VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra ekonomických studií

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Pracovní doba a systém odměňování ve společnosti Bosch Diesel s. r. o. Bakalářská práce Autor: Denisa Bubnová Vedoucí práce: Ing. Roman Fiala, Ph.D. Jihlava 2013

Anotace Tématem této bakalářské práce je Pracovní doba a systém odměňování ve společnosti Bosch Diesel s. r. o. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou shrnuty informace týkající se pracovní doby. Teoretická část vychází z poznatků odborné literatury. Praktická část je zaměřena na pracovní dobu a systém odměňování zaměstnanců ve společnosti Bosch Diesel s. r. o. V závěru jsou zhodnoceny získané informace a navrhnuta doporučení. Klíčová slova Pracovní doba, doba odpočinku, rozvržení pracovní doby, práce přesčas, noční práce, pracovní pohotovost, evidence pracovní doby, mzda. Annotation The topic of this thesis is The working time and remuneration system in the Bosch Diesel s. r. o. The thesis is divided into two parts, the teoretical and practical one. The theoretical part of this thesis cointains information about working time. Theoretical part is based on specialized literature. The practical part is focused on working time and renuneration system in the Bosch Diesel s. r. o. Conclusion are reviewed obtained information and suggested recommendations. Key words Working time, periods of rest, organization of working hours, overtime work, night work, working readiness, records of working hours, wage.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Romanovi Fialovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a odborné vedení při zpracování bakalářské práce. Ráda bych také poděkovala své rodině, všem blízkým a přátelům, kteří mě při vytváření této práce podpořili.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 5. 5. 2013... Podpis

Obsah ÚVOD... 10 1. TEORETICKÁ ČÁST... 12 1.1 Výklad základních pojmů... 12 1.2 Pracovní doba... 12 1.3 Doba odpočinku... 13 1.4 Směna... 14 2. PRACOVNÍ DOBA... 16 2.1 Délka pracovní doby... 16 2.1.1 Úplná pracovní doba... 16 2.1.2 Zkrácená pracovní doba... 17 2.1.3 Kratší pracovní doba... 17 2.2 Rozvržení pracovní doby... 18 2.2.1 Rovnoměrné rozvržení pracovní doby... 20 2.2.2 Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby... 20 2.2.3 Pružná pracovní doba... 21 2.2.4 Konto pracovní doby... 22 2.3 Přesčas... 24 2.4 Noční práce... 25 2.5 Pracovní pohotovost... 26 2.6 Evidence pracovní doby... 27 3. DOBA ODPOČINKU... 29 3.1 Přestávky v práci... 29 3.1.1 Přestávky v práci na jídlo a oddech... 29 3.1.2 Bezpečnostní přestávky... 30 3.1.3 Přestávky ke kojení... 30

3.2 Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami... 30 3.2.1 Dny pracovního klidu a svátek... 31 3.2.2 Nepřetržitý odpočinek v týdnu... 32 3.3 Dovolená... 32 3.3.1 Dovolená za kalendářní rok a poměrná část této dovolené... 33 3.3.2 Dovolená za odpracované dny... 33 3.3.3 Dodatková dovolená... 34 3.3.4 Čerpání dovolené... 35 4. PRAKTICKÁ ČÁST... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.1 Identifikační údaje společnosti... Chyba! Záložka není definována. 4.2 Představení společnosti Bosch Diesel s. r. o.... Chyba! Záložka není definována. 4.3 Vize a poslání společnosti Bosch Diesel s. r. o.... Chyba! Záložka není definována. 4.3.1 Vize společnosti Bosch Diesel s. r. o.... Chyba! Záložka není definována. 4.3.2 Strategické cíle vize u firmy Bosch Diesel... Chyba! Záložka není definována. 4.3.3 Poslání společnosti Bosch Diesel s. r. o... Chyba! Záložka není definována. 4.4 Trh a zákazníci společnosti... Chyba! Záložka není definována. 4.5 Dodavatelé společnosti... Chyba! Záložka není definována. 4.6 Konkurenti společnosti... Chyba! Záložka není definována. 4.7 Obrat v posledních 4 letech... Chyba! Záložka není definována. 4.8 Počet zaměstnanců v posledních 4 letech... Chyba! Záložka není definována. 5. PRACOVNÍ DOBA VE SPOLEČNOSTI BOSCH DIESEL, S. R. O.... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 5.1 Směnné modely... Chyba! Záložka není definována. 5.1.1 Směnné modely pro IND, DIR zaměstnance... Chyba! Záložka není definována. 5.1.2 Směnné modely pro ANG zaměstnance... Chyba! Záložka není definována. 5.1.3 Pravidla u směnových modelů... Chyba! Záložka není definována. 5.2 Pracovní cesta... Chyba! Záložka není definována.

