Poradenství jako forma pomoci. Bc. Dagmar Bezděková

Poradenství jako forma pomoci Bc. Dagmar Bezděková Diplomová práce 2011

ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá pohledem veřejné populace na odborné sociální poradenství a zjišťuje názory a postoje lidí k vyhledávání služeb odborného sociálního poradenství. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou vymezeny pojmy poradenství, pomáhání, krizová intervence a distanční formy krizové intervence (internetové a telefonní poradenství). V praktické části je proveden kvantitativní výzkum postojů a názorů respondentů s uvedením tabulek a grafů, výsledků výzkumu a potvrzením či vyvrácením stanovených hypotéz. Klíčová slova: poradenství, pomáhání, krizová intervence, telefonní poradenství, internetové poradenství, vyhledávání, vzdělání, pohlaví, věk, bydliště ABSTRACT The thesis deals with professional social consultancy from the public point of view. It aims at inquiring about people opinions and approaches to finding the professional social consultancy services. The thesis consists of two parts; the theoretical and practical. In the former, the following concepts are specified: consultancy, assistance, crisis intervention, and distance forms of crisis intervention (phone and online consultancy). In the latter, the quantitative research of the respondents approaches and opinions has been carried out including charts and graphs, results of the research and confirming or disproving the selected hypotheses. Keywords: consultancy, assistance, crisis intervention, phone consultancy, online consultancy, finding, education, sex, age, address

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce paní Mgr. Michaele Jurtíkové za odborné vedení a cenné informace a rady při vypracovávání mé diplomové práce. Také bych ráda poděkovala své rodině za trpělivost a podporu. Motto: Můžeme dokonce považovat za svou povinnost otevřít lidem svět hodnot, o nichž věříme, že mohou značně přispět k jejich štěstí. Toto naše právo existuje, pouze když a protože se nás mohou zbavit. K. Popper Prohlašuji, že odevzdaná verze diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné.

OBSAH ÚVOD...10 I TEORETICKÁ ČÁST...11 1 PORADENSTVÍ...12 1.1 DEFINICE PORADENSTVÍ...12 1.2 CHARAKTERISTIKA PORADENSTVÍ...13 1.3 CÍLE PORADENSTVÍ...13 1.4 SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ...14 1.5 TYPY SOCIÁLNÍHO PORADENSTVÍ...15 1.5.1 Základní sociální poradenství...15 1.5.2 Odborné sociální poradenství...15 1.6 DALŠÍ TŘÍDĚNÍ SOCIÁLNÍHO PORADENSTVÍ...16 2 POMÁHÁNÍ LIDEM...18 2.1 DEFINICE POMÁHÁNÍ...18 2.2 TYPY POMOCI...19 2.3 PROFESIONÁLNÍ POMOC...20 2.4 FAKTORY VYHLEDÁNÍ POMOCI SOCIÁLNÍHO PORADENSTVÍ...21 2.5 PORADENSKÝ PROCES...22 2.5.1 Struktura poradenského procesu...24 2.5.2 Fáze poradenského procesu...24 2.5.3 Profesionální způsoby práce...25 3 KRIZOVÁ INTERVENCE...26 3.1 DEFINICE KRIZOVÉ INTERVENCE...26 3.2 FORMY KRIZOVÉ INTERVENCE...27 3.3 PRINCIPY KRIZOVÉ INTERVENCE...28 3.4 ABC MODEL KRIZOVÉ INTERVENCE...28 4 INTERNETOVÉ PORADENSTVÍ...29 4.1 VÝVOJ DEFINIC A CÍLŮ INTERNETOVÉHO PORADENSTVÍ...29 4.2 FORMY INTERNETOVÉHO PORADENSTVÍ...30 4.3 VÝZKUMY INTERNETOVÉ KOMUNIKACE...30 4.4 PREFERENCE INTERNETOVÉHO PORADENSTVÍ...30 4.5 VÝHODY A NEVÝHODY INTERNETOVÉHO PORADENSTVÍ...31 5 TELEFONNÍ PORADENSTVÍ...32

