DPH přiznat a zaplatit dodavatel v místě instalace. Daňová povinnost vzniká v souladu s 24 odst. 4 ZDPH. Plátce je povinen přiznat plnění ke dni jeho uskutečnění, tzn. dnem převzetí instalovaného či montovaného zboží nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Daň uvede v daňovém přiznání na řádek č. 5 nebo 6 dle sazby daně. Základem daně je vše, co souvisí s dodaným zbožím, tzn. úplata nejen za samotné zboží, ale i úplata za instalaci či montáž. Nárok na odpočet vzniká na základě 72 a 73 ZDPH, jedná se totiž o tuzemské zdanitelné plnění a řídí se obecnými podmínkami. Nárok na odpočet v daňovém přiznání zaznamená do řádku č. 44 nebo 45 opět dle sazby daně. Obr. 4 Pořízení zboží včetně instalace z jiného členského státu Intrastat Zdroj: Benda a Tomíček (2009) Plnění bude uvedeno ve výkazu přijetí, avšak bude zde uvedena pouze částka za zboží. Cena instalace či montáže se ve výkazu neobjeví.

Vlastní práce 22 Souhrnné hlášení Tato transakce se v souhrnném hlášení nevykazuje. Osoba nepovinná k dani, která přijímá zboží včetně montáže od osoby povinné k dani v jiném členském státě Tuzemský neplátce daně, který vykonává ekonomickou činnost, se přijetím zboží včetně montáže z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku, stává podle 94 odst. 10 ZDPH plátcem daně dnem dodání tohoto zboží a je povinen daň přiznat a zaplatit k tomuto dni. 4.2.2 Pořízení zboží od neplátce Pitner, Benda (2009, str. 17) v literatuře uvádí, že pokud plátce daně registrovaný v tuzemsku pořizuje zboží od osoby, která není v jiném členském státě registrovaná k dani, nejedená se o předmět daně v tuzemsku a plátce v tuzemsku nemá povinnost přiznat daň. Toto pořízení zboží od neplátce je posuzováno jako dodání zboží s místem plnění podle 7 odst. 2 ZDPH. Místo plnění je tedy místo, kde byla zahájena přeprava, v tomto případě jiný členský stát. Intrastat Kupující je povinen toto přijetí uvést ve výkazu přijetí. Souhrnné hlášení Pořízení zboží od neplátce není předmětem vykazování. 4.3 Poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě nebo zahraniční osobou s místem plnění v tuzemsku Předmětem daně je dle 2, odst. 1 písm. b) ZDPH poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Bude-li místo plnění mimo tuzemsko nejedná se o obchod podléhající české DPH, a tudíž není takové plnění předmětem daně. 14 ZDPH definuje poskytnutí služby jako všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Jsou to např.: převod práv, poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty, vznik a zánik věcného břemene, přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci atd. Obecné pravidlo pro určení místa plnění určuje 9 ZDPH: odst. 1, kdy při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo plnění, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném

Vlastní práce 23 místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna, odst. 2 stanoví místo plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Od obecného stanovení místa plnění dle 9 ZDPH je nutné opustit v přesně definovaných případech a to dle 10 písm. a) až j) ZDPH. Znamená to, že pokud se nejedná o vyjmenované operace v 10, pak se místo plnění stanoví dle obecného pravidla uvedeného v 9 ZDPH. Plnění s odlišným stanovením místa plnění jsou například tato: poskytnutí služby týkající se nemovitosti, přeprava osob, poskytování kulturních, vzdělávacích, zábavních, sportovních a podobných služeb, krátkodobý nájem dopravního prostředku atd. Osoba povinna daň přiznat a zaplatit je dle 108, odst. 1 písm. a) ZDPH plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, popř. převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které jsou tato plnění poskytována. V případě, že je povinnost daň přiznat a zaplatit přesunuta z poskytovatele na příjemce služby, mluvíme o tzv. mechanismu reverse charge. Tato situace nastává tehdy, je-li místo plnění v tuzemsku, přičemž poskytovatel služby není v tuzemsku usazený. V zákoně je tato problematika uvedena v 108, odst. 1 písm. b) a c) ZDPH: b) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle 9 odst. 1 osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku. c) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle 10 až 10d a 10j, dodáváno zboží s montáží nebo instalací s místem plnění v tuzemsku podle 7 odst. 3 nebo dodáván plyn nebo elektřina s místem plnění v tuzemsku podle 7a odst. 1 nebo 3, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku. Podle 24 ZDPH povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, pokud jsou podle 108 ZDPH povinni přiznat a zaplatit daň plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je služba poskytnuta. Zdanitelné plnění je uskutečněné dnem poskytnutí služby nebo dnem vystavení daňového dokladu den, který nastane dříve je rozhodující. Plnění je uskutečněné také dnem uvedeném ve smlouvě, kdy dochází k převodu práva nebo poskytnutí práva k využití. Základ daně je stanoven obdobně jako v předchozích případech dle 36 ZDPH a plátce je povinen dle 39 ZDPH daň si sám vypočítat. V daňovém přiznání bude tato skutečnost uvedena na řádku č. 5 nebo 6 dle sazeb.

