Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze. Bakalářská práce

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze Bakalářská práce 2010 Iryna Kovalenko

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze Iryna Kovalenko Odborná terminologie pro oblast informačních technologií v Terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) Bakalářská práce 2010

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Odborná terminologie pro oblast informačních technologií v Terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další zdroje jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu. V Praze dne 14. června 2010 Iryna Kovalenko

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala PhDr. Heleně Kučerové za vstřícný přístup a pohotovou pomoc při zpracování bakalářské práce.

Abstrakt Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (TDKIV) jakožto odborný slovník pojmů patří mezi katalogy a databáze udržované a zpracováné externímy pracovníky Knihovnického Institutu Národní knihovny ČR. Hlavním cílem při vytváření daného rozsáhlého terminologického zdroje bylo sjednotit odborné pojmy v oblasti knihovnictví a informační vědy a seřadit je takovým způsobem, aby pro širokou veřejnost stejně jako pro odborníky z dané oblasti existoval spolehlivý zdroj informace, na který by se dalo odkázat při zpracování věděckých prácí anebo při studiu. Sice TDKIV existuje necelých deset let, databáze se zdá být zpracována na vysoké úrovni, jelikož je jak srozumitelnou, tak zároveň i obsáhlou bází dat, kde jednotlivec najde nejen pouhé vysvětlení požádovaných pojmů, ale také i odkazy na případné souvislé termíny, které dokážou celkovou představu o sledovyném tématu uspořádat a systematizovat. V dané bakalářské práci budu srovnávat českou databázi TDKIV s její zahraniční obdobou, a to ruskou databázi ASP, která je také zaměřená mj. na oblast knihovnictví a informační vědy, a její americkým ekvivalentem s databázi ODLIS. Analýza bude spočívat v porovnání odborných pojmů těchto třech terminologických slovníků a jejich celkovém vyhodnocení autorem.

Obsah Úvod...8 Terminologie a její členění...10 1.1 Definice základních pojmů v terminologických slovnících...11 Pojem...11 Termín...12 Heslo...12 1.2 Poznámky a zkratky...14 1.3 Tvoření termínů...15 Způsoby tvoření termínů v češtině...16 1.4 Tvoření definice...16 Intenze a extenze...17 Pojmové vztahy...18 Analýza odborné terminologie České terminologické databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy 20 1.5 Základní informace...20 1.6 Podoba a dostupnost TDKIV...20 1.7 Struktura a uspořádání TDKIV...21 Fáze přípravy projektu...21 Hesla TDKIV...22 Zpracované termíny...22 Anglické ekvivalenty...23 Zavádění nových termínů...23 1.8 Práce s databází...24 Pracovní databáze...25 Analýza slovníku pro knihovnictví a informační vědu ODLIS...26 1.9 Základní informace...26 1.10 Struktura a uspořádání ODLIS a práce s databází...27 1.11 Rozšíření slovníku a zvláštní požadávky k využití...28 Analýza profesionálního slovníku Assistent Slovar Prof...29 1.12 Základní informace...29 1.13 Struktura a uspořádání ASP a práce s databází...29 Metody vyběru a porovnávání termínů ve zvolených databázích...31 1.14 Porovnání pojmových systémů...32 Srovnání termínů...33 6

1.15 Typy korespondence mezi termíny:...59 1.16 Ohodnocení analýzy...60 Závěr...61 Zdroje:...63 Přílohy...66 7

Úvod Zdá se, že jen před několika lety jedním z nejpopulárnějších obsazením pro lidi byla literatura. Zvlášť to byla literatura, která probírala ve školách nebo vyšších vzdělávacích institucích, kde každý mohl volně a dle vlastního výběru přečíst si díla, které napsali odbornici, experti nebo významní spisovatelé. Ale náš neúnavný svět je sladěný tak, že se snažíme dozvědět více a více, vyvíjet se v čase a co nejrychleji dosáhnout postavených cílů. První myšlenka o vzniku sítě Internetu se objevila v minulém století. V současné době Internet je používán 26,6 % z celkového počtu obyvatel naší planety. Lidé stávají závislé na informacích, které nám poskytuje Internet. Z toho důvodu, že přístupy a využíti elektronických zdrojů se pořád zvyšují a prostředí Internetu se mění, dochází k dynamickému rozvoji technologických, teoretických i metodologických poznatků v oboru knihovnictví a informační vědy. Nelze vždy jednoznačné vymezit konkrétní pojmy v této vědě kvůli tomu, že ona je typickým interdisciplinárním oborem. A právě výše uvedené úvahy mě přesvědčují, že je potřeba vycházet z maximálně kvalitních zdrojů odborných terminologických informací, které by byly zároveň snadné pro využití při studiu souvisejících kontextů. Proto rozhodujícím úsudkem při zvolení tohoto tématu bylo prokázat, že v tak specifickém a náročném na odbornou terminologii oboru existuje kvalitní slovník pojmů, na který se dá spolehnout při vykonání úkolů v dané problematice. Zároveň také počítám s tím, že terminologické zdroje budou neustále obnovovat svá data skoro bez žádných časových zpoždění a navíc formalizovat skutečnou pojmovou strukturu. Za hlavní cíl si pokládám najít ty nejvhodnější zdroje, se kterými pak budu provádět porovnání odborné terminologie ve zkoumané databázi České terminologické databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (dále jen TDKIV), a taky rozebrat a zhodnotit její výklad. Jelikož úkolem moje práce je provést kompletní konkordanční analýzu TDKIV včetně porovnáni s několika podobnými vybranými odbornými zdroji, tak jsem přesvědčená, že tento problém je řešitelný, jelikož provádění takového typu analýz jsme zkoušely během studia a navíc existuje dostatečné množství jak internetových tak i klasických slovníků pojmů, se kterými se dá provést srovnávací analýzu a dosáhnout požadovaných výsledků. Na můj pohled daný problém určitě stojí za to, aby byl vyřešen, protože při pokračování v oboru informačních systémů budu se neustále setkávat s odbornými pojmy v jednotlivých databázích, a proto pomocí své práce bych chtěla získat hlubší znalosti o České terminologické databázi knihovnictví a informační vědě, která je udržována Knihovnickým institutem Národní knihovny ČR. Kromě jiného chci provést kvalitní a přínosnou analýzu o zdrojích terminologických informací, ukázat a porovnat TDKIV s dalšími obdobnými zdroji. Budu se pokoušet dostat odpověď na otázku, zda zkoumána databáze je vypracována na dostatečně vysoké úrovni, aby mohla konkurovat s ostatními informačními databázemi, vytvořenými za stejným účelem, a následně jestli jí může být dána přednost při rozhodováni o výběru vhodných zdrojů. Proto dvě další databáze, které já jsem si vybrala pro provedení podrobné analýzy, jsou americký Dictionary for Library and Information Science (česky: slovník pro knihovnictví a informační vědu) a dále ruský «Ассистент-Словарь Проф», což v českém překladu by znamenalo Profesionální slovník-asistent a je odborný slovník terminů, zaměřených na knihovnictví a informační vědu. Svoji práci uspořádám do několika kapitol. V první kapitole bych chtěla podrobně vysvětlit, co znamená pojem terminologie, detailně popsat, co tento pojem sebou představuje a jakou roli odehrává terminologie v oboru ICT (z anglického Information and Communication Technologies, označení pro informační a komunikační technologie). Na úvod bych jen chtěla naznačit, že v databázi TDKIV termín ICT znamená technologii, umožňující zpracování, uchovávání a přenos dat a informací. Je zřejmě, že ICT zahrnuje veškeré technologie, které jsou 8