5.1 TELEFONICKÁ KRIZOVÉ INTERVENCE...32 5.2 FORMY TELEFONNÍ KRIZOVÉ INTERVENCE...32 5.3 VÝHODY TELEFONNÍ KRIZOVÉ INTERVENCE...33 5.4 NEVÝHODY TELEFONNÍ KRIZOVÉ INTERVENCE...34 5.5 SPECIFIKA TELEFONNÍ KRIZOVÉ INTERVENCE...35 II PRAKTICKÁ ČÁST...36 6 POSTUP A REALIZACE VÝZKUMU...37 6.1 ZDŮVODNĚNÍ VÝBĚRU TÉMATU...37 6.2 CÍLE VÝZKUMU...37 6.3 FORMULACE PROBLÉMU...38 6.4 VÝZKUMNÉ OTÁZKY...38 6.5 STANOVENÍ HYPOTÉZ...38 6.6 VÝBĚR VZORKU...39 6.7 DRUH VÝZKUMU A VÝZKUMNÝ POSTUP...39 6.8 DOTAZNÍK A ADMINISTRACE DOTAZNÍKU...39 7 ANALÝZA VÝZKUMNÝCH DAT...40 7.1 ANALÝZA VZORKU...40 7.1.1 Pohlaví respondentů...40 7.1.2 Věk respondentů...41 7.1.3 Vzdělání respondentů...41 7.1.4 Bydliště respondentů...42 7.1.5 Četnost respondentů...43 8 ZPRACOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH DAT...45 8.1 DOTAZNÍKOVÁ ČÁST I. ZPRACOVÁNÍ DAT...45 8.2 DOTAZNÍKOVÁ ČÁST II. ZPRACOVÁNÍ DAT...55 9 ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU...65 9.1 ZODPOVĚZENÍ VÝZKUMNÝCH OTÁZEK...65 9.2 VYHODNOCENÍ STANOVENÝCH HYPOTÉZ...67 10 SHRNUTÍ VÝZKUMU...70 ZÁVĚR...71 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...72 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK...74 SEZNAM OBRÁZKŮ...75 SEZNAM TABULEK...76 SEZNAM PŘÍLOH...77

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 10 ÚVOD Každý člověk se alespoň jednou v životě setká s problémem, který nedokáže řešit bez pomoci druhých. Život přináší různá úskalí i nástrahy, ať již ve formě složitých mezilidských vztahů, nároků, které klade na jedince společnost, nebo nároků, které na sebe jedinec klade sám. Každý máme jinou povahu, rysy, charakter, temperament, což jednoduchému řešení problému může nejen napomoci, ale také jej ještě může více zkomplikovat. Ne každý člověk má vybudované příznivé rodinné zázemí a okruh přátel, kteří mu mohou v tíživé situaci pomoci s řešením jeho závažného problému. Ve své bakalářské práci jsem se zaobírala tím, jak způsobem probíhá vzájemná pomoc mezi lidmi, jaká jsou její specifika a důvody proč jeden člověk pomůže druhému a jiný ne. V své diplomové práci se snažím zmapovat povědomí veřejné populace na služby odborného sociálního poradenství a zjistit postoje a názory lidí k odbornému sociálního poradenství. V teoretické části vymezím základní rozdělení poradenství, jakým způsobem probíhá odborné pomáhání lidem, jaké je rozdělení krizové intervence, telefonní, internetové poradenství a uvedu faktory vyhledávání poradenství lidmi. V praktické části použiji ke zpracování výzkumu kvantitativní metodu dotazníkového šetření s uvedením odpovědí do tabulky a grafu ke každé otázce v dotazníku. Následně odpovím na stanovené výzkumné otázky a statisticky zpracuji stanovené výzkumné hypotézy se slovním vyjádřením, jak se potvrdily jednotlivé hypotézy. Téma jsem si zvolila, protože je velmi zajímavé, již z toho důvodu, že ne každý člověk služby odborného sociálního poradenství vyhledá, když řeší nějaký závažný problém a následně jej raději řeší nějakou jinou patologickou formou. Tato otázka proč, je pro mne zajímavá i proto, že studuji obor Sociální pedagogika a zamýšlím se nad touto otázkou. Výsledky mohou částečně přispět k objasnění složité otázky sociální psychologie, proč lidé jednají, tak jak jednají, co je k tomu vede. Odpovědět na otázky, jak se rozhodují lidé při vyhledávání odborného sociálního poradenství, zda zde existuje souvislost s jejich názorem, jestli vůbec ví, že odborné sociální poradenství existuje, jaká je jejich informovanost, jaký postoj zastávají?

