USPOKOJOVÁNÍ SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB PACIENTŮ

VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNÍCTVA A SOCIÁLNEJ PRÁCE SV. ALŽBETY BRATISLAVA Detašované pracovisko Příbram USPOKOJOVÁNÍ SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB PACIENTŮ BAKALÁRSKA PRÁCA KÓD 4751 Študijný program: Študijný odbor: Pracovisko: Vedúci záverečnej práce: Ošetrovateľstvo Ošetrovateľstvo Příbram Mgr. Radomír Jonczy PŘÍBRAM 2011 ŠÁRKA MACHÁČKOVÁ

Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava Pracovisko Příbram ZADANIE ZÁVEREČNEJ PRÁCE Akademický rok: 2010/2011 Typ záverečnej práce: bakalárska práca Názov záverečnej práce: Uspokojování spirituálních potřeb pacientů Meno, priezvisko a tituly študenta: Šárka Macháčková Študijný program: Ošetrovateľstvo Študijný odbor: Ošetrovateľstvo Meno, priezvisko a tituly školiteľa: Radomír Jonczy Mgr. Školiace pracovisko: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, Pracovisko Příbram Meno, priezvisko a tituly vedúceho pracoviska: Dagmar Kalátová, PhD, PhDr. Meno, priezvisko a tituly vedúceho katedry/odborného garanta: Gabriela Sedláková, doc. PhD, PhDr. Anotácia: Bakalářská práce se zabývá uspokojováním spirituálních potřeb pacientů. V její teoretické části jsou definovány pojmy jako zdraví, potřeby člověka, spiritualita, ošetřovatelství a komunikace sestry s pacienty o jejich spirituálních potřebách. V závěru práce je i samostatná kapitola s aktuálními informacemi o nově se rozvíjející profesi nemocničních kaplanů v ČR. V empirické části (metoda dotazníku) jsou předloženy postoje sester k problematice naplňování spirituálních potřeb pacientů, porovnání názorů sester z různých typů zdravotnických pracovišť a také jejich osobní zkušenosti s danou problematikou. Jazyk práce: český Dátum schválenia zadania: Podpis vedúceho katedry/odborného garanta: Podpis vedúceho pracoviska:

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen pramenů, které uvádím v přiložené bibliografii. V Praze, 10. 5. 2011 Šárka Macháčková

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Radomírovi Jonczymu, mjr. Mgr. Pavlovi Rumlovi a Mgr. Bohdaně Soukupové za podporu a cenné rady při zpracování této práce. Dále děkuji všem respondentům, kteří byli ochotni spolupracovat na výzkumné části bakalářské práce a také své rodině za podporu během mého studia. V Praze, 10. 5. 2011 Šárka Macháčková

ABSTRAKT MACHÁČKOVÁ, Šárka: Uspokojování spirituálních potřeb pacientů [Bakalářská práce]/ Šárka Macháčková. - Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o. Bratislava, pracoviště Příbram. Katedra ošetřovatelství. - Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radomír Jonczy. Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář ošetřovatelství - Příbram,2011. 97 s. Tato bakalářská práce se zabývá uspokojováním spirituálních potřeb pacientů z pohledu sester. V teoretické části definujeme pojmy jako holismus, potřeby člověka, spiritualita a spirituální péče. Samostatnou kapitolu věnujeme technikám komunikace sestry s pacientem. Dále se zabýváme otázkou, jak spolu souvisí spiritualita a ošetřovatelství. V poslední teoretické části informujeme o nově vznikající službě nemocničních kaplanů v ČR. Práce si klade za cíl zjistit, zda je pro sestry důležité zjišťovat a uspokojovat spirituální potřeby u pacientů. Dále chce zmapovat, v jaké míře je z pohledu sester dostupná kaplanská či spirituální služba a ověřit, zda působení kaplana/spirituálního pracovníka má, podle mínění sester, vliv na větší motivaci pacientů k léčbě. Máme za to, že se nám podařilo dosáhnout všech vytyčených cílů. Dovolili jsme si formulovat 4 hypotézy: Více než polovina sester považuje za důležité zjišťovat a spirituální potřeby u pacientů. Více než polovina sester považuje za důležité uspokojovat a spirituální potřeby u pacientů. Více než polovina sester je informovaná o možné dostupnosti kaplanské či spirituální služby. Z pohledu sester má více než polovina pacientů po návštěvě kaplana/spirituálního pracovníka větší motivaci k léčbě. Pravdivost prvních 3 hypotéz se potvrdila, pravdivost té poslední nikoli. Výzkumný vzorek tvořily sestry z pražských fakultních nemocnic. Jako základní empirickou metodu jsme použili metodu dotazníku. V diskusi porovnáváme výsledky s odbornou literaturou a shrnujeme své poznatky a postřehy k dané tématice. Naše práce by měla v prvé řadě přispět k větší informovanosti sester o spiritualitě nemocného člověka. Měla by ukázat, že bolest emoční či duchovní může být stejně trýznivá jako ta tělesná. Byli bychom rádi, kdyby práce inspirovala sestry ke kvalitnější komunikaci s pacienty o jejich vnitřních potřebách a poskytla jim základní informace o službě nemocničních kaplanů. V závěru práce podle našich výsledků a osobních zkušeností navrhujeme několik námětů ke zlepšení celkového přístupu sester v dané oblasti. Klíčová slova: Pacient. Spirituální potřeby. Sestra. Komunikace. Nemocniční kaplan.