používané pro komunikaci a práci s informacemi. A tak následující graf je příkladem toho, jak ve výkladovém slovníku české terminologie se propojují pojmová mapa se souvisejícími ICT. Obrázek. 1. Pojmová mapa ICT [25] Popis obrázku: z této pojmové mapy je vidět, že každá technologie, která se spojuje s informacemi a komunikacemi, jakožto jsou informační struktura, informační technologie, informatika a komunikační technologie,se vzájemně vztahuje i k ICT. Pak od jednotlivých technologií se taky navzájem propojují další informačními techniky, vědy a služby. V dalších třech kapitolách budu popisovat, jak fungují a na čem jsou založeny vybrány databáze. Jelikož každá z nich byla vypracována za odlišných podmínek v různých částech světa, předpokládám, že budou mít hodně odlišností co se týče jak způsobu vysvětlení pojmů, tak i samotné terminologie. Nicméně, všechny jsou zaměřeny na stejný obor a proto bych zároveň očekávala, že případné chybějící údaje v jedné databázi se dá doplnit informacemi ze dvou zbylých a tím se ještě více vylepší moje analýza. Za jeden ze základních úkolů celkové práce považuji popis zvolených termínů a jejích následující podrobná analýza; metody, podle kterých jsem tyto termíny vybírala a pravidla jejích hodnocení jsou definovány v kapitole 6. Metody výběru a porovnání termínů. Ale na úvod bych chtěla naznačit, že jedním ze základních kritérií, podle nichž byla odborná terminologie v mé práci zvolena pro následující analýzu je za prvé to, jak často je termín užíván, což bylo dříve zpracovány v projektu Českého národního korpusu[26] a zároveň jak často je daný termín vyhledáván v databázi TDKIV. Porovnávám ve své práci em třicet odborných pojmů, které se ukázaly být nejužívanější v informační vědě a tak mým úkolem bude provést srovnání definic těchto pojmů, což znamená provést podrobnější alanýzu definic ve třech vybraných slovnících, zhodnotit, jestli jejich vysvětlení jsou dostačující a srozumitelné a na závěr určit pojmové vztahy mezi nimi a druhy definic. Proto věřím, že mnou provedená analýza bude přínosnou práci nejen pro mě samotnou, ale i pro ty nové generace zájemců o danou oblast studia. 9

