CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

MONITORING EVROPSKÉ LEGISLATIVY 2006 ONDŘEJ KRUTÍLEK, PETRA KUCHYŇKOVÁ CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY BRNO 2007

KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Krutílek, Ondřej Monitoring evropské legislativy 2006 / Ondřej Krutílek, Petra Kuchyňková. 1. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. 357 s. ISBN 978-80-7325-114-7 342.537.3/.5 * (4) zákonodárství země Evropské unie 2006 přehledy 342.52 - Zákonodárství [16] CDK 2007 ISBN 978-80-7325-114-7

STRUČNÝ OBSAH PŘEDMLUVA................................... 7 ROK 2006 V EVROPSKÉ UNII........................... 9 PROSINEC 2005 - LEDEN 2006......................... 15 LEDEN ÚNOR 2006............................... 43 ÚNOR BŘEZEN 2006.............................. 73 BŘEZEN DUBEN 2006.............................102 DUBEN KVĚTEN 2006.............................129 KVĚTEN ČERVEN 2006.............................155 ČERVEN ČERVENEC 2006...........................183 ČERVENEC ZÁŘÍ 2006.............................207 ZÁŘÍ ŘÍJEN 2006................................234 ŘÍJEN LISTOPAD 2006.............................264 LISTOPAD PROSINEC 2006..........................291 INTERPELACE A PROJEVY HYNKA FAJMONA V ROCE 2006.........319 Slovníček....................................331 Schémata rozhodovacích procedur......................333 Seznam použitých zkratek...........................337 Profily autorů..................................339 Jmenný rejstřík.................................340 Věcný rejstřík..................................342 Podrobný obsah................................352 5

PŘEDMLUVA Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou kniha Monitoring evropské legislativy 2006, kterou vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Jedná se o knihu, která pokračuje v tradici založené v minulém roce. Tehdy jsme vydali první Monitoring evropské legislativy 2004 2005. Po velkém ohlasu jsme se rozhodli letos pokračovat a připravit kompletní souhrn všech pravidelných monitoringů, které popisují a analyzují vývoj Evropské unie v roce 2006. Rád bych při této příležitosti uvedl několik poznámek k důvodům vydávání tohoto produktu. Od samého počátku svého působení v Evropském parlamentu jsem usiloval o to, aby byla evropská politika a legislativa co nejlépe zpřístupněna české veřejnosti. Konkrétním nástrojem k dosažení tohoto cíle se stal pravidelný měsíční Monitoring EU, který zpracovávají Petra Kuchyňková a Ondřej Krutílek. Monitoring je uveřejňován v elektronické podobě na mém webu www.fajmon.eu vždy v období od 15. do 20. dne příslušného měsíce a aby se dostal blíže veřejnosti, je rovněž rozesílán na e-mailové adresy dnes již cca 1 500 čtenářů z řad politické, akademické i veřejné sféry. V minulém roce zpracovali analytici celkem jedenáct monitoringů. (Během letních prázdnin monitoring kvůli nečinnosti evropských institucí nevychází.) Opět se nahromadilo obrovské množství materiálu, jemuž bylo třeba dodat přehlednou strukturu, popis a analýzu. Autoři i zadavatel zůstali u osvědčeného přístupu. Každý monitoring obsahuje executive summary a podrobnější rozpracování jednotlivých témat. K určité inovaci jsme ale přece jen přistoupili. Na četné žádosti jsme do knihy tentokrát zařadili i podrobný věcný rejstřík, který by měl čtenářům pomoci v orientaci v celém textu. Jak jsme zjistili, existuje mnoho čtenářů, kteří potřebují sledovat pouze určitý konkrétní problém. A právě jim byl měl být nový rejstřík velkou pomocí. Monitoring evropské legislativy 2006 bude doufám vítaným pomocníkem pro každého, kdo se zajímá o evropskou politiku. Takový cíl jsem měl já jako zadavatel a také oba autoři. Jsem přesvědčen o tom, že odvedli velký kus poctivé práce. Proto se nezdráhám vám tuto knihu bez obav doporučit ke studiu. Věřím, že v ní najdete vše podstatné z evropské politiky roku 2006. Příjemné studium přeje Hynek Fajmon poslanec Evropského parlamentu za ODS 7

ROK 2006 V EVROPSKÉ UNII I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA V roce 2006 došlo k završení legislativního procesu ve dvou významných kauzách týkajících se oblasti vnitřního trhu, které se vyskytovaly na pořadu jednání institucí EU několik let. Jedná se o směrnici o službách (tzv. Bolkesteinova směrnice) a legislativní balíček týkající se registrace, evaluace a autorizace chemikálií (REACH). Oba případy vyvolaly v historii svého projednávání i v jeho poslední fázi řadu kontroverzí. Schválená podoba legislativy byla u obou do značné míry výsledkem kompromisu, který zdaleka nevyvolával spokojenost na všech stranách ani z objektivního hlediska co do naplnění původních cílů, což platí zejména v případě směrnice o službách. Zde bylo pod tlakem některých členských zemí (především Francie a Německa) a politických frakcí EP (zejména PES, částečně EPP-ED, která byla na otázce Bolkesteinovy směrnice rozdělena do značné míry podle národnostního klíče ) upuštěno od aplikace původního liberalizačního principu originality ve prospěch více restriktivní varianty. Stejně tak z meritorního hlediska byly ze záběru směrnice vyňaty některé nejspornější oblasti (finanční, dopravní, komunikační a bezpečnostní služby, herní průmysl, otázky související s pracovním právem a vysíláním pracovníků, ekonomické služby obecného zájmu apod.). V případě REACH se opět jednalo o vítězství do značné míry kompromisní varianty ovlivněné zapojením lobby velkých i malých producentů, spotřebitelů i ochránců životního prostředí ve všech fázích legislativního procesu. Výslednou podobu celé soustavy směrnic kritizovaly jak environmentální skupiny pro nedostatečnost v naplnění původních cílů a přílišné ústupky reprezentantům výrobců, tak odpůrci celé myšlenky výrazného zpřísnění legislativy v této oblasti s poukazem na to, že všechny důsledky pro evropský vnitřní trh s chemikáliemi, včetně trhu pracovního, nejsou prozatím zcela předvídatelné. Komise i další články institucionálního mechanismu EU zaznamenaly v roce 2006 v agendě vnitřního trhu a souvisejících oblastí zvýšenou aktivitu i v dalších otázkách. Jednalo se zejména o ochranu spotřebitele (Komise a hlavně portfolio komisaře Kyprianoua se velmi angažovaly v ochraně evropských spotřebitelů proti účinkům tabáku, alkoholu a v boji proti obezitě), ochranu životního prostředí (směrnice o bateriovém odpadu, boj proti klimatickým změnám), ochranu duševního vlastnictví (včetně diskusí o komunitárním patentu), sociální politiku a pracovní právo (diskuse o uplatnění principu flexicurity, rovných příležitostech, završení legislativního procesu v oblasti ochrany pracovníků proti účinkům optické radiace, hluku či elektromagnetického záření či znovuotevření mnohokrát odložené otázky směrnice o pracovní době), dopravní politiku, infrastrukturu a komunikaci, včetně komunikace elektronické a mobilní, a také o oblast daní. Spor mezi staršími a novými členy o revizi Šesté směrnice o DPH koneckonců představoval první vyhrocený bod legislativního dění na půdě Rady EcoFin v roce 2006. Ke sporným momentům v této oblasti dále náležela podzimní pře ohledně spotřebních daní na alkohol, v níž hrála důležitou roli i Česká republika, častěji bylo diskutováno i téma zahájení harmonizace na poli daní nepřímých. Mimo agendu související bezprostředně s vnitřním trhem zaznamenala nejvýraznější legislativní aktivitu (jak je již v posledních letech zvykem) oblast justice a vnitra. Jakkoli je na tomto poli z mediálního hlediska přehlušila politicky vděčná kauza tajných věznic a letů CIA, nelze pominout významné otázky návrhů společné přistěhovalecké politiky, společné vízové politiky a budování informačního systému SIS II, zřízení Agentury základních práv EU, transatlantický dialog týkající se spolupráce v boji proti terorismu a organizovanému zločinu či pokusy o prosazení změny hlasovacích mechanismů v třetím pilíři. 9

