Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů OBOR: Podnikání a právo Ochrana spotřebitele při nákupu potravin (bakalářská práce) Autor: Lucie Studená Vedoucí práce: doc. JUDr. Jiřina Hásová, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne 18. 5. 2013 podpis studenta
Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala vedoucí práce doc. JUDr. Jiřině Hásové, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce a za cenné rady a připomínky, které mi při její tvorbě poskytla.
Obsah Seznam zkratek... i Úvod... 1 1. Vymezení základních pojmů... 3 1.1 Spotřebitel... 3 1.2 Dodavatel... 4 1.3 Prodávající... 4 1.4 Provozovatel potravinářského podniku... 5 2. Hlavní zásady ochrany spotřebitele v EU a ČR... 7 3. Všeobecné požadavky na označení potravin... 8 3.1 Původ... 9 3.2 Název potraviny... 10 3.3 Údaj o množství výrobku... 11 3.4 Trvanlivost výrobku... 12 3.4.1 Datum použitelnosti (DP)... 12 3.4.2 Datum minimální trvanlivosti (DMT)... 13 3.5 Způsob skladování a použití... 14 3.6 Složení potraviny... 14 3.7 Potraviny určené pro zvláštní výživu... 16 3.8 Šarže... 16 3.9 Údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí... 17 3.10 Ionizace... 17 3.11 Výživová hodnota... 18 3.12 Třída jakosti... 19 4. Obaly... 20 4.1 Hygienické požadavky... 21 4.2 Požadavky na recyklaci... 21 5. Reklamace... 23 5.1 Státní zemědělská a potravinářská inspekce... 26 5.2 Podnět ke kontrole... 28 5.3 Správní delikty a sankce... 28 6. Porovnání ceny a kvality u konkrétních výrobků... 31 6.1 Časopis dtest... 31
6.2 Test olivových olejů... 32 Závěr... 37 Seznam použité literatury a dalších zdrojů... 39 Seznam obrázků a tabulek... 41 Přílohy... 42
Seznam zkratek ZOS OZ NOZ ZPotrTV ObchZ BEUC DP DMT SZPI ČR EU ES OSS Zákon o ochraně spotřebitele Občanský zákoník Nový občanský zákoník Zákon o potravinách a tabákových výrobcích Obchodní zákoník The European consumer organisation Datum použitelnosti Datum minimální trvanlivosti Státní zemědělská a potravinářská inspekce Česká republika Evropská unie Evropské společenství Občanské sdružení spotřebitelů i
Úvod Jednou ze základních životních potřeb člověka je příjem potravy. Neméně důležitým faktem však je, že by se naše potrava měla skládat z kvalitních potravin. V dřívějších dobách si lidé veškeré potraviny obstarávali sami, chovali vlastní dobytek a pěstovali brambory, obilí či zeleninu. Měli tak jistotu, že jsou jejich potraviny čerstvé. V případě, že měli nějakých surovin dost a nějakých naopak málo, došli na trh, kde zboží se sousedy vyměnili. Člověk však stále věděl, odkud jeho potrava pochází. V dnešní době převažuje velkovýroba nad tradičními výrobními postupy a některé potraviny jsou převáženy k cílovému spotřebiteli přes polovinu zeměkoule. Aby zboží vydrželo po dlouhou dobu čerstvé, přidávají se do něj nejrůznější konzervanty a další látky, a lidé by si proto nejdříve měli pečlivě přečíst, co všechno se v dané potravině nachází. Ačkoli jsou prodávající nuceni dodržovat určitá pravidla a zákonem dané postupy, jak s potravinami zacházet, často bohužel spoléhají na neznalost zákona ze strany zákazníků. Na druhé straně zákazníci, tedy kupující, se často spokojí s tím, co a v jaké formě prodávající nabízí a nekladou na prodávajícího dostatečné nároky. Často ani neví, jaká práva v této oblasti mají. Cílem mé bakalářské práce je tedy analyzovat povinnosti výrobců a prodávajících, a zároveň práva spotřebitelů při nákupu potravin, informovat spotřebitele, na co si při výběru potravin dát pozor a poradit, na jaké instituce se v případě problému obrátit. V posledních letech je ochrana spotřebitele při nákupu potravin hodně diskutovaným tématem. Nejenom v České republice, ale také v Evropské Unii vznikají stále nové zákony, vyhlášky, směrnice a nařízení, které nutí výrobce potravin zlepšovat kvalitu jejich produktů a dodržovat přísné hygienické postupy. Otázkou však je, zda výrobce a prodávající skutečně zákony dodržují a zda jsou tyto zákony dostatečné. Právními předpisy, ze kterých budu čerpat, jsou občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), občanský zákoník, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014 (zákon č. 89/2012 Sb.), obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a zákon o potravinách a tabákových výrobcích (zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále budu vycházet z vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. V první z nich se zaměřím na obecné pojmy, vysvětlím, jak spotřebitele, dodavatele a prodávajícího definuje zákon. 1
V druhé kapitole připomenu hlavní zásady ochrany spotřebitele, které vycházejí z legislativy Evropské Unie. Zákon o potravinách a tabákových výrobcích stanovuje požadavky na označení potravin. Ve třetí kapitole se budu těmto požadavkům věnovat, uvedu náležitosti, které nesmí na obalech potravin chybět a také vysvětlím rozdíl mezi pojmy datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti. Na konkrétních příkladech upozorním na chyby výrobců při označování potravin. V následující kapitole budu informovat spotřebitele o požadavcích na obaly potravin, a to jak z hlediska hygienického, tak z hlediska možnosti recyklace. Uvedu také příklady, při kterých často dochází ze stran výrobců ke klamání spotřebitele. V oblasti potravinářského průmyslu není reklamace tak častá jako v jiných oborech, to však nic nemění na tom, že spotřebitel má právo obrátit se na zákon. V další kapitole proto upozorním na možnost reklamace a uvedu, které státní orgány mají dozor nad dodržování povinností stanovených zákonem o potravinách a tabákových výrobcích. Hlavním kontrolním orgánem v dané problematice je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, a proto se ji budu věnovat podrobněji. Dále uvedu několik příkladů správních deliktů a výše pokut, které jsou za jednotlivé správní delikty uloženy. V poslední kapitole provedu komparaci ceny a kvality u konkrétních produktů. Jako zdroj informací použiji časopis dtest publikovaný Občanským sdružením spotřebitelů. Tato nezisková organizace provádí testy výrobků uváděných na trh a snaží se tak zvýšit informovanost spotřebitelů o kvalitě těchto produktů. Pro svoji práci jsem si vybrala test olivových olejů, jelikož výsledky tohoto testu jasně dokazují, že ne vždy se cena musí rovnat kvalitě. 2
