Dal í nálezy k architektufie, sochafiství a malífiství v klá terním areálu v Kladrubech

Dal í nálezy k architektufie, sochafiství a malífiství v klá terním areálu v Kladrubech Vratislav RY AV 3 In memoriam PhDr. Franka Ferdinanda Boldta, zakladatele Comenia v Chebu. 3 Autorem v ech fotografií je Radovan Kodera. Obr. 1. Kladruby (okres Tachov), klá ter vnûj í strana nûkdej ího hospicu s vjezdní branou. (Foto 2006) Obr. 2. Kladruby (okres Tachov), klá ter prûãelí do nádvofií. (Foto 2006) Obr. 3. Kladruby (okres Tachov), klá ter vnûj í strana hospice s vûïí, ikm pohled. (Foto 2006) Tento ãlánek navazuje na práci téhoï autora, publikovanou ve Zprávách památkové péãe v roce 2000, jejíï tématem byla sochafiská v zdoba klá terního areálu v Kladrubech z doby baroka. V zkum v následujících nûkolika letech pokraãoval a jeho dal í v sledky samozfiejmû dílãí, ponûvadï autor ãlánku byl jen jedním z t mu odborníkû, ktefií se v zkumu zúãastnili zde budou pfiedstaveny vãetnû specifické problematiky, která je s nimi spojena. V dosavadní odborné literatufie i v elaborátech stavebnû-historického prûzkumu SÚRPMO v Praze se ze stavebního dûní v areálu klá tera v 17. století bûïnû uvádí vedle o nûco star- ích staveb a úprav rûzn ch hospodáfisk ch budov pouze stavba tzv. staré prelatury, pfiesnûji prelatury a konventu z let 1664 1670. Jedná se o ãtyfikfiídlou budovu s uzavfien m dvorem, pfiistavûnou k jiïní stranû klá terního chrámu. V pfiibliïnû stejném období si nechal opat Roman Platzer vybudovat vlastní hrobku. 1 Stavební ãinnost v klá tefie v ak neutichla ani potom. Necel rok po slavnostním vysvûcení opatství a konventu 19. kvûtna 1671 totiï zachvátil cel klá ter nenadál poïár, kter m byl zasaïen klá terní kostel (tehdy slouïil zároveà i jako farní), dormitáfi, opatství a knihovna, takïe bûhem hodiny byl cel prostor v troskách. Zbyly holé zdi a holé ruce. Ale s pomocí BoÏí klá ter opût uvedeme do b valého a je - tû lep ího stavu neï dfiíve. 2 Ve zprávách z vizitací bfievnovského klá tera pro dal í léta jsou obãas struãné zmínky o pokraãujících stavebních pracích do roku 1681. 3 AÏ této stavební úpravû lze pravdûpodobnû pfiiãíst jednotnou ranû barokní podobu fasád pfiedev ím dvou sousedících objektû, tzv. chlévû, a na nû v pravém úhlu navazující budovy, které se pozdûji fiíkalo nová prelatura, s vjezdem do nádvofií. Toto oznaãení v ak neodpovídá skuteãnosti budova byla v korespondenci opatû oznaãována jako klá terní hospic je tû v první polovinû 18. století (kladrub tí opati bûïnû vítali bfievnovské opaty nebo vizitátory pfied branou klá terního hospice ). I její umístûní v areálu klá tera tomu napovídá. Budova byla tehdy z vnûj ku a asi i uvnitfi novû upravena, a nejspí aï v této dobû k ní byla na vnûj í stranû u brány vjezdu pfiistavûna nová hranolová vûï ve stejném slohu. Star í vûï na jejím místû, kterou ukazuje je tû zobrazení klá tera z roku 1670, byla polygonální a o tfii podlaïí 1 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Benediktini Kladruby, kart. 1/1, 2. 2 Národní archiv v Praze, Benediktini Bfievnov, G XI 4, kart. 136. 3 TamtéÏ. 3 119

