U N I V E R Z I T A P A L A C K É H O V O L O M O U C I. Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy

U N I V E R Z I T A P A L A C K É H O V O L O M O U C I Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy KONTAKTNÍ PÍSNĚ V MUZIKOTERAPII Komparace hudebního materiálu aplikovaného v českém a americkém muzikoterapeutickém prostředí Mgr. LENKA KRUŽÍKOVÁ Školitel: prof. PaedDr. Jiří Luska, CSc. OLOMOUC 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Kontaktní písně v muzikoterapii: Komparace hudebního materiálu aplikovaného v českém a americkém muzikoterapeutickém prostředí vypracovala samostatně za použití uvedené literatury a zdrojů. V Olomouci, dne 27. 5. 2013. 1

Poděkování Děkuji prof. PaedDr. Jiřímu Luskovi, CSc. za odborné vedení disertační práce. Dále bych ráda poděkovala českým a americkým muzikoterapeutům, kteří mi pro účely této práce poskytli kontaktní písně v muzikoterapii, zapůjčili odbornou literaturu a ochotně spolupracovali při rozhovorech, osobních konzultacích a korespondenci. Speciální poděkování věnuji PhDr. Janě Weber, Ph.D., MT-BC za její cenné rady a podporu a Elizabeth K. Schwartz, MT-BC, LCAT. 2

Obsah 1 Úvod... 5 2 Muzikoterapie a muzikoterapeutický proces... 11 2.1 Důležitost rituálů v muzikoterapii... 19 3 Hudební materiál v muzikoterapii... 23 3.1 Práce s hudebním materiálem v muzikoterapii... 25 3.1.1 Rytmus... 34 3.1.2 Melodie... 38 3.1.3 Harmonie... 41 3.1.4 Zvuková barva... 46 3.1.5 Dynamika... 51 4 Hudební východiska v muzikoterapii... 54 4.1 Hudební východiska ČR... 54 4.1.1 Orffův Schulwerk v muzikoterapii... 57 4.2 Hudební východiska USA... 59 4.2.1 Paul Nordoff Tonal Language of Music... 61 5 Písně v muzikoterapii... 64 5.1 Organizace tematických písní dle Schwartz... 65 5.1.1 Shromažďovací písně... 68 5.1.2 Písně s herním charakterem... 69 5.1.3 Písně o lidských poutech... 70 5.1.4 Přechodové písně... 72 5.1.5 Instrumentální písně... 73 5.1.6 Pohybové písně... 75 5.1.7 Písně o Mně... 77 5.1.8 Písně o Mém světě... 78 6 Kontaktní písně v muzikoterapii... 79 6.1 Klasifikace kontaktních písní... 82 6.2 Kontaktní písně - Česká republika... 84 3

6.2.1 Písně na přivítání... 84 6.2.2 Písně o jméně... 102 6.2.3 Písně aktivizační... 105 6.2.4 Písně na téma přátelství a vztahy... 107 6.2.5 Hudební pohádka... 110 6.2.6 Písně na rozloučenou... 117 6.2.7 Shrnutí... 128 6.3 Kontaktní písně, Mid-Atlantic region, USA... 133 6.3.1 Písně na přivítání... 133 6.3.2 Písně o jméně... 145 6.3.3 Písně aktivizační... 147 6.3.4 Písně na téma přátelství a vztahy... 160 6.3.5 Písně na rozloučenou... 164 6.3.6 Shrnutí... 171 6.4 Komparace kontaktních písní... 175 7 Závěr... 182 8 Přehled obrázků, tabulek, grafů... 185 9 Jmenný rejstřík muzikoterapeutů... 187 10 Rejstřík kontaktních písní... 195 11 Literatura, prameny, zdroje... 198 12 Resumé... 210 13 Přílohy... I 13.1 Příloha A... I 13.2 Příloha B... III 13.3 Příloha C... VII 13.4 Příloha D... IX 4

1 Úvod Hudba je důležitou součástí života každého člověka. Ať chceme nebo ne, zvuky k nám přicházejí ze všech stran již od pradávných dob. Tím se hudba stala nejstarším prvkem komunikace a je obecně známo, že svou specifickou expresí ovlivňuje fyzickou i duševní schránku člověka. V historickém kontextu můžeme na hudbu a její terapeutickou hodnotu poukázat již z Bible, kde je popsáno, jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Rituální charakter hudby nalezneme u různých kmenů, které hudbu, rytmus, zpěv a tanec přirozeně zařadily do svých obřadních rituálů. V hudbě hledejme aspekty nejen terapeutické, ale také historické, kulturní, náboženské, spirituální, filozofické a politické. Muzikoterapie je způsob, jak pomocí hudebních i nehudebních vyjadřovacích prostředků rozvíjet v dětech a dospělých schopnosti a dovednosti, které by jinak zůstaly skryté. Tím můžeme docílit pokroků v oblasti vnímání, emocí, koncentrace, rozvoje sluchových i senzomotorických schopností, hudebních dovedností. Svou působností se tak muzikoterapie stává významným hudebním artiklem. Ten je současně vyzdvihován do popředí jakožto alternativní edukační prvek v hodinách hudební výchovy, kde se nabízí jeho širokospektré využití, ovšem bez primárního stanovení terapeutických cílů. Nedílnou součástí muzikoterapeutického procesu je terapeutický vztah. Ten muzikoterapeut rozvíjí prostřednictvím kontaktu a komunikace s klientem (podoba hudební/nehudební, verbální/neverbální). Na základě vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí volíme hudební materiál, který je prostředkem k dosažení terapeutických cílů, stanovených dle potřeby klientů. Na rozvoji terapeutického vztahu se v mnohém podílí hudební souznění s klientem. To může mít podobu písně, kterou muzikoterapeut většinou individuálně komponuje přímo pro klienta. Kontaktní písně jsou tedy rituálním hudebním vyjádřením nehudebního sdělení pro přivítání a rozloučení s klientem (v anglickém jazyce Hello and Goodbye songs). Kontakt v muzikoterapii, zastoupený opakovaným rituálem ve většině 5