1. Vymezení základních pojmů Pro účely této práce je nutné správně porozumět základním pojmům, kterými jsou spotřebitel, dodavatel a prodávající. 1.1 Spotřebitel Spotřebitelem se každý z nás stává denně. Laicky řečeno je spotřebitelem každý člověk, který si kupuje jakékoliv zboží. Z hlediska zákona je však spotřebitel jasně definovaný pojem. Občanský zákoník v platném znění popisuje spotřebitele jako fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 1 Tato definice spotřebitele je považována za generální, není však jediná. V právní úpravě jsou obsaženy další definice spotřebitele (např. zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), které však musí být charakterizovány jako ostatní 2. Obecně bychom mohli definovat spotřebitele pomocí těchto znaků: spotřebitel je osobou jednající, nakupující zboží a využívající služby k vlastním potřebám spotřebitel je konečný konsument účel jeho jednání má neprofesní charakter 3. Podle občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), který nabývá účinnosti 1. 1. 2014 je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná 4. Zákon o ochraně spotřebitele definuje spotřebitele jako fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání 5. 1 52 odst. 3 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen občanský zákoník nebo OZ. 2 ONDŘEJ, Jan. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, str. 13. 3 KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, str. 13. 4 419 zákon č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen nový občanský zákoník nebo NOZ. 5 2 odst. 1 písm. a) zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů dále jen zákon o ochraně spotřebitele nebo ZOS. 3
Pojem spotřebitel je definován pouze pro účely konkrétních úprav. Ačkoli na úrovni evropského práva bylo vydáno velké množství směrnic týkajících se ochrany spotřebitele, jeho jednotnou definice nikde nenajdeme. Mimo výše uvedené definice pojem spotřebitele obsažen také v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění a v zákoně č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru 6. 1.2 Dodavatel V rámci občanského zákoníku jsou jako spotřebitelské subjekty označovány spotřebitel a dodavatel. Druhou stranou spotřebitelského vztahu je tedy dodavatel. Podle občanského zákoníku je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti 7. Stejně jako u spotřebitele, je i definice dodavatele v občanském zákoníku generální úpravou 8. 1.3 Prodávající Podle zákona o ochraně spotřebitele jsou subjekty spotřebitelského vztahu spotřebitel a prodávající. Prodávajícím je podle zákona o ochraně spotřebitele podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby 9. V našem případě prodává podnikatel výrobky potraviny. Zákon o ochraně spotřebitele odkazuje v 2 odst. 1 písm. b) na obchodní zákoník, kde je definován pojem podnikatel jako: osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu 10. 6 KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, str. 13, 15. 7 52 odst. 2 OZ 8 ONDŘEJ, Jan. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, c2013, str. 18. 9 2 odst. 1 písm. b) ZOS 10 2 odst. 2 písm. a), b), c), d) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů dále jen obchodní zákoník nebo ObchZ. 4
Pro účely zákona o ochraně spotřebitele se prodávajícím rozumí i fyzická osoba prodávající spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské či chovatelské činnosti anebo lesní plodiny 11. V novém občanském zákoníku už není druhý subjekt označován jako dodavatel. Objevuje se zde také pojem podnikatel, jež je definován jako osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku 12. V 420 odst. 2 nový občanský zákoník dodává, že pro účely ochrany spotřebitele se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele 13. Podle zákona o ochraně spotřebitele ( 3 písm. a) má prodávající povinnost prodávat zboží ve správné hmotnosti, množství nebo míře. Spotřebitel musí mít možnost překontrolovat si správnost těchto údajů 14. Prodávající má dále povinnost prodávat výrobky v předepsané nebo schválené jakosti. Pokud se nejedná o závazně stanovenou jakost, musí být výrobek v jakosti obvyklé 15. Prodávající je také povinen prodávat výrobky za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a zároveň ceny správně účtovat. Zákon o ochraně spotřebitele odkazuje v 3 písm. c) na zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je konečné účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb prováděno v hotovosti, zaokrouhluje se celková suma vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu. Podrobněji je problematika uvedena v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů 16. 1.4 Provozovatel potravinářského podniku Definice provozovatele potravinářského podniku je stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady, které určuje obecné zásady a požadavky potravinového práva. 11 2 odst. 2 ZOS 12 420 odst. 1 NOZ 13 420 odst. 2 NOZ 14 3 písm. a) ZOS 15 3 písm. b) ZOS 16 3 písm. c) ZOS 5
Provozovatelem potravinářského podniku je tedy fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku 17, přičemž potravinářským podnikem se rozumí veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin 18. Potravinové právo je souhrn všech právních a správních předpisů aplikovaných ve Společenství nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin 19. Hlavním právním předpisem v oblasti potravin v České republice je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o potravinách). Povinnosti provozovatele potravinářského podniku jsou uvedeny v zákoně o potravinách ( 3, 3a, 3b, 3c, 3d) a budou průběžně citovány v dalších kapitolách této práce. 17 Čl. 3 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 18 Čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 19 Čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 6
