ČSN : 4: 2002) ČSN EN

Transkript

1 Převážně sálavé otopné plochy - úvod Mezi převážně sálavé plochy řadíme i tepelně aktivované stavební konstrukce se zabudovanými teplovodními rozvody nebo elektrickými topnými kabely (rohožemi, fóliemi). Podle umístění topných prvků dělíme tento způsob vytápění na Podlahový Stěnový Stropní V nové výstavbě se setkáváme s nízkoenergetickými a někdy i pasivními domy. Výrazně se snižuje jejich tepelná ztráta prostupem a tím i potřeba tepla na vytápění. Snižuje se tak požadavek na teplotu otopné vody. Právě velkoplošné vytápěcí plochy pracují s nižší teplotou topné vody než je tomu u systémů s otopnými tělesy. Způsob jejich využití narůstá s instalací nízkoteplotních zdrojů tepla, mezi které zařadíme kondenzační kotle, tepelná čerpadla či podporu vytápění aktivní solární technikou. velkoplošných převážně sálavých topných systémů dojde tepelnou aktivací stavební konstrukce ke zvýšení její povrchové teploty. To umožňuje vytápět prostor na nižší teplotu vzduchu, při zachování stejného pocitu tepelné pohody. Snížení teploty vzduchu přináší úsporu energie na vytápění. Tyto otopné plochy mohou být instalovány jako Hlavní otopná plocha Kombinace s otopnými tělesy Doplňkové Podle použitého systému a způsobu jeho zabudování mohou být provozovány jako systémy kumulační Poloakumulační Přímotopné systému akumulačních je vhodná regulace dle venkovní teploty, bez/s vazbou na vnitřní teplotu. teplovodních systémů se řízení výkonu podlahového vytápění provádí změnou teplot otopné vody, elektrické systémy se řídí časem provozu. Podlahové vytápění (převážně sálavá otopná plocha) Podlahové (i stěnové vytápění) patří mezi nízkoteplotní systémy. Základní rozdělení - teplovodní, elektrické. České technické normy pro podlahové vytápění ČSN EN : Podlahové vytápění Soustavy a komponenty - Část1: Definice a značky (1997) ČSN EN : Podlahové vytápění Soustavy a komponenty Část 2: Výpočet tepelného výkonu (1998) nahrazena ČSN EN Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladící soustavy Část 2: Podlahové vytápění: Průkazné postupy pro stanovení tepelného výkonu výpočtovými a experimentálními metodami (červen 2009) ČSN EN Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladící soustavy Část 3: Projektování (zatím nezavedena) ČSN : Podlahové vytápění Soustavy a komponenty Část 4: Montáž (červenec 2002) ČSN EN Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladící soustavy Část 5: Otopné a chladící plochy zabudované v podlahách, stropech a stěnách Stanovení tepelného výkonu (červenec 2009)

2 Typy soustav dle ČSN EN 1264 T Podlahová krytina s u D Cementová, anhydritová mazanina, asfaltová r.v. Tepelná izolace - s trubkami uvnitř roznášecí vrstvy - s trubkami pod roznášecí vrstvou s u s w Cementová, anhydritová mazanina,asfalto vá r.v. dřevěná roznášecí vrstva Tepelně vodivý prvek C - s trubkami ve vyrovnávací vrstvě s dvojitě oddělující vrstvou od roznášecí vrstvy D s plošnými prvky Roznášecí a teplo rozváděcí vrstva s u Cementová, anhydritová mazanina, asfaltová r.v., dřevěná roznášecí vrstva Základní stavební konstrukce r.v. - roznášecí vrstva Základní požadavky na podlahové vytápění Tepelný odpor izolačních vrstev pod soustavou podlahového vytápění ČSN EN uvádí nejmenší tepelný odpor izolační vrstvy pod soustavou podlahového vytápění (r. 2002) 0,75 je-li spodní místnost vytápěná, 1,25 je-li spodní místnost vytápěna přerušovaně či nevytápěná, je li podlahová konstrukce na zemině (hladina spodní vody je vzdálena více než 5m), 2,0 je-li kce nad exteriérem pro oblasti s výpočtovou venkovní teplotou od -5 do -15 o C včetně. Tyto požadavky nejsou u některých konstrukcí v souladu s požadavky tepelné ochrany budov ČSN (2007), která stanoví normovou a doporučenou hodnotu součinitele prostupu tepla. Požadované (doporučené) hodnoty součinitele prostupu tepla dle ČSN pro vybrané konstrukce: Strop z vytápěného k nevytápěnému prostoru N = 0,60 W/m 2 K (0,40) Podlaha z vytápěného prostoru k zemině N = 0,45 W/m 2 K (0,30) (mimo kce do vzdálenosti 1m od rozhraní zeminy a venkovního vzduchu) Strop s podlahou nad venkovním prostorem N = 0,24 W/m 2 K (0,16)

