CARITAS Vyšší odborná škola sociální

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Absolventská práce Sociální podnikání založení sociální firmy a její busssines plán Martina Rybaříková Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková Olomouc 2014

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci 30. 4. 2014

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své práce Ing. Ester Danihelkové, za její odborné vedení, dobré rady a podporu při psaní této práce.

OBSAH Úvod... 5 1 Co je sociální firma a kde jí můžeme najít?... 6 2 Možné právní formy sociálních firem a jejích legislativa... 9 3 Založení sociální firmy... 12 3.1 Podnikatelský pán... 12 3.2 Marketingový plán... 13 3.3 Rozpočet... 14 3.4 Zdroje financování... 15 3.4.1 Evropské fondy... 15 3.4.2 Půjčky a úvěry... 16 3.4.3 Vlastní prostředky... 16 3.4.4 Ostatní zdroje... 17 4 Standardy sociální firmy... 18 5 Případy dobré praxe... 22 6 Praktická část Projekt... 24 6.1 Podnikatelský plán... 24 Závěr... 32 Bibliografické zdroje... 33 Přílohy... 35 Příloha číslo 1. Standardy sociální firmy... 35 Anotace... 42

Úvod V dnešní době, kdy je velká míra nezaměstnanosti jak mezi osobami se zdravotním postiţením tak také mezi osobami sociálně vyloučenými a zároveň klesá ochota solidarity v majoritní společnosti, by mělo být právě zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce jedním z prioritních opatření aktivní politiky zaměstnanosti. Tím, ţe budeme zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením, sociálně vyloučené či jinak obtíţně zaměstnatelné, ušetříme nemalé finanční částky ze státního rozpočtu, které plynou na výplatu dávek sociálního zabezpečení, zároveň tím podpoříme začleňování těchto osob do společnosti a také podpoříme jejich soběstačnost. Tato absolventská práce je zaměřena na teoretické ukotvení toho co je sociální firma, z jakých teoretických východisek vychází, a jaký uţitek přináší. Dále se věnuje vymezení legislativního rámce, v němţ je v součastné době moţné zaloţení a fungování sociální firmy v České republice. Následně se práce bude věnovat samotnému teoretickému popisu zaloţení sociální firmy a dokumentům, které je dobré si připravit, neţ se do zakládání sociální firmy podnikatel pustí, kdy v ţádném případě nepůjde o výčet toho na jaký úřad má budoucí sociální podnikatel zajít, ale spíše co vše bude potřebovat teoreticky znát, neţ začne sociální firmu zakládat. V poslední části teoretického oddílu této práce je věnováno místo standardům sociální firmy a příkladům dobré praxe v České republice. V praktické části této práce, kterou je projekt, je představeno zaloţení sociální firmy na praktickém příkladu sociální firmy, kde jsou jako cílová skupina zaměstnávaných zvoleni rodiče pečující o dítě do sedmi let věku. Sociální firma, jako prostředek pro zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce není lékem na všechny problémy s rostoucí nezaměstnaností, ale je cestou jak je moţné zajistit práci osobám, které nemohou být zaměstnány v klasických komerčních firmách, a také je cestou jak ukázat, ţe cílem podnikání nemusí být pouze finanční zisk, ale můţe přinést prospěch komunitě, ve které firma působí, můţe být ohleduplné k ţivotnímu prostředí a zároveň můţe vést prosperujícímu podniku. 5