2. Hlavní zásady ochrany spotřebitele v EU a ČR V roce 2005 uveřejnilo Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele spadající pod Evropskou komisi deset hlavních zásad ochrany spotřebitele: 1. Nakupujte, co chcete a kde chcete 2. Pokud je zboží vadné, vraťte ho 3. Vysoká úroveň bezpečnosti potravin a spotřebního zboží 4. Informujte se o tom, co jíte 5. Smlouvy musejí být čestné vůči zákazníkům 6. Spotřebitele mohou někdy měnit svá rozhodnutí 7. Možnost jednoduššího porovnání cen 8. Spotřebitelé by neměli být klamáni 9. Ochrana spotřebitele během dovolené 10. Účinné urovnávání přeshraničních sporů 20 Pro ochranu spotřebitele při nákupu potravin jsou stěžejními zásadami body 3, 4 a 7. Podle názoru EU jsou evropské potraviny jedny z nejbezpečnějších 21. Ani Evropská unie však neumí zajistit stoprocentní bezpečnost a nulové riziko pro své zákazníky. EU svými zákony kontroluje celý potravinový řetězec, od pěstování plodin přes krmiva chovných zvířat k zpracování potravin a konečnému prodeji. Dále také reguluje bezpečnost potravin z ostatních zemí světa 22. Evropská komise spotřebitelům dále radí, aby se informovali o tom, co jí. Vše potřebné by se spotřebitel mě dozvědět z obalu. (Více v kapitole Všeobecné požadavky na označení potravin.) Díky zásadě číslo 8 by měl být spotřebitel schopen lépe porovnat ceny. Jak porovnat například cenu jogurtů od různých výrobců, pokud je hmotnost jednoho jogurtu 150g a hmotnost druhého 200g a hmotnost třetího 500g? Zákony EU požadují, aby v obchodech byla u zboží uvedena jednotková cena, tzn. cena za jeden kilogram nebo litr. Spotřebitel tak nemusí dlouze počítat, který jogurt ho vyjde levněji. 20 EVROPSKÁ KOMISE. 10 hlavních zásad ochrany spotřebitele. Evropská komise[on-line]. Brusel: Evropská společenství, 2005 [cit.2013-01-09] Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_info/10principles/cz.pdf 21 tamtéž 22 tamtéž 7
3. Všeobecné požadavky na označení potravin V zákoně o ochraně spotřebitele ( 10 odst. a)) je uvedeno, že prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití. Konkrétněji se požadavky na označení potravin věnuje zákon o potravinách, který stanoví, že provozovatel potravinářského podniku, který uvádí do oběhu potraviny balené ve výrobě, je povinen způsobem stanoveným vyhláškou potravinu řádně označit na obalu určeném pro spotřebitele nebo pro provozovny stravovacích služeb 23. Podle Vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, musí být údaje uvedené na obalu potravin snadno čitelné a srozumitelné pro spotřebitele. Současně nesmí být zakryté či přerušené jinými údaji a musí být umístěny na viditelném místě. Pokud EU nestanoví jinak, nesmí být údaje, s výjimkou označení šarže, uvedeny v kódované formě 24. Bohužel si však výrobci potravin vykládají čitelnost po svém a spotřebitel by často musel použít lupu, aby si informace na obalech mohl přečíst. Miniaturní písmo používané na obalech není problémem jenom v ČR ale také v dalších zemích EU. Pokud porovnáme nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, které se použije ode dne 13. prosince 2014 (s výjimkou čl. 9, který se použije ode dne 13. prosince 2016), se zákonem, který je již nyní platný v USA, stává se jasným vítězem USA. Písmo na obalech potravin musí být podle amerických zákonů velké minimálně 1,6 milimetru, v EU tomu bude 1,2 milimetru. Důležitý je také typ písma. Vhodným typem je například písmo Helvetica, jelikož je velmi dobře čitelné. Naopak typ písma Times se může v menších velikostech jevit jako hůře čitelné a písmo Arial je zase nevhodné používat v menších velikostech z důvodu podobnosti číslic 6, 8 a 9. Europoslanci se však omezili pouze na obecná doporučení, že tištěné údaje mají být vizuálně přístupné pro běžnou populaci. 23 6 odst. 1 zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o potravinách nebo ZPotrTV 24 3 odst. 3 vyhlášky 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, dále jen vyhláška o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 8
Velikost a typ písma však není vše. Důležitou roli hraje také barva písma a její kontrast s pozadím. Pro spotřebitele je nejlépe čitelné černé písmo na bílém podkladě. Opakem je kombinace barev červené se zelenou či žluté s bílou. Nevhodné je používání stínovaného písma nebo kurzívy. Výrobce by se měl také vyhnout tisku textu na lesklé a metalizované povrchy, které mohou čtenáře oslepovat 25. Dalším rozdílem mezi evropskými a americkými zákony je povinnost uvádět výživové složení potravin. Američtí výrobci musí tyto informace uvádět již od poloviny devadesátých let dvacátého století, evropští výrobci budou mít tuto povinnost až od 13. Prosince 2016 (čl. 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům). Kromě údajů o kaloriích, cukrech, tucích, bílkovinách, sacharidech, nasycených mastných kyselinách a solích musí američtí výrobci uvádět také údaj o množství cholesterolu v daném výrobku. Tento údaj však na obalech evropských výrobců povinný nebude, ačkoli to pro mnoho spotřebitelů může znamenat životně důležitou informaci 26. Nutno dodat, že ačkoli bude uvedení údaje o výživovém složení povinné až od roku 2016, řada výrobců ho už v dnešní době uvádí dobrovolně. Údaje na obalech potravin nesmí spotřebitele uvádět v omyl. Znamená to, že potravině nesmí být přisuzovány vlastnosti či účinky, kterými nedisponuje. Klamavou praktikou je také uvádění zvláštních vlastností, přestože tytéž vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny. Příkladem může být tvrzení, že rajčatový kečup určité značky obsahuje lykopen. Lykopen je karotenoid obsažený ve všech kečupech, proto nemůže být jeho existence v kečupu zdůrazňována jako výjimečná vlastnost. Výrobce taktéž nesmí uvádět údaj, jehož pravdivost nelze dokázat nebo by mohl ve spotřebitele vzbudit dojem, že podobné potraviny mají škodlivé účinky a vyvolat tak obavy z jejich použití 27. 3.1 Původ Podle průzkumu Evropské spotřebitelské organizace BEUC je pro 70 % spotřebitelů důležitým faktorem při nákupu potravin jejich původ. Průzkum byl prováděn ve čtyřech evropských zemích (Polsko, Švédsko, Francie, Rakousko). 25 D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 3, str. 42, 43. 26 tamtéž 27 Redakční kolektiv. Potravinářský kompas. Vyd. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů TEST, 2012, str. 7. 9