Monitoring evropské legislativy 2006 II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY V roce 2006 Unii předsedaly dva menší, svojí vahou v rozhodovacím procesu relativně méně významné státy, Rakousko a Finsko. Za předsednictví malých zemí většinou nedochází k nastolení průlomových témat týkajících se budoucnosti EU, vnitřního trhu či reforem klíčových politik, čemuž tyto země přizpůsobují i svoji agendu (koncentrací na relativně skromnější či konkrétnější témata v partikulárních oblastech). Avšak vzhledem k tomu, že předsednické státy dědí agendu po svých předchůdcích i po Komisi, dochází za jejich působení nezřídka k završení problematických témat projednávaných řadu let. Jakkoli to není jejich klíčová zásluha, musí se s tímto faktem ony předsednické státy vyrovnat především prostřednictvím svého diplomatického působení. Financování EU a finanční perspektiva 2007 2013 Mezi nejvýznamnější události roku 2006 z hlediska legislativního i politického dění na půdě Evropské unie se bezesporu řadí dokončení dvouleté a v mnoha momentech vyostřené debaty o podobě finanční perspektivy pro období 2007 2013. Ještě na počátku roku uvedl EU do nejistoty výsledek hlasování lednového pléna Evropského parlamentu (EP), na němž byla přijata tzv. Bögeho zpráva, která nesouhlasila s podobou, již finanční perspektivě dával třetí kompromisní návrh britského předsednictví, na němž se po dlouhém jednání shodla Evropská rada v prosinci 2005. První čtvrtletí roku tedy bylo ještě poznamenáno určitou nejistotou, zda se podaří dosáhnout konsensu všech tří klíčových složek legislativního procesu (Komise, Rady a Evropského parlamentu), nezbytného jak pro přípravu rozpočtu pro rok 2007 již dle nových parametrů uzpůsobených rozšířené EU, tak pro dokončení dílčích legislativních programů stanovujících v jednotlivých oblastech nejen priority pro nadcházející sedmileté období, ale i mechanismy a podmínky čerpání finančních prostředků v rámci jednotlivých komunitárních programů, strukturálních fondů i Fondu kohezního. Do této kategorie patřily natolik významné dlouhodobé legislativní programy jako 7. rámcový program pro vědu a výzkum, vytvoření nového zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) či nastavení nových parametrů pro čerpání ze strukturálních fondů a Kohezního fondu, včetně vzniku některých nových iniciativ Společenství. Trvající negociace o podobě nové finanční perspektivy do určité míry brzdily dokončení legislativních procedur ve všech těchto oblastech. I když rámcově byla nová legislativní opatření na půdě Komise již připravena, scházela především jistota dílčích finančních stropů. Jednání probíhala za rakouského předsednictví spíše zákulisní formou negociací klíčových představitelů vedení EP a jeho frakcí s předsednictvím Rady a Komise. V dubnu bylo dosaženo konsensu, který zachovával základní (a nejen finanční) aspekty britského návrhu, doplněné o některé ústupky především vůči požadavkům EP i Komise (navýšení prostředků pro strukturální a kohezní politiku či Lisabonskou strategii, navýšení prostředků v rezervách a vytvoření Fondu pro boj s následky globalizace). Květnové plenární zasedání EP již následně jen potvrdilo souhlas s uzavřením meziinstitucionální dohody, která po právní stránce finanční výhled zaštiťuje. K jejím nejdůležitějším bodům s významnými důsledky pro nejbližší období přitom náleží fakt, že zahrnuje revizní klauzuli, kterou do návrhu finanční perspektivy vložilo britské předsednictví. Na jejím základě má dojít v období 2008 2009 k přehodnocení rozpočtové politiky EU dle návrhu Komise, o němž bude jednomyslně hlasovat Evropská rada za spolurozhodování EP (to byla jedna z klíčových podmínek, za níž EP souhlasil s uzavřením meziinstitucionální dohody). Tato skutečnost je velmi významná nejen z hlediska samotné EU, přestože v rámci již započaté diskuse o podobě rozpočtové reformy zaznívají hlasy o tom, že nemá jít o sepsání nové finanční perspektivy. Je významná i z hlediska států, které v daném období budou EU předsedat (Slovinsko a Francie v roce 2008, Česká republika a Švédsko v roce 2009). Jakkoli nelze roli předsednické země coby klíčového tvůrce reformních změn přeceňovat vzhledem ke krátkosti funkčního období, nutné kooperaci s předsednictvími předchozími i následujícími i vzhledem k odlišné politické váze 10

