VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Formulování ošetřovatelských diagnóz v praxi

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Formulování ošetřovatelských diagnóz v praxi Bakalářská práce Autor: Zuzana Čechová Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2014

Anotace Tato práce na téma Formulování ošetřovatelských diagnóz v praxi se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části se zabývám ošetřovatelstvím jako vědním oborem, dále se věnuji metodě ošetřovatelské péče prostřednictvím ošetřovatelského procesu. V další části se zmiňuji o perioperační ošetřovatelské péči a perioperační dokumentaci. Cílem výzkumné části je vytvoření ošetřovatelské dokumentace na operačních sálech. V praktické části rozebírám průběh celého výzkumu, včetně metodiky, výsledků výzkumu a podmínek, při nichž výzkum probíhal. Představuji první návrh dokumentace a v závěru druhý návrh dokumentace v závislosti na výsledcích výzkumu. Klíčová slova Ošetřovatelství, ošetřovatelský proces, perioperační ošetřovatelská péče, ošetřovatelská dokumentace, perioperační dokumentace, ošetřovatelský proces v perioperační péči Annotation This thesis on "Formulation of nursing diagnoses in practice" is divided into theoretical and practical part. The theoretical part deals with nursing as a scientific discipline and furthermore I address the method of nursing care through the nursing process. In the second part I mention the intraoperative nursing care and intraoperative documentation. The aim of the research part of the work is creation of nursing documentation for operation room. In the practical part I analyse the process of the whole research, including methodology, research results and conditions under which the research was conducted. I present documentation draft and at the end of the work the final documentation draft based on research results. Key words Nursing, nursing process, intraoperative nursing care, nursing documentation, intraoperative documentation, nursing process for intraoperative care.

Poděkování Chtěla bych zejména poděkovat vedoucí mé bakalářské práce, Mgr. Radce Křepinské, za trpělivost a čas, který mi věnovala a zejména za podnětné připomínky, které mi velmi pomohly k dokončení této práce. Dále bych poděkovala svému partnerovi za vytvoření atmosféry, díky níž jsem byla schopna tuto práci dopsat.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1 Úvod... 8 1.1 Cíl výzkumu... 10 2 Teoretická část... 11 2.1 Ošetřovatelství... 11 2.1.1 Historie ošetřovatelství versus současnost v toku dějin... 11 2.1.2 Ošetřovatelství jako vědní obor... 12 2.2 Právní a etické aspekty ošetřovatelské péče... 14 2.2.1 Kodex sestry jako společenská smlouva s jejich klienty... 16 2.3 Ošetřovatelský proces... 16 2.3.1 Význam ošetřovatelského procesu... 17 2.3.2 Fáze ošetřovatelského procesu... 18 2.3.3 Klasifikace ošetřovatelských diagnóz... 23 2.3.4 NANDA International: Taxonomie ošetřovatelských diagnóz... 24 2.4 Ošetřovatelský proces v perioperační péči... 25 2.4.1 Práce sestry v perioperační péči... 26 2.4.2 Centrální operační sály... 28 2.5 Ošetřovatelská dokumentace... 29 2.5.1 Perioperační dokumentace... 30 2.5.2 PNDS Nursing Care Plan Intraoperative... 32 3 Praktická část... 33 3.1 Metodika výzkumu... 33 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 34 3.3 Průběh výzkumu... 35 3.4 Zpracování získaných dat... 35 3.5 Analýza výsledků výzkumu... 36 3.5.1 Analýza situace na operačních sálech ve vztahu k ošetřovatelskému procesu.. 36 3.5.2 Vytvoření záznamového formuláře v perioperační péči... 39 3.5.3 Výsledky výzkumu k získání zpětné vazby na testovanou dokumentaci... 42 3.5.4 Vytvoření nového záznamového formuláře s ošetřovatelskými diagnózami... 59 3.6 Diskuze... 61 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 63

4 Závěr... 64 Seznam použité literatury... 66 Seznam grafů... 69 Seznam obrázků... 69 Přílohy:... 70

1 Úvod V posledních desítkách let vývoj v ošetřovatelství udělal veliké kroky kupředu. Centrem zájmu se stal především člověk, kterému ošetřovatelský i zdravotnický personál poskytuje služby a uspokojuje jeho biologické, psychologické, duševní i duchovní potřeby. S tímto pokrokem v ošetřovatelství souvisí i zvyšování kvality, s čímž je úzce svázáno i zkvalitnění ošetřovatelské dokumentace. Se zavedením ošetřovatelského procesu, jako povinné součásti ošetřovatelské dokumentace, vyvstala potřeba zdokumentovat i činnost perioperačních sester. Jelikož je tato tendence zatím v počátečních fázích, není zdaleka tak propracovaná jako ošetřovatelský proces na standardních odděleních. To není dáno pouze krátkou dobou dokumentování ošetřovatelského procesu na operačních sálech, ale i tím, že tato práce sester se velmi liší od činnosti sester na lůžkových odděleních. Z toho vyplývá, že i perioperační dokumentace se liší celým svým zpracováním a obsahem. Ošetřovatelská dokumentace odráží péči o pacienta podle určitého modelu, zatímco perioperační dokumentace zaznamenává spíše jednotlivé kroky celého operačního týmu, spotřebu materiálu a kontrolní činnosti perioperační sestry. V České republice zatím neexistuje žádný model, který by sjednotil snahu o vytvoření dokumentace ošetřovatelského procesu na operačních sálech. Většina zdravotnických institucí vnímá potřebu této dokumentace, ale vytváří si ji sama podle svých potřeb, možností a zkušeností s provozem operačních sálů. Proto bych chtěla svoji bakalářskou práci věnovat ošetřovatelskému procesu na operačních sálech. Pracuji na centrálních operačních sálech v Nemocnici Jihlava a po dostudování vysoké školy bych chtěla zůstat na tomto pracovišti na pozici perioperační sestry. Pohybuji se v prostředí operačních sálů skoro 10 let a za tuto dobu jsem mohla sledovat vývoj sesterské dokumentace jak z kvantitativního, tak z kvalitativního hlediska. Jak jsem již zmínila, ošetřovatelský proces na operačních sálech se zcela liší od ošetřovatelského procesu na běžných odděleních. Pozornost by se měla zaměřit hlavně na různá bezpečnostní rizika. Samozřejmostí je ověření totožnosti pacienta/klienta, operované strany a podepsání souhlasů. Toto zmíněné se objevuje i v legislativních předpisech ke zdravotnické dokumentaci. 8