Informaci, že potravina pochází buď z EU, nebo mimo zemi EU v 90% nepovažují za dostačující. Také pro české spotřebitele je původ potravin důležitý. V anketě časopisu dtest, které se zúčastnilo téměř 2000 spotřebitelů, skončila informace o původu potraviny na třetím místě za chutí a čerstvostí 28. Zákon o potravinách uvádí povinnost označit výrobek: názvem obchodní firmy a sídlem výrobce, nebo prodávajícího, který je usazen v členské zemi Evropské unie, nebo balírny, jdeli o osobu právnickou, a s uvedením svého jména a příjmení a místa podnikání, jde-li o osobu fyzickou. U potravin se uvede země původu nebo vzniku potraviny v případech, kdy neuvedení tohoto údaje by uvádělo spotřebitele v omyl o původu nebo vzniku potraviny 29. Zákon bohužel už neupřesňuje, jaké údaje v tomto případě uvádí spotřebitele v omyl. To, že je na obalu produktu napsáno vyrobeno v EU nebo mimo EU, je tedy podle zákonodárců zřejmě dostačující, pro spotřebitele je to však spíše nejednoznačná informace. Alespoň malé zlepšení můžeme očekávat v prosinci roku 2014, kdy ve všech unijních státech začne platit povinnost (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům) uvádět konkrétní zemi, ze které pochází nejen hovězí, ale také vepřové, drůbeží, kozí a skopové maso a mléko. Zveřejněna by měla být také země původu mléka ve výrobcích, kde jeho podíl převyšuje 50%. Bližší údaje zatím Evropská komise nezveřejnila 30. 3.2 Název potraviny Zákon o potravinách požaduje označení výrobku: názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin stanoveným ve vyhlášce, pod nímž je potravina uváděna do oběhu. Potravina, kterou nelze označit druhem, skupinou nebo podskupinou vzhledem k použitým surovinám nebo použité technologii, se označí názvem odvozeným od základní použité suroviny nebo technologie 31. Ve Vyhlášce o způsobu označování potravin a tabákových výrobků je uvedena povinnost, že se název potraviny se doplní údajem o fyzikálním stavu potraviny nebo o způsobu její úpravy, například v prášku, mletá, drcená, sušená, instantní, zmrazená, koncentrovaná, 28 D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 2, str. 46. 29 6 odst. 1 a) ZPotrTV 30. D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 2, str. 47. 31 6 odst. 1 b) ZPotrTV 10
uzená, sterilovaná, pasterovaná, pokud tento fyzikální stav nebo úpravna nevyplývají již z názvu nebo charakteru druhu, skupiny nebo podskupiny potraviny 32. Každá potravina tedy musí být označena názvem a zároveň je nutné uvádět i bližší určení charakter potraviny, podle jednotlivých skupin 33. Např. Tchibo, pražená mletá káva nebo Delissa, oplatka s kakaovou náplní máčená v mléčné čokoládě. 3.3 Údaj o množství výrobku Na každé potravině musí být uvedena hmotnost či objem balení. U pevných potravin v nálevu musí být navíc spotřebitel kromě celkové hmotnosti informován také o hmotnosti pevné potraviny 34. Příkladem mohou být Okurky v sladkokyselém nálevu. Vedle celkové hmotnosti musí dát výrobce na etiketu informaci o hmotnosti samotných okurek bez nálevu. Kromě toho mají prodejci povinnost zveřejňovat v obchodech u potravin jednotkovou cenu. Znamená to, že kromě ceny potraviny musí být u výrobků uvedena i cena v závislosti na jednotkách hmotnosti (např. kg, g), objemu (např. l, ml), popřípadě v kusech 35. Spotřebiteli to velmi usnadní porovnávání cen u dvou produktů různé hmotnosti či objemu. Údaj o množství výrobku není nutné uvádět v případě, že potraviny: podléhají významným ztrátám na objemu nebo hmotnosti a jsou prodávány podle počtu kusů nebo váženy v přítomnosti spotřebitele, jsou baleny v množství menším než 5g nebo 5ml, nejde-li o koření nebo byliny, jsou prodávány podle počtu kusů a tento počet je přes obal jasně viditelný a lehce spočitatelný, nebo je počet kusů uveden při označení potraviny 36. Jsou-li splněny požadavky stanovené ve zvláštním právním předpise (zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších zákonů), může být na obalu potraviny mezinárodní symbol e, který se používá pro označení množství potraviny 37. Je-li na potravině uveden tento 32 3 odst. 5 vyhlášky o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 33 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 49. 34 6 odst. 1 c) ZPotrTV 35 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 49. 36 5 odst. 4 písm. a), b), c) vyhlášky o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 37 6 odst. 3 ZPotrTV 11
symbol, znamená to, že průměrný obsah potraviny v balení není menší, než je množství uvedené na obalu 38. 3.4 Trvanlivost výrobku Dalším důležitým údajem na potravinových výrobcích je trvanlivost. Zákon o potravinách upravuje toto téma v 6 odst. 1 písm. d), kde říká, že provozovatel potravinářského podniku je povinen potravinu řádně označit datem použitelnosti u druhů potravin podléhajících rychle zkáze a u druhů potravin stanovených vyhláškou a v 6 odst. 1 písm. e) pokračuje: datem použitelnosti nebo datem minimální trvanlivosti u jiných než pod písmenem d) uvedených druhů potravin; výjimku tvoří potraviny, které podle vyhlášky nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti. Mezi potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem použitelnosti patří čerstvé ovoce a zelenina, nijak neupravené konzumní brambory, naklíčená semena, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 10 objemových procent (mimo emulzní likéry, kterým je například vaječný koňak), víno, pekařské a cukrářské výrobky, které se konzumují do 24 hodin po výrobě, jedlá sůl, přírodní sladidla (mimo cukru moučky), neplněné čokoládové cukrovinky obsahující pouze cukry a barviva a látky určené k aromatizaci, žvýkačky a kvasný ocet, limonády, ovocné šťávy a nektary a alkoholické nápoje balené v nádobách nad 5 litrů, které nejsou určeny pro běžné uživatele 39. Pokud provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, rozbalí potravinu z důvodu prodeje jednotlivých částí, je poté povinen s ohledem na povahu potraviny vhodně zkrátit datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti a uvést tento údaj na obalu. Zároveň musí určit podmínky pro další uchování této potraviny tak, aby nemohlo dojít ke zhoršení jakosti a zdravotní nezávadnosti potraviny 40. 