1 Co je sociální firma a kde jí můžeme najít? Abychom mohli nalézt odpovědi na to jak zaloţit sociální firmu (SF) a jak nejlépe nastavit procesy jejího fungování, tak, aby byla úspěšná na komerčním trhu, je důleţité uvědomit si co to sociální firma je a kam je moţné ji zařadit ve společenském a ekonomickém kontextu. Sociální firmy se v posledních desetiletích začínají ukotvovat v systému národního hospodářství a to nejen v České republice ale po celém světě. Konkrétně se tedy začíná mluvit o tzv. třetím sektoru Sociální ekonomice. Jak uvádí Dohnalová a Průša (2011, s. 7-11) v Evropě se čím dál tím více vymezuje sociální ekonomika vůči sektoru ziskovému a veřejnému. To tedy znamená, ţe na trhu začínají působit firmy, ve kterých nejde primárně o zisk za kaţdou cenu, ale které mají i jiné takzvané neekonomické cíle. S neekonomickými cíli je spojeno ukotvení sociální firmy, jako součástí sociální práce, konkrétně komunitní sociální práce. Podle Fokusu Praha (nedat., s. 9) vychází celá koncepce sociální firmy z existencionálního přístupu. Navrátil (2012, s. 200-201) shrnuje hlavní principy existencionální sociální práce v těchto čtyřech bodech: 1. v jakékoliv situaci je člověk hodnotná a důstojná lidská bytost; 2. názor kaţdého člověka je platný a cenný pro práci s ním i s jeho sociální situací; 3. klient sám dobře ví co je jeho problém a sociální pracovník je zde partnerem pro řešení tohoto problému nikoliv jeho řešitelem; 4. sociální prostředí a potenciál klienta jsou prostředky k řešení klientovy situace; Sociální firma není v České republice právně definovaný pojem, proto neexistuje ani jednotná definice. Všichni autoři se v podstatě shodují na velmi obecném názoru, ţe se sociální firma vyznačuje trojím přínosem: 1. Podnikatelsko-ekonomickým 2. Sociálním 3. Environmentálním Dohnalová a Průša (2011, s. 126-127) shrnují sociální firmu v podstatě jako běţný ekonomický subjekt, který nalezneme ve většině národních hospodářství, avšak který není zaloţený za účelem získávání zisku, ale za účelem zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce, či jinak vyloučených, společně se zdravými. Fokus 6

Praha (nedat., s. 15) tuto definici rozšiřuje ještě o myšlenku, ţe sociální firma by měla uzpůsobit svoje pracovní prostředí a podmínky svým znevýhodněným zaměstnancům a jejich potřebám. Takto rozšířenou definici můţeme ještě doplnit o informaci Svazu českých a moravských výrobních druţstev, ţe to co odlišuje sociální firmu od firem nesociálních, je: Širší okruh a struktura vztahů, firemní kultura svázaná se sociálními cíli. (2010, s. 6). Hlavní znaky sociálních firem lze tedy definovat jako: Inovace, Nápaditost a Kreativitu. (tamtéţ). Dále bychom mohli doplnit také snahu trvalé udrţitelnosti, smysluplnosti a konkurenceschopnosti. Dohnalová uvádí jako jeden z důleţitých sociálních ukazatelů sociální firmy to, ţe na rozhodování v sociální firmě nemá vliv výše vloţeného kapitálu (2012 s. 77). Podle Kurkové a Francové je typické pro sociální firmu vyuţívání lokálních zdrojů (2012, s. 6). V Evropském kontextu je jedním z hlavních dokumentů, kde je vydefinována sociální firma, Linecká výzva (The Linz Appeal) z roku 1997. Český překlad je moţné najít na webu (www.socialnifirmy.cz). V Linecké výzvě je definován hlavní znak sociálních firem stejně jako v Čechách zaměstnávání osob zdravotně nebo sociálně vyloučených na trhu práce a také pouţití svého fungování ve prospěch sociálních cílů. Jako zdroj informací o sociálních firmách v Evropě můţeme pouţít také webové stránky mezinárodního sdruţení EMES, coţ byla, jak uvádí Dohnalová, původně Evropská síť pro výzkum Vznikání sociálních podniků (2012, s. 54). Identické znaky firmy sociální a komerční můţeme vysledovat podle Svazu českých a moravských výrobních druţstev (2010, s. 8) především ty, ţe sociální firma nese ekonomické rizika stejně jako firma komerční, dále pak působí na běţném trhu, má konkurenci a stejné moţnosti v prosazení se na trhu. To tedy znamená, ţe i sociální firma musí mít výrobky, či sluţby, které jsou schopny obstát v konkurenci na běţném trhu a které se budou dobře prodávat. Jak je zmíněno jiţ výše, pojem sociální firma není v ČR legislativně ukotven, proto se můţeme setkat s různou právní formou těchto podniků. V součastné době je v České republice nejčastějším trendem, podle informacích uvedených v seznamu sociálních firem zveřejněných na webu české-socialni-podnikani, ţe sociální firmy jsou provozovány, jako doplňková činnost nestátních neziskových organizací (NNO). U těchto organizací můţe být důvodem zaloţení, buď samotné zaměstnávání osob z řad cílové skupiny klientů NNO a nebo, můţe být zaloţení sociální firmy odpovědí na 7

sniţující se dotace z veřejných financí a tedy snahou o získání dalšího kapitálu na financování sociálních sluţeb. 8

