Arbovirové infekce v transfuzní medicíně riziko přenosu arbovirů Zika, WNV, dengue, chikungunya

Arbovirové infekce v transfuzní medicíně riziko přenosu arbovirů Zika, WNV, dengue, chikungunya Odborný seminář firmy DiaSorin pro Zařízení transfuzní služby Zámek Berchtold, 25. května 2016 František Stejskal Klinika infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze Infekční oddělení KN Liberec ÚIM 1. LF UK a VFN v Praze fstej@lf1.cuni.cz Obsah přednášky Přehled a rozšíření významných arboviróz Zoonotický v.s. antroponotický přenos arboviróz Klinické projevy a rozšíření významných arboviróz Způsoby přenosu arbovirových infekcí Zkušenosti a doporučení pro transfuzní službu 1

VIRÓZY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI Arbovirózy (arthropode borne viruses): Termín zaveden v roce 1942 Infekce RNA viry z různých fylogenetických skupin, které se množí a jsou přenášeny členovci (komáři, klíšťata,..) na hostitele při sání Přenašeč (vektor) je nutný pro životní cyklus viru a přenašeč je obvykle infekční po celý život, u některých je možný i transovariální přenos Zvětšinou se jedná o zoonózy a nákazy s přírodní ohniskovostí (výjimka městský cyklus horečky dengue) Bifázický průběh infekce Zástupci arbovirů a virů hemoragických horeček Fylogeneticky nepříbuzné patří do několika čeledí: Flaviviridae: Flavivirus Přenos komáry: dengue 1-4, žlutá zimnice, Zika, japonská encefalitida, West Nile virus Přenos klíšťaty: klíšťová encefalitida, Loupping ill Togaviridae: Alphavirus: chikungunya, o nyong-nyong, koňské encefalitidy Bunyaviridae: Flebovirus: Toscana, Rift Valley, Krymská-konžská HF Hantavirus: HF s renálním nebo plicním selháním Orbiviridae: Coloradská klíšťová horečka, Kemerovo, Tribeč Arenaviridae: Lassa, Junin, Machupo, rezervoár hlodavci -moč Filoviridae: Ebola, Marburg, rezervoár kaloni Taxonomie nevysvětluje klinické příznaky 2

Evoluční příbuznost virů čeledi Flaviviridae Japonská encefalitida Západonilská horečka Zika Viry dengue typ 1-4 Žlutá zimnice Klíšťová encefalitida Bulletin of the World Health Organization; Type: Research in emergencies Article ID: BLT.16.171207 VIRÓZY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI Arbovirózy (arthropode borne viruses): Termín zaveden v roce 1942 Infekce RNA viry z různých fylogenetických skupin, které se množí a jsou přenášeny členovci (komáři, klíšťata,..) na hostitele při sání Přenašeč (vektor) je nutný pro životní cyklus viru a je obvykle infekční po celý život, u některých je možný i transovariální přenos Většinou se jedná o zoonózy a nákazy s přírodní ohniskovostí (výjimka městský cyklus horečky dengue) 3

KLINICKÉ DĚLENÍ ARBOVIROVÝCH INFEKCÍ Čtyři hlavní klinické syndromy: 1. Systémové horečnaté onemocnění (+ exantém) - dengue, papataci 2. Horečka s arthralgiemi chikungunya, o nyong-nyong, Ross River 3. Hemoragické horečky žlutá zimnice, hemorag.horečka dengue 4. Encefalitidy a meningoencefalitidy Japonská, TBE, West Nile V. Často inaparentní infekce. U parentních inf. dvoufázový průběh: VIRÉMIE Epidemiologie významných arboviróz Urban dengue Dengue Zika Urban Zika 4

Rozšíření a klinické projevy významných arboviróz HOREČKA DENGUE SOUČASNÉ ROZŠÍŘENÍ!!!!!!!!!!!! Import do ČR! Recentní výskyt dengue Upraveno dle WHO 5

