VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ BUDOV FACULTY OF CIVIL ENGINEERING INSTITUTE OF BUILDING SERVICES VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIÍ V SYSTÉMECH TZB RODINNÉHO DOMU APPLICATION OF RENEWABLE ENERGY SOURCES IN TECHNICAL SERVICES SYSTEMS OF THE FAMILY HOUSE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR'S THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR JANA LETOCHOVÁ Ing. LUCIE HOŘÍNKOVÁ BRNO 2012-1 -

- 2 -

- 3 -

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá druhy alternativních zdrojů energie a možnostmi jejich využití v rodinných domech. V první části jsem se zaměřila na jednotlivé druhy těchto zdrojů a vhodnost použití pro vytápění. Ve druhé části jsem navrhla vytápění pro daný rodinný dům. Na závěr uvádím posouzení energetické náročnosti objektu. Klíčová slova Alternativní zdroje energie, kolektory, tepelná čerpadla, tepelné ztráty, podlahové vytápění, vytápění otopnými tělesy, příprava teplé vody, roční potřeba tepla a paliva, energetické hodnocení budov. - 4 -

Abstract This thesis deals with the types of alternative energy sources and possibilities of their use in family houses. The first part focuses on particular types of energy sources and their suitability for heating. In the second part, I suggested heating system for a house. Finally I present assessment of the energy performance of the building. Keywords Alternative sources of energy, collectors, heat pumps, heat loss, underfloor heating, heating radiators, hot water, the annual heat demand and fuel, energy rating of buildings. - 5 -

Bibliografická citace VŠKP LETOCHOVÁ, Jana. Využití obnovitelných zdrojů energií v systémech TZB rodinného domu. Brno, 2011. 107 s., 78 s. příl. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav technických zařízení budov. Vedoucí práce Ing. Lucie Hořínková. - 6 -

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje. V Brně dne 25. 5. 2012 podpis autora - 7 -

PROHLÁŠENÍ O SHODĚ LISTINNÉ A ELEKTRONICKÉ FORMY VŠKP Prohlášení: Prohlašuji, že elektronická forma odevzdané práce je shodná s odevzdanou listinnou formou. V Brně dne 25. 5. 2012 podpis autora Jana Letochová - 8 -

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ POPISNÝ SOUBOR ZÁVĚREČNÉ PRÁCE Vedoucí práce Autor práce Škola Fakulta Ústav Studijní obor Studijní program Název práce Název práce v anglickém jazyce Typ práce Přidělovaný titul Jazyk práce Datový formát elektronické verze Anotace práce Anotace práce v anglickém jazyce Klíčová slova Klíčová slova v anglickém jazyce Ing. Lucie Hořínková Jana Letochová Vysoké učení technické v Brně Stavební Ústav technických zařízení budov 3608R001 Pozemní stavby B3607 Stavební inženýrství Využití obnovitelných zdrojů energií v systémech TZB rodinného domu Application of Renewable Energy Sources in Technical Services Systems of the Family House Bakalářská práce Bc. Čeština Tato bakalářská práce se zabývá druhy alternativních zdrojů energie a možnostmi jejich využití v rodinných domech. V první části jsem se zaměřila na jednotlivé druhy těchto zdrojů a vhodnost použití pro vytápění. Ve druhé části jsem navrhla vytápění pro daný rodinný dům. Na závěr uvádím posouzení energetické náročnosti objektu. This thesis deals with the types of alternative energy sources and possibilities of their use in family houses. The first part focuses on particular types of energy sources and their suitability for heating. In the second part, I suggested heating system for a house. Finally I present assessment of the energy performance of the building. Alternativní zdroje energie, kolektory, tepelná čerpadla, tepelné ztráty, podlahové vytápění, vytápění otopnými tělesy, příprava teplé vody, roční potřeba tepla a paliva, energetické hodnocení budov. Alternative sources of energy, collectors, heat pumps, heat loss, underfloor heating, heating radiators, hot water, the annual heat demand and fuel, energy rating of buildings. - 9 -

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Ing. Lucii Hořínkové za odborné vedení a rady při konzultacích po dobu zpracování mé bakalářské práce. Dále bych poděkovala svému příteli za podporu při studiu. - 10 -

Obsah Úvod... - 13 - A) TEORETICKÁ ČÁST... - 14-1. Zdroje energie... - 15-1.2. Slunce... - 17-1.3. Vítr... - 19-1.4. Biomasa... - 20-1.5. Tepelná čerpadla... - 22-2. Vytápění... - 27-2.1. Tepelná pohoda... - 28-2.2. Topné období... - 28-2.3. Vytápěcí systémy... - 28-2.4.1. Podlahové vytápění... - 29-2.4.2. Stěnové vytápění... - 30-3. Tepelné ztráty... - 32-3.1. Součinitel prostupu tepla... - 32-3.2. Předběžný výpočet tepelných ztrát... - 33-3.3. Přesný výpočet tepelných ztrát... - 34-4. Příprava teplé vody... - 34-4.1. Stanovení potřeby tepla na přípravu TV... - 34-4.2. Příprava bazénové vody... - 35-5. Energetická náročnost budov... - 35 - B) VÝPOČTOVÁ ČÁST... - 36-6. Analýza objektu... - 37-7. Tepelné ztráty... - 38-7.1. Svoboda Software... - 38-7.2. RauCAD... - 41-8. Návrh vytápění... - 43-8.1. Návrh podlahového vytápění... - 44-8.2. Návrh otopných těles... - 56-8.3. Dimenze potrubí v místnosti TZB... - 77-9. Potřeba energie... - 79-9.1. Potřeba TV... - 79-9.2. Akumulační nádrž... - 79 - - 11 -

9.3. Zdroj tepla... - 79-9.4. Hloubka vrtu... - 80-9.5. Bod bivalence... - 80-9.6. Roční potřeba tepla na vytápění a ohřev teplé vody... - 81-10. Zabezpečovací zařízení... - 83-10.1. Expanzní nádoba... - 83-10.2. Pojistný ventil... - 83-11. Ostatní zařízení... - 84-11.1. Regulace TČ... - 84-11.2. Kombinovaný rozdělovač a sběrač... - 84-11.3. Trojcestný směšovací ventil... - 84-11.4. Oběhové čerpadlo... - 84-12. Energetické hodnocení budov... - 85-12.1. Energetický štítek obálky budovy... - 85-12.2. Energetický průkaz budovy... - 88 - C) PROJEKT... - 100-13. Technická zpráva... - 101 - Závěr... - 105 - Seznam použitých zdrojů... - 106 - Seznam příloh... - 107 - Seznam výkresů... - 107 - Příloha č. 1.... - 108 - Příloha č. 2.... - 152 - Příloha č. 3.... - 157 - Příloha č. 4.... - 168 - Příloha č. 5.... - 172 - Příloha č. 6.... - 174 - Příloha č. 7.... - 179 - Příloha č. 8.... - 180 - Příloha č. 9.... - 181 - - 12 -

