O B S A H Co přinesla novela zákoníku práce od 1. 10. 2015... str. 1 Odborové organizace se zatím stále musí registrovat u rejstříkových soudů... str. 20 Vývoj průměrných mezd ve 2. čtvrtletí 2015... str. 21 Vývoj spotřebitelských cen v září 2015... str. 26 Když zaměstnavatel neplatí zdravotní pojištění... str. 30 Zpracovala: Ing. Naděžda Pikierská, CSc.
CO PŘINESLA NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE OD 1. 10. 2015 Dnem 1. října 2015 nabyla účinnosti novela zákoníku práce, tzv. "technická", která byla publikovaná ve Sbírce zákonů jako zákon č. 205/2015 Sb. Tato novela je zaměřena zejména na oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, které souvisejí se zrušením zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců č. 266/2006 Sb. Kromě výše uvedeného týkají se změny zákoníku práce také základních zásad pracovněprávních vztahů, způsobů zrušení dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, výše kapesného a daňového režimu, náhrady újmy. Současně se zavádí nové legislativně-technické pojmy v souladu s aktuálními právními předpisy. 1 písm. b) V tomto ustanovení byla nově jako vztahy pracovněprávní uvedena vzájemná jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, které souvisejí s výkonem závislé práce. 1a odst. 2 Tento paragraf vypočítává ty základní zásady pracovněprávních vztahů, které požívají nejvyšší ochranu v oblasti pracovního práva (s právním důsledkem absolutní neplatnosti právních jednání učiněných v rozporu s takovými zásadami). Mezi tyto zásady byla nově zařazena "zásada spravedlivého odměňování zaměstnance". Nové znění odstavce 2 zní: " (2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek." 33 odst. 2 Vzhledem ke zrušení zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, bylo zapotřebí zrušit pojem "občanská sdružení" také v zákoníku práce. Proto byla "občanská sdružení" v tomto odstavci nahrazena slovy "spolku, odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu". 1
67 odst. 2, 103 odst. 1 písm. d) a písm. e), 106 odst. 4 písm. b), 224 odst. 1 V těchto ustanoveních byly nahrazeny pojem "zařízení závodní preventivní péče" pojmem "poskytovatel pracovnělékařských služeb", pojem "preventivní prohlídka" pojmem "pracovnělékařská prohlídka" a pojem "závodní preventivní péče" pojmem "pracovnělékařské služby". Jde o změny provedené v návaznosti na změny ve zdravotnických předpisech, především zákonem č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě. 76 odst. 5 Tento odstavec byl technickou novelou zrušen v zájmu toho, aby byla možnost zrušení dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr sjednocena. 77 odst. 4 V případě uzavření dohody o provedení práce jako jednoho ze základních pracovněprávních vztahů bylo dříve zaměstnavateli doporučováno, aby si v ní sjednal se zaměstnancem také způsoby jejího zrušení (rozvázání). Na rozdíl od dohody o pracovní činnosti se totiž při úvaze o jednostranném zrušení dohody o provedení práce nemohl zaměstnavatel opřít o nějaké ustanovení zákoníku práce. O způsobech zrušení pracovněprávního vztahu založeného dohodou o provedení práce se zmíněný právní předpis do konce září letošního roku vůbec nezmiňoval. Po novele je to jinak. Způsoby zrušení, a to již obou dohod, se staly součástí společného ustanovení 77 ZP. " (4) Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží." 2
180 Jednou z cestovních náhrad zaměstnance při zahraniční pracovní cestě je kapesné. Zaměstnavatel ho může, ale nemusí zaměstnanci poskytnout. Pokud přitom chce, aby šlo na straně zaměstnance o příjem osvobozený od daně z příjmů, musí respektovat maximální výši kapesného stanovenou pro platovou sféru, tj. nejvýše 40 % zahraničního stravného. Po novele zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012, která zavedla právní úpravu snížení stravného namísto krácení stravného, a to o určité procento za každé bezplatné jídlo poskytnuté zaměstnanci ve formě snídaně, oběda nebo večeře ve vazbě na dobu trvání příslušné pracovní cesty, se díky nedostatečnému odkazu v 180 ZP vedly polemiky o tom, z jaké základny se oněch 40 % pro účely kapesného vlastně odvozuje - jestli ze zahraničního stravného sníženého, nebo před snížením. Novela tyto polemiky utnula s tím, že nyní je zcela zřejmé, že se maximální výše kapesného odvíjí od nesníženého zahraničního stravného. Náhrada majetkové a nemajetkové újmy Hlava I - Prevence 248 a následující Jedna z důležitých a nejrozsáhlejších změn je dána zrušením zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl komplexně upravit právní vztahy úrazového pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Ostatně právě proto zákoník práce otázky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání řešil doposud ve svých přechodných ustanoveních 365 až 390 s předpokladem, že tomu tak bude do nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců. V návaznosti na zrušení zmíněného zákona muselo logicky dojít k jistému "překlopení" právní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání z přechodných ustanovení zákoníku práce do ustanovení jeho Části jedenácté, nově nazvané "Náhrada majetkové a nemajetkové újmy". Tato část doznala i dalších (nejenom terminologických) změn nebo doplnění. 3