ABSTRACT MACHÁČKOVÁ, Šárka: Satisfying the spiritual needs of patients [Bachelor thesis]/ Šárka Macháčková. - St. Elizabeth University College of Health and Social Work Bratislava, Slovakia. Branch of the Pribram. - Supervisor: Mgr. Radomír Jonczy. Level of professional qualification: Bachelor of Nursing - Příbram, 2011. 97 s. This thesis deals with satisfying the spiritual needs of patients from the position of nurses. In the theoretical part we define concepts such as holism, human needs, spirituality and spiritual care. A separate chapter explains practices of communication between a nurse and the patient. We also deal with the question of how spirituality is related to nursing. The last theoretical part provides information on newly emerging service of hospital chaplains in the country. This study aims to determine whether it is important for nurses to be able to identify and meet the spiritual needs of patients. Furthermore the study wants to map the extent and availability of chaplain or spiritual service from the perspective of nurses and to verify that the activity of the chaplain has, in the opinion of nurses, a greater effect on patients' motivation for treatment. We believe that we have achieved all the targets. We took the liberty to formulate 4 hypothesis: More than half of the nurses considered important investigating spiritual needs of patients. More than half of the nurses considered important saturating spiritual needs of patients. More than half of the nurses are informed about the availability of chaplain or spiritual services. From the perspective of nurses more than half of the patients is more inclined to treatment after a visit of a chaplain. The veracity of the first three hypotheses has been confirmed, but not the last one. The research sample consisted of nurses from Prague hospitals. As the primary empirical method we used the questionnaire method. In discussion we compare the results with the literature and are summarizing our findings and observations on the subject. Our work should primarily contribute to greater awareness of nurses about spirituality of sick human. It should show that emotional or spiritual pain and physical pain can be equal. We would like our work to inspire the nurses to better communication with patients about their inner needs and provide them with basic information on newly emerging service of hospital chaplains in the country. In conclusion, according to our results and personal experience we suggest some ideas to improve the overall access of nurses to given area. Key words: Patient. Spiritual needs. Nurse. Communication. Hospital chaplain.

OBSAH ÚVOD... 11 TEORETICKÁ ČÁST... 12 1 Současný stav... 12 2 Zdraví, holismus a ošetřovatelství... 13 2.1 Zdraví...13 2.2 Holismus...13 2.3 Pojem ošetřovatelství...14 2.4 Koncepční model Marjory Gordon...14 3 Potřeby člověka... 16 3.1 Význam pojmu potřeba...16 3.2 Motivace...17 3.3 Hierarchie potřeb podle A. H. Maslowa...17 4 Spiritualita a nemoc... 19 4.1 Pojem spiritualita...19 4.2 Spirituální péče...20 4.3 Problémy řešené spirituální péčí...22 4.4 Spirituální bolest...22 4.5 Smysl nemoci...23 4.6 Stádia prožívání nemoci...24 5 Komunikační přístup sestry... 26 5.1 Etika sestry...26 5.2 Posuzování, poznávání nemocného...27 5.2.1 Zjišťování informací...27 5.2.2 Zdroje informací...27 5.2.3 Metoda pozorování...28 5.2.4 Metoda rozhovoru...29 5.3 Komunikace s pacientem...29 5.4 Vzdělávání sester...31 6 Uspokojování spirituálních potřeb pacientů... 32 6.1 Úloha sestry při naplňování spirituálních potřeb...32