3 Pro podlahové vytápění je doporučeno, aby hustota tepelného toku směrem dolů nepřekročila 10% hustoty tepelného toku nahoru ve stavu konstrukce bez podlahové krytiny. Doporučené tloušťky tepelné izolace pro konstrukce s podlahovým vytápěním s ohledem na výše uvedené nad vytápěným prostorem s rozdílem teplot 50mm, nad nevytápěným prostorem 80mm, na zemině mm, nad exteriérem mm. Tepelná izolace má mít nízkou stlačitelnost, deformace do 5mm (objemová hmotnost izolační desky alespoň 30 kg/m 3 ). Tepelný odpor podlahových krytin Tepelný odpor podlahových krytin (R) u podlahového vytápění je max. 0,15 (m 2 K/W). Maximální teploty povrchu podlah (podlahových krytin) u kcí s podlahovým vytápěním Obytné prostory (pobytové) 29 o C Okrajové zóny 35 o C Doporučení: Prostory obytné a pracovní, kde osoby převážně stojí o C Koupelny, bazény 33 o C chycení potrubí Po položení roznášecí vrstvy je dovolena svislá odchylka max. 5mm, vodorovná odchylka max. 10mm (neplatí u ohybu). Základní způsoby uchycení potrubí Do vodících lišt Do systémové desky K nosné rohoži (kari síti) Pomocí fixačních spon (individuálních příchytek) Krycí výška u potrubí Cementové potěry min. 30 mm. s tl. roznášecí desky pod 100mm je krytí min. 30mm + D Pro potěry na bázi anhydritu min. 35mm. Tvrdá krytina s odlišným požadavkem spárování Technologie mokrého procesu Maltové lože min. 35mm Krytí min. 20mm Potěr minimálně 45mm Teplota otopné vody (zdroje) Nejvyšší teplota okolo topných prvků v roznášecí vrstvě je 55 o C.

4 Samonivelační potěry na bázi anhydritu na systémy pracují s teplotou otopné vody do 50 o C. Pro asfaltové vrstvy činí požadavek maximální teploty zdroje 45 o C. Teplota zdroje (otopné vody) Limity povrchových teplot z hygienických hledisek. Pokládka potrubí se provádí ve tvaru meandru nebo spirály. Rozteč pokládky podle projektové dokumentace. Vzdálenost od svislých konstrukcí min. 50mm. Vzdálenost od šachet (instalačních, výtahových), ohnišť (krbů), kouřovodů min. 200mm. Neumisťovat pod pevně zabudované ZP (kuchyňské linky, vany). Spoje na plastovém potrubí v podlaze nejsou zakázány, ale lépe je, vyhnout se jim. Meandr Limity výrobců podlahových krytin (dřevo) jednoduchý jednoduchý se zhuštěnou okrajovou zónou dvojitý Spirála se zhuštěnou okrajovou zónou s předsunutou okrajovou zónou samostatným okruhem pro okrajovou zónu Vedení v chráničkách a ochranných trubkách Spáry Okrajové (5mm roztažení), u cementových potěrů i anhydritu Dilatační (cement. potěr bez vyztužení max. 40m2, 8m strana, poměr 1:2) Kontrakční (5x5m u cement.mazaniny, následně zatmeleny) Technologické O umístění spár v ploše rozhoduje statik, stavař. Specialista topenář je respektuje. Potrubí je při průchodu spárou v chráničce. Spárou procházíme min. počtem potrubí (přívod, vrat). V chráničkách jsou potrubní rozvody u vedení k rozdělovači a sběrači. Připojovací potrubí okruhu je v chráničce i tam, kde nepožadujeme temperaci prostoru. Nevedeme jej prostory, kde je nežádoucí i mírná temperace (spíž).