Terminologie a její členění Při vytváření terminologie v oblasti komunikace libovolného oboru, hlavní roli odehrává kultura slovní zásoby jazyka. Ji také můžeme pojmenovat jako kultura spisovného jazyka, kterou švýcarský jazykovědec Ferdinand de Saussure rozlišoval na dva zvláštní pojmy, a to langue a parole (fr.). V této kodifikaci zůstaly nadále oficiálně zachyceny spisovné normy, které popisují kulturu jazyka a kulturu řeči. Jednou ze záležitostí spisovného jazyka je tvorba a ustanovení odborné terminologii. Terminologie jako taková je věda o termínech (odborných názvech) a o způsobu jejich vytváření, použití a sestavování do systému. Začátek vzniku terminologie je spojen se jménem rakouského jazykovědce Eugena Bernhard Wüster a ruského termínovědce D.S.Lotte, kteří zveřejnili svou první práci o normalizaci principů tvoření termínů a vytváření odborných slovníků v roce 1930. V současné době teoretickými problémy o terminologii se zabývá celá řada nacionálních škol, např. rakousko-německé, francouzsko-kanadské, ruské a české. Terminologie se považuje spíše za formální obor[27], který systematicky se snaží označit nebo určit pojem v jednem nebo zároveň ve více oborech, a to prostřednictvím výzkumu a analýzy podmínek v kontextu. Tento obor může být omezen jak pouze pro jeden jazyk, tak může být využit ve více jazycích najednou (jsou to mnohojazyčné terminologie, dvojjazyčné terminologie atd.). Existují několik hledisek, podle kterých se dá vymezit různé druhy terminologie. V následujícím textů bych ráda uvedla několik nejvýznamnějších z nich. Podle toho, na jak velký textový obsah je zaměřena, dá se terminologii rozdělit na dva druhy podle určitých zdrojů [28]: ad hoc 1 terminologie, která se zabývá jedním jediným termínem, nebo nějakým omezeným počtem termínů. Je nutné uvést, že ad hoc terminologie je převládající v překládajících profesích, kde překlad pro zvláštní pojmy (nebo souhrn několika pojmů) musí velmi rychle vyřešit jednotlivé problémy; systematická terminologie, která se zabývá všemi termínama v určitém oboru či oblasti činnosti. Taky se dá terminologii rozdělit na další dvě kategorie, a to z hlediska jejího praktického či teoretického užívání: terminologie teoretická, která zkoumá zákonitosti rozvoje a využití odborné slovní zásoby; terminologie aplikovaná, která se zabývá určováním praktických zásad a doporučení, za účelem odstranění nedostatků termínů, jejích hodnocení, popisů, editování, organizování, vytváření, překladu, použití. Jestli se budeme zabývat členěním terminologie podle předmětu jejího zaměření, najdeme následující podkategorie: všeobecná terminologie - zkoumá nejčastější problémy s kvalitou a procesy souvisejících s odbornou lexikou, které patří do různých oblastí znalosti určitých jazyků, typologická terminologie - zabývá se porovnávacím výzkumem jednotlivých termínů s cílem zkoumání podobností a rozlišností zvláštních termínů, 1 ad hoc je latinský termín, v překladu doslova znamená k tomu, pro tento konkrétní (jednotlivý) případ. 10

sémaziologická terminologie - zabývá se zkoumáním problémů, které navazují na význam (sémantiku). Sémaziologie je nauka o významu slov, která za prvé zkoumá lexikografický záznam termínu. Spojené s ní slovo sémantika (z řeckého jazyka znamená znak nebo znamení) je věda o významu jednotlivých slov, znaků a morfémů, případně též jejích vztahu ke skutečnosti, kterou označují. Při tvorbě nového termínu autor má uvažovat nejen o sémantických problémech, ale i sledovat spisovné normy nové gramatiky. Co se týče ČR, tak úplně první základní práce, která se zabývala pravidly a zpracováním spisovného českého jazyka byla vydána v roce 1932 Pražským lingvistickém kroužkem. Tento sborník měl název Spisovná čeština a jazyková kultura a rozvoj této práce bylo možné pak pozorovat v různých školních gramatikách, kde byla zaznamenána nová pravidla českého pravopisu. Nebyla to však jediná práce, zaměřená na tvorbu jazykové gramatiky na území ČR. Ještě v roce 1902 skupina nejuznávanějších českých jazykovědců vydala příručku Pravidel hledících k českému pravopisu a tvarosloví od které se vyvíjely další pravidla českého pravopisu. Podobná terminologii lingvistická disciplína, která spojuje podkategorie jakožto sémantika, slovotvorba, dialektologie, lexikografie a zejména terminologie, je lexikologie. Zabývá se hlavně samotným lexikem, tedy zkoumá slovní zásobu jazyka. Oblast terminologie, která se zaměřuje na popis termínů a pojmů je terminografie. Terminografie je tedy činnosti terminologie, která tvoří účinnost sběru, systematizace, ovládání, prezentování a rozšiřování terminologických dat. Termíny a jejich relativní popis jsou seřazeny a vydány ve významových slovnících nebo terminologických datech v elektronické podobě. Databázový záznam je tvořen na základě onomaziologického přístupu[29] (nauce o pojmenování), nikoliv podle lexikálního rozebírání slova, jako slovníkové jednotky. Další disciplína jazykovědy, která je podobná terminografii, je lexikografie. Tento pojem z řeckého jazyka znamená lexikon-slovník a graphien-psát, což i ukazuje na to, že jazykověda se zaměřuje na návrh, sestavení, použití a hodnocení slovní zásoby jazyka ve slovnících. Hlavními atributy které propojují tyto dvě vědy, jsou jak použití počítačů odborníky při přípravě a ukládání dat do databáze, tak i na poslední řádě zohlednit a aplikace oborové systematiky a synchronní analýzy odborného jazyka v spolupráci s experty a autoritou v oblasti normy. Veškeré záznamy a termíny musejí být uspořádané v abecedním seznamu hesel. Pojem 1.1 Definice základních pojmů v terminologických slovnících Pro potřebu komunikace[30] není každý jednotlivý objekt ve světě rozlišen a pojmenován. Namísto toho jsou prostřednictvím pozorování a procesu abstrakce zvaného konceptualizace objekty kategorizovány v mentální konstrukty nebo myšlenkové jednotky nazývané pojmy, které jsou reprezentovány v různých formách komunikace (objekt pojem komunikace). V současné filozofii existuje hodně teorií, které se snaží vysvětlit podstatu samotného slova pojem. Pojem je kognitivní jednotka smyslu, abstraktní myšlenka nebo mentální symbol, který je někdy definován jako znalostní celek, postavený na jiných jednotkách, které působí jako charakteristiky pojmu. Pojem je obvykle spojen s odpovídajícími představení v jazyce či symbolice jako jediný význam termínu. Podle TDKIV[25] pojem představuje formu myšlení odrážející podstatné vlastnosti předmětů, jevů a objektivní skutečnosti. Pojmy mohou být všeobecné a jedinečné, univerzální a neutrální, konkrétní a abstraktní, pozitivní a negativní. Tvorba nového pojmu nebo jeho rozšíření, modifikace známého pojmu je často spojená s dokazováním. 11