Úvod Obnovitelné a alternativní zdroje energie úzce souvisí se spotřebou energie v domácnostech. Domy s nízkou spotřebou preferují lidé, kterým není lhostejný dopad na životní prostředí a finanční náklady vynaložené v budoucnosti. I přesto, že pořizovací investice daleko přesahují následné náklady při využívání. Z toho vyplývá i stále širší nabídka "přírodních", snadno recyklovatelných materiálů (výstavba dřevěných domů) a využití obnovitelných zdrojů. Do značné míry je pak dům energeticky soběstačný. Nízkoenergetický dům se tedy pozvolna stává standardem. A do budoucna bude nejen prioritou, ale i nutností. Dne 19. 5. 2010 byla schválena směrnice [4] jejímž cílem je tzv. 20-20-20. Bude tedy nutné do roku 2020 dosáhnout snížení spotřeby energie o 20 %, snížení emisí skleníkových plynů o 20 % a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 20 % celkové výroby energie v Evropě v porovnání s rokem 1990. Zní to velice dobře, ale bohužel to nebude tak snadno proveditelné. Ještě náročnější bude však splnění další podmínky. Od začátku roku 2019 budou muset být všechny nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci budovami s téměř nulovou spotřebou energie. A od roku 2021 tuto téměř nulovou spotřebu budou muset splňovat veškeré nové objekty. Cílem této bakalářské práce je zohlednit jednotlivé typy obnovitelných zdrojů a navrhnout pro konkrétní dům jeden z nich. - 13 -

A) TEORETICKÁ ČÁST - 14 -

1. Zdroje energie Slovo energie zahrnuje širokou oblast. Obecně zdroje energie můžeme rozdělit dle druhu působící síly, dle zdroje, který energii vydává atp. Velmi diskutovaným dělením zdrojů je dělení na obnovitelné a neobnovitelné. V poslední době se čím dál častěji hovoří o první skupině. Neobnovitelných zdrojů, jak je obecně známo, ubývá. Zásoby jsou limitované. Vyčerpání je očekáváno v horizontu maximálně stovek let. Mezi typické příklady sem patří především fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn ), ale také jaderná energie. Na druhou stranu s rostoucím průmyslem a rozvojem je energie, ať už elektrická nebo tepelná, stále více a více žádána. Jak tedy šetřit a zbytečně neplýtvat s množstvím, které nám ještě zbývá, a jak se tím zároveň zbavit závislosti na dovážení této energie ze sousedních států? Jedním z možných řešení je využití s co největším úsilím právě obnovitelných zdrojů energie. Definice obnovitelného zdroje podle českého zákona o životním prostředí [1] je: Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka.. Z hlediska výroby elektrické energie sice ještě nehrají hlavní roli, ale jejich hlavní prioritou je šetrný přístup k životnímu prostředí (napomáhají snížit intenzitu emisí skleníkových plynů) a event. možnost budoucího využití ve větším rozsahu. Mezi obnovitelné zdroje patří: energie vody, geotermální energie, spalování biomasy, energie větru, energie slunečního záření, využití tepelných čerpadel, energie příboje a přílivu oceánů. Nejčastější využití v ČR je sluneční, vodní, větrné energie, energie prostředí získávána pomocí tepelných čerpadel, geotermální energie a energie kapalných biopaliv. Největší šance z hlediska dalšího rozvoje se dává spalování biomasy, především dřevní štěpky a dalších rostlinných produktů lesního a zemědělského původu, nebo v kombinaci s uhlím. Z toho v domácnostech se především vyskytuje zařízení pro spalování biomasy (kotle na dřevo a krby) a získávání sluneční energie (panely). Podle mého názoru velkou budoucnost mají bezprostředně po slunečních paprscích i tepelná čerpadla, která mohou získávat energii jak ze země, vody tak i ze vzduchu. Tuto energii lze využít pro: vytápění objektů, přípravu teplé vody, ohřev vody v bazénech, klimatizaci objektů, zásobníky tepla. - 15 -

1.1.1. Není všechno zlato, co se třpytí: - Obnovitelné zdroje jsou nevyčerpatelné, ale musí se také čerpat jen v určitém množství. I když dlouhodobě, ale musí se brát zřetel na množství v konkrétní lokalitě. Např. velký počet větrných elektráren s minimálním odstupem mezi sebou by mohlo způsobit, že se jednotlivé elektrárny budou navzájem ovlivňovat a jejich účinnost nebude dosahovat takových hodnot, které byly zaručené, kdyby stály elektrárny samostatně. - Dopad na krajinný ráz území. Tím je myšleno umístění elektráren do přírody, kde, podle některých názorů, se nehodí. Např. větrné turbíny způsobují velký zásah do krajiny a z hlediska jejího rázu jsou nejproblematičtější. Mají také dopad na ochranu avifauny (ptactva). Dalším problémem jsou i solární panely, které zabírají mnoho místa a pro jejich instalaci bylo v mnoha případech nutné i kácení stromů. - Nejsou snadno dostupné. Sice vodu, vítr, slunce vidíme všude kolem nás, ale k přeměně na energii je zapotřebí mnoha dalších pomocných instalací. - Jsou levné. Za to že odebíráme světlo, zemské teplo nebo poryv větru nemusíme zatím naštěstí nikomu platit ani korunu. Ale musíme si koupit, ne zrovna laciné, zařízení, které nám umožní pak tuto energii využít. - Jsou čisté. Žádný energetický zdroj není zcela čistý, nevyjímaje ani ty obnovitelné. Při získávání elektřiny např. ze solárních panelů nám sice nevzniká žádný škodlivý kouř jako je tomu u uhelných elektráren, ale k tomu abychom mohli tuto elektřinu vyrábět, nebo jiným způsobem využívat sluneční paprsky, je zapotřebí výroba solárních panelů, které obsahují čistý křemík a další sloučeniny. A právě při této výrobě nám vznikají nejrůznější škodliviny. - Nahradí v budoucnu zcela stávající energetické zdroje, mezi které patří především fosilní a jaderné. To je však nepravděpodobné, i přesto že již teď víme, že se jednou zásoba vyčerpá. Zatím nedokážeme zajistit požadavky na výkon, spolehlivost, stabilitu a odolnost soustavy proti náhlému kolísání výkonu v dostatečné míře, aby se mohli jaderné a uhelné elektrárny úplně odpojit. Mohou však vhodně doplňovat budoucí energetický mix. - Životnost zařízení k výrobě energie z obnovitelných zdrojů a jejich následná likvidace. Všichni výrobci zaručují vysokou životnost, ale nikde se však nedozvíme číselně, jestli se jedná jen o pár roků nebo můžeme počítat s desítkami let. S jistotou nám to neřekne nikdo. Předpokládaná životnost např. u větrných turbín nebo solárních panelů je 20-30 let. Víme ale, že jejich likvidace bude náročná. [14], [15], [16] - 16 -