Jelikož se pacient/klient na operačních sálech často nachází ve změněném stavu vědomí a vnímání, musíme zvýšeně dbát o jeho bezpečnost a zamezit jakémukoli perioperačnímu poškození. Musí být neustále pod dohledem příslušného personálu a jištěn pomůckami k tomu určenými. Pod vlivem léků a s nemalým podílem úzkostných pocitů bývají někteří pacienti neklidní a musíme dbát zvýšené pozornosti při zajišťování jejich bezpečnosti. Samozřejmě musíme postupovat tak, abychom naší činností nezpůsobili nějaká další poranění a pacienta/klienta ještě více nezneklidnili. Samozřejmě při každém chirurgickém zákroku je zvýšené riziko vzniku infekce. Úkolem sestry by mělo být postupovat dle standardů a toto riziko minimalizovat, aby nedošlo k žádným pooperačním komplikacím z důvodu vstupu infekce v perioperační fázi ošetřovatelské péče. Dalším možným rizikem, kterému bychom se měli ve zvýšené míře věnovat, je možnost vzniku alergické reakce. Středem zájmu by mělo být hlavně zjištění alergické anamnézy a použití správného antiseptického prostředku. Nejčastěji se při antisepsi operačního pole používá jódových prostředků. I když alergie na jód nebyla v minulosti u pacienta/klienta zjištěna, doba, po kterou je kůže pacienta/klienta vystavena působení dezinfekčního prostředku, je mnohdy dlouhá, a reakce se může objevit. Při perioperačních postupech se používá jednorázových operačních roušek, které drží na kůži pacienta/klienta pomocí lepivých krajů, což u citlivějších jedinců, v kombinaci s alkoholovými dezinfekčními prostředky, také může způsobit reakci na kůži. V rámci technického pokroku, který provází současný vývoj v medicíně, se mění i perioperační postupy. Zavádí se používání různých, většinou elektrických zařízení a pomůcek, zlepšujících a zkracujících operační výkon. Bonusy určitě převyšují negativa, ale v rámci ošetřovatelské dokumentace na ně nesmíme zapomínat a je potřeba je do perioperačních záznamů zavést. Použití elektrických přístrojů a jejich součástí sebou nese riziko poškození pacienta/klienta a může způsobit popálení různého rozsahu. Všechna tyto rizika jsem se snažila do mnou vytvořené ošetřovatelské perioperační dokumentace zavést a snažila jsem se o to, aby vznikl komplexní záznam ošetřovatelského procesu na operačních sálech a mohl se uvést do praxe jako regulérní dokument. 9

1.1 Cíl výzkumu Ve své praktické části bakalářské práce jsem se zaměřila v rámci ošetřovatelskému procesu na vytvoření ošetřovatelské dokumentace na operačních sálech se zaměřením na ošetřovatelské diagnózy. Toto byl hlavní cíl mé bakalářské práce. Samotný výzkum měl několik na sebe navazujících fází. V první fázi jsem zmapovala stávající situaci na operačních sálech, ve druhé fázi jsem vytvořila záznamový formulář s ošetřovatelskými diagnózami k praktickému použití na operačních sálech. Ve třetí fázi jsem ověřovala tuto dokumentaci v praxi a ve čtvrté fázi jsem získávala zpětnou vazbu od pracovníků, kteří tuto dokumentaci používali. V poslední fázi jsem na základě zpětné vazby upravila konečnou podobu ošetřovatelské dokumentace pro perioperační péči. 10

2 Teoretická část 2.1 Ošetřovatelství Ošetřovatelství je činnost zaměřená na pomoc druhým a je spjaté s poskytováním podpory a útěchy nemocným a jejich blízkým. (Pavlíková, 2006) Světová zdravotnická organizace definuje ošetřovatelství takto: Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví. (MZČR) Jonathan Sacks, duchovní vůdce organizace londýnských Židů, má citát, který mi hezky koresponduje s pojmem ošetřovatelství: Národy v průběhu dějin nepřežívají silou svého bohatství, ale silou pramenící z pomoci svým nejchudším členům. Národy nepřežívají díky své moci, nýbrž díky péči, nabídnuté slabým a nemocným. Civilizace se stává nezranitelnou pouze tehdy, když se stará o své zraněné. Ošetřovatelská teorie Florence Nightingalové (1820 1910), zakladatelky moderního ošetřovatelství, definovala ošetřovatelství jako činnost využívající prostředí pacienta na pomoc v jeho uzdravení. (Farkašová, 2009) Virginia Hendersonová (1897 1996), průkopnice moderní ošetřovatelské péče, říká, že jedinečnou úlohou ošetřovatelství je pomáhat nemocným i zdravým při vykonávání činností podporujících zdraví, uzdravení či zabezpečení pokojné smrti, které by mohli vykonávat tyto osoby i bez pomoci, kdyby měli dostatek potřebných sil, vůle anebo znalostí, a toto dělat tak, aby jim sestra pomohla znovu nabýt nezávislost, a to tak rychle, jak je to jen možné. (Farkašová, 2009) 2.1.1 Historie ošetřovatelství versus současnost v toku dějin Dalo by se říct, že v historii ošetřovatelství se prolnuly tři hlavní období. Historická období ošetřovatelství můžeme rozdělit na neprofesionální, charitativní a profesionální. Neprofesionální období je historicky nejdelší. Charitativní ošetřovatelství se vyvíjelo spolu s křesťanstvím, souviselo se zakládáním mnišských řádů, klášterů, útulků a nemocnic. 11

Ovlivnilo vývoj a další zaměření ošetřovatelství a ošetřovatelského vzdělání na několik století a působí až dodnes. Profesionální ošetřovatelství se rozvíjelo spolu s rozvojem medicíny. Zásluhou profesionalizace ošetřovatelství vznikla v roce 1899 v Londýně Mezinárodní rada sester (Internacional Council of Nurses ICN), která je federací národních sesterských organizací. (Kutnohorská, 2010) Nejvýznamnější změny, kterými na konci 20. století a na počátku 21. století prošla ošetřovatelská profese, lze zhruba vymezit následovně: Ošetřovatelství se profiluje jako profese s přesně definovanými kompetencemi v rámci zdravotní péče. Ošetřovatelství se orientuje na péči ve zdraví i nemoci. Zvyšuje se kvalita ošetřovatelské péče. Ošetřovatelství se stává vědní disciplínou a výzkum v ošetřovatelství je součástí profesní výbavy nelékařských zdravotních profesí. Nositelky ošetřovatelství sestry a porodní asistentky se stávají edukátorky pacientů/klientů. Úkoly, které stojí před ošetřovatelstvím v každodenní i dlouhodobé péči, jsou nekončícím procesem. (Kutnohorská, 2010) 2.1.2 Ošetřovatelství jako vědní obor V současnosti je ošetřovatelství chápáno jako samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických, sociálních potřeb nemocného i zdravého člověka v péči o jeho zdraví. Moderní ošetřovatelství je založené na samostatnosti sestry a týmové spolupráci mezi odborníky. Základní filozofií ošetřovatelství je holismus, který vyzdvihuje prvenství celku před jeho částmi. Moderní ošetřovatelství chápe člověka jako bio-psycho-sociální bytost. Pokud sestry pochopí tyto tři vzájemně ovlivňující se úrovně a budou se na své nemocné dívat z tohoto holistického pohledu, výrazně to přispěje ke zkvalitnění ošetřovatelské péče. 12