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 11 I. TEORETICKÁ ČÁST

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 12 1 PORADENSTVÍ Poradenstvím se dnes zabývají všechny pomáhající profese a je považováno za všestrannou činnost, na níž se podílí mnoho osob a organizací. Poradce můžeme nalézt běžně v institucích, jako jsou střední a vysoké školy a vzdělávací instituce vůbec, armáda, věznice, psychiatrická zařízení a kliniky, podnikový sektor, organizace, instituce a sdružení v občanských komunitách (Matoušek, 2003). V rámci komplexu sociálních služeb je poradenství chápáno jako: poskytování informací, pomoc při prosazování práv a zájmů, výchovné vzdělávací a aktivizační služby poskytované osobám v nepříznivé situaci a aktivně hledajícím řešení (Paulík, 2009, s. 12). Poradenství je jedna z cest, jak pomáhat lidem překonat jejich problémy, jak objasňovat jejich osobní cíle a jak jich dosahovat (Matoušek, 2003). 1.1 Definice poradenství Definice poradenství zformulovaná Britskou společností pro poradenství a psychoterapii (Dryden, 2008, s. 17): Poradenství probíhá, když poradce přijímá klienta v soukromém diskrétním prostředí, aby prozkoumal obtíže, které klient pociťuje, duševní nepohodu, kterou prožívá, nebo např. jeho nespokojenost se životem či ztrátu nasměrování a smyslu. Poradenství je způsob, jak umožnit rozhodování nebo změnu nebo jak snížit dezorientaci. Nejedná se o poskytování rad ani o vybízení klienta, aby jednal určitým způsobem. Poradce klienta žádným způsobem neodsuzuje, ani nezneužívá. Poradenství poskytuje příležitost prozkoumat a dává možnost snáze pochopit nahromaděné pocity klienta jako např. úzkost, hněv, smutek a stud, které mohou být velmi intenzivní. Přijetí klienta a úcta k němu jsou pro poradce prvořadé, a jak se rozvíjí vztah, tak se rozvíjí i důvěra mezi poradcem a klientem, což klientovi umožňuje sledovat mnoho stránek vlastního života, jeho vztahů a jeho samého, které možná dosud nezkoumal nebo jim nedokázal čelit.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 13 1.2 Charakteristika poradenství V nejvšeobecnější rovině se poradenství charakterizuje jako pomoc druhému v nouzi, často jako nevyhnutelná podmínka přežití lidského rodu (Schavel, 2004). Schavel (2004) nabízí několik názorů na chápání poradenství jako výměnu informací (Plessen, Bommert, In. Matoušek, 2003), jako proces učení (Schubenz, In. Matoušek, 2003), jako vědecky fundované vysvětlování a ovlivňování lidského chování s cílem minimalizovat jeho problémy a postupně tak zabezpečit optimální fungování jedince ve společnosti (Strieženec, Levická, In. Matoušek, 2003). V obecném pojetí můžeme poradenství charakterizovat jako profesionální poskytování odborné rady jedním subjektem druhému. Jde o jakýkoliv způsob poskytování psychologické pomoci s cílem zlepšit určitý stav věci, o návrh opatření, formulovaný jedním subjektem, jak řešit problém druhého subjektu (Paulík, 1994). Koščo (1987) vymezuje poradenství jako aktivní účast na životě jiných lidí, prostřednictvím vzájemné výměny informací, zkušeností a názorů, které mohou být využitelné při řešení určitých životních úloh a situací. Podle Špatenkové (2004) je poradenstvím, resp. poradenskou službou: pomoc, kdy se klient na základě nabídky, rad, návodů, nápadů a námětů aktivně rozhoduje, jak využít a rozvinout vlastní možnosti při řešení situace. Poradce pomáhá nacházet nejpřijatelnější způsoby zvládání situace jako spolutvůrce rad. Gabura (1995) charakterizuje poradenství založené na principu pomoci, kde poradce má snahu podpořit růst, rozvoj, zralost a lepší uplatnění klienta, aby se lépe a efektivněji orientoval ve světě. Sociální resort navrhuje členění poradenství na psychologické, právní, zdravotní a praktické životní (Kopřiva, 1997). 1.3 Cíle poradenství Cílem sociálního poradenství je poskytovat informace co nejblíže bydlišti nebo pracovišti, příp. zařízení, v němž se člověk nachází (Matoušek, 2003). Britská společnost pro poradenství a psychoterapii určuje cíle poradenství, které mají umožnit rozhodování, změnu nebo zmírnění dezorientace. Tyto cíle jsou v souladu