248, 249 a 261 odst. 3 Tato ustanovení zákoníku práce týkající se prevence škody věcně nedoznala změn. Jen je zapotřebí zaregistrovat, že došlo k terminologické úpravě, že škoda na majetku se označuje jako majetková újma a škoda na zdraví jako nemajetková újma. Hlava II Povinnosti zaměstnance k náhradě škody 250 Ustanovení 250 také nedoznalo věcných změn, pouze formulace "zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu" byla zpřesněna na "zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu". Předpokladem pro vznik obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu způsobenou zaměstnavateli podle 250 ZP je porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody neboli újmy na majetku, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody, zavinění na straně zaměstnance alespoň ve formě nedbalostní. Ke vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu musí být všechny předpoklady splněny současně, chybí-li kterýkoliv z nich, povinnost nevzniká. 251 Také zde jde pouze o formulační úpravy. Obsahově zůstává zaměřen na povinnosti zaměstnance při nesplnění povinnosti k odvrácení škody. 252 až 254 Ustanovení těchto paragrafů upravují schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Dohoda o odpovědnosti zaměstnance za schodek na hodnotách, které mu byly svěřeny k vyúčtování, dostala novou legislativní zkratku, totiž "dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty". Spojení "společná odpovědnost" pro případ, že na jednom pracovišti disponuje se svěřenými hodnotami více zaměstnanců, bylo pak nahrazeno formulací, že "zaměstnanci jsou společně zavázáni k vyúčtování svěřených hodnot" (stejně jako k případné náhradě zjištěného schodku na nich). Na podstatě dohody i na jejich náležitostech, stejně jako na podmínce, že smí být uzavřena nejdřív v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku, se nic nemění. Škoda v tomto případě vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že na 4
svěřených hodnotách vznikl schodek neboli manko. Nemění se ani, že zaměstnanec může od dohody o odpovědnosti odstoupit, vykonává-li jinou práci, je-li převáděn na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo pokud zaměstnavatel do 15 kalendářních dnů neodstranil závady, na které zaměstnanec písemně upozorňoval. 255 a 256 V těchto paragrafech je řešena ztráta svěřených věcí. Jde pouze o věci, které přímo souvisí s výkonem jeho práce, tzn. nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné podobné věci. Nemůže se to ale týkat např. strojů, automobilů, vybavení kanceláří apod. Také zde byla formulace "zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů..." nahrazena formulací "zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů...". Zůstává také v platnosti znění odstavce 2, že "věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí". Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena písemně. 257 až 260 Uvedené paragrafy se týkají rozsahu a způsobu náhrady škody. A opět byl termín odpovědnost nahrazen pojmem povinnost nahradit škodu. A v jaké výši musí být škoda nahrazena? Při škodě způsobené z nedbalosti nesmí výše požadované náhrady škody přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. V případě škody způsobené úmyslně (nebo v opilosti či po zneužití jiných návykových látek) může zaměstnavatel požadovat, kromě částky čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku i náhradu ušlého zisku. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, a odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý poměrnou část škody rovněž podle míry svého zavinění. V případě nesplnění povinnosti k odvrácení škody podle 251 je omezena výše náhrady pouze trojnásobkem průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. 5
O jinou situaci jde v 259, ve kterém jde o povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí. Dojde-li k takové situaci, musí zaměstnanec nahradit škodu v plné výši. V 260 se řeší náhrada schodku, na kterém se podílí více zaměstnanců. Při rozvržení schodku na jednotlivé zaměstnance se vychází z jejich dosažených výdělků za dobu od předchozí inventury do dne zjištění schodku, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši. Přitom platí, že podíl jednotlivých zaměstnanců, kteří se na pracovišti společně zavázali k vyúčtování svěřených hodnot, nesmí přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku. Případný zbytek náhrady škody jsou povinni uhradit vedoucí a jeho zástupce, opět podle poměru svých dosažených průměrných výdělků. 261 až 264 Tyto paragrafy hovoří o Společných ustanoveních a povinnosti zaměstnance nahradit škodu. Nejzajímavější je 263, ve kterém v odst. 1 je uvedeno, že výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. A v odst. 3 je ustanovení důležité pro odbory: (3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její náhrady, s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč, je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací. V 264 je dána pravomoc soudu výši náhrady škody přiměřeně snížit. Hlava III Povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody Obecná povinnost nahradit škodu Právní úprava odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci, pokud jde o náhradu škody z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání, byla touto technickou novelou zákoníku práce navrácena z přechodných ustanovení do části jedenácté zákoníku práce. 6