HOREČKA DENGUE Nejrozšířenější a nejvýznamnější arboviróza: 30 s.š. 40 j.š. (odhad 390 miliónů onemocnění ročně) Přenos: Aedes aegypti městský cyklus (rezervoár člověk); Aedes sp. (A. albopictus) pralesní cyklus (rezervoár opice) Původce: Flavivirus: typ 1 4(5): Klinický průběh stejný, imunita není zkřížená vůči ostatním subtyp. Opakované infekce různými subtypy: hemoragická forma Vliv typu dengue (1-4) na vývoje vakcíny: ChimeriVax (Sanofi) Klinika: ID 2-7(-10) dnů:, horečka 40 C (1-10 dnů), bolesti hlavy, svalů, kloubů, vyrážka (od 3.-6. dne), hepatomegalie Laboratoř: leukopenie, trombocytopenie, elevace JT Diagnostika: serologie (ELISA IgM, IgG), NS1-Ag, RT-PCR Terapie: symptomatická; prevence: moskytiéry, repelenty! Šíření dengue: pandémie: Latinská Amerika, Indie a JV Asie Hemoragiská horečka dengue klinické projevy Foto archiv Odd. trop. medicíny 6

HOREČKA DENGUE Nejrozšířenější a nejvýznamnější arboviróza: 30 s.š. 40 j.š. (odhad 390 miliónů onemocnění ročně) Přenos: Aedes aegypti městský cyklus (rezervoár člověk); Aedes sp. (A. albopictus) pralesní cyklus (rezervoár opice) Původce: Flavivirus: typ 1 4(5): Klinický průběh stejný, imunita není zkřížená vůči ostatním subtyp. Opakované infekce různými subtypy: hemoragická forma Vliv typu dengue (1-4) na vývoje vakcíny: ChimeriVax (Sanofi) Klinika: ID 2-7(-10) dnů:, horečka 40 C (1-10 dnů), bolesti hlavy, svalů, kloubů, vyrážka (od 3.-6. dne), hepatomegalie Laboratoř: leukopenie, trombocytopenie, elevace JT Diagnostika: serologie (ELISA IgM, IgG), NS1-Ag, RT-PCR Terapie: symptomatická; prevence: moskytiéry, repelenty!šíření dengue: pandémie: Latinská Amerika, Indie a JV Asie Foto: F. Stejskal, FNB 7

Foto: D. Tomíčková, FNB Klinické manifestace horečky dengue Úmrtí (17-25 tis.) Závažně probíhající dengue (500 tis.) Sympomatická nákaza (96 mil.) Asymptomatická nákaza (294 mil.) Bhatt et al., 2013 8

Klinické manifestace horečky dengue Počty případů horečky dengue na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. 9

Destinace pacientů s horečkou dengue na Infekční klinice NNB (152 pacientů) Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. Klinické příznaky u pacientů s horečkou dengue na Infekční klinice NNB (152 pacientů) Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. 10

Laboratorní nálezy u pacientů s horečkou dengue na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. Diagnostika horečky dengue Průkaz protilátek (ELISA): IgM protilátky poz. od 4. dne (falešná pozitivita) IgG protilátky - zkříženě reaktivní s jinými flaviviry, (očkování: MEK, žlutá zimnice JE) Párová sérologie (sérokonverze) NS1 antigen (ELISA): vysoce senzitivní i specifický test, časná pozitivita, finančně nenáročný RT-PCR: časná pozitivita, do 7. 10. dne 11

Porovnání detekce NS1 Ag a RT-PCR u našich pacientů s akutní dengue NS1 antigen: 108/130 (83,1 %) 4 dny (IQR 3-6) od potíží RT-PCR: 65/93 (69,9 %) 4 dny (IQR 2-5) od potíží Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal, Dr. Sojková a kol. Rychlé diagnostické testy na detekci NS1 Ag - imunochromatografie Distribuce: Alere s.r.o., Praha. 12