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 14 s Mahrerovým (1967) výrokem, že cíle poradenství jsou dvojí: překonat citové rozladění ( zmírnit dezorientaci ) a podpořit rozvoj ( umožnit rozhodování a změnu ). Hlavním cílem poradenství je tedy pomoci klientům, aby žili plněji, co nejvíce osvobozeni od omezujícího vlivu citové nepohody (Dryden, 2008). Základním kritériem úspěšné pomoci klientům je posun od původně negativních hodnocení sebe sama ke kladnému vnímání vlastní osoby, jejímu přijetí a rozvíjení. Hlavním cílem je podpora lidí stát se autonomními vůči druhým a jejich tlaku, být spontánní ve svých pocitech, přijímat je kladně a důvěřovat sám sobě (Gabura, Pružinská, 1995). Podstatou a současně smyslem a cílem poradenství je pomoc subjektu vyrovnat se se svými problémy. Jde o pomoc jednotlivci při posuzování svých možností a při jeho správném rozhodování o určitém životním problému na základě informací získaných od poradce, na základě vlastního rozhodnutí pod vedením poradce (Paulík, 1994). 1.4 Sociální poradenství Poradenství je jak prvkem pomoci, tak ucelenou soustavou služeb. Prvek tvoří poskytnutí informace, což je sdělení skutečností, které rozšiřují možnosti uživatele rozhodovat o věcech souvisejících s jeho stávající situací, rady, tedy informace přizpůsobené a cílené na situaci klienta (Kopřiva, 1997). Poradenství je založeno na myšlence, že klienti se sami rozhodli vyhledat pomoc. Klient vyhledává pomoc z vlastního rozhodnutí a přináší sebou svou osobní bolest a vlastní představy, jak mu má být pomoženo. Poradce může klientovi pomoci podrobně prozkoumat jeho chování nebo situace, které se ukazují pro něj jako problematické a najít oblast, kde by bylo možné iniciovat změnu. Poradce tak může klientovi pomoci, aby se podíval na svoje možnosti a rozhodl se pro tu nejlepší z nich (Dryden, 2008). Poradenství je spoluprací klienta s pracovníkem. Pomoc se rozvíjí na základě klientova přání, jímž míří k rozvinutí vlastních možností. Klient u sebe pociťuje překážky, které mu znemožňují dosáhnout cílů, a přeje si odstranit to, čemu nerozumí a co mu brání rozšířit své možností. Na to odpovídá pracovník nabídkou rad, návodů a nápadů či námětů, které vytváří na základě své zkušenosti v průběhu rozhovoru s klientem. Pracovník klientovi pomáhá najít nejužitečnější cesty, přičemž posuzovatelem užitečnosti zůstává klient sám (Úlehla, 2005).

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 15 Z hlediska širšího psychologického prostředí lze poradenské situace dělit na (Paulík, 2009): mikrosituace (individuální dyadické, triadické, rodinné a skupinové poradenství využívající skupinové dynamiky k terapeutickým účelům), mezosituace (hromadné poradenství různé intervenční zásahy jako např. poskytování určitých informací, rad, návodů atd. se aplikuje současně řadě osob, které se mezi sebou neznají a nekomunikují), makrosituace (jedná se o úlohy psychologického poradenství, především koncepčního charakteru, jejichž plněním se zapojuje do širších sociálních programů). 1.5 Typy sociálního poradenství Sociální poradenství se podle Socioklubu (1997) dělí na dva typy: základní a odborné. Základní sociální poradenství je součástí všech druhů sociálních služeb. Odborné sociální poradenství zahrnuje občanské poradny, manželské a rodinné poradny, sociální práci s osobami společensky nepřizpůsobenými, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí, sociálně právní poradenství pro osoby se zdravotním postižením a seniory (Matoušek, 2003). 1.5.1 Základní sociální poradenství Základní sociální poradenství poskytuje informace o nárocích, službách a možnostech, které mohou vyřešit nebo zmírnit obtížnou situaci člověka. Poskytované informace vyplývají ze systému sociální ochrany občana, k němuž patří pojištění, podpora, pomoc, nebo ze systému, který zajišťuje zaměstnanost. Jeho součástí je i zprostředkování další potřebné odborné pomoci (Matoušek, 2003). 1.5.2 Odborné sociální poradenství Odborné sociální poradenství poskytuje přímou pomoc lidem při řešení jejich sociálních problémů. Jde zejména o problémy v manželském nebo mezigeneračním soužití, v péči o děti, starší a zdravotně postižené osoby, o osoby propuštěné z výkonu trestu. Odborná pomoc je zaměřena na konkrétní pomoc a praktické řešení obtížné sociální situace člověka. Nejčastěji jde o situaci hmotné nebo sociální nouze, příp. o souběh obou (Matoušek, 2003).