Rok 2006 v Evropské unii jednotlivých předsednických států, nelze podceňovat její roli vyjednavače a prostředníka, která právě v období důležitých změn nabývá na významu. Neméně důležitou otázkou diskutovanou již nyní na půdě institucí EU i na politické scéně klíčových členských států (viz francouzská prezidentská kampaň) je pochopitelně obsah uvažované rozpočtové reformy a otázka, do jaké míry ovlivní příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu EU. Zatímco záměrem britského předsednictví, s nímž vkládalo revizní klauzuli do navrhované finanční perspektivy, bylo vyprovokovat spíše revizi výdajů, včetně kontroverzní společné zemědělské politiky, signály přicházející z Komise i některých členských států (Francie) podporují spíše snahu přehodnotit příjmovou stránku rozpočtu EU a vytvořit nový příjmový zdroj (ve zjednodušeném smyslu se hovoří o nějaké podobě evropské daně ), aby rozpočet EU odrážel vzrůstající nároky rozšířeného Společenství a zároveň neprohluboval zátěž čistých plátců přispívajících do rozpočtu EU na základě jejich HDP. Zemědělství Nejen revizní klauzule finanční perspektivy vyžaduje po Komisi, aby v daném období (2008 2009) připravila další reformu SZP, a to nejen z hlediska jejího financování. SZP EU se nachází především pod vnějším tlakem procesu liberalizace světového obchodu a jeho jednotlivých aktérů (WTO, USA, skupina dvaceti vyspělejších států třetího světa i skupina nejchudších států). O složitosti a politické citlivosti této problematiky nejen v rámci EU svědčí i fakt, že po hongkongském summitu WTO v prosinci 2005, věnovaném především záležitostem světového zemědělského obchodu, došlo na jaře 2006 k zablokování dalších rozhovorů Katarského kola, které se následně nepodařilo odblokovat až do konce roku 2006. Dění v oblasti SZP během roku 2006 určovala především snaha dokončit reformní proces, kterým jednotlivá odvětví zemědělské politiky procházela od roku 2003, ve směru zavedení přímých plateb dle mechanismu jednotné platby na farmu (SPS), podmíněných dodržováním systému legislativních norem převážně environmentálního charakteru (systém cross-compliance), a posilováním podpory rozvoje venkova a neprodukčních složek zemědělství na úkor zemědělské výroby. ČR se jako nový členský stát začala potýkat i s následky těchto reforem, v první řadě kontroverzní reformy cukerního pořádku, která byla schválena na půdě Rady na přelomu února a března. I když z výsledného návrhu byly odstraněny některé nejspornější momenty, požadavek snížení výrobních kvót prostřednictvím motivace producentů k odchodu z odvětví kompenzacemi z restrukturalizačního fondu způsobil vzhledem k vlastnické struktuře cukrovarů u nás odchod nejvýznamnějších výrobců (Eastern Sugar) a konec výroby v tradičních oblastech. Po reformě cukerního pořádku Komise přistoupila ke změnám i ve zbývajících, dosud nereformovaných oblastech. V červnu 2006 zveřejnila dlouho očekávané první návrhy týkající se reformy společného trhu s vínem. Kvůli citlivosti této problematiky v některých členských státech však bylo vážné projednávání změn odloženo až na rok 2007 (především vzhledem k jarním prezidentským volbám ve Francii). Poslední oblastí, která má projít reformou, je odvětví ovoce a zeleniny. Legislativní instituce EU ji řešily na přelomu let 2006 2007, podrobné parametry reformy celého odvětví potom zveřejnila Komise v lednu 2007. Dokončením implementace Fischlerovy reformy z roku 2003 však diskuse o změnách na poli jedné z nejkontroverznějších politik EU nekončí. Unie se musí vyrovnávat především s prozatímními závěry hongkongského summitu WTO, které požadují do roku 2013 úplné zrušení zemědělských vývozních subvencí. Komise se pod vlivem reformních změn pokouší postupně odstranit i některé anachronismy SZP (systém výrobních kvót v oblastech, kde již přinášejí spíše zátěž, např. v produkci mléka, kde i ČR čelí každoročně pokutám za překračování kvóty) či sjednotit stávající systém tržních řádů dle jednotného mechanismu. Vznik nového zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) dal ČR možnost přehodnotit stávající a ne vždy vyhovující dotační tituly pro podporu produkčních i neprodukčních činností svázaných se zemědělstvím, i když tento proces byl komplikován (jako řada jiných problémů) vnitropolitickou situací i nepružností Komise při projednávání národního plánu rozvoje venkova. Rok 2006 přinesl legislativní aktivitu a diskusi i v oblasti biotechnologií (problematika GMO či podpora produkce plodin využitelných na výrobu biomasy a biopaliv, což je tematika, která není v českém kontextu prosta problémů). Energetika Otázka obnovitelných zdrojů a biopaliv prostupuje agendou zemědělství, ochrany životního prostředí i energetické politiky, která se během roku 2006 postupně dostávala mezi hlavní témata agendy institucí EU. 11

Monitoring evropské legislativy 2006 Poněkud symptomaticky to naznačoval i fakt, že rok 2006 byl ohraničen dvěma energetickými krizemi způsobenými spory mezi Ruskem a Ukrajinou (leden 2006) a Ruskem a Běloruskem (leden 2007) nejprve o podmínky dodávek plynu a posléze ropy. Přerušení dodávek obou strategických surovin částečně pocítila i střední a západní Evropa. Energetika a energetická bezpečnost byly projednávány na úrovni oficiálních i neoficiálních schůzek Evropské rady (březnový summit, neformální podzimní summit ve finském Lahti, kterého se dokonce poprvé v historii evropské integrace zúčastnil jako host ruský prezident Putin). Byla významným tématem vnějších vztahů EU, především vztahů s Ruskem v kontextu přípravy nové Smlouvy o partnerství a spolupráci PCA (její předjednání si jako jeden z hlavních úkolů vytklo finské předsednictví, v listopadu a prosinci jej však zablokovala polská strana, která s Ruskem dlouhodobě řeší především ekonomické spory týkající se obchodu s potravinářskými produkty). Otázka energetické bezpečnosti a liberalizace trhu s energiemi se prolíná i jednáním EU se státy východní Evropy zařazenými do programu politiky sousedství a snahu o diverzifikaci dodávek energetických zdrojů lze číst i v pozadí prozatím nesmělých pokusů o navázání vztahů se státy střední Asie. Na poli legislativního vývoje hrála též významnou roli témata energetické účinnosti, bioenergie a liberalizace vnitřního trhu s energiemi, včetně elektřiny. Debata o formulaci společné energetické politiky EU, v níž se odrážejí zájmy různých členských států i dalších intervenujících aktérů, vyvrcholila v lednu 2007 prezentací energetické strategie do roku 2020 se zajímavými závěry týkajícími se jaderné energetiky či obnovitelných zdrojů a kritizovanými pasážemi věnovanými otázkám liberalizace vnitřního trhu s energiemi v rámci EU. Rozšiřování EU Ve výčtu důležitých událostí, které poznamenaly podobu a budoucnost EU i různé aspekty integračního procesu, nelze opomenout vrcholící přípravu na další rozšíření EU o dva zbývající státy někdejší helsinské skupiny východního rozšiřování, Bulharsko a Rumunsko. Ani závěrečná etapa jejich cesty do EU nebyla jednoduchá, v hodnotících zprávách se nadále objevovaly závažné výtky ohledně implementace acquis communautaire, zejména v oblasti justice a vnitra. Komise odložila rozhodnutí o rozšíření až na podzim 2006, byla zvažována varianta ročního odkladu vstupu obou zemí, již umožňovala přístupová smlouva, i možnost, že by od počátku nového roku vstoupila do EU pouze jedna z nich. Závěrečný verdikt vydaný Komisí v září v podobě hodnotící zprávy nakonec umožnil vstup Bulharska i Rumunska do EU od roku 2007, stalo se tak ovšem za poměrně striktních podmínek. Vedle přechodných období na volný pohyb pracovních sil či výplatu přímých zemědělských plateb, podobných podmínkám, za nichž do EU vstupovali noví členové v květnu 2004, podléhá bulharská a rumunská implementace acquis communautaire podrobnému monitoringu Komise v nejproblematičtějších oblastech (především justice a vnitro). EU disponuje sankčními mechanismy a trvá zákaz vývozu některých potravinářských produktů obou zemí na vnitřní trh (zejména vepřového masa a zpracovaných produktů). V souvislosti s dalším rozšiřováním neprobíhala na úrovni institucí EU pouze debata o Bulharsku a Rumunsku, ale také o další budoucnosti a směřování celého tohoto projektu. Zcela legitimně a často byl v rámci diskusí probíhajících na půdě Komise, Evropské rady i EP zmiňován pojem absorpční kapacity EU a potřeba poněkud zvolnit tempo dalšího rozšiřování, případně i zpřísnit jeho podmínky. EU se tak rozhodla přibrzdit v jedné ze svých nejviditelnějších a nejsymboličtějších aktivit, za niž je rozšiřování možné označit. Souvisí to do určité míry i se zahájením přístupových rozhovorů s některými problematičtějšími kandidáty, k němuž došlo na podzim 2005, především s Tureckem. Pokračování přístupových rozhovorů s Tureckem bylo v roce 2006 poznamenáno řadou politicky citlivých událostí (vyzdvižení tématu arménské genocidy na půdě francouzského parlamentu, odmítnutí Ankarského protokolu, a tedy prozatímní neochota k řešení turecko-kyperského problému ze strany Turecka, odmítání vstupu Turecka do EU deklarované v rámci kampaně francouzského prezidentského kandidáta Sarkozyho). Přesto strategie pro rozšiřování publikovaná Komisí v listopadu a potvrzená prosincovou Evropskou radou neříká dalšímu rozšiřování jednoznačné ne, i když ho spojuje s kontroverzní otázkou institucionální reformy EU. Závěry prosincového summitu potvrdily, že prioritou případného dalšího rozšiřovacího procesu má být západní Balkán. Státy zařazené do programu politiky sousedství (ENP), tedy postsovětské státy východní Evropy a jižního Kavkazu, státy Blízkého východu a severní Afriky, se dočkaly nového finančního nástroje, který má pomoci při rozvíjení jejich spolupráce s EU, o perspektivách členství se prozatím příliš nehovoří. 12

