Klíová slova: Pražský mstský region, suburbanizace, land use, zahrádkové osady

Suburbanizace v zázemí Prahy Martin Ouedníek, Ivan Biík, Jií Vágner Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PF UK slamak@natur.cuni.cz; bicik@natur.cuni.cz; vagner@natur.cuni.cz Abstract Suburbanisation belongs to the most important processes of urban development of large cities in contemporary Europe. The article deals with evaluation of gradual growth of suburban development in the hinterland of Prague. The research is based on land-use methodology using data from historical sources for period of past 165 years. Changes of land use are illustrated on two case study localities. Final part is devoted to the specific Czech phenomenon of transformation of garden allotments within the Prague s administrative area. Klíová slova: Pražský mstský region, suburbanizace, land use, zahrádkové osady Úvod Suburbanizace pedstavuje základní proces prostorové expanze mst, který se uplatuje v prbhu dosavadní existence mst. V rzných etapách vývoje systému osídlení dochází k dominanci specifických fází urbanizaního procesu. V souasnosti je možné suburbanizaci oznait za nejdležitjší proces rozvoje mst ve vtšin post-socialistických zemí, bezpochyby i proto, že v minulém období byly upednostovány pedevším formy komplexní bytové výstavby (panelová sídlišt). Z tohoto dvodu je v posledních nkolika letech sledování suburbanizace a dalších proces suburbánního rozvoje vnována pozornost odbornou i laickou veejností. Cílem pedkládaného píspvku je zhodnotit vývoj suburbanizace v zázemí Prahy na základ metodiky land-use a vnovat se specifické transformaci území zahrádkových kolonií na okraji Prahy. Suburbanizace Prahy Suburbanizace je charakterizována dekoncentrací obyvatelstva a nkterých jeho aktivit z jádrových mst do zázemí. A už jde o sthování lidí a firem z centra, vnitního msta nebo sídliš anebo o pemísování vybraných funkcí (obchod, prmysl, zábava, logistika), má lokalizace nového bydlení i komerních funkcí významné dopady na životní prostedí cílových i zdrojových oblastí tchto pohyb. Mezi nejvíce zmiované dopady nebo problémy patí na prvním míst vysoký nárst mobility obyvatelstva uvnit aglomerace. Tento dopad suburbanizace lze pozorovat v Praze v posledních letech. Jde o intenzivní proces a nárst dopravní zátže patí mezi hlavní rozvojové bariéry msta. Akoliv se spolen s rezidenní funkcí dekoncentruje i znané množství pracovních píležitostí, neshoduje se jejich struktura s pracovní kvalifikací nových suburbánních obyvatel. Tento problém je oznaován jako prostorová neshoda a zpsobuje zvýšenou pracovní dojížku obyvatelstva. Vlivem migrace mladšího, vzdlanjšího a bohatšího obyvatelstva do dlouhodob stagnujících vesnic v zázemí Prahy dochází k výrazné promn sociálního složení populace suburbánní zóny. Akoliv mžeme soužití starousedlík a nových suburbanizátor vnímat jako hrozbu pro sociální soudržnost lokalit, empirické výzkumy potvrzují spíše dobré vztahy mezi tmito dvma skupinami obyvatel (Ouedníek, 2003, 2007). Za