Termín Termín na druhou stranu je slovo nebo souhrn slov, který je opakovaně používán v odborných nebo specifických kontextech. Podle toho, jak uvádí Česká mezinárodní norma 5127-1 roku 1993, termínem lze chápat slovo nebo slovní spojení použité k označení pojmu. Má v určitém oboru specifický, ostře vymezený význam, který se často odlišuje od obecného či základního významu, nebo odborný pojem v daném oboru využívaný. Vztahy mezi termíny a pojmy Termín je označení tvořené jedním nebo více slovy, které reprezentuje obecný pojem ve speciálním jazyce. Jednoduchý termín obsahuje pouze jeden kořen, zatímco termín obsahující dva nebo více kořenů se nazývá složený termín. Termín musí být přijímán a užíván odborníky v daném oboru. Termín nově vytvořený pro označení pojmu je druhem neologismu a nazývá se nový termín nebo neologismus. Většina nových termínů označuje nové pojmy, avšak některé označuje vžité pojmy. Ideální je, aby specifikace vztahu termín-pojem v daném speciálním jazyce zajišťovala, že daný termín bude přiřazen pouze jednému pojmu a daný pojem bude reprezentován pouze jedním termínem, což se označuje jako monosémie. Tento stav omezuje nejednoznačnost, zatímco homonymie a synonymie mohou naopak k nejednoznačnosti vést. Heslo Heslem v odborném elektronickém slovníku [31] se rozumí selekční údaj a pořádací znak v katalozích a rejstřících, pod kterým jsou zařazeny v katalogu nebo rejstříku autorské, názvové a věcné údaje. Podle mezinárodní normy ČSN ISO 5127 (01 0162) pojem heslo je třeba chápat následovně: Heslo je soubor prvků sestávající z indexačního čísla, preferovaného termínu, přípustných synonym a definice. Navíc může soubor obsahovat příklady a poznámky, které usnadní pochopení pojmu nebo odkazují na další terminologické použití v jiných oblastech. Hesla jsou rozdělené do dvou základních typů - hlavní a vedlejší: hlavní heslo vypovídá úplnou a přesnou sémantickou informaci o termínu. Musí obsahovat termín v rodném jazyce, anglický význam, význam termínu a zdroj jeho výkladu. Je možné, že heslo bude taky mít poznámku, jazykový ekvivalent anebo související termín, ale není to povinné. Tak pro ukázku v případě českého odborného terminologického slovníkum je-li termín převzat z cizího jazyku, bude se vždy považovat za hlavní heslo, i když vhodný český překlad k tomuto pojmu není. Naopak dochází-li k tomu u termínu, pocházejícího z českého jazyka, ten se v této situaci stává hlavním heslem. Pokud termín je nepreferovaný, bude přidán do vedlejších hesel. vedlejší heslo je odkazem na hlavní. Skládá se z termínu, odkazu na hlavní heslo a může obsahovat poznámku. Mohou být zařazeny také jako odkazy u synonyma. Do celkového seznamu termínů v jakékoliv databázi se zařazují všechny termíny bez ohledu na jejích sémantické vztahy. Mohou to být termíny, které budou mít několik synonymů. Z množiny nabízených synonymů je možné zvolit jako hlavní heslo ten termín, který se nejvíce užívá v odborné literatuře. Veškeré tyto synonymy je zapotřebí přidat do databáze a pak pro definici termínu vytvořit odkaz na hlavní heslo (popřípadě odkaz na cizojazyčný výraz, pokud český ekvivalent neexistuje nebo v českém prostředí se nepoužívá). Čím více existuje v databázi synonymů, antonymů, homonymů, neologismů a dalších odkazů na hlavní heslo, tím je to výhodnější jak pro samotnou databázi její úplnost, tak i pro její uživatele. Proto je nezbytné popsat každý z těchto tvořičů odkazů zvlášť. Synonym 12