Rok 2006 v Evropské unii Budoucnost evropské ústavy Je-li v EU řeč o institucionálních reformách, nelze pominout stále se znovu vynořující otázku budoucnosti evropské ústavy. Během rakouského a finského předsednictví tento problém poněkud ustoupil do pozadí ve prospěch jiných aktuálních otázek (finanční perspektiva, další rozšiřování, energetika, vnější vztahy, směrnice o službách). Červnový summit Evropské rady dokonce potvrdil prodloužení období reflexe do roku 2008. Především rakouské předsednictví přitom tacitně počítalo s tím, že s počátkem roku 2007 se tohoto tématu razantně chopí předsednictví německé a debata bude po mírné přestávce obnovena, což se také stalo. Spíše stranou zájmu médií proto během roku 2006 dokončily ratifikační proces Belgie, Estonsko a Finsko a o samotném dokumentu a jeho dalším osudu se debatovalo především na půdě Evropského parlamentu a prostřednictvím politických projevů některých klíčových představitelů členských států (francouzský prezident Chirac, oba prezidentští kandidáti Sarkozy a Royalová, německá kancléřka Merkelová). Euro a Pakt růstu a stability Vedle otázky rozšiřování EU nelze pominout problém rozšiřování eurozóny. V průběhu roku 2006 podaly do hospodářské a měnové unie (HMU) přihlášku tři nové členské země, Estonsko, Litva a Slovinsko. Zatímco Estonsko se po nepříliš příznivých signálech zaznívajících z Komise i ECB rozhodlo nakonec svoji přihlášku stáhnout, o osudu Litvy a Slovinska ve vztahu k eurozóně rozhodovaly Komise, ECB, Rada a prostřednictvím konzultace i výbor EP pro hospodářské a měnové otázky na podzim 2006. Slovinsko dle jejich verdiktu (i na základě předchozích hodnocení plnění konvergenčního programu) uspělo a přijalo jednotnou měnu od 1. ledna 2007. Tvrdého zklamání se naopak dostalo Litvě, která o jednu desetinu procenta nesplnila jedno z konvergenčních kritérií týkající se maximální povolené míry inflace. Rozhodnutí vyvolalo diskusi o tom, do jaké míry užívá EU dvojí standard při posuzování plnění stabilizačních programů Paktu růstu a stability ze strany členských zemí eurozóny a naopak konvergenčních programů zemí, které na přijetí eura teprve aspirují. Diskutuje se i o možnostech částečné modifikace či změn samotných konvergenčních kritérií, případně o sjednocení statistických pravidel jejich monitoringu, aby se předešlo situaci, která předcházela někdejšímu vstupu Řecka do HMU. Na druhé straně se v rámci eurozóny množí kritika ekonomických efektů Paktu i samotné měny eura (k někdejší Berlusconiho kritice se přidal francouzský prezidentský kandidát Sarkozy). Polská vláda pod vlivem kritiky neplnění konvergenčního programu v oblasti rozpočtového dluhu zase začala hovořit o možném vyhlášení referenda o svém budoucím vstupu do eurozóny, jakkoli je tato otázka vzhledem k podmínkám přístupových smluv nových členských zemí sporná. Na přelomu let 2006 a 2007 Komise postupně zveřejňovala hodnocení dvouletých konvergenčních a stabilizačních programů jednotlivých členských zemí. Nový konvergenční program připravovala i ČR, jeho odevzdání však zpozdila nejistá povolební situace obklopující sestavování nové vlády. Volný pohyb pracovních sil Rok 2006 byl pro Českou republiku také rokem, v němž se jako nový členský stát mohla dočkat ukončení některých důležitých přechodných období, které vůči státům přistoupivším v květnu 2004 uplatnila EU. Jednalo se především o přechodné období na volný pohyb pracovních sil, jehož první část vypršela k 1. květnu 2006; starší členské státy, které jej uplatnily, se mohly dobrovolně rozhodnout pro jeho ukončení. Navzdory velmi čilé legislativní a politické aktivitě institucí EU, k níž v roce 2006 docházelo v oblasti sociální politiky, pracovní mobility a rovných příležitostí, se k 1. květnu rozhodly tuto zjevnou nerovnost mezi členskými státy zcela odstranit jen některé země (Španělsko, Řecko, Portugalsko, Finsko, ze států EHP pak Island), jiné se rozhodly jen pro částečné uvolnění pracovního trhu v některých profesích, stanovením vyšších kvót či prostřednictvím flexibilnější procedury udělování pracovních povolení (např. Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko). Německo a Rakousko přímo deklarovaly, že hodlají zachovat restrikce svého pracovního trhu minimálně do 30. dubna 2009, včetně dosud uplatňovaných restrikcí na volný pohyb služeb. Státy přistoupivší v květnu 2004 se ke konci roku 2006 ovšem zároveň v oblasti přechodného období na volný pohyb pracovních sil ocitly i v pozici, v níž rozhodovaly o jeho eventuelním uplatnění, a to vůči Bulharsku a Rumunsku. Většina členů východního rozšíření přitom zvolila solidární variantu a navzdory některým obavám svůj pracovní trh otevřela, s výjimkou Malty a (v převážné většině profesí) i Maďarska. 13