zásadnjší problém je poteba považovat nekoordinovaný rozvoj komerní zástavby, která je asto lokalizována v rozporu s udržitelným rozvojem suburbánní krajiny (obrázek 4). Vedle zmiované dopravní zátže a dojížky patí k negativn vnímaným dsledkm suburbanizace nevhodná architektura, urbanistické zasazení nové zástavby a fragmentace krajiny. Charakteristickým rysem je nejen výstavba rozsáhlých soubor rodinných domk, ale pedevším skladovací, obslužné a výrobní areály zásadn mnící charakter suburbánní krajiny. Dekoncentraní tendence jsou patrné ve vývoji eského hlavního msta v prbhu celé tisícileté historie. Projevy klasické suburbanizace lze pozorovat zejména v období první republiky, kdy se vesnice v okolí Prahy rozvíjely podle velmi podobných vzorc jako ostatní velká msta Evropy. Zlom v pirozeném vývoji metropolitní oblasti Prahy znamenala druhá svtová válka a období socializmu. Výstavba rodinných dom v tsném zázemí msta byla nahrazena komplexní bytovou výstavbou

sídlištních okrsk. Tato výstavba byla sice rovnž lokalizována na okraje msta, charakter výstavby i složení obyvatelstva se od suburbanizace významn lišily. Novodobá suburbanizace se zaala v zázemí Prahy pln prosazovat zhruba od poloviny 90. let 20. století (obrázek 1). Za hlavní znaky tohoto procesu lze považovat rozvoj nízkopodlažní zástavby na okraji pvodních venkovských sídel a rozvoj areál komerní zástavby kolem dopravních uzl a linií. Rezidenní suburbanizace (Ouedníek, 2007) i komerní suburbanizace (Sýkora, Ouedníek, 2007) se projevují v zázemí Prahy zhruba se stejnou intenzitou, mají však odlišný vliv na sociální i fyzické prostedí metropolitní oblasti. Obrázek 1: Vývoj potu pisthovalých a vysthovalých v zázemí Prahy (okresy Praha-východ + Praha-západ) v letech 1991-2006. 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 pisthovalí vysthovalí Zdroj: Pohyb obyvatelstva 1991-2005; Stav a pohyb obyvatelstva 2006 Využití ploch v Pražském mstském regionu Databáze, kterou máme na PF UK k dispozici nám umožuje analyzovat vývoj využití zem na celém území eska pro 8903 srovnatelných územních jednotek (SÚJ; viz Biík, Kupková, 2005 aj.) pro osm základních kategorií (viz tabulka 1) využití ploch v letech 1845, 1948, 1990 a 2000. Z této databáze vyplývá, že na vlastním území Prahy bylo vytvoeno 205 SÚJ a jako celek mla Praha i v roce 2000 vtšinu ploch evidovanou jako zemdlskou pdu. Tabulka 1: Struktura využití ploch na území Prahy v prbhu 165 let. Kategorie ploch 1845 1948 1990 2000 % % % % orná pda 72,4 65,6 41,1 40,4 trvalé kultury 2,8 9,0 9,0 9,0 louky 4,3 2,7 1,1 1,0 pastvina 7,3 2,5 0,7 0,6 zemdlská pda 86,8 79,8 51,8 51,1 lesní plochy 7,0 7,5 9,0 9,0 vodní plochy 1,7 1,4 2,0 2,0 zastavné plochy 1,1 4,5 7,1 8,1 ostatní plochy 3,4 6,8 30,0 29,9 jiné plochy 6,2 12,6 39,2 39,9 celkem 100,0 100,0 100,0 100,0