265 Kromě terminologických úprav (místo zodpovědnosti nahradit škodu ) neobsahuje žádné věcné změny. Není ovšem od věci stručně si připomenout obsah: Jde zde o bezvýhradnou povinnost zaměstnavatele nahradit škodu způsobenou zaměstnanci, omezenou pouze spoluzaviněním poškozeného zaměstnance. Jestliže však zaměstnanec použije při plnění pracovních úkolů nebo v přímo souvislosti s ním bez výslovného souhlasu zaměstnavatele vlastní dopravní prostředek nebo nářadí, zařízení a předměty potřebné pro výkon práce, činí tak na vlastní riziko. Zákoník práce v odstavci 3 výslovně vylučuje povinnost zaměstnavatele za škodu, která zaměstnanci vznikla na těchto předmětech, i kdyby to bylo v souvislosti s výkonem práce. Odvracení škody 266 Jestliže zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli utrpí sám škodu, vznikne mu právo na náhradu věcné škody a na účelně vynaložené náklady za splnění následujících podmínek: jednalo se o odvracení hrozící škody, jejíž nebezpečí zaměstnanec úmyslně nevyvolal, zaměstnanec plnil svoji povinnost zakročit k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli způsobem přiměřeným okolnostem, mezi vznikem věcné škody nebo účelně vynaložených nákladů a plněním povinnosti neodkladně zakročit je přímá příčinná souvislost. Právo na tuto náhradu má i zaměstnanec, který odvracel nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, např. poskytoval první pomoc při pracovním úrazu spoluzaměstnance. Škoda vzniklá na zdraví zaměstnance, který odvracel škodu hrozící zaměstnanci, je upravena samostatně v souvislosti s náhradou škody z titulu pracovních úrazů. Odložené věci 267 Ustanovení 267 se týká povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu na odložených věcech, které se obvykle nosí do práce. Ovšem objektivní povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu na odložených věcech vzniká při splnění tří podmínek: k odložení věci došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, na věci vznikla škoda, 7
zaměstnanec ohlásil zaměstnavateli škodu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. V souvislosti s výše uvedenou lhůtou 15 dnů na oznámení škody je zajímavá souvislost se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože občanský zákoník počítá ve svém ustanovení v 2945 pro případ škody na věci odložené u provozovatele nějaké činnosti s promlčecí lhůtou, změnila se povaha této lhůty na promlčecí rovněž v zákoníku práce. Změna povahy lhůty znamená, že jejím uplynutím sice právo zaměstnance na náhradu škody na odložené věci nezanikne, ale zaměstnavatel může namítnout promlčení a právo zaměstnance nemusí uspokojit. Rozsah a způsob náhrady škody 268 Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu. Dojde-li však ke škodě na věcech, které zaměstnanci obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit škodu pouze do výše 10 000 Kč. V případě ztráty všech ostatních věcí včetně těch, které se obvykle do práce nenosí, ale které zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen nahradit škodu bez omezení. Pracovní úrazy a nemoci z povolání Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy a zproštění se povinnosti k náhradě 269 Povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání vzniká za těchto předpokladů: existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, vznik škody, příčinná souvislost mezi pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a vznikem škody. Jediný rozdíl mezi nemocí z povolání a pracovním úrazem při odškodňování nemocí z povolání je v tom, že - za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá obecně zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. 8
- za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání však odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval za podmínek, z nichž nemoc z povolání, kterou byl postižen, vzniká. Nemusí to tedy být vždy zaměstnavatel, u kterého je zaměstnanec v okamžiku vzniku nemoci z povolání v pracovním poměru. 270 270 obsahuje možnost, že zaměstnavatel se v určitých taxativně vyjmenovaných případech zcela nebo zčásti zprostí své povinnosti k náhradě škody. Zcela se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit. a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Zčásti se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) (výše uvedená ustanovení) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. 271 Toto ustanovení říká, že zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti k náhradě škody, utrpěl-li zaměstnanec pracovní úraz při odvracení škody hrozící tomuto zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal. 9
Druhy náhrad 271a Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti Opět se, tak jak v předchozích paragrafech Části jedenácté Náhrada majetkové a nemajetkové újmy, upravuje terminologie. A druhou změnou je doplnění výslovné úpravy nároku na náhradu škody i pro zaměstnance, kterým tato škoda vznikla při výkonu práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle 271a se poskytuje zásadně poškozenému zaměstnanci, který v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je uznán práceneschopným. Výše této náhrady činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu nebo odměny z dohody a plnou výší nemocenského. Pokud zaměstnanci před vznikem škody příslušela náhrada za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti, poskytuje se náhrada do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Přitom se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje nemocenské. 271b Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti V ustanovení 271b došlo pouze k úpravě v odstavci 6, kam byl doplněn text, který reaguje na prodlužování délky nároku na starobní důchod tak, aby i poškozený, kterému vznikne nárok na starobní důchod později než dovršením 65 let věku, měl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za stanovených podmínek i po dovršení tohoto věku. (6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění. Podstata náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je v tom, že se porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody (před převedením na jinou práci, při změně pracovního úvazku 10