Předmět zkoumání (metaparadigma) v ošetřovatelství tvoří čtyři základní oblasti: - člověk (jedinec, komunita) jako příjemce ošetřovatelské činnosti, - zdraví x nemoc (týká se příjemcova zdravotního stavu), - prostředí, ve kterém člověk žije a nachází se, včetně osob, - ošetřovatelská péče, reprezentovaná sestrou a činnost, která je prováděna v zájmu příjemce a ve spolupráci s ním, popř. s jeho okolím. Teorie oboru je úzce propojená s různými koncepčními modely a teoriemi. V odborné ošetřovatelské literatuře se uvádí několik desítek ošetřovatelských koncepčních modelů. Většinou vznikají buď induktivním nebo deduktivním způsobem. Vznikaly na základě zkušenosti autorek, aby pomohly sestrám v běžné praxi a usnadnily jim plánování ošetřovatelské péče. Hledají cesty, jak dosáhnout hlavních cílů ošetřovatelství. Jejich názvy jsou z velké části odvozené od jmen autorů, často v kombinaci s výrazy, které označují základní metaparadigmatické pojmy a vztahy mezi nimi. Hlavní metodologií ošetřovatelství je metoda ošetřovatelského procesu, která umožňuje systematicky organizovat a zajišťovat ošetřovatelskou péči v pěti fázích (viz dále). Jeho prostřednictvím se v ošetřovatelské praxi uplatňují abstraktní úrovně ošetřovatelské vědy a zprostředkovává spojení praxe s teorií ošetřovatelství. Výzkum v ošetřovatelství přispívá k rozvoji celého oboru. Pomáhá aplikovat teoretické poznatky na potřeby praxe. Umožňuje hodnotit zavedené postupy, zkoumat efektivitu a hodnotu postupů nových nebo navrhovaných. V současnosti je ošetřovatelský výzkum zaměřen na rozvoj, který pomůže realizovat praxi založenou na důkazech. Sestra může být objektem výzkumu či spotřebitelem, nebo se může sama podílet na výzkumu jako výzkumník. Systém vzdělávání respektuje mezinárodní doporučení a umožňuje našim sestrám pracovat v zemích Evropské unie jako plně kvalifikované sestry. (Plevová, 2011, Žiaková et al., 2009) Kvalifikační vzdělání je možné v současné době získat absolvováním bakalářského studijního programu všeobecná sestra nebo absolvováním vyšší odborné školy v oboru diplomovaná všeobecná sestra. V postkvalifikačním studiu je možné získat magisterské vzdělání nebo absolvovat specializační studium a certifikované kurzy. Kontinuální celoživotní vzdělávání sester vyplývá z povinnosti zdravotnických pracovníků prohlubovat si odborné vědomosti a zručnosti. (Kutnohorská, 2010, Vévoda et al., 2013) 13

Ošetřovatelství má svoje národní profesní organizace a tyto organizace mají možnost se stát členy jiných mezinárodních organizací. Největší odbornou profesní organizací sester v České republice je ČAS (Česká asociace sester). Je to odborná, dobrovolná, nezisková, nepolitická organizace s právní subjektivitou. Je otevřena pro všechny sestry a ostatní nelékaře působící v resortu zdravotnictví, sociální péče, školství a ve všech oblastech soukromého a jiného podnikání. ČAS Vznikla v roce 1991 se sídlem v Praze a do ICN byla přijata v roce 1999. Hlavním cílem ČAS je vytvářet podmínky pro zvyšování odborné, morální a etické úrovně. Spolupracuje s MZ ČR na přípravě nové legislativy a usiluje o spolupráci s lékařskou komorou. (ČAS) Mezi významné mezinárodní organizace patří ICN (Mezinárodní rada sester). Sídlí v Ženevě a sdružuje více než 160 národních sesterských organizací světa. Byla založena jako federativní organizace v roce 1899 a postupně ovlivnila vznik dalších národních organizací. Podporuje a pomáhá sestrám a jejich organizacím ve všech jejich aktivitách a oblastech. (Plevová, 2011, Žiaková et al., 2009) Výraznou kvalitativní a přelomovou změnou ve vývoji ošetřovatelské profese bylo stanovení kompetencí všeobecné sestry a také porodní asistentky. Vymezení kompetencí pro všeobecné sestry vychází z Evropské strategie WHO pro vzdělání tzv. regulovaných nelékařských profesí z roku 1998. (Kutnohorská, 2010) Pamatujte na úctu k sobě, úctu k druhým a odpovědnost za vaše konání (Dalajláma) 2.2 Právní a etické aspekty ošetřovatelské péče Práce sester a poskytování zdravotní péče patří do regulované činnosti, u nichž právní předpisy určují, kdo, kde a za jakých podmínek ji vykonává (Vévoda et al., 2013). Sestra na kterémkoli funkčním zařazení poskytuje ošetřovatelskou péči v rozsahu stanoveném obecně závaznými předpisy, v souladu se svojí pracovní náplní a podle pokynů nadřízeného. Tento pokyn může být i ústní a nemusí být vždy dán písemně. Ošetřovatelskou péči poskytuje lege artis, což znamená v souladu s předpisy, které upravují poskytování zdravotní péče, a se standardy upravujícími konkrétní postup při provádění konkrétního ošetřovatelského výkonu (Vondráček, 2006). 14

Zjednodušeně řečeno, sestra je zodpovědná za vykonávání činností vymezených kompetencemi, v rámci svého dosaženého vzdělání a za tyto činnosti nese právní i morální odpovědnost. Právní odpovědnost vychází ze zákona a je jasně daná. Ovšem morální odpovědnost koresponduje s vnitřními morálními aspekty, s pocitem svědomí, s rozlišováním dobra a zla, a toto může každý člověk, potažmo každá sestra vnímat jinak. Hlavní odpovědností sestry by mělo být především pečovat, poskytovat péči. Při péči o druhé by sestry neměly klást důraz pouze na atributy péče, které jsou viditelné, pozorovatelné. Ale jak říká australský filozof Stan VanHooft, tak pečování je ctnost, která vede k dobrému jednání. Pečování má tři základní kameny. Jsou to empatie, blízkost a profesionální odpovědnost, která je primárním předpokladem pečování. (Heřmanová et al., 2012) Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že z toho má užitek, ale proto, že je to zákonem a životodárnou mízou jeho bytí. (Mahátma Gándhí) Ministerstvo zdravotnictví ve své vyhlášce 55/2011 Sb. vymezuje pojem ošetřovatelská péče jako soubor odborných činností zaměřených na udržení, podporu a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin, rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti; Dále pak definuje pojem všeobecná sestra následovně: - všeobecná sestra je zdravotnický pracovník s odbornou způsobilostí, v jejímž rozsahu poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy; - dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu veřejného zdraví; - vede zdravotnickou dokumentaci a pracuje s informačním systémem zdravotnického zařízení; - poskytuje pacientovi informace v souladu se svojí odbornou způsobilostí; - v souladu s diagnózou stanovenou lékařem zajišťuje základní a specializovanou ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského procesu. (MZ ČR) 15