vy í neï sousední budova hospice, podobnû jako i dvû vûïe na nároïích tehdy novû postavené budovy tzv. starého konventu. 4 Vût ina sochafiského vnitfiního vybavení klá terního kostela i fasády tzv. nového konventu uï byly ve v e zmínûném ãlánku z roku 2000 pojednány, kromû mramorového oltáfie sv. Jucunda (vpravo od hlavního oltáfie). Souãasn mramorov oltáfi je dílem praïského pozdnû barokního sochafie A. B. Aignera z roku 1776 stejnû jako stávající mramorové oltáfie sv. Viktoriána a Aureliána a dal í dva protûj kové oltáfie (sv. Scholastiky a sv. Máfií Magdalény) pfii západním konci chrámu z roku 1778. Oltáfi sv. Jucunda existoval uï dfiíve, v trochu skromnûj í podobû. Podle latinské kroniky kladrubského klá tera 5 jej nechal postavit krátce pfied svou smrtí opat Josef Sieber, kter zemfiel v únoru 1756. Oltáfi tedy vznikl pravdûpodobnû nûkdy bûhem roku 1755. V novûj ím mramorovém oltáfii byly s vysokou pravdûpodobností ze star ího druhotnû pouïity obû protûj kové bíle tafírované dfievûné sochy sv. Floriána a sv. ebestiána, podobnû jako sochy ze star ích oltáfiû sv. Viktoriána a sv. Aureliána. Svûdãí pro to v podstatû je tû dynamick postoj obou soch, tfiebaïe uï s pomûrnû sumárním, nepfiíli rokokovû kadefiav m zvrásnûním draperie. Celkové pojetí povrchu obou soch je nápadné zvlá tû ve srovnání se sochami na protûj ím náhrobku kníïete Vladislava I. zakladatele klá tera, které jsou bezmála o tfii desetiletí star í (1728). Archivní pátrání zatím neprokázalo jeho autorství. V roce 1755 uï v klá tefie nepracovali sochafii dvojãata Weberové (Jindfiich a Ondfiej), sloh postav sv. Floriána i sv. ebestiána je ostatnû uï na první pohled v raznû odli n od postranních soch obou protûj kov ch rokokovû gotizujících oltáfiû Panny Marie isv. Rodiny, které by mûly b t dílem WeberÛ. Mohl tu b t ov em angaïován v té dobû je tû Ïijící a tvofiící Lazar Widmann z Plznû. Jeho tehdej í styl se uï v raznû li il od umûleckého projevu z mlad ích let, byl plnûj í, klidnûj í a ménû expresivní, jak o tom svûdãí pfiedev ím charakteristické widmannovské koleno (postfieh akademického malífie J. indeláfie z Plznû). V tvarná kvalita obou soch je ze v ech oltáfiních skulptur v interiéru kostela zfietelnû nejslab í, tak- Ïe pravdûpodobnûj ím autorem je jin regionální sochafi, Widmannem pouze ovlivnûn. Klá terní kostel byl pfiestavován v barokním slohu na velkolepou svatyni zpûsobem imitované gotiky nûkdy od roku 1710, respektive 1712 aï do svého vysvûcení v roce 1726. Z pramenû v ak víme, Ïe vût í ãást chrámu, celé trojlodí s transeptem a kupolí nad kfiíïením, byla dostavûna uï v roce 1718. Bratfii benediktini pak nechali vítûzn oblouk za nímï se dále stavûlo knûïi tû peãlivû zatlouci prkny a pfied nûj postavit provizorní hlavní oltáfi, zfiejmû kvûli bohosluïbám provozovan m v této ãásti kostela. 6 Na základû zatím nepublikované 4 5 6 7 Obr. 4. Kladruby (okres Tachov), klá ter vnûj í strana vûïe. (Foto 2006) Obr. 5. Kladruby (okres Tachov), klá ter portál vjezdu do nádvofií. (Foto 2006) Obr. 6. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, oltáfi sv. Jucunda socha sv. ebestiána. (Foto 2006) Obr. 7. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, oltáfi sv. Jucunda socha sv. Floriána. (Foto 2006) 4 Stavebnû-historick prûzkum klá tera Kladruby u Stfiíbra, in: E. HOLANOVÁ: Dûjiny objektu, SÚRPMO, Praha 1971. TamtéÏ i obrazová pfiíloha. UloÏeno v archivu plánû plzeàského pracovi tû Národního památkového ústavu. 120

zprávy o rozestavûném chrámu, která bude dále uvedena, i dle dal ích nûkolika informací máme dûvod se domnívat, Ïe interiér mohli benediktini zaãít zafiizovat a snad i nechat malovat je tû pfied úplnou dostavbou a vysvûcením celého chrámu v roce 1726. Matrika svateb v Kladrubech k 20. listopadu 1720 pfii sàatku vdovce Petra Molitora z Kladrub uvádí totiï jméno prvního svûdka, jímï byl Joannes Wenceslaus Schmidt, pictor planensis (Jan Václav Schmidt, malífi z Plané). Pravdûpodobnû t Ï malífi, tentokrát pojmenovan jen Wenceslaus Schmidt, pictor planensis, figuroval necel rok nato, dne 17. fiíjna 1721, jako kmotr pfii kfitu Walpurgy, dcerky zemfielého pana Waldtmanna. 