Pojem synonym pochází z řeckého jazyka a označuje souznačná slova. Slova synonyma mohou mít různou podobu svého zápisu, ale mít stejný nebo podobný význam. Synonymů je možné rozlišit několik typů podle stupně jejích explicitnosti. Synonymie[30] je vztah mezi rozdílnými označeními, která označují týž pojem, to znamená, že mají v daném jazyce stejnou intenzi. Označení v synonymickém vztahu se nazývají synonyma. Za předpokladu, že jsou na téže jazykové úrovni, jsou synonyma vzájemně zaměnitelná. Jestliže jsou dva nebo více termínů přiřazeny pojmům, jejichž intenze jsou téměř identické, nazývají se takovéto termíny kvazisynonyma (částečná synonyma) a jsou vzájemně zaměnitelné pouze v některých kontextech. Antonym Antonyma ukazují na opačný význam slova. Z řečtiny znamená anti onoma anebo opozitum. Antonymie[32] popisuje významový vztah mezi jazykovými jednotkami textu založený na jejich opozici. Homonym Homonyma nebo homonymní slova mají stejnou podobu napsání a výslovnosti, ale jejích význam je úplně odlišný. Proto je zapotřebí přiřazovat homonymům vhodný kvalifikátor, na který se dá spolehnout při rozlišení významu termínu. V českém jazyce nedochází k velkému nedorozumění, jelikož čeština neobsahuje hodně homonymů anebo se dá s nimi setkat poměrně zřídka, na rozdíl od toho, kdybychom porovnávali počet homonymů v anglickém nebo francouzském jazyce. Homonymie[30] představuje takový vztah mezi označeními a pojmy, v němž označení v daném jazyce mají identické podoby, vuď mluvenou (fonetickou), nebo psanou (grafickou), ale označují různé nesouvisející pojmy.termíny, které jsou foneticky identické, ale píší se různým způsobem, se nazývají homofony (homofonní pojmenování). Homografy (homografická pojmenování) mají naopak identickou psanou podobu, ale jejich výslovnost se liší. Úplná homonyma jsou identická, pokud jde o podobu psanou, tak o podobu mluvenou. Monosémie Monosémie je vztah mezi označeními a pojmy, v němž jedno označení reprezentuje pouze jeden pojem. Označení ve vztahu monosémie se nazývají monosémické lexémy. Polysémie Mnohoznačná slova, která se odlišují od homonymů jsou označována jako polysémie, kdy termín bude přiřazen jako jedno heslo a jeho jednotlivé významy se rozliší až při tvorbě jejích výkladu. Hlavním rozdílem mezi pojetí homonyma a polysémií je to, že za homonyma se považují slova, jejichž význam vznikl na základě mnohoznačnosti, jako i polysémie, ale vzájemná souvislost mezi slovy již není zřejmá. Bude se jednat o polysémii, pokud etymologický původ slova je shodný a nebo naopak, když etymologický původ je odlišný, lze je považovat za homonyma. Neologysmus Neologysmus v překladu z řeckého jazyka znamená nové slovo. Původně pochází ještě z 18. století a označuje lexikální jednotku nebo výraz, jež nově vstoupil a používá se v jazyce. Pokud pro nový termín, který se objevil v českém jazyce, neexistuje vhodný překlad, pak cizojazyčný tvar je více používán. Například pokud odborný termín v českém jazyce je zapůjčen z angličtiny, protože výběr z anglických hesel je velmi široký, pak se bude používat jeho vyslovení v původním, rodilém jazyce. Neologismy se dá rozdělit na několik typů, a to podle jejich způsobu vzniku. Například pokud z běžně užívaných slovech se vytvoří nějaká nová sousloví, to se bude označovat za souslovné neologismy. Potom existují sémantické neologismy, které jsou 13

podobné souvislému neologismu, ale k běžně užívaným slovům se přiřazují nové významy. K ostatním způsobům vytváření neologismů patří frazeologické a slovotvorné neologismy. V některých slovnících je možné zřídka najít označení, že termín je považován za zastaralý. Existují ale odborné slovníky, ve kterých zastaralé termíny zařazovat nelze (jako např. konkrétně v databázi TDKIV). Stejně tak i tento druh termínů je důležitým proto, že každý z termínů je zapůjčen z nějakého staršího jazyku. 1.2 Poznámky a zkratky Dále se v české odborné literatuře objevují zvláštní poznámky a zkratky. Zkratky se používají u termínů, jsou-li běžně používané v literatuře. Nejčastěji jsou zkratky v odborných slovnících nebo terminologických databázích zaznamenány vedle samotného termínu. Tady bych chtěla poznamenat, že synonymem pro zkratku je akronym. Akronym, jako i předchozí pojmy, pochází z řečtiny a má význam tzv. krajního jména. Většinou akronymy se objevují jako zkratka (abreviatura) při pojmenování zkráceného názvu firmy nebo jiné instituce, kde akronym je tvořen pouze z prvních písmen. Nejvíce používané zkratky v českých odborných slovnících jsou následující: o o o o o o o o o o o o o ciz. cizojazyčný termín, který nemá vhodný český ekvivalent hist. termín, který označuje historické význam slova (předměty a jevy) neol. neologismus je slovo, termín nebo fráze, která byla nedávno vytvořená (nový, neustálený termín) hov. hovorový výraz (slangové, nářečí) zkr. což je zkratka, obvykle ale je rozepsána v závorkách zř. termín se využívá zřídka ant. antonyma (slova opačného významu) nespr. nezpracovaný termín nevh. nevhodný termín zast. zastaralý termín syn. synonyma, slova totožného nebo téměř stejného významu hom. homonyma, termíny, které mají stejnou formu, ale různý význam pol. polysém, slovo, které má několik dílčích příbuzných významů. Existuje taky slovo, které můžeme potkat v každém slovníku a které má podobu zkratky. Je to slovo viz, což je rozkazovacím způsobem slova vidět. Proto nepovažuje se za zkratku a neukončuje se tečkou. Význam a použití tohoto slova pochází z latiny a označuje jinými slovy řečeno, totiž. Velmi známým je toto slovo i v anglických terminologických glosářích see. Dnešní spisovná zásoba se skládá z nových pojmů a odborných termínů, které mají vliv na typy pojmenování a produktivitu slovotvorných prostředků. Je zapotřebí, aby nejenom odborníci v určité sféře mohli porozumět významu jednotlivých speciálních termínů, ale aby takový termín byl srozumitelným i pro běžného čtenáře nebo zájemce o vědeckou literaturu. Při zkoumání odborného termínu můžeme přijít k výsledku, že je to jazykový výraz, který popisuje odborné označení v daném směru s ostře vymezenými specifikami. Je to slovo nebo slovní spojení, které představuje nedělitelný sémantický celek a může se týkat jekéhokoliv oboru, a to nejenom technického. Na příkladu této práce, kde se bude analyzovat terminologie zaměřená na informační a komunikační technologie, za základní odborné termíny lze považovat například 14