RDT na detekci NS1 Ag srovnání testů Pacienti s potvrzenou nákazou virem dengue: ELISA NS1 antigen pozitivní: 129 vzorků (100,0 %) ICT NS1 antigen pozitivní: 118 (91,5 %) ELISA NS1 antigen negativní: 14 vzorků (100,0 %) ICT NS1 antigen negativní: 14 vzorků (100,0 %) Pacienti s jinou diagnózou: ELISA NS1 antigen negativní: 19 vzorků (100,0 %) ICT NS1 antigen negativní: 19 vzorků (100,0 %) Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal, Dr. Sojková a kol. Horečka dengue v Řecku: 1927-31 13

Autochtonní případy dengue v Evropě Řecko, 1927-31: několik milionů nakažených, několik tisíc úmrtí, vektor Aedes aegypti Chorvatsko, srpen 2010: 17 případů, vektor Aedes albopictus Francie, Nice, září 2010: 2 případy, vektor Aedes albopictus Madeira, 10/2012 1/2013: 2218 případů, vektor Aedes aegypti Horečka dengue na Madeiře Madeira, 10/2012 1/2013: 2218 případů Aedes aegypti importován na Madeiru v r. 2005 14

ŽLUTÁ ZIMNICE - ROZŠÍŘENÍ Zdroj: WHO Horečka chikungunya 15

HOREČKA CHIKUNGUNYA Původce: Alphavirus (čeleď Togaviridae) - Semliki Forest complex (příbuzný o nyong-nyong) Historie: onemocnění popsáno v Tanzánii v r. 1952-53; chikungunya = that which bends up (Makonde) Rezervoár: Opice (Afrika) Aë. furcifer, Aë. africanus člověk v době epidemií až 80% obyvatel postiženo Vektor: Aëdes aegypti Afrika; Aëdes albopictus Asie, Indický oceán Klinický průběh: mírnější než u dengue, lab. změny malé Typicky: arthralgie, otoky velkých kloubů - časně, ale přetrvávají řadu měsíců, bez trvalého postižení kloubů Přenos viru z matky na plod, akutní infekce novorozenců Foto: H. Rozsypal, NNB 16

Foto: H. Rozsypal, NNB Historické rozšíření horečky chikungunya 17

Šíření horečky chikungunya v Indickém oceánu Březen (prosinec) 2005 Březen 2006 Bodová mutace v genu E1: A226V přenos Aedes albopictus 400 INDIE 1,370,000 Listopad, 2006 100 5,461 73,000 263,000 60,000 7,090 760,500 77,500 8,699 66,000 64,000 4,500 266,000 Reunion Horečka chikungunya v Evropě Import chikungunya do Francie: 3/2005-6/2006 Aedes albopictus byl nalezen v již. Francii, sev. Korsice, sev. Itálii, v Albánii, Španělsku a Švýcarsku Francie autochtonní případy: 2010: 2 případy 2014: 12 případů Léto 2007: 247 laboratorně potvrzených autochtonních případů v severní Itálii Průkaz viru v komárech Zdroj: turista z Indie 18

Rozšíření horečky chikungunya kolem r. 2012 Zdroj WHO Rozšíření horečky chikungunya, podzim 2013 2013: Karibik, Jižní Amerika Zdroj WHO 19

Šíření horečky chikungunya v Americe od roku 2013 Počty případů horečky chikungunya na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce Mauritius Indie, j.v. Asie Karibik, Jižní Amerika Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. 20

Klinické příznaky u pacientů s horečkou chikungunya na Infekční klinice (13 pacientů) Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. Laboratorní nálezy u pacientů s horečkou chikungunya na Infekční klinice (n = 13) Parametr Medián (IQR) Leukocyty ( 10 9 /l) 3,4 (2,9-6,6) Trombocyty ( 10 9 /l) 190 (141-221) CRP (mg/l) 9,0 (3,5-14,3) AST (µkat/l) 0,56 (0,39-0,91) ALT (µkat/l) 0,53 (0,39-0,88) Dr. M.Trojánek, Dr. F.Stejskal a kol. 21