2 Možné právní formy sociálních firem a jejích legislativa Proto, aby mohla sociální firma vůbec být zaloţena, a aby mohla fungovat v rámci české ekonomiky, podle v ČR platných zákonů, je důleţité znát alespoň základní právní předpisy, které podnikání v České republice upravují, a také je nutné znát právní formy, které lze pouţít pro sociální firmu. Zaloţení sociální firmy v současnosti provází především nejasnost v informaci, kdo můţe SF zaloţit, jaká je její právní forma, a podle jakých zákonů se vlastně řídit. Zde jsou tedy alespoň základní informace. Bohuţel, protoţe v součastné době chybí mnoho prováděcích a navazujících zákonů k novému občanskému zákoníku, proto je situace prozatím poměrně nepřehledná, větší přehlednost by měl přinést zákon o veřejné prospěšnosti, jehoţ uvedení do praxe je plánováno na rok 2016. Podle Dohnalové (2012) v základním schématu můţeme identifikovat tři moţné druhy sociálních podnikatelů či podniků. 1. Podnikatelé, kteří jiţ mají komerční firmu a chtěli by jí transformovat na firmu sociální 2. Osoby, které uvaţují o zaloţení sociální firmy jako o směru, kterým se ve svém podnikání chtějí vydat 3. NNO, které uvaţují o zaloţení sociální firmy jako o své doplňkové činnosti První skupina, tedy podnikatelé, kteří jiţ nějakou komerční firmu vlastní, ať se jedná o akciovou společnost nebo třeba společnost s ručením omezeným, budou mít z hlediska legislativy a zaloţení sociálních firmy v podstatě nejlehčí pozici. Budou pouze potřebovat přednastavit stávající procesy podnikání a výběru zaměstnanců a začít svou firmu orientovat jako firmu sociální, podle výše zmíněných kritérií. Tito podnikatelé se budou při transfůzi své komerční firmy na firmu sociální řídit zákonem číslo 89/2012 Sb. v platném znění tedy Občanský zákoník a zákonem číslo 34/2012 Sb. v platném znění Zákon o obchodních korporacích a dalšími souvisejícími předpisy. Podnikatelé, kteří teprve uvaţují o zaloţení nové sociální firmy, mají situaci podstatně ztíţenou, a to z toho důvodu, ţe musí projít celým procesem zakládání sociální firmy. Oproti podnikatelům, kteří svou firmu pouze transformují, má ale moţnost, vybrat si 9

jakou právní formu pro své sociální podnikání zvolí. V českém prostředí má na výběr podle zákona číslo 34/2012 Sb. tyto moţnosti: Veřejnou obchodní společnost (v.o.s.) 76-92e, Komanditní společnost (k. s.) 93-104e, Společnost s ručením omezením (s.r.o.) 105-153, Akciovou společnost (a.s.) 154-220 a Druţstvo 221-260. Třetí varianta, tedy zaloţení sociální firmy, jako doplňkové činnosti, jedné z nevládních neziskových organizací je v prostředí České republiky jedním z nejčastějších důvodů vzniku sociálních firem. Dohnalová a Průšou se shodují se Svazem českých a moravských výrobních druţstev na tom, ţe sociální podnikání je spojeno s regionem, kde sociální firma působí a také s cílovou skupinou obyvatel, tedy zaměstnanci, kteří ve firmě pracují nebo skupina obyvatel, v lokalitě kde firma působí. Z toho tedy logicky vyplívá, ţe pokud některá z NNO zaloţí sociální firmu, vychází z potřeb své cílové skupiny. Má tedy jednodušší počáteční situaci v tom, ţe jiţ cíl a cílovou skupinu, zná a má s ní určité zkušenosti., které se do jejich sociálního podnikání jistě promítnou. Nevládní neziskové organizace se v rámci svého podnikání řídí v prvé řadě zákony, které upravují jejich fungování. U obecně prospěšné společnosti je to zákon 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech v platném znění. U ústavů a spolků, které mohou vyvíjet ekonomickou činnost, jako doplněk své činnosti hlavní moţnost zaloţení sociální firmy upravuje zákon číslo 89/2012 Sb., U nadací a nadačních fondů, které mají omezenou moţnost podnikání je moţnost zaloţení sociální firmy rovněţ upraveno v Občanském zákoníku. Podnikání a tím i zaloţení sociální firmy v církvích upravuje zákon číslo 3/2002 Sb. o církvích a náboţenských společnostech. Ve výše jmenovaných zákonech najdeme z pravidla ustanovení ţe NNO můţe podnikat, ale nesmí jít o její hlavní činnost, ale o činnost doplňkovou, která doplňuje činnost hlavní a nijak neomezuje tuto činnost. Podnikatelskou činnost pak dále upravují další zákony jako například zákon číslo 586/1992 Sb. o dani z příjmu ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon číslo 500/2004 Sb. správní řád ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 455/1991 Sb. Ţivnostenský zákon ve znění pozdějších předpisů a další. Podle právní formy pod jakou sociální firma vznikne, je nutné mít připraveny právní dokumenty, které jsou definovány ve výše uvedených zákonech k tomu, aby mohla SF legálně fungovat. Vedle těchto právních náleţitostí je dobré, aby měla začínající 10