muzikoterapeutických setkání, může mít podobu nejen písně, ale také různého hudebního i nehudebního charakteru. Kladné výsledky terapeutického hudebního působení můžeme zaznamenat v mnoha oblastech (speciální pedagogika, medicína, psychoterapie apod.) z výzkumů a praktických zkušeností muzikoterapeutů z celého světa. Primární inspiraci muzikoterapie ovšem hledejme v hudbě a jejích muzikologických disciplínách - hudební historii, hudební pedagogice a psychologii. V České republice zaujímá muzikoterapie své podstatné místo na poli expresivních terapií. Stoupají možnosti vzdělávání a prohlubování znalostí pomocí široké nabídky kvalitních kurzů. I muzikoterapeutická literatura je obohacena o nové výzkumy a publikace. Česká muzikoterapie čerpá z mnoha zdrojů, především ze zahraničních inspirací a vlastních zkušeností muzikoterapeutů. Proto u nás vykrystalizovala pojetí muzikoterapie, která se ubírají různými směry a jejich odlišnosti hledejme v pojetí hudebním, psychoterapeutickém, edukačním, spirituálním a sociologickém. Téma disertační práce Kontaktní písně v muzikoterapii: Komparace hudebního materiálu aplikovaného v českém a americkém muzikoterapeutickém prostředí bylo vybráno v návaznosti na autorčiny předchozí poznatky v muzikoterapii. V závislosti na praktických zkušenostech vlastní muzikoterapeutické praxe převážně s klienty dětského věku s mentálním postižením a kombinovanými vadami autorka zjistila některá specifika působnosti hudby a jejích vyjadřovacích prostředků. Proto se rozhodla podrobněji proniknout do hudebního materiálu, podněcujícího a vyvolávajícího terapeutický proces. V rámci dlouhodobé studijní stáže ve Spojených státech amerických autorka nahlédla do amerických muzikoterapeutických modelů ( Creative Music Therapy, Nordoff-Robbins; Climb Music Therapy a Raising Harmony, E. K. Schwartz). Na základě získaných informací, zkušeností a kontaktů se rozhodla o podrobnější zpracování kontaktních písní v muzikoterapii, jež mají v americkém prostředí jistou tradici. Pro účely disertační práce autorka stanovila dvě oblasti pro komparaci kontaktních písní. Jsou jimi: Česká republika a Spojené státy americké. 6

Užší zaměřenost na region Mid-Atlantic určila na základě absolvované studijní stáže, osobních návštěv některých amerických muzikoterapeutů z této oblasti a také na základě zkušeností a kontaktů na muzikoterapeutické konferenci v Baltimoru (MA, USA) pořádanou zmíněným regionem. Zároveň si je vědoma, že v disertační práci podává pouhý nástin muzikoterapeutického působení v Mid-Atlantic regionu, USA. V disertační práci jsou uvedeny kontaktní písně od osmi amerických (Birnbaum, Fidelibus, Morris, Nordoff, Ritholz, Robbins, Schwartz, Turry) a dvanácti českých muzikoterapeutů (Grochalová, Kantor, Káčerková, Korhoňová, Krček, Kružíková, Lipský, Ouředníčková, Počtová, Pšeničková, Šimanovský, Weber). Zdánlivý nepoměr v jejich počtu autorka zdůvodňuje vyšší kompoziční aktivitou amerických muzikoterapeutů. V České republice bylo prostřednictvím osobního kontaktu, korespondence a rozhovorů osloveno více muzikoterapeutů, ovšem ne všichni se kontaktními písněmi ve své praxi zabývají (využívají jiný typ hudebního nebo nehudebního kontaktu v muzikoterapii, než je stanoveno v disertační práci), a ne všichni byli ochotni kontaktní písně pro účely disertační práce poskytnout. Autorka tedy předkládá třicet kontaktních písní České republiky a devatenáct písní z regionu Mid-Atlantic, USA. Posiluje důležitost českých písní jejich většinovým zastoupením. Předmětem disertační práce je zaměření na americké a především české kontaktní písně z hlediska hudebních a nehudebních charakteristik. Hudební charakteristiky poukazují na popis hudebního materiálu zaměřeného na určení tóniny písně, taktu, stupně prvního a posledního tónu melodie, počtu taktů a tónového rozsahu. Nehudební charakteristiky se soustředí na terapeutické aspekty. Informují o cílové skupině klientů, pro kterou muzikoterapeut píseň komponoval, a podávají zprávu o metodické práci s písní v muzikoterapeutickém procesu. Autorka stanovila cíle disertační práce ve dvou rovinách: 1. Rovina teoretická má za úkol zmapovat současný stav české a části americké muzikoterapie s ohledem na kontaktní písně. Zároveň přibližuje práci s hudebním materiálem v muzikoterapii metodou teoretického výkladu. 7

Dále cituje informace získané z osobních konzultací, korespondence a rozhovorů s jednotlivými muzikoterapeuty. 2. Rovina empirická přináší sesbírané kontaktní písně z českého a z amerického prostředí. Popisuje hudební (hudební materiál) a nehudební (terapeutický aspekt) charakteristiky jednotlivých kontaktních písní. Získané informace jsou shrnuty metodou komparační s doplněním informací získaných z osobních konzultací, korespondence a rozhovorů s jednotlivými muzikoterapeuty. Disertační práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol shrnujících teoretické a praktické poznatky současně. Kapitola Muzikoterapie a muzikoterapeutický proces se věnuje problematice muzikoterapie obecně, nastiňuje průběh muzikoterapeutické intervence a přibližuje jednotlivé fáze procesu. Zároveň vyzdvihuje momenty muzikoterapeutického setkání, jež jsou důležité při kontaktu a komunikaci s klientem. Dále charakterizuje terapeutický vztah a především rituály v muzikoterapii, které jsou v kapitole vyděleny samostatně, a současně znamenají východisko ke kontaktním písním. První kapitola je tedy ve svém základu zpracována tak, aby podala předpoklad k následnému předmětu disertační práce, jímž jsou kontaktní písně v muzikoterapii. Druhá kapitola čtenáře obeznamuje o využití hudebního materiálu v muzikoterapii, kterým rozumíme především práci s hudebními vyjadřovacími prostředky: rytmus, melodie, harmonie, zvuková barva a dynamika. Odlišné přístupy muzikoterapeutů ve využití těchto hudebních elementů jsou zastoupeny v podkapitole Práce s hudebním materiálem v muzikoterapii. Zde se autorka na základě rozhovorů a osobních konzultací snažila poukázat na odlišnost v hudebním myšlení českých a amerických muzikoterapeutů a zároveň na preferenci hudebního materiálu, se kterým ve svých přístupech nejčastěji pracují. Následující podkapitoly již podrobně informují o korelaci hudebně vyjadřovacích prostředků a muzikoterapie. Autorka by ráda upozornila na fakt, že další z hudebně vyjadřovacích prostředků metrum je v souvislosti s metrorytmickými vztahy nastíněno v podkapitole Rytmus. 8