3.4.1 Datum použitelnosti (DP) Prvním typem označování trvanlivosti je termín datum použitelnosti, který se uvádí slovy Spotřebujte do (anglicky Use by Date ). Předepsaná forma je den, měsíc a rok ukončení 38 Symbol "e". Bezpečnost potravin [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76640.aspx. 39 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 51. 40 11 odst. 1 písm. e) ZPotrTV 12
doby trvanlivosti. Pokud je potravina označena slovy Spotřebujte do, má výrobce povinnost na obal doplnit i údaje o podmínkách skladování 41. Podle zákona o potravinách se doba použitelnosti používá pro potraviny, které podléhají rychle zkáze, tudíž musí být rychle spotřebovány 42. Jedná se například o mléčné výrobky, ryby či chlazenou drůbež. Jelikož se potraviny s prošlou dobou použitelnosti považují za zdravotně závadné, nesmí být v žádném případě prodávány! 3.4.2 Datum minimální trvanlivosti (DMT) Potraviny, které se nekazí rychle, jsou obvykle označovány datem minimální trvanlivosti. Jedná se například o sušenky, konzervy, těstoviny nebo nápoje. Na obalech těchto výrobků je napsáno Minimální trvanlivost do (anglicky Best before ) a následuje opět datum ve formátu den, měsíc, rok. Má-li výrobek DMT kratší než 3 měsíce, nemusí být na obale uveden rok. Pokud je DMT delší než tři měsíce, ale zároveň nepřesahuje 18 měsíců, nemusí být na obale uveden den a v případě delší DMT než je 18 měsíců, není nutné uvádět ani den ani měsíc. Jestliže v souladu s požadavky není uveden den, píše se na obal Minimální trvanlivost do konce 43. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti mohou být nabízeny jedině, pokud jsou zdravotně nezávadné a pokud jsou jako prošlé potraviny označeny. Zároveň musí být umístěny samostatně. V žádném případě nestačí nabízet tyto výrobky pouze pod označením sleva či akce. Po skončení data již výrobce neručí za chuťové a výživové kvality produktu. Odpovědným za zdravotní nezávadnost výrobku se po prošlé době minimální trvanlivosti stává prodejce. Vyhláška o způsobu označování potravin a tabákových výrobků by měla zaručovat čitelnost, srozumitelnost a dobrou viditelnost všech údajů uvedených na obalech potravin. Často se však stává, že je DP nebo DMT přelepená cenovkou nebo jsou tyto údaje psány velmi malým písmem. Datum také často bývá uvedeno např. ve formě 010312 a spotřebitel neví, co který údaj vyjadřuje. O dobré čitelnosti by se také dalo diskutovat, např. v případě, kdy je DP či 41 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 50. 42 6 odst. 1 d) ZPotrTV 43 Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 12.9.2011 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?nid=11342&docid=1001188&chnum=1 13
DMT uváděno na svárech sáčku či na kovových sponách u salámových balení tavených sýrů nebo paštik. Matoucí je také slovenský výraz Spotrebujte do, který neznamená české Spotřebujte do, ale dobu minimální trvanlivosti 44. 3.5 Způsob skladování a použití Potraviny musí být opatřeny údajem o způsobu skladování, pokud by u nich mohla být při nesprávném skladování poškozena zdravotní nezávadnost nebo zhoršena jakost. To samé platí i o uvedení údaje o způsobu použití. Zároveň se uvedou konkrétní podmínky pro uchovávání těch potravin, u kterých by po otevření obalu došlo k rychlému poškození jakosti nebo zdravotní nezávadnosti 45. Podle zákona o potravinách ( 11 odst. 1 písm. c)) je provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu povinen, uchovávat potraviny a suroviny při teplotách stanovených vyhláškou nebo deklarovaných výrobcem. 3.6 Složení potraviny Další povinnou informací na etiketách potravin je jejich složení. Výrobce je povinen opatřit obal potraviny údajem o použitých surovinách, přídatných látkách, látkách určených k aromatizaci a potravních doplňcích 46. Ne vždy však píší výrobci o složení potravin pravdu. V roce 2011 prověřili inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále také SZPI) zhruba 8000 potravinářských výrobků a zjistili, že přibližně na 15 % výrobcích byly uvedeny lživé údaje. Inspektoři narazili například na vaječné těstoviny, které neobsahovaly vejce nebo na kávu, v níž náhražka (káva se nejčastěji nastavuje škrobem, čekankou, fíky nebo obilným sladem) činila 82 % obsahu a podíl kávy byl pouhých 18 %. Nejčastějším problémem bylo ředění výrobku vodou 47. Je-li ve výrobku obsaženo více než 5 % vody, musí být voda uvedena jako jedna ze složek, jinak se jedná o klamání spotřebitele 48. Podle vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, musí být na balených potravinách uvedeno za slovem složení, z jakých složek byla potravina 44 Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 12.9.2011 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?nid=11342&docid=1001188&chnum= 45 6 odst. 1 f), g) ZPotrTV 46 6 odst. 1 i) ZPotrTV 47 Nepravdivé údaje o složení potravin. DTest [online]. 2012 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2325/nepravdive-informace-o-slozeni-potravin 48 8 odst. 11 vyhlášky o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 14