sociální firma předem připraveny některé interní dokumenty, které jí usnadní práci v jejich začátcích. 11

3 Založení sociální firmy Pro jakoukoliv firmu, která začíná svou činnost, tedy i pro firmu sociální je důleţité mít před začátkem své podnikatelské činnosti zpracovány dokumenty, které jí pomohou definovat jasný cíl toho, kam směruje a jak toho hodlá dosáhnout a také najít zdroje, ze kterých bude svou činnost financovat. Nejedná se tedy o dokumenty, které jsou vyţadované zákonem, jde spíše o dokumenty, které usnadní začínajícím sociálním podnikatelům jejich start podnikání. Zde se můţeme nechat inspirovat Špačkovou a Rybou (2009), kteří povaţují za základní dokumenty mimo jiné: podnikatelský plán, rozpočet a marketingový plán. 3.1 Podnikatelský pán Podle slovníku cizích slov (1994, s. 527) můţeme také uţít termín podnikatelský záměr či úmysl. Podle Špačkové a Ryby (2009, s. 63) se jedná o důleţitý dokument, který definuje, čeho chceme dosáhnout tedy cíl, a jak toho chceme dosáhnout neboli cestu k němu. Dále autoři uvádějí, ţe se také jedná o prostředek, který nám zajistí informace a pomoc v případě, kdy zjistíme, ţe nevíme, co máme dělat. Plán by měl také obsahovat časový horizont, tedy dobu v jaké chceme našich cílů dosáhnout. Podnikatelský plán sociální firmy se ve větším rozsahu neliší od podnikatelského plánu firmy, která se jako sociální neprezentuje, nicméně odchylky zde jsou. To co je nejnutnější věcí při psaní podnikatelského plánu, je podle Svazu českých a moravských výrobních druţstev (2011, s. 15 16), přesné rozpoznání a definování cílů našeho tedy v tomto případě sociálního podnikání a to jak cílů, které jsou sociální, tak také coţ je důleţité u kaţdého podnikání, cílů ekonomických. Dále pak Svaz českých a moravských výrobních muţstev uvádí, ţe pokud si hned na počátku naší přípravy na podnikání vydefinujeme naše sociální poslání, na jehoţ základě nastavíme konkrétní a kvalitní cíle i ukazatele je poté jednodušší měřit naplňování případně nenaplňování našeho plánu. Sociální cíle vychází z našeho poslání a také zpotřeb cílové skupiny, kterou chceme svým sociálním posláním podpořit. Kurková a Francová rovněţ upozorňují, ţe je velmi důleţité najít soulad mezi cíli, vizí a posláním ((2012 s. 23). Podle Svazu českých a moravských výrobních druţstev (2010, s. 19) lze zjednodušeně říct, ţe cílová skupina jsou lidé, kteří budou mít z našich 12