pojmy informační věda a informační komunikace. Jsou to pojmy, které přímo souvisí s ICT. Existují taky jiné pojmy, které patří do oblasti úplně odlišných oborů, ale jejích pojmy se navazují na informační a komunikační vědu (např. informační etika, sociologický výzkum). 1.3 Tvoření termínů Při tvoření termínů odborné terminologie a přidání jich do databáze odborného slovníku je zapotřebí, aby si autor mohl uvědomit přesný význam tohoto slova, jeho podstatu, sémantiku a byl schopný dodržovat konkrétních pravidel, které se vztahují především ke formě termínů. Jedním ze základních pravidel je to, že termín má mít singulární tvar. Jenom pokud to vyžadují jazykovědci anebo jiné lingvistické okolnosti, dá se použit plurál. Dále termín musí nabývat formy substantiva anebo formy adjektivně-substantivního slovního spojení. Vzhledem k tomu, že tvoření termínů je podmíněno lexikální, morfologicko-syntaktickou a fonologickou strukturou jednotlivých jazyků, musí být principy tvoření termínů uplatňující se v daném konkrétním jazyce popsány v národních a regionálních normách zabývajících se daným jazykem, nikoliv v normách mezinárodních[30]. Pokud jde o normalizovanou terminologii, je žádoucí, aby termín byl přiřazen jednému pojmu. Před vytvořením nového termínu je třeba zjistit, zda již pro daný pojem existuje nějaký termín. Je třeba respektovat zavedený úzus. Vžitá a široce užívana označení by se neměla měnit ani tehdy, když jsou utvořena nevhodně nebo mají navhodnou motivaci, pokud pro to nejsou skutečně závažné důvody. Jestliže pro jeden pojem existuje několik označení, zvolí se to označení, které vyhovuje největšímu počtu níže uvedených principů. Stane se, že jeden pojem může být interpretován různými odbornými normami a ve výsledku bude mít rozdílnou definici termínu. Proto při vetvoření termínu je zapotřebí sestavit kompaktní výklad, který bude obsahovat veškerou významnou informaci o termínu. Je žádoucí, aby výklad měl vymezenou problematiku, která bude srozumitelně a přesně popsána. Výklad termínu by měl popisovat obvyklý význam termínu, jehož význam bude shodným s většinou odborné komunity. Žádný ze zaznamenaných výkladů v odborném slovníku nesmí nabývat podoby encyklopedického hesla. Vysvětlení má být stručným a jasným a nesmí zachycovat geografické, historické a podobné údaje. Při vyhledávání některých termínů můžeme narazit na výklad synonymem. Toto synonymum má sebou představovat odkaz na hlavní heslo, které je obvyklejším a známějším a tím pádem používá se mnohem častěji. Taky je možné se setkat s vysvětlením, které objasňuje a vysvětluje pojem vyjmenováním jeho částí a složek; neboli jsou funkční výklady, kde hlavní význam termínu je tvořen pomocí popsání jeho rozvoje nebo vzniku. Netradičním, ale taky podstatným výkladem je využití negací, kdy negace jevu popisuje jednotlivý termín. Pokud termín byl zasílán a navržen pro terminologický databázový slovník, o jeho dalším ustalování rozhodují skupiny odborníků, které se orientují v daném oboru. Význam termínu musí být vymezen dohodou akceptovanou odborným společenstvím. Posuzovat o navrženém termínu bude redakční rada, která rozhoduje, jestli termín byl zpracován na dostatečně vysoké úrovni a jestli splňuje podmínky zadané v pravidlech terminologické databáze. Teprve pak redakční rada rozhoduje o konečném výběru termínu. Ideálně zpracovaný termín má obsahovat následující atributy: hlavní slovo nebo spojení slov (název termínu) anglický ekvivalent (pokud termín je zpracován v jiném jazyce, než angličtina, protože angličtina, jako mezinárodní a jeden z nejpoužívanějších jazyků světa ovlivní zkoumání a využití báze dat) definici k danému termínu propracování funkčního a stylistického využití jazykových prostředků 15

poznámku (doplňková informace k termínu) mít vymezení, jestli je termín hlavním nebo vedlejším heslem obsahovat odkazy na příbuzné nebo související termíny. Při zpracování jakékoliv databáze je nezbytným sledovat stav jejích dat, což se dá splnit pomocí provedení neustálé aktualizace dat. K hlavním funkcím takové aktualizace patří: odstranění duplicit vybraných termínů vyřazení nerelevantních termínů doplnění relevantních termínů předání vybraných termínů odborným specialistům-spolupracovníkům k dalšímu zpracování. Způsoby tvoření termínů v češtině 1) Morfologický: - odvozováním: nový termín býl tvořen odvozováním (derivací) pomocí předpon, přípon, popř. koncovek nebo jejich kombinací; - skládáním: nový termín může být utvořen spojením dvou nebo více slovních základů (skládáním;kompozicí); - zkracováním: nový termín může být utvořen zkracováním (abreviací). V češtině je tento způsob tvoření termínů pouze okrajový ( rozlišují se iniciálové zkratky, skupinové zkratky). 2) Syntakticky slova a takto utvořených pojmenovacích jednotkách (terminologických souslovích) jsou vázána syntaktickými vztahy: - sdružená pojmenování: sdružená pojmenování neboli terminologická sousloví jsou spojení slov s jednotným významem; - frazeologická pojmenování: jsou víceslovná pojmenování s přeneseným (obrazovým) významem. Jejich význam nelze vyvodit z dílčích významů složek pojmenování. 3) Sémanticky: - zpřesňováním významu z běžného jazyka; - metaforickým přenášením významu; - metonymickým přenášením významu. 4) Kalkováním: kalkování neboli doslovný překlad je v češtině relativně okrajovou záležitostí; dává se tu přednost jiným typům tvpření termínů. 5) Kombinací jednotlivých slovotvorných postupů: termíny se mohou tvořit také kombinacemi jednotlivých slovotvorných postupů za předpokladu funkčnosti, ústrojnosti a systémovosti terminologického řešení. 1.4 Tvoření definice Definice definuje pojem jakožto jednotku s jedinečnou intenzí a extenzí. Jedinečná kombinace charakteristik tvořících intenzi identifikuje pojem a odlišuje ho od jiných pojmů. Kvalita většiny terminologických produktů je podmíněna kvalitou definic. Definice[33] je vyjádření pojmu pomocí deskriptivní výpovědi, která slouží k jeho odlišení od souvisejících pojmů. Některé termíny jsou tak dlouhé a složité, že téměř mohou sloužit také jako definice; některé definice jsou tak krátké, že by téměř mohly být považovány za termíny. Přes to všechno však 16