2.2.1 Kodex sestry jako společenská smlouva s jejich klienty Vzájemný vztah sestra pacient je základem celé profesionální činnosti v ošetřovatelství. Povinnosti sester vůči pacientům vždy tvořily součást profesního Kodexu sestry a postupem času nabývají čím dál většího významu. Kodex sestry slouží jako veřejné prohlášení o povinnostech sester vůči pacientům a společnosti vůbec. K povinnostem stanoveným v Kodexu patří hlavně upřednostňování zájmů pacienta před osobními, respektování práva pacienta na osobní autonomii prostřednictvím rozhodování, respektování důstojnosti a soukromí pacienta a obecně udržovat profesionální schopnosti a dovednosti, aby sesterské činnosti zajistily kvalitní péči o pacienty. Pokud se ošetřovatelské cíle sester liší od cílů pacienta, může dojít k menším či větším konfliktům. Pokud si sestry zachovají efektivní, terapeutickou roli, lze tento typ konfliktu udržet na minimu. Respektování rozhodnutí pacienta je součástí holistické péče a očekávaným standardem. Sestry jsou zde v roli podporovatele bez posuzování osobních hodnot, i když někdy není snadné akceptovat netradiční rozhodnutí. (Grohar-Murray, 2003) 2.3 Ošetřovatelský proces Ošetřovatelský proces je základním kamenem vyspělého ošetřovatelství. Zásadně ovlivňuje jeho kvalitu a přivádí sestru od techniky zpátky k pomoci nemocnému člověku (Staňková, 2003, str. 5) Ošetřovatelský proces je základním metodickým rámcem pro realizaci cílů ošetřovatelství. Je to vědecká metoda řešení problémů nemocných, které může ovlivnit sestra. Je sérií vzájemně propojených činností, které se provádějí ve prospěch nemocného, popřípadě i za jeho spolupráce při individualizované ošetřovatelské péči. (Staňková, 2003) Z teoretického hlediska se jedná o systémový proces plánovaných činností, které jsou zaměřeny na dosažení určitého výsledku. Z praktického hlediska se jedná o sérii racionálních metod plánování a poskytování ošetřovatelské péče, jejichž cílem je uspokojení potřeb pacientů. Tyto ošetřovatelské činnosti umožňují, aby se sestra samostatně rozhodovala pro co nejvhodnější způsob péče, dosahovala stanovených cílů a mohla měřit pokrok, kterého pacient za jejího přičinění dosáhl (Tóthová, 2009). 16

Tato logická metoda je založena na 5 komponentách: - Zhodnocení/posuzování - Diagnostika - Plánování - Realizace - Vyhodnocení 2.3.1 Význam ošetřovatelského procesu Ošetřovatelský proces je základem pro poskytování individualizované ošetřovatelské péče, která vede ke zvyšování kvality a efektivity. Péče v rámci ošetřovatelského procesu je kvalitní, plánovaná, zahrnuje návaznost a kontinuitu péče a důležitá je i složka spoluúčasti pacienta na péči. Koncepce ošetřovatelského procesu vytváří základ správného přístupu ke zdravým či nemocným v průběhu profesní přípravy. Holistická péče, kterou díky ošetřovatelskému procesu poskytujeme, zaručuje, že ošetřovatelské zásahy jsou zaměřeny na jedince jako celek. Ošetřovatelský proces prohlubuje poznání pacienta sestrou a vnímání pacienta jako individuálního člověka s jeho problémy a potřebami. U pacientů, s nimiž se obtížně spolupracuje, pomáhá ošetřovatelský proces snáze pochopit příčiny jejich chování a najít vhodný způsob, jak k nim přistupovat. Umožňuje také, abychom reagovali na aktuální i potencionální problémy jedince včas a vše se zobrazí v individuálním plánu ošetřovatelské péče. Ošetřovatelský proces klade důraz na požadavky přesné dokumentace, čímž docílíme i snížení počtu omylů, chyb a zbytečnému opakování určitých postupů. Ošetřovatelský proces zvyšuje profesní pravomoc a tvořivost sester a může tak přispět k pocitu uspokojení a seberealizace v zaměstnání. Ošetřovatelský tým vidí každý den konkrétní výsledky své činnosti, neboť ošetřovatelská péče je adresná a každý člen tohoto týmu nese konkrétní odpovědnost za tu část péče, kterou je povinen u daného pacienta zajistit. 17

Správně aplikovaný ošetřovatelský proces rozvíjí nejen vnitřní angažovanost sestry o pacienty/klienty, snižuje nebezpečí komplikací aktivně a vstřícně poskytovanou individualizovanou péčí, ale měl by rovněž výrazně ovlivnit odpovědnost nemocného za vlastní zdravotní stav a jeho ochotu být aktivně zapojen v celém procesu návratu zdraví, soběstačnosti a schopnosti žít nezávisle. (Staňková, 2003, Tóthová, 2009) Přirozeností všech jevů je měnit se v každém okamžiku, naznačuje nám to, že všechny jevy postrádají schopnost trvat, postrádají schopnost být stále stejné. (Dalajláma) 2.3.2 Fáze ošetřovatelského procesu Fáze ošetřovatelského procesu nejsou oddělenými, ale vzájemně se překrývajícími kroky, které charakterizují nekončící vztah mezi sestrou a pacientem. (Tóthová, 2009) Jednou z možností jak ilustrovat vztahy mezi jednotlivými fázemi ošetřovaletlského procesu, může být následující obrázek: Posuzování Vyhodnocení Diagnostika Realizace Plánování Obrázek 1 Obrázek 1 fáze ošetřovatelského procesu (Tóthová, 2009) 18