Zdroj: LUCC PF UK Prague Poznámka: Tun jsou vyznaeny plochy makrostrukturní (lesní jsou jak dílí tak sumární) Jestliže budeme vycházet z principu, že v tradiní spolenosti byli obyvatelé každého sídla v podstat samozásobiteli, vyplývá z toho, že rozsah orné a zemdlské pdy musel saturovat jejich základní potravinové poteby. Samozejm Praha už od stedovku byla zásobována z vtšího zázemí, nicmén je možné íci, že adu produkt, pedevším dražších produkovali v nejbližším bydlišt v rámci obce. Tomu nasvduje situace na katastrálním území Vyšehrad (tabulka 2), tedy prakticky v dnešním stedu msta, kde tvoil podíl zemdlské pdy plných 42, 7 % ješt v polovin minulého století! Tabulka 2: Vývoj využití krajiny v katastrálním území Vyšehrad Kategorie ploch 1845 1948 1990 2000 % % % % orná pda 6,9 0,6 0,0 0,0 trvalé kultury 22,0 37,2 3,3 3,3 louky 2,5 0,0 0,0 0,0 pastvina 11,3 4,4 0,0 0,0 zemdlská pda 42,7 42,2 3,3 3,3 lesní plochy 0,0 0,0 0,0 0,0 vodní plochy 0,0 0,0 13,5 13,5 zastavné plochy 14,9 18,5 18,5 18,5 ostatní plochy 42,4 39,4 64,7 64,7 jiné plochy 57,3 57,9 96,7 96,7 celkem 100,0 100,00 100,0 100,0 Zdroj: LUCC PF UK Prague Poznámka: Tun jsou vyznaeny plochy makrostrukturní (lesní jsou jak dílí tak sumární) Podívejme se na proces urbanizace pohledem Hägerstrandovy teorie time-space, kdy se šíí z jádra uritá inovace (tedy v daném píklad z Vyšehradu, jako centra msta, úbytek zemdlské a nárst zastavných a ostatních ploch) do okolních a od stedu Prahy vzdálenjších sídel. Tak mžeme konstatovat postupný úbytek zemdlské pdy (a orné pedevším) a nárst zastavných a ostatních ploch v konci 19. století v Nuslích, Karlín, Smíchov, Žižkov a dalších díve samostatných sídlech, pozdji vtlených do administrativního území hlavního msta. Tak bychom mohli pi dostaten podrobné datové základn analyzovat vývoj zástavby Prahy jako proces inovace, podle jednotlivých ástí napíklad na úrovni 30 % zastavných a ostatních ploch na jejich území, respektive poklesu podílu zemdlské pdy teba pod 60 i 50 %. Akoli tento postup mžeme realizovat, zde není dostatek prostoru k jeho prezentování a tak se spokojíme s tím, že jen naznaíme takový vývoj na území pražského mstského regionu pomocí indexu zmny ve dvou obdobích. Dále pak na píkladu dvou katastrálních území budeme dokumentovat podrobnji pemnu využití ploch na jejich území mezi rokem 1845 a 2000 (ob jsou již za hranicí souvislé zástavby Prahy). Obrázky 2 a 3 dokumentují procento na nmž v jednotlivých 205 srovnatelných územních jednotkách Pražského mstského regionu došlo ke zmn využití podle údaj katastrálního úadu (podrobnji v Biík, Kupková, 2006). Kartogramy ukazují velmi výrazné zmny pedevším ve vnitní ásti aglomerace v letech 1948-1990, zatímco nejvýraznjší zmny ve využití ploch prvních deseti let transformace jsou koncentrovány pedevším v zázemí Prahy. Pokud bychom do kartogramu dosadili data za druhou transformaní dekádu, byl by tento posun od jádra na okraj aglomerace ješt výraznjší. Navíc je teba piznat, že data s nimiž pracujeme se za situací v terénu opožují a tedy skutenost uvádného posunu bude ješt výraznjší. Tyto kartogramy naznaují oprávnnost uvedeného teoretického východiska (time-space theory) Hägerstranda pi analýze suburbanizaního procesu pomocí analýzy dat o využití ploch v SÚJ.