ekonomických úspěchů uţitek. Kurková s Francovou také upozorňují na to, ţe je dobré si předem rozmyslet, jaké jsou moţnosti našich znevýhodněných zaměstnanců, a kde jsou limity jejich práce (2012, s. 16). Coţ je vše dobré v našem podnikatelském plánu zohlednit. Ekonomické cíle, nejsou u sociálních firem prvořadým záměrem, nicméně jsou podle Dohnalové a Průši (2011, s. 57 58) jedním z důvodů existence sociálních podniků. I sociální firma by měla umět pokrýt všechny své závazky. V součastné době je trendem udrţitelnost sociálních podniků a jejich nezávislost na dotacích. Nicméně Dohnalová s Průšou i Svaz českých a moravských výrobních druţstev se shodují na tom, ţe v počátku je dobré spolehnout se na vícezdrojovost finančních prostředků. Kromě nejrůznějších nadací a fondů, které jsou k podpoře sociálního podnikání určeny, je dobré zjistit, například také to jaké slevy na daních můţe podnikatel získat, či jaké si můţe zajistit prostředky a dotace z veřejných rozpočtů např. z Úřadu práce. Další nedílnou součástí podnikatelského plánu je průzkum trhu. Špačková a Ryba (2009, s. 12-18) průzkum trhu vidí jako získávání informací o zákaznících, konkurenci a trhu samotném. Autoři dále uvádějí, ţe v začátcích podnikání nemusí být průzkum trhu finančně nebo časově náročný. Na začátku podnikání na průzkum trhu podle stejných autorů postačí veřejné zdroje informací, například internet, knihovny, tisk či lidé, které má sociální podnikatel ve svém okolí. Další z kolonek, který by měl podnikatelský plán obsahovat je vydefinování rizik a postupů, jak v případě krize dál postupovat a tím její dopady co nejvíce eliminovat. 3.2 Marketingový plán Podle Švarcové (2007, s. 101-107) Mluvíme o marketingu jako o disciplíně zabývající se zákonitostmi trhu, to znamená, ţe marketing se zabývá poznáváním, předvídáním, ovlivňováním a uspokojováním potřeb trhu v konečné fázi tedy potřeb zákazníků. Švarcová dále uvádí, ţe marketing je proces, který musí procházet všemi činnostmi podniku a ţe se nejedná pouze o prodej, který je jen jednou z marketingových aktivit (tamtéţ). Z výše zmíněného tedy vyplívá, ţe díky marketingovému plánu víme jak, kolik, komu, za kolik a jakou formou prodávat naše zboţí či sluţby. Jak uţ jsme několikrát zmínili, 13

hlavní funkcí sociální firmy není vydělávat peníze nýbrţ, naplňování jejich sociálních cílů. Tomu by měl tedy odpovídat i marketingový plán. Proto je nutné marketingové plánování nepodcenit. Švarcová se zmiňuje o nechuti některých manaţerů plánovat, coţ jak uvádí, souvisí s hospodářstvím v ČR před rokem 1989, coţ byl naprostý extrém, protoţe se plánovalo naprosto všechno (2007, s. 105-106). Marketingové plánování je moţné na několika úrovních, sociální firma si můţe vytvořit, jak plány jednotlivých druhů zboţí či sluţeb, které nabízí klientům, můţe si vytvořit marketingový plán pro své jednotlivé oddělení, které má a samozřejmě si můţe vytvořit i marketingový plán pro celou společnost. To znamená, ţe můţe prodávat sebe, v tom smyslu, prodeje svých sociálních cílů a své výlučnosti na trhu. Moţností jak vyuţít marketing mají tedy sociální firmy více neţ firmy komerční. Velmi záleţí na kvalitně zpracovaném marketingovém průzkumu a na tom jak se průzkum promítne do marketingové strategie. Špačková a Ryba k tomu uvádějí: vţdy je mnohem jednodušší přizpůsobit svoji sluţbu či produkt klientům, neţ své klienty donutit k tomu, aby koupily sluţbu či produkt, který se jim nehodí: 3.3 Rozpočet Také můţeme označit, jako finanční plánování podniku. Někdy se uvádí jakou součást podnikatelského plánu. Rozpočet nám při zaloţení sociální firmy pomůţe, s představou kolik budeme muset do začátku naší sociální firmy investovat prostředků a kde potřebné zdroje vezmeme. Podle Svazu českých a moravských výrobních druţstev se jedná v podstatě o vyjádření našich nákladů a výnosů v penězích (2010, s. 29). Novotný definuje takzvaný Zakladatelský rozpočet a jeho potřebu. Dříve neţ je zaloţen nový podnik, je třeba propočítat, zda se plánovaná aktivita vyplatí. (2006, s. 32) Informace, které by měl obsahovat zakladatelský rozpočet: 1. zjištění potřebného majetku a zdrojů, ze kterých lze tento majetek obstarat 2. jaké budou předpokládané náklady, výnosy a hospodářský výsledek 3. rozdělení příjmů (cash flow) 4. předpokládaná rentabilita, porovnání dosaţené rentability s rentabilitou při jiném moţném vyuţití disponibilních zdrojů. (Novotný, 2006, s. 32) 14