1. fáze - zhodnocení nemocného zjišťování informací ( kdo je můj nemocný? ) Cílem první fáze ošetřovatelského procesu je shromáždit data o pacientovi na základě holistického přístupu. Jelikož celý plán ošetřovatelské péče je založen na těchto datech, musí se sestra přesvědčit o správnosti údajů. K tomu, aby sestra rozpoznala včas problémy, musí realizovat následující činnosti sběr dat, kontrolu platnosti údajů, uspořádání údajů, hlášení a zaznamenávání údajů. Během první fáze je velice důležitá aktivní účast pacienta i sestry, kteří do této fáze vstupují již určitými vědomostmi a zkušenostmi, které mohou do jisté míry ovlivnit interpretaci některých údajů. V první fázi je nutné získat informace k ošetřovatelské anamnéze i ke zhodnocení současného stavu klienta/pacienta. Ošetřovatelská anamnéza by neměla zapomínat na jednotlivé bio-psycho-sociální potřeby pacienta/klienta. Je možné využít screeningového vyšetření podle Gordonové i zjišťování informací v jednotlivých doménách (viz dále). Ke zjišťování objektivních údajů můžeme použít i některou z měřících technik, např. stupnice Nortonové, měřítko na bolest, Glasgowskou stupnici kómatu, Barthelův test základních denních činností atd. Tato anamnéza by měla být provedena co nejdříve, v klidu a beze spěchu. (Tóthová, 2009, Staňková, 2003) 2. fáze - stanovení ošetřovatelské diagnózy ( co ho trápí? ) Slovo diagnóza pochází ze dvou řeckých slov, dia (skrz) a gnosi (poznání), v obecném slova smyslu jde o identifikaci, poznání, rozpoznání. Severoamerická asociace pro stanovování ošetřovatelských diagnóz, NANDA, definuje ošetřovatelskou diagnostiku takto: Sesterská diagnóza je klinický závěr o odpovědích jednotlivce, rodin či komunity na skutečné nebo potencionální zdravotní problémy či životní proces. Ošetřovatelské diagnózy poskytují základ pro výběr ošetřovatelských zásahů na dosažení výsledků, za které je sestra zodpovědná. (Tóthová, 2009, str. 65). K diagnóze se dospěje diagnostickým procesem. Synonymem diagnostického procesu je diagnostika. Cílem ošetřovatelské diagnostiky je rozpoznání a zhodnocení lidské reakce na nemoc. Je důležité i zjistit jak pacient svůj problém vnímá a tedy identifikovat jeho potřeby. Po identifikaci potřeb je nutné stanovit pořadí důležitosti. Z přesné ošetřovatelské diagnózy může sestra vyvodit ty nejúčinnější zásahy, přičemž tyto zásahy jsou hlavně cílené odpovědi na potřeby nemocného. 19

Ošetřovatelské diagnózy ulehčují komunikaci mezi sestrami a ostatními členy zdravotnického týmu a rovněž mezi sestrami a pacienty. Individualizované ošetřovatelské diagnózy zaručují sestavení odpovídajícího plánu ošetřovatelské péče a tím je zajištěno, že péče bude zaměřena na konkrétního pacienta, bude cílená a koordinovaná. Schopnost určení ošetřovatelských diagnóz předpokládá určité znalosti i z jiných klinických oborů, jako jsou psychologie, sociologie a další. Sestra by měla mít schopnost systematicky myslet. V podstatě jde o to, aby uměla logicky, pružně, rychle a dobře ze získaných informací poznat problém, jeho možný vývoj a jeho ovlivňování ošetřovatelskými zásahy. Typy sesterských diagnóz: Aktuální odráží aktuální problém pacienta, který je potvrzen přítomností definujících charakteristik a příznaků; aktuální ošetřovatelská diagnóza má název, definici (zvyšuje jasnost diagnostického označení), definující charakteristiku (znaky a příznaky reprezentující ošetřovatelskou diagnózu, hlavní znak musí být přítomen, vedlejší ne) a související faktory (způsobují nebo přispívají ke změně zdrav. stavu pacienta a vzniku problému) Rizikové/potencionální údaje pacienta obsahují rizikové faktory, které se připojují k diagnóze, ale v databázi nejsou údaje, které by potvrdily definující charakteristiky diagnózy; jedná se o potencionální problém; mají název, definici a související faktory. Pravděpodobné sdělení určitého podezřelého problému, který vyžaduje další zkoumání; základní databáze pacienta neobsahuje definující charakteristiky diagnózy ani důkazy pro existenci souvisejících faktorů, ale intuice, popřípadě zkušenost sestru nabádá k možnému vzniku problému. Wellness diagnózy diagnózy vztahující se ke zlepšení zdraví; tyto diagnózy nejsou dysfunkční potřebou v pravém slova smyslu; jsou vzdělávacími ošetřovatelskými problémy a motivují k edukační činnosti. Syndrom diagnózy diagnózy vztahující se k určitému syndromu. (Staňková, 2003, Tóthová, 2009, Marečková, 2006) 20

3. fáze - plánování ošetřovatelské péče ( co pro něj mohu udělat? ) Nejprve je třeba stanovit cíle a očekávané výsledky ošetřovatelské péče a potom sestra navrhne sesterské intervence, činnosti, kterými chce stanovených cílů dosáhnout, tzv. vypracuje individuální plán ošetřovatelské péče. Jednotlivé kroky představují řadu aktivit sestry, které směřují k odstranění problémů stanovených v diagnostice. Výstupem procesu plánování je písemný plán péče. Prvním krokem ve fázi plánování je vytyčení priorit, tzn. stanovení preferenčního pořadí ošetřovatelských strategií. V postupu určování priorit je nepostradatelné kritické myšlení. Během celého procesu sestra spolupracuje jak s pacientem, jeho rodinou, tak se všemi členy multidisciplinárního týmu. Určování priorit se samozřejmě liší podle toho, v jaké oblasti péče o zdraví se pacient nachází. Dalším krokem je stanovení očekávaných výsledků (cílů, výsledných kritérií). Jde o žádaný výsledek vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Cíle vždy směřují k nemocnému a jejich naplnění hodnotíme podle změn jak somatických, tak i psychických. Cíle ještě rozdělujeme na krátkodobé (týkající se bezprostředně následujícího období, v současnosti během hospitalizace častěji) a cíle dlouhodobé (vztahují se k delšímu období, u chronických nemocných, při potřebě rehabilitace atd.). Výsledná kritéria jsou závěry o specifických, pozorovatelných i měřitelných odpovědích pacienta. Správně stanovené výsledné kritérium souvisí s daným cílem, je dosažitelné, týká se jediného specifického výsledku, je konkrétní a zhodnotitelné či měřitelné. Očekávané výsledky jsou formulovány do plánu péče ke každé ošetřovatelské diagnóze a je zaznamenáno, zdali jich bylo dosaženo. Je nutné užívat taková slovesa, která jsou používána k vyjádření měřitelnosti, posuzovatelnosti, viditelnosti a slyšitelnosti. Plánování ošetřovatelských strategií je rozhodovací proces, při němž stanovujeme zásahy sester pro dosažení pacientových cílů. Sestra musí tyto plány péče tvořit individualizovaně podle konkrétních potřeb nemocného. Ošetřovatelské činnosti mají tři kategorie závislé, nezávislé a součinné. Závislé ošetřovatelské činnosti sestra provádí na základě ordinace lékaře. Nezávislé ošetřovatelské činnosti iniciuje sestra na základě vlastních vědomostí a dovedností. Součinné ošetřovatelské činnosti vykonává sestra ve spolupráci s jiným členem zdravotnického týmu. Dalším dělením těchto činností je rozdělení na přímé (přímá interakce s pacientem) a nepřímé (nepřímý kontakt s pacientem) ošetřovatelské činnosti. Ošetřovatelské intervence by měly být přesně a jasně stanoveny a měly by začínat akčním slovesem. Obsah plánovaných aktivit by měl odpovídat na otázky Jak? Kdy? Kde? Doba/frekvence/množství. 21