vyrobena. Tento požadavek se netýká jednosložkových potravin (např. konzumní mléko bez přísad), čerstvého (neupraveného) ovoce, zeleniny a brambor, sycených vod (bez příchutí), kvasného octa, sýrů, másla, mléka a smetany (pokud k nim mimo mléčných výrobků nebyly přidány jiné složky), enzymů, mikrobiální kultury a jedlé soli. U vícesložkových potravin se údaje o obsažených složkách řadí sestupně podle obsahu jednotlivých složek v potravině v době výroby. Složkou je každá látka, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je i ve změněné formě obsažena v konečném výrobku. Patří sem i aditiva, která se označují názvem nebo číselným kódem začínajícím písmenem E (např. E 100, E 170) a názvem kategorie, do které přídatná látka patří 49. Mezi kategorie tzv. éček patří: antioxidanty modifikované škroby sekvestranty balicí plyny nosiče sladidla barviva odpěňovače stabilizátory emulgátory pěnotvorné látky tavící soli konzervanty plnidla zahušťovadla kypřící látky propelanty želírovací látky látky zlepšující mouku protispékavé látky zpevňující látky látky zvýrazňující chuť regulátory kyselosti zvlhčující látky 50. leštící látky rozpouštědla Éčka pomáhají k větší vzhledové atraktivitě potravin a výrobcům šetří peníze. Například žloutek v majonéze slouží jako emulgátor (spojuje v hladkou emulzi vzájemně nemísitelné složky olej a vodu), emulgátor syntetický je však levnější a pro výrobce je tak jeho použití výhodnější. Evropská komise však zakazuje, aby se éčka používala k zakrytí následků způsobených použitím vadných výrobků či nehygienických podmínek ve výrobě 51. Od června 2013 bude pro všechny země EU platit nový seznam povolených přídatných látek (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelů). Bude obsahovat přesně 340 éček. Pokud bude ve výrobku obsažena 49 Složení potravin. Bezpečnost potravin [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76511.aspx 50 Kategorie éček. Certified E-Friendly Food [online]. 2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.ceff.info/kategorie-ecek.html 51 Schválených éček je 340. D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 4, str. 43. 15
jiná než povolená přídatná látka, bude její prodej zakázán. Evropská komise vydala tento seznam již v listopadu 2011 a dala tak potravinářům dva a půl roku na to, aby se mu přizpůsobili 52. 3.7 Potraviny určené pro zvláštní výživu Potraviny určené pro zvláštní výživu jsou taxativně vyjmenované ve vyhlášce č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění pozdějších předpisů ( 2) a jsou rozděleny do několika kategorií. Jedná se o: potraviny určené pro kojeneckou výživu a výživu malých dětí, potraviny pro obilnou a ostatní výživu jinou než obilnou určenou pro výživu kojenců a malých dětí, potraviny určené pro nízkoenergetickou výživu určenou ke snižování tělesné hmotnosti, potraviny pro zvláštní lékařské účely, potraviny bez fenylalaninu, potraviny bezlepkové, potraviny určené pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetiky), potraviny s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové, potraviny s nízkým obsahem bílkovin, potraviny pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu. Jedná se o takové výrobky, které se odlišují od ostatních buď svým zvláštním složením, nebo zvláštním výrobním postupem. Tyto potraviny mohou být vydány do oběhu pouze za předpokladu, že jsou balené a zároveň musí být označeny účelem použití 53. 3.8 Šarže Zákon o potravinách stanoví, že jestliže se nejedná o potravinu označenou datem minimální trvanlivosti nebo datem použitelnosti (pokud toto datum obsahuje den a měsíc), musí být na obalu potraviny uvedena šarže 54. 52 tamtéž 53 Potraviny určené pro zvláštní výživu, doplňky stravy a přístup SZPI k jejich kontrole. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?docid=1004570&doctype=art&nid=11431&chnum=2 54 6 odst. 1 j) ZPotrTV 16
A co to vlastně šarže je? Šarží se označuje množství druhově totožných jednotek vyrobených za stejných podmínek, tzn. ve stejnou dobu ze stejné suroviny. Kupujeme-li balenou potravinu, nalezneme šarži na jejím obale, u nebalených potravin si přečteme šarži v písemné dokumentaci doprovázející výrobek. Šarže je uvedena písmenem L a následným číselným kódem, mnohem častěji však potravinu identifikujeme pomocí DMT či DP. Tyto údaje nám zpětně pomohou dohledat závadné potraviny nebo suroviny. Dostane-li Státní zemědělská a potravinářská inspekce podnět ke kontrole určité potraviny, vztahuje své šetření vždy jen ke konkrétním šaržím 55. 3.9 Údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí Stanoví-li tak zvláštní předpisy, musí být na potravině uveden údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí 56. 3.10 Ionizace Jestliže byla potravina nebo surovina ošetřena ionizujícím zářením, musí na to být spotřebitel upozorněn slovy ionizováno, ošetřeno ionizací nebo ošetřeno ionizujícím zářením. V případě ošetření pouze některé ze složek potraviny se tento údaj uvede u názvu této konkrétní složky potraviny 57. Ionizace je používaná technologie, která ničí škodlivé bakterie a škůdce. Používá se ke zničení patogenních organismů, k omezení kažení potravin, zpomalení nebo zastavení rozkladných procesů. Při procesu ionizace procházejí potraviny uzavřenou komorou, kde jsou vystaveny ionizujícímu záření. Zdroje záření i jejich úroveň jsou pečlivě kontrolovány a regulovány. Ačkoli může upozornění ionizováno ve spotřebiteli vzbudit nedůvěru a varovné oznámení, nemusí mít strach. Ionizující záření neponechává v potravinách radioaktivitu ani nemění chuť, barvu či vůni potravin 58. 55 Spotřebitelské dotazy. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?docid=1020279&doctype=art&nid=11714. 56 6 odst. 1 k) ZPotrTV 57 6 odst. 1 l) ZPotrTV 58 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 58, 59, 62. 17