7 Dnes je obecnû známo, Ïe v dobû barokní bylo bûïn m zvykem zvát v místû tvofiící umûlce na kfity a svatby. Tak se podafiilo doloïit k urãitému datu a místu vícekrát napfiíklad pûsobení Petra Brandla. Tehdej í pobyt malífie v Kladrubech lze sotva vysvûtlit jinak, neï Ïe zde byl povûfien nûjakou prací. Pfiitom sotva kde jinde by tehdy mohl tvofiit mûstsk kostel nebyl pro patn stav jiï del í dobu funkãní, podobnû jako hfibitovní kostel za mûstem. Doba pokroãilého podzimu pro jeho nástûnné malby nebyla v jimkou podobnou dobu si zvolil Schmidt napfiíklad v kostele v Bernarticích, kde na provedení fresco Mahlerey v roce 1745 pracoval mezi 9. záfiím (smlouva) a 27. listopadem (kvitance). 8 Jako nejpravdûpodobnûj í místo, kde tehdy mohl v Kladrubech pracovat, se proto nabízí nedávno dostavûná ãást klá terního kostela, která uï tehdy byla funkãní, a v nûm pomûrnû rozsáhlé nástûnné malby v transeptu, u nichï je dodnes hypotetické jak urãení autora, tak datace. Jméno Jan Václav nenosil tehdy Ïádn Ïijící malífi z planské malífiské rodiny SchmidtÛ, nejblíïe k nûmu mûl Václav Samuel Theodor Schmidt (1694 1756). Prakticky jistû se mohlo jednat pouze o tohoto malífie. Dal í svûdectví o zafiizování dostavûné ãásti kostela krátce nato poskytuje opût jeden zápis z kladrubské matriky kfitû s datem 16. ledna 1722. Tehdy byl, pfii kfitu Maura Leopolda, synka Jana Ka para Kobera, kmotrem Leopoldus Burkart. 9 To odpovídá jménu tehdy proslulého varhanáfie z Lokte, kter mûl podle star ích údajû z literatury postavit v kladrubském klá terním chrámu varhany se skfiíní ve slohu gotizujícího baroka. Zámûna s nûk m jin m s totoïn m jménem je prakticky vylouãena. Pobyt varhanáfie v novû budovaném chrámu uprostfied zimy jistû nebyl náhodn a mûïe b t vysvûtlen jedinû pracovní pfiíleïitostí, buì jednáním o zakázce, nebo uï pfiímo její realizací. Nemohlo se je tû jednat o dvoje men í varhany boãních oratofií pfii knûïi ti, to se teprve stavûlo, takïe jeho práce v Kladrubech se asi t kala hlavních velk ch varhan na kûru v západní ãásti chrámu. O ãásteãné v zdobû interiéru rozestavûného klá terního chrámu zfiejmû svûdãí i zmínka v dopise hrabûnky Marie Gabriely LaÏanské, rozené âernínové z Chudenic, svému pfiíbuznému, hrabûti Franti ku Josefovi âernínovi z Chudenic, s datem 5. kvûtna 1723. Marie Gabriela psala o záïitcích ze své cesty po západních âechách, mimo jiné: In diese Reise habe ich die Cladrauer Kirche gesehen, so ein magnificquer und sehenswürdiges Werck, samb deren gehörigen Staffierung. (Na této cestû jsem vidûla kladrubsk kostel, velkolepé a pozoruhodné dílo, s pfiíslu nou v zdobou.) 10 Termín Staffierung v barokní nûmãinû musel mít ir í v znam neï jen klasické tafírování oltáfiû, kazatelen, soch a obrazov ch rámû, coï bylo barvení a zlacení nejspí by se dal v této souvislosti pfieloïit jako v zdoba. Ta v je tû nov mi oltáfii nezafiízeném kostele, maximálnû nov mi varhanami, nejspí znamenala nûjakou v malbu. Témûfi jistû byl i v rozestavûné podobû pfiístupn, protoïe musel souãasnû slouïit také jako kostel farní. Nástûnné malby v transeptu vyplàují prakticky celou ífiku stûny pod oknem a v severní stûnû jsou je tû vymezeny i boãním vchodem. Tématem malby je Poku ení sv. Benedikta na pou- ti, v jiïní stûnû Zázrak sv. Maura (vlastnû zázraãné zachránûní sv. Placida sv. Maurem), nûkdy také oznaãované jako Nebesk Jeruzalém. Literatura dlouho tradovala star í pfiipsání malby Judovi Tadeá i Supperovi z âeské Tfiebové s datováním kolem poloviny 18. století, pouze na základû slohové podobnosti, bez jakéhokoliv archivního dokladu. Novûji tyto fresky pfiipsal Jaromír Neumann slavnému bavorskému malífii Cosmovi Damianu Asamovi. Evidentnû slab í úroveà neï u jeho fresek po bocích lodi a knûïi tû si Neumann vysvûtloval jako provedení nûkter m dílensk m pomocníkem nebo moïn mi pozdûj ími pfiemalbami. 