6.2 Odebírání spirituální anamnézy...34 6.3 Duchovní potřeby hospitalizovaného pacienta...34 7 Pastorační, kaplanská služba... 36 7.1 Pastorační, kaplanská služba ve světě...36 7.1.1 Historie kaplanské služby...36 7.1.2 Evropské kaplanství...37 7.2 Pastorační, kaplanská služba v Čechách...37 7.2.1 Vzdělání nemocničního kaplana v Čechách...38 7.3 Smysl práce a přínos pro nemocné...39 7.4 Současný stav kaplanské služby...39 8 Akreditace nemocnic a spirituální péče... 40 PRAKTICKÁ ČÁST... 41 9 Problém průzkumu... 41 9.1 Cíle práce a hypotézy průzkumu...42 9.2 Metodika průzkumu...43 9.2.1 Dotazník...43 9.2.2 Rozhovor...44 9.3 Charakteristika výběrového souboru...44 10 Výsledky průzkumu... 45 10.1 Interpretace výsledků průzkumu...45 10.2 Diskuse...62 10.3 Doporučení pro praxi...67 ZÁVĚR... 69 SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ... 71 PŘÍLOHY... 76

SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK Obrázek č. 1 - Informativní leták o kaplanské službě...68 Obrázek č. 2 - Maslowova hierarchie potřeb...78 Graf č. 1 - Vaše pohlaví?...45 Graf č. 2 - Kolik let pracujete ve zdravotnictví?...46 Graf č. 3 - Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?...47 Graf č. 4 - Na jakém oddělení pracujete?...48 Graf č. 5 - Je na vašem pracovišti realizován ošetřovatelský proces?...49 Graf č. 6 - Zjišťujete v rámci dokumentace spirituální či duchovní potřeby P/K?...49 Graf č. 7 - Co si představujete pod pojmem spirituální potřeby?...50 Graf č. 8 - Považujete zjišťování spirituálních či duchovních potřeb u P/K za důležité?...53 Graf č. 9 - Je pro vás nepříjemné ptát se P/K na toto téma?...54 Graf č. 10 - Považujete uspokojování spirituálních či duchovních potřeb u P/K za důležité?...55 Graf č. 11 - Myslíte si, že dokážete spirituální potřeby P/K uspokojit?...55 Graf č. 12 - Je na Vašem oddělení dostupná kaplanská či spirituální služba?...56 Graf č. 13 - Jak jsou P/K o možnosti návštěvy kaplana informováni?...57 Graf č. 14 - Kontaktovala jste už někdy kaplana/spirituálního pracovníka pro P/K osobně?...58 Graf č. 15 - Pociťujete u P/K, které navštěvuje kaplan/spirituální pracovník aktivnější přístup k léčbě?...59 Graf č. 16 - Aktivita pacientů k léčbě - názor sester...59 Graf č. 17 - Myslíte si, že je potřeba sestry vzdělávat i v oblasti spirituálních, duchovních potřeb?...60 Tabulka č. 1 - Specializace sester...47 Tabulka č. 2 - Představa pojmu spirituální potřeby...52 Tabulka č. 3 - Návrh na formy dalšího vzdělávání...61

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 1.LF UK 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Apod. a podobně ARIP anestézie, resuscitace, intenzivní péče ARO Anesteziologicko-resuscitační oddělení Bc bakalářský Č. číslo ČBK Česká biskupská konference ČLS JEP Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně ČR Česká republika ČSKKP Česká společnost pro klinickou pastorační péči ENHCC European Network of Health Care Chaplaincy, česky - Evropská sít nemocničních kaplanů ERC Ekumenická rada církví v ČR IPVZ Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ISBN International Standard Book Number, mezinárodní standardní číslo knihy Lat. latinsky LDN léčebna pro dlouhodobě nemocné MZ ČR Ministerstvo zdravotnictví České republiky NANDA North American Nursing Diagnosis Association - Severoamerická asociace pro sesterské diagnózy Např. například P/K pacient/klient PRF Patient and Family Rights PSS pomaturitní specializační studium Resp. respondenti S. strana Tzn. to znamená VFN Všeobecná fakultní nemocnice WHO World Health Organization, česky - Světová zdravotnická organizace Wifi wireless fidelity ( bezdrátová věrnost )

