UČENÍ POMOCÍ TVORBY VÝUKOVÝCH OBJEKTŮ TEORETICKÝ ÚVOD

UČENÍ POMOCÍ TVORBY VÝUKOVÝCH OBJEKTŮ TEORETICKÝ ÚVOD

ÚVOD DO PEDAGOGIKY CASE FOREST Lesy jsou pro nás velmi důležité. Lesy mají v mnoha zemích značný hospodářský význam, mají obrovskou environmentální a kulturní hodnotu, proto by měly být chráněny a dále rozvíjeny. Lesy také pozitivně působí na zdraví. Kontroverzními tématy dnešní doby na mezinárodním poli jsou znečištění, klimatická změna a narůstající spotřeba biopaliv. Tato témata jsou také příkladem toho, jak důležitou roli hrají lesy a jejich obhospodařování v životě každého člověka a jak se každodenně rozvíjejí poznatky o nich. Neexistuje jen jediná správná odpověď na otázku, jak mají být lesy obhospodařovány ve smyslu trvale udržitelného rozvoje a proto je velmi důležité posuzovat ekologický, ekonomický i společenský rozměr trvale udržitelného rozvoje. V tomto projektu je naším cílem vytvořit metodu, která zvýší úroveň učiva o lesích a jejich vlivu na každodenní život. UČENÍ V NEFORMÁLNÍM A FORMÁLNÍM PROSTŘEDÍ Hlavním problémem v rámci mezinárodního společenství vědců je najít nové způsoby jak vzdělávat studenty pro dnešní globální svět a zejména pro budoucnost. Mnoho dnešních vědců zdůrazňuje, že většina učiva, se kterým se člověk setkává během celého života, je získána v různých formálních a neformálních prostředích a společenstvích. Učení mimo školu se postupně stává významnějším ve vztahu k modernímu životu než učení ve škole. Když přemýšlíme o tom, co se děje v životě žáka a v prostředí, ve kterém se pohybuje, můžeme diskutovat o tom, že žáci mají vlastní názory na svět a sami rozhodují, co je důležité a co ne. Když porovnáme, jak se děti chovají v rámci své komunity a jak pracují ve třídě, najdeme velké rozdíly. Když budeme s dětmi nadále pracovat jako dosud, mnoho z nich se bude nudit a upřeně zírat z okna třídy do jiného světa, který se jim zdá mnohem zajímavější. Prostředí, které žáka nejvíce ovlivňuje, se dá tedy považovat za druh rozšířeného školního prostředí. Na rozdíl od tradiční třídy může toto prostředí zahrnovat autentické činnosti, které se odehrávají mimo školu, stejně jako technologické nástroje, které mohou sloužit jako most mezi školou a vnějším prostředím. Z pohledu tvorby učiva je problémem, jak postavit široce pojatou látku, která povzbudí žáky k tomu, aby vnímali zajímavé objekty učení, aby se ptali (teoreticky i prakticky) a taky tvořili a sdíleli poznatky potřebné pro hledání odpovědí na tyto otázky. Klíčovou otázkou je jak postavit most mezi školou, muzeem a přírodní prostředí a naopak.

UTVOŘME SKUPINY PODLE OSOBNÍCH ZÁJMŮ Současný problém vzdělávání se také vztahuje k základní myšlence vzdělávání. Měli bychom žáky vzdělávat od jednotlivostí k celku nebo postupovat od celku k jednotlivostem? Když se podíváme na svět, ve kterém žijeme, na problémy, kterým čelíme a na situace, se kterými se setkáváme v životě, můžeme říct, že jde o otázku celku. Mnoho dnešních problémů se nedá řešit pouze z jednoho úhlu pohledu; potřebujeme mít skupinu lidí, kteří pocházejí z různých prostředí a s různými typy odborných znalostí. V mnoha případech nikdo nezná odpovědi na tyto otázky, ale pokud budeme pracovat společně, vzájemná spolupráce otevře možnosti, jak vznést otázku a najít odpověď. Například když vezmeme trvale udržitelný rozvoj, jasně vidíme, že je potřeba spolupráce. Existuje mnoho lidí, kteří se konkrétně zabývají trvale udržitelným rozvojem z hlediska ekologického, ekonomického nebo společenského. Spojení těchto lidi dohromady sdílí společný zájem, ale přistupují k problému z hlediska různé odbornosti. Ve školním kontextu je tento koncept výzvou pro tradiční roli, která je studentům přidělena ve třídě nebo zavedenému systému vzdělávání. Tradičně jsou studenti relativně pasivní. Studium je založeno na výkladu a zkoušení a úkoly jsou řešeny individuálně. Na druhou stranu stávající pedagogické modely kladou důraz na aktivity založené na spolupráci, které berou ohled na fakt, že student hraje klíčovou roli při fungování školy, včetně toho, že učí ostatní děti. Nejde o memorování a tlumočení jednotvárných úkolů, ale společné vytváření a sdílení znalostí, které je otevřené nápadům, a kde se prolínají a přetvářejí nové způsoby a postupně se nacházejí řešení na nečekané problémy, které hrají klíčovou roli při realizaci učiva. V rámci výše uvedeného, učení znamená více než cokoliv jiného spojení se s cílovou skupinou, vhodnými procesy užívanými příslušnou skupinou, projednávání významu; a nakonec - učení znamená něco, prostřednictvím čeho by žáci měli rozvíjet svou identitu. UČENÍ TVOŘENÍM Vytváření něčeho je společenský proces a základní lidská činnost. Učení se prostřednictvím společného vytváření něčeho je chápáno jako jeden z možných způsobů vhodných pro učení, který klade zvláštní důraz na společně sdílené myšlenky a znalosti. Není nezbytně nutné učit lidi znát, jak se věci mají a jaký je svět, ale učit žáky přemýšlet o tom, jaký by svět měl být a jak bychom chtěli, aby věci vypadaly v budoucnu. Tyto tvořivé aktivity jsou přirozeně nekvantifikovatelné a mají otevřený konec. Ve většině případů se tvořivé úkoly stávají konkrétními prostřednictvím toho, čemu říkáme driving questions, které podporují tvořivost a bádání.