Konkrétnější hlediska pro určení jednoduché schéma nákladů a výnosů mají Špačková a Ryba (2009, s. 42). Jsou to náklady, které jsou spjaté s tím, ţe začínáme podnikat (náklady na vybavení, na správní poplatky spojené se zaloţením firmy atd.). Druhá část nákladů jsou ty, které se budou v průběhu podnikání opakovat v pravidelných intervalech (náklady na telefon, pojištění, leasing, výplaty energie atd.). Autoři dále upozorňují také na to, ţe je důleţité započítat do rozpočtu i předpokládané výnosy a ty je potřeba realisticky odhadnout. S rozpočtem jsou úzce spojeny také zdroje financování podniku, protoţe, kdyţ víme, kolik finančních prostředků budeme na zaloţení sociální firmy potřebovat, musíme také vědět, kde tyto zdroje musíme získat. 3.4 Zdroje financování Podle Kurkové a Francové je důleţité získat či doplnit před tím neţ začneme podnikat finanční prostředky, na pokrytí nákupu nutného materiálu, vybavení, či neţ začne naše podnikání vydělávat peníze (2012, s. 13). Podle webových stránek Sociální podnikání.info existují dva základní zdroje financování sociálních firem a to 1. Evropské fondy 2. Půjčky a úvěry Kurková a Francová přidávají jako zdroje financování ještě 3. Vlastní prostředky 4. Příspěvky z Aktivní politiky zaměstnanosti 5. Jiné zdroje (2012, s. 13). 3.4.1 Evropské fondy V České republice je moţné na podporu sociálního podnikání čerpat peníze z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF). Podle Evropské komise (2011, s. 8 a 9) je moţné z Evropského fondu pro regionální rozvoj čerpat podporu pro podnikání malých a středních firem a z Evropského sociálního fondu podporu na propagaci sociálního začleňování a boje proti chudobě a propagace zaměstnanosti. 15

V Evropském fondu pro regionální rozvoj jsou pro období 2014 aţ 2020 nachystány Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, jenţ má podle webu strukturálních fondů za cíl dosaţení konkurenceschopné a udrţitelné ekonomiky zaloţené na znalostech a inovacích (web, strukturální fondy). Z Evropského sociálního fondu bude moţné získat peníze na podporu sociálních firem v Operačním programu Zaměstnanost 2014 aţ 2020. Podle webu Esfcr je moţné mimo jiné čerpat peníze na podporu oblastí podpory zaměstnanosti, rovných příleţitostí muţů a ţen, sociálního začleňování a boje s chudobou a adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů (podle www.esfcr.cz). 3.4.2 Půjčky a úvěry Podle Jetmara, je v České republice moţnost půjček a úvěrů pro sociální podnikání zastřešena programy pro podporu či rozvoj malého a středního podnikání. (2010, s. 4). Podle Kůrkové a Francové je při ţádání o půjčku či úvěr velmi důleţité mít dobře zpracovaný podnikatelský plán, stojící na realistických finančních propočtech (2012s.14). Protoţe v ČR působí mnoho komerčních bank je nabídka jejich produktů velmi široká. Jak ale uvádí Jetmara většina těchto produktů je určena převáţně pro podnikatele, kteří jiţ nějakou dobu podnikají a mohou prokázat platební historii podniku, nebo mít majetek, kterým mohou ručit. Pokud sociální podnikatel začíná podnikat, většinou se tímto prokázat nemůţe, a proto má problém se získáním bankovních produktů 2010 s. 7). 3.4.3 Vlastní prostředky Je více neţ logické, ţe nejlepším prostředkem pro financování svého sociálního podniku je mít k dispozici vlastní kapitál. Kurková a Francová proto doporučují, aby si začínající sociální podnikatel vytvořil rezervy z vlastních zdrojů ještě před zaloţením sociální firmy a zahájením jejího provozu (2012 s. 14). 3.4.4 Příspěvky z Aktivní politiky zaměstnanosti Podle zákona číslo 435/2004 Sb. Zákon o zaměstnanosti můţe zaměstnavatel zřídit společensky účelné pracovní místo. Podle 113 odstavce 4 tohoto zákona Výše příspěvku na zřízení jednoho společensky účelného pracovního místa, pokud v kalendářním měsíci předcházejícím dni podání ţádosti o příspěvek míra nezaměstnanosti v daném okrese nedosahuje průměrné míry nezaměstnanosti v České 16