5.3 Pracovní pohotovost... Chyba! Záložka není definována. 5.4 Dovolená... Chyba! Záložka není definována. 5.5 Pracovní volno a překážky v práci... Chyba! Záložka není definována. 5.6 Konto pracovní doby... Chyba! Záložka není definována. 5.7 Evidence pracovní doby a zpracování mezd... Chyba! Záložka není definována. 5.7.1 Zpracování docházky a mezd zaměstnanců... Chyba! Záložka není definována. 5.7.2 Personální oddělení... Chyba! Záložka není definována. 6. ODMĚŇOVÁNÍ VE SPOLEČNOSTI BOSCH DIESEL S. R. O.CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.1 Příplatky... Chyba! Záložka není definována. 6.1.1 Příplatek za práci vykonanou v odpolední směně. Chyba! Záložka není definována. 6.1.2 Příplatek za práci v noční směně... Chyba! Záložka není definována. 6.1.3 Příplatek za práci v nepřetržitém provozu... Chyba! Záložka není definována. 6.1.4 Příplatek za převzetí směny... Chyba! Záložka není definována. 6.1.5 Mzda a příplatek za práci přesčas... Chyba! Záložka není definována. 6.1.6 Mzda za příplatek za práci o svátcích... Chyba! Záložka není definována. 6.1.7 Mzda za příplatek o sobotách a nedělích... Chyba! Záložka není definována. 6.2 Prémie... Chyba! Záložka není definována. 6.2.1 Prémie za kvalitu... Chyba! Záložka není definována. 6.2.2 Prémie za chování... Chyba! Záložka není definována. 6.2.3 Prémie za splnění fondu pracovní doby... Chyba! Záložka není definována. 6.3 Ostatní příplatky, příspěvky a odměny... Chyba! Záložka není definována. 6.3.1 Ohodnocení znalostí cizích jazyků... Chyba! Záložka není definována. 6.3.2 Odměna za pracovní pohotovost... Chyba! Záložka není definována. 6.3.3 Zvláštní příplatek za preventivní zdravotní péči... Chyba! Záložka není definována. 6.3.4 Příspěvek na praní pracovních oděvů... Chyba! Záložka není definována. 6.3.5 Ostatní složky mzdy... Chyba! Záložka není definována. 7. POROVNÁNÍ PRACOVNÍ DOBY V ČESKÉ REPUBLICE A V NĚMECKU CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.1 Mnichov... Chyba! Záložka není definována.

7.1.1 Pracovní doba... Chyba! Záložka není definována. 7.1.2 Přestávky v práci... Chyba! Záložka není definována. 7.1.3 Pracovní pohotovost... Chyba! Záložka není definována. 7.1.4 Noční směna... Chyba! Záložka není definována. 7.1.5 Práce v neděli a ve svátcích... Chyba! Záložka není definována. 7.1.6 Přesčasová práce... Chyba! Záložka není definována. 7.2 Stuttgart... Chyba! Záložka není definována. 7.2.1 Pružná pracovní doba... Chyba! Záložka není definována. 7.2.2 Časová konta... Chyba! Záložka není definována. 7.2.3 18. směnný model... Chyba! Záložka není definována. ZÁVĚR... 36 LITERATURA... 38 SEZNAM TABULEK... 40 SEZNAM OBRÁZKŮ... 40 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 41 SEZNAM PŘÍLOH... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

ÚVOD Téma bakalářské práce Pracovní doba a systém odměňování ve společnosti Bosch Diesel s. r. o. jsem si vybrala z toho důvodu, že pracuji ve firmě Bosch Diesel s. r. o. na personálním oddělení šest let a je mi toto téma blízké. Pracovní dobou se jistě zabývá každý zaměstnavatel, který by neměl zapomínat na to, že se zaměstnanci nemohou věnovat pouze pracovním povinnostem, ale každý z nich má nárok na volný čas, který věnují své rodině, zálibám, odpočinku apod. Otázky a odpovědi týkající se pracovní doby a vše, co s pracovní dobou souvisí, nalezneme v zákoníku práce a v pracovním právu. Ne každý z nás se dokáže orientovat v zákoníku práce a v pracovním právu. Někteří zaměstnavatelé spoléhají na nevědomosti svých zaměstnanců a nařizují jim přesčasy, i když tím zaměstnanci nedodrží přestávku mezi směnami. Nařízený přesčas nejenže nedostanou zaplacený, ale nedostanou možnost si přesčasové hodiny vybrat formou náhradního volna apod. Pevně věřím, že většina zaměstnavatelů taková není a řídí se paragrafy ze zákoníku práce. Odměňuje své zaměstnance tím, že jim v práci nařízené přesčasy zaplatí nebo alespoň umožní odpracované hodiny nad rámec pracovní doby vybrat formou náhradního volna. Zaměstnavatelé by si měli vážit svých zaměstnanců a být si vědomi toho, že zaměstnanci jsou jedním z nejcennějších zdrojů, protože díky svému pracovnímu nasazení, ochotě a flexibilitě vydělávají peníze svým zaměstnavatelům. Má bakalářská práce je dělena na dvě části teoretickou a praktickou část. Cílem bakalářské práce je popsání a zhodnocení pracovní doby a systému odměňování ve společnosti Bosch Diesel s. r. o. a porovnání pracovní doby ve dvou německých závodech společnosti Bosch a dále navrhnout případná zlepšení v oblasti pracovní doby a odměňování. První část má teoretický charakter a je zpracována na základě odborné literatury. Nejdříve je práce zaměřena na výklad základních pojmů, např. popis pracovní doby, doby odpočinku a směny. Dále je vysvětleno vše, co s pracovní dobou souvisí, např. délka pracovní doby, rozvržení pracovní doby, přesčasová práce, noční práce, pracovní pohotovost, evidence pracovní doby, doby odpočinku a dovolené. 10

Druhá část je částí praktickou. Kromě představení firmy Bosch Diesel s. r. o. se budu zabývat pracovní dobou ve firmě, rozvržením pracovní doby a odměňování zaměstnanců za vykonanou práci - příplatky, prémie atd. Na základě informací získaných od kolegů ze závodů v Německu porovnám, jaký je rozdíl mezi pracovní dobou v závodech v Jihlavě, v Mnichově a ve Stuttgartu ve firmě Bosch Diesel s. r. o. V závěru práce vše zhodnotím a navrhnu firmě Bosch Diesel s. r. o. možnosti zlepšení v pracovní době a v systému odměňování. 11