Vlastní práce 24 Nárok na odpočet dle 73 odst. 7 ZDPH daně má plátce při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani, pokud mu při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce je povinen tento nárok prokázat daňovým dokladem, který obsahuje veškeré náležitosti podle 31 ZDPH a 32 ZDPH. V daňovém přiznání uvede nárok na řádku č. 44 a 45. Obr. 5 Poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě nebo zahraniční osobou Souhrnné hlášení Zdroj: Benda a Tomíček (2009) Přijetí služby z jiného členského státu není vykazováno v souhrnném hlášení intrastat, tato povinnost je na straně dodavatele dle legislativy daného členského státu. Osoba nepovinná k dani, která přijímá služby od osoby povinné k dani v jiném členském státě Tuzemský neplátce daně, který vykonává ekonomickou činnost, se přijetím služby z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku (viz. obecné pravidlo určování místa), stává podle 94 odst. 8 a odst. 9 ZDPH plátcem daně dnem přijetí služby a je povinen daň přiznat a zaplatit k tomuto dni. 4.4 Poskytnutí služby do jiného členského státu Poskytuje-li český plátce službu do jiného členského státu, řídí se stejnými pravidly jako při přijetí služby, samozřejmě v opačném postavení. Chová se jako subjekt, jenž poskytuje služby odběrateli osobě z jiného členského státu.

Vlastní práce 25 Dle obecného pravidla v 9 ZDPH určí místo plnění. Pokud se nelze řídit obecným pravidlem, musí být místo plnění stanoveno dle výjimek uvedených v 10 písm. a) až k) ZDPH. Osoba povinna daň přiznat a zaplatit je tak na základě principu reverse charge příjemce v členském státě, pokud je v tomto státě registrován k dani vycházíme z 9 odst. 1. a 10 ZDPH. V případě poskytnutí služby dle 9 odst. 2 ZDPH, je povinen daň přiznat a zaplatit poskytovatel služby. Plátce je povinen plnění v každém případě uvést v daňovém přiznání. Datum povinnosti přiznat poskytnutí služby určuje 24a ZDPH a to tak, že plnění musí přiznat ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to ke dni, který nastane dříve. V případě poskytnutí služeb osobě registrované v jiném členském státě s místem plnění mimo tuzemsko podle 9 odst. 1 a 10 písm. d) až j) ZDPH, uvede plátce toto plnění do daňového přiznání na řádek č. 21. Pokud bude místo plnění v tuzemsku, tzn., služba bude poskytnuta osobě nepovinné k dani, bude toto plnění uvedeno v řádku č. 1, stejně jako jakékoli jiné poskytnutí služby v rámci tuzemska. Souhrnné hlášení Od 1. 1. 2010 je plátce povinen uvést v souhrnném hlášení poskytnutí služeb, u nichž se stanoví místo plnění podle základního pravidla (pravidla podle 9 odst. 1 ZDPH), do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je z těchto služeb povinen přiznat a zaplatit daň jejich příjemce ( 102 odst. 1 písm. d) ZDPH). V souhrnném hlášení se neuvádí služby, které jsou v tomto jiném členském státě osvobozeny od daně (např. finanční služby), ani služby, u nichž se stanoví místo plnění podle zvláštních pravidel. Neplátce daně, který poskytuje služby do členských států osobám povinným k dani Stejně jako při přijetí služby, tak i při poskytování služby je do té doby neplátce, povinen se registrovat k tuzemské dani, pokud tyto služby poskytuje osobám povinným k dani v jiných členských státech a to dle 94 odst. 11 ZDPH. 4.5 Dodání zboží do jiného členského státu Dle 2, odst. 1 písm. a) ZDPH je předmětem daně dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. V 13, odst. 2 ZDPH vymezuje dodání zboží do jiného členského státu jako dodání, kdy je zboží skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Místem plnění podle 7 odst. 2 při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná tedy tuzemsko. 64 odst. 1 ZDPH určuje podmínky, za kterých je dodání zboží osvobozeno od daně s nárokem na odpočet. Musí se jednat o dodání zboží do jiného členského

Vlastní práce 26 státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. V případě osvobození dodání od daně, bude daň vybrána ve státě příjemce. Podle Kubátové (1, str. 242) platí princip země určení při splnění 4 podmínek: příjemcem zboží je osoba registrovaná k dani, zboží se dodává v rámci ekonomické činnosti, dodání zboží je v zemi příjemce zdanitelným plněním, přeprava zboží byla dokončena. Je-li dodání zboží osvobozeno dle 64 ZDPH, vzniká dle 22 odst. 3 ZDPH povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. Uskutečnění dodání uvede plátce v daňovém přiznání v řádku 20 za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu. Není-li dodání zboží od daně osvobozeno, je plátce povinen dle 22 odst. 1 ZDPH přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty a to k tomu dni, který nastane dříve. Osobou povinnou přiznat a odvést daň bude potom dle 108 odst. 1 písm. a) ZDPH plátce, který uskutečňuje dodání zboží s místem plnění v tuzemsku. Nárok na odpočet vzniká pouze za předpokladu, že přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti podle 72 odst. 2 ZDPH. Intrastat Dodání zboží do jiného členského státu se objeví ve výkazu odeslání. Souhrnné hlášení Dodání zboží do jiného členského státu musí být uvedeno v souhrnném hlášení. 4.5.1 Dodání zboží s instalací či montáží Dodání zboží do jiného členského státu je upraveno téměř identicky, jako pořízení zboží z jiného členského státu, avšak v opačném postavení (stejně jako v případě poskytování služeb). Český plátce je v pozici dodavatele a zahraniční osoba vystupuje jako odběratel. Místo plnění se stanoví podle 7 odst. 3 ZDPH, tzn. místo plnění je v místě instalace či montáže. Osobou povinnou k dani je příjemce dle 108 odst. 1 písm. c) ZDPH. V případě, že je příjemcem osoba nepovinná k dani, musí DPH přiznat a zaplatit dodavatel v místě instalace.