1.2. Slunce Slunce se nepovažuje za obnovitelný zdroj, ale je ho, a ještě dlouhou dobu bude, v přírodě dostatek. Slunečními paprsky dopadne na povrch Země přibližně 1 kw/m². Různé dle oblasti, podnebního pásma, prašnosti v ovzduší, stínivosti Bohužel dokážeme využít jen nepatrnou část. Energetický potenciál Slunce mnohonásobně převyšuje energetické nároky lidstva. Sluneční energie se považuje za nejčistší a nešetrnější způsob výroby elektřiny. Obr. 1.: Mapa intenzity sluneční energie dopadající na Zemi [22] Elektrickou energii můžeme získat: 1. přímou přeměnou: využívá fotovoltaický jev - při kterém se v určité látce působením světla uvolňují elektrony, 2. nepřímou přeměnou: využívá Seebeckův jev - získávání tepla pomocí slunečních sběračů, v ohnisku sběračů jsou umístěny termočlánky, které mění teplo v elektřinu. Solární panely jako zdroj tepla: - deskové: na povrchu kolektoru je absorpční deska (deskové jádro je natřeno černým chromem), vznikající teplo je za pomocí měděných trubiček předáváno do zásobníku teplé vody (dále jen TV), - trubicové: mají větší účinnost než deskové, jelikož absorpční plocha je válcová a výkon se nesnižuje kvůli malému úhlu dopadu slunečního záření, jako je tomu u plochých kolektorů. Systém se skládá ze dvou trubic, mezi nimiž je vakuum, které působí jako izolace a minimalizuje tepelné ztráty. V absorbéru (množství trubic vedle sebe) se mění sluneční energie na tepelnou. V panelech je speciální nemrznoucí směs. Trubice jsou natřeny selektivní barvou (typ černé barvy, která absorbuje lépe sluneční paprsky než obyčejná černá barva). Kapalina v trubici mění své skupenství. Vlivem tepla se mění na páru, která stoupá ke kondenzátoru. V kondenzátoru dochází k předávání tepelné energie mediu. Následně se pára ochladí a přemění se zpět na kapalinu. Ohřáté medium pak putuje pomocí čerpadla do bojlerů, kde ohřívá vodu. - teplovzdušné: záření ohřívá vzduch v kolektoru a po dosažení požadované teploty se teplý vzduch vhání pomoví ventilátoru do místnosti. - 17 -

Obr. 2. Vakuový trubicový kolektor [23] Obr. 3 Deskový kolektor [24] Pokud využíváme sluneční energii pro ohřev teplé vody, jedním z nedostatků je, že objem získávané energie je přímo závislá na počtu slunečních dní. Délka slunečního svitu se na území ČR v průměru pohybuje od 8 hodin v zimě až po 16 hodin v létě. Nejméně slunečního záření za rok je na severozápadě České republiky, naopak nejvíce slunečního záření lze naměřit na Jižní Moravě. Obr. 4.: Globální záření na území ČR [25] Při vyšší potřebě teplé vody v případě dlouhodobějšího nedostatku slunečního svitu je nutné kombinovat solární ohřev např. s některým z tradičních způsobů ohřevu, jako je např. klasický kotel na tuhá paliva nebo plyn. Solární kolektory jsou schopny pokrýt pouze 50-80 % roční spotřeby energie potřebné k výrobě teplé vody. Dalším velkým nedostatkem je potřebná plocha pro solární panely. U rodinných domů lze panely umístit na jinak nevyužitou plochu např. plochu střech, dále by to mohla být pole, ale vzhledem k rostoucí poptávce po stavebních místech si nemyslím, že je to nejvhodnější způsob využití pozemku. I přes veškeré výhody (šetrnosti k životnímu prostředí ) nejsem zastánce velké výstavby solárních panelů. A v zahradách rodinných domů je to bezpředmětné. Pokud jsou solární panely umístěné na střeše, mají kupodivu i jednu další podružnou vlastnost, která není příliš zmiňovaná. Solární panely snižují teplotu budovy [17]. Je zcela - 18 -

zřejmé, že ve srovnání s asfaltovou krytinou nedochází k tak výraznému ohřevu střechy. V místech kde jsou panely, může teplota klesnout až o 38 % a tím dochází k ochlazení stropu v místnosti o 3 %. Pokud nejsou panely přímo položeny na střeše, ale jsou mírně ve sklonu, dochází pod nimi zároveň i k cirkulaci vzduchu. Optimální sklon v ČR je 34º vzhledem k vodorovné rovině. Důležitým předpokladem pro získání co největší účinnosti je umístění panelů na plochy orientované na jih, popř. na jihozápad. Tímto směrem dopadá nejvíce slunečních paprsků. Můžeme také využít automatické natáčení panelů za Sluncem. Využíváme slunečního i difuzního záření (vzniká rozptylem přímého světla na oblacích, nečistotách v ovzduší a odrazem od terénu, jednoduše řečeno: když je slunce za mrakem) 1.3. Vítr Jedním z dalších možných řešení výroby elektřiny v domácnosti je využití síly větru. Velkou výhodou větrných elektráren je ta, že není závislá na slunečním svitu a ročním období. Vítr může foukat po celý den, na podzim i v zimě. Účinnost elektrárny však záleží na intenzitě větru. Vhodné umístění větrných elektráren je v místech s rychlostí větru minimálně 5 m/s [18]. Avšak průměrná celoroční rychlost větru dle Českého hydrometereologického ústavu v ČR ve výšce 10 m je 4 m/s. Síla větru v konkrétní oblasti je dána hodnotou větrného potenciálu. Tuto hodnotu můžeme najít v příslušných tabulkách a mapách větrných oblastí. Obr. 5.: Větrná mapa [26] Nejpříznivěji na tom jsou tedy samozřejmě horské oblasti a Českomoravská vrchovina. Pro získání přesné hodnoty v dané lokalitě je nutné měření, alespoň po dobu 2-3 měsíců. Avšak čím jsou větrné elektrárny umístěny ve vyšší nadmořské výšce, tím je samozřejmě jejich účinnost větší. - 19 -

Může tedy také sloužit jako doplňkový zdroj energie. Výhodná je i kombinace se solárními panely, kdy za slunečného počasí pracují solární panely a když je zamračeno, tak pracují větrné turbíny. Zvyšuje se tak spolehlivost v zásobování elektrickým proudem. Avšak nesmíme zapomenout na jednu nevýhodu. Oproti slunečním elektrárnám musíme počítat s nepatrnou hlučností, která je však u malých větrných elektráren pro rodinné domky, v porovnání s velkými stožáry, minimální. Stožáry pro získání co největší energie potřebují dostatečně otevřený prostor. Můžeme je umístit do zahrádky, na střechu i v hustěji zalidněných oblastech. Dle typu mohou dokonce fungovat od rychlosti větru 1-3 m/s. Ale čím větší rychlost tím větší výkon. Cena se pohybuje kolem 100tis. Kč. Typy větrných elektráren dle velikosti (instalované kapacity): - mikro: do cca 1 kw (především RD) - malé: do cca 15 kw - střední: do cca 100 kw - velké: 100 kw - MW Další dělení elektráren může být dle typu generátoru (pasivní, aktivní), dle osy otáčení (vodorovná, svislá), podle aerodynamického principu (vztlakové, odporové). Princip fungování větrné elektrárny: Na listy rotoru působí aerodynamické síly. Listy se speciálním profilem (podobný profilu křídel letadla - vztlak) se otáčí a rotační energie je přeměněna na energii mechanickou a prostřednictvím generátoru dále na elektrickou. Obr. 6.: Domácí větrné elektrárny 1 [27] Obr. 7.: Domácí větrné elektrárny 2 [28] 1.4. Biomasa Biomasa byla po několik tisíciletí primárním zdrojem energie, ale objev fosilních paliv ji zařadil na spodní místo. Avšak návrat k biomase může být částečným řešením snižování emisí skleníkových plynů. Ve střední Evropě má využívání biopaliv přijatelné podmínky. I přesto, že výroba elektřiny není tak účinná, jako je tomu u fosilních paliv. Biomasa je organického původu (živočišného i rostlinného) a má původ ve slunečním záření, proto může být zařazena mezi obnovitelné zdroje. Může mít nejrůznější podobu [19] : - zbytková biomasa z lesnictví: větve, pařezy, piliny, štěpky, hobliny, kůra, - 20 -