ÚVOD V devadesátých letech jsem pracovala jako sestra na ARO. Setkávala jsem se tam s věřícími i nevěřícími pacienty. V té době jsem sama hledala odpovědi na duchovní otázky a komunikace s věřícími pacienty byla pro mne velmi obohacující. Zdravotnický personál však na jejich přesvědčení reagoval dost rozpačitě: Jak může ještě někdo koncem 20. století věřit v Boha? V té době se také ještě nikdo nezabýval otázkou spirituálních potřeb pacientů. Tato vzpomínka z minulosti mne inspirovala k volbě tématu mé bakalářské práce. Jak k dané problematice přistupuje zdravotnický personál dnes? Je v rámci ošetřování pacientů nutné zabývat se i jejich spirituálními potřebami? Je žádoucí s pacienty hovořit o jejich vnitřním světě, případně jejich víře? Je důležité, aby sestry měly alespoň základní povědomí o spirituální touze člověka a jeho duchovních potřebách? Na všechny tyto otázky bychom chtěli hledat odpověď a alespoň tak pootevřít většinou stále ještě tabuizované téma. Cílem naší práce v teoretické části je popsat jaké jsou potřeby člověka, co je spiritualita, jaké jsou techniky a možnosti komunikace s pacientem a jakou souvislost může mít ošetřovatelství se spiritualitou. V samostatné kapitole pak nabídneme stručný přehled o nově se rozvíjející službě nemocničních kaplanů na území České republiky. V praktické části bychom pak rádi poodhalili, jakým způsobem k dané problematice v současné době přistupují pražské fakultní nemocnice. Pomocí anonymní dotazníkové metody zjistíme, jaká je informovanost sester v oblasti spirituality, jaké jsou jejich názory na uspokojování spirituálních potřeb pacientů a na další možné vzdělávání v této oblasti. Naše práce by měla přispět k větší informovanosti sester o spiritualitě nemocného člověka. Měla by ukázat, že bolest emoční či duchovní může být stejně, ne-li více trýznivá, než bolest tělesná a vyžaduje proto patřičný zájem a respekt. Byli bychom rádi, kdyby naše práce usnadnila zdravotním sestrám komunikaci s pacienty na rovině jejich vnitřních potřeb. Chtěli bychom je informovat o nově se rozvíjející službě nemocničních kaplanů, kteří by se v budoucnu mohli stát právoplatnými členy všech zdravotnických týmů, které se starají o blaho pacientů. V rámci komplexního přístupu k naplňování potřeb pacientů by totiž právě nemocniční kaplani mohli být sestrám v naplňování spirituálních potřeb pacientů velice užiteční. 11

TEORETICKÁ ČÁST 1 Současný stav Popsat současný stav uspokojování spirituálních potřeb pacientů je jistě velmi složité, ne-li nemožné. Přístup k dané problematice je totiž stále ještě ovlivňován individuálním přístupem jednotlivých zdravotníků, oddělení a nemocnic. V přístupu k pacientům převládá současný individualistický trend, podle kterého si člověk i v době nouze má pomoci sám. S prodlužujícím se věkem a přesouváním nemocných do nemocnic je utrpení a smrt vytěsňována z běžného života. Vždyť v nemocnicích v dnešní době umírá až 80% lidí. To způsobuje, že lidé na konci života bývají často odsouzeni k velké a nesnadné osamocenosti. Pokud se příbuzní s umírajícím setkávají, nevědí zase jak se k němu chovat, o čem s ním hovořit. Nemocní tak umírají sociálně a psychicky dříve než fyzicky (Špaček, 2007). V naší zemi již při některých nemocnicích působí pastorační pracovníci, kteří jsou pacientům k dispozici. Jde však jen o malý počet erudovaných pracovníků, kteří často docházejí jen za těmi nejpotřebnějšími. V dnešní hektické době nemá zdravotník, při své pracovní zaneprázdněnosti šanci se v klidu zastavit a popovídat si s pacientem. Ovšem i kdyby personálu nějaký ten čas zbyl, nebývá pro něj komunikace s pacientem příjemná. Mnoho zdravotníků si nechce někoho cizího jen tak připustit k tělu, zatěžovat se jeho starostmi a dokonce je řešit! Také výuka a výchova zdravotníků v této oblasti bývá velmi nedostačující. My zdravotníci umíme bravurně aplikovat injekce, převazovat rány, či vypisovat dokumentaci, ale vést dialog, porozumět, vcítit se, to bývá pro mnohé z nás velmi těžké. Helena Haškovcová k tomu uvádí : Současný stav bývá kritizován pod souhrnným označením dehumanizovaná neboli odlidštěná medicína (Haškovcová, 1998,s.17). Přestože mnoho odborných materiálů klade důraz na celostní pojetí medicíny (bio-psychosociálně-spirituální přístup), psychologický a spirituální přístup bývá žel velice často odsouván do pozadí. Systematicky se jím většinou zabývají jen některá zdravotnická zařízení, jako jsou hospice či jiná oddělení zabývající se paliativní péčí. Přičemž jedině hospicová zařízení při své péči o pacienty standardně počítají i s uspokojováním duchovních potřeb pacientů. V prostředí běžných nemocnic je však pojem spiritualita stále ještě vnímán jako tabu. Je dostačující léčit jen tělo bez ducha? 12