11 Neumann jako první poznal a konstatoval, Ïe obû fresky musejí b t star í neï tûsnû k nim pfiistavûné dva gotizující oltáfie E. Q. Asama, protoïe tyto fresky pokraãovaly pûvodnû i za oltáfie, které tedy musejí b t nepochybnû mlad í. Fresky Neumann datoval poslední ãtvrtinou roku 1727. 12 O Ïivotû a díle Václava Samuela Theodora Schmidta (1694 1756) zatím v odborné literatufie existuje pouze jedin monografick ãlánek P. Preisse z roku 1959, ve sborníku Minulostí 8 Obr. 8. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel oltáfi sv. Jucunda, celkov pohled. (Foto 2006) 5 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Benediktini Kladruby, kart. 1/1,2. 6 Stavebnû-historick prûzkum cit. v pozn. 4. 7 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Sbírka matrik SM 2223, Kladruby 3, NOZ 1700 1749. 8 Státní oblastní archiv PlzeÀ, poboãka Klatovy, Velkostatek Bor u Tachova, K 1981 kniha kostelních úãtû kostela v Bernarticích 1732 1792. 9 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Sbírka matrik SM 2223, Kladruby 3, NOZ 1700 1749. 10 Státní oblastní archiv TfieboÀ, poboãka JindfiichÛv Hradec, âernínská ústfiední správa, fasc. 93. 11 J. NEUMANN: Neznámá díla Cosmy Damiana a Egida Quirina AsamÛ v Kladrubech, in: Umûní XXXVIII, 1990, ã. 5, s. 430, 439 440. 12 TamtéÏ. 121

9 10 11 12 Plznû a PlzeÀska II. 13 Václav Samuel, o dva roky mlad í bratr malífie Jana Jifiího Schmidta tvofiícího hlavnû pro pfiední rakouské klá tery, VídeÀ, Olomouc a slezskou Vratislav a zemfielého v Praze roku 1765, sv m umûleck m v znamem ani tvorbou nepfiekroãil hranice západoãeského regionu, patfiil tu v ak k nejv znamnûj ím a nejplodnûj ím malífiûm. Vyuãen u svého otce Jana Ka para Schmidta, rovnûï malífie z Plané, získal dal í umûlecké vzdûlání ve Freisingu v Bavorsku, kde byl nûkolik let Ïákem dvorního malífie bavorského kurfifita. 14 DomÛ se vrátil podstatnû dfiíve neï v literatufie uvádûného roku 1726, kdy namaloval datovan obraz sv. Martina v K icích na Stfiíbrsku, 15 protoïe zcela jistû maloval v Kladrubech na podzim roku 1720 i roku následujícího. V roce 1721 také tafíroval nov oltáfi Panny Marie v dûkanském (mûstském) kostele v Plané. 16 Nejpozdûji od sv ch dvaceti esti let tedy samostatnû pracoval jako malífi. Charakteristické znaky zatím ale neznámého umûlce jsou patrnûj í na malbû tzv. Nebeského Jeruzaléma ãi Zázraãného zachránûní tonoucího sv. Placida sv. Maurem v klá tefie v Beneventu. Malífi zde nepfiíli preciznû definuje jednotlivé zobrazované pfiedmûty a jejich ãásti. Z vypodobnûn ch postav a tváfií je nejpeãlivûji provedena postava andûla v levé partii scény a mladého jinocha, kterého andûl vede a ochraàuje. V obou tváfiích je velmi zfietelné urãité pfiejaté schéma bez osobního v razu. V porovnání s tûmito efébsk mi sliãn mi postavami pûsobí velmi kontrastnû zobrazení benediktinsk ch mnichû s drsn mi v razy nesliãn ch, témûfi rustikálních tváfií, jako u postavy sv. Maura i zachraàovaného sv. Placida. Hlava sv. Benedikta s podlouhlou tváfií a plnovousem, vyhlíïejícího z okna, je interpretována podobnû nelíbivû. Kontrastnost pojetí postav v levé polovinû sliãn ch, v pravé polovinû drsnûj ích a prost- ích byla pravdûpodobnû malífiov m zámûrem, protoïe