1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Výklad základních pojmů Každý pracující člověk ví, co znamená pracovní doba. Pracovní dobou se zabývá zákoník práce a pracovní právo. Tyto dokumenty musí zaměstnavatel znát. 1.2 Pracovní doba V pracovním právu je popsána pracovní doba následovně. Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. V pracovní době se realizuje obsah pracovněprávního vztahu, protože práva a povinnosti smluvních stran se uskutečňují zásadně v pracovní době. V pracovní době je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci podle pracovní smlouvy a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Uzavřením pracovního poměru vzniká zaměstnanci povinnost konat osobně práce, avšak pouze ve stanované pracovní době. Zaměstnavateli vzniká naopak povinnost zaměstnanci práci přidělovat a přitom dodržovat pracovní podmínky stanovené právními předpisy, kolektivní nebo pracovní smlouvou. Mezi podmínky, které musí zaměstnavatel dodržovat, patří mj. i pracovní doba, především její délka a rozvržení, kterou jsou práva a povinnosti smluvních stran omezeny pouze pro tuto pracovní dobu. (Bělina, 2010, s. 245). Zaměstnavatel nesmí zapomínat na to, že každý zaměstnanec i sám zaměstnavatel, nemůže pouze pracovat, ale má nárok na odpočinek a volný čas. Určením pracovní doby je vymezen i časový prostor, který má zaměstnanec k dispozici pro likvidaci antinomie mezi časem práce, kterou vykonává z existenční nutnosti, a časem, kdy nepracuje. Tzv. volný čas by měl v každé vyspělé společnosti sloužit kulturnímu odpočinku po výdělečné práci, plnění rodinných povinností, realizací osobních zájmů apod. (Galvas, 2004, s. 473). Pracovní doba je z ekonomického hlediska dobou, kdy má zaměstnanec skutečně vykonávat práci. Z právního hlediska je možné posuzovat pracovní dobu ze dvou hledisek: 12

jako dobu, kdy zaměstnanec skutečně vykonává práci, jako dobu, kdy je zaměstnanec k dispozici zaměstnavateli pro výkon práce, bez ohledu na to, zda skutečně pracuje. České pracovní právo vychází z druhého hlediska. Upravuje pracovní dobu jako časový úsek, ve kterém je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci ( 83 odst. 1 ZP). To znamená, že je zaměstnavateli k dispozici a ten by mu měl přidělovat práci. (Galvas, 2004, s. 475). V ustanovení 78 odst. 1, písm. a) ZP je pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Zaměstnavatel přiděluje zaměstnancům takovou práci a pracovní dobu, kterou má se zaměstnancem sjednanou v pracovní smlouvě. Podle ustanovení 38 odst. 1 písm. a) ZP, jakož i ustanovení 34b odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen od vzniku pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, a to v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby ( 79 ZP), popřípadě kratší pracovní doby více viz kapitola 2.1.3 ( 80 ZP), s výjimkou konta pracovní doby ( 86 a 87 ZP), kdy zaměstnavatel nemusí naplnit stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu zaměstnance. Podle ustanovení 38 odst. 1, písm. b) ZP je zaměstnanec povinen od vzniku pracovního poměru podle pokynů zaměstnavatel vykonávat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. (Šikýř, 2012, s. 155). 1.3 Doba odpočinku Definici doby odpočinku, která úzce souvisí s pracovní dobou, nalezneme v ustanovení 78 odst. 1, písm. b) ZP. Je zde popsána jako doba, která není pracovní dobou. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Doba odpočinku je důležitá pro každého z nás. Pokud nedodržujeme délku odpočinku, nejenže porušujeme zákoník práce, ale také si nemůžeme odpočinout. Dle pracovního práva můžeme dobu odpočinku definovat následovně. Právní úprava pracovní doby bezprostředně souvisí s úpravou doby odpočinku, která je definována 13

zákoníkem práce negativním vymezením jako doba, která není pracovní dobou. Právní úprava pracovní doby a doby odpočinku spolu bezprostředně souvisí, protože prodlužováním pracovní doby dochází ke zkracování doby odpočinku, a naopak, čím kratší pracovní doba, tím je doba odpočinku delší. (Bělina, 2010, s. 246). Dle pracovního práva Milana Galvase (2004, s. 490-491) můžeme popsat denní odpočinek jako dobu, při které si člověk vytváří prostor pro regeneraci sil. Minimální stanovená délka odpočinku mezi dvěma směnami musí být minimálně 12 hodin. Pokud není tato délka dodržena, následující odpočinek musí být prodloužen o dobu zkrácení. Každý zaměstnavatel by měl dohlédnout na to, aby zaměstnanci dodržovali nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami. Některé systémy určené pro evidenci pracovní doby zaměstnanců (více viz kapitola 2. 6) upozorní nadřízené, že nebyl dodržen odpočinek mezi dvěma směnami. Nadřízení zaměstnanců by měli následující přestávku mezi směnami prodloužit, např. kvůli prevenci pracovních úrazů. 1.4 Směna V zákoníku práce je směna ustanovena dle 78 odst. 1 písm. c) tak, že je to část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Dle 78 odst. 1. písm. d-f) rozdělujeme směny následovně: dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, třísměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jedoucích, nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, nepřetržím provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po sedm dnů v týdnu. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Směny se objevují ve větších firmách nebo v těch firmách, kde musí být zajištěny nepřetržité služby. Díky tomu, že zaměstnanci směnují, se vyrobí více výrobků a 14

dochází k rychlejšímu plnění termínů. Firma tak poskytuje konkurenční výhodu a zaměstnanci projevují svojí flexibilitu. Mezi zaměstnanci je však směnování nepopulární. Pro zaměstnavatele je nákladnější např. tím, že zaměstnanci dostanou zaplacené odpolední a noční příplatky. 15