2 Zdraví, holismus a ošetřovatelství 2.1 Zdraví Zdraví může být definováno mnoha pojmy. Organizace WHO v roce 1947 definovala zdraví jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nejen chybění nemoci nebo slabosti (Farkašová, 2006). Tomáš Halík 1 k tomu připomíná: Křesťanství tuto definici ještě prohlubuje o duchovní a duševní stránku, celý mravní život člověka, jeho životní styl, jeho vztah k druhým lidem a k závažným hodnotám života, i k prvnímu a poslednímu zdroji jeho života k Bohu (Halík, 1993, s.11). Lidé pojem zdraví chápou velmi rozdílně a individuálně. Pochopení daného pojmu je většinou dáno přístupy společnosti, ve které člověk žije, jeho vzděláním a pojímáním hodnot. Společnost by proto měla hledat cesty k tomu, jak zdravotnímu personálu přiblížit, co ke zdraví pacienta přispívá a jaké je jeho poslání. Zdraví je proces rozvíjení, používání a ochraňování všech zdrojů lidského těla, mysli, duše, rodiny, komunity a prostředí (Farkašová a kol., 2006, s.50). 2.2 Holismus V rámci moderního ošetřovatelství vstupuje do popředí holistický, neboli celostní přístup k nemocnému. Holismus, z řeckého to holon, celek je filozofický názor nebo směr, vycházející z idealizmu. Holistický pohled hledí na člověka jako na celek. Vnímá člověka jako biologický, psychologický, sociální a duchovní celek. Od toho se odvíjí také jeho potřeby (Farkašová a kol., 2006). K tomu Pavlíková uvádí: Principy holistické medicíny léčby rozvinul prof. Pierre Roche de Coppens, který nemoc vnímal jako signál, který upozorňuje, že na psychické a duchovní úrovni člověka není něco v pořádku. Tvrdil, že nemoc je odrazem nesprávného životního stylu (Pavlíková, 2006, s.15). 1 Český religionista, katolický teolog, kněz, psycholog a sociolog náboženství. 13

Nedílnou součástí holistického ošetřovatelství je ošetřovatelský proces, který se zaobírá člověkem v jeho komplexnosti. Holismus řeší problémy pacientů jako celek, nikoli jen jako poruchu určité části organismu. Holistická medicína se snaží odstranit všechny příčiny onemocnění. 2.3 Pojem ošetřovatelství Ošetřovatelství je moudrost, láska a pomoc. Sestra by měla být vzdělaná, emocionálně a sociálně zralá a pozitivně orientovaná v péči o druhé (Farkašová a kol., 2006, s.11). Ošetřovatelství má pomáhat nemocným i zdravým, vykonávat činnost prospívající zdraví, uzdravování nebo zajištění klidné smrti, které by vykonávali bez pomoci, kdyby měli potřebnou sílu a vědomosti (Farkašová a kol., 2006, s.13). Ošetřovatelství je multidisciplinární obor. To znamená, že využívá poznatků z jiných oborů. Jako každý obor má i svoje paradigma - teorii oboru. Během rozvíjení se ošetřovatelství vznikaly teoretické modely, pomáhající sestrám lépe dosáhnout ošetřovatelských cílů. Ty charakterizují komponenty mezi zdravím, prostředím, nemocným a sestrou. Většina modelů vznikla v USA, některé z nich se používají i v Evropě. Modely pomáhají plánovat ošetřovatelskou péči, zjišťovat problémy a studovat výsledky ošetřovatelských zásahů. Nejznámější modely jsou podle Hendersonové, Gordonové, Kingové, Oremové a Royové (Staňková, 1996). Z hlediska holistické filozofie je model Marjory Gordon hodnocen jako nejkomplexnější pojetí člověka v ošetřovatelství. 2.4 Koncepční model Marjory Gordon Marjory Gordon se narodila v USA v roce 1941. Je profesorkou ošetřovatelství, věnuje se ošetřovatelské teorii i praxi. Mezi roky 1982-1988 byla prezidentkou NANDA, což je profesní organizace sester pro standardizaci sesterské terminologie, založená v roce 1982. Marjory Gordon je autorkou modelu funkčního typu zdraví, příloha č.1. Model je odvozený z interakcí osoba-prostředí. Zdravotní stav jedince je vyjádřením bio-psycho-sociální interakce. Při kontaktu s pacientem sestra identifikuje funkční nebo dysfunkční vzorce zdraví (Pavlíková, 2006, s.100). 14