Autorka ve třetí kapitole pojednává o historických hudebních inspiracích, kde nacházíme kvalitní východiska pro terapeutickou intervenci. Předkládá myšlenky a hudební základy, ze kterých česká a americká muzikoterapie čerpá. Zároveň si je vědoma, že není možné obecně zmapovat a sumarizovat veškeré inspirace v muzikoterapii, jelikož každý muzikoterapeut pracuje individuálním způsobem v závislosti na potřebách klientů. Kapitola Písně v muzikoterapii se zaměřuje na organizaci písní v muzikoterapii. Jelikož dosud není známa publikace zabývající se podrobněji klasifikací písní v muzikoterapii v českém prostředí, zvolila autorka přístup dle Elizabeth K. Schwartz, se kterou se seznámila v rámci stáže v Baltimoru. Písně americká muzikoterapeutka diferencovala na základě praxe s dětmi. Podkapitoly podrobněji referují o písních shromažďovacích, s herním charakterem, o lidských poutech, přechodových, instrumentálních, pohybových a písních o Mně a o Mém světě. Autorka práce záměrně předkládá klasifikaci písní v muzikoterapii nejen z důvodu absence v českém prostředí, ale především jako východisko k písním kontaktním, jež jsou hlavním předmětem disertační práce. Pátá kapitola, zaměřující se na kontaktní písně v muzikoterapii, poskytuje čtenářům rozhled s užším vymezením na české a americké prostředí. Autorka vychází z amerického přístupu hudebního kontaktu v muzikoterapii, na jehož základě vytvořila vlastní klasifikaci kontaktních písní, do které zařadila písně s jejich hudebními a nehudebními charakteristikami. Z hlediska hudebního přivítání, navázání a rozvoje terapeutického vztahu, vyvedení klienta z pasivity, aktivizace pozornosti, hudební podpory klientovy osobnosti a hudebního loučení autorka klasifikovala kontaktní písně do šesti oblastí. Jsou jimi: písně na přivítání, o jméně, písně aktivizační, na téma přátelství a vztahy, hudební pohádka a písně na rozloučenou. Cílem disertační práce je poskytnout dosud nezmapovanou oblast muzikoterapie, vydanou v českém jazyce, v kontextu aplikace hudebního materiálu jednotlivých muzikoterapeutů, stejně tak i aplikace nehudebních aspektů muzikoterapeutického procesu. Vedle soupisu obrázků, tabulek a grafů čtenář 9

v disertační práci nalezne také přehled českých a amerických muzikoterapeutů (uspořádaných ve jmenném rejstříku), kteří poskytli kontaktní písně nebo odborné informace z jejich praxe. Následně je také pro snadnější orientaci zařazen rejstřík kontaktních písní. Dílčím cílem disertační práce je rozšířit povědomí odborné veřejnosti o výše zmíněné problematice a poskytnout tak čtenářům náhled, jakým způsobem navázat kontakt s klientem prostřednictvím písně. Z důvodu absence zvoleného tématu na českém knižním muzikoterapeutickém trhu se autorka v disertační práci snaží zprostředkovat informace, které dosud nebyly v českém jazyce zpracovány. Pokud není uvedeno jinak, veškeré překlady cizojazyčné literatury jsou autorčiny vlastní. Z důvodu jednotného notového zápisu je zvoleno hudební názvosloví v anglickém jazyce. Lenka Kružíková, autorka 10

2 Muzikoterapie a muzikoterapeutický proces Hudba je duševnímu životu v jistém bodě zcela příbuzná. Oboje probíhá v čase, oboje vzniká v toku, ve stálém chodu a v pohybu. Oboje doprovází rozpor mezi napětím a uvolněním, vzrušením a uklidněním. Hudba může duševní pohyb hned přímo obkreslit v pohybu tónů a zvuků. (E. Hartmann) 1 Muzikoterapie (z řec. therapeia = ošetřování, léčení, léčba, z lat. musica = hudba) je v doslovném překladu léčba hudbou. Je možné se také setkat s termínem hudební terapie, jak uvádí ve své knize Linka. 2 Muzikoterapie je primárně hudební (i nehudební) působení na klienta a směřování k jeho pozitivnímu pokroku s ohledem na stanovené terapeutické cíle. Dle Lipského O muzikoterapii můžeme hovořit tam, kde zvuk a hudbu používáme primárně k terapeutickým účelům. 3 Muzikoterapie je jedním z terapeuticko-formativních přístupů, který využívá prostředků hudebního umění (tj. melodie, harmonie, rytmu, dynamiky, tempa, zvukové barvy). Zároveň ji řadíme mezi expresivní terapie, které vymezují přístupy a techniky u dětí, dospívajících a dospělých. Expresivní terapie: arteterapie 4, muzikoterapie, dramaterapie a psychodrama, tanečně pohybová terapie, poetoterapie 5, terapie hrou 6 a terapie s využitím písku ( sandtray therapy 7 ). 8 1 ZELEIOVÁ, J. Muzikoterapie, východiska, koncepty, principy a praxe. Praha: Portál, 2007. s. 15. 2 LINKA, A. Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997, s. 36. 3 LIPSKÝ, M. Úvod do muzikoterapie. Kurz neverbálních technik. Praha, 18.1.2008. 4 Arteterapie v užším smyslu využívá prostředků výtvarného umění k pozitivnímu pokroku klienta. Arteterapií v širším významu rozumíme veškeré expresivní terapie. 5 Poetoterapie a biblioterapie je intencionální využití poezie a jiných forem literatury pro léčebný a personální růst. 11