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 16 1.6 Další třídění sociálního poradenství Podle kritéria charakteru poradenské služby se poradenství dělí na (Paulík, 1994): Poradenství expertizní se zabývá čistě objektivní stránkou problému jednotlivce nebo instituce nebo o poradenství nepsychologické právní, sociologické, finanční, ekonomické a jiné. Problém se řeší v obecné rovině a klientovi jsou poskytnuty obecně odborné rady, nezasahuje se do bezprostředně do jeho individuality (např. stanovení vhodného režimu dne, sepsání rozvodu atd.) Introspektivní poradenství vede k posouzení osobnosti klienta a problém je analyzován v přímé vazbě na duševní zvláštnosti klienta. Jde se především o psychologické poradenství, které pomáhá klientovi pochopit sebe sama a odhalit jeho možnosti. Kombinované poradenství je kombinace předchozích dvou poradenství, kdy je problém je řešen na základě objektivního posouzení možností řešení klientova problému a analýzy jeho osobnosti. Specializované poradenství se týká speciálních skupin a otázek lidského života, pomáhá člověku se vyrovnat se společenskými požadavky, které neodpovídají jeho přesvědčení, jeho víře a jeho svědomí. Další rozlišení podle některých kritérií (Paulík, 1994): Kritérium metody a přístupu ke klientovi, kde je možné podle metod rozlišovat poradenství psychologické, sociologické, expertizní, introspektivní aj. a podle přístupu poradce rozlišit poradenství indirektivní a direktivní, vciťovací a racionální apod. Kritérium věku klienta rozlišuje poradenství pro děti a mládež, pro osoby v produktivním věku a osoby v postproduktivním věku, které lze podle etap ve vývoji člověka dále specifikovat. Kritérium počtu klientů rozlišuje poradenství individuální, skupinové a hromadné. Počet klientů mění charakter poradenství, metody práce a jejich aplikace. Kritérium rozsahu poradenské pomoci může mít charakter podání jednoduché informace, která dostačuje k řešení problému klienta. Ve většině případů je však prováděna podrobná analýza problému a analýza situace klienta, jeho subjektivních a objektivních možností.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 17 Kritérium trvání poradenské pomoci, kde poradenství podle času může být krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé v rámci individuálního nebo skupinového poradenství od jednorázové konzultace až po dlouhodobé vedení klienta. Kritérium poradenských situací (J. Pietrofesov USA, in Koščo, 1980, in Paulík, 1994): Poradenství krizové v situacích, kdy se klient musí vyrovnávat s náročnými životními situacemi (frustrací, stresem) s cílem poskytnout pomoc klientovi při orientaci v problému, např. jde o krizi v manželství, ztrátu zaměstnání, odchod do důchodu apod. Poradenství facilitační (ulehčující, usnadňující) pomáhá klientovi pochopit problém, prohloubit sebepoznání, korigovat chyby a vypracovat program nápravy. Patří zde také plánování další životní cesty profesní a studijní orientace, plánování kariéry apod. Plní především léčebnou a nápravnou funkci. Poradenství preventivní zasahuje v situacích před důležitými životními rozhodnutími, přijetí pro člověka nových důležitých sociálních rolí. Např. příprava na manželství a rodičovství, volbu povolání apod. Má především informační charakter. Poradenství vývojové hledá správný životní styl, pochopení vývojových úkolů v různých etapách života jedince a udržení pozitivního sebehodnocení. Má za cíl udržet životní rovnováhu jedince a předcházet patologickým jevům. Kritérium předmětu poradenské činnosti (Paulík, 1994): Specifikuje podle typu problému poradenství: - výchovné (pedagogicko-psychologické), poradenství pracovně profesní, - poradenství předmanželské a manželské, poradenství pro rodinu, pro seniory, - poradenství kariérové, poradenství penitenciární a postpenitenciární, - poradenství volného času aj. V současném civilizovaném světě se stále rozšiřuje okruh problémů člověka a objevují se problémy spojené se změnou životního stylu a společenských hodnot.