2. PRACOVNÍ DOBA 2.1 Délka pracovní doby Zákoník práce délku pracovní doby upravuje jako týdenní, nikoliv jako denní či měsíční. Při rozvržení pracovní doby však omezuje v závislosti na použitém způsobu rozvržení pracovní doby délku směny, a to na maximálně 9 hodin při rovnoměrném rozvržení pracovní doby a na 12 hodin při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Délka pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně. (Bělina, 2010, s. 249). Stanovená týdenní pracovní doba se posuzuje jako tzv. čistá pracovní doba, nezahrnuje přestávky v práci na jídlo a oddech, které se nezapočítávají do pracovní doby. (Šikýř, 2012, s. 156). Podle délky se rozlišuje pracovní doba na: úplnou (normální), zkrácenou, neúplnou (kratší). (Galvas, 2004, s. 476). 2.1.1 Úplná pracovní doba Zákoník práce zvolil cestu relativně kogentní úpravy stanoví maxima pracovní doby s tím, že lze smluvně (kolektivní smlouva) nebo i vnitřním předpisem stanovit dobu kratší. (Galvas, 2004, s. 477). Při úplné pracovní době zaměstnanec pracuje následovně: obecně nejvýše 40 hodin týdne; u zaměstnanců pracujících pod zemí při těžbě uhlí, rud a nerostných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu, ve třísměnných a nepřetržitých provozech nejvýše 37,5 hodin týdně; u zaměstnanců na výrobních pracovištích s dvousměnným režimem práce nejvýše 38,75 hodin týdně; u mladistvých zaměstnanců, mladších 16 let, nejvýše 30 hodin týdně. (Galvas, 2004, s. 477). 16

2.1.2 Zkrácená pracovní doba Zkrácení pracovní doby se provádí zpravidla bez snížení mzdy. Cílem je tu ochrana života a zdraví zaměstnanců v provozech mimořádně fyzicky či psychicky náročných provozech ohrožujících zdraví či životy apod. V našem pracovním právu je zkrácená pracovní doba upravena takto: pracovní doba 30 hodin týdně pro mladistvé zaměstnance mladší 16 let. Toto zkrácení pracovní doby znamená i odpovídající krácení mzdy mladistvých zaměstnanců; zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů. Zavedení této pracovní doby povoluje ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a po projednání s příslušným odborovým orgánem a příslušnou organizací zaměstnavatelů; zkrácení pracovní doby sjednané v kolektivní smlouvě nebo stanovené vnitřním předpisem. (Galvas, 2004, s. 477, 478). 2.1.3 Kratší pracovní doba Kratší pracovní dobou se zabývá ZP 80. Kratší pracovní doba pod rozsah v 79 může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době. (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Předpokladem kratší pracovní doby je smlouva účastníků, to je zaměstnavatele a zaměstnance. Jedná se o dvoustranný právní úkon, nejčastěji k němu dochází v pracovní smlouvě. (Kottnauer, Gogová, Sládek, 2009, s. 51). Nemusí to být sepsáno pouze v pracovní smlouvě, ale může být vystaven dodatek k pracovní smlouvě, kde bude uvedeno, že se jedná o kratší pracovní dobu. V mnoha případech zaměstnavatelé nařizují kratší pracovní dobu z provozních důvodu, např. pokud se jedná o menší odbyt zakázek ve výrobě. Některým zaměstnancům kratší pracovní doba vyhovuje, mají sice méně peněz, ale více volného času. Pokud si o kratší pracovní dobu zažádá zaměstnanec, který pečuje o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně či zaměstnanec, který sám pečuje o osobu, která se podle 8 17

zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost) (Kottnauer, Gogová, Sládek, 2009, s. 51), je zaměstnavatel povinen žádosti vyhovět. 2.2 Rozvržení pracovní doby Zaměstnavatel určuje začátek a konec směn. Pracovní doba je rozvržena do pětidenního pracovního týdne. Zaměstnanec má povinnost být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet ze svého pracoviště až po skončení pracovní doby, tak jak je psáno v ZP v 81. Zaměstnanec je povinen pracovat ve směnách, které jsou mu zaměstnavatelem rozvržením pracovní doby určeny. Odchylnou úpravu začátku a konce pracovní doby, případně jiné zařazení do směn je možné individuálně sjednat v pracovní smlouvě. (Bělina, 2010, s. 248). O rozvržení pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem. Rozvržení může být i předmětem ujednání v kolektivní smlouvě. (Galvas, 2004, s. 480). Zaměstnavatel je povinen pro každého zaměstnance vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a každého zaměstnance musí s tímto rozvrhem seznámit nejpozději dva týdny před začátkem směny. Samozřejmě se může zaměstnavatel se zaměstnancem domluvit na jiné době např. jeden týden. Rozvržení pracovní doby zahrnuje způsob jejího rozvržení, tj. zda se jedná o rovnoměrné nebo nerovnoměrné rozvržení. Rozvržení pracovní doby stanoví zaměstnavatel podle konkrétních podmínek a nemusí se vztahovat stejně na všechny zaměstnance nebo provozy u zaměstnavatele. Zaměstnavatel vychází z úkolů, které prostřednictvím svých zaměstnanců plní, a proto může být stanoven i odchylný počátek a konec pracovní doby pro jednotlivá pracoviště, provozy nebo i jednotlivé zaměstnance. Je také možné individuálně sjednat rozvržení pracovní doby s konkrétním zaměstnancem. (Bělina, 2010, s. 248). 18

Při rozvržení pracovní doby je třeba skloubit několik zájmů: zájem zaměstnance na ochraně jeho života a zdraví. To se projeví v pravidelném střídání pracovní a mimopracovní doby tak, aby byl zaměstnanci zajištěn dostatečný prostor pro odpočinek a reprodukci pracovní síly; zájem zaměstnance na vytvoření časového prostoru pro realizaci jeho zájmů a potřeb; zájem zaměstnavatele na co nejlepší organizaci práce a využití pracovní síly. (Galvas, 2004, s. 479). Pracovní režim zaměstnanců může být: jednosměnný (40 hodin týdně), kdy zaměstnanci pracují v jedné směně, která může začínat a končit v kteroukoli denní hodinu; dvousměnný (38,75 hodiny týdně), kdy se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve dvou směnách (ranních, odpoledních) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích ( 78 odst. 1 písm. d/ zákoníku práce); třísměnný (37,5 hodiny týdně), kdy se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve třech směnách (ranních, odpoledních, nočních) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích ( 78 odst. 1 písm. e/ zákoníku práce); nepřetržitý (37,5 hodiny týdně), kdy se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách (dvou, třech, čtyřech) v nepřetržitém provozu v rámci 24 hodin po sobě jdoucích ( 78 odst. 1 písm. f/ zákoníku práce), přičemž nepřetržitým provozem je provoz vyžadující výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu ( 78 odst. 1 písm. g/ zákoníku práce). (Šikýř, 2012, s. 161). Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a může jí rozvrhnout čtyřmi způsoby: rovnoměrné rozvržení pracovní doby, nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, konto pracovní doby, pružná pracovní doba. 19