nebo jiné změně pracovního poměru v důsledku pracovního úrazu) s výdělkem dosahovaným po vzniku škody s připočtením případného invalidního důchodu. 271c Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění Podstata této náhrady se věcně nemění. Jedná se o jednorázové odškodnění zaměstnance vytrpěného tělesného a duševního strádání (bolesti) a ztížení společenského uplatnění, kterým se rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví a jeho trvalé následky a psychosociální dopady, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb. V souvislosti s nabytím účinnosti občanského zákoníku ke dni 1. 1.2014 došlo k určité disproporci, co se týče výše náhrad nemajetkové újmy v podobě bolesti a ztížení společenského uplatnění v občanskoprávních a pracovněprávních vztazích. Občanský zákoník vychází ve svém ustanovení 2958 z toho, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy (včetně případného ztížení společenského uplatnění). Nedohodnou-li se škůdce a poškozený o výši takové náhrady, musí rozhodnout soud. Zákoník práce do 30. 9. 2015 naopak počítal ve svém ustanovení 394 odst. 2 s tím, že při odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., a to bez ohledu na to, že byla občanským zákoníkem zrušena. Novelou zákoníku práce bylo ustanovení 394 odst. 2 zrušeno a bylo vydáno nařízení vlády, které obsahuje nejnižší přípustnou hodnotu 1 bodu pro bodové ohodnocení bolestného nebo ztížení společenského uplatnění uvedené v lékařském posudku. Toto ohodnocení činí nejméně 250 Kč (namísto dosavadních 120 Kč). 271d Účelně vynaložené náklady spojené s léčením I toto ustanovení zůstalo beze změny. Uvádí se v něm, že náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo je vynaložil. Jde o náklady, které vzniknou poškozenému zaměstnanci nad rámec bezplatného lékařského ošetření, poskytnutých léků, poplatků u lékaře, poplatků v lékárnách apod., např. i o zvýšené náklady na stravování, zejména v důsledku některých chorob z povolání nebo diet, na některé zdravotnické pomůcky nebo prostředky, které nejsou zcela hrazeny, např. speciální obuv, sluchové aparátky, speciální protézy, vozíky apod. 271e - Náhrada věcné škody 11
Náhrada věcné škody byla v zákoníku práce upravena již před jeho novelizací. Ve většině případů představuje věcná škoda poškození oděvů nebo hodinek či jiných předmětů, které měl zaměstnanec v okamžiku vzniku škodné události u sebe. Může jít i o ztrátu peněz nebo některých jiných předmětů. Existuje i judikát, že může jít o náklady, které vznikají poškozené tím, že pro následky pracovního úrazu nemůže obstarávat svou domácnost, kterou před úrazem obstarávala, a musí za ni tyto práce nebo jejich část vykonávat někdo jiný. 271f Ustanovení tohoto paragrafu stanoví, že škodou podle tohoto zákona není případná ztráta na důchodu. Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance 271g - Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem Opět bez věcných změn. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil (což nemusí vždy být přímý příbuzný). Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu. Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří podle zákoníku práce výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým. 271h - Náhrada nákladů na výživu pozůstalých Do tohoto paragrafu byl převzat text ve znění před novelizací zákoníku práce, ale s doplněním, které reaguje na prodlužování délky nároku na starobní důchod. (1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let. 12
Výše náhrady nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. 271i - Jednorázové odškodnění pozůstalých U jednorázového odškodnění pozůstalých došlo k několika změnám. Jednak byl rozšířen okruh osob, které mají nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých, o nárok partnera podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, protože i mezi partnery vzniká vyživovací povinnost. Druhou změnou je zmocnění k vydání nařízení vlády, kterým se ukládá zvýšit jednorázové odškodnění pozůstalých v závislosti na vývoji mzdové úrovně a životních nákladů tak, aby nařízení vlády, kterým se toto zvýšení provede, reagovalo na poskytování tohoto odškodnění, které bude příslušet na základě soudní praxe podle občanského zákoníku. Beze změny zůstala zásada, že každému nezaopatřenému dítěti přísluší jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč, manželu a partnerovi také ve výši 240 000 Kč. Rodičům zemřelého zaměstnance přísluší právo na odškodnění v úhrnné výši 240 000 Kč, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti. Jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. 271j - Náhrada věcné škody Náhrada věcné škody přísluší dědicům zemřelého a při jejím stanovení se vychází ze stejných principů jako u náhrady věcné škody postiženému zaměstnanci. Společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z povolání 271k V 271k je definován pracovní úraz následovně (1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a 13
násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ( 273 a 274). (2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. (3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Odstavec 4 tohoto paragrafu se týká nemocí z povolání a v tomto případě odkazuje na nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. 271l Zde je stanoveno, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe. 271m Tento paragraf stanoví známou výjimku z výpočtu průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání, tj. že délka rozhodného období činí kalendářní rok, je-li to pro zaměstnance výhodnější. 271n Ustanovení tohoto paragrafu obsahuje regresní nárok zaměstnavatele vůči ostatním zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval, za podmínek, z nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek. Jde-li o jinou škodu nebo nemajetkovou újmu na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech. 271o Pracuje-li poškozený zaměstnanec v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr nebo vykonáváli vedle práce konané v pracovním poměru soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (OSVČ), vychází se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku z průměrných výdělků všech těchto pracovněprávních vztahů. 14
271p Zde je řešena náhrada škody v případě, kdy je základní pracovněprávní vztah uzavřen na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou. Do novelizace zákoníku práce nárok na náhradu škody vznikal u dohod o práci konané mimo pracovní poměr pouze v případě dohody o pracovní činnosti. Novelou bylo toto ustanovení doplněno o dohody o provedení práce, protože i v případě dohod je zaměstnavatel pro případ náhrady škody pojištěn. Odstavec 2 uvedeného paragrafu uvádí zásady náhrady škody poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Tyto zásady novelizace nezměnila. 271q Ustanovení 271q je formulačně nové, ale zásadu v něm obsaženou, že práva podle 271g až 271j nejsou závislá na tom, zda zaměstnanec před svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil, respektuje judikatura soudů. 271r Toto ustanovení je důležité pro odborovou organizaci a zní následovně Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem. 271s Tento paragraf je nový. Stanoví se v něm, že soud může náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a jednorázové odškodnění pozůstalým přiměřeně zvýšit. Tuto možnost obsahoval příslušný paragraf zákoníku práce i do jeho novelizace, ale pouze pro náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Novela však rozšířila toto právo i na jednorázové odškodnění pozůstalých. 271t Obsah tohoto paragrafu byl beze změny převzat v původním znění, tj. že práva na náhradu opakující se škody z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody nebo jiné nemajetkové újmy se nepromlčují, promlčují se pouze práva na jednotlivá plnění, a to v obecné tříleté promlčecí lhůtě. 271u Ke změně zde dochází pouze v odstavci 2. Ustanovení upravující valorizaci náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrad nákladů na výživu pozůstalých bylo upraveno 15
tak, že dosavadní možnost, aby vláda provedla valorizaci náhrad, se mění v povinnost. Dále pak bylo stanoveno, že valorizace se provádí nejen na základě změn, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, ale také na základě vývoje životních nákladů. Bylo také doplněno, že valorizace se provádí zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. A to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Společná ustanovení 272 Toto ustanovení uvádí, z čeho se vychází při určení výše škody na věci v době poškození nebo ztráty. Novelou byla doplněna zásada, že při určení výše škody se zohlední i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 273 Ustanovení 273 obsahuje výčet úkonů zařazených pod plnění pracovních úkolů. Nově zde byla pouze v odstavci 2 vedle činnosti konané na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců a zástupce pro oblasti BOZP zařazena činnost zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců. 274 Zde je uveden výčet úkonů přímo souvisejících s plněním pracovních úkolů, jako jsou práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení, úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele, vyšetření a ošetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele apod. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. 274a Obsahem tohoto paragrafu je upřesnění co se rozumí cestou do zaměstnání a zpět (1)Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště a zpět. 16
275 Zde novelizace provedla jen drobnou úpravu, a to že rozlišuje náhradu škody a nemajetkové újmy. Obsahuje také omezení odpovědnosti zaměstnavatele v případě prokázání zavinění také poškozeným zaměstnancem. HLAVA X - Oprávnění odborových organizací, organizací zaměstnavatelů podpora vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a kontrola v pracovněprávních vztazích V Hlavě X jsou provedeny legislativně technické změny začleňující podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů do předmětu úpravy zákoníku práce. Tím je vytvořen právní základ, který umožňuje, aby nová právní úprava finančního zajištění vzájemných jednání (sociálního dialogu) uvedená v novém 320a do zákoníku práce organicky zapadala. Současně byla v právním řádu České republiky poprvé normativně zakotvena Rada hospodářské a sociální dohody jako poradní orgán vlády, v jejímž čele stojí předseda vlády. Tento krok byl proveden změnou ustanovení 28a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. 320a Náklady vzniklé činností odborových organizací a organizací zaměstnavatelů podporující vzájemná jednání na celostátní nebo krajské úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek, hradí stát na základě dohody v Radě hospodářské a sociální dohody. Nový 320a se tak stal klíčovým nástrojem státní podpory sociálního dialogu v České republice. O konkrétních aktivitách sociálních partnerů a formách jejich podpory již byla zahájena jednání tak, aby uvedené ustanovení bylo možné od počátku roku 2016 efektivně využívat v praxi. 17