nelze definici a označení zaměňovat. Definice může být doplněna poznámkou nebo grafickým znázorněním. Definice popisuje pojem, nikoliv slova, která tvoří označení. Ideální je, aby definice byla co nejstručnější a tak složitá, jak je zapotřebí. Složité definice mohou být tvořeny několika závislými větami, ečlivě sestavené definice však obsahují pouze ty informace, které činí pojem jedinečným. Veškeré další popisné informace, které jsou považované za nezbytné, lze uvést v poznamce. Intenze a extenze Množina charakteristik, které společně jako jednotka tvoření pojem, se nazývá intenze (obsah pojmu). Objekty chápané jako množina a konceptualizováné v pojem představují extenzi (rozsah) tohoto pojmu. Dvojice intenze a extenze jsou jevy vzájemně závislé. Například charakteristiky tvořící intenzí pojmu grafitová tižka určuje jeho extenzi, to znamená ty objekty, které e vymezují jako grafitivé tužky, a naopak. V terminologii rozeznáváme tyto druhy definic: - intenzionální definice; - extenzionální definice. Intenzionální definice Intenzionální definice [34] (obsahové definice) popisuje nutné podmínky pro zařazení pojmu do nějaké třídy či skupiny a následovaný charakteristikami, které odlišuje pojem od jiných pojmů. Nadřazený pojem zařazuje definovaný pojem do náležitých souvislostí v pojmovém systému (např. tužky mezi psací prostředky, stromy mezi rostliny). V praxi se intenzionálním definicím dává přednost před ostatními popisy pojmu. Intenzionální definice by se měly užívat vždy, když je to možné, protože nejlépe ukazují podstatné charakteristiky pojmu v pojmovém systému. Intenzionální definice by měla být založena na pojmových vztazích v průběhu analýzy. Definice založená na genetickém vztahu uvádí genetický pojem sdílející dimenzi, který je definovanému pojmu buď přímo nadřazen, nebo je na některé vyšší úrovni, za nímž následují podstatné charakteristiky, které daný pojem odlišují od souřadných pojmů v genetickém pojmovém systému. Extenzionální definice Ve vysoce odborných terminologických dokumentech zaměřených na odborníky v daném oboru může být definice zpracována jako soupis podřazených pojmů, a to pouze v jedné dimenzi, které odpovídají objektům tvořícím extenzi pojmu. Soupis podřazených pojmů může být tvořen buď individuálními, nebo obecnými pojmy. Je důležité mít na vědomí, že extenze není totéž co extenzionální definice. Soupis má obsahovat pojmy zobrazující objekty, které tvoří extenzi, nikoliv objekty samé. Operátor nebo v definici se používá k vyjádření generického vztahu mezi podřazenými pojmy v definici a nadřazeným pojmem, který je definován; operátor a se používá k vyjádření partitivního vztahu. Extenzionální definice (rozsahové definice) by se měly používat pouze tehdy, když je obtížné vypracovat intenzionální definice. Extenzionální definice by se měly používat pouze tehdy, když počet pojmů, které mejí být uvedeny, jeomezený, soupis pojmů v jedné dimenzi je úplný a podřazené pojmy mohou být vysvětleny pomocí intenzionální definice nebo jsou dostatečně známé. 17

Pojmové vztahy Druhy pojmových vztahů Pojmy neexistují jako izolované jednotky myšlení, ale vždy ve vzájemných vztazích. Naše myšlenkové procesy neustále utvářejí a propracovávají vztahy mezi pojmy, ať jsou vztahy formálně uznávány, anebo nikoliv. Při uspořádání pojmů do pojmových systémů je nezbytné mít na paměti oblast vědění, v níž pojem vznikl, a brát v úvahu očekávání a záměry cílových uživatelů. Obor představuje rámec, ve kterém se vytváří pojmové pole, tj. množina souvisejících, ale nestrukturovaných pojmů. Aby bylo možno vytvořit pojmový systém, musí se prozkoumat a porovnat pojmy daného pojmového pole. Pro účely této mezinárodní normy se při tvoření pojmového systému pracuje alespoň s následujícími vztahy. - hierarchické vztahy; generické vztahy; partitivní vztahy; - asociativní vztahy. Generické vztahy Generický vztah existuje mezi dvěma pojmy, když intenze podřazeného pojmu zahrnuje intenzi nadřazeného pojmu plus alespoň jednu další charakteristiku. Nadřazený pojem v generickém vztahu se nazývá generický pojem a podřazený pojem se nazývá specifický pojem. V generickém vztahu je mezi pojmu a jeho extenzí nepřímá úměrnost. Proto jestliže má pojem malou intenzí, jeho extenze bude relativně velká, a naopak, jestliže jeho intenze je velká, pak jeho extenze bude relativně malá. V případě generického vztahu může existovat několik způsobů dalšího dělení pojmu na podřazené pojmy, a to v závislosti na zvolených kritériích nebo druhu charakteristik. Jestliže je pro výstavbu generického pojmového systému použito více než jedno kritérium, je tento systém považován za multidimenzionální. Pouze podřazené pojmy, které jsou na téže úrovni a v téže dimenzi, se nazývají souřadné pojmy. V generickém pojmovém systému nemusí pro některý u uzlů existovat označení nebo může mít některý uzel označení v jednom jazyce, ale nemusí je mít v jiném jazyce. Partitivní vztahy Partitivní vztah vzniká tehdy, když nadřazený pojem představuje celek, zatímco podřazené pojmy představují části tohoto celku. Částe se slučují, aby vytvořily celek. Nadřazený pojem v partitivním vztahu se nazývá souhrnný pojem a podřazený pojem se nazývá partitivní pojem. Podřazené pojmy, které jsou na stejné úrovni a sdílejí spolu stejnou demenzi, se také nazývají souřadné pojmy. Partitivní vztahy, stejně jako generické vztahy, mohou být vyjádřené jako svislé a vodorovné řady. Části, které tvoří celek, si mohou být svou povahou podobné nebo se mohou navzájem výrazně lišit. Jedna nebo více částí mohou být závazné (tj. podstatné) nebo potenciální (tj.nepodstatné). Některé části nejsou pouze podstatné, ale jsou vymezující, a to takovým způsobem, že umožňují rozlišení daného celku od jiných podobných souhrnných pojmů. Některé části mohou být mnohočetné nebo v určité třídě proměnné. Pro identifikaci podstatných charakteristik v případě partitivních pojmů je nezbytné nejdříve stanovit intenzi souhrnného pojmu. Hierarchické vztahy, jak generické, tak i partitivní mohou být buď monodimenzionální nebo multidimenzionální. Asociativní vztahy 18