2.2.1 Rovnoměrné rozvržení pracovní doby Rovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí takové rozvržení, kdy pracovní doba je ve všech kalendářních týdnech stejně dlouhá (např. 40 hodin). Délka směn v jednotlivých dnech ale může být rozdílná. (Šubrt, 2012, s. 67). Délka směny nesmí přesáhnout devět hodin. V rozvrhu pracovní doby, který zaměstnavatel vypracuje, je při rovnoměrném rozvržení pracovní doby délka směny limitována devíti hodinami. Z dikce nesmí přesáhnout je možné dovolit, že délka směny může být kratší než 9 hodin. (Kottnauer, Gogová, Sládek, 2009, s. 57). Obrázek 1: Rovnoměrné rozvržení týdenní pracovní doby (Šikýř, 2012, s. 162) Rovnoměrné rozvržení pracovní doby může zaměstnavatel využít v jednosměnném, dvousměnném a při třísměnném pracovním režimu. Toto rozvržení lze uplatnit i v nepřetržitém provozu. 2.2.2 Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby Nerovnoměrné rozvržení je takové, při němž je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny tak, že v některých týdnech je delší a v jiných kratších, než je stanovená týdenní délka pracovní doby. (Šubrt, 2012, s. 67). Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Při nerovnoměrné rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. (Kottnauer, Gogová, Sládek, 2009, s. 57). 20

Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby lze použít v nepřetržitém provozu. V tomto nepřetržitém provozu mohou být také uplatnění jednosměnné, dvousměnné, třísměnné či čtyřsměnné pracovní režimy. 2.2.3 Pružná pracovní doba V 85 ZP v odst. 1 3 je pružná pracovní doba definována tak, že pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Pružná pracovní doba může mít formu: pružného pracovního dne, při které si zaměstnanec může sám volit začátek a konec směny, ale je povinen každý pracovní den odpracovat celou směnu, pružného pracovního týdne, při které si může zaměstnanec sám volit začátek a konec směn tak, aby v příslušném týdnu odpracoval celou týdenní pracovní dobu, pružného čtyřtýdenního pracovního období, při které si zaměstnanec může sám volit začátek a konec směn tak, aby v období čtyř po sobě jdoucích týdnů odpracoval pracovní dobu připadající podle rozvržení týdenní pracovní doby na toto čtyřtýdenní období. (Kluwer, 2005, s. 198). Pružná pracovní doba je zvláštním způsobem rozvržení pracovní doby. Dobu vlastního výkonu práce totiž určuje jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Přestože rozvržení pracovní doby by mělo být záležitostí zaměstnavatele, který by měl postupovat podle zákonem stanovených obecných pravidel, omezuje zákoník práce volnost režimu pružné pracovní doby. (Galvas, 2004, s. 480). Bělina v pracovním právu zmiňuje, že pružná pracovní doba může být zavedena pouze u některých zaměstnanců a pouze na některých pracovištích. Tato pracovní doba se netýká všech zaměstnanců a pracovišť. (Bělina, 2010, s. 252). 21

Některým zaměstnancům vyhovuje pružná pracovní doba. Tato pracovní doba má svá pozitiva a negativa. Mezi klady patří např. volba začátku a konce pracovní doby, tzv. volitelná pracovní doba. Pružná pracovní doba má volitelnou a základní pracovní dobu. Zaměstnanec je povinen být při základní pracovní době na pracovišti. Tato doba musí činit nejméně pět hodin denně. Obrázek 2: Příklad pružného rozvržení pracovní doby (Šikýř, 2012, s. 162) Nevýhodou pružné pracovní doby je, že pokud jde zaměstnanec k lékaři, je mu omluvena absence jen v základní pracovní době např. od 9:00 14:00 hodin. Při čerpání celodenní nepřítomnosti u pružné pracovní doby se omlouvá zaměstnanci celá pracovní doba, při osmihodinové pracovní době např. od 6:00 14:30 hodin. Pro účely pracovní cesty a dočasné pracovní neschopnosti je povinen zaměstnavatel svým zaměstnancům stanovit pevnou pracovní dobu, tak jak je uvedeno v pracovním právu (Galvas, 2004, s. 481). 2.2.4 Konto pracovní doby Dle ustanovení ZP v 86 odst. 1 4, lze konto pracovní doby definovat následovně: konto pracovní doby je způsob rozvržení pracovní doby, který smí zavést jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace, konto pracovní doby nesmí být uplatněno u zaměstnavatelů uvedených 109 odst. 3, 22