Tento model slouží k získávání informací a k sestavení ošetřovatelské anamnézy. Je velmi praktický a lze ho využít v nemocničním prostředí, v rodině i v rámci komunitní péče. Základní model obsahuje 12 funkčních vzorců zdraví. Ty umožňují sestře rozeznat, zda se jedná o funkci či dysfunkci zdraví. Získáme z nich informace o fyzickém, psychickém a spirituálním stavu zdraví, dále o vztazích pacienta a jeho adaptačních schopnostech. Model funkčních typů zdraví se využívá i v taxonomii ošetřovatelských diagnóz. 15

3 Potřeby člověka 3.1 Význam pojmu potřeba Potřebou se zpravidla míní, něco, co nám může být k užitku, co je žádoucí, co nám může prospět a bez čeho se bez nesnází nemůžeme obejít. Od naléhavě pociťované potřeby není daleko k nároku. Podle Trachtové je potřeba člověka něčím, co lidská bytost nutně potřebuje pro svůj život a vývoj (Trachtová, 2006). Pokud se nám něčeho potřebného nedostává, mluvíme o neuspokojené potřebě. Aby člověk mohl vytvořit harmonický celek, je nutno neuspokojenou potřebu naplnit. Pokud nějaká potřeba není uspokojena, vyvolává to v člověku nelibý pocit, jako je např. hlad, žízeň, strach, osamocení apod. Tento pocit vyvolá touhu danou potřebu uspokojit. Staňková k tomu poznamenává, že naplnění potřeby vede k pocitu jisté libosti (Staňková, 1996). Potřeby nás provázejí celý život. V průběhu života se mění kvalitativně i kvantitativně. To, co v mládí můžeme pociťovat jako nutné a důležité, může s přibývajícím věkem ztrácet na významu. Každá osobnost vyjadřuje a pociťuje potřeby jinak. Z toho vyplývají zcela individuální reakce každého jedince na uspokojování daných potřeb. Kurt Lewin 2 chápe potřebu jako motiv a sílu, která uvádí do chodu a udržuje chování (Farkašová a kol., 2006, s.62). Trachtová význam pojmu potřeba rozvíjí, a to jako činitel: Biologický - potřeba vyjadřuje stav narušené fyziologické rovnováhy (homeostázy). Ekonomický - potřeby tu obvykle vyjadřují nutnost nebo žádost vlastnit. Psychologický - je zcela specifický a vyjadřuje psychický stav, odrážející nějaký nedostatek. Psychologický význam potřeby je spojen s významem sociálním, vyjadřujícím nedostatky v sociálním životě jedince (2006, s.10). Ošetřovatelství je zaměřeno na potřeby biologické, psychosociální a duchovní (Farkašová a kol., 2006). 2 Německo-americký psycholog, zakladatel sociální psychologie. 16

3.2 Motivace Organismus reaguje na neuspokojenou potřebu procesem motivace. Termín motivace je odvozen z latinského slova moveo - hýbám a vyjadřuje přenesené hybné síly chování (Trachtová, 2006, s.11). Motivace určuje naše chování a jednání, jeho sílu, směr i trvání. Motivaci směřovanou k lidským potřebám můžeme rozdělit na vědomou a podvědomou. Ty se často navzájem prolínají a ovlivňují. 3.3 Hierarchie potřeb podle A. H. Maslowa Abraham Harold Maslow 3 vypracovat hierarchii potřeb, která zaujímá význačné postavení v dnešní psychologii. Jak uvádí Trachtová, podle Maslowa má každý jedinec individuální systém motivů, který je hierarchicky uspořádán, protože některé z motivů jsou silnější než jiné a některé z těch silných jsou nejsilnější (2006). Maslow zjistil, že lidé, kteří uspokojují své základní potřeby jsou šťastnější, zdravější a výkonnější, než jedinci s neuspokojenými potřebami (Trachtová, 2006, s.15). Lidské potřeby Maslow seřadil podle jejich naléhavosti a znázornil je obrazcem nakresleným v příloze č.2. Člověk podle něj zřídka dosahuje plného uspokojení všech potřeb najednou. Celý život vlastně stále něco vyžaduje. Neznámé prostředí, omezená sebepéče, bolest, odtržení od rodiny, to vše jsou faktory, které ovlivňují osobnost a jednání pacienta. Za nejdůležitější Maslow považuje uspokojování potřeb, které jsou obyčejně hierarchicky řazeny nejníže tedy potřeby fyziologické. V ošetřovatelství se tyto potřeby projevují jako základní potřeby pacientů. Potřeba jídla, pití, spánku, čistoty, vyprazdňování, kyslíku, pohybu. Na druhý stupeň důležitosti v uspokojování potřeb pacientů staví Maslow potřebu jistoty a bezpečí. Při naplňování této potřeby sehrávají ošetřovatelé rovněž velice důležitou roli. Pacienti se k nim s důvěrou upínají, a jejich důvěra by neměla být zklamána. Musí 3 Americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistického směru v psychologii, (1908-1970). 17