Výsledkem plánování je vytvoření plánu ošetřovatelské péče. Tento písemný plán vychází z potřeb pacienta a obsahuje ošetřovatelské diagnózy podle priorit, cíle a výsledná kritéria, ošetřovatelské intervence a vyhodnocení. Plán péče podává systematické informace o zdravotním stavu pacienta v logickém celku. Plán péče by se měl začít psát ihned po přijetí pacienta a během hospitalizace je nutné plán upřesňovat podle aktuálních změn. Existuje několik typů plánů péče, např. standardizované plány, denní plány, ale nejvíce se běžně používají plány individuální péče orientované na ošetřovatelské diagnózy. (Staňková, 2003, Tóthová, 2009) 4. fáze - provedení navržených opatření (realizace plánu) Během čtvrté fáze dochází k realizaci ošetřovatelských strategií, které byly zaznamenány v plánu péče. Cílem je dosažení naplánovaných cílů individualizované péče. Sestra vykonává cílené ošetřovatelské činnosti podle standardu. Současně získáváme o nemocném další poznatky, které umožňují lépe specifikovat ošetřovatelskou diagnózu a operativně modifikovat další ošetřovatelskou péči. Pro úspěšnou realizaci plánu je důležité materiální a personální vybavení pracoviště. Všechny pomůcky by měly být připraveny před samotnou realizací konkrétní činnosti. K hlavním úkolům sestry by mělo patřit i získání pacienta ke spolupráci během ošetřovatelského procesu. K neoddělitelným vlastnostem, které by sestra měla mít k úspěšné realizaci ošetřovatelských zásahů, jsou kognitivní, technické a interpersonální zručnosti. (Staňková, 2003, Tóthová, 2009) 5. fáze - hodnocení efektu poskytnuté péče ( pomohla jsem mu? ) Hodnocení je podle Světové zdravotnické organizace založeno na použití specifických kritérií, která umožní určit stupeň dosažení vytyčených cílů. Hodnocení poskytuje zpětnou vazbu, kterou můžeme využít k identifikaci dalších potřeb jedince. Týká se výsledků, tj. stavu, kterého pacient dosáhl na základě ošetřovatelských zákroků, stanovených v ošetřovatelských plánech. (Tóthová, 2009, str. 125) 22

V podstatě můžeme říct, že vyhodnocovací prvky ošetřovatelského procesu určují reakci pacienta na provedené činnosti a hodnotí dosažené výsledky. Zjednodušeně řečeno, v této fázi sestra zjišťuje, jestli došlo ke zlepšení či stabilizování zdravotního stavu pacienta nebo nikoliv. Zjištěné výsledky sestra porovnává s očekávanými výsledky dle písemného plánu a kriticky je hodnotí na základě všech medicínských a ošetřovatelských disciplín. Tuto vyhodnocovací metodu nazýváme vyhodnocovacím procesem a sestra postupuje ve stanoveném pořadí po jednotlivých částech ošetřovatelského procesu. Každá z těchto fází je sice samostatným krokem, ale přístup k ošetřovatelské péči musí být uplatněn jako celek. Každý z jednotlivých kroků ošetřovatelského procesu je závislý na ostatních krocích. Slovo proces je míněno jako průběh ošetřovatelské činnosti, je kontinuální a cyklický nikdy nekončící vztah mezi sestrou a pacientem. Jednotlivé fáze se vzájemně prolínají a ve spirále opakují. Na začátku musí sestra svého nemocného poznat a následně rozhodnout o správné strategii jeho ošetřování, tzv. individuální plán ošetřovatelské péče. Tento plán se může variabilně měnit podle nově zjištěných informací a je potřeba ho modifikovat tak, aby odpovídal aktuálním potřebám i potencionálním problémům nemocného. (Staňková, 2003, Tóthová, 2009) 2.3.3 Klasifikace ošetřovatelských diagnóz Jak uvádí Tóthová, tak standardní ošetřovatelskou diagnózu individualizujeme tím, že k ní připojíme příčinu vzniku problému nebo s ním související faktory a typické znaky a příznaky, kterými se u konkrétního pacienta daný problém projevuje. Nejběžnější metodou formulování je PES systém problém, etiologie, symptomy nebo PRS systém (problém, související faktory related factors, symptomy). Metodika tvorby individuálních ošetřovatelských diagnóz respektuje i strukturální definici M. Gordonové, která popisuje, z jakých komponent se ošetřovatelská diagnóza skládá. Nyní se setkáváme s dvousložkovými nebo třísložkovými ošetřovatelskými diagnózami. První složku problém a druhou složku etiologii spojujeme výrazy vzhledem na, ve vztahu k nebo ve spojitosti s apod. U třísložkové diagnózy s výrazem projevující se připojíme symptomy. Tyto formulace by měly být jasné, stručné, výstižné a specificky zaměřené na konkrétního pacienta. (Tóthová, 2009) 23

2.3.4 NANDA International: Taxonomie ošetřovatelských diagnóz Ošetřovatelská diagnostika nemá oproti lékařské diagnostice tak dlouhou tradici. Rozvíjí se pár desetiletí a v tuto chvíli nemůže obsahovat standardizované názvy všech ošetřovatelských problémů, ale je neustále zdokonalována a doplňována. NANDA International (North American Association for Nursing Diagnosis International Severoamerická asociace pro mezinárodní ošetřovatelskou diagnostiku) je mezinárodní odborné seskupení pro výzkum a vývoj aktivit vedoucích k vyhledávání, odstraňování, zmírňování a předcházení problémům v oblasti lidských potřeb. Tato asociace vyvinula široce uplatnitelný diagnostický systém, ze kterého mohou představitelé všech ošetřovatelských specializací čerpat. Tento systém specifikuje diagnózy podle diagnostických prvků, jakými jsou určující znaky, související nebo rizikové faktory, definice diagnóz a číselné kódy. Názvy ošetřovatelských diagnóz s číselným kódem jsou zahrnuty v mezinárodní klasifikaci ošetřovatelských diagnóz (NANDA International). (Marečková, 2006) První taxonomie sesterských diagnóz byla přijata v roce 1973 na první národní konferenci o klasifikaci sesterských diagnóz na Univerzitě v Saint Louis. Zde se definovalo 31 ošetřovatelských diagnóz, které byly uspořádány podle abecedy. S rozšiřováním počtu ošetřovatelských diagnóz se abecední uspořádání ukázalo jako velmi nepraktické a byly hledány jiné optimální formy. Dělo se tak především na dalších konferencích a v roce 1982 byla založena NANDA, která se v roce 2002 přejmenovala na NANDA Interntional a věnuje se vývoji nomenklatury, kritérií a taxonomie ošetřovatelských diagnóz. Konference NANDA se konají každé dva roky. Tato asociace navrhla klasifikaci podle devíti modelů celistvého člověka, která byla v roce 1984 přejmenována na modely lidských odpovědí. Šlo o utřídění ošetřovatelských diagnóz podle různých typů lidských reakcí do devíti kategorií. Tento systém byl ještě revidován a až v roce 2000 byl předložen nový funkční systém, který se používá dodnes. Tento systém vychází z Funkčního modelu zdraví M. Gordonové a je založen na struktuře 13 diagnostických domén. Každá doména se dále specifikuje v diagnostických třídách, které obsahují ošetřovatelské diagnózy včetně kódů. Tato verze klasifikace ošetřovatelských diagnóz je označována jako NANDA Taxonomie II. 24