i zobrazené architektury v obou polovinách scény jsou v raznû kontrastní, vãetnû doplàkû o pfiedmûty denní potfieby, popfiípadû tûsné okolí staveb. V levé ãásti scény je antická stavba s typick m portikem a trojúheln m títem na sloupech, pfied ní mramorem dláïdûná podlaha nábfieïí, architektonicky upraveného v jakési malé pfiístavi tû s loìkou, kde u nohou jinocha leïí loutna a rozevfiená partitura. Jinoch veden andûlem se usmívá a vztahuje ruku k postavû sv. Benedikta, vyhlíïejícího z okna vûïe stavení na protûj ím bfiehu fieky a rozpfiahujícího k nûmu náruã. Stavení, nepochybnû Obr. 9. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Poku ení sv. Benedikta v severní stûnû transeptu nah sv. Benedikt v trní v horní ãásti malby. (Foto 2006) Obr. 10. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Poku ení sv. Benedikta v severní stûnû transeptu mladá dívka v levé ãásti malby. (Foto 2006) Obr. 11. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Poku ení sv. Benedikta v severní stûnû transeptu sv. Benedikt studující písmo s andûlem v pravé ãásti malby. (Foto 2006) Obr. 12. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Poku ení sv. Benedikta v severní stûnû transeptu. (Foto 2006) 13 P. PREISS: Freskafiské dílo Václava S. T. Schmidta, in: Minulostí Plznû a PlzeÀska II, 1959, s. 89 97. Dal í hodnocení Schmidtova díla od téhoï autora v kapitolách o vrcholnû a pozdnû barokní malbû v souborn ch publikacích Dûjiny ãeského v tvarného umûní II/1, 2 jiï nepfiiná ejí nic podstatnû nového. 14 TamtéÏ. 15 TamtéÏ. 16 Státní oblastní archiv PlzeÀ, poboãka Klatovy, Velkostatek Planá, úãetní pfiílohy 1721, kart. 498. 122

klá ter, v ak v raznû kontrastuje s antick m portikem vlevo, a to nejen slohovû. Je totiï na rozdíl od protûj ího interpretováno jako stavení gotické, pfiesnûji jako naivnû gotizující, coï je patrné hlavnû na nároïní okrouhlé vûïi, opatfiené nahofie vzájemnû se protínajícími transparentními oblouky tvaru oslích hfibetû. Nejvy í z nich je zakonãen zfietelnou kfiíïovou kytkou. Gotick m prvkem je i fiála s kraby a tordovan dfiík sloupu v nároïí vedle vûïe, kter fiálu nese, ta má navíc baroknû entazovanou spodní ãást. Syntézou gotiky a baroka, tedy ãásteãnû gotizovaného barokního základu, je i jemnû vystupující v plà parapetu pod oknem téïe budovy. Tehdy bûïná barokní v plà je obdélná, s dolû protaïen mi pravoúhl mi konci na okrajích, opatfien mi kapkami, dole uprostfied je v ak symetricky ostfie kfiivkovû vychlípena smûrem dolû, a tím i znaãnû naivnû gotizována. Kromû slohové odli nosti je stavba vûãi té protûj í nápadná i neupraveností nejbliï ího okolí chybí kultivované nábfieïí, místo nûho je u paty vû- Ïe vidût jen hromadu kamení, zarostlou travou a bylinami, om vanou proudy vody. Malífi chtûl nepochybnû vyjádfiit kontrast doïívajícího fiímského impéria s jeho vysokou hmotnou, a v jistém smyslu i duchovní kulturou, byè tehdy uï vnitfinû prázdnou, a nastupujícího kfiesèanského svûta askeze, ale o to vût í váïnosti a Ïivotní opravdovosti. Kontrast po- Ïitkáfiství a p chy antického svûta (moïná i svûta vûbec) je stavûn proti kfiesèanské uvûdomûlé prostotû, odfiíkání a pokofie. Spojujícím ãlánkem je tu vztah antického mladíka vedeného andûlem a sv. Benedikta na druhém bfiehu rozboufiené fieky ze svûta nastupujícího kfiesèanství, vítajícího jej s otevfienou náruãí. Zázraãné zachránûní tonoucího sv. Placida sv. Maurem zde má oãividnû jen doprovodnou funkci. Pozoruhodn je umûlcûv vztah ke gotice, kter sám stojí za dal í rozvedení a upfiesnûní. Je zde zfietelná hlavnû inspirace pozdní gotikou