Veřejná politika - úvod

VP vznikla v 60. letech 20. století z politologie, sociologie, ekonomie a dalších disciplín Vznikla z potřeby porozumět specifickým politickým problémům Pro VP neexistuje jednotná, ucelená definice Bývá označována jako: souhrn činností vlády přímo nebo nepřímo působících na občany 3 úrovně: politické rozhodování, produkty politiky, důsledky politiky. Jindy jako: činnost vlády při řešení problémů atd.

Politologie vs. veřejná politika Politologie výkon politiky jako specializované, dělbou práce profesionalizované lidské činnosti, vázané na reprezentaci a střet diferenc. zájmů a boj o moc Veřejná politika zajímá se o sociální a politické procesy, které vedou k uspokojování lidských potřeb

Rozdíly mezi tradičně orientovanými politickými vědami a veřejnou politikou Politická věda ideologie konflikt odcizení moci ovládání reprezentace krátkodobý horizont rozhodování Veřejná politika technologie konsenzus služba kooperace uspokojení potřeby dlouhodobý horizont rozhodování

Rozlišení VP A) aktivní vs. reaktivní politika Aktivní VP předpovídá možná ohrožení a rozvojové příležitosti uspokojování veřejných zájmů a v předstihu na ně reagovat Reaktivní VP reaguje, až když je veřejný zájem reálně ohrožen

Rozlišení VP B) liberální vs. paternalistické politiky Liberální VP zasahuje až tam, kde individuální zájem ohrožuje uznaný veřejný zájem Paternalistická VP prosazuje uznaný veřejný zájem, často bez ohledu na možnou újmu

Vymezení VP jako vědní disciplíny VP vymezujeme jako disciplínu propracovávající a aplikující výkladové rámce sociologie, ekonomie, politických věd, práva, teorie řízení a dalších oborů k analýze a prognóze procesů formování a uplatňování veřejných zájmů vážících se na řešení diferencovaných sociálních problémů. Věnuje se přitom především institucionálnímu zprostředkování těchto procesů veřejným, občanským a do jisté míry i soukromým sektorem v poloze, která je využitelná politickou praxí.

Veřejná politika jako proces Dle Lindbloma 2 modely veřejné politiky Model 1: společnost řízená rozumem Model 2: lidský intelekt je omezený, je třeba užívat jiných způsobů, jak vést společnost Na nižší úrovni obecnosti rozlišujeme 3 základní přístupy: VP jako politický cyklus VP jako interakce aktérů, generujících agend uvnitř i vně arén VP utvářené polem institucionalizovaných sítí

VP jako politický cyklus Zahrnuje mnoho dílčích procesů Neexistuje jeden všezahrnující model Typy modelů: Optimální model veřejněpolitického cyklu Devítifázový model Hogwooda a Gunna Sedmifázový model politického cyklu Jenkinse Čtyřfázový model veřejněpolitického cyklu

Optimální model veřejněpolitického cyklu

Hodnocení VP Identifikace a uznání soc. problému Implementace VP Rozhodování veš VP

Fáze veřejněpolitického cyklu Identifikace a uznání sociálního problému Rozhodování ve veřejné politice Implementace veřejné politiky Hodnocení veřejné politiky

Sociální problémy, jejich zrání a řešení Vymezení sociálního problému: dotýká se života významného počtu příslušníků daného společenství, i když některých více a/nebo přímo a jiných méně a/nebo nepřímo, a je jimi také takto vnímán nelze jej vyřešit snadno a rychle (někdy je třeba se sním tak či onak potýkat stále) K jeho řešení lze přistupovat různými způsoby a není vždy předem jasné, který z nich je lepší či horší než jiný jeho vymezení není obecně akceptováno, vždy se vyskytnou aktéři, kteří je zpochybní nebo odmítnou