V rámci muzikoterapie můžeme obecně vycházet z interakce s vědními obory hudebními, psychologickými, psychoterapeutickými, pedagogickými, medicínskými, sociologickými, lingvistickými. Bruscia toto téma blíže specifikuje v kapitole The Challenges of Defining Music Therapy v knize Defining Music Therapy, kde sumarizuje disciplíny vztahující se k hudbě a terapii (viz Obr. 1). 9 Obr. 1: Disciplíny ve vztahu Hudba Terapie 6 Terapie hrou je specifická forma dětské psychoterapie, kde dětská hra slouží jako diagnostický prostředek podpory klienta (Jennings, 1999). 7 Terapie s využitím písku, tj. kreativní forma psychoterapie. Písek a voda jsou základní elementy terapeutické intervence. Aplikace pískoviště (nebo pískovničky) a široké sbírky miniatur (Homeyer, Sweeney, 2005). 8 MALCHIODI, C. A. Expressive Therapies. New York: The Guilford Press, 2005. s. 15. 9 BRUSCIA, K. E. Defining Music Therapy. Gilsum, NH: Barcelona Publishers, 1998. s. 7. 12

Představit podrobně definice muzikoterapie nekoresponduje s cílem této kapitoly. Můžeme ovšem zmínit, že definování muzikoterapie jako oboru se věnuje řada autorů zahraničních i domácích Aigen (2005), Bruscia (1998), Bunt (1994), Hanser (1999), Davis, Gfeller, Thaut (2008) a další. Pro úplnost uveďme definici American Music Therapy Association (dále jen AMTA) - Muzikoterapie je použití hudby k terapeutickým cílům: znovuobnovení, udržení a zlepšení mentálního a fyzického zdraví. Je to systematická aplikace hudby řízená terapeutem. Hudba pomáhá jedinci v rozvíjení jeho celkového potenciálu a přispívá k jeho větší sociální přizpůsobivosti. Muzikoterapie je plánovité a kontrolované použití hudby k terapeutickým účelům s dětmi, mládeží a dospělými se zvláštními potřebami na základě sociálních, emocionálních, fyzických nebo duševních omezení. 10 Muzikoterapeutický proces můžeme charakterizovat jako strukturovaný a systematický proces, do kterého zahrnujeme přípravu muzikoterapeutického programu, plánování muzikoterapeutické intervence, realizaci a evaluaci, jak vidíme níže v Tab. 1: Fáze muzikoterapeutického procesu. 10 DECKER-VOIGHT, H. H., KNILL, P. J., WEYMANN, E. Lexikon Musitherapie. Göttingen-Bern-Toronto- Seattle, Hogrefe, 1996. s. 251. Citováno z ZELEIOVÁ, J. Muzikoterapie: Východiska, koncepty, principy a praxe. Praha: Portál, 2007. s. 28. 13

Tab. 1: Fáze muzikoterapeutického procesu 11 Fáze muzikoterapeutického procesu Specifika Úvodní část: Příprava muzikoterapeutického programu Realizace muzikoterapeutického programu Závěrečná část: Evaluace terapie Doporučení do muzikoterapie Vstupní diagnostika Plánování muzikoterapie Struktura muzikoterapeutického setkání Dokumentace Ukončení terapie Indikace a kontraindikace Terapeutický vztah Založení dokumentace Diagnostika klienta Muzikoterapeutický kontrakt Organizační podmínky Stanovení terapeutických cílů 12 Muzikoterapeutický plán a volba muzikoterapeutických metod Způsoby vedení muzikoterapie Forma muzikoterapie Organizační podmínky Zpracování dokumentace Supervize Průběžná a závěrečná zpráva Jestliže se podařilo dosáhnout terapeutických cílů nebo - Není dlouhodobě zaznamenán pokrok klienta k jeho pozitivní změně nebo - Muzikoterapie není z jakýchkoli důvodů realizovatelná nebo - Terapeutický vztah je z nějakých důvodů narušen. 13 11 KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 107-129. 12 Stanovení terapeutických cílů můžeme rozdělit dle Weber na dlouhodobé a krátkodobé nebo dle Lipského na ideální, reálné a krátkodobé cíle. 13 KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 128. 14

Účastníky muzikoterapeutického procesu jsou: klient (jednotlivec nebo skupina klientů), muzikoterapeut (popřípadě i koterapeut), a další (rodiče, osobní asistenti, atd.). 14 Úvodní fáze muzikoterapeutického procesu je velmi důležitá a spočívá v samotné přípravě muzikoterapeutického programu. To zahrnuje doporučení klienta do muzikoterapie, diagnostickou fázi a navázání terapeutického vztahu. Vstupní diagnostika má pomoci terapeutovi získat podrobné informace o klientovi: dokumentace - zprávy a zápisy z vyšetření, osobní a rodinná anamnéza, konzultace s odborníky (psychology, fyzioterapeuty, speciálními pedagogy, lékaři a s rodinnými příslušníky nebo zákonnými zástupci); dotazníky pro klienty/zákonné zástupce 15. Muzikoterapeut by měl zvážit indikace a možné kontraindikace 16 vztahující se k diagnóze klienta. Terapeutický vztah má své specifické kvality a rozvíjí se od prvního kontaktu s klientem. Petersen vyčleňuje dvě oblasti terapeutického vztahu: sociálně psychologické, normativně definované role a dimenzi zkušeností. V prvním případě zohledňujeme profesionální kompetence terapeuta, empatii, blízkost, osobní intimitu a zároveň reflektovaný odstup, emocionální střídmost a objektivitu. Dimenzi zkušeností pak Petersen rozděluje na: Übertragen - přání, myšlenky a očekávání klienta, Beziehen - aktivita terapeuta, muzikoterapeutický kontrakt 17 a Begegnen, Offenheit von Ich und Du - potkání se, otevřenost vztahové roviny Já - Ty. 18 14 Podrobnější vymezení: BRUSCIA, K. E. Defining Music Therapy. Gilsum, NH: Barcelona Publishers, 1998. 15 Hudební dotazník pro rodiče viz Příloha A. 16 V literatuře se nejčastěji uvádí: psychózy v akutním stádiu, antisociální porucha osobnosti, chybějící pozitivní vztah klienta k hudbě, muzikogenní a nestabilizovaná epilepsie, neefektivnost terapeutického vztahu (včetně jeho narušení) a muzikoterapeutického působení; nereálné, popř. neetické cíle, na kterých trvá klient nebo jeho zástupce (Kantor, Lipský, Weber, 2009, s. 110). 17 Muzikoterapeutický kontrakt viz Příloha B. 18 Petersen (2000 a také 2009). 15