3.11 Výživová hodnota Je-li na obalu potraviny uvedeno výživové tvrzení, musí být podle zákona o potravinách ( 6 odst. 1 písm. m)) uvedena také výživová neboli nutriční hodnota. Tento údaj musí být dále uveden v případech stanovených prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropských společenství 59. Údaje popisující výživové hodnoty musí být čitelně uvedeny na obale na jednom místě v tabulce s přiřazenými číselnými hodnotami. Hodnoty musí být uvedeny pro 100ml nebo 100g potraviny. Dále může výrobce uvést hodnotu, která se vztahuje na určené množství podávané dávky, popřípadě na jednu porci, je-li uveden počet porcí v balení. Uváděné množství je nutné vztahovat na potravinu ve stavu, v jakém je uváděna do oběhu. Údaje o vitaminech a minerálních látkách se na balení uvádí, pouze převyšuje-li jejich množství 15 % celkové denní doporučené dávky. Výživové hodnoty uvedené na obale slouží jako průměrné hodnoty, protože na množství živin v potravině mají vliv změny ročního období, spotřebitelské zvyklosti a další faktory 60. Tabulka 1: Příklad informací o nutriční hodnotě Informace o nutriční hodnotě ve 100 g potraviny ve 40 g potraviny (1 porce) Energie 1265 kj 260 kcal 506 kj 104 kcal Bílkoviny 11,75 g 4,7 g Sacharidy z toho cukr 52,25 g 15,5 g 20,9 g 6,2 g Tuky z toho nenasycené mastné 4,75 g 1 g 1,9 g 0,4 g kyseliny Vláknina 24,75 g 9,9 g Sodík 0,5 g 0,2 g Vitamín C 50 mg 20 mg Vitamín B12 0,5 μg 0,2 μg hořčík 200 mg 80 mg jód 162,5 μg 65 μg Zdroj: Státní zemědělská a potravinářská inspekce 59 6 odst. 1 m) ZPotrTV 60 Výživová nutriční hodnota - kdy a jak má být označena na obalu?. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?docid=1001155&doctype=art&nid=11342&chnum=3 18
3.12 Třída jakosti Stanoví-li tak předpis, je provozovatel podle zákona o potravinách ( 6 odst. n)) povinen uvádět třídu jakosti potraviny. Jakostí potraviny se rozumí soubor charakteristických vlastností jednotlivého druhu, skupiny či podskupiny potraviny. Tyto skupiny a podskupiny jsou určeny zákonem o potravinách. Některé potraviny musí být zařazeny do tříd jakosti, které označují kvalitu potraviny a splňují příslušné podmínky. Jedná se například o čerstvou zeleninu a ovoce, kde rozlišujeme třídy evropských a českých norem nebo o vejce, která jsou označena třídou A 61. Vejce s označením jakostní třídy B se používají pouze pro průmyslové zpracování. Kód, jenž je uveden na vejcích dále určuje: typ chovu slepic (0 nosnice chované v souladu s ekologickým zemědělstvím; 1 nosnice ve volném výběhu; 2 nosnice v halách, na podestýlce; 3 nosnice v klecích), původ vajec (CZ Česká Republika, DE Německo, PL Polsko, LT Litva, NL Nizozemí) registrační číslo chovu poslední čtyři číslice registračního čísla chovu hmotnost vejce (S do 53 gramů, M 53 až 63 gramů, L 63 až 73 gramů, XL nad 73 gramů) 62. 61 Jakost. Bezpečnost potravin [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76619.aspx 62 Jak se orientovat ve značení vajec?. Coopclub [online]. 2012 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.coopclub.cz/jak-se-orientovat-ve-znaceni-vajec/2732 19
4. Obaly Nezbytnou součástí potravin je obal, jakožto ochrana výrobku před vnějším poškozením. Z hlediska hygienické bezpečnosti s obaly potravin většinou problém nebývá. Spotřebitel si však může připadat oklamán, jelikož nezřídka se stává, že obal potraviny bývá dokonce dvakrát větší než obsah uvnitř. Typickým příkladem jsou brambůrky a jejich nafouknutý obal. Důvod výrobců a dodavatelů je více než jasný. Větší balení je nápadnější a také je na něm více prostoru pro nalákání spotřebitele, který si myslí, že si z obchodu odnáší více výrobku, než tomu ve skutečnosti je. Stává se, že výrobci používají jednu velikost obalu pro produkty s různým objemem. Druhou stránkou věci je také ekologický aspekt. Kvůli praktikám výrobců a dodavatelů vzniká nadměrné množství obalového materiálu a kamiony tak vozí poloprázdné krabice. Ne všechny obaly je možné recyklovat a tím pádem končí na skládkách 63. Společnost dtest považuje nadměrné obaly za klamavou praktiku, které se výrobci nesmějí dopouštět, a proto spustila databázi, která na klamání spotřebitele poukazuje. Odběratelé měsíčníku tak mohou posílat své podněty na téma nadměrné obaly. V oblasti potravin si spotřebitelé stěžují např. na výše uvedené brambůrky, piškoty, sušenky (viz obrázek 1) nebo bramborový knedlík v prášku 64. Obrázek 1: Nadměrný obal u výrobku Bruschette Maretti Zdroj: www.dtest.cz 63 Výrobky v nadměrných obalech nyní na webu dtestu. DTest [online]. 2011 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-1975/vyrobky-v-nadmernych-obalech-nyni-na-webu-dtestu. 64 Kupujete vzduch? Nadměrné obaly výrobků. DTest [online]. 2013 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/nadmerne-obaly?page=4&do=page. 20
4.1 Hygienické požadavky Prodejce je povinen nabízet potraviny v obalech tak, aby spotřebitel neměl potíže se zachováním jejich hygienické závadnosti. V případě potravin, které jsou prodávány bez obalu (např. ovoce, zelenina, pečivo) má spotřebitel právo na zabalení potraviny. V samoobslužných prodejnách mu musí být podle zákona o ochraně spotřebitele ( 17) dána možnost, aby si zboží zabalil sám, tzn. prodejce je povinen poskytnout spotřebiteli vhodný obalový materiál 65. Zákon o potravinách ( 5) uvádí, že provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny nebo látky uvedené v 2 písm. i) až l) do oběhu, je povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které: chrání potravinu před znehodnocením a znemožňující záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalu, odpovídající požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami (zde odkazuje zákon o potravinách na zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů), senzoricky ani jiným způsobem neovlivní potravinu. Potravinami a látkami, u nichž je povinné používat výše uvedené obaly a obalové materiály, jsou: potraviny (doplňky stravy), které slouží k doplňování běžné stravy a jsou koncentrovaným zdrojem vitamínů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, přídatné látky nepoužívané samostatně ani jako potravina, ani jako charakteristická potravní přísada, přidávající se do potravin při výrobě, balení, přepravě či skladování, látky přidávané do potraviny za účelem dosažení určité vůně nebo chuti, kterou by potravina bez těchto látek neměla nebo měla v menší intenzitě, pomocné látky, které se používají při výrobě potravin z technologických důvodů 66. 4.2 Požadavky na recyklaci Zákon o obalech stanoví, že uvádí-li osoba na trh nebo do oběhu balený výrobek, musí na obalu uvést z jakého materiálu obal vyroben. Musí přitom dbát na to, aby značení bylo 65 PELIKÁN, Tomáš a Kateřina BOHŮNKOVÁ. Prodávající a spotřebitel: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2005, str. 25. 66 2 i),j),k),l) ZPotrTV 21