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 18 2 POMÁHÁNÍ LIDEM Všechny pomahačské profese spatřují v pomáhání svůj smysl a k jeho naplnění hledají způsoby, jak podpořit prospěch, zdraví nebo pohodu druhého člověka. Pomáhání spojuje nejrůznější obory služeb lidem. Probíhá ve zcela zvláštním kontextu, přitom se však týká těch nejobyčejnějších věcí všedního života a úkolem profesionálního pomáhání je přispět k tomu, aby se lidem žilo lépe (Úlehla, 2005). Pomáhající interakce mají směřovat k adaptaci na životní situace, k samostatnosti v jeho rozhodování. Hartl (In. Matoušek, 2003) považuje za klíčové vyjádření, na kterém se většina odborníků shoduje, a to: Pomáhat znamená pomoci lidem, aby si dokázali pomoci sami. Touhu pomoci klientům by měl mít každý poradce, měl by ji umět vyjádřit a klient ji musí od poradce vnímat. Zatímco opravdová touha klientům pomáhat je ústředním kamenem poradenství, tato touha nebude stačit, když nedokáže poradce naslouchat a rozumět tomu, co mu klienti říkají, a to z jejich vlastního úhlu pohledu. Poradce by se měl snažit dívat se na svět očima svých klientů z jejich perspektivy, jelikož pokud neporozumí svým klientům, nebude schopen jim toto porozumění vyjádřit a klienti se budou cítit nepochopeni (Dryden, 2008). 2.1 Definice pomáhání Fenomén pomáhání je definován v sociální práci a dalších pomáhajících profesích jako postup, kterým je lidem usnadňováno zvládání náročných životních situací, jako dlouhodobější a organizovaná podpora (Matoušek, 2003). Pracovník sám sebe definuje jako toho, kdo chce pomáhat. Aby mohl pomoc poskytovat, potřebuje mít jasno v tom, co pomoc je a co není a poté přichází otázka jak pomoc poskytovat. Naopak klient sám sebe chápe jako toho, kdo si pomoc žádá a přivádí jej k vzájemnému setkání touha, žádost nebo přání nalézt pomoc. Má tedy předem vytvořenou představu o tom, co pro něho může být pomocí a co pro něho pomocí není, byť možná zformulovanou v hlavních obrysech (Úlehla, 2005).

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 19 Úlehla (2005, s. 9) také uvádí, že: zatímco je v běžném životě srdečně jedno, zda mé přispění druhému je vědecky definovatelné jako pomoc, nebo kontrola, v profesionální práci to jedno není ani na okamžik. 2.2 Typy pomoci Scally a Hopson (1979) rozlišili šest typů pomoci druhým podle potřeb osoby, která pomoc vyhledala: Pomáhání podáním jednoduchých věcných informací je určeno osobám, které je potřebují pro řešení své situace, jako je tomu např. při neznalosti toho, jak vyplnit příslušný formulář, nebo při potřebě přehledu o agenturách poskytujících další potřebné služby. Rady tohoto typu mohou být nesmírně užitečné, protože nedostatek informací taví člověka do nevýhodné až bezvýchodné situace. Pomáhání poskytováním rad spočívá v nabízení názoru odborníka na to, jak by si jiná osoba měla lépe počínat, přičemž názor by neměl postrádat vhled do situace dané osoby. Příkladem je právník nebo daňový poradce. Pomáhání prostřednictvím učení znamená umožnit někomu získat určité znalosti nebo dovednosti pomáhající jeho situaci zlepšit. Pomáhání prostřednictvím psychologického náhledu spočívá v pomoci druhému pochopit problém, objasnit proč a kde vznikají třecí plochy a ukázat možné cesty, jak si počínat, aby se jedinec správně rozhodl, co dělat. Jak již bylo řečeno, nejčastěji jde o to pomoci lidem, aby si dokázali pomáhat sami. Pomáhání prostřednictvím přímé akce spočívá v tom, že pomáhající něco vykoná za jinou osobu nebo jí obstarává něco, co právě nutně potřebuje, např. jídlo, půjčku, bydlení, vyplnění formuláře, jednání s úřady. Pomáhání vyvolané změnou systému spočívá v ovlivnění nebo změně systémů, které jedinci způsobují potíže. Může jít o organizační úpravy, změnu v předpisech apod. (In. Matoušek, 2003, s. 85)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 20 2.3 Profesionální pomoc Profesionální pomoc je typická tím, že se dostává ke slovu tehdy, když ostatní způsoby, jimiž lidé řeší své problémy, selhávají nebo nejsou dosažitelné ať z osobních, či společenských důvodů. Proto je profesionální pomoc v životě člověka neobvyklá situace, neboť běžné své problémy řeší sám za přispění svého okolí, přátel a dalších neprofesionálů. Tímto způsobem