Až na základě terapeutického vztahu můžeme pracovat na efektivní muzikoterapeutické intervenci. Další součástí úvodní fáze je vytvoření muzikoterapeutického plánu, včetně zabezpečení organizačních podmínek frekvence a délka setkávání, místo, forma terapie, vybavení. Muzikoterapeutický plán naplňuje cíle muzikoterapie (v souladu s potřebami klienta), upřesňuje metody práce muzikoterapeuta, volbu muzikoterapeutických strategií. Zde můžeme zmínit metody muzikoterapie dle Bruscii, které rozděluje na: hudební improvizaci, hudební kompozici, hudební interpretaci a poslech hudby. 19 Následuje realizace terapeutického programu 20, která se odvíjí od způsobu vedení muzikoterapeuta (intervence - direktivní X nedirektivní, podpůrná X rehabilitační X psychoterapeutická X edukační, kreativní X nekreativní, atd.), a samotná struktura muzikoterapeutického setkání. Ta se odlišuje v závislosti na péči jednotlivých muzikoterapeutů. Odlišnost spočívá v tom, v jakém zařízení, za jakým účelem a u jakých klientů muzikoterapii aplikujeme. Příklad a charakter setkání uvádí např. Šimanovský v knize Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. 21 1. rozehřívací část - pozdrav, náladoměr 22, dynamické hry, pohybové aktivity, hry s rytmy, 2. uvolnění a koncentrace - krátká relaxace, dechová cvičení, jógové techniky, 3. hlavní činnost - nejdůležitější část lekce, která by měla korespondovat s terapeutickými cíli, 4. reflexe - sdílení o jednotlivých technikách a hrách, prožitcích a dojmech, v kruhovém posezení. 19 BRUSCIA, K. E. Defining Music Therapy. Gilsum, NH: Barcelona Publishers, 1998. s. 114. 20 Hanser (1999); Kratochvíl (2002); Kantor, Lipský, Weber (2009). 21 ŠIMANOVSKÝ Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál, 1998, s. 24. 22 Náladoměr je technika pro zjištění nálady skupiny. Každý si před sebou může představit stupnici od nuly do deseti (přičemž nula je u země a znamená špatnou náladu a desítka až nahoře a znamená tu nejlepší náladu). Následně pak klient na stupnici ukáže, jak se cítí. 16

Při sdílení dodržujeme pravidla: diskrétnosti (to, co je sděleno, zůstane jen v rámci dané místnosti a skupiny), pravidlo mluvčího (mluví ten, kdo má slovo a kdo se chce vyjádřit), pravidlo konkrétnosti (klient mluví jen sám za sebe). 23 Obecnou zásadou je přizpůsobení muzikoterapeutického setkání potřebám klientů. Tradiční schéma pak předkládají Kantor, Lipský, Weber v ojedinělé české muzikoterapeutické publikaci Základy muzikoterapie. Po úvodní části, která se skládá z kontaktu s klientem, vstupních hudebních i nehudebních rituálů, zjištění aktuálního stavu klientů, následuje tzv. warming-up (aktivizační techniky). Po něm nastupuje hlavní část setkání zohledňující terapeutické cíle a následná relaxace (ke zklidnění, odpočinku a sebeuvědomění klienta). Závěr setkání ukončuje reflexe, hudební a nehudební rituály 24. 25 Důležitou zmínkou je také supervize muzikoterapeuta, kterou dle amerického konceptu můžeme rozdělit na předprofesní 26, profesní 27 a supervizi v institucionálním tréninku. 28 Evaluace terapie jako závěrečná fáze obsahuje zprostředkování průběžné dokumentace, vypracování závěrečné zprávy a informace ohledně ukončení muzikoterapeutického procesu. 23 ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál, 1998. s. 24-27. Citováno z: ZÍTOVÁ, L. Techniky muzikoterapie u dětí s Downovým syndromem. Olomouc, 2008. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce: P. Svoboda. s. 30. 24 Viz kapitola 2.1 Důležitost rituálů v muzikoterapii, s. 19. 25 KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 126. 26 Koncept učení, modelování, pozorování, vedení a evaluace chování a jednání studenta. 27 Bruscia (1986) tuto supervizní úroveň definuje jako klinické kompetence, které zahrnují: znalosti a porozumění teoriím, literatuře, rolím a odpovědnosti; osobní růst muzikoterapeuta; typy intervence; terapeutické cíle; skupinovou a interpersonální dynamiku; feedback a evaluaci. 28 McCLAIN, F. J. Music Therapy Supervision: A Review of the Literature. In FORINASH, M. Music Therapy Supervision. Gilsum, NH: Barcelona Publishers, 2001. s. 13-29. 17

V rámci muzikoterapeutické intervence terapeut pozoruje klienta v jeho hudebním i nehudebním chování 29, evaluuje každé setkání na základě pozorovaných oblastí, které Wigram vytvořil při analýze hudebního chování u dětí s autismem a narušenou komunikační schopností. Zaměření muzikoterapeuta na pozorované hudební projevy klienta, dle Wigrama a De Backera 30 : - hudebního nástroj: - emoční přístup, - pozice těla vůči hudebnímu nástroji, - tradiční/netradiční držení, - mimika, gestikulace, - styl hudební interpretace: - rytmická struktura, - deskripce melodických frází, - harmonická sekvence, - interakce mezi rytmem, melodií a harmonií, - zvukové schopnosti, - ticho a hudební pauzy, - pozornost vůči zvukovým stimulům, - schopnost poslouchat sebe i ostatní, - zvukový dialog, - paralelní kreativní procesy (malování, tanec, verbalizace), - diagram pohybu v prostoru, - důležité momenty hudební komunikace. 29 Oblasti, které muzikoterapeut pozoruje v rámci evaluačního procesu viz Příloha C. 30 WIGRAM, T., DE BACKER, J. Clinical Applications of Music Therapy in Developmental Disability, Paediatrics and Neurology. London: Jessica Kingsley Publishers, 1999. s. 100-102. 18