- zbytková biomasa ze zemědělství: obilná a řepková sláma, organické či rostlinné zbytky (obaly olejnatých semen), - energetické plodiny I. generace: řepka a palma olejná, pšenice, kukuřice, žitovec (výroba pelet), - energetické plodiny II. generace: topoly, vrby, energetický šťovík či proso. Obr. 8.: Dřevěné pelety [29] Obr. 9.: Dřevěné brikety [30] Energetické plodiny se pěstují převážně na půdě nevhodné pro pěstování potravinářských rostlin. Tyto rostliny mají vysoký energetický potenciál. Energii z biomasy lze získat chemickými, popř. bio-chemickými procesy, výlučně tím nejjednodušším způsobem je spalování. Při spalování biomasy je základním kritériem výhřevnost paliva. Udává se v MJ/m 3. Jde však opět jen o teoretickou hodnotu, protože je ovlivněna různými faktory, např. vlhkostí a také dle místa zdroje čerpání paliva. S rostoucím obsahem vody se výhřevnost snižuje, protože voda má velké výparné teplo (teplo potřebné pro přeměnu vody ve vodní páru). Rozlišujeme paliva tuhá, plynná a kapalná. Nejběžnějším tuhým biopalivem je dřevo. Má srovnatelnou výhřevnost s hnědým uhlím. Optimální vlhkost pro spalování dřeva je cca 20 % (lze toho dosáhnout i běžným sušeními po dobu cca 2let). Dnes však získávají větší popularitu dřevěné brikety či pelety. Lisované dřevěné piliny mají velmi nízkou vlhkost, a tudíž vysokou výhřevnost, která je vyšší než u běžného palivového dřeva. V domácnostech lze také využít dřevěné brikety, rostlinné či dřevěné pelety a štěpku, které jsou ve srovnání s klasickým zemním plynem a uhlím levnější. Při hoření biomasy dochází k velkým energetickým ztrátám a účinnost spalování není velká (pouhých 25-35 %). Proto se doporučuje při výrobě elektřiny využívat i vznikající teplo (kogenerace). Další nevýhodou je závislost na ročním období, jelikož pěstování obilnin a dalších surovin potřebují ke svému růstu teplé a slunečné počasí. Obr. 10.: Balík slámy [31] - 21 -

Nevýhodou pelet jsou i nároky na spalovací technologii. Speciální kotle mají pořizovací cenu kolem 50-150 tis. Kč. Ale přikládání, regulace, odvod spalin a popela může být plně automatizované. Na kotel vybavený peletovým hořákem může navazovat zásobník o standardní velikosti až 1 000 litrů. Zásoba pak vystačí na celou topnou sezónu. Často bývá jako zásobník paliva použita část kotelny. Běžným zařízením pro spalování biomasy jsou krby. Existují ale také interiérová kamna (jejich účinnost může dosahovat až 80 %) a vzniklé teplo v obytné místnosti v kombinaci s vodním výměníkem využijeme k přenosu tepla i do radiátorů či podlahového topení. Doplňování zásobníků může být také pohodlné, pomocí pojízdných cisteren přímo do zásobníků. Odpadá tak potřeba lopaty a pracovní síly. U dokonalejších typů popel nejprve dokonale dohoří, pak je zhutněn a dopraven do externí nádoby. Tu stačí vyčistit jen několikrát do roka. Přednosti použití dřevěných paliv: - šetrnost k životnímu prostředí, - vysoká výhřevnost, - nízký obsah popelovin, - nízký obsah vody, - u pelet možnost automatizace procesu spalování a komfort (srovnatelný s plynovým vytápěním). 1.5. Tepelná čerpadla Technologie patřící mezi alternativní neboli obnovitelné zdroje energie. Využívá okolní prostředí zemi, vodu, vzduch k získávání tepla a následnému ohřevu potřebné látky, ať už se jedná o vodu v bazéně, vody v otopném systému nebo ohřev pitné vody v domácnostech. Toto zařízení je schopné relativně nízkou teplotu prostředí přečerpat na vyšší teplotu. I přes velké počáteční investice, které se pohybují okolo 200-400 tis. Kč, dle typu čerpadla, jeho návratnost je velká. Vhodným ukazatelem je i průměrný topný faktor (COP, Coefficient of performance). Který číselně vyjadřuje poměr mezi množstvím vyrobené energie a množstvím energie, které je zapotřebí pro provoz (pohon kompresoru). Jde o lineární závislost, tzn. čím vyšší hodnota, tím je i vyšší účinnost čerpadla. Obvykle se topný faktor pohybuje v rozmezí 2-7. Ve skutečnosti však účinnost je o něco málo nižší než udává výrobce, jde totiž jen o teoretickou hodnotu, která závisí na mnoha okolnostech, jako jsou: vstupní a výstupní teplota, typ kompresoru atd. Čím nižší je výstupní teplota, tím vyšší je topný faktor. Ideálním řešením je pro podlahové topení, u kterého nám postačí vytápět na teplotu 35 C. Existuje doporučení instalovat výkon tepelného čerpadla (dále jen TČ) na 50-70 % tepelných ztrát objektu (pracuje-li na jmenovitý výkon delší dobu, zkracuje se tedy doba návratnosti). Zbytek ztrát je při nedostatečném množství energie (jedná se o řádově několik dní topné sezóny) pokryt doplňkovým zdrojem tepla, nejčastěji elektrokotlem. 1.5.1. Typy tepelných čerpadel: - voda/voda, - vzduch/voda, - země/voda, - vzduch/vzduch. - 22 -