322 odst. 2 Tento odstavec doznal také určité úpravy, která je důležitá pro výkon odborové kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů, jejíž náklady hradí stát na základě dohody s odborovou organizací. (2) Náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci včetně nákladů na školení k prohloubení kvalifikace svazových inspektorů bezpečnosti práce pověřených výkonem této kontroly hradí stát na základě dohody s odborovou organizací. Udržování a prohlubování kvalifikace svazových inspektorů bezpečnosti práce je nezbytným předpokladem profesionální úrovně jimi prováděných kontrol. Doplněný 322 odst. 2 odstraňuje výkladové nejasnosti tak, aby dohodnutý objem těchto prostředků mohl sloužit též potřebám průběžného vzdělávání svazových inspektorů ve formě prohlubování (udržování) jejich kvalifikace ve smyslu 230 ZP. Tyto prostředky není však možné použít pro účely získávání nové kvalifikace. 324 Také tento nový paragraf zákoníku práce má úzkou vazbu na sociální dialog a na jeho podporu. Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů se považují za veřejně prospěšné právnické osoby. Tato změna navazuje na 146 občanského zákoníku, který upravuje nový pojem statusu veřejné prospěšnosti, na který budou v budoucnosti vázány důležité podmínky pro fungování celého neziskového sektoru a nevládních organizací včetně odborových organizací a organizací zaměstnavatelů (příznivější daňová úprava, osvobození od soudních, popřípadě správních poplatků). S ohledem na veřejně prospěšný charakter vyplývající z podstaty činnosti odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, která je vyjádřena zejména v 320 zákoníku práce, a s ohledem na jejich specifický charakter a postavení chráněné mezinárodními smlouvami, bylo ve vztahu k organizacím sociálních partnerů přiznání statusu veřejné prospěšnosti provedeno přímo zákonem. 18
365 Tento paragraf byl upraven v souvislosti se zrušením zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců následovně (1) Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se řídí zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ustanovením 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb., vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona č. 365/2011 Sb., a zákonem č. 182/2014 Sb. (2) Náklady správní režie pojišťoven v zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání činí 4 % z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce. Zdroj: Zákon č. 205/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony 19
ODBOROVÉ ORGANIZACE SE ZATÍM STÁLE MUSÍ REGISTROVAT U REJSTŘÍKOVÝCH SOUDŮ Ministerstvo práce a sociálních věcí neuspělo při jednání vlády s návrhem, aby se odborové organizace a organizace zaměstnavatelů v budoucnu nemusely zapisovat u rejstříkových soudů, ale na ministerstvu. To by mělo nově vést jejich centrální evidenci. Už dříve se proti vyslovilo ministerstvo financí, nesouhlasí s dalšími výdaji z rozpočtu. Výhrady k navrhované podobě mají ale i vnitro a odboráři. Do konce roku 2013 mělo evidenci na starosti Ministerstvo vnitra. Občanský zákoník a zákon o rejstřících od minulého roku situaci změnil. Organizace odborářů a zaměstnavatelů se musejí registrovat stejně jako sdružení u rejstříkových soudů, které spadají pod resort spravedlnosti. Na změnu si od počátku odboráři a zaměstnavatelé stěžují, považují ji za neoprávněný zásah státu a porušení mezinárodních smluv. Uvádějí, že jim soudy ukládají povinnosti, které jim brání v činnosti. Nemohou třeba zahájit kolektivní vyjednávání. Musejí také platit poplatky a plnit různé formality. Proces je zdlouhavý. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje, aby se soudní řízení nahradilo evidencí a odboráři a zaměstnavatelé za registraci neplatili správní poplatky. Vláda měla návrh nového zákona o evidenci projednávat už koncem března, z programu ho ale stáhla. V květnu se odboráři a zaměstnavatelé s předsedou vlády, ministryní práce a ministrem spravedlnosti dohodli na přípravě nové varianty, která by byla "vstřícnější k požadavkům sociálních partnerů", uvedli autoři návrhu. Podle nich by kvůli novému centrálnímu registru byl potřeba nový informační systém. Jeho cenu Ministerstvo práce a sociálních věcí odhadlo na 15 milionů korun, provoz a techniku na další milion korun ročně. Převedení dat z rejstříku soudů do evidence ministerstva by vyšlo na dva miliony. Několik milionů by šlo na vybavení, prostor a platy obsluhy systému. Ministerstvo financí s návrhem nesouhlasí. Podle něj je navrhovaná varianta neúměrně nákladná a nesystémová. Situaci by řešilo novelou nynějších pravidel, zmenšilo by se množství zapisovaných údajů. Výhrady má i Ministerstvo vnitra či odboráři. Odborovým centrálám vadí, že by nová norma měla začít platit až od ledna 2017. Podle MPSV není ale dřívější účinnost kvůli technickému zajištění a přípravě systému možná. Zdroj: Vláda 21. září - 5. října 2015 20