lidé vyřeší drtivou většinu svých problémů a trápení. Právě tam, kde končí možnosti běžné mezilidské pomoci, nastupuje pomoc profesionální (Úlehla, 2005). Ne vždy však přinese poradenství klientům příznivý výsledek. Klienti většinou přicházejí do poradenství s určitou představou o tom, co způsobuje jejich problémy a jaký druh pomoci jim má být poskytnut. Tyto představy klientů mohou být správné a přesné, ale ne vždy všichni poradci jednají v nejlepším zájmu svých klientů (Dryden, 2008). Úlehla (2005, s. 11) uvádí: za znak profesionality považuji postoj zdůrazňující, že pomáhám, protože se mně chce pomáhat, protože jsem si to vybral, protože mne to baví. Hlavním problémem při pomáhání je splývání, kdy pracovník bere záležitosti klienta příliš za svoje vlastní, tím trpí nejen pomáhající, ale celý proces pomáhání. Proti splývání se může pracovník chránit netečností, což ale představuje další problém. A konečně běžnou starostí je, jak uhájit svou hranici vůči manipulaci ze strany klienta (Kopřiva, 1997). V psychodynamickém poradenství je klíčovou komunikační dovedností schopnost poskytovat interpretaci. To např. zahrnuje pomoc klientům, aby pochopili souvislost mezi svými minulými a současnými pocity, myšlením a chováním a jak to souvisí s určitými nevyřešenými konflikty v jejich životě (Dryden, 2008). Klienti nezřídka přicházejí do poraden s nepřiměřenými očekáváními, že poradce za ně vše okamžitě vyřeší a oni nebudou muset do řešení vlastního problému investovat čas, práci a námahu (Gabura, Pružinská, 1995). Problém, se kterým klient do poradenství vstupuje a který formuluje, nemusí být jeho hlavním problémem. Toto zaměření na vedlejší problém může být vědomé a klient záměrně z různých důvodů neuvádí přesně, proč vyhledal poradenskou pomoc. Zaměření na vedlejší problém může být i nevědomé, když si klient sám svůj základní problém neuvědomuje (Paulík, 1994).

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 21 2.4 Faktory vyhledání pomoci sociálního poradenství Důvody proč se člověk vyhledá či nevyhledá pomoc formou sociálního poradenství, mohou být různé, zapříčiněny především existencí problému. Problémem je to, co člověk nezvládá navyklými postupy jednání, pro něho běžnými schématy chování, tedy to, co obsahuje pro člověka něco neznámého a k jehož řešení nestačí obvyklé způsoby řešení, chybí informace apod. Jde o působení náročné situace, kterou člověk prožívá jako zátěž (Paulík, 1994). Může se jednat o sociální potřebnost, akutní krizi, zdravotní handicap, špatnou informovanost, omezenou schopnost komunikovat, nedostatek financí, bezradnost, předsudky okolí, nefungující zázemí a rodinné vztahy, neexistující či narušené sociální návyky aj. Ve většině případů klienti vyhledají poradenství proto, že prožívají určitou míru vnitřní bolesti. Tato bolest se může týkat konkrétního životního neštěstí a reagovat na ně (např. ztráta blízké osoby nebo opuštění) nebo může být trvalá a vše pronikající. V malém počtu případů mohou lidé vyhledat poradenství z nějakého jiného důvodu, např. kvůli zápočtu ve vzdělání nebo jen z čistého zájmu (Dryden, 2008). Ke zmapování současných poznatků o zvláštnostech sociální opory při zvládání zátěžových situací u dětí a dospívajících oproti dospělým osobám (se zaměřením nejen na nemoci, bolestivé lékařské výkony, ale také školní situace, rodinné situace a sociálně náročné situace) přispěly přehledové studie o teoretických přístupech ke zkoumání sociální opory (Křivohlavý, Mareš, 2001). Některé faktory zmapovala přehledová práce o úloze rodiny ve zvládání zátěže (Marešová, Mareš, 2001). Specifickým faktorem, který determinuje vyhledávání a poskytování sociální opory je psychosociální kategorie naděje. První přehledová studie na téma u nás byla publikována v časopise Bolest (Mareš, Otterová, 2001). Zvláštní kategorii tvoří strategie, kterými se děti, dospívající i dospělí snaží získat sociální oporu, aniž by ohrozili svou pověst. Jde o strategie záměrného sebeznevýhodňování, jimiž se jedinec brání před zpochybňováním svých schopností jinými lidmi, ale též se brání před nutností měnit sebepojetí (Mareš, 2001).