cítit, že jsou pro zdravotnický personál důležití, že jsou pro ně těmi pravými profesionály, kterým je možno důvěřovat. Na dalším stupni stojí potřeba sounáležitosti a lásky. Během hospitalizace jsou tyto potřeby porušeny. Proto je žádoucí pacientům poskytnout pokud možno co nejčastější příležitost k návštěvám. Téměř každý pacient má dnes k dispozici mobilní telefon. Stále častější je i možnost používání počítačů během hospitalizace. Mnoho nemocnic umožňuje pacientům využívat neomezený přístup k internetu prostřednictvím wifi připojení - to umožňuje další vhodný způsob komunikace. Další potřebou v žebříčku hodnot potřeb člověka je potřeba uznání a sebeúcty. Zde může personál uplatnit své komunikační a empatické schopnosti. Základem je zdvořilé oslovování pacienta. Vhodné je představení se a pozdravení při prvním vstupu do pokoje. Pacient nesmí na nemocničním lůžku přijít o pocit vlastní hodnoty. Mezi nejvyšší potřeby člověka Maslow zařazuje potřebu seberealizace a sebeaktualizace. Sem podle něj patří i tzv. metapotřeby (tj. nadřazené potřeby), jako je potřeba poznání, porozumění, smysluplnosti, hravosti, ale také vyššího duchovního života. Ty Maslow označuje jako tzv. metahédonismus - vyšší druh slasti, jako touhu přesáhnout sebe sama a hledat smysl života v duchovní sféře, ve víře, která přesahuje smyslové a rozumové poznání. Metahédonismus vnímá jako touhu po nejvyšším smyslu života, díky níž se člověk může obracet k Bohu (Trachtová, 2006). Uspokojování těchto potřeb není závislé jen na individualitě nemocného, nýbrž i na schopnostech sester tyto potřeby rozpoznat a umět je vystihnout a uspokojit. Stejně důležité je i to, zda je zdravotník sám se sebou vyrovnaný, spokojený a zda je díky tomu schopen působit i na pacienty. Multidisciplinární tým by měl zvládat i takové požadavky. Priorita potřeb pacientů se během nemoci mění. V prvních fázích onemocnění vážnou chorobou bývají prvořadé potřeby biologické, v závěrečné fázi pak spíše potřeby spirituální. Při naplňování takových potřeb však většina zdravotníků nemůže být svým pacientům jakkoli nápomocna, protože nedokáže tyto potřeby ani pojmenovat. Mnozí zdravotníci si žel myslí, že jde jen o duchovní potřeby spojené s náboženstvím. To sem také patří, ale hlavním tématem spirituality je hledání smysluplnosti života a odpuštění. Pokud nejsou naplněny tyto potřeby, ocitá se člověk ve stavu duchovní nouze (Svatošová, 1995). 18