Voda/Voda Patří mezi nejúčinnější topné systémy, ale v ČR se realizují méně. Jsou náročnější na hydrogeologické podmínky (vliv Fe...). Lze využít povrchovou vodu (ne však toky život ve vodě), pokud máme např. vlastní rybník, ale jsou zde větší nároky na filtraci a čištění. Nebo můžeme využít stálé zásobování podzemní vodou. Musí být však ověřená dlouhodobým měřením. Pokud teplo odebíráme podzemní vodě, její teplota se pohybuje v rozmezí 7-13 C. Vodu ochladíme o 2-4 C a opět ji musíme vrátit zpět do země. K této technologii jsou zapotřebí tedy dva vrty (studny). Primární vrt, ze kterého čerpáme vodu a sekundární vrt do kterého vodu přivádíme zpět. Kvůli možnému vzájemnému ovlivnění teploty vody ve vrtech se doporučuje vzdálenost mezi vrty cca 15 m. Vzduch/Voda Využívá energii uloženou ve vzduchu kolem nás. Je to tedy energie prostředí, odpadní vzduch nebo vnitřní vzduch o vysoké teplotě (např. v předávacích stanicích se špatnou tepelnou izolací - TI rozvodů). Pro tyto TČ jsou v České republice velice příznivé klimatické podmínky, vzhledem k průměrné venkovní teplotě v otopné sezoně (-3 C). Tyto čerpadla jsou účinné i při teplotách -25 C. Výhodou je, že konstrukční práce jsou zanedbatelné, instalace je rychlá a nehrozí nám zamrznutí externích jednotek, protože je čerpadlo umístěno uvnitř objektu. Průměrný výkon je shodný jako u TČ země/voda. V zimním období se topný faktor zmenšuje (je závislý na počasí), ale i tak má možný celoroční provoz. Nenarušuje teplotní rovnováhu okolí, protože teplo odebrané ze vzduchu je opět vráceno zpět tepelnými ztrátami objektu. Další nevýhodou je požadavek na pravidelnou údržbu a vyšší náklady na servis. Země/Voda Získává energii ze zemské kůry. Tento typ čerpadla se dá využívat i k chlazení (tzv. reverzibilní chod). Horniny slouží jako akumulátor tepelné energie, která je přes zimu pomocí TČ vybíjena a během léta dochází k regeneraci (dobíjení). Výhodou je i nečerpání podzemní vody. V potrubí kolektoru koluje nemrznoucí teplonosná látka. Teplo odebíráme pomocí zemního konektoru: - hlubinný vrt: v hloubce 50-150 m (v ČR v případě vhodných podmínek hloubka vrtu do 130 m) což je technicky a tím i finančně náročnější. Odběr tepla pomocí vrtu je ale výhodnější, protože vrt je během roku teplotně stabilnější Má menší zábor pozemku než u plošného kolektoru, ale pozemek musí být dostupný pro vrtnou techniku. Průměr vrtu je cca 145-220 mm, minimální doporučená vzdálenost mezi vrty je 5 m. Dle typu podloží a druhu půdy (různý měrný výkon jímání) se zřizuje jedna nebo i více sond. Do vrtu jsou zapuštěny polyetylénové trubky (PE) tvaru U tzv. kolektory. Při montáži je vrt po celé délce vyplněn injektážní směsí (bentonit). V kolektoru nuceně cirkuluje ekologická nemrznoucí směs na bázi technického líhu o střední teplotě okolo 0 C. Podmínkou je, že se nesmí dostat do kontaktu s horninou. Kolektor musí být hermeticky uzavřen. Tato směs odnímá horninám nízkopotenciální tepelnou energii o teplotě 2-10 C a předává ji přes výměník (výparník) chladivu. Důležité jsou nároky na vysokou kvalitu provedení práce. V případě ztráty hermetičnosti PE trubky, by se musel vrt opakovat (kolektor totiž nelze vytáhnout a dodatečně opravit). Pro souměrné uspořádání potrubí ve vrtu se postupně instalují vymezovací díly s rozestupem 2 m. - velkoplošného horizontálního kolektoru: umístěného asi 1,2-1,5 m pod povrchem země, v této hloubce je zemina dostatečně teplá pro provoz TČ (musí být dosažena nezámrzná hloubka). Při nedodržení základních parametrů kolektorů, jako je správná hloubka a velikost může mít vliv na vegetaci na povrchu. Zdrojem této energie v horninách je sluneční záření dopadající na zemský povrch, teplo pocházející ze srážek - 23 -

a teplo přestupem ze vzduchu. Zemní konektory však potřebují přibližně 2x-3x větší plochu než jakou mají zajišťovat vytápěním. Tato plocha dále závisí na vlastnostech půdy a měrném výkonu jímání. Pokud půda obsahuje více vody a minerálů má větší akumulační schopnost a tím i tepelnou vodivost. Variabilita položení trubek je však velká. Rozteč trubek by se měla pohybovat od 0,5-1 m a délka potrubí v jedné větvi by neměla překročit 100-120 m. Pro minimalizování zemních prací je vhodné použít zemní rýhovač. Obr. 11.: Plošný kolektor [32] - kombinace plošného a hlubinného konektoru 1.5.2. Princip tepelného čerpadla: Nejčastěji se využívá kompresorové (především spirálové) tepelné čerpadlo. Kompresor umožňuje přeměnu nízkopotenciální tepelné energie na energii, kterou můžeme využít v domácnostech. Základem je obrácený Carnotův cyklus. Obr. 12.: Princip TČ [33] TČ se skládá z: 1. kondenzátor 2. tryska 3. výparník 4. kompresor Nejčastěji používanou oběžnou kapalinou je chladivo (přírodní čpavek, voda, uhlovodíky, oxid uhličitý; syntetická - HFC). Důležitým faktorem je hodnota ODP (potenciál poškozování ozonové vrstvy) a GWP (potenciál globálního oteplování), která musí být co nejmenší. V případě ODP nulová. V průběhu cyklu se mění skupenství pracovního média. - 24 -

- V kompresoru je chladivo v plynném stavu stlačeno (komprese) a tím se zvýší jeho skupenské teplo (vlivem vyššího tlaku se zvýší i teplota), které pak následně odevzdá v kondenzátoru. Častým typem používaného kompresoru je spirálový (SCROLL). Dále může být pístový nebo rotační. - Snížením vnitřní energie (předání tepelné energie do otopného systému objektu) dojde k poklesu teploty plynu. Chladivo zkondenzuje (= zkapalnění pára se v důsledku snížení teploty přemění na kapalinu) a přes expanzní trysku (prudké zvětšení objemu a silné ochlazení) se dostane do výparníku (výměníku). - Zde přijme skupenské teplo (nižší teplota i tlak než jaké jsou po stlačení v kompresoru). Teplo je dodáno z okolí pomocí kolektorů. Ohřívačem je okolní zemina (hornina). Změní se skupenství chladiva z kapaliny na plyn (= vypařování, výparné teplo teplo, které musíme kapalině dodat, chceme-li ji přeměnit v páru téže teploty). - Poté chladivo pokračuje opět do elektrického kompresoru. Cyklus se neustále opakuje (jde o vratný kruhový děj chladivo projde řadou změn, ale nakonec se vrátí do původního stavu). Pro využití tepelného čerpadla je možné použít tzv. tepelnou centrálu. Řešení vyniká minimálními tepelnými ztrátami a zabírá v domě málo místa. Centrála obsahuje řídící elektronickou jednotku, která řídí topný systém domu, přípravu teplé vody a chod tepelného čerpadla současně. Použijeme-li víceokruhový systém, tyto systémy pracují s výměníkem tepla a okruhy jsou na sobě nezávislé. První okruh rozvádí ohřátou teplonosnou kapalinu od kolektorů (zemních) do výměníku tepla. Druhý přebírá teplo z výměníku a vede jej do místa spotřeby (zásobník TV). Nevýhodou je horší účinnost v důsledku ztrát ve výměníku tepla, vyšší pořizovací náklady a složitost. Prvky centrály: 1. Zásobník TV - uchovává ohřátou vodu pro použití v době, kdy není dostatečný přísun energie z tepelného čerpadla 2. Regulační systém - zajišťuje, aby se teplo přenášelo do zásobníku. Dále spíná doplňkový zdroj v době, kdy poklesne teplota zásobníku pod nastavenou hodnotu. 3. Oběhová čerpadla 4. Spojovací potrubní ventily 5. Expanzní nádoba - v uzavřených systémech z důvodu změny objemu kapaliny při ohřevu, umísťují se na přívodu studené vody (u pitné vody), nebo do vratné větvě vody (u kolektorů), zamezí únikům vody z pojistných armatur 6. Výměníky tepla nutné pro oddělení soustav, ústřední vytápění, solární okruh, tepelné čerpadlo 7. Teploměr měřič teploty 8. Manometr měřič tlaku 9. Průtokoměr 10. Pojišťovací, uzavírací a odvzdušňovací ventily 11. Zpětná klapka - 25 -