Monitoring evropské legislativy 2006 Justice a vnitro Status nerovného členství byl v druhé polovině roku 2006 diskutován ještě v souvislosti s prozatímní neúčastí nových členů v Schengenu, která měla skončit v průběhu roku 2007 vybudováním nového Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II). Od léta však signály vycházející z Komise, Rady i EP naznačovaly, že technické překážky a legislativní prodlevy pravděpodobně oddálí spuštění nového systému a tím i převzetí všech výhod a zároveň i povinností (včetně kompatibility vízového systému) spojených s naplňováním schengenského acquis pro nové členy, a to až o dva roky. Proti takové variantě se poměrně ostře postavili zejména zástupci států Visegrádské skupiny (V4). Ačkoli je třeba k eventuelnímu využívání struktury V4 jako nástroje diplomatického tlaku na instituce EU přistupovat spíše realisticky, vzhledem k tomu, že zájmy těchto států nerezonují zcela totožně ve všech oblastech (zejména v některých otázkách vnitřního trhu), může být tato kauza příkladem relativního úspěchu. Rada se na prosincovém zasedání rozhodla řešit problém na základě varianty navrhované Portugalskem a nevázat vstup nových členských států do schengenské zóny na dobudování systému SIS II. Nové členské státy by se tak měly stát členy dosud fungujícího systému SIS I, a to postupně (při pozemním pohraničním styku by bariéry měly padat k 31. prosinci 2007, v letecké dopravě potom do konce března 2008). Podmínkou rozšíření schengenské zóny je ovšem nadále dostatečné bezpečnostní zajištění vnějších hranic a bezproblémové zapojení do informačního systému SIS I. Rozhodnutí Rady tedy nelze brát jako úplnou garanci rozšíření schengenského systému ke stanoveným datům. Rok 2006 poskytl v EU odpověď na některé otázky, které delší dobu zaměstnávaly úředníky i politické představitele jejích institucí i členských států. Vzhledem k těžkopádnosti legislativního i negociačního procesu lze dokonce říci, že těchto odpovědí a částečných řešení přinesl uplynulý rok poměrně dost, zdaleka ne ve všech případech však byly výsledky uspokojivé a pozitivní, což platí především pro legislativní vývoj na poli vnitřního trhu. Zde lze naopak v mnohém považovat za pozitivní, jestliže se prozatím daří oddalovat či blokovat některé harmonizační či regulační iniciativy (zejména v daňové oblasti). I v roce 2007 lze očekávat, že některá důležitá témata budou tvořit trvalou součást agendy institucí EU, ať již jde o další rozšiřování, či naopak hledání alternativních cest ke kandidátům aspirujícím na vstup, budoucnost revize primárního práva, energetickou politiku, ochranu životního prostředí, ochranu duševního vlastnictví, vnější ekonomické vztahy včetně pokračování jednacího kola WTO, Pakt růstu a stability, budoucnost eura a jeho potenciálních dalších uživatelů či diskusi o dalších reformách SZP, strukturální a kohezní politiky a o podobě eventuelní reformy rozpočtu EU. Vývoj těchto kauz bude ovlivňovat nejen aktivita institucí EU, ale do značné míry i členské státy, ať již půjde o závěry ambiciózního německého předsednictví nebo o výsledky francouzských prezidentských voleb. 14

prosinec 2005 leden 2006 PROSINEC 2005 LEDEN 2006 EXECUTIVE SUMMARY I. PROJEDNÁVANÁ LEGISLATIVA (VYBRANÉ OBLASTI) 1.1 Evropský parlament Celoevropské mýtné EP na svém prosincovém zasedání naprosto neočekávaně schválil návrh směrnice modifikující Normu 1999/62, která zavedla na celoevropské úrovni poplatky za používání silniční sítě. Nová směrnice by se měla vztahovat na všechna vozidla nad 3,5 t používaná ke komerčním účelům od roku 2012. Sporné body Obecně je revidovaná směrnice výsledkem boje mezi EP a Radou a mezi periferními státy, které se obávají zbytečného zvýšení poplatků za používání silnic, a státy tranzitními, které by rády ze získaných financí opravovaly své permanentně poškozované silnice. V případě ČR například platí, že ani zavedení mýtného nepřinese kýžený efekt v podobě kvalitnějších silnic. Objem vybraných peněz pravděpodobně nebude dostatečný a stále bude trvat požadavek na zásadní reformu správy a financování Státního fondu dopravní infrastruktury. Reakce aktérů Z reakcí, které na schválení směrnice zazněly, stojí krom adoračního prohlášení Komise za zmínku především zpráva Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU), která dala najevo, že další (vyšší) zpoplatnění silnic přepravce zruinuje, protože se nepočítá s adekvátním snížením jiných poplatků (např. spotřební daně z paliv). Směrnice o službách Otázka směrnice o službách se znovu stala předmětem ostrých politických sporů krátce po začátku nového roku. Levicové frakce v EP navrhly, aby při únorovém hlasování byl text jako celek zamítnut v duchu hesla raději žádná než špatná norma. Liberalizace služeb v EU, resp. skutečné naplnění jedné ze čtyř svobod Unie, by se tak opět odložilo. Další vývoj V průběhu ledna a února se očekávají četné aktivity zaměřené proti návrhu směrnice, a to jak na evropské úrovni, tak na úrovních národních. Plénum bude o návrhu hlasovat ve dnech 13. 16. února. 1.2 Evropský soudní dvůr Žaloba na Českou republiku Komise podala 10. ledna několik žalob k Evropskému soudnímu dvoru poté, co dotčené země adekvátně nereagovaly ani na první formální dopis, ani na tzv. odůvodněné stanovisko. Je mezi nimi i Česká republika, která podle Komise plně neimplementovala směrnice o uznávání lékařských a zubařských kvalifikací (1978/686 a 1993/16). Další vývoj Česká strana se k rozsudku v době přípravy k monitoringu kvalifikovaně (oficiálně) nevyjádřila. ČR ve výjimečném případě hrozí i pokuta nařízená rozsudkem ESD. Práva cestujících leteckých společností Evropský soudní dvůr 10. ledna rozhodl, že Nařízení 2004/261 (účinné od 17. února 2005) je platné. Znamená to, že cestující leteckých společností mají právo na kompenzace za zpoždění nebo zrušení letu. Pozadí rozsudku Mezinárodní asociace pro leteckou dopravu (IATA) a Asociace evropských nízkorozpočtových aerolinek (ELFAA) proti nařízení dlouhodobě protestovaly, protože je podle nich v rozporu s mezinárodně uznávanými standardy pro kompenzace cestujícím (Montrealská úmluva), nezakládá potřebnou právní jistotu, je neproporcionální a v případě nízkorozpočtových aerolinek požaduje kompenzace, které několikanásobně převyšují cenu letenky. 15