Horečka Zika INFEKCE VIREM ZIKA - HISTORIE Flavivirus blízce příbuzný viru Spondweni, který působí horečnaté onemocnění s nauzeou, bolestmi hlavy a krvácením z nosu izolován v Africe a na Papua N. Guinea Popsán v roce 1947 v Ugandě v pralese Zika, následující rok byl na stejném místě virus izolován z komárů Aëdes africanus, později asi 10 dalších druhů komárů Přenos komáry rodu Aëdes je nejvýznamnější Lidské infekce byly v roce 1952 prokázány v Ugandě a Tanzánii Virus se vyskytoval v řadě afrických (Uganda, Tanzanie, Egypt, Středoafrická republika, Sierra Leone, Gabon, Senegal) a asijských (Indie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam, Indonésie) zemích sérologické přehledy. V letech 1964-81 publikováno jen 14 případů onemocnění 22

Mapa jihovýchodní Ugandy, zdroj: google.com Zika Forest u silnice mezi Kampalou a Entebbe. Zdroj: google.com Viktoriino jezero z keňské strany 23

Zika Forest, Uganda, Virus Research Institute (Rockefeller Foundation) Věž ke studiu vertikální distribuce komárů (instalace v r. 1960) Foto: P.J.Imperato, J.Comm.Health Zdroj: google.com INFEKCE VIREM ZIKA - HISTORIE Flavivirus blízce příbuzný viru Spondweni, který působí horečnaté onemocnění s nauzeou, bolestmi hlavy a krvácením z nosu izolován v Africe a na Papua N. Guinea Popsán v roce 1947 v Ugandě v pralese Zika, následující rok byl na stejném místě virus izolován z komárů Aëdes africanus, později asi 10 dalších druhů komárů Lidské infekce byly v roce 1952 prokázány v Ugandě a Tanzánii Sérologické přehledy: virus se vyskytoval v řadě afrických (Uganda, Tanzanie, Egypt, Středoafrická republika, Sierra Leone, Gabon, Senegal) a asijských (Indie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam, Indonésie) zemích 2 geneticky odlišné linie. Přenos komáry rodu Aëdes v Africe; v Asii, Tichomoří a Americe zatím pouze Aëdes aegypti V letech 1964-81 publikováno jen 14 případů onemocnění 24

Fylogenetický strom izolátů viru Zika Zika - africká linie Yap - 2007 Francouská Polynésie - 2013 Brazílie - 2015 Zika - asijská linie Lanciotti RS et al.: Phylogeny of Zika virus in Western Hemisphere, 2015. Emerg Infect Dis., May 2016. INFEKCE VIREM ZIKA - HISTORIE Flavivirus blízce příbuzný viru Spondweni, který působí horečnaté onemocnění s nauzeou, bolestmi hlavy a krvácením z nosu izolován v Africe a na Papua N. Guinea Popsán v roce 1947 v Ugandě v pralese Zika, následující rok byl na stejném místě virus izolován z komárů Aëdes africanus, později asi 10 dalších druhů komárů Lidské infekce byly v roce 1952 prokázány v Ugandě a Tanzánii Sérologické přehledy: virus se vyskytoval v řadě afrických (Uganda, Tanzanie, Egypt, Středoafrická republika, Sierra Leone, Gabon, Senegal) a asijských (Indie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam, Indonésie) zemích 2 geneticky odlišné linie. V Africe přenos komáry rodu Aëdes; v Asii, Tichomoří a Americe zatím pouze Aëdes aegypti 25