motivy oslího hfibetu, protínání i tordovan dfiík sloupu. Podle nûkter ch zpûsobû interpretace dan ch motivû se zdá, Ïe malífi tehdy v jistém smyslu vnímal gotiku jako sloh aktuálnímu baroku pfiíbuzn, nejspí díky jejich dynamiãnosti. Zfiejmû v ak necítil jako podstatn rozpor opatfiit spodní ãást fiály (pod zuïujícím se vyvrcholením) typicky barokní entazí zdá se, Ïe fiálu chápal z hlediska barokních zvyklostí jako pyramidu na podstavci, vybaveném nahofie fiádnou barokní profilovanou fiímsou s barokní entazí, byè uï s pyramidou nebaroknû vyzdobenou gotick mi kraby. Ikonologicky promy lená skladba je dobfie sdûlná, její silnou stránkou je v razná popisnost. Barevná skladba není pfiíli pestrá, zfietelnûj í je aï ve v jevu Poku ení sv. Benedikta na pou ti, kde je místy patrná i pregnantnûj í artikulace, pfiedev ím v detailech kvûtû a zelenû vûbec. Konstatované znaky maleb narativnost spolu s urãit m zjednodu ením detailû a obhroublostí v razû nûkter ch tváfií se v celku shodují s charakteristikou maleb Václava Samuela Theodora Schmidta, jak ji podal Pavel Preiss ve v e citované studii, a zatím tak nevyluãují moïnost jeho autorství obou fresek v transeptu kladrubského kostela, s datováním na podzim roku 1720 i 1721. Zdá se, Ïe malífisky ponûkud zralej í (dle formálního provedení) je Poku ení sv. Benedikta na pou ti, i kdyï protûj í malba Nebesk Jeruzalém je ikonologicky a ikonograficky promy lenûj í. Co v ak alespoà ty známûj í Schmidtovy nástûnné malby od zmiàovan ch kladrubsk ch odli uje, je pomûrnû rozdíln rukopis. Nástûnné malby kaple v Hracholuskách u Stfiíbra z roku 1735 a na neprav ch klenbách zámku v Trpistech z roku 1744 mají zfietelnû spl vavûj í rukopis i pregnantnûj í artikulaci, jsou ov em mnohem pozdûj í. ZpÛsob ãlenûní draperií je v ak kladrubsk m freskám velmi podobn, v základních vlastnostech se dokonce dá chápat jako v podstatû stejn co do míry plastiãnosti, zpûsobu vedení linií i pomûrnû uzavfieného, i kdyï dynamického obrysu. Sv m pojetím i provedením stejné jako tváfi dívky i andûla v kladrubsk ch malbách jsou tváfie Panny Marie a andûla v Hracholuskách. Neumannem pfiedpokládanou moïnost pfiemaleb obou kladrubsk ch scén restaurátorské zprávy z let 1971 a 1973 nepotvrdily. 17 Také se nezdá pravdûpodobné, Ïe by malby provedené nûkdy ke konci roku 1727 byly krátce nato zãásti pfiekryty oltáfii, které navrhl a provedl bratr pfiedpokládaného umûlce. Zcela jistû tehdy oba museli mít pfiedem jasn jednotn projekt úprav. Nûkteré podobnosti s doloïen mi freskami C. D. Asama v lodi a knûïi ti chrámu, jak uï konstatoval Jaromír Neumann v dfiíve zmínûném ãlánku, jsou skuteãnû nápadné; pfiedev ím typologie sliãnûj ích postav mladého muïe a andûla z Nebeského Jeruzaléma a také dívky z Poku ení sv. Benedikta. Nejvíce se podobají zpûsobem zobrazení nûïn ch tváfií i cel ch postojû. MÛÏeme to vysvûtlit snad jen doloïen m kolením V. S. Schmidta ve Freisingu. 18 13 Obr. 13. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Nebesk Jeruzalém na jiïní stûnû transeptu andûl vedoucí mladíka v levé ãásti malby. (Foto 2006) 17 M. VALENTOVÁ: Kladruby u Stfiíbra, klá terní kostel, restaurátorská zpráva k restaurování nástûnné figurální malby s krajinou (Poku ení sv. Benedikta), Praha 1971. UloÏeno v knihovnû plzeàského pracovi tû Národního památkového ústavu. TéÏ M. VALEN- TOVÁ: Kladruby u Stfiíbra, klá terní kostel, restaurátorská zpráva k restaurování nástûnné malby Nebesk Jeruzalém, Praha 1973. UloÏeno tamtéï. 18 P. Preiss, cit. v pozn. 13. 123