Monitoring evropské legislativy 2006 Reakce aktérů IATA i ELFAA s podporou Asociace evropských aerolinek (AEA) rozsudek ESD okamžitě odsoudily jako absurdní, byť tvrdí, že jej budou respektovat. Komise zprávu naopak přivítala. Další vývoj Letecké společnosti v důsledku rozsudku navýší své roční náklady až o 600 mil.. Po sérii špatných zpráv, mezi něž patří 11. září 2001, epidemie SARS či zvyšování ceny leteckého benzínu, jde o další zátěž, kladenou na letecké společnosti. 1.3 Komise Evaluace konvergenčních a stabilizačních programů předložených Finskem, Švédskem, Dánskem, Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem Se začátkem nového roku byly zveřejněny výsledky hodnocení programů naplňování podmínek reformovaného Paktu růstu a stability, konvergenčních a stabilizačních programů do roku 2008, které na žádost Komise předložilo šest zemí. Výsledky hodnocení Komise ve svém hodnocení, které se v souvislosti se změnami Paktu růstu a stability zabývalo zejména plněním konvergenčních kritérií, jež jsou pro ČR nejbolestivější (míra rozpočtového dluhu a celkové zadluženosti veřejných financí), konstatovala, že zcela v souladu se střednědobými cíli reformovaného Paktu je stav veřejných financí ve Finsku, Švédsku a Dánsku. Výsledky nových členských zemí Komise v případě ČR a Slovenska nekonstatovala spokojenost, ale upozorňovala na potřebu zvýšit úsilí v oblasti rozpočtové stabilizace a využít k ní současného hospodářského růstu (v případě Slovenska ovšem zhruba o 2 % vyššího než v případě ČR), i když se zdá, že obě země jsou na cestě k nápravě rozpočtových schodků do roku 2007, respektive 2008 (v případě ČR), jak jim důrazně doporučila v roce 2005 Rada. Největší problémy konstatovala Komise v případě Maďarska, které se potýká s rozpočtovým schodkem přesahujícím 6 % HDP. Konvergenční kritéria srovnání ČR, Slovenska a pobaltských zemí Přestože ČR disponuje nižší mírou celkového zadlužení veřejných financí než vyzdvihované Švédsko a nemá problém s plněním konvergenčních kritérií, která se týkají povolené míry inflace a výše úrokových měr, během roku 2005 také neušlo pro plnění konvergenčních kritérií týkajících se stavu státního rozpočtu kritice ze strany Komise. Konvergenční program ČR uvádí jako střednědobý cíl snížení rozpočtového schodku, jehož míra dosahující nyní 3 % HDP představuje pro ČR velmi problematické konvergenční kritérium, které jí brání vstoupit do mechanismu ERM II, na hodnotu pohybující se okolo 1 % HDP. Komise však považuje za realistické datum dosažení takto nízkého rozpočtového schodku ze strany ČR nejdříve rok 2012, na Slovensku se předpokládá prolomení jednoprocentní hranice již okolo roku 2010. Zpráva Komise je také příznivější vůči Slovensku pokud jde o doporučovaná opatření pro budoucnost. Sdělení týkající se výpočtu podnikatelské daně pro malé a střední podniky provozující svoji činnost v zahraničí (v rámci EU) 10. ledna zveřejnila Komise ve formě právně nezávazného sdělení pravidla pro výpočet výše daně z příjmu právnických osob pro malé a střední podniky. Komise v tomto sdělení, jehož podoba měla podle legislativních plánů již rok existovat, doporučila aplikaci pravidla stanovení výše zdanění podnikatelské činnosti na základě pravidel panujících u mateřské firmy pro případ, že se malý či střední podnikatel rozhodne provozovat svoji pobočku či dceřinou společnost v zahraničí, na území jiného členského státu. Význam sdělení Toto dlouho očekávané opatření (ovšem právně nezávazného charakteru) má napomoci překonání překážek, jež způsobují odlišné systémy zdanění v různých členských státech, a umožnit tak efektivnější pohyb kapitálu. Sporné body Návrh přivítala lobbistická organizace sdružující malé a střední podniky (UEAPME), značnou nelibost nad ním ovšem projevuje řada členských států, které se brání myšlence zasahování cizích daňových systémů do jejich vlastního daňového systému. 1.4 Výbor regionů Národní reformní programy Lisabonské strategie z hlediska regionů 10. ledna byly zveřejněny výsledky průzkumu, který Výbor regionů (CoR) v období září říjen 16

prosinec 2005 leden 2006 2005 zorganizoval mezi regionálními rozhodovacími autoritami v jednotlivých členských státech. Průzkum se týkal průběhu přípravy národních reformních programů, které měly jednotlivé členské státy podle inovované Lisabonské strategie povinnost vypracovat a předložit Komisi. Výsledky průzkumu CoR Výbor regionů chtěl zjistit, do jaké míry byly do tvorby těchto programů v jednotlivých členských státech zapojeny regionální autority. Průzkum přitom odhalil, že ve většině případů regionální úroveň vůbec konzultována nebyla, anebo jejich požadavky nebyly vzaty v úvahu. Pouze v 17 % případů respondenti dávali najevo svoji spokojenost se zapojením do tvorby těchto programů. Nejpříznivější reakce přicházely z Lotyšska, Belgie, Rakouska, Itálie či Španělska, v případě posledních čtyř jmenovaných zemí je přitom tradice zapojení regionů do negociací s centrální úrovní dlouhodobá a vyplývající z legislativní povinnosti. Nejmenší míra zapojení regionálních a lokálních autorit do přípravy plánů byla naopak průzkumem konstatována v ČR, Portugalsku, Slovinsku či Irsku. II. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY 1.1 Budoucnost EU Budoucnost euroústavy Se začátkem nového roku a nástupem nového, rakouského předsednictví se znovu vynořilo i téma euroústavy. Řešení klíčových problémů evropské integrace za britského předsednictví Během půlroku britského předsednictví se EU realisticky soustředila na řešení největšího a nejdůležitějšího problému otázky finančního výhledu pro roky 2007 2013, bez něhož nelze sestavit následující rozpočet tak, aby odpovídal podmínkám EU-27, jež by zároveň zohledňovaly zvýšené potřeby nových členů. Změny s nástupem rakouského předsednictví S nástupem rakouského předsednictví federalisticky orientované kruhy v EU, jejichž centrem se v poslední době stává především EP, očekávaly vyjádření k dalšímu osudu euroústavy, a to přestože není navzdory prosincové dohodě Evropské rady ještě zcela vyřešen osud finanční perspektivy. Rakousko vyhlásilo úmysl zrekapitulovat výsledky debat o euroústavě a o budoucnosti EU, které měly údajně probíhat v rámci členských států, a oživit tuto otázku výrazněji na summitu Evropské rady v březnu 2006. Francouzské a nizozemské úvahy o euroústavě K dalšímu osudu euroústavy se vyjádřili též klíčoví představitelé dvou zemí, v nichž byla zamítnuta. Ve Francii se nad ním střetli ministr vnitra Sarkozy, považovaný za nejpravděpodobnějšího nástupce stávajícího prezidenta Chiraca ve volbách v roce 2007, a právě prezident Chirac. Euroústava očima Evropského parlamentu EP, který se stal již v druhé polovině roku 2005 centrem debat o budoucnosti dokumentu, odloženého ze zřetele Radou, předsednickou zemí i předsedou Komise Barrosem, kteří se přikláněli k názoru, že by k oživení euroústavy dojít nemělo, se zabýval několika variantami budoucnosti euroústavy. K největším stoupencům návratu k ní zde přitom patří předseda EPP-ED Pöttering, který prohlásil 12. ledna na tiskové konferenci v Bruselu, že hlavy I (hodnoty EU, včetně samostatné právní subjektivity, institutu občanství EU, dělby kompetencí a dalších podstatných prvků) a II (Charta základních práv) euroústavy mají být za všech okolností zachovány a brány za základ dalších jednání o podobě euroústavy. Rozšiřování EU Otázka příštího rozšiřování Spíše skeptický postoj k dalšímu rozšiřování EU, který naznačil, že EU možná nebude ochotna jít za rámec procesu připravovaného na 1. leden 2007, vyjádřili na přelomu roku 2005 a 2006 hned dva vysoce postavení evropští politikové. V prosinci 2005 do značné míry šokovalo prohlášení nizozemské komisařky Kroesové o tom, že rozšířením EU o Bulharsko a Rumunsko bude absorpční kapacita Unie již zřejmě naplněna a strop 27 členů by měl být do budoucna považován za definitivní. V tomto smyslu se vyjádřil mimo jiné i francouzský ministr vnitra Sarkozy. Sarkozy navíc znovu oživil ideu zvláštního statusu přidruženého partnerství, který by měl být nabídnut namísto členství všem dalším zemím sousedícím s rozšířenou EU-27 a ucházejícím se o členství namísto plnoprávného členství. Rozšiřování o Bulharsko a Rumunsko se tyto úvahy o možném stanovení maximálního povoleného počtu členů EU prozatím nedotkly. Naopak, v lednu 2006 přistoupení obou zemí ratifikovala jako první ze zakládajících členů ES/EU Itálie parlamentní cestou. Mezitím se ovšem vynořilo nepodložené obvinění, že se na území Bulharska a Rumunska na- 17