VIRUS ZIKA SOUČASNÁ EPIDEMIE 2007 - Mikronésie (ostrov Yap): asi 100 dokumentovaných případů, odhad, že nákaza postihla 70 % obyvatel Říjen 2013 - Francouzská Polynésie (Tahiti, Bora-Bora): asi 28 000 případů (11 % populace) souvislost s GBS. ZIKV detekován u 3 % asymptomatických dárců krve. Březen 2014 - Velikonoční ostrovy Květen 2015 první laboratorní případy v Brazílii, virus cirkuloval asi od r. 2014, geneticky příbuzný izolátům z Polynésie 2015 - Kapverdy Přenos prokázán v 64 zemích a teritoriích (od 1.1.2007) V současné době aktivní přenos v asi 50 zemích Šíření viru Zika v posledních letech (Zdroj Lancer University, BBC) 26

Oblasti s aktivním přenosem Zika viru Zdroj WHO> http://www.who.int/emergencies/zika-virus/situation-report/31-march-2016/en/ VIRUS ZIKA KLINICKÉ PROJEVY Inkubační doba: 3 7, maximálně14 dnů Přibližně 80 % případů probíhá asymptomaticky Postiženy všechny věkové skupiny, častěji ženy? Zvýšená teplota (horečka spíše výjimečně) Makulopapulózní exantém, pruritus (1-4 dny) Konjunktivitida Bolesti hlavy, kloubů, svalů Obtíže ustupují do 2 týdnů od začátku onemocnění Laboratorní nález obvykle v normě 27

Foto: Dr. M.Trojánek Foto: Dr. M.Trojánek 28

VIRUS ZIKA KOMPLIKACE Neurologické komplikace: Serózní meningitida či meningoencefalitida Guillain-Barre syndrom (Francouzská Polynésie, Brazílie, Kolumbie, Surinam, Venezuela) Jiné komplikace: Přechodná porucha sluchu Urogenitální symptomy 29

VIRUS ZIKA KOMPLIKACE Neurologické komplikace: Serózní meningitida či meningoencefalitida Guillain-Barre syndrom (Francouzská Polynésie, Brazílie, Kolumbie, Surinam, Venezuela) Jiné komplikace: Přechodná porucha sluchu Urogenitální symptomy Diagnostika infekci virem Zika Kultivace viru, EM RT-PCR (NRL Ostrava, ZÚ Praha, NNB,?Č. Budějovice) Specifická PCR (kit z Číny) Pan-flavivirová RT-PCR (Ostrava - srovnatelné) Materiál: Sérum, plasma do 7 dnů po začátku příznaků Moč, sperma 2-3 týdny po začátku příznaků Sérologie (Ostrava, virologie ZÚ Praha, NNB) NIF (IgG a IgM), ELISA (IgG a IgM NS1 Ag) - Euroimmun VNT (in-house, Ostrava) - konfirmace IgM: pozitivita od (3.) 4. dne, až 3 měsíce IgG: zkřížené reakce po očkování (MEK, YF), prodělané flaviviróze 30

VIRUS ZIKA A MIKROCEFALIE VIRUS ZIKA A POŠKOZENÍ PLODU Mikrocefalie Kalcifikace, porucha gyrifikace, dilatace komor, hypoplasie mozečku, atrofie mozku, ageneze thalamu Oční vady: karatakta, mikroftalmus, chorioretinální atrofie, abnormity optického nervu Retardace intrauterinního růstu plodu Oligo-, anhydramnion Abort, porod mrtvého plodu Změny na placentě 31

EVIDENCE SOUVISLOSTI ZIKA INFEKCE A MIKROCEFALIE Mikrocefalie = obvod hlavy < 3. perc. /- 2 SD pro dané gestační stáří/věk, pohlaví Epidemiologický či molekulárně-genetický vztah infekce virem Zika při absence jiných kauzálních faktorů Od října 2015 do konce dubna 2016 bylo v Brazílii hlášeno u 7228 novorozenců podezření na mikrocefalii U 1198 z nich byla mikrocefalie nebo jiná abnormalita CNS prokázána V 194 případech byla laboratorně potvrzena infekce ZIKV Často kladené otázky 32