14 15 16 Obr. 14. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Nebesk Jeruzalém na jiïní stûnû transeptu celkov pohled. (Foto 2006) Obr. 15. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Nebesk Jeruzalém na jiïní stûnû transeptu Zázraãné zachránûní tonoucího sv. Placida sv. Maurem v dolní ãásti malby. (Foto 2006) Obr. 16. Kladruby (okres Tachov), klá terní kostel, nástûnná malba Nebesk Jeruzalém na jiïní stûnû transeptu sv. Benedikt vyhlíïející z vûïe klá tera v horní ãásti pravé strany malby. (Foto 2006) 124

K Bavorsku, pfiesnûji k hornofalcké ãásti Chebska, mûl ostatnû blízko uï otec Václava Samuela Theodora, Jan Ka par Schmidt, kterého matrika sàatkû v Plané u Mariánsk ch Lázní z 25. fiíjna 1691 oznaãuje jako Kunstfarber von Waltsachsen (Waldsassen). 19 ProtoÏe zmínûná matrika nikde neuvádí narození jeho synû Jana Jifiího ani Václava Samuela Theodora, zdá se, Ïe se oba synové narodili nûkde jinde, nejspí za hranicemi na bavorské stranû, kde byl asi nûjakou dobu zamûstnán. 20 V období 1720 1721 byl ostatnû jako malífi je tû aktivní v letech 1719 a 1720 vytvofiil tfii venkovní títy novû postaveného farního kostela ve Zbiroze. V úãtech je oznaãen uï jako malífi z Prahy. 21 V roce 1723 namaloval v jev olejov mi barvami na 10 loket dlouhé plátno v Plané, spí e pro zámek neï kostel, pfiíslu né úãty jej ale oznaãují je tû jako malífie z Plané. 22 DoloÏená práce dal ího umûlce, Jana Filipa Bornschlägela z bavorského Würzburgu, mûla v kladrubském klá terním areálu probûhnout nûkdy pfied rokem 1730. Dopisem z Manûtína s datem 25. ledna 1730 hrabûnka Marie Gabriela LaÏanská doporuãovala svému synovci, hrabûti Franti ku Josefovi âernínovi z Chudenic, pfiímo osobního doruãitele listu, jímï byl právû zmínûn Bornschlägel. Ten se tehdy usadil na ãas v Manûtínû a pracoval zde pro zámek i kostely. V dopise je oznaãen jako tafír, lak rník a pozlacovaã. Jako doporuãení Bornschlägela, jeï se mûlo t kat nastávajícího zafiizování kostela sv. Václava v Îihli na petrohradském ãernínském panství, mûly slouïit zmínky o jeho dosavadní práci, pfiedev ím v kladrubském chrámu, ale i v manûtínském hfibitovním kostele sv. Barbory. Práce pro Kladruby tu nejsou dále specifikovány, u prací pro Manûtín je uveden hlavní oltáfi a kazatelna. 23 Zde to tedy nepochybnû bylo tafírování zmínûn ch objektû. V Kladrubech se asi rovnûï jednalo o tafírování oltáfiû, eventuálnû i dal ího chrámového zafiízení. Je tû pfied tímto archivním nálezem, nûkdy v 80. letech 20. století, konstatoval Jaromír Neumann evidentní a nesporné slohové znaky tafírování kladrubsk ch oltáfiû (hlavního oltáfie a minimálnû dvou jeho oltáfiû postranních), typické právû pro tohoto umûlce, shodující se i se tafírováním oltáfiû manûtínsk ch. Své ãetné objevy publikoval v roce 1990 ve v e zmínûném ãlánku v ãasopise Umûní. Bornschlägel pûsobil v Manûtínû i jako malífi (fresky v nûkolika zámeck ch interiérech, pfiedev ím v hlavním sále), sloh jeho maleb je ale oproti kladrubsk m v raznû odli n Èavnatûj ím rukopisem i mnohem v raznûj í a kontrastnûj í barevností. Proto se zatím Bornschlägel jako potenciální autor kladrubsk ch maleb jeví ménû pravdûpodobn. Nepochybnû dal ím zajímav m nálezem je doloïen dal í pobyt bavorského malífie Kosmy Damiána Asama v Kladrubech roku 1735. Dne 23. fiíjna 1735 zde byl prvním svûdkem pfii kfitu Marie Josefiny, dcerky Josefa Zedlitze a jeho Ïeny Katefiiny. 