Monitoring evropské legislativy 2006 cházejí dlouhodobě tajné vězeňské tábory CIA pro osoby podezřelé z terorismu. Za takových okolností by oba státy nemohly do EU vstoupit, jak se vyjádřil komisař pro justici a vnitro Frattini. Nabízí se tedy otázka, zda se EU nepokouší takto oddálit své rozšíření. Turecko Obavy posílily na počátku roku 2006 i ve vnímání jiné sousední země EU, která již dlouhá desetiletí usiluje o členství v ES/EU a jíž se poprvé v roce 2005 otevřela možnost zahájení přístupových rozhovorů, Turecka. Tentokrát nikoli z kulturně-náboženských důvodů, ale z důvodů obav z onemocnění ptačí chřipkou, která si v této zemi bezprostředně sousedící s EU vyžádala v prvním lednovém týdnu životy tří dětí. Přístupové rozhovory s Tureckem a současně Chorvatskem, zahájené formálně v říjnu 2005, mají navzdory tomu i navzdory některým prohlášením hlásícím stop dalšímu rozšiřování pokračovat (již projednáváním konkrétních kapitol acquis) podle harmonogramu rakouského předsednictví v první polovině roku 2006. Ukrajina Ještě o dalším nečlenském státě se počátkem roku 2006 hovořilo v souvislosti s jeho usilováním o sbližování s EU a o reálných možnostech takového sbližování, a to o Ukrajině. Tato země byla pro členské státy EU spojena na přelomu roku především s kauzou svého sporu s Ruskem coby hlavním dodavatelem zemního plynu a dalších energetických zdrojů. Hovoří se o zásahu ze strany EU či jejích klíčových zemí (především Německa sehrávajícího ve vztazích s Ruskem v rámci EU tradičně hlavní roli). Každopádně ohlasy rusko-ukrajinské krize ozývající se z nitra evropských institucí mapují přetrvávající nevyváženost přístupu EU k tzv. východní politice. Většina poslanců EP vyjadřujících se ke krizi se přikláněla ke kritice Ruska za jeho energetickou i zahraniční politiku vůči Ukrajině, jejich vyjádření dokonce obsahovala poněkud jednostranné poukazy na projevy autoritarismu v ruské zahraniční politice. EU přitom není krom této kritiky schopna poskytnout Ukrajině de facto žádnou formu podpory, ani záruku členství, pouze ne vždy uspokojivý rámec asistenčního programu finanční a politické podpory European Neighbourhood Policy (evropská politika sousedství). Z plynové krize vztahů Ruska a Ukrajiny vyvodila EU zdá se spíše několik poučení týkajících se sebe a své energetické politiky, nežli Ukrajiny. Komise využila krize k volání o posílení (legislativní) společné energetické politiky EU a o větší diverzifikaci energetických zdrojů, která by odvrátila závislost EU na ruských energetických zdrojích, která se prokázala během této krize. 1.2 Financování EU Finanční perspektiva 2007 2013 K nejvýznamnějším událostem závěru roku 2005 náležel v kontextu politického a legislativního prostředí EU konsenzus Evropské rady na podobě návrhu nové finanční perspektivy pro roky 2007 2013. Meziinstitucionální dohoda prozatím neexistuje Při informování o této události bývá ovšem často opomíjena skutečnost, že dohoda Evropské rady, tedy premiérů (eventuelně prezidentů ve francouzském případě) členských států a zároveň jedné ze tří klíčových institucí EU, ještě neznamená definitivní a závazné přijetí budoucí finanční perspektivy. Rozpočtový výhled, určující pro sedm let maximální výdajové stropy evropských financí, totiž potřebuje ke své platnosti obnovení tzv. meziinstitucionální dohody, která finanční perspektivu po právní stránce zaštiťuje dohody všech tří klíčových institucí EU, Komise, Rady i Evropského parlamentu. Potenciální problémy finanční perspektivy v Evropském parlamentu Od počátku ledna 2006 přitom EP indikoval, že právě na jeho nesouhlasu by mohl návrh finanční perspektivy pro roky 2007 2013 z dílny Evropské rady ztroskotat. Sporné body kritiky EP: revizní klauzule Revizní klauzule požaduje od Komise zahájení přípravy hluboké reformy mechanismu financování evropského rozpočtu i struktury samotného rozpočtu, včetně kontroverzní společné zemědělské politiky (CAP). Hotový návrh reformy má být v podobě zprávy předložen Komisí na přelomu let 2008/2009. Poté má o všech bodech reformy hlasovat Evropská rada. EP a jeho rozpočtový výbor, který o kompromisu nad novou finanční perspektivou předběžně jednal 11. ledna, přitom projevuje značnou nespokojenost nad tím, že mu podle revizní klauzule není v připravované reformě evropských financí přisouzena žádná role. Otázka evropské daně Tato vize je prozatím vzdálená a částečně spekulativní, důležité však je, že EP požaduje svůj podíl na případné reformě evropských financí, která by se měla týkat výdajové stránky (nová 18