Vlastní práce 27 Daňová povinnost vzniká dle 24a ZDPH dnem uskutečnění plnění, což v praxi znamená, kdy dojde k předání nainstalovaného zboží či k datu přijetí platby, pokud by byla provedena před datem předání. Dodavatel je povinen vystavit daňový doklad s náležitostmi uvedenými v 33 ZDPH. Základem daně je stanoven jako součet hodnoty zboží, vedlejších nákladů a dále i ceny za instalaci, kterou dodavatel vykonal sám nebo zajistil prostřednictvím jiného dodavatele. Odběrateli tak vzniká základ daňové povinnosti v jeho zemi a dodavatel je povinen tuto částku uvést v české měně do daňového přiznání do řádku č. 25. Intrastat Ve výkazu odeslání musí být toto plnění uvedeno. Souhrnné hlášení Dodání zboží s instalací či montáží do jiného členského státu nebude předmětem vykazování, protože místo plnění je stanoveno stejným způsobem jako běžné dodání zboží a je uvedeno v daňovém přiznání na řádku 25. 4.5.2 Dodání zahraničního zboží Je-li zboží dopraveno z třetí země do tuzemska v celním režimu tranzit a uskladněno ve veřejném celním skladu a následně prodáno do jiného členského státu, pak se jedná o dodání zahraničního zboží. Dovoz zboží do tuzemska a následné umístění zboží do veřejného celního skladu není předmětem daně z přidané hodnoty, tento dovoz není vymezen 23 ZDPH. V tom případě tedy nevzniká nárok na odpočet, protože u tohoto zboží nevznikla povinnost přiznat daň při jeho dovozu. Daňová povinnost vzniká až propuštěním zboží do některého z celních režimů. Pokud bylo zboží pořízeno za jinou cenu než následně prodáno, vzniká povinnost uplatnit daň na výstupu z nově vytvořené ceny. Toto platí pro případ prodeje zboží osobě registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě. Toto dodání se pak již řídí stejnými pravidly, jako dodání zboží do jiného členského státu. Vycházíme totiž z 13 odst. 2 ZDPH, který nerozlišuje zboží společenství a zahraniční. Místem plnění je tuzemsko, vzhledem k tomu, že celní sklad či svobodné pásma jsou součástí tuzemska a zde začíná přeprava zboží. Stejně jako při dodání zboží do jiného členského státu uplatníme osvobození od daně, pokud jsou splněny podmínky dle 64 ZDPH. Osobu povinnou k dani je pak odběratel registrovaný k dani, jenž uvede zboží do celního režimu volný oběh. Tuzemský dodavatel je i v případě osvobození povinen dodání tohoto zboží uvést v daňovém přiznání v řádku 20.

Vlastní práce 28 Obr. 6 Dodání zahraničního zboží do jiného členského státu Souhrnné hlášení Zdroj: Benda a Tomíček (2009) Objeví se v souhrnném hlášení stejně jako obvyklé dodání zboží do jiného členského státu. Intrastat Ve výkazu intrastatu se dodání zahraničního zboží neobjeví, neboť nebylo zboží propuštěno do celního režimu volný oběh v tuzemsku, ale až v členském státě příjemce. Pokud by však bylo zboží propuštěno do volného oběhu již v tuzemsku, stalo by se zbožím společenství a objevilo by se v intrastatu ve výkazu odeslání. 4.5.3 Dodání zboží osobě z jiného členského státu v rámci tuzemska Dodání zboží v rámci tuzemska porušuje definici dodání zboží do jiného členského státu, protože zboží není fyzicky do jiné země odesláno. Z tohoto důvodu nemůže být dodání zboží osvobozeno od daně na základě 64 ZDPH, přestože se jedná o dodání osobě z jiného členského státu. Místem plnění je tedy tuzemsko, místo, v němž dochází k zahájení přepravy. Osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je prodávající, který tak musí učinit ke dni uskutečněného zdanitelného plnění buď k datu dodání, nebo k datu přijetí úplaty, pokud k ní došlo před dodáním zboží. Odběratel, pokud je registrován k dani v jiném členském státě, může za určitých podmínek uvedených v 82a ZDPH žádat o vrácení DPH.