KONCEPČNÍ MODELOVÁNÍ EXPONÁTŮ Z MUZEA Aby bylo možné navázat kontakt s exponátem z muzea nebo vytvořit jeho digitální znázornění, skupina, která se snaží porozumět, musí mít koncepční model pro daný předmět a nástroje, které mohou rozšířit fyzickou a kognitivní činnost. Pedagogika Case Forest je částečně založena na teoretické aktivitě, která nabízí přístup ke koncepčnímu modelování digitální podoby těchto exponátů. Podle této teorie jsou učení a jednání v úzké interakci a učení stejně jako vědomosti vycházejí z jednání. Tři hlavní faktory: předmět, objekt a nástroj jsou zde zásadní. Při vytváření výukových objektů je záměrem představit muzejní exponát v několika médiích a spojit úzce nejvíce relevantní fyzické a kognitivní nástroje (viz. Tab. 1) Předmět zahrnuje společenské uspořádání, kde žáci aktivně jednají. Žáci mohou jednat samostatně nebo ve skupině, přičemž hlubších výsledků učení se dá dosáhnout pokud žáci, učitel a další členové společenství pracují společně ve vzájemné shodě. MUZEJNÍ EXPONÁTY PRO UČENÍ Exponáty v muzeu jsou materiální a kulturní artefakty, které nabízejí výjimečnou příležitost zprostředkovat významné výzkumné otázky, bohaté svým významem, a alespoň částečně odpovědět na nekvantifikovatelné a komplexní otázky konstruované studenty. Rozvoj digitálních technologií umožňuje prezentovat muzejní exponáty v elektronické podobě a digitální technologie jako je např. sociální software usnadňuje různé formy spolupráce mezi muzeem a studenty, mezi institucemi, a mezi studenty navzájem. Nicméně převádění fyzických věcí z muzea do digitální podoby a přenos sbírek do digitální podoby samo o sobě nepřináší efektivní řešení, co se týče učení. Mnoho muzeí zaměřuje svoji snahu na vytvoření digitální kopie muzea spíše než na rozšíření a prohloubení učení z muzea a s muzeem. Při vytváření digitální podoby exponátů v muzeu je možné toto činit v různých formách (např. videoklip, audio, kresba, obrázek nebo textová informace). Při učení se z těchto exponátů potřebuje žák také nástroje, které posílí fyzickou a kognitivní činnost. Například pokud chceme zdůraznit ekonomickou hodnotu konkrétního stromu, půjdeme do lesa provést měření, odebrat vzorky s pomocí určitých fyzických nástrojů (jako je výškoměr, přírůstový nebozez atd.). Na druhou stranu existují kognitivní nástroje, které nám pomáhají tvořit koncepční popis objektu, například pomáhají analyzovat jeho složení a funkce. Jak fyzické, tak kognitivní nástroje mají zvláštní funkci ve vztahu k lidskému poznání. Výzkum v kognitivní vědě ukázal, že lidské poznání není pouze v mysli jednotlivce, ale šíří se mezi lidmi, jejich výtvory a aplikovanými nástroji. Neustále shromažďujeme naše znalosti a to v prostředí, v jiných lidech a v nástrojích, které používáme a rozumíme věcem prostřednictvím určitých situací a souvislostí. Odborné znalosti v určitém oboru nemohou být přesně dány bez toho, aby nesouvisely s prostředím a nástroji, které s nimi souvisí.

DVĚ ROLE VÝUKOVÝCH OBJEKTŮ PŘI UČENÍ Výukovými objekty máme na mysli digitální podobu reálných předmětů, které představují jevy v otázce a nástroje pro tvoření významu ve vztahu k nim. Podoba odkazuje přímo nebo nepřímo na reálné předměty a souvisí s tím, kde se předměty nacházejí. Tato podoba nám umožňuje vnímat předměty z různých perspektiv, zatímco materiální a kognitivní nástroje zvyšují pochopení ve vztahu k nim. V pedagogice Case Forest slouží výukové objekty vzdělávacímu účelu dvěma způsoby: a) Učení pomocí výukových objektů, přičemž studenti a učitelé spolu vytváří výukové objekty. Můžeme to nazvat vzájemnost učení. b) Učení se prostřednictvím výukových objektů, kde se na výukový objekt pohlíží jako na zdroj učení. Ve většině případů byl výukový objekt tohoto druhu navržen odborníky nebo učiteli. V mnoha případech odborníci pocházejí z různých odborných prostředí, ale mají stejný zájem (to je příklad vzájemnosti zájmů). VÝUKOVÉ OBJEKTY PŘI UČENÍ Učení pomocí tvorby výukových objektů Učení se z výukových objektů a s nimi Tvoření dětí společně s učitelem Tvoření učitele spolu s dalšími učiteli a odborníky Společné (vzájemné) učení Vzájemnost zájmů

LITERATURA