Obrázek 2: Podíly zmn využití ploch (v %) v SUJ pražské aglomerace v letech 1948-1990. Zdroj: Biík, Kupková (2006) Obrázek 3: Podíly zmn využití ploch (v %) v SUJ pražské aglomerace v letech 1990-2000. Zdroj: Biík, Kupková (2006)

Je zejmé, že intenzita zmn ve využití pdy naznauje pesun hlavních zmn z jádra msta do jeho zázemí (Biík, Kupková, 2006). Navíc transformaní období je charakteristické velice významným procesem restitucí, kdy se staronoví majitelé pdy rozhodují co s nabytými pozemky udlají. Proto se v zázemí Prahy vedle zejmých suburbanizaních tendencí spojených s nárstem zastavných a ostatních ploch, objevují výjimen v nkterých SÚJ i jako dominantní pesuny mezi kategoriemi napíklad nárst trvalých travních porost i dokonce lesních ploch spojené s úbytky orné pdy (hlavn jižn od jádra-prahy). Modelová území Souasný suburbanizaní proces lze dokumentovat na vývoji ve sledovaných modelových územích. Modelové území estlice, tedy sídlo na okraji Prahy v tsné vazb na dálnici D1, pedstavují typickou ukázku sídla, kde suburbanizace je pedstavována pedevším rozsáhlou výstavbou obslužných a skladovacích areál a dopravních a parkovacích ploch, spíše než rozvojem obytné zástavby. Zdejší služby uspokojují pedevším poteby Prahy a širšího zázemí celé aglomerace. Srovnáním dvou mapových podklad mžeme dokumentovat jednak rozsah sledovaných kategorií v obou sledovaných letech, jednak využitím metod GIS analyzovat i která kategorie využití ploch se promnila v jinou a kde konkrétn na území katastru. Srovnání map z let 1845 (katastrální mapování) a 2005 (ortofoto mapa) ukazuje (tabulka 3), že pes intenzivní výstavbu pedevším v transformaním období bylo na katastrálním území estlice mezi roky 1845 a 2005 shledáno, že zmna ve využití ploch nastala jen na 35,25 % území, tedy tém dv tetiny ploch zstaly za 165 let stabilní! To pedstavuje pedevším ornou pdu, trvalé kultury a louky. Na celkových zmnách kategorií využití ploch se podílely pesuny orné pdy do ostatních ploch asi 54 %, zmna trvalých travních porost na ornou pdu tvoila asi 12 % všech zaznamenaných zmn a orná pda na zastavné plochy tvoí cca 9 % všech zmn. Ostatní pesuny mezi kategoriemi se podílejí na celkových zmnách 6 a mén procenty. Píklad estlic pedstavuje typickou situaci zhoršení ekologické situace v území a díky poloze konstatujeme urité pedpoklady zhoršení v budoucnosti. Tabulka 3: Pehled využití ploch v katastrálním území estlice a Tebsín v letech 1845 a v souasnosti. estlice Tebsín stabilní plochy 64,8 77,4 zmna kategorie v % trvalé travní porosty na ornou pdu 11,9 28,5 orná pda na ostatní plochy 54,3 3,4 orná pda na zastavné plochy 8,6 0 orná pda na trvalé kultury 5,8 0 trvalé travní porosty na ostatní 4,4 0 orná pda na travalé na trvalé travní por. 0 24 lesní na ornou pdu 0 10,8 orná pda na lesní 3,1 8,5 ostatní na ornou pdu 3,4 5,4 trvalé travní porosty na lesní 0 4,3 Zdroj: LUCC PF UK Prague Poznámka: uvedené zmny kategorií jsou v % z úhrnu všech zmn zjištných v k.ú. Druhým píkladem je obec Tebsín, která se nachází ve vtší vzdálenosti (asi 35 km z centra Prahy) od dnešních hranic Prahy na hbetu mezi Vltavou a Sázavou tsn ped jejím soutokem. Tebsín není bezprostedn zasažen suburbanizaním procesem souasnosti, je pravdpodobné, že alespo ást ze stovek rekreaních objekt bude v budoucnu pestavna na trvalé bydlení. Tak se dje v nkterých rekreaních sídlech v bližší vzdálenosti od Prahy a s dobrou dopravní dostupností. Data dokumentující zmny ve využití ploch v Tebsín pedstavují jiný fenomén ovlivující jižní zázemí Prahy s horšími