1.5.3. Provozní způsoby tepelného čerpadla: a) Monovalentní TČ je v objektu jediným vytápěcím zařízením b) Alternativně bivalentní TČ pokrývá potřebu tepla do určité, předem stanovené teploty venkovního vzduchu, poté se čerpadlo vypne a produkci tepla přebírá jiný tepelný zdroj c) Paralelně bivalentní a monoenergetický od určité nízké venkovní teploty pracuje souběžně TČ i další zdroj d) Částečně paralelně bivalentní od určité nízké venkovní teploty pracuje souběžně TČ i další zdroj, při ještě nižší teplotě pak pracuje pouze druhý zdroj Obr. 13.: Monovalentní [34] Obr. 14.: Alternativně bivalentní [34] Obr. 15.: Paralelně bivalentní [34] Obr. 16.: Částečně paralelně bivalentní [34] - 26 -

2. Vytápění Jedním z důležitých faktorů pro energeticky nenáročné vytápění budovy je její stavební řešení. Dalším předpokladem je vhodně zvolený zdroj vytápění. V současnosti je obvykle hlavním zdrojem energie pro vytápění rodinných domů zemní plyn nebo elektřina. Nejčastěji se používá závěsný plynový kotel nebo elektrokotel, často doplněný krbem či kamny na dřevo. S rostoucími cenami za elektřinu a teplo se stále častěji hledá jiná levnější alternativa. Obr. 17.: Krbová kamna [35] Úplně nejlepším řešením by byla kombinace všech dostupných zdrojů energie větru, slunce, biomasy, tep. čerpadla. Vhodné jsou např. i pasivní systémy využití solárního záření. Kdy k provozu nepotřebujeme žádné další zařízení. Teplo získáváme ze slunečního záření, které dopadá do interiéru okny. Nutné je však zajištění efektivní cirkulace vzduchu z osluněných místností do ostatních částí domu. Pro největší efektivitu musíme klást také důraz i na správné zapojení jednotlivých komponent. Pokud celkový systém nebude nastaven správně, jednotlivé kvalitní komponenty nebudou pracovat, tak jak nám zaručil výrobce a slibovaných úspor nemusí být dosaženo. Pro rodinný dům by bylo vhodné vybrat využití tepelného čerpadla doplněného o solární systém pro vytápění a ohřev vody, popřípadě chlazení (při horkých letních dnech). Tyto dva systémy se vhodně doplňují. Během topné sezóny objekt vytápí tepelné čerpadlo, které zároveň ohřívá vodu za přispění solárního systému. Mimo topnou sezónu pak ohřívá vodu většinou solární systém. Výsledkem je úspora elektrické energie, ale především snížení provozních hodin tepelného čerpadla během roku. Tím se také významně prodlužuje životnost tepelného čerpadla. Přes léto může být čerpadlo využito také pro klimatizaci. Přebytečné teplo z objektu je ukládáno pomocí vrtů do hornin. Tím dochází k rychlé teplotní regeneraci vrtů a zlepšení topného faktoru tepelného čerpadla. Avšak především s ohledem na výši nákladů na pořízení a prodloužení doby návratnosti investice (a další nevýhody) je vhodné zvolit pouze jeden typ obnovitelného zdroje s případným doplněním, např. tep. čerpadlo a elektrokotel. Pokud však využijeme dotace, není co řešit. Bezpočet firem nám v dnešní době nabízí kompaktní jednotky, které mohou zajišťovat současné vytápění objektu, dále také připravovat teplou vodu a vzhledem ke svým rozměrům nezabírají příliš místa. Mohou se tedy umístit nejen do samostatné kotelny, ale i do koupelen, šaten nebo i do kuchyňské linky. - 27 -

Takto řešený způsob vytápění se hodí také do tzv. pasivních domů. Tedy do nízkoenergetických domů, ve kterých roční potřeba energie nestoupne nad 15 kw/m 2. Vhodné je i využití rekuperace zpětné získávání tepla, které nám možnosti levnějšího vytápění ještě více usnadní. Celý systém vytápění můžeme rozdělit na dvě části: - otopná soustava, - zdroj tepla. 2.1. Tepelná pohoda Hlavním účelem vytápění je především tepelná pohoda člověka. Je to pocit, kdy se člověk v daném prostředí cítí nejlépe, nepociťuje nežádoucí chlad ani nežádoucí teplo. Jde o subjektivní pocit, a proto hranice nelze přesně vymezit. Faktory ovlivňující tepelnou pohodu můžeme rozdělit do dvou skupin: - objektivní: hodnoty, které lze měřit: teplota, vlhkost, rychlost proudění vzduchu, teplota okolních stěn a předmětů (radiační teplota) - subjektivní: úroveň aktivity (jídlo, pití), úroveň aklimace a aklimatizace, oblečení, tělesná postava a podkožní tuk, věk a pohlaví Teplota vzduchu ovlivňuje potřebu tepla na vytápění. Samozřejmě čím nižší je požadovaná vnitřní teplota, tím je nižší energetická náročnost objektu. Vnitřní teplota vzduchu odpovídá výpočtové teplotě, tzn. globeteplotě. Globeteplota je výsledná teplota, kterou člověk pociťuje. Zahrnuje vliv teploty vzduchu a současně teplotu okolních ploch - při klidném vzduchu. Jinak se počítá s operativní teplotou, která zohledňuje i rychlost proudění vzduchu. Zvýšené proudění vzduchu především v pobytových místnostech je však pro tepelnou pohodu nežádoucí. Pokud mají okolní plochy vyšší teplotu (sálavé plochy), můžeme snížit teplotu v místnosti až o 2-3 ºC. A tepelná pohoda bude zachována. Doporučená teplota v místnostech: obytné místnosti 18-22ºC kuchyně 20 ºC koupelna 24 ºC WC 16 ºC chodba, schodiště 10-15 ºC 2.2. Topné období V ČR je průměrná délka otopného období 242 dní [20]. Liší se nejen kvůli různému rozdílu teplot venkovního a vnitřního prostředí v průběhu let, ale i dle typu domu. V dobře izolovaných domech je otopné období samozřejmě kratší. Začátek topné sezóny se stanovuje ode dne, kdy průměrná venkovní teplota po tři dny po sobě nepřekročí 13 ºC. Jako výpočtovou venkovní teplotu dosazujeme -12ºC, -15ºC, -18ºC, dle nadmořské výšky dané oblasti. 2.3. Vytápěcí systémy - místní (lokální): v každé místnosti je samostatné topidlo, což nám umožňuje vytápět místnosti na různé teploty o konvektivní (konvekce = proudění) ohřívají okolní vzduch a způsobují jeho pohyb, klasickými konvekčními tělesy jsou radiátory o sálavá (radiace = sálání) teplo přenáší sáláním (podlahové topení) nebo infračerveným zářením a ohřívá okolní plochy - ústřední (centrální): zdroj je umístěn v suterénu nebo v koupelně, - 28 -