jestliže je uplatněno konto pracovní doby nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích, jen bude-li to sjednáno v kolektivní smlouvě, může být práce přesčas odpracovaná v kontu pracovní doby ve vyrovnávacím období sjednaném v kolektivní smlouvě, které nepřesáhne nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích, v rozsahu nejvýše 120 hodin započtena do pracovní doby v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Konto pracovní doby je specifická úprava nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, která umožňuje zaměstnavateli provozujícímu podnikatelskou činnost pružně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu jeho produkce. Ve vyrovnávacím období bude zaměstnancům v pracovním poměru přidělovat práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě, a vyplácet jim přitom stálou mzdu, která nemusí dosahovat výše jejich průměrného výdělku. (Kluwer, 2005, s. 199). Zaměstnancům, kteří pracují v kontech pracovní doby při vzniku nějakých rozdílů po skončení vyrovnávacího období nebo při skončení pracovního poměru, se musí tyto rozdíly vyrovnat (Kluwer, 2005, s. 200). I u kont pracovní doby nalezneme klady a zápory. Jako velkou výhodu vnímám to, že konta jsou velmi flexibilní, pokud má zaměstnavatel spoustu zakázek, nařídí zaměstnancům směnu, kterou musí zaměstnanec odpracovat. Hodiny, které odpracuje mimo svojí řádnou směnu, se zaměstnancům počítají do kladného salda. Pokud na konci vyrovnávajícího období má zaměstnanec kladné saldo, tyto hodiny dostane zaplacené jako přesčas. Naopak pokud zaměstnavatel nemá pro své zaměstnance práci, nechá své zaměstnance doma a tím čerpají plusové saldo v rámci vyrovnávajícího období. Zaměstnavatel ušetří peníze za překážky na straně zaměstnavatele typu odstávky, prostoje apod. Konto pracovní doby podle mého názoru vnímají někteří zaměstnanci negativně. Nelíbí se jim, že musí pracovat v sobotu (při spoustě zakázek) a poté musí být např. v úterý doma (pokud zaměstnavatel má málo zakázek, nedostatek materiálu apod.), zaměstnanci by raději pracovali od pondělí do pátku a víkendy by měli volné. 23

2.3 Přesčas Dle 78 odst. 1 písm. i) ZP chápeme prací přesčas práci konanou zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prácí přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Nařízená práce přesčas ( 93 odst. 2 věta druhá ZP) je pro zaměstnance na rozdíl od tzv. dobrovolné práce přesčas ( 93 odst. 3 ZP) povinná. Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů; nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Dobrovolná práce přesčas podle 93 odst. 2 ZP může být na zaměstnanci ze strany zaměstnavatele požadována jen na základě dohody se zaměstnancem. (Kottnauer, Gogová, Sládek, 2009, s. 124). Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v 91 odst. 2 až 4 ZP i na dny pracovního klidu. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nesmí být zkrácen na méně než 8 hodin. (Bělina, 2010, s. 255). V rámci stanoveného týdenního a ročního limitu lze zaměstnanci nařídit práci přesčas a zaměstnanec je povinen práci přesčas konat. Práce přesčas může být nařizována před počátkem pracovní doby nebo po skončení pracovní doby. Vždy však v době odpočinku zaměstnance. Nad stanovené limity zaměstnanec není povinen práci přesčas konat. Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad zákonné limity pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. (Bělina, 2010, s. 255-256). 24

Zaměstnavatel by neměl zapomínat na následující: některým zaměstnancům nesmí být práce nařízena. Jsou to těhotné ženy a ženy pečující o dítě do jednoho roku věku ( 156 odst. 3 ZP), mladiství ( 166 odst. 1 ZP); za práci přesčas je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout kompenzaci, a to buď ve formě náhradního volna, nebo ve formě příplatku ke mzdě; u některých zaměstnanců se mzda sjednává již s přihlédnutím k případné práci přesčas ( 5 odst. 2 ZP). Těmto zaměstnancům náhradní volno ani příplatek za práci přesčas nenáležejí. Z hlediska fyziologického je přesčasová práce nežádoucí, protože výrazně omezuje odpočinkový režim zaměstnance, při častější aplikaci má negativní vliv na jeho zdravotní stav a může mít i negativní dopady na jeho rodinu. Přesto nelze přesčasovou práci zcela vyloučit. Normy pracovního práva proto práci přesčas za určitých podmínek jako výjimku, připouštějí. (Galvas, 2004, s. 482-483). Prací přesčas není, pokud zůstanou zaměstnanci v práci déle v rámci pružné pracovní doby, aniž by jim to nadřízený nařídil. Práce přesčas musí být vždy nařízená, pokud někteří zaměstnanci jsou každý den v práci déle a nemají to nařízené, nemůžou očekávat to, že na konci měsíce dostanou kladné saldo zaplacené jako přesčas. 2.4 Noční práce Dle ustanovení 78 odst. 1 písm. j) ZP je noční prácí práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6 hodinou. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Dále v ZP 78 odst. 1 písm. k) se píše, že zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v 94 odst. 1. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit vyšetření lékařem před zařazením na noční práci a pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, a to i bez žádosti zaměstnance. Zaměstnavatel má uloženy i další povinnosti, které se týkají ochrany bezpečnosti a zdraví při práci, poskytování přiměřených sociálních služeb a povinností vybavit pracoviště, na kterém se pracuje v noci, prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně 25

zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc. (Bělina, 2010, s. 258). Požádá-li těhotná žena pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. Povinnost je bezvýjimečná ( 153 odst. 1 ZP). (Galvas, 2004, s. 484). Zaměstnavateli je zakázáno zaměstnávat prací v noci mladistvé zaměstnance. Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný. Noční práce mladistvého zaměstnance musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směna na denní dobu ( 245 odst. 1 ZP). (Šikýř, 2012, s. 159). 2.5 Pracovní pohotovost V ustanovení ZP v 78 odst. 1 písm. h) je pracovní pohotovost doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). Na pracovní pohotovosti se zaměstnavatel se zaměstnancem musí dohodnout buď ústně, nebo písemně. V praxi se ukazuje, že je lepší, když je pracovní pohotovost sjednaná písemnou formou. O potřebě práce na pracovišti bude zaměstnanec zpravidla vyrozuměn zaměstnavatelem telefonicky. Doba přepravy z místa, na kterém zaměstnanec pracovní pohotovost drží, na pracoviště již pracovní pohotovost není, jedná se o cestu do práce, což je soukromá záležitost, jde o nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení. (Kottnauer, Gogová, Sládek, 2009, s. 143). Pracovní pohotovost drží zaměstnanec vždy mimo svojí pracovní dobu, pokud zaměstnanec během pracovní pohotovosti není povolán do práce, tato doba není započítána jako odpracovaná doba. Jestliže je zaměstnanec během pracovní pohotovosti 26