Jak může být Zika virus přenášen? Komáří vektor Transplacentárně (odhady rizika 1 29 %) Sexuální styk (z muže na ženu,? homosexuálně MtoM) Prokázáno i u africké linie ZIKV (Nigérie USA) Krevní transfúzí ve Francouzské Polynésii detekován ZIKV u 3 % asymptomatických dárců krve Vyloučení z dárcovství 28 dnů po návratu nebo po prodělané infekci ZIKV Dárcovství lidských tkání (transplantace) a buněk Vyloučení z dárcovství 28 dnů po návratu nebo infekci ZIKV Dárcovství spermatu (RNA pozitivita 62 dnů) Vyloučení z dárcovství 6 měsíců po návratu nebo infekci ZIKV Má smysl vyšetřovat asymptomatické pacienty po návratu z Latinské Ameriky na infekci Zika virem? Těhotné ženy ano Ostatní asi ne: Ve ZÚ Praha, NNB vyšetřeno 187 pacientů na Zika virus všech 7 (8) pacientů se Zika infekcí bylo symptomatických (dr. Trojánek). 33

Smysl má dodržovat doporučená opatření Doporučení pro asymptomatické osoby: Ženy vyhnout se těhotenství po dobu 8 týdnů Muži chráněný pohlavní styk po dobu 8 týdnů Doporučení po prodělané nákaze: Ženy vyhnout se těhotenství po dobu 8 týdnů Muži chráněný pohlavní styk po dobu 6 měsíců Mohou se viry Zika, dengue chikungunya rozšířit do Evropy, Severní Ameriky? 34

Rozšíření Aedes aegypti v Evropě Rozšíření Aedes albopictus v Evropě 35

Může se virus Zika rozšířit do Evropy, Severní Ameriky? Rozšíření Aedes aegypti a A. albopictus v USA 36

Je infekce Zika virem v Brazílii na ústupu, může ohrozit Olympijské hry? Sezónnost výskytu horečky dengue v Brazílii Zdroj Google: Searches for Dengue Symptoms can Predict Outbreak Pattern 37

VIRUS ZIKA - DISKUZE Co je pro infekci Zika virem neobvyklé a nebylo popsáno u jiných flavivirových infekcí Přenos sexuální cestou (virus může u řady virových infekcí přetrvávat v moči a spermatu týdny i měsíce (Ebola, Lassa) nevíme, jak dlouho je infekční Příčina VVV při infekci žen v těhotenství Transplacentární přenos (přenos z matky na plod) virů žluté zimnice, dengue, chikungunya byl popsán, ale nebyla popsána jejich teratogenita Rozšíření a klinické projevy arbovirových encefalitid 38

Virus západonilské horečky West Nile Virus (WNV) Flavivirus příbuzný St. Louis a japonské encefalitidě Rezervoár: přirozeným hostitelem jsou ptáci, onemocnění u lidí i některých domácích zvířat (koně, psi) Vektor: komáři rodu Culex Epidemie v mírném pásmu Starého světa (Izrael, Francie, Rumunsko) od 1962 Výskyt v ČR: v roce 1997 zaznamenáno 5 infikovaných osob na jižní Moravě po povodních; v letech 2011-13 protilátky VNT u 16 (11) sér z 2349 vyšetřených koní v ČR Klinika: 80 % infekcí je asymptomatických 20% prodělá západonilskou horečku: ID 4-21 dnů, horečka 40 C, bolesti hlavy V < 1 % přechází onemocnění v neuroinfekci Epidemiologie viru západonilské horečky Samička Culex sp. 39