4 Spiritualita a nemoc 4.1 Pojem spiritualita Slovo spiritualita je odvozeno z latinského spiritus - vzduch, dech, česky duchovnost nebo také niternost. Má mnoho významů, při jejichž výběru je rozhodující, z jakého úhlu k němu přistupujeme. Z jiného úhlu jej nazírá teologie, z jiného psychologie, jiné jej vnímá etika a opět jinak se uplatňuje v sociologii. Jeden z pohledů na spiritualitu rozkrývá významný představitel psychologie Jaro Křivohlavý. Ten soudí, že při pojímání spirituality jde o to, oč člověku v životě jde, kam má v životě zaměřeno a co má pro něj nejvyšší hodnotu. Obecně jde o to,co je pro člověka smyslem života. Spiritualita patří mezi antropologické konstanty, tzn., že patří do genetického vybavení člověka (Křivohlavý, 2009). Této charakteristice je blízké i pojetí Christiny Puchalski 4, podle níž patří spiritualita k nejvyššímu cíli a smyslu života a má klinickou důležitost (Kalvínská, 2008, b). Nejstarší a klasické pojetí spirituality nabízí křesťanská teologie, v níž má spiritualita odedávna své domovské právo. Za jednoho z jejich mnoha mluvčích lze považovat Milana Salajku, který uvádí, že spiritualita znamená osobní, vnitřní lidské procesy, jimiž se reaguje na Boha, jimiž jsou vnímány a přijímány jeho pokyny, za nichž se lidský duch oddává Duchu božímu (1998, s.96). Další pohled na spiritualitu nabízejí religionisté. Za úvahu určitě stojí stanovisko Ivana Štampacha, který rozlišuje spiritualitu náboženskou a nenáboženskou. Náboženská spiritualita je v tomto pojetí záležitostí osobního prožívání vztahu člověka s Bohem a záležitostí okolností, metod a rozvoje tohoto vztahu. Za nenáboženskou spiritualitu považuje Štampach péči člověka o sebe a jiné lidi s cílem návratu k sobě samému. Tím potvrzuje, že ji svým způsobem mohou prožívat i lidé, kteří se nehlásí k žádnému náboženství (2006). Podobně to vidí i Jiří Prokop, který definuje spiritualitu jako duchovní prožitek jednotlivce a řadí k ní cit pro harmonii, vztahy k ostatním lidem, i hledání všeho posvátného a podstaty světa (Fialová, 2008). 4 Americká lékařka, autorka podkladů pro odebírání spirituální anamnézy. 19

Spiritualitu je tedy možné chápat i jako obecně pozitivní životní zaměření, schopnost nadhledu a umění dívat se na život a lidi z té lepší stránky. Spirituální potřeby zahrnují mnoho aspektů lidského života. Aspekt psychologický, sociologický, duchovní. Stejně tak sem patří i konkrétní náboženské rituály. Je důležité odlišovat spiritualitu od religiozity, protože spirituální založení může, ale nemusí být religiózní povahy. Jde o velmi osobní a jedinečné prožívání svého já, které bývá ovlivněno společenstvím, kulturou a náboženským smýšlením, a které zase zpětně ovlivňuje své okolí. 4.2 Spirituální péče Podle prohlášení organizace WHO v roce 1990 je spirituální péče definována takto: Spirituální aspekty péče o pacienty jsou takové stránky lidského života, které se nějakým způsobem vztahují k zážitkům, přesahujícím smyslový fenomén. Nejsou stejné jako náboženské prožitky, ačkoli pro mnoho lidí je náboženství vyjádřením jejich spirituality. Na spirituální rozměr lidského života můžeme nahlížet jako na něco, co propojuje fyzické, psychologické a sociální složky života jedince. Často se spiritualita chápe jako zabývání se smyslem a účelem života a pro lidi na sklonku života je běžně spojována s potřebou odpuštění, usmíření a potvrzením jejich hodnoty a užitečnosti (Kalvínská, 2007, s.13). Další definici spirituální péče vytvořili členové Sekce krizové asistence Společnosti lékařské etiky. Na její přípravě se podíleli psychologové, lékaři, sestry i teologové, odborníci věřící i nevěřící, příslušníci různých křesťanské církví i náboženství: Nemoc a umírání vede k naléhavějšímu kladení otázek o smysluplnosti života, platnosti hodnot a důvěry v tyto hodnoty. Spirituální péče se týká člověka jako celistvé bytosti. Nabízí možnost pomoci porozumět příběhu života, lidsky důstojně zvládat obtížnou situaci a objevovat hodnoty, kterým je možno důvěřovat v další fázi existence. Zahrnuje psychologické, sociální a duchovní aspekty a může obsahovat specifické náboženské prvky, přiměřené zvyklostem klientů (Kalvínská, 2007, s.13). Spirituální péči potřebují zejména pacienti dlouhodobě nemocní, těžce nemocní, senioři, lidé po osobní tragédii. Pacientům je třeba naslouchat a umožnit jim, aby se mohli svěřit - ať se jedná o jejich bolesti tělesné, emoční či duchovní. 20