povolán do práce, jedná se o odpracovanou dobu a tento pracovní výkon, který je odpracován nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas. 2.6 Evidence pracovní doby Povinností každého zaměstnavatele je vedení pracovní doby u zaměstnanců. Evidence pracovní doby slouží zaměstnavateli k tomu, aby mohl na základě odpracované doby a doby nepřítomnosti zaměstnanců zpracovat mzdu. Zákon neuvádí jakou formu docházky, má zaměstnavatel vést. Většina zaměstnavatelů v současné době vede elektronickou evidenci pracovní doby, ve které je vidět pracovní list každého zaměstnance. Zřídka vede zaměstnavatel evidenci pomocí sešitů či různých tabulek. Domnívám se, že záleží na velikosti firmy a na technických možnostech a vybavení firmy. Vždy se musí jednat o průkazný způsob vedení evidence pro posouzení nároků každého zaměstnance. Každý pracovní list by měl obsahovat jméno a příjmení zaměstnance, osobní číslo zaměstnance, v jaké směně pracuje (jednosměnný, dvousměnný, třísměnný, nepřetržitý provoz, pružná pracovní doba, konto pracovní doby) a příchody a odchody každého zaměstnance na směnu. Dále tam najdeme pohotovost, práce přesčas a počet hodin přesčasu, dobu nepřítomnosti, např. dovolenou, náhradní volno, neplacené volno, placené paragrafy, nemoc atd. Zaměstnanec pomocí docházkových terminálů označuje svoji přítomnost či nepřítomnost nebo je jeho nadřízení či příslušná referentka, která má na starosti zpracování docházky, ručně zapisují do systému. Systém by měl hlídat i dodržování nepřetržitých přestávek na směně. Každý zaměstnanec má nárok nahlédnout do svého pracovního listu, kde si může zkontrolovat, jestli souhlasí odpracované směny, uznané přesčasy, pohotovost atd. Na docházkových terminálech zaměstnanci vidí, jaké mají saldo (kladné či záporné). Podle 96 ZP je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce: odpracované směny, práce přesčas, další dohodnuté práce přesčas, noční práce, doby v době pracovní pohotovosti, 27

pracovní pohotovost, kterou zaměstnanec držel. (Zákon č. 262/2009 Sb., zákoník práce). 28

3. DOBA ODPOČINKU 3.1 Přestávky v práci Přestávky v práci patří mezi nejkratší dobu odpočinku v rámci pracovní doby. Tyto přestávky bereme jako nutnost, protože lidský organismus není schopen pracovat celý den bez přestávky. Každý člověk ví, že čím déle pracuje, tím je více unavený. 3.1.1 Přestávky v práci na jídlo a oddech Tak jak je uvedeno v ZP 88 odst. 1 4. 1. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. 2. Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. 3. Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby. 4. Poskytnuté přestávky na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Jak uvádí ZP, přestávka by měla trvat alespoň třicet minut. V některých firmách umožňují, aby zaměstnanci měli např. desetiminutovou přestávku na svačinu a poté dvacetiminutovou na oběd. Zaměstnavatel s předchozím souhlasem odborové organizace může určit, v kolik hodin jaké úseky mají přestávku na oběd. Toto musí být uvedeno ve vnitřním předpise firmy. Nárok na přestávku mají všichni zaměstnanci i ti, kteří zrovna vykonávají práci přesčas. Zaměstnavatel nemůže určit, jak a kde mají zaměstnanci trávit svojí přestávku, to záleží na každém zaměstnanci. 29

3.1.2 Bezpečnostní přestávky Zaměstnavatel by se měl řídit dle ZP 89 odst. 1 2. 1. Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby. 2. Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítává se přestávka na jídlo a oddech do pracovní doby. (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). 3.1.3 Přestávky ke kojení Matce, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout (kromě přestávek v práci) také zvláštní přestávky ke kojení: matce, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu (plný úvazek), přísluší na každé dítě za směnu do konce jednoho věku dítěte dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová přestávka; pracuje-li matka po kratší pracovní dobu, nejméně však polovinu stanovené týdenní pracovní doby (poloviční úvazek), na každé dítě za směnu do konce jednoho roku věku dítěte jedna půlhodinová přestávka, pokud matka pracuje po ještě kratší pracovní dobu, než je poloviční úvazek, nárok na přestávku ke kojení nevzniká. (Galvas, 2004, s. 490). 3.2 Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami by měl být alespoň 12 hodin. Pokud zaměstnanec tento odpočinek poruší a zkrátí si ho např. na 9 hodin, následující přestávka musí být o to prodloužena, to znamená, že další odpočinek nebude 12 hodin, ale 15 hodin. Zaměstnavatel by měl dohlédnout na to, aby mu zaměstnanci tento nepřetržitý odpočinek neporušovali. Samozřejmě povinností zaměstnavatele je vědět, jak dlouhý přesčas může svému zaměstnanci nařídit, aby tím neporušil nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami. Tak jak je zmíněno v ZP 90 písm. 2, odst. a e, odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin běhen 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, 30

že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku. Toto zkrácení může být v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas, v zemědělství, při poskytování služeb obyvatelstvu (ve veřejném stravování, v kulturních zařízení, v telekomunikacích a poštovních službách, ve zdravotnických zařízení, v zařízení sociálních služeb) u naléhavých opravných potřeb, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců, při živelných událostech a v jiných obdobných mimořádných případech. (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). 3.2.1 Dny pracovního klidu a svátek Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu ( 92 ZP) a svátky. Státní svátky a svátky jsou upraveny zákonem č. 245/2000 Sb. Státními svátky jsou 1. leden, 8. květen, 5. červenec, 6. červenec, 28. září, 28. říjen a 17. listopad. Ostatními svátky jsou Velikonoční pondělí, 1. květen, 24., 25. a 26. prosinec. Zásadně platí, že ve dnech pracovního klidu nemůže zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat práci a nesmí mu jí nařizovat. (Bělina, 2010, s. 264). Zaměstnavatel může pouze nařídit práci ve dnech pracovního klidu, pokud se jedná o naléhavé opravné práce, nakládací a vykládací práce, inventurní a závěrkové práce, práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu, při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech, práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva, práce v dopravě, krmení a ošetřování zvířat. (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Pokud vyjde svátek na pracovní den či na den, kdy zaměstnanec má směnu, zaměstnanec do práce nechodí a tuto směnu má omluvenou a má nárok na náhradu mzdy za svátek. U technicko-hospodářských pracovníků (dále jen THP) a u jedno a dvousměnných provozů mají nárok na volno takto, když je svátek např. 1. května, je omluvena noční směna už z 30. dubna na 1. května. 31