republice, můţe maximálně činit čtyřnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. A podle odstavce 5 113 Příspěvek na vyhrazení jednoho společensky účelného pracovního místa můţe být poskytován aţ do výše vynaloţených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance přijatého na vyhrazené pracovní místo, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance. Příspěvek můţe být poskytován nejdéle po dobu 12 měsíců. Kurková s Frankovou k vyuţívání aktivní politiky zaměstnanosti uvádějí, ţe v České republice momentálně platí, ţe na tyto příspěvky mají nárok pouze sociální firmy, které zaměstnávají osoby se zdravotním postiţením, nikoliv sociální firmy zaměstnávající sociálně vyloučené, proto většina sociálních firem zaměstnává osoby se zdravotním postiţením (2012 s. 14). Dalším druhem příspěvku z aktivní politiky zaměstnanosti můţe být Příspěvek na zapracování, který je moţné čerpat po dobu maximálně tří měsíců. Posledním druhem příspěvku, který můţe sociální firma vyuţít je Příspěvek na nový podnikatelský program, jehoţ výše můţe být po dobu maximálně šesti měsíců maximálně 50% mzdy. Všechny tyto příspěvky mohou být podle zákona o zaměstnanosti poskytnuty pouze po písemné dohodě s Úřadem práce jakoţto realizátorem aktivní politiky zaměstnanosti. 3.4.5 Ostatní zdroje Mezi ostatní zdroje financování můţeme počítat veškeré finanční i nefinanční prostředky, které na provoz naší sociální firmy získáme. Podle Kurkové a Frankové se můţe jednat také o sponzorské dary, které mohou mít podobu například poradenství, nebo vybavení. Obce a kraje, které chtějí podporovat sociální podnikání na svém území, mohou například nabídnout sociálním firmám prostory se zvýhodněným nájmem v budovách, které jsou v majetku obce (2012, s. 14). Dohnalová uvádí, ţe sociální firma můţe ve svých začátcích fungovat na dobrovolné práci, coţ můţeme započítat do nefinančních zdrojů financování sociální firmy, Dohnalová však upozorňuje na to, ţe by měl být jasný trend k postupné převaze placených pracovních míst (2012 s. 77). Mimo výše popsaných dokumentů pro snadnější začátek podnikání, které jsou důleţité pro všechny začínající podnikatele ať uţ komerční či sociální, by měla mít sociální firma navíc podle Fokusu Praha ještě rozpracovány Standardy sociální firmy, kterým se budu podrobněji věnovat v následující kapitole. 17

4 Standardy sociální firmy Standardy sociální firmy jsou specifikem sociálních firem, kterým se vymezují oproti komerčnímu sektoru a kterými dávají najevo, ţe pro jejich podnikání jsou důleţité jiné hodnoty, neţ jen ekonomický zisk. Následující kapitola je zpracována podle publikace Fokus Praha Sociální firma výzva v podnikání 21. Století (nedat. s. 25 31). V České republice byly standardy sociální firmy převzaty z modelu Velké Británie. Jako první, kdo upozornil v ČR, v rámci sociálního podnikání na potřebnost standardů sociální firmy a začal je pouţívat, bylo občanské sdruţení Fokus Praha, provozovatel sociální firmy Jůnův statek. Fokus Praha chtěl zajistit transparentnost sociálních firem ke všem svým partnerům. Déle se Fokus Praha snaţil o vytvoření jakéhosi podkladu pro nové zřizovatele sociálních firem. Jedním z cílů, občanského sdruţení Fokus bylo, aby se v českém prostředí odlišila sociální firma od ostatních forem zaměstnávání a pracovní rehabilitace osob znevýhodněných na trhu práce. Standardy jsou rozděleny na čtyři tzv. pilíře, kdy kaţdý s pilířů upravuje jednu oblast, které se dané standardy dotýkají. Jednotlivé standardy pak kromě svého znění mají kritéria hodnocení, podobně jako například standardy kvality sociálních sluţeb podle zákona číslo 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách. Pílíř Standard č. Znění Definice 1. Poslání sociální Sociální firma veřejně deklaruje své poslání, firmy které obsahuje závazek podnikat, vytvářet pracovní příleţitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce a k tomu jim poskytovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu. Tomu jsou uzpůsobeny vnitřní postupy a způsob řízení sociální firmy. Podnikání 2. Podnikání Sociální firma podniká a je schopná obstát na běţném trhu. Podnikání sociální firmy je etické a v souladu s platnými právními předpisy. 18