24 Aã u jména není uvedena profese ani pûvod, jméno Cosmas Asam je v prostfiedí natolik netypické, Ïe prakticky nepfiipou tí Ïádnou jinou moïnost. âasovû by byl pobyt soubûïn s jeho dal í ãinností v âechách, hlavnû pfii v malbû Dienzenhoferova chrámu sv. Mikulá e na Starém Mûstû praïském. âeho se jeho pfiítomnost v Kladrubech t kala, mûïeme dnes jen odhadovat. Buì lo o nûjaké korektury, pfiípadnû doplnûní jeho nástûnn ch maleb v klá terním kostele z let 1726 1727, nebo pravdûpodobnûji provedení maleb na klenbû knihovny v budovû nového konventu v kladrubském areálu, které zachovaná ruãnû psaná latinská kronika klá tera oznaãuje jako zvlá tû krásné a pfiísn m italsk m slohem provedené. Mûly b t hotové je tû za pontifikátu papeïe Klementa XII. (v úfiadu 1730 1740) a znaãnou sumu 500 zlat ch na nû mûl vûnovat tehdej í proslul lékafi Jan Curtius (Kurz?). 25 Uveden lékafi, nejspí t Ï jako herr Doctor Curtius in Miess, tedy ve Stfiíbfie, je nûkolikrát zmínûn i v dûchodní hlavní knize klá tera v Teplé uï v letech 1706 1715. 26 Knihovna zaujímala prostor ve druhém patfie stfiedního rizalitu pfiedního kfiídla nového konventu, obráceného do nádvofií. Kfiídlo bylo dokonãeno a vysvûceno uï v roce 1733. 27 V malba jednoho z jeho hlavních prostor nûkdy v fiíjnu roku 1735 by tedy mohla b t ãasovû pravdûpodobná. Klenba tohoto prostoru se v ak pomûrnû dávno kvûli dlouhodobému zatékání zfiítila a z této ve své dobû vysoce cenûné malby nezûstalo nic, ani její star í fotografická ãi jiná obrazová dokumentace. 19 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Sbírka matrik, SM 183, Planá 5, NO 1656 1695. 20 TamtéÏ. 21 Státní oblastní archiv Praha, Velkostatek Zbiroh, kniha ã. 3615. 22 Státní oblastní archiv PlzeÀ, poboãka Klatovy, Velkostatek Planá, úãetní pfiílohy 1723, kart. 499. 23 Státní oblastní archiv TfieboÀ, poboãka JindfiichÛv Hradec, Rodinn archiv âernínû, Czernin F. J., 1729/1730, kart. 352. 24 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Sbírka matrik, SM 2223, Kladruby 3, NOZ 1720 1749. 25 Státní oblastní archiv PlzeÀ, Benediktini Kladruby, kart. 1, K 1, pag. 135. 26 Státní oblastní archiv PlzeÀ, poboãka Îlutice, Klá ter premonstrátû Teplá, K 935. 27 Stavebnû-historick prûzkum, cit. v pozn. 4. Prameny: Národní archiv (NA) v Praze, Benediktini Bfievnov, G XI 4, kart. 136. Státní oblastní archiv (SOA) PlzeÀ: Benediktini Kladruby, kart. 1/1, 2; Sbírka matrik (SM) 2223, Kladruby 3, NOZ 1700 1749; Sbírka matrik (SM) 183, Planá 5, NO 1656 1695. Státní oblastní archiv PlzeÀ, poboãka Klatovy: Velkostatek (VS) Bor u Tachova, K 1981; Velkostatek Planá u Mar. Lázní, kart. 498, kart. 499. Státní oblastní archiv Praha, Velkostatek (Vs) Zbiroh, kniha ã. 3615. Státní oblastní archiv TfieboÀ, poboãka JindfiichÛv Hradec: âernínská ústfiední správa (âus), fasc. 93, Rodinn archiv (RA) âernínû, Czernin F. J., 1729/1730, kart. 352. Literatura: PREISS, P.: Freskafiské dílo Václava S. T. Schmidta, in: Minulostí Plznû a PlzeÀska II, 1959, s. 89 97. PREISS, P.: Malífiství vrcholného baroka v âechách, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní II/2, Praha 1989, s. 540, 603. PREISS, P.: Malífiství pozdního baroka v âechách, tamtéï, s. 751, 768 769. HOLANOVÁ, E.: Státní zámek klá ter Kladruby, stavebnû historick prûzkum, Dûjiny objektu, SÚRPMO, Praha 1971. NEUMANN, J.: Neznámá díla Cosmy Damiana a Egida Quirina AsamÛ v Kladrubech, in: Umûní XXXVIII, 1990, ã. 5, s. 430n. VALENTOVÁ, M.: Kladruby u Stfiíbra, klá terní kostel restaurátorská zpráva k restaurování nástûnné figurální malby s krajinou (Poku ení sv. Benedikta), Praha 1971. UloÏeno v knihovnû plzeàského pracovi tû Národního památkového ústavu. VALENTOVÁ, M.: Kladruby u Stfiíbra, klá terní kostel restaurátorská zpráva k restaurování nástûnné malby Nebesk Jeruzalém, Praha 1973. UloÏeno tamtéï. 125