3.2.2 Nepřetržitý odpočinek v týdnu Zaměstnanec má nárok na nepřetržitý odpočinek v týdnu a to minimálně 35 hodin. Tento odpočinek se musí opakovat v sedmidenním období a nemůže být kumulován v delší době. Pokud zaměstnavatel není schopen dodržet tento nepřetržitý odpočinek u svých zaměstnanců, je potřeba, aby v období dvou týdnu byla délka tohoto odpočinku prodloužena na alespoň 70 hodin. V ustanovení ZP 92 odst. 2 se píše jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). 3.3 Dovolená Dovolenou každý zaměstnanec vnímá jako nejvýznamnější doba odpočinku, protože se jí realizuje právo zaměstnance na dlouhodobější odpočinek v roce v rámci pracovního poměru. Účelem dovolené je zajistit volnem odpočinek zaměstnance k reprodukci pracovní síly. Právní úprava dovolené zakotvuje právo na dovolenou jako právo na pracovní volno se současným poskytováním náhrady mzdy nebo platu. (Bělina, 2010, s. 265). Normy pracovního práva určují délku dovolené vždy v týdnech. To odpovídá koncepci delšího zdravotního volna. Praxe je ovšem jiná a dovolená na zotavenou je poskytována v kratších úsecích, po dnech a výjimečně i po částech dnů. Přitom je zřejmé, že dovolená, která je kratší než týden (tj. sedm po sobě jdoucích dnů), nemůže dost dobře řádně plnit svou funkci. (Galvas, 2004, s. 495). V právních úpravách dovolené se projevují dva základní modely: 1. dovolená jako odměna za dobrou práci, event. za věrnost zaměstnavateli. V tomto modelu je dovolená poskytována v závislosti na délce trvání pracovního poměru; 2. dovolená jako volno vyvolané fyziologickými potřebami lidského organismu. V tomto modelu je dovolená poskytována bez ohledu na délku pracovního úvazku apod. 32

V Pracovním právu ČR se uplatňuje kombinace uvedených modelů. (Galvas, 2004, s. 495). Zaměstnavatel může rozeznávat tři druhy dovolené: dovolená za kalendářní rok nebo její poměrnou část, dovolená za odpracované dny, dodatková dovolená. 3.3.1 Dovolená za kalendářní rok a poměrná část této dovolené Právo na dovolenou za kalendářní rok vznikne zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Pro vznik práva na dovolenou je rozhodující časovou jednotkou kalendářní rok, tj. období od 1. 1. do 31. 12. konkrétního roku, ve kterém se zjišťuje splnění podmínek vzniku práva na dovolenou. Pokud pracovní poměr zaměstnance k zaměstnavateli netrval celý kalendářní rok buď proto, že byl během kalendářního roku ukončen či navázán, nebo trval pouze po část kalendářního roku, vzniká zaměstnanci právo na poměrnou část dovolené. Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. (Bělina, 2010, s. 267). 3.3.2 Dovolená za odpracované dny Na tuto dovolenou může vzniknout zaměstnanci nárok, pokud mu nevznikl nárok na dovolenou na zotavenou nebo její poměrnou část proto, že neodpracoval u zaměstnavatele ani 60 dnů. Zaměstnanci vznikne nárok na dovolenou za odpracované dny, jestliže odpracoval u zaměstnavatele méně než 60 dnů, ale více než 22 dnů. Délka dovolené činí 1/12 nároku za každých 22 odpracovaných dnů. Z toho je zřejmé, že zaměstnanci může vzniknout nárok na dovolenou za odpracované dny v rozsahu maximálně 1/6 celkového nároku. (Galvas, 2004, s. 501). 33

3.3.3 Dodatková dovolená Jak je zmíněno v pracovním právu (Galvas, 2004, s. 501), na tuto dovolenou mají nárok zaměstnanci, kteří pracují v mimořádně obtížných nebo zdraví ohrožujících podmínkách. Pro vznik nároku na tyto zvláštní druhy dovolených je stanovena jediná podmínka, totiž že zaměstnanec pracoval na zmíněných pracovištích celý kalendářní rok. Dovolená se poskytuje v délce jednoho týdne. Pokud zaměstnanec v obtížných podmínkách pracuje kratší dobu než rok, náleží mu za každých 22 odpracovaných dnů dodatkové dovolená v rozsahu 1/12 dodatkové dovolené. Jde vlastně o určení poměrné části dodatkové dovolené. (Galvas, 2004, s. 502). Na dodatkovou dovolenou mají nárok dle 215 odst. 2 písm. a i zaměstnanci, kteří: trvale pracují alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby u poskytovatelů zdravotních služeb nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy, jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, pokud tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny stanovené pracovní doby, jsou při práci vystavení nepříznivým účinkům ionizujícího zařízení, pracující při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako zdravotničtí pracovníci pracují ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, pracují nepřetržitě alespoň 1 rok v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech. Zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité práce v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech, má právo na dodatkovou dovolenou již za tento rok; pracuje-li zaměstnanec v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech nepřetržitě více ne 1 rok, přísluší mu za každých 21 odpracovaných dnů v těchto oblastech jedna dvanáctina dodatkové dovolené, pracují ve Vězeňské službě České republiky v přímém styku s obviněnými ve výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, 34