Filozofie staré Číny LAO-Ć (570 490 př.n.l ) Jana Kutnohorská
LAO-Ć (570 490 př.n.l ) Druhým nejvýznamnější čínský myslitel. Legendární zakladatel filozofického směru, který dostal název taoismus, podle údajného Laoćova spisu Tao Te Ťang
Tao Te Ťang tj. Kanonická kniha o Cestě a její Síle. Tao znamená cestu, tok, koloběh, ale též původní bytí, přírodu
Ideál vyznavačů taoismu splynutí s taem, oprostit se od věcí tohoto světa, pohroužit se do vlastního nitra, a tak dosáhnout ztotožnění s všehomírem. Taoismus je založen na vnitřní harmonii.
Zásady taoismu do ničeho nezasahovat, neboť moudrý poznává svět, aniž vyjde ze svého domu, rozlišuje věci, aniž je vidí, uskutečňuje vše, aniž jedná.
Ideálem taoismu byl mudrc, který se v ústraní, v samotě hor oddává rozjímání. Myšlenky taoismu hluboce působily na utváření čínské mentality.
Lao-ć Žil dlouhá léta v Čou. Viděl pád města Čou a odešel odtud. Nikdo neví, jak skončil jeho život. Jako historická osobnost je problematický, prý se jednou dokonce s Konfuciem setkali, jinak žili vedle sebe téměř současně, nelze jednoho považovat za žáka druhého. Laoć si hleděl tao, což znamená: 1. cestu za 2. rozum a ctnosti. Jeho cílem je zůstat skryt a beze jména..
Charakteristika myšlenek Lao-c Myšlení Lao-c jde ve srovnání s Konfuciem metafyzickým směrem. Poněvadž je tao neuchopitelné a nepojmenovatelné je věčné a nemá žádné jméno.tao se skrývá v bezejmenní
Charakteristika myšlenek Lao-c Tao je neuchopitelné Naše poznání může nanejvýš dospět k jistotě našeho nevědění. Vědět, že nevím, to je nade vše. Tao sice nemůžeme uchopit a poznat, ale můžeme si je uvědomit tím, že s pokorou a oddaností procítíme jeho vládu v zákonitostech přírody a procesu světa.
Tao Učiníme rovněž mírou lidského života. To ovšem předpokládá, že se vnitřně radikálně oprostíme od všeho, co nás odvádí od cesty tao, že se i přes svůj podíl na světě a jeho shonu vnitřně odpoutaní otevřeme tomu, co vládne zemí a nebesy. Tao = cesta, zákon. Je neuchopitelné, ale vše spojující.
Etika tao Klíčem k této etice je prostota. Prostý život nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání. Dokonalý člověk se přeje být prost všech přání.
Podle tao duševní vyrovnaností dokonalého, který přebývá v tao, nemohou otřást žádná vnější nebezpečí a vábení světa Tao je tajemná rovnost. Ten kdo jí dosáhl, nikde nemá příbuzných. Ten, kdo jí dosáhl, nikde není cizincem. Ten, kdo jí dosáhl nic nezíská nic neztratí.
Podle Lao-ć se dokonalého života dosahuje splynutím s přírodou a dodržováním jejich zákonů, Podle Konfucia k tomuto cíli vede plné rozvíjení člověka samého.
Charakter a význam čínské filozofie Za základní motiv filozofického myšlení Číňanů můžeme považovat usilování o harmonii. Harmonická rovnováha je především cílem konfuciánství, ale nejen jeho. Toto usilování vede ve všech filozofických školách k myšlence souladu člověka s veškerenstvem. Toto usilování dále vede k myšlence souladu člověka s přírodou.
Charakter a význam čínské filozofie S hledáním harmonie úzce souvisí odpor Číňanů ke všem jednostrannostem a extrémům. Čínské myšlení se vyznačuje světonázorovou tolerancí, která jde tak daleko, že je západnímu světu nepochopitelná. V Číně žila a žijí vedle sebe tři náboženství : konfucianismus, taoismus a buddhismus. Nedocházelo zde k násilnému obrácení na některou víru nebo k jejímu potlačení, jak to známe z evropských dějin.
Charakter a význam čínské filozofie Čínská filozofie je humanistická. Neexistuje žádný čínský systém, v němž by člověk nezaujímal ústřední postavení. Konfucianismus i taoismus svůj hlavní zájem věnují lidskému života jeho správnému utváření. Podle čínského nazírání jsou pro lidské štěstí nepostradatelné střídmost, uměřenost, vnitřní vyrovnanost a duševní klid.
Charakter a význam čínské filozofie Pokud jde o hodnocení lidské přirozenosti, převažují myslitelé : Člověk je dobrý. S čistým poznáním jako ideálem filozofie se v Číně prakticky nesetkáme. Veškerá čínská filozofie vidí svůj konečný cíl v návodu k správnému chování a jednání, a je proto v zásadně etikou.
Charakter a význam čínské filozofie Protože čínská filozofie nazírá na člověka nejen v jeho začlenění do přírody, nýbrž vždy také jako součást rodiny, společnosti a státu, je politikou a sociální filozofií. A konečně je čínskému myšlení stejně jako celé čínské kultuře vlastní určitá izolace a sebeuspokojení. Až do počátku novověku byl buddhismus jediné duchovní hnutí pocházející z cizí půdy, které dokázalo v Číně natrvalo zakotvit.
Čínské myšlení má světský charakter.