Asociativní vztahy jsou vztahy nehierarchické. Asociativní vztah existuje tehdy, jestliže lze ne základě zkušenosti vymezit tematickou souvislost mezi pojmy. Některé asociativní vztahy exisují tehdy, jestliže je zajištěna závislost mezi pojmy s ohledem na jejich časovou nebo prosstorovou souvislost. V takových vztazích mohou být např. surovinavýrobek, materiál-vlastnost. 19

Analýza odborné terminologie České terminologické databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy 1.5 Základní informace Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (dále jen TDKIV[3]) je jedním z rozsáhlých a detailně rozpracovaných výkladových slovníků, přístupných online a patřících mezi katalogy a databáze Národní knihovny ČR, mezi kterými také najdeme např. Českou národní bibliografii, Databázi knihovnické literatury, Databázi zkratek pro knihovnictví a informační obory, Slovník knihovnické terminologie a pak i několik dalších užitečných databází a souborů, aktuálních hlavně pro využití na území ČR. TDKIV vznikla jako projekt, podpořený grantem Ministerstva kultury ČR v letech 2001-2002 a je neustále spravován a aktualizován o nové normativní výklady a termíny ve spoluprácí s externími odborníky Knihovnickým institutem Národní knihovny ČR. Projektu [35] se podařilo být natolik úspěšným, že za rok 2003 Česká terminologická databáze obdržela Cenu Infora 2. Cílem projektu TDKIV [36] je tvorba výkladového terminologického slovníku z oblasti knihovnictví a informační vědy, který bude obsahovat výklady termínů výchozího jazyka (čeština) s anglickými ekvivalenty. Tato terminologická databáze, která zajišťuje kontinuitu elektronických informačních zdrojů, je zpřístupněna každému z široké odborné veřejnosti a zejména je velmi užitečnou pro odborné pracovníky a studenty v oboru spojeném s informační vědou a knihovnictví. Po ukončení projektu na začátku 2003 roku databáze TDKIV obsahovala přes 2800 záznamů a 4200 termínů, což je i v současné době její celkový rozsah. Zpracované termíny reprezentují, jak je z názvu zřejmé, hlavně oblast knihovnictví a informační vědy, ale taky pokrývá i část souvisejících disciplín. 1.6 Podoba a dostupnost TDKIV Práce s databází je velmi snadná v použití ne jenom proto, že již od 31.01.2003 je dostupná na webových stránkách Národní knihovny, ale také proto, že výběr z TDKIV byl vydán i v tištěné podobě. Může sloužit jako nástroj pro psaní i četbu odborných textů a článků, co nejpřesněji vyjadřuje odborné významy pro zpřesnění komunikace v celém spektru informačních věd a v knihovnické praxi. Právě online verze je kompletní, teda obsahuje plný počet výše uvedených 2800 hesel tvořených zhruba 4200 termíny a je zpřístupněna online na následující webové adrese: http://sigma.nkp.cz:4505/f/?func=file&file_name=find-a&local_base=ktd. Původně se předpokládalo i vydání kompletní tištěné verze TDKIV a v průběhu řešení projektu se uvažovalo i o zveřejnění na CD-ROM. Nicméně, nakonec se rozhodlo, že bude vydána pouze částečná verze v tištěné podobě, a to výběrem z kompletní TDKIV a tak obsahuje pouhých 1 460 pojmů. Přednost byla nadávána termínům, které nejsou přinášené žádnými slovníky příbuzných oborů, mezi nimi i těm, které nebyly ani velmi speciální, ani velmi obecné. Kompaktní disk byl ale také vytvořen a je přílohou k této příručce, ačkoliv obsahuje hesla v plném rozsahu databáze (ve stavu na konci r. 2005). Důvodem, proč se odstoupilo od původního plánu vytvořit kompletní variantu tiskové verze databáze bylo to, že je to dosti časově a finančně náročné, a tak nakonec v 2 Konference Inforum je určena pro odborné pracovníky, specialisty v oblasti ICT a je zaměřena na profesionální využití elektronických informačních zdrojů. Dne 28.05.2003 Cenou INFORUM 2003 bylo slavnostně vyhlášeno Českou terminologickou databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) jako nejlepší a nejvýznamnější český produkt, spojený s elektronickými informačními zdroji. 20