VÝVOJ PRŮMĚRNÝCH MEZD VE 2. ČTVRTLETÍ 2015 Ve 2. čtvrtletí 2015 vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství proti stejnému období předchozího roku o 3,4 %, reálně se zvýšila o 2,7 %. Ve 2. čtvrtletí 2015 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem 26 287 Kč, což je o 875 Kč (3,4 %) více než ve stejném období roku 2014. Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 0,7 %, reálně se tak mzda zvýšila o 2,7 %. Objem mezd vzrostl o 5,5 %, počet zaměstnanců o 2,0 %. Medián mezd (hodnota uprostřed mzdového rozdělení) činil 22 230 Kč. V podnikatelské sféře se průměrná mzda zvýšila nominálně o 3,2 %, reálně o 2,5 %. V nepodnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda nominálně o 4,3 %, reálně o 3,6 %. Proti předchozímu čtvrtletí činil růst průměrné mzdy ve 2. čtvrtletí 2015 po očištění od sezónních vlivů 0,8 %. Medián mezd (22 230 Kč) vzrostl proti stejnému období předchozího roku o 4,3 %, u mužů činil 24 398 Kč, u žen byl 19 837 Kč. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi 10 860 Kč a 42 698 Kč. V 1. pololetí 2015 dosáhla průměrná mzda výše 25 810 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek 725 Kč (2,9 %). Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 0,4 %, reálně se mzda zvýšila o 2,5 %. Z hlediska mezd i ve 2. čtvrtletí 2015 přetrvávala střídmost, typická pro poslední období. O nominálním nárůstu 3,4 % je sice možné říct, že je nejvyšší od 4. čtvrtletí 2009, porovnávají se tu však zcela odlišná období - období hluboké krize spojené s masivním propouštěním versus aktuální období výrazného hospodářského růstu a zvyšující se poptávky po pracovních silách. Navíc je letošní nárůst silně tažen jednorázovým zvýšením tarifních platů ve státní sféře na konci roku 2014, a méně již podnikatelskou sférou, kde jsou mzdy určovány tržními silami a kolektivním vyjednáváním. 21
Reálná mzda vzrostla meziročně o 2,7 %, když index spotřebitelských cen (inflace) za odpovídající období dosáhl úrovně 100,7 %, nejvíce od konce roku 2013. Přesto tento výsledek ukazuje příjemné zvyšování reálné kupní síly výdělků, a tím i rostoucí podporu domácí spotřeby. V jednotlivých částech ekonomiky je vývoj mezd různorodý, ve dvou odvětvových sekcích CZ-NACE došlo dokonce k poklesu průměrných nominálních mezd v těžbě a dobývání (-0.9 %) a ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu tepla a klimatizovaného vzduchu (-1,6 %). V ostatních byly meziroční přírůstky v rozmezí od 1,5 % (zásobování vodou, činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi) až po 6,1 % v ubytování stravování a pohostinství. V tomto mzdově nejchudším odvětví se nepochybně projevil pozitivní vliv zvyšování minimální mzdy. Ve zpracovatelském průmyslu, který je hlavním tahounem české ekonomiky (zaměstnává 1 093 tis. zaměstnanců), vzrostla průměrná mzda meziročně o 3,7 %. Pozoruhodný je nárůst ve stavebnictví, kde průměrná mzda vzrostla o 5,1 % při současném poklesu počtu zaměstnanců, avšak výrazném zvýšení počtu přesčasových hodin. Ostatně zvýšení přesčasů značně ovlivnilo průměrné mzdy ve všech odvětvích podnikatelské sféry s výjimkou zemědělství. Naopak se meziročně dramaticky snížil rozsah placené neodpracované doby. Údaje za celé 1. pololetí 2015 přináší nominální růst mezd o 2,9 %, což poměřeno s inflací (0,4 %) znamená reálný přírůstek o 2,5 %. V nepodnikatelské sféře byl růst o celý procentní bod rychlejší než v podnikatelské, v absolutní úrovni tam však byl průměrný plat nižší (25 640 Kč), než byla průměrná mzda v podnikatelské sféře (25 848 Kč). Takovéto jednoduché srovnávání obou sfér je však ošidné, neboť soubory zaměstnanců jsou takřka neporovnatelné vzhledem k odlišnému stupni kvalifikace zaměstnanců a také kvůli značně rozdílné distribuci výdělků. Podle odvětví dle CZ-NACE je v absolutních úrovních mezd stále patrný odstup vedoucí trojky od ostatních odvětví. Nejvyšší úroveň výdělků byla i v 1. pololetí 2015 v peněžnictví a pojišťovnictví (50 541 Kč) a dále v informačních a komunikačních činnostech (47 649 Kč). S mírným odstupem následuje výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu (41 040 Kč). Ostatní odvětví se nacházela hluboko pod čtyřicetitisícovou hranicí, nejvýše byly profesní, vědecké a technické činnosti s 32 385 Kč. Mezi nejhůře odměňovanými odvětvími dominovalo ubytování, stravování a pohostinství s pouhými 14 500 Kč a na druhém místě byly - také již tradičně - administrativní a podpůrné činnosti s 17 004 Kč. 22
Vývoj na trhu práce ve 2. čtvrtletí 2015 Výsledky Výběrového šetření pracovních sil ukazují vytrvalý růst celkové zaměstnanosti. Míra zaměstnanosti v samotném 2. čtvrtletí 2015 poprvé v historii ČR překročila hranici 70 %. Růst zaměstnanosti se projevil u mužů a ještě výrazněji u žen, a také plošně ve všech sektorech hospodářství. Zrcadlově ke zvyšování počtu pracujících se snižuje počet lidí hledajících práci, tedy nezaměstnaných. Obecná míra nezaměstnanosti poklesla až na pětiprocentní úroveň. ČR tak spolu s Maltou zaujímá v tomto srovnání s dalšími členskými státy Evropské unie druhé místo za sousedním Německem. Spolu s tím a rostoucím počtem volných pracovních míst se v některých oborech začíná objevovat nedostatek pracovní síly, především té kvalifikované. Na druhé straně přetrvávají některé nepříznivé strukturální ukazatele: - vysoká míra nezaměstnanosti u osob jen se základním vzděláním (21,9%), - výrazná mezera mezi nezaměstnaností mužů a žen, - a především stále značný podíl dlouhodobě nezaměstnaných - tedy déle než l rok -, kterých bylo 46,7 % z celkového počtu osob hledajících zaměstnání. Předběžné údaje podnikové statistiky potvrzují převažující pozitivní trendy v zaměstnanosti. Jde především o eskalující růst evidenčního počtu zaměstnanců. Dvouprocentní meziroční nárůst (na přepočtené počty) znamená v absolutních číslech kladné saldo takřka 75 tis. nových obsazených pracovních míst. Nejvíce se na tomto příjemném výsledku podílel zpracovatelský průmysl, ve kterém samotném je přírůstek 31, 4 tis., dále velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel s 8,5 tis. a na třetím místě administrativní a podpůrné činnosti (kam však spadají také agentury práce) se 7,1 tis. Mírné meziroční propady evidenčního počtu zaměstnanců najdeme i nadále u stavebnictví, dále u ubytování, stravování a pohostinství, peněžnictví a pojišťovnictví, a u dvou malých průmyslových odvětví - těžba a dobývání a výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu. Celkově však v těchto pěti odvětvových sekcích ubylo přes 5 tis. plných úvazků, tedy méně, než kolik jich přibylo např. jen u profesních, vědeckých a technických činností. Zdroj: Český statistický úřad 23