pírodními podmínkami pro intenzivní zemdlství - totiž významné úbytky orné pdy, kterou nahrazují trvalé travnaté plochy s malým využitím. Zde najdeme i plochy orné pdy samovoln zalesnné i zaplevelené a s rozrstajícími se kovinami. Vzniká tak území, které krajinní ekologové nazývají nová divoina (Lipský, 2007) v tsné návaznosti na pražskou aglomeraci. Takové posuny, možná jen doasné, však musíme vnímat jako ekologicky žádoucí, mén zatžující pírodní složky krajiny intenzivními lidskými aktivitami. Zahrádkové osady a jejich zmny v procesu (sub)urbanizace. Zvláštním fenoménem spojeným s msty a šíením urbanizace resp. suburbanizaních proces jsou zahrádkové osady (obrázek 5). Jejich rozmístní a souasný stav jejich využití, resp. pemny analyzoval Vágner (2005). Zahrádkové osady patí k významným prvkm mstské a pedmstské zelen a zahrádkaení pedstavuje tradiní a specificky rozvinutou formu rekreace a trávení volného asu obyvatel eska. Po roce 1989 však dochází k výrazné transformaci zahrádkových osad, a to pedevším v posledním desetiletí hlavn díky promnám majetkových pomr. Výzkumy se vnovaly hlavn transformaci zahrádkových osad v Praze. Bylo doloženo detailními terénními šeteními (tabulka 4), že skuten pevážn zahrádkáským innostem sloužilo v Praze v roce 2004 mén než 50 % zahrádkových osad, evidovaných v roce 1997 (Generel zahrádkových osad ÚRHMP). Zmna funkce se tedy týká více než poloviny osad. Zhruba 15 % osad slouží spíše jednodenním i vícedenním rekreaním innostem (druhé bydlení), v mén než 10 % osad došlo k pemn na trvalé bydlení a tém u tetiny osad došlo k faktickému zániku, a to z poloviny degradací, opuštním, zarstáním (též povodn). Tabulka 4: Posun funkce zahrádkových osad v Praze v roce 2004 na základ evidence k roku 1997 Trend vývoje Podíl v % Poet zahr. osad 1 Zahrádkaení, jednodenní rekreace 46,8 270 2 Chataení, druhé bydlení 14,7 85 3 Transformace na trvalé bydlení 9,5 55 4 Zánik, degradace 29,0 168 4A Bytová výstavba 9,3 53 4B Jiná výstavba 2,2 14 4C Jiné dvody 3,4 20 4D Opuštní, zchátrání 14,1 81 CELKEM 100,0 578 Zdroj: Terénní a dotazníkové šetení 2003-4 studenty UK PF KSGRR pod vedením J. Vágnera Další zmny zahrádkáských osad v Praze jsou spjaty pedevším s novou výstavbou trvale obydlených dom, rozšíením dopravních komunikací, stavbou hypermarket, skoupením pozemk na spekulaci, jejich zarovnáním a úpravou pro stavební úely apod. U jiných mst je znát alespo ideová snaha o napojení zahrádkových osad na systém mstské a pímstské zelen. Spíše stagnace i ojedinle nepatrný nárst zahrádkových osad byl naopak zaznamenán nap. u nkterých menších mst. Ukázalo se že periferní regiony vykazují vtší setrvanost v tradiním setrvávání pevahy zahrádkáských inností v rámci aktivit v zahrádkových osadách i vtší stabilitu osad, zatímco pražské a velkomstské osady smují mnohem intenzivnji a rychleji smrem k mimoproduknímu, rekreanímu využití zahrádkových ploch, zmn vlastnických vztah, zmn funkcí (druhé bydlení, trvalé bydlení) i k úplnému zániku i degradaci zahrádkové osady, píp. pemn ploch smrem k ekonomicky lukrativnjší funkci v rámci mstského a pímstského prostoru (doprava, služby aj.). I v tchto ohledech se jedná o typické prosazování díve potlaovaných suburbanizaních proces (Vágner, 2005).