2.1 Důležitost rituálů v muzikoterapii Hudba může pojmenovat nepojmenovatelné a sdělit nepopsatelné. (L. Bernstein) Důležitost rituálů v muzikoterapii je zcela jistě nepochybná a je spojena s kontaktováním klienta hudebně i nehudebně. Rituálem tedy rozumíme situaci (hudební i nehudební), která se v rámci každého muzikoterapeutického setkání opakuje. Pro dítě symbolizují strukturu, dodávají pocit jistoty a především bezpečí. Pavlicevic popisuje různé skupinové rituály v muzikoterapii - sociální, skupinové hudební, úvodní, závěrečné, rozvíjející se v průběhu setkání apod. 31 Stálé rituály v muzikoterapii zařazujeme na úvod a závěr muzikoterapeutického setkání. Mnohdy jsou propojeny použitím stejného hudebního nástroje nebo písně, neverbální techniky. Klient tak v prvních chvílích zažívá situaci, která je mu známá, necítí se ohrožen či zúzkostněn neznámou činností. Závěrečný rituál je také velmi často spojen se sdílením, popř. s cílenou rekapitulací pro podporu paměti a struktury setkání. Lipský uvádí důležitost rituálu zejména u lidí s mentálním postižením a autismem: jasná struktura začátku a konce setkání jim umožňuje lépe se orientovat v celé muzikoterapeutické situaci. Jakákoli změna pak může muzikoterapeutický proces narušit (např. i změna barvy hudebního nástroje). 32 Na základě autorčiných osobních konzultací v centru Integrative Music Therapy v Evansville (IND, USA) můžeme zmínit protikladný názor DePriest. Tato americká muzikoterapeutka a zároveň certifikovaná lektorka Music Together 33 31 PAVLICEVIC, M. Groups in Music: Strategies from Music Therapy. London: Jessica Kingsley Publishers, 2003. s. 138-146. 32 LIPSKÝ, M. Podpůrně vývojová muzikoterapie u dětí od tří měsíců do tří let. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce: J. Procházková. s. 68. 33 Music Together (1987) Bringing Harmony Home je výzkumný hudebně pohybový program pro děti od narození do období sedmi let, společně s rodiči. Zaměřuje se na hudební aktivity, které zohledňují vývojová hlediska přirozeného růstu jedince. Více na www.musictogether.com. 19

v rozhovoru sděluje důležitost rituálního pozdravu u klientů s autismem, ovšem jako sociálního rámce. Hudební i nehudební obřad s cílenou neopakovatelností záměrně DePriest mění a předkládá klientovi různý styl pozdravu. Cílem je tedy narušit repetitivní strukturu a pomoci klientovi v adaptaci na změnu (zvládnutí fyzické a psychické reakce). To vše samozřejmě s ohledem na terapeutické cíle a individualitu klienta. 34 Můžeme také poukázat na rituály u problémových dospívajících. O nich píše Weber ve své disertační práci Muzikoterapie, hudební výchova a dospívání: K problematice iniciace zájmu dospívajících o hudební výchovu. Weber uvádí písně (technika skládání písní), pohybové a dramatické aktivity, úryvky z knihy, jejichž využití se odlišuje v závislosti na záměru terapeuta a směřování muzikoterapeutického setkání. 35 Uveďme si některé příklady hudebních a nehudebních rituálů v úvodní části muzikoterapeutického setkání, které vycházejí z autorčiny praxe s cílovými skupinami klientů: děti a dospívající s mentálním postižením (v rozsahu lehké až hluboké mentální retardace 36 ), autismem, kombinovaným postižením, děti se zvýšeným sociálním rizikem (romská populace, děti z kojeneckého ústavu) a intaktní děti raného věku (viz Tab. 2). 34 DePRIEST, C. Osobní rozhovor. Evansville, IND: Integrative Music Therapy Center, 22.2.2012. 35 WEBER, J. Muzikoterapie, hudební výchova a dospívání: K problematice iniciace zájmu dospívajících o hudební výchovu. Praha, 2009. Disertační práce. Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Školitel Jaroslav Herden. s. 115. 36 V souvislosti s nadměrnou diskutabilností pojmu mentální retardace v současné době, jeho neustálých změn, a s ohledem na etické vnímání klienta, autorka uvádí, že tento termín zde nechápeme jako označení pejorativního charakteru (více v Valenta, Michalík, Lečbych a kol., 2012). 20

Tab. 2: Hudební/nehudební rituály u různých cílových skupin klientů Cílová skupina klientů Forma muzikoterapie Hudební rituál Nehudební rituál Dítě s autismem (hyperaktivita) 37 Individuální Rituální píseň Jdeme spolu do schodů 38 při přesunu do terapeutické místnosti Kontaktování klienta (neverbální pozdrav oční kontakt, slovo, zpěv) a přesun do terapeutické místnosti Děti s mentálním postižením 39 Skupinová Hello song Dobrý den 40 Posazení do kruhu, hudebně pohybová rytmizace v čtyřdobém metru - Jakpak my se dneska máme? na zjištění nálady Žáci rehabilitační třídy 41 Skupinová Zvonění zvonečku, zpěv na jméno klienta Individuální kontaktování klienta (slovem, dotykem dle individuálních možností) 37 Rituály u dětí s autismem se zvýšenou hyperaktivitou reagují na jejich pohybové naladění a soustředí se na přechod mezi třídou mateřské školy a terapeutickou místností. Zde již terapeut přímo reaguje na chování a jednání klienta a rozvíjí tak přímý proces. 38 Viz kapitola 6.2.3 Písně aktivizační, s. 106. 39 Určitá skupina klientů předškolního věku (dítě s autismem, s opožděným psychomotorickým vývojem a dítě s Williamsovým syndromem). 40 Viz kapitola 6.2.1 Písně na přivítání, s. 90. 41 Dospívající klienti s těžkým kombinovaným postižením (předpubertální a pubertální období). 21

Žáci základní školy speciální 42 Skupinová Píseň na počátku muzikoterapeutické intervence Jak se jmenuješ? 43 a následná změna Hello songu na vyžádání skupiny (Kabát: Na Sever 44 ) Kruhové posezení, neverbální kontakt Dítě se zvýšeným sociálním rizikem (kojenecký ústav) Individuální Zvonění zvonečku, zpěv na přivítanou o jméně klienta 45 Kontaktování klienta (slovem, dotykem dle individuálních možností) Žáci se sociokulturním znevýhodněním (děti romského původu) Skupinová Hlasový projev Pohybová aktivita v kruhu (poskok se zvednutím rukou a výkřikem Ahoj ) 46 Intaktní děti kojeneckého a batolecího období 47 Skupinová Zvonění zvonečku a Hello song Kohopak tu dneska máme 48 Navázání kontaktu s maminkou (podání ruky, oční kontakt) a miminkem (viz hudební rituál) 42 Dospívající klienti s mentálním postižením v rozsahu středně těžké mentální retardace. 43 Viz kapitola 6.2.2 Písně o jméně, s. 103. 44 Jako Hello song muzikoterapeutka použila refrén písně. 45 Viz také píseň od Počtové kapitola 6.2.1 Písně na přivítání, s. 97. 46 Výkřik Ahoj autorka různě hudebně i nehudebně variovala (změna dynamiky crescendo/decrescendo, tempa, stylu hlasového vyjádření, intenzity pohybu tlesknutí, dupnutí, poskok). 47 Hudební setkání maminek s dětmi raného věku v rodinném centru. Cíle nejsou primárně muzikoterapeutické povahy. 48 Viz kapitola 6.2.1 Písně na přivítání, s. 91. 22