Domény: 1 podpora zdraví 8 sexualita 2 výživa 9 zvládání/tolerance zátěže 3 vylučování a výměna 10 životní principy 4 aktivita/odpočinek 11 bezpečnost/ochrana 5 percepce/kognice 12 komfort 6 sebepercepce 13 růst/vývoj 7 vztahy mezi rolemi Taxonomický výbor NANDA International podněcuje ošetřovatelskou veřejnost ke spolupráci na vývoji nových diagnóz s diagnostickými prvky. Motivuje rovněž k revidování a tříbení již schválených komponent. (NANDA International, 2010, Marečková, 2006, Mikšová et al., 2006) Publikace NANDA International Ošetřovatelské Diagnózy Definice a klasifikace 2009-2011 obsahuje 201 ošetřovatelských diagnóz. Nová verze této publikace pro roky 2012-2014 obsahuje 16 nových a 11 revidovaných diagnóz. V období 2009-2014 bylo z taxonomie vyřazeno celkem 8 diagnóz. Nejčastějšími důvody pro vyřazení byly nutnost jejich aktualizace a absence souvisejících faktorů. Evropská organizace ACENDIO, která má stejné cíle jako americká organizace, a NANDA v současnosti spolupracují na tvorbě Mezinárodní taxonomie sesterských diagnóz, která by se měla stát součástí revidované Mezinárodní klasifikace nemocí. (Marečková, 2006, NANDA I, 2010, Tóthová, 2009) 2.4 Ošetřovatelský proces v perioperační péči Metoda ošetřovatelské péče formou ošetřovatelského procesu se v sesterské péči na lůžkových odděleních stala standardní záležitostí. Ovšem náplň práce a organizace činností na operačních sálech se velmi liší od práce sester u lůžka. Je to dáno i minimálním kontaktem sester s pacienty/klienty. Sestra pro perioperační péči, tzv. sálová sestra, vidí většinou pacienta/klienta až na operačním sále, mnohdy není prostor pro větší komunikaci a informace se dozvídá pouze z dokumentace a od jiných členů zdravotnického týmu. (Janoušková, 2008) 25

I v této krátké chvilce by sestra měla dbát na to, aby v pacientovi vzbudila pocit bezpečí a jistoty, navodila klidnou atmosféru, jednala s laskavostí a předcházela tak pocitům strachu a úzkosti. (Špičáková, 2008) 2.4.1 Práce sestry v perioperační péči Práce na operačním sále je náročná a klade specifické nároky na osobnost sestry. Profese instrumentářky vyžaduje odborné znalosti na vysoké úrovni, praktickou a technickou zručnost, připravenost a pohotovost k řešení naléhavých situací, schopnost dokonalé spolupráce v týmu, schopnost citlivého přístupu k pacientce v rámci ošetřovatelské péče s nutností zachování její identity a důstojnosti bez předsudků k jejímu zdravotnímu stavu, národnosti, víře a přesvědčení, náboženskému vyznání či jiným lidským hodnotám. (Lukáč, 2005, str. 1) Operační sestra, sálová sestra, instrumentářka. Toto byly dřívější názvy všeobecných sester, které pracovaly v operačním úseku. V současnosti se používá termín sestra pro perioperační péči. Náplň práce perioperačních sester stanovuje vyhláška 55/2011 Sb. Sestra pro perioperační péči vykonává činnosti podle 48 při péči o pacienty před, v průběhu a bezprostředně po operačním výkonu, včetně intervenčních, invazivních a diagnostických výkonů. Přitom zejména: a) bez odborného dohledu a bez indikace připravuje instrumentarium, zdravotnické prostředky a jiný potřebný materiál a pomůcky před, v průběhu a po operačním výkonu, provádí specializované sterilizační a dezinfekční postupy, zajišťuje manipulaci s operačními stoly, přístroji a tlakovými nádobami, provádí antisepsi operačního pole u pacientů, provádí ve spolupráci s lékařem-operatérem před začátkem a ukončením každé operace početní kontrolu nástrojů a použitého materiálu, zajišťuje stálou připravenost pracoviště ke standardním a speciálním operačním výkonům, 26

b) bez odborného dohledu na základě indikace lékaře zajišťuje polohu a fixaci pacientů na operačním stole před, v průběhu a po operačním výkonu, včetně prevence komplikací z imobilizace, provádí zarouškování pacientů, instrumentuje při operačních výkonech. (MZ ČR) Vlastní instrumentování se týká především samotného operačního zákroku. Sestra se seznámí s operačním programem, v různě dlouhém časovém předstihu. U plánovaných výkonů to bývá většinou den předem, u akutních se může jednat o minuty. Poté by měla následovat dohoda s operatérem o rozsahu operačního zákroku, o nástrojovém a přístrojovém vybavení. Vlastní instrumentování znamená včasné podávání potřebných nástrojů a ostatních pomůcek operatérovi a asistentům. V případě potřeby se sestra podílí i na asistování. Důležitou povinností sestry před uzavřením každé tělní dutiny je zkontrolovat počet longet, břišních roušek, operačních nástrojů a nahlásit to operatérovi. (Vyhnánek et al., 2003, Duda, 2000) Obíhající (cirkulující) sestra je funkční spojkou mezi operačním týmem a zázemím operačního traktu. Podává instrumentářce potřebný materiál, eviduje použitý materiál, atd. Důležitým úkolem je pomoc je pomoc při počítání operačních roušek, longet, nástrojů. Obsluhuje přístrojové vybavení potřebné pro operační výkon. (Wendsche, 2012) Každá operace, ať plánovaná nebo akutní, je fyziologický zásah, na který organizmus reaguje. Je proto potřeba věnovat zvýšenou citlivost psychickým i fyzickým potřebám pacientů/klientů. V intraoperační fázi, která začíná uložením pacienta na operační stůl a končí předáním pacienta na pooperační jednotku, tato činnost přechází do rukou perioperačním sestrám a anesteziologickým pracovníkům, kteří hlavně v době před vlastním podáním anestezie komunikují s pacientem a vytváří pocit bezpečí a jistoty. (Mikšová et al., 2006) Instrumentování se lze naučit, je k tomu třeba dobrých znalostí, zkušeností i zručnosti. Ale dobrou instrumentářkou se může stát jen sestra, která má ve své anonymitě ušlechtilý zájem o osud nemocného a prožívá a naplňuje smysl svého povolání nejen dovedností a kulturou ducha, ale i kulturou svého srdce. (Niederle, 1986) 27