Obrázek 4: Problematické je pedevším budování rozsáhlých ostrov komerních areál, které nerespektují krajinný ráz ani architekturu venkovských sídel Foto: Martin Ouedníek Obrázek 5: Zahrádková osada v okolí panelových sídliš Foto: Jií Vágner

Závr Suburbanizace je tradiním procesem rstu mst v evropských zemích. V esku se bude rozvíjet by možná nižším tempem i v budoucnosti. Pro správný rozvoj krajiny je žádoucí, aby se pi lokalizaci nové rezidenní i komerní zástavby zohledovaly odborné názory smující k udržitelnému a rozumnému využití prostedí suburbánních obcí. K tomu již dnes slouží nástroje územního plánování ale i zvyšující se zájem obyvatel o životní (sociální i pírodní) prostedí obce. Akoliv se zejména v poátením vývoji suburbánní výstavby objevily chyby pi lokalizaci pedimenzovaných a nevhodných projekt, samospráva obcí i instituce zodpovdné za udržitelný rozvoj území se pomalu uí usmrovat požadavky stavebník a developer. Literatura: Biík, I.: Contribution to the Assessment of Changes in Land Use. Case Study Prague s Environs. AUC Geographica, XXVIII, 1993, 2, s. 21-35. Biík, I., Kupková, L.: Dlouhodobé zmny využití krajiny eska: Metody, výsledky, problémy výzkumu. Historická geografie, 33, 2005, s. 346-366. Biík, I., Kupková, L.: Vývoj využití ploch v Pražském mstském regionu. In Ouedníek, M. ed.: Sociální geografie Pražského mstského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Pírodovdecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Praha, 2006, s. 42-63. Lipský, Z.: Nová divoina v kulturní krajin? In Herber, V. ed.: Fyzickogeografický sborník 4. Fyzická geografie - teorie a praxe. Píspvky z 23. výroní konference Fyzickogeografické sekce GS v Brn. Masarykova univerzita, Brno, 2007, s. 134-142. Ouedníek, M.: Suburbanizace Prahy. Sociologický asopis/czech Sociological Revue, 39, 2003, 2, s. 235-253. Ouedníek, M.: Differential suburban development in Prague Urban Region. Geografiska Annaler, 89B Human Geography, 2007, 2, s. 111-126. Sýkora, L., Ouedníek, M.: Sprawling post-communist metropolis: commercial and residential suburbanisation in Prague and Brno, the Czech Republic In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht, Springer, 2007, s. 209-233. Vágner, J.: Prostorové rozmístní zahrádkaení a zahrádkových osad v esku. Acta FRNUC, Geographica, Bratislava, 2005, Suppl. 3, s. 644-650.

Suburbanization in the hinterland of Prague Summary The process of suburbanization in post-socialist cities is one of the most vital research areas of present-day social geography. Czech suburban development has been revived around Prague already during the first half of 1990s and has considerable consequences on both physical and social parts of living environment. The paper describes two selected features of suburban transformation: changes in land use patterns within Prague Metropolitan Region and contemporary development of garden allotments of outer city. Gradual decrease of agricultural (arable) land and increase of built-up areas in Prague since the 19th century may be considered as example of time-space theory of innovation diffusion. Development of urban and suburban land use is shown by means of the index of change in the Prague Metropolitan Region. Cartograms show significant changes in inner agglomeration in the period 1948 1990 and in the last decade in the outer agglomeration. The transfer of dynamism of land use changes from the core to the hinterland is evident. Two model cadastre units were surveyed for a more detailed analysis estlice at the edge of the administrative territory of Prague with dominant service and transport function and a more faraway unit Tebsín with permanent agricultural and second home function. A specific phenomenon of post-communist cities and Prague especially is the existence of garden allotments at the urbanized and suburbanized area which represent a significant element of urban green space. After Velvet Revolution garden allotments have undergone broad changes due to transfer of land ownership above all. Detailed field surveys revealed that in the period 1997 2004 more than a half of garden allotments changed their function, partly towards second home activities and residential function but mostly degenerated and were substituted with more effective use of valuable space (transport and service constructions above all). New residential and other functions of dynamically developing suburbanized area call for a sensible regulation which should be ensured with master planning instruments in cooperation with local residents and major actors.