3 Hudební materiál v muzikoterapii Hudba v muzikoterapii znamená více než jen zvuky. Každá hudební zkušenost je výsledkem individuálního hudebního procesu, kde hudební produkt je specifickým vyjádřením klienta Multisenzorické aspekty hudby fungují v muzikoterapii jako prostředek, klient je tedy nejvyšší prioritou v terapii. (K. Bruscia) 49 Primární inspiraci muzikoterapeutického procesu hledejme v hudbě, hudební historii, hudební pedagogice a hudebním materiálu jako takovém. Ten je ve své podstatě tím, co hudbu vytváří. Hudební materiál můžeme definovat jako souhrn veškerých hudebních komponent, které jsou obsaženy v hudebním díle. Vycházíme ze základních hudebních vyjadřovacích prostředků, které jsou v disertační práci interpretovány terapeuticko-formativním přístupem jednotlivých modelů a jejich dílčích hudebních produktů. Hudební umění svou specifickou expresí podněcuje k hudební komunikaci, která působením základních praprvků hudby rytmu, melodie, harmonie vytváří základní hudební bázi. Ta pomáhá kompozičně uchopit hudební produkt s ohledem na nehudební charakteristiky terapeutického procesu. 50 Na základě rozboru hudebního materiálu můžeme pak snáze porozumět nehudebním procesům a definovat tak zvukový prostor, který je záměrnou organizací tónů hudebního produktu. Hons identifikuje zvukový prostor z hlediska hudebních vyjadřovacích prostředků, které reprezentují výsledek formování hudebního materiálu. Sled tónů tedy můžeme chápat jako melodii (z hlediska horizontální organizace tónových výšek), jako rytmus a metrum (z hlediska organizace tónových délek a přízvučnosti), jako harmonii (z hlediska vertikálního souznění několika nejméně tří tónů, 49 BRUSCIA, K. E. Defining Music Therapy. Gilsum, NH: Barcelona Publishers, 1998. s. 94. 50 MÁTEJOVÁ, M., MAŠURA, S. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike. Bratislava: SPN, 1992. s. 13. 23

eventuelně sledu těchto souzvuků), z hlediska zvukové barevnosti (tzv. sóničnosti, která je dána povahou zvukového zdroje a způsobem tvoření tónů) nebo jako dynamiku (z hlediska proměn síly zvuku). 51 Výše zmíněné hudební struktury jsou předpokladem pochopení nehudebních specifik, ze kterých hudební produkt v muzikoterapeutickém procesu vychází. Postavení hudby v muzikoterapeutickém procesu je odlišné v závislosti na její funkci. Bruscia definuje 52 : Hudba JAKO terapie ( Music AS Therapy ): - hudba tvoří centrální postavení muzikoterapeutického procesu, - terapeut motivuje klienta k hudbě, působí jako facilitátor a průvodce hudební zkušeností, - přístupy: Kreativní muzikoterapie (Nordoff, Robbins), Climb Music Therapy (Morris, Schwartz, Willoughby), FMT-metoda (Hjelm). Hudba V terapii ( Music IN Therapy ): - hudba plní funkci podpůrného prostředku k rozvoji terapeutického vztahu, který je v popředí, - hudba v pozadí muzikoterapeutického procesu, - terapeut respektuje potřeby klienta a volí různé prostředky k jeho pozitivnímu pokroku, - přístupy: Improvizační muzikoterapie (Langdon), Analytická muzikoterapie (Priestley). 51 KYSLÍKOVÁ, A., KYSLÍK, J., HONS, M. Hudebně vyjadřovací prostředky a jejich pedagogická interpretace. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta, 1999. s. 9. 52 BRUSCIA, K. E. Defining Music Therapy. Gilsum, NH: Barcelona Publishers, 1998. s. 38-40. 24

3.1 Práce s hudebním materiálem v muzikoterapii V dětech je zvědavost na materiál a jeho tajemství, i na věc z něho vyrobenou, na to, jak je ta věc uspořádána a jak funguje. Též hudební skladby fungují. Aby tohle děti jednou pochopily, budeme muset nejdřív ukázat, že skladba funguje jako věc, že ji skladatel musel proto důmyslně, logicky sestavit. I budeme nejdříve hudební skladby před dětmi rozmontovávat, prohlížet součástky, jimiž jsou melodie, rytmus, harmonie, zvuková barva, forma, dynamika, instrumentace. (I. Hurník) 53 Práce s hudebním materiálem v muzikoterapii se odvíjí od mnoha principů. Tím nejdůležitějším je potřeba klienta, pro kterého hudbu vytváříme. Hudba je tedy prostředkem k dosažení terapeutického cíle. Jak je zmíněno v druhé kapitole, muzikoterapie je systematický proces intervence, proto by měl terapeut zvážit kdy a jakou hudbu použít tak, aby naplnil stanovené cíle a dosáhl pozitivního pokroku v klientově životě. Hudba je sama o sobě velmi různorodá a bohatá ve svém vyjádření. Každý muzikoterapeut má osobitý přístup hudebních zkušeností, které do procesu přináší. Dle propozic povolání muzikoterapeuta, které v České republice ještě není dosud jasně definováno, jsou stanoveny odborné kompetence, které by měly splňovat předpoklad pro pomáhající profesi. Můžeme zmínit odborné kompetence, které stanovila AMTA. Kurikulum pro undergraduate studijní program je navrženo ve třech úrovních základy hudební, klinické a muzikoterapeutické 54. 53 HURNÍK, I. Instrumentální skladby. In: JENČKOVÁ, E. Hudba a pohyb ve škole. Hradec Králové: Mgr. Jaroslav Jenček ORLICE, 2002. s. 135. 54 Po dokončení bakalářského studia, jsou američtí muzikoterapeuti způsobilí vykonat národní certifikační zkoušku k získání pověření MT-BC (Muzikoterapeut - Board Certified), což je nezbytné pro odbornou praxi. Muzikoterapeut zároveň musí být zaregistrován u Certification Board for Music Therapists, sdružující muzikoterapeuty, kteří prokázali odborné znalosti a dovednosti 25