5 Rozdělovače a sběrače kompaktní, stavebnicové, průmyslové. Každý okruh podlahového vytápění - samostatné napojení na R+S. rozdělovače a sběrače podlahového vytápění má být možnost uzavření okruhu a hydraulické regulace. Vhodné je, aby jednotlivé okruhy neměly příliš rozdílné tlakové ztráty. Potrubní materiál Plasty (PE-X, PP-R, P) s kyslíkovou bariérou Kombinované vícevrstvé potrubí (PE-X, l, PE-X) Měkká měď (doporučeno s povlakem) Tlaková a topná zkouška Napuštění a odvzdušnění podlahových okruhů, tlaková zkouška. Potrubí se napouští vodou event. vodou s nemrznoucí směsí. ude-li použita nemrznoucí směs, je následně předepsán 3-násobný proplach. Zkušební tlak - dvojnásobek pracovního, min. 600 kpa (6 barů). Tlaková zkouška je písemně potvrzena protokolem. Napuštěno zůstane potrubí i po dobu provádění potěru. Topná zkouška Hydraulické vyregulování. Postupné zvyšování teploty (5 o C za den) až do 50 o C (otopná voda), udržování teploty bez útlumu 2-4 dny, postupné snižování (10 o C za den). Princip návrhu/výpočtu výkonu/ podlahového vytápění Tepelný výkon z vytápěné podlahové plochy Q p = p. α p. (t p t i ) = p.q kde q je hustota tepelného toku směrem nahoru (W/m 2 ) α p celkový součinitel přestupu tepla (W/m 2 K) Tepelný výkon směrem nahoru pokrývá očištěnou tepelnou ztrátu (ztrátu bez ztrát prostupem vytápěnou konstrukcí podlahou). Tepelný příkon otopné plochy Q pc = Q p + Q I = (q + q I ). p (W) Jedná se o množství tepla, které musíme dodat do podlahového vytápěcího systému ze zdroje tepla. Požadovaná hustota tepelného toku q pož = Q z / p (W/m 2 ) Q z očištěná tepelná ztráta (W) p půdorysná plocha podlahového vytápění (m 2 ) Dosažení hodnoty měrného výkonu je závislé na rozteči potrubí, materiálu a profilu, (W)

6 teplotách otopné vody a teplotním rozdílu, skladbě stavební konstrukce, teplotě ve vytápěné místnosti, teplotě na druhé straně konstrukce. Návrh musí respektovat maximální povrchovou teplotu podlahy. Fyzikální a matematický model Teplonosná látka Stavební hmota místnost Teplotní gradient P r o s t u p t e p l a Přestup tepla na stěně Vedení tepla stěnou Přestup tepla v potrubí Vedení tepla válcovou stěnou t t p Idealizace: nahrazení soustavy trubek rovinnou stěnou t m t s Nahrazení soustavy trubek (válcových zdrojů) rovinnou deskou v matematickém modelu Charakteristický součinitel m Desky se zabetonovanými trubkami m 2.( 2.. d ) Desky se zakrytými tepelně vodivými lamelami m kde. d L L je tepelná propustnost vrstev na stranu do vytápěného prostoru (W/m 2 K),

7 λ d λ L d L je tepelná propustnost vrstev na stranu do nevytápěného prostoru (W/m 2 K), je tepelná vodivost vrstvy, do níž jsou uloženy otopné trubky (W/m 2 K), vnější profil potrubí (m), je tepelná vodivost lamel (W/m 2 K), je tloušťka lamel (m). Tepelná propustnost na vytápěnou stranu: 1 n 1 an 1 n Tepelná propustnost na nevytápěnou stranu: 1 n 1 bn 1 n α a,b λ, je součinitel přestupu tepla na příslušné straně desky (W/m 2 K), jsou tloušťky vrstev stejných tepelně technických vlastností na příslušné straně desky (m), je tepelná vodivost materiálu příslušné vrstvy a strany ve směru vedení tepla (W/m 2 K). Vedení tepla z válcového zdroje definice tepelných propustností Střední teplota v rovině proložené osami zdrojů tepla za předpokladu rozdílných teplotních podmínek na obou stranách desky L L tgh m tgh m b ts ti t m ti t i ti L L b m m 2 2 Průměrná povrchová teplota na vytápěnou stranu (): t p t s ti ti

8 Měrný tepelný tok nahoru (w/m2) Průměrná povrchová teplota na nevytápěnou stranu () : t p t s ti ti Měrný tepelný tok (W/m 2 ) q =. (t s t i ) = α. (t p t i ) q =. (t s t i,e ) = α. (t p t i,e ) Normová charakteristická křivka pro podlahové vytápění q = 8,92. (θ F,m θ i ) 1,1 (W/m 2 ) kde (θ F,m θ i ) je teplotní rozdíl mezi průměrnou povrchovou teplotou a vnitřní teplotou 140,00 120,00 100,00 80,00 60,00 30 C 35 C 40 C 40,00 20,00 0, Rozteč potrubí (mm) Hustota tepelného toku dle rozteče pokládky potrubí a střední teploty otopné vody, kce na zemině, = 0,28 W/m 2.K.