Průměrná hrubá měsíční mzda v ČR v jednotlivých odvětvích za 2. čtvrtletí 2015 Odvětví Průměrná měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců přírůstek (úbytek) proti v Kč 2. čtvrtletí 2014 v Kč v % Česká republika celkem 26 287 875 3,4 v tom: podnikatelská sféra 26 260 826 3,2 nepodnikatelská sféra 26 405 1 093 4,3 Zemědělství, lesnictví, rybářství 20 660 375 1,9 Těžba a dobývání 30 874-285 -0,9 Zpracovatelský průmysl 26 648 943 3.7 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu 39 079-627 -1,6 Zásobování vodou, odpady, sanace 24 211 368 1,5 Průmysl celkem 26 942 829 3,2 Stavebnictví 23 673 1 144 5,1 Obchod; opravy a údržba motorových vozidel 24 382 902 3,8 Doprava a skladování 24 350 692 2,9 Ubytování, stravování a pohostinství 14 775 847 6,1 Informační a komunikační činnosti 47 304 1 003 2,2 Peněžnictví a pojišťovnictví 49 954 1 321 2,7 Činnosti v oblasti nemovitostí 23 200 424 1,9 Profesní, vědecké a technické činnosti 32 673 646 2,0 Administrativní a podpůrné činnosti 17 186 380 2,3 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení 28 694 1 518 5,6 Vzdělávání 25 058 562 2,3 Zdravotní a sociální péče 26 452 1 260 5,0 Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 21 569 649 3,1 Ostatní činnosti 20 283 397 2,0 24
Průměrná hrubá měsíční mzda v ČR v jednotlivých odvětvích za 1. až 2. čtvrtletí 2015 Odvětví Průměrná měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců přírůstek (úbytek) proti v Kč 1. až 2. čtvrtletí 2014 v Kč v % Česká republika celkem 25 810 725 2,9 v tom: podnikatelská sféra 25 848 682 2,7 nepodnikatelská sféra 25 640 915 3,7 Zemědělství, lesnictví, rybářství 19 972 350 1,8 Těžba a dobývání 30 251-291 -1,0 Zpracovatelský průmysl 25 968 789 3,1 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu 41 040-474 -1,1 Zásobování vodou, odpady, sanace 23 551 360 1,6 Průmysl celkem 26 329 687 2,7 Stavebnictví 22 846 903 4,1 Obchod; opravy a údržba motorových vozidel 24 033 840 3,6 Doprava a skladování 24 077 646 2,8 Ubytování, stravování a pohostinství 14 500 747 5,4 Informační a komunikační činnosti 47 649 443 0,9 Peněžnictví a pojišťovnictví 50 541 38 0,1 Činnosti v oblasti nemovitostí 23 087 437 1,9 Profesní, vědecké a technické činnosti 31 989 680 2,2 Administrativní a podpůrné činnosti 17 004 285 1,7 Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení 27 850 1 173 4,4 Vzdělávání 24 376 552 2,3 Zdravotní a sociální péče 25 894 1 134 4,6 Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 21 254 686 3,3 Ostatní činnosti 20 115 409 2,1 25
VÝVOJ SPOTŘEBITELSKÝCH CEN V ZÁŘÍ 2015 Spotřebitelské ceny klesly v září proti srpnu o 0,2 %. Tento vývoj ovlivnilo zejména snížení cen v oddíle rekreace a kultura a v oddíle doprava. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny o 0,4 %, což bylo o 0,1 procentního bodu více než v srpnu. Meziměsíční pokles spotřebitelských cen v oddíle rekreace a kultura ovlivnilo podobně jako v minulých letech hlavně snížení cen dovolených s komplexními službami o 13,8 % v důsledku končící letní sezóny. V oddíle doprava pokračoval druhý měsíc pokles cen pohonných hmot, který v září činil 3,4 %. Průměrná cena benzinu Natural 95 (31,65 Kč/l) byla v září nejnižší od března 2015, cena motorové nafty (30,28 Kč/l) dokonce od března 2010. Z potravin klesly zejména ceny mléka o 1,2 %, sýrů o 2,4 %, olejů a tuků o 1,6 %, cukru o 2,8 %, nečokoládových cukrovinek o 2,1 % a nealkoholických nápojů o 1,8 %. Na zvyšování celkové úrovně spotřebitelských cen v září působil především růst cen v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje způsobený zejména zvýšením cen zeleniny o 12,0 %, z toho ceny brambor vzrostly o 21,8 %. Ceny ovoce se zvýšily o 1,1 %. Z ostatních druhů potravin vzrostly zejména ceny pekárenských výrobků a obilovin o 0,6 %, čokolády a čokoládových výrobků o 1,0 %, včelího medu o 1,7 %, polévek a omáček o 3,4 %, soli a koření o 7,9 %. Růst cen v oddíle odívání a obuv ovlivnilo zvýšení cen oděvů o 2,2 % a obuvi o 4,7 %. V oddíle alkoholické nápoje a tabák vzrostly ceny alkoholických nápojů o 1,0 %. V souvislosti se zahájením nového školního roku vzrostly poplatky v mateřských školách o 1,5 %, školné na středních soukromých školách o 1,4 %, školné na veřejných vysokých školách o 1,8 %, poplatky za výuku jazyků o 1,8 % a poplatky v základních uměleckých školách o 1,3 %. Podobně v oddíle stravování a ubytování vzrostly ceny za ubytování v internátech o 1,1 % a na vysokoškolských kolejích o 0,6 %. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny v září o 0,4 %, což je o 0,1 procentního bodu více než v srpnu. Toto mírné zvýšení meziročního růstu ovlivnily zejména ceny v oddíle rekreace a kultura, kde ceny dovolených s komplexními službami vzrostly o 6,8 % (v srpnu o 6,4 %) a ceny rekreačních a kulturních služeb o 1,5 % (v srpnu o 0,5 %). V oddíle potraviny a nealkoholické nápoje došlo ke zmírnění poklesu cen především vlivem zrychlení růstu cen zeleniny v září na 18,4 % z 11,0 % v srpnu v důsledku zvýšení cen brambor o 51,6 % ze srpnových 19,8 %. Vliv mělo i snížení poklesu cen některých potravin. Ceny chleba i běžného pečiva byly v září nižší shodně o 1,5 % (v 26