prosinec 2005 leden 2006 struktura a především reforma financování CAP), ale i stránky příjmové. EU (zejména Komise) má zájem na tom, aby se snížil podíl dodatkového zdroje a aby si ES/EU pořídila ve své historii již pátý (po clech, zemědělských clech, zdroji z podílu vybraného DPH a po dodatkovém zdroji ) příjmový zdroj, který by měl být v pravdě nadnárodní, v podobě tzv. evropské daně. Výdajová stránka finanční perspektivy Další bod kritiky britského kompromisu, zaznívající z řad rozpočtového výboru EP, představuje výdajová stránka, především celková výše stanoveného rozpočtového stropu pro jednotlivé roky. Rozpočtový výbor EP dal 11. ledna většinou svých členů najevo, že je nutno navýšit celkový rozpočtový strop i výši v jednotlivých nadpisech (především některé položky Podnadpisu 1a Lisabonská agenda a Nadpisu 3 Občanství, spravedlnost a vnitřní bezpečnost, tedy nejen např. podpora malých a středních podniků, ale také např. podpora programů Mládež, některých programů na propagaci EU v členských státech či oblasti ochrany spotřebitele; EP se odmítá smířit také s podstatnými škrty, jež britský návrh učinil v kapitole 4 EU jako globální aktér). V duchu zásady raději žádný kompromis než příliš úsporný kompromis. Pravděpodobnost odmítnutí finanční perspektivy ze strany EP hledisko ČR Možnost, že EP při svých obstrukcích uspěje, nebo že jako mnohokrát v minulosti ustoupí za cenu některých menších kompromisů v jeho prospěch, bude záviset i na postoji dalších dvou institucí (Komise a Rady, jíž nyní předsedá Rakousko) v zákulisním vyjednávání. Čeští poslanci frakce EPP-ED (především z klubu ODS) již indikovali, že se neztotožní s postojem předsedy frakce Pötteringa a nepodpoří zamítavé stanovisko, které EP k finanční perspektivě podle britského návrhu připravuje, z důvodu, že se jedná o v dané situaci nejpřijatelnější kompromis. Stanovisko rozpočtového výboru EP Rozpočtový výbor již Bögeho stanovisko k britskému návrhu, které návrh odmítlo v současné podobě, nezaručující budoucí prosperitu a solidaritu v Evropě, většinově podpořil. Stanovisko obsahuje požadavky na: a) větší spolurozhodovací mandát EP při negociacích o finanční perspektivě i jejích případných reformách, negociacích, v nichž by chtěl EP více hájit evropskou dimenzi rozpočtových výdajů; b) vyšší objem celkové finanční perspektivy i rozpočtových stropů pro jednotlivé roky. Očekává se, že jednání o nové finanční perspektivě mohou být v závislosti na verdiktu EP a navzdory prosincovému kompromisu Evropské rady definitivně ukončena nejdříve v únoru 2006, tak, aby mohl být podle nové finanční perspektivy vytvořen první rozpočet na rok 2007 a mohla být dokončena a po finanční stránce konkretizována legislativa týkající se jednotlivých kapitol finanční perspektivy. Komise bude v této kauze zřejmě hájit britský návrh, a to nejen s ohledem na zisky pro nové členy, ale také ve snaze obhájit jednu z úloh EU. Pokud by návrh odmítl EP, je otázkou, jak se zachová Rada, jednající nyní pod rakouským předsednictvím, o němž lze v podstatě s jistotou říci, že nebude tak radikální, samostatné, odvážné ani ambiciózní ve snahách ovlivnit budoucnost EU jako předsednictví britské. Spor o finanční perspektivu vyvolal úvahy britských konzervativců o odchodu z EPP-ED Že debaty o finanční perspektivě ještě budou emocionální a vyhrocené a že EP v nich může se svým současným většinovým postojem sehrát významnou úlohu, to naznačuje odhodlání skupiny sestávající z drtivé většiny členů britské Konzervativní strany z frakce EPP-ED zcela vystoupit a založit frakci vlastní. Toto rozhodnutí oznámila zmíněná skupina britských konzervativních poslanců v lednu, právě pod dojmem vývoje většinového odmítavého názoru EPP-ED k britskému návrhu finanční perspektivy. Existuje možnost, že by se k frakci mohl přidat zbytek skupiny ED včetně devíti poslanců za ODS, kteří však ohlásili možnost připojení k potenciální frakci britských konzervativců teprve po českých parlamentních volbách na jaře 2006. 1.3 Justice a vnitro Kauza tajných věznic CIA Během ledna zahájila svoji činnost speciální vyšetřovací komise EP, kterou ještě na sklonku roku 2005 EP ustanovil za účelem vyšetření kauzy tajných věznic pro osoby podezřelé z teroristické činnosti a pocházející zejména z Iráku a Afghánistánu, provozovaných CIA na území některých evropských států. Konkrétní vyšetřovatelé mají být jmenování na počátku února. Podle švýcarského deníku Sonntagsblick, který přinesl údajnou tajnou zprávu egyptského premiéra určenou pro egyptskou ambasádu v Londýně a zadrženou švýcarskými tajnými službami, 19

Monitoring evropské legislativy 2006 měly být utajené věznice provozované USA na území několika států východní Evropy, konkrétně Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, ale také v Kosovu a Makedonii. Toto obvinění by mohlo eventuelně otřást i ambicemi Rumunska a Bulharska na členství v EU. Komise se již nechala slyšet, že vědomá existence takových zařízení na území daného státu je v rozporu s čl. 6 platné Smlouvy z Nice, který hovoří o základních hodnotách Unie. Za jejich porušení mohou být členským státům i odebrána hlasovací práva v evropských institucích, nečlenský stát porušující zásady čl. 6 pak nemůže do EU podle Komise vstoupit. Do vyšetřování se mezitím účinněji (také prostřednictvím nástrojů, jež má k dispozici) zapojila Rada Evropy, která hodlá s využitím organizace monirotující pohyb letecké dopravy Eurocontrol a jejích archívů zpětně monitorovat možný pohyb letounů vezoucích vězně, včetně jejich destinací. Plán Komise na harmonizaci pravidel legální migrace Komise ještě v prosinci 2005 odkryla poměrně dlouho očekávaný plán na harmonizaci pravidel legální migrace v rámci EU. Obsah plánu Komise chce v rámci tohoto plánu vydat minimálně pět návrhů směrnic do roku 2009, přičemž jejich obsahem by měl být také systém vydávání tzv. zelených karet, podobných režimu dosažitelnému pro cizí státní příslušníky ucházející se o práci v USA. Zelené karty, které znamenají pracovní povolení spojené s povolením pobytu a možností pobírání sociálních dávek (tedy de facto zisk stejných podmínek pro práci, jaké má občan dané země), by měly být vydávány vysoce kvalifikovaným občanům nečlenských zemí. Takovéto povolení vydané jedním členským státem by je přitom opravňovalo k práci za stejných podmínek na celém území EU. Sporné body Tento plán komisaře pro justici a vnitro Frattiniho by se ovšem mohl nelíbit novým členským státům, které mají během sedmiletého přechodného období, rozděleného na tři etapy, de facto zapovězen rovnoprávný vstup na pracovní trhy ve většině starších členských zemí (s výjimkou Velké Británie a Irska, které ovšem neposkytují novým členům zcela rovnoprávné postavení pokud jde o jejich možnost využívat výhody sociálního systému, a Švédska, které nyní jediné poskytuje občanům nových členských států přístup na svůj pracovní trh za zcela rovných podmínek se svými občany). Sedmileté přechodné období na volný pohyb pracovních sil, jež zavedli ostatní starší členové vůči členům novým, skončí nejdříve v roce 2012, někteří z nich (především Německo a Rakousko) již indikovali, že jej hodlají vyčerpat až do konce, nová německá vláda dokonce tuto klauzuli o zaručené ochraně vlastního pracovního trhu vložila do koaliční smlouvy. O pravděpodobném zrušení zákazu rovného přístupu na svůj pracovní trh pro občany nových členských zemí po uplynutí prvního dvouletého období, tedy 1. května 2006, prozatím otevřeně hovořilo pouze Finsko a Španělsko. Podmínky plánu z hlediska nových členských států Pokud by tedy zásady evropské politiky legální migrace, které by umožňovaly vydávání zelených karet s povolením pracovat za rovných podmínek nejen ve členském státě EU, který jej vydal, ale kdekoli jinde v Unii, byly přijaty a začaly platit již okolo roku 2009, znamenalo by to vznik nepoměru diskriminujícího některé členské státy EU proti nečlenům. Na druhou stranu by tyto plány Komise mohly být pro nové členy příležitostí, jak protestovat proti nerovné situaci, do níž se podmínkami Přístupové smlouvy dostaly. 1.4 Rakouské předsednictví Rakousko se 1. ledna ujalo půlročního předsednictví EU. Většina pozorovatelů se shodla na tom, že Rakousko ve velkých kauzách Unii pravděpodobně nic zásadního nepřinese, resp. že většinu palčivých otázek budou muset vyřešit předsednictví následující. podobná očekávání se váží k Finsku, které bude EU předsedat ve druhé polovině roku. Příští rok zahájí svým předsednictvím Německo. Charakteristika země Rakousko je ve specifické situaci: jde o malou neutrální zemi, která se k EU připojila až v roce 1995, kde občané poměrně málo důvěřují evropským institucím (i méně než např. ve Velké Británii či Švédsku). Navíc se budou na podzim 2006 konat parlamentní volby. Posun v agendě Od Rakouska se neočekává podstatnější posun ve dvou důležitých otázkách v návrhu směrnice o službách a v problematice REACH. Důležitější pravděpodobně budou zahraničněpolitické záležitosti: vstup Rumunska a Bulharska (závěrečné hodnocení zemí, případné 20