Identifikace uznání sociálního problému Teorie sociálních problémů procesy vzniku problémů a jejich podoba, kdy se jejich řešení stává naléhavým Zralé problémové situace lze řešit sociálními reformami Nejsou-li problémové situace řešeny nastávaní kritické situace rychlý rozpad útvaru, sociální katastrofa (občanská válka) Pokud se řešení soc. problému stane veřejným zájmem nastává chvíle pro VP

Zrání sociální problémů Normální situace Problémová situace Zrání problémové situace Kritická situace Zrání kritické situace katastrofická situace revoluční situace

Veřejný zájem Znaky veřejných zájmů: týkají se kvality života občanů dané společnosti nebo jiných hodnot, které občané považují za důležité jsou historicky podmíněny fází civilizačního vývoje, mohou se měnit vstupují na pole, v němž se střetávají s diferencovanými individuálními, skupinovými, institucionálními zájmy a jsou zde identifikovány, formulovány, uznávány a realizovány týkají se aktuálních sociálních problémů nebo možné budoucnosti Veřejná politika jako sociální praxe je bitevním polem, v němž se utkávají individuálně a společensky vzniklé veřejné zájmy se zájmy individuálními, skupinovými a institucionálními. Výsledkem těchto střetů je uznání a realizace části veřejných zájmů v politickém procesu.

Rozhodování ve VP Na rozhodování ve VP založené na demokratických principech se podílejí zejména 3 subjekty: Občané (často zastupovaní politiky) Úředníci Odborníci Kromě zájmů přímo angažovaných aktérů je třeba brát zřetel na zájmy těch, kteří se nemohou přímo účastnit

Implementace VP vše co souvisí s realizací cílů, které byly zformulovány, včetně výběru způsobů, prostředků nástrojů jejich realizace 4 teoretické modely implementace: A) autoritativní model Participativní model Model koalic aktérů Model nikdy nekončícího procesu učení

Samotný proces implementace lze popsat ve dvou dimenzích. Krátkodobost versus dlouhodobost implementované politiky Spojitost versus nespojitost politických procesů

Hodnocení VP Hledá odpověď na otázku, nakolik se podařilo naplnit předpokládané cíle, kolik zdrojů bylo na danou politiku vynaloženo ve srovnání s dosaženými cíli, jaké problémy se vyskytly Srovnávací analýza, příklady dobré praxe, soustavy indikátorů, analýza N a V, metoda hodnocení dopadů na průběh jednotlivých fází politického procesu

Veřejná politika jako interakce aktérů generujících agendu uvnitř a vně politických arén Model A-A-A Vztah aktérů, arén a politických agend Vymezeno 6 arén tvorby politiky, a to: ARÉNY VEŘEJNOSTI PARLAMENTNÍ ARÉNY STRANICKÉ ARÉNY KABINETNÍ ARÉNY BYROKRATICKÉ ARÉNY ARÉNY NÁTJLAKOVÝCH SKUPIN Aréna médií

Model A-A-A A vymezuje politickou arénu jako prostor, v němž jednotliví aktéři tvorby politiky vstupují mezi sebou do kooperačních nebo konkurenčních vtahů Političtí aktéři navazují kontakty s aktéry jiných arén Politická agenda souhrn problémů, reflektovaných politickými aktéry v politické komunikaci uvnitř politických arén a mezi nimi. Nízká mír predikovatelnosti toho, co se stane obsahem dané agendy Politická agenda se tvoří až v komunikaci mezi aktéry

2 běžné typy zájmových skupin Skupiny působící na principu racionální volby) Skupiny veřejného zájmu Působení zájmových skupin přispívá k vyšší odolnosti výsledných rozhodnutí vůči protitlakům Lobbing prosazování zájmů zájmových skupin do výstupů procesu tvorby politiky Protiaktivní lobbing Euro-lobbing

Veřejná politika utvářená polem institucionalizovaných sítí Koncept sítě tvorby politik Analýza a tvorba veřejné politiky jako sféry otevřeného politického prostoru, v němž probíhají různé interakce mezi skupinami aktérů Tři kritéria: Institucionalizace kritérium míry stability sítě Rozsah uspořádání tvorby politik Počet skupin účastníků