2.4.2 Centrální operační sály U nás na pracovišti uplatňujeme model centrálních operačních sálů. Vznikl na základě požadavků na maximální ochranu sálového prostředí před vnějšími vlivy. Je to systém vestavěných operačních sálů, které jsou samostatnou organizační i funkční jednotkou, která zajišťuje veškerý plánovaný i neplánovaný operační provoz různých chirurgických oborů. Na úseku operačních sálů lze podle třídy čistoty rozdělit prostory na: superaseptické operační sál s nejvyšším požadavkem na čistotu (výkony neurochirurgické, transplantace, popáleniny, atd.), aseptické také čisté (většinou traumatologické a ortopedické výkony), poloaseptické - standardní operační sál (výkony všeobecné chirurgie, u kterých můžeme očekávat kontaminaci op. pole), septické operační sály v podtlaku vůči okolí z důvodu eliminace šíření agens (střevní výkony, infekční pacienti, amputace, incize abscesů, atd.), ambulantní sál také tyto sálky dělíme na septické a aseptické. Součástí centrálních operačních sálů bývá i centrální sterilizace, která obsluhuje celé zdravotnické zařízení. Výhody COS: - flexibilita týmů, - využití celé kapacity operačních sálů, - rozdělení sálů dle čistoty, - možnost hromadných objednávek spotřebního materiálu (možné slevy), - přístrojové a materiálové vybavení k dispozici pro několik oborů. Nevýhody COS: - anonymita (horší kontrola), - zvýšená pravděpodobnost porušování hygienicko-epidemiologického režimu, - problémy s hospodárností. (Vyhnánek, 2003, Krška, 2011, Wichsová, 2013) 28

2.5 Ošetřovatelská dokumentace Dokumentace je způsob zachycení a uchovávání rozhodných skutečností zaznamenaných na různých nosičích. (Vondráček et al., 2008) Ošetřovatelská, neboli sesterská dokumentace, je součástí celkové zdravotnické dokumentace pacienta/klienta. Slouží k dokumentování poskytnuté ošetřovatelské péče a poskytuje i potřebné informace pro sestry (Staňková, 2003). Ošetřovatelská dokumentace je důležitá pro kontrolu kvality ošetřovatelské péče a je informačním zdrojem pro všechny, kteří se podílejí na celkové péči o nemocného. Toto je důvodem, proč by měly být záznamy o ošetřovatelské péči pohromadě a dostupné všem kompetentním osobám. Ošetřovatelská dokumentace je zdrojem informací o pacientovi/klientovi, slouží jako podklad k předávání informací, je dokladem o postupech lege artis, dle standardů a dle ordinace lékaře. Dokumentace zajišťuje kontinuitu ošetřovatelské péče i přehled o poskytnuté péči a lze z ní vyhodnotit, zda byla péče účinná či neúčinná a zda byla správná vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného. Může být i podkladem pro výzkum. Pro ošetřovatelskou dokumentaci neexistuje jednotná předloha, a proto jednotlivá pracoviště používají rozdílné formy ošetřovatelských záznamů. Existují předtištěné listy od různých firem, ty si pak každé pracoviště upravuje podle svých potřeb, nebo si pracoviště vytvářejí vlastní podklady pro dokumentaci. Aby dokumentace dostatečně plnila svoji funkci, měla by být vedena průkazně, pravdivě a čitelně. Neměla by být příliš obsáhlá a bývá upravena pro potřeby odlišných pracovišť. Všechny formy dokumentací by se měly shodovat v několika bodech: srozumitelnost v jazyce českém, používat pouze jednotnou ošetřovatelskou terminologii, bez zbytečných zkratek, opatřena datem, časem, jmenovkou, podpisem, úplnost obsahuje všechny nezbytné informace, jednoduchost, stručnost, snadno dostupná stále přístupná pro sestry, aby mohly průběžně kontrolovat, upravovat, pozměňovat plán péče. (Vondráček et al., 2008, Staňková, 2003). 29

2.5.1 Perioperační dokumentace Tak jak se práce sestry na operačních sálech liší od činností sester na lůžkových odděleních, tak i sesterská dokumentace je rozdílná od běžné ošetřovatelské dokumentace. Ani v perioperační dokumentaci neexistuje žádná jednotná forma a pracoviště si většinou vytvářejí dokumentaci podle svých potřeb. Význam perioperační dokumentace není pouze zaznamenávání různých údajů, ale měla by být i jakýmsi vodítkem pro pooperační fázi ošetřovatelské péče. Nejdůležitějším prvkem by měl být prospěch pacienta/klienta. V současné době je hlavním cílem dokumentovat práci na operačních sálech co nejpřesněji, ale zároveň co nejstručněji a nejjednodušeji, protože perioperační sestra při své hektické činnosti nemá čas trávit dlouhé minuty nad vyplňováním obsáhlých záznamů. (Wichsová, 2008, Kováčíková, 2009) Vyplňování dokumentace je většinou náplň práce obíhající sestry, ale v případě potřeby se na ní může podílet i instrumentářka. Samozřejmě základní dokumentací vedenou na operačních sálech je operační kniha. Do ní se zaznamenávají údaje o operovaných, jako datum operace, chirurgický obor, začátek a konec výkonu, druh operačního zákroku, jméno operatéra, asistentů a instrumentářky, diagnóza a druh anestezie. (Duda, 2000) Verifikační protokol Záměna orgánů, strany, výkonu či pacienta/klienta se nevyskytuje příliš často, ovšem jedná se o tak závažné pochybení, že se touto problematikou začalo zabývat i Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Tyto případy byly převážně důsledkem nesprávné komunikace a také nedostupných či nesprávných informací. Ministerstvo zdravotnictví České republiky vyhlásilo v roce 2010 tzv. Resortní bezpečnostní cíle, které jsou součástí Akčního plánu kvality a bezpečnosti zdravotní péče. Tyto doporučené postupy vedoucí ke snížení rizik poškození pacientů/klientů vychází z Doporučení Rady Evropské unie o bezpečnosti pacientů a obsahují konkrétní nástroje ke zvyšování kvality a bezpečnosti zdravotní péče. 30