Virus západonilské horečky v New Yorku 23.-28.8.1999 identifikováno 8 případů encefalitidy (v df.dg. botulismus, GBS) Zdraví, starší lidé (58-87 let) žijící v severním Queens (oblast 3x3 km); neurologickým příznakům předcházela horečka, mírné GIT potíže a svalová slabost Všichni strávili nějakou dobu venku na zahradě, zvl. ve večerních hodinách, nikdo z rodinných příslušníků neonemocněl Zpočátku podezření na St. Louis encefalitidu (poz. sérologie) WNV identifikován jako příčina onemocnění lidí (izolace, RT- PCR), virus izolován z ptáků (zoo, divocí) i komárů r. Culex Současně zaznamenána úmrtí velkého množství ptáků (vrány) na encefalitidu ve státu NY Geneticky příbuzný WNV izolátům z Izraele Virus západonilské horečky v USA V USA cirkuluje několik genotypů -? odlišné virulence? NYSDH: 1.5. 30.11.1999 13 654 hlášení o úmrtí 17 339 ptáků (33 % vran) encefalitida, z mozků izolován WNV s identickou sekvecí jako u lidských případů Connecticut 1999: 1 040 úmrtí vran Úmrtí ptáků nebyla běžně pozorována v předchozích epidemiích WNV, kromě Izraele v r. 1968 Rychlé šíření WNV v USA a celé Americe (s výjimkou tropických oblastí) po roce 2000 Výrazně více případů WNV i závažnější průběh v USA než v Evropě 40

Současné rozšíření viru západonilské horečky Virus západonilské horečky v USA Výrazně více případů i závažnější průběh v USA než v Evropě: Celkem Neuroinvazivní Úmrtí USA - 2012 5674 2873 270 EU - 2014 74 66 NA 41

Rozšíření japonské encefalitidy Rozšíření klíšťové encefalitidy 42

Arboviry s prokázaným přenosem transfuzí Virus Přenos Modely rizika přenosu Togaviridae: Chikungunya Flaviviridae: NE 13/10000 (Reunion 2005/6) přenos poraněním jehlou - Francie Dengue ANO 0,5/10000 (Cairns, AUS, 2005) Žlutá zimnice Japonská encefalitida NE NE Západonilská horečka ANO 1,5-12,3/10000 (USA, 2002) Klíšťová encefalitida ANO Virus Zika ANO 2 případy v r. 2015 v Brazílii Bunyaviridae: Horečka Rift Valley Orbiviridae: Coloredská klíšť.horeč. NE ANO Upraveno podle Petersen LR, Busch MP. Vox Sanguinis, 2009 Přenos arbovirů krevní transfuzí HBV, HCV, HIV Chronické nosičství v populaci Relativné nízká, ale stabilní incidence Arboviry: Krátká asymptomatická virémie Výskyt v populaci s velmi vysokou a variabilní incidencí 43

Prevence přenos arbovirů krevní transfuzí Vyloučení dárců, kteří pobývali v oblastech s přenosem infekce obvykle 28 dnů Vyšetření citlivými metodami amplifikace nukleových kyselin (RT-PCR) v oblastech s aktivním přenosem vzorky v minipoolech Přenos arbovirů krevní transfuzí Západonilský virus - WNV (USA) 2002: 26 přenosů od 16 viremických dárců (odhad < 5 % všech přenosů WNV) 2003: zaveden celonárodní screening dárců (WNV NAT) v minipoolech identifikováno 500 dárců RNA pozitivních (IgM negativních) 44

Přenos arbovirů krevní transfuzí Virus Zika (Francouzská Polynésie, 11/2013-2/2014) 42 z 1505 (2,8 %) asymptomatických dárců krve PCR pozitivní na ZIKV Minipooly 3 dárci, 200 μl krve 11 dárců mělo příznaky ZIKV 3-10 dnů po odběru Z 34 pozitivních vzorků 3 kultivačně pozitivní Musso D. et al.: EuroSuveill. 2014: 19 (14). Děkuji za pozornost 45