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 22 2.5 Poradenský proces Poradenství má procesuální charakter, má svou strukturu a dělí se na jednotlivé dílčí fáze. Základními články poradenského procesu jsou poradce a klient. V poradenském procesu lze vymezit tyto proměnné (Paulík, 1994): Poradce na poradenství jsou kladeny nároky určující, jaké předpoklady a v jaké míře má poradce mít: a) Vzdělání je žádoucí vysokoškolské vzdělání, bakalářské a magisterské. Poradce musí mít znalosti z těch oborů, které mu umožní pracovat s lidmi, řešit jejich různorodé problémy. K základním znalostem patří vědomosti a dovednosti s psychologie a sociologie doplněné o znalosti z informatiky, medicíny, filozofie, práva, ekonomie aj. b) Praxe každý samostatný poradce by měl mít určité zkušenosti s prací s lidmi přímo v poradenské nebo alespoň v obdobné činnosti. Nelze určit přesný počet let jako předpoklad pro výkon funkce specializovaného poradce, začínající poradci by měli pracovat pod supervizí specialistů po dobu nejméně 1 roku. c) Předpoklady osobnosti intelektuální dispozice jako předpoklad řešení problémů, komunikativní předpoklady, schopnost rychle a samostatně se rozhodovat, orientace na člověka v sociálním kontextu, potřeba sebepoznání a sebeřízení, další seberozvoj, osobnostní zralost, dominance, spontaneita, empatie, vysoké morální předpoklady, vědomí odpovědnosti za svou činnost, dodržování etiky profese. Klient člověk, který využívá služeb poradenství bez ohledu na délku pomoci, zaměření poradenské služby a míru jeho aktivity. Potenciálním klientem je člověk, který poradenské služby potřebuje, ale zatím je nevyužívá, případně ten kdo poradenské služby bude potřebovat. Klientem se stává jedinec, který se dostal do situace, kterou není schopen zvládnout vlastními silami. Užší a širší prostředí klienta užším prostředím klienta jsou osoby a okolnosti, které přímo ovlivňují jeho životní situaci, spoluúčastní se na jeho problému (např. rodina, školní, pracovní skupina, podmínky bydlení aj.). Širším prostředím jsou existenční podmínky klienta, které ovlivňují jeho způsob života (např. normativní systémy společnosti, ekonomické podmínky, regionální zvláštnosti, přírodní a klimatické podmínky aj.)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 23 Problémy a situace klienta problémy klienta jsou vázány na určitou životní situaci, ve které se právě nachází. Klient spojuje příčinu svých obtíží především s touto pro něho zátěžovou situací, očekává, že vyřešení této situace zcela vyřeší jeho problém. Životní situace a s ní spjatý problém může mít krátkodobý i dlouhodobý charakter. Neřešitelný problém člověka frustruje, jeví se jako překážka na cestě k cíli. Poradenský vztah je jedním z prostředků, kterým je dosahováno poradenského cíle a je podmíněn osobností poradce a klienta. Rozhodující roli má v tomto vztahu poradce, který strukturuje poradenskou situace a formuje poradenský vztah svým přístupem ke klientovi, svými reakcemi. Činnosti poradce:: - činnosti související s přípravou na vlastní práci s klientem (vedou k rozvoji osobnosti poradce, k osobnostní zralosti, vyrovnanosti a k dalšímu odbornému vývoji) - vlastní práce s klientem (navázání kontaktu, diagnostické, poradenské a terapeutické činnosti) - další činnosti související s poradenskou službou (výzkumné a preventivní činnosti). Metody, techniky a prostředky: Metody: - diagnostické (psychologické a sociologické rozhovor, pozorování a posuzování, dotazníky, testy výkonnosti i osobnosti, analýza výsledků činnosti, psychodrama, sociodrama) - informační (ústní i písemná individuální sdělení, přednášky, besedy, audiovizuální a počítačové programy) - terapeutické (s léčebným efektem řešící problémy klienta odstraněním nežádoucí symptomatologie, odstraněním vnitřních příčin klientova problému) Techniky jsou způsoby a postupy, jimiž poradce spolupracuje s klientem při zvládání jeho problému (racionální, objasňovací a přesvědčovací, emfatické abreaktivní, direktivní a indirektivní, tréninkové atd.) Prostředky, tím se je osobnost poradce, vytvořený poradenský vztah, individuální a skupinové vedením, ale také prostředí poradenského zařízení, technické vybavení aj.