3. Financování Sociální firma má minimálně 50 % příjmů zajištěno z vlastní produkce, tj. prodeje zboţí nebo sluţeb. Ekonomickým cílem je finančně stabilní, dlouhodobě udrţitelná a prosperující firma, která je respektovaná obchodními partnery a bankami. 4. Provoz sociální Provoz sociální firmy je bezpečný. Zohledňuje firmy specifické potřeby svých znevýhodněných zaměstnanců. Pro tento účel má zpracované provozní postupy, včetně řešení nouzových a havarijních situací. Tyto postupy jsou všem zaměstnancům srozumitelné a dostupné. 5. Informovanost a Sociální firma otevřeně a pravdivě informuje prezentace veřejnost, zejména ostatní podnikatelské subjekty, potenciální zákazníky, veřejné instituce a zájemce o zaměstnání o svém poslání a činnosti. Prezentace sociální firmy nevede ke stigmatizaci zaměstnaných znevýhodněných osob. Zaměstnávání 6. Znevýhodnění zaměstnanci Sociální firma zaměstnává minimálně 25 % znevýhodněných na trhu práce v přepočtu na plné úvazky, maximálně však 55 %. Sociální firma zaměstnává ty znevýhodněné, kteří potřebují delší dobu adaptace při nástupu do zaměstnání a dlouhodobou, popř. opakovanou pracovní a psychosociální podporu nutnou pro jeho udrţení. 7. Pracovní smlouvy a mzdy Všichni zaměstnanci jsou v pracovněprávním vztahu se sociální firmou a jsou za svoji práci finančně ohodnoceni. 8. Etické principy a vnitřní komunikace Sociální firma má stanovené etické principy a pravidla vnitřní komunikace a dbá na informovanost svých zaměstnanců. 19

9. Organizační Sociální firma má jasně stanovenou organizační struktura strukturu a systém řízení, který je popsán a je srozumitelný. Podpora 10. Adaptace Sociální firma zohledňuje potřeby svých zaměstnanců a vytváří podmínky pro jejich úspěšnou adaptaci a výkon kvalitní práce. 11. Udrţení Sociální firma přiměřeně přizpůsobuje pracovní podmínky a prostředí potřebám svých zaměstnanců a zajišťuje jejich odborné vedení a pracovní rozvoj. 12. Profesní rozvoj Sociální firma usiluje o profesní rozvoj svých zaměstnanců zejména v oblasti podnikání sociální firmy a dále o rozvoj dovedností a schopností, které mají vliv na pracovní výkonnost a zvyšují konkurenceschopnost a moţnost uplatnit se na trhu práce. 13. Spolupráce Sociální firma spolupracuje s organizacemi sociální firmy a institucemi, které se zabývají problematikou zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce či jejich podporou. Tabulka č. 1 Standardy sociální firmy První pilíř Definice, obsahuje pouze standard číslo 1. tedy poslání sociální firmy. Poslání by mělo být veřejným prohlášením o tom, ţe firma je sociální a ţe hodlá zaměstnávat osoby, které jsou znevýhodněné na běţném trhu práce a pomáhat jim v začleňování do společnosti. Druhým pilířem jsou standardy v oblasti Podnikání. Zde nalezneme standardy číslo 2 podnikání, č. 3 Financování, č. 4 Provoz sociální firmy a č. 5 Informovanost a prezentace. Všechny tyto standardy formulují vztahy sociální firmy směrem k veřejnosti a vyzdvihují její transparentnost a etiku podnikání. Do třetího pilíře, který formuluje standardy v oblasti Zaměstnávání, patří standard č. 6 Znevýhodnění zaměstnanci, standard č. 7 Pracovní smlouva a mzdy, č. 8 Etické principy a vnitřní komunikace a standard č. 9 Organizační struktura. V těchto čtyřech 20