o klasické nejčastější teplonosnou látkou je voda s teplotním spádem 90/70 a střední teplotou 80 ºC, o nízkoteplotní podlahové, stěnové nebo stropní topení, kde není zapotřebí vysoké teploty, zabudováním v podlaze nebo ve stěně nezabírají tolik místa jako radiátory, oběh pracovní látky zabezpečuje oběhové čerpadlo, o teplovzdušné ohřátý vzduch se dopravuje do místnosti pomocí vzduchotechnických potrubí, může se využívat i rekuperačních jednotek. 2.4. Výhody velkoplošného vytápění: - dobré rozložení teplot ve vertikálním i horizontálním směru: na rozdíl od konvekčních těles, kde teplý vzduch stoupá nahoru, tam se ochlazuje a studený zase klesá k podlaze, - možnost využití vody s nižší teplotou získané např. z TČ (kolektory nejsou schopné připravit vodu o vysoké teplotě u radiátorů je zapotřebí teplota daleko vyšší 90/70, proto jsou vhodné pro tento typ otopné soustavy právě obnovitelné zdroje), teplota povrchu nesmí přesáhnout 35 ºC (teplota přívodní vody do 50 ºC), - nízký objem vody v systému, - nízké náklady, - ušetření prostoru: vhodnější použití místo litinových radiátorů, - hygieničtější provoz: nevyvolává víření prachu a bakterií (vhodné pro alergiky), - vysoká variabilita regulace, - možnost využití pro chlazení (podle potřeby je do systému přiváděna studená nebo teplá voda). Obr. 18.: Srovnání podlahového a radiátorového topení [36] 2.4.1. Podlahové vytápění Rozlišujeme tři základní typy soustav podlahového vytápění s trubkami: A) uvnitř roznášecí vrstvy: nejběžnější, mokrá technologie provádění, B) pod roznášecí vrstvou, C) ve vyrovnávací vrstvě: na které je položena roznášecí vrstva s dvojitě oddělující vrstvou. - 29 -

Další rozdělení teplovodního vytápění [9] : - použitý materiál trubek: nejčastěji jsou to PE-X (síťovaný polyetylen), PB (polybuten), PP-R (polypropylen), vícevrstvé, měděné, - způsob montáže: o mokrý proces trubky jsou zalité cementovou nebo anhydritovou vrstvou, o suchý proces trubky uloženy do kovových roštů, desek z tvrdé TI, - upevnění potrubí pomocí: o systémová deska, o kari síť, o lišty, o fixační spony, o kapilární rohože, - pokládka trubních rozvodů: zhuštění v okrajové zóně (max. 1 m od vnější zdi) způsobuje vyšší povrchovou teplotu o meandr jednodušší, ale teplota podlahy ve směru proudění klesá, o plošná spirála pravidelně se střídá přívodní a vratné potrubí, teplota je tedy stejná v celé místnosti. Obr. 19.: Podlahové vytápění [37] V podlahových soustavách se obvykle používají vnější průměry trubek 16-20 mm. Rozteč trubek se dle potřeby může pohybovat v rozmezí 50-375 mm. V okrajových zónách (pod okny) se tedy může zvýšit hustota trubek. Velmi důležitým prvkem každého velkoplošného vytápění je rozdělovací stanice, na kterou jsou napojeny jednotlivé topné okruhy. Skládá se z rozdělovače a sběrače umístěných nad sebou. Musí být v každém podlaží, nejlépe uprostřed domu (např. na chodbě). Součástí rozdělovací stanice jsou většinou i uzavírací a regulační prvky (odvzdušňovací, plnící, vypouštěcí). Nesmíme také zapomenout na dilatační celky a obvodovou dilatační spáru. Před dokončením podlah se provádí zkouška těsnosti nebo tlaková zkouška. Potrubí prostupující zdmi nebo procházející dilatací musí být uloženo v chráničce. 2.4.2. Stěnové vytápění Obdobné principem činnosti a provozními podmínkami jako u podlahového vytápění (převládá sálavý přenos tepla). Mezi další výhody patří: - minimalizace vlhkosti stěn a tím odstranění plísní a mikroorganismů, což nám, - sníží riziko vzniku alergií v obývacích prostorech, - 30 -

- registry nejsou osazeny v masivní konstrukci (ještě rychlejší reakce na regulaci a kratší doba vyhřátí místnosti). Technologický proces může být mokrý nebo suchý dle umístění topných registrů [12] : - zabudované pod omítkou (VC,VS, V, C, speciální) pomocí výztuže (rabicové pletivo), registry jsou v deskách s hliníkovými lamelami nebo v lamelových hliníkových plochách, - v prefabrikovaných sádrovláknitých deskách, které se upevňují pomocí konstrukce (dřevěná, kovová, sádrokartonová). Obr. 20.: Stěnové vytápění [38] Tyto systémy se především instalují na vnitřní stranu ochlazované vnější stěny, na vnitřní stěny jen výjimečně (jen v případě nedostatečného výkonu již instalovaných systémů). Oběh teplonosné látky musí zabezpečovat oběhové čerpadlo zabudovaného do rozvodního potrubí. Vytápěcí soustava je obvykle dvoutrubková s rozvodem napojeným na rozdělovač a sběrač. Svislá potrubí mohou být např. zasekaná do stavební konstrukce. Z nich jsou napojena na vytápěcí tělesa na podlažích. Dále musí být zajištěno odvzdušnění vytápěcí soustavy (pomocí odvzdušňovacího ventilu). Velkou nevýhodou je však skutečnost, že tyto plochy pak nesmí být zakryty nábytkem nebo jiným vybavením pokoje. Především proto, aby se zajistila cirkulace vzduchu a tím i možnost vytápění v místnosti. Proto jsou nevhodné do menších obytných prostor a bytů. Na druhou stranu toto vytápění můžeme tedy využít jako okrasný prvek. Za určitý příplatek a při zvolení infrapanelového vytápění (infračervené sálavé, zdrojem je elektrická energie) si z topení můžeme udělat dekoraci. Obr. 21.: Topný obraz [39] - 31 -

3. Tepelné ztráty Potřeba tepla na vytápění místnosti (celého objektu) je totožná s celkovou tepelnou ztrátou místnosti (objektu rodinného domu). Jedna z důležitých hodnot, která určuje celkovou spotřebu energie na vytápění domu, jsou tepelné ztráty. U pasivních domů sice předpokládáme minimální únik tepla, ale u zbylých rodinných domů nejsou tepelné ztráty zanedbatelné. Tuto hodnotu je nutné zjistit před dimenzováním otopného systému a volby vhodného zdroje tepla (funkčnost, emise topidla). Stanovení optimálního výkonu zdroje může ušetřit investiční i provozní náklady. Zdroje tepelných úniků, odhalení vady (možný vznik plísní, trhlin) a zkontrolování kvality provedení stavebních prací u stávajících staveb i novostaveb můžeme provést pomocí tzv. termosnímků budovy. Termovizní kamerou se snímají povrchové teploty objektu a konstrukce. Na barevném snímku nám pak červená barva zobrazuje hlavní únik tepla. Obr. 22.: Termovizní snímek RD [40] Největší tep. ztráty nám obvykle vznikají: - prostupem stavebními prvky: střechou, stěnou, stropem, okny a dveřmi, podlahou, nevytápěnými prostory (s touto možností v místech, kde je zabudované podlahové a stěnové vytápění, nepočítáme, bereme v úvahu pouze korigovanou tepelnou ztrátu) - větráním: přirozené, nucené Místa, kde dochází k úniku tepla z vytápěného prostoru, nazýváme tepelné mosty. Druhy tep. mostů [21] : - systémové - jsou zahrnuty do součinitele prostupu tepla konstrukce, opakují se, - nahodilé - lineární, bodové, - tepelné vazby - zvýšený tepelný tok, - stavební - napojení konstrukcí, - geometrické - změny konstrukce, - systematické - pravidelně se opakující, - konvektivní - prouděním skrz izolaci. 3.1. Součinitel prostupu tepla Hodnotu součinitele prostupu tepla U musíme znát pro výpočet tepelných ztrát. Udává množství tepla, které projde plochou 1 m 2 stavební konstrukce při rozdílu teplot prostředí před a za konstrukcí 1 K. Jednotkou je W/m 2 *K -1. Skládá se z přestupu, proudění a přestupu. Musí mít takovou hodnotu, aby splňoval podmínku U U N. Kde U N je požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla dle platných norem [5]. Splnění této podmínky pro doporučenou - 32 -