v souladu s právem Evropských společenství 67. Značky používaných materiálů jsou uvedeny v příloze č. 1. Výrobce je povinen zajistit určitý podíl obalů svých výrobků k dalšímu využití či recyklaci. Jednou z možností je registrace u akreditované společnosti EKO-KOM, uhradit finanční příspěvek a zabezpečit tak využití obalového odpadu 68. Pokud spotřebitel uvidí na obale potraviny značku Zelený bod zobrazenou na obrázku 2, má jistotu, že výrobce této potraviny plní legislativní požadavky. Obrázek 2: Zelený bod Zdroj: www.ekokom.cz 67 Podle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů 6. 68 Zelený bod. Bezpečnost potravin [online]. 2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92212.aspx 22
5. Reklamace Co má spotřebitel dělat v případě, že zakoupí prošlý jogurt či shnilé ovoce? Tak jako u jakéhokoliv jiného zboží má právo reklamaci. Povinností prodávajícího je řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit 69 619 odst. 1 občanského zákoníku stanoví že: Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka). Tato záruka se však podle 619 odst. 2 občanského zákoníku nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním. Nabízí-li prodávající věci za nižší cenu, nevztahuje se záruka na vady, pro které byla nižší cena sjednána 70. Prodávající může prodávat věci, které mají vady, jež nebrání užívání věci k určitému účelu. Tyto věci mohou být prodávány pouze za nižší cenu, než je obvyklá cena u bezvadného výrobku a zároveň musí být kupující obeznámen s vadou výrobku 71. Nabízí-li prodávající potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, nemůže být tento výrobek reklamován z důvodu prošlé DMT. Podle 616 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá prodávající kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad. V následujícím odstavci ( 616 odst. 2 OZ) stanovuje občanský zákoník shodu s kupní smlouvou tak, že prodávaná věc musí mít jakost a užitné vlastnosti požadované smlouvou, popisované prodávajícím, výrobcem nebo jeho nástupcem, nebo očekávané prováděnou reklamou, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé. Dále musí kupní smlouva odpovídat požadavkům právních předpisů a účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U potravin musí být označeno datum minimální trvanlivost, jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti 72. V případě rozporu s kupní smlouvou má kupující právo bez zbytečného odkladu na bezplatné uvedení věci do stavu odpovídajícího kupní smlouvě. V případě potravin se jedná na základě požadavku kupujícího o výměnu věci, jelikož oprava závadné potraviny zpravidla není možná. Není-li takový postup možný, má kupující právo požadovat 69 13 ZOS 70 619 odst. 2 OZ 71 618 OZ 72 616 odst. 2 OZ 23
přiměřenou slevu z ceny věci nebo odstoupení od smlouvy 73. Podrobněji se vadám výrobku věnuje 622 občanského zákoníku. Vady dělí na odstranitelné a neodstranitelné. V případě zkažených potravin se jedná o vady neodstranitelné, které brání tomu, aby byla potravina řádně užívána jako potravina bez vady a kupující má tudíž právo na výměnu věci (potraviny) nebo má právo od smlouvy odstoupit 74. Záruční doba je taxativně vymezena v 620 občanského zákoníku. Je-li na prodávané věci nebo na jejím obalu uvedena v souladu se zvláštními právními předpisy lhůta k použití věci (tzv. expirační lhůta), končí záruční doba nejpozději uplynutím této lhůty 75. Na potravinách je tato lhůta vyznačena v souladu se zákonem č. 110/1997 o potravinách a tabákových výrobcích. Expirační lhůtou může být záruční doba prodloužena, ne však zkrácena 76. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tudíž práva z odpovědnosti za vady jejich marným uplynutím zanikají i tehdy, byla-li by reklamace věcně opodstatněná 77. U věcí, které se rychle kazí, musí být práva z odpovědnosti za vady uplatněna nejdéle v den následující po koupi, jinak práva zaniknou 78. Záruční doba začíná běžet od převzetí věci kupujícím 79. Pokud si prošlého zboží všimne spotřebitel ještě před zakoupením, měl by na to upozornit pracovníky prodejny, popřípadě inspekci. Nevšimne-li si však prošlého výrobku v obchodě a zakoupí ho, má právo na výměnu zboží bez zbytečného odkladu nebo na vrácení peněz. Podmínkou reklamace je předložení dokladu o zakoupení 80. Podle 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen vydat na žádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku s uvedením data prodeje výrobku. Na tomto dokladu je uvedeno o jaký výrobek se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán. Dále je nutné uvést identifikační údaje o prodávajícím, obsahující jeho jméno a příjmení nebo název či obchodní firmu, případně název prodávajícího 81. Chce-li tedy spotřebitel potravinu reklamovat, musí přinést účtenku nebo paragon. V případě, že zboží zaplatil platební kartou, je možné vyžadovat reklamaci 73 616 odst. 3 OZ 74 622 odst. 2 OZ 75 Záruka a odpovědnost za vady. Česká obchodní inspekce [online]. 2012 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/informace-pro-prodejce/zaruka-a-odpovednost-za-vady/ 76 tamtéž 77 KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, str. 39. 78 626 odst. 2 OZ 79 621 odst. 2 OZ 80 Reklamace. Bezpečnost potravin [online]. 2007 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92338.aspx. 81 16 odst. 1 ZOS 24