hodnotu U N je vhodné pro energeticky úsporné budovy. Požadovaná a doporučená hodnota U N je závazná pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou t i = 20 C. Tepelný odpor vyjadřuje tepelně izolační schopnost materiálu, vychází z hodnot součinitele tepelné vodivosti, který udává schopnost materiálu vést teplo. Pro každý stavební materiál je tato hodnota přesně dána. Odpor při přestupu tepla je rozdílný dle směru tepelného toku (nahoru, vodorovně, dolů). α i α e R i R e R t d λ součinitel přestupu tepla na vnitřní straně součinitel přestupu tepla na vnější straně odpor při přestupu tepla na vnitřní straně odpor při přestupu tepla na vnější straně odpor konstrukce při prostupu tepla tloušťka vrstvy v konstrukci součinitel tepelné vodivosti Způsob výpočtu tepelných ztrát: a) předběžný pro celý objekt tzv. obálkovou metodou b) přesný pro každou místnost zvlášť 3.2. Předběžný výpočet tepelných ztrát Obálku budovy vytváří hranice vytápěného prostoru a exteriéru (obvodové stěny, výplně otvorů, střecha, podlaha na zemině). Celková předběžná ztráta budovy se skládá ze ztráty prostupem (se zahrnutím tepelných vazeb) a ze ztráty větráním: Q i = Q ti + Q vi Ztráta prostupem: U součinitel prostupu tepla [W*m 2 *K -1 ] A plocha [m 2 ] H měrná ztráta prostupem [W*K -1 ] t i teplota interiéru (18-19 ºC) teplota exteriéru (-12ºC, -15ºC, -18ºC) t ei Ztráta větráním: V i = (n/3600) * V a V a = 0.8 * V b V i objemový tok n číslo výměny vzduchu, obvykle 0,5 V b objem budovy - 33 -

3.3. Přesný výpočet tepelných ztrát Přesný výpočet je potřeba především pro návrh otopných těles a návrh zdroje tepla. V tomto případě je nutné si vypočítat tepelné ztráty pro každou místnost zvlášť. Přesnou tepelnou ztrátu objektu zjistíme součtem těchto hodnot. Opět se skládá ze ztráty prostupem (se zahrnutím tepelných vazeb) a ze ztráty větráním: Q i = Q ti + Q vi Ztráta prostupem se však skládá z několika částí: H T,ie měrná tepelná ztráta z vytápěného prostoru do venkovního prostředí [W*K -1 ] H T,uie měrná tepelná ztráta do nevytápěného prostoru (ven přes nevytápěný prostor) [W*K -1 ] H T,ig měrná tepelná ztráta do zeminy [W*K -1 ] H T,ij měrná tepelná ztráta do/z vytápěného prostoru s odlišnou teplotou [W*K -1 ] t i teplota interiéru (18-19 ºC) teplota exteriéru (-12ºC, -15ºC, -18ºC) t e Řešení výpočtu můžeme provést ručním výpočet, což bývá dosti zdlouhavé, nebo můžeme využít technické podpory. Např. program Teplo (Svoboda Software) pro jednotlivé konstrukce včetně jejich posouzení, nebo program RauCAD (od firmy RauCAD) pro celou budovu. 4. Příprava teplé vody Další velká spotřeba energie v domech zahrnuje ohřev pitné vody. Minimální spotřeba teplé vody na den pro jednoho člověka je 40-50 l. Požadovaná teplota horké vody v místě odběru je 50-55 ºC. Teplota studené vody je 10 ºC. Definice teplé vody (TV) dle normy [2] : Ohřátá pitná voda vhodná pro trvalé používání člověkem a domácími zvířaty; je v souladu s předpisy vycházejícími ze Směrnice ECC; je určena k mytí, koupání, praní, umývání a k úklidu; při poruše dodávky studené vody se může použít pro vaření, mytí a pro hygienické účely. Podle potřeby odběru vody volíme: - průtokový ohřívač: pro příležitostný nárazový odběr, plynový hořák se zažehne při poklesu tlaku ve vodě, který nastane otevřením koncové baterie - boiler (zásobník teplé vody): pro větší a častější odběr Ve většině případů se jako zdroj energie využívá stejný typ jako pro vytápění. Časté je tedy využití elektřiny a plynu. Mimo tyto klasické zdroje se tak jako pro vytápění využívají i zde obnovitelné zdroje. Zdroj teplé vody je vhodné umísťovat co nejblíže místu spotřeby. Při delší vzdálenosti ohřívače (více jak 4 m) vznikají zbytečné tepelné ztráty. Raději volíme místní ohřívání než ohřívání ústřední. 4.1. Stanovení potřeby tepla na přípravu TV Pro stanovení velikosti ohřívače a zásobníku teplé vody se provádí na základě určení potřeby TV. Tu určíme pomocí předpokládaného počtu osob v daném domě, dále podle potřeby na mytí nádobí a úklid. - 34 -

4.2. Příprava bazénové vody Pro ohřev bazénové vody můžeme využít slunečních paprsků nebo tepelná čerpadla. Tepelné čerpadlo je spouštěno na základě teploty vody v bazénu nebo pomocí automatiky bazénové technologie. Požadavky na teplotu vody jsou nízké. V plaveckém bazénu by se teplota měla pohybovat okolo 24-28 ºC, vždy o 1-2 ºC vyšší než teplota okolního vzduchu. 5. Energetická náročnost budov Budovu hodnotíme především z hlediska celkového množství dodané energie do objektu potřebné na vytápění, ohřev vody, elektrická energie, osvětlení, provoz oběhových čerpadel, ventilátorů chlazení Štítek slouží pouze k vyjádření tepelně technické kvality ochlazovaných konstrukcí budovy. Grafické vyjádření vypadá podobně jako u elektrických spotřebičů. Obr. 23.: Energetický průkaz a štítek [41] Energetická náročnost budovy se dělí na 7 kategorií: - A Mimořádně úsporná - B Úsporná - C Vyhovující - D Nevyhovující - E Nehospodárná - F Velmi nehospodárná - G Mimořádně nehospodárná Vyhovující jsou pouze kategorie A až C, kde A jsou pasivní domy, B jsou nízkoenergetické domy. - 35 -