Hudební požadavky na vzdělání muzikoterapeuta se v České republice a USA liší. Pro příklad uveďme český překlad souboru hudebních kompetencí, které by měl zvládnout muzikoterapeut podle AMTA 55 : Hudební teorie a historie: - identifikovat elementární, strukturální a stylistické charakteristiky hudby z různých dob a kultur, - melodie diatonické i chromatické, - zvládnout sluchový diktát melodií, rytmů a akordů, - transponovat jednoduché hudební kompozice. Hudebně kompoziční dovednosti: - skládat písně s jednoduchým harmonickým doprovodem, - přizpůsobit, aranžovat, transponovat a zjednodušit hudební skladby pro malé vokální a nonsymfonické instrumentální soubory. Performační dovednosti: - zvládnout odpovídající hudební repertoár, prokázat muzikantství, technickou a interpretační odbornost hlavního nástroje nebo hlasu, - hudebně působit v malých a velkých hudebních souborech. Klávesové (stejně tak kytarové) dovednosti: - zdatně doprovodit sebe i hudební ansámbl, - být schopen zahrát základní harmonický doprovod v různých tóninách, - přehrát jednoduché hudební kompozice z listu, - harmonizovat a transponovat jednoduché skladby. k tomu, aby praktikovali muzikoterapii na profesionální úrovni. Národní rada provádí pravidelnou aktualizaci prostřednictvím zkoušek, které zajišťují udržení profesionálního standardu povolání muzikoterapeuta. 55 AMTA. Professional Requirements for Music Therapists [online]. Citováno dne 22.4.2013. <http://www.musictherapy.org/about/requirements/>. 26

Hlasové dovednosti: - vést skupinu hlasem, - komunikovat s adekvátní hlasitostí, - zpívat základní repertoár tradičních, lidových a populárních písní. Perkusní dovednosti: - zdatně doprovodit sebe i hudební ansámbl, - využívat základní techniky na několik standardních a etnických hudebních nástrojů, - vést a udržet rytmus. Improvizační dovednosti: - rozvíjet originální melodie, jednoduché doprovody a krátké hudební kusy zhotovené v různých stylech - vokálně a instrumentálně, - improvizovat v malých hudebních souborech. Dirigentské dovednosti: - dirigovat základní hudební paterny s technickou přesností, - dirigovat malé i velké vokální a instrumentální ansámbly. Pohybové dovednosti: - vyjádření expresivního pohybu v souladu s rytmickým charakterem hudby, - strukturované a improvizované pohybové zkušenosti ve spojení s hudebním procesem. S přehledem hudebních kompetencí muzikoterapeuta úzce souvisí také práce s hudebním materiálem a proces tvorby komponování písní pro klienty. Autorka níže popisuje komparaci přístupů práce s hudebním materiálem českého a části amerického prostředí. Dále uvádí některé názory amerických a českých muzikoterapeutů, které získala na základě osobních konzultací, rozhovorů a elektronické korespondence. Práci s hudebním materiálem autorka zodpovídá v jednotlivých sekcích rozdělených následujícím způsobem: 27

1) Co je v hudbě pro klienta zásadní? 2) Reprodukovaná hudba ano či ne? 3) Hudební nástroje v muzikoterapii. 4) Církevní mody v muzikoterapii. 5) Takt, ve kterém muzikoterapeut nejčastěji komponuje. 6) Volba tóniny. 7) Improvizace nebo promyšlená kompozice? Ad 1) Co je v hudbě pro klienta zásadní? Autorka zahajuje předlohou systému komponování americké muzikoterapeutky I. B. Morris (viz Obr. 2). Obr. 2: Tvorba terapeutické písně 56 56 MORRIS, I. B.; WILLOUGHBY, S.; SCHWARTZ, E. K. Modes, Meter and Meaning: Composing Therapeutic Songs in Early Childhood. In workshop na MAR-AMTA Conference. Baltimore, MA: 22.3.2012. 28

Morris dle svých zkušeností vychází z potřeby klienta. Na prvním místě je tedy cíl. Na to, co je důležité v písni pro klienta odpovídá Morris následovně: Hudba by měla korespondovat s náladou klienta, podpořit jeho energii, být přítelem. Jestliže klient nekomunikuje s hudbou, ani v ní, nemůže být v muzikoterapii zaznamenána progresivní změna. 57 Tyto poznatky můžeme doplnit o názor Birnbaum, ta z hlediska hudebních charakteristik vyzdvihuje způsob využití hudebních elementů (melodie, rytmus, harmonie, atd.), které cíl podporují. Jestliže se zaměříme na hudbu kontaktních písní, Birnbaum hovoří o tzv. careful listening pokud nasloucháme klientově hudbě pozorně, můžeme zaznamenat různé hudební exprese, vokalizaci, pohyby a odpovědi na hudební impulzy. Zároveň by měl mít muzikoterapeut široký hudební rozsah a být otevřený všem druhům hudby. 58 Kantor uvádí myšlenky, které jsou v hudbě pro klienta důležité: kontext hudby, napojení na klienta (aby energie hudby odpovídala energii klienta), autenticita hudby, to, co hudba vyjadřuje, atraktivita (aby klienta zaujala hudba i celá situace), prostor pro interakci a především reakce hudby na potřeby klienta. 59 Zároveň také doplňuje důležitost kytary v jeho muzikoterapeutickém působení a především zvukové barvy hudebních nástrojů. Často pracuje s kontrasty a náhodou, hledá neobvyklé harmonie, inspiruje se indickou hudbou to vše mění podle situace a potřeby klienta. Vnímání klienta jako člověka, který má individuální potřeby, dále rozvádí Grochalová: co klient, to originální osobnost se specifickými potřebami. Každý klient může vnímat a být senzitivní na jinou složku hudby. Někdo vnímá více rytmický podklad, jiný melodickou linku, někdo se více přiklání k jednoduché harmonii 60 Podstatné tedy je, zda je hudba schopna se dotknout klientovy duše. 61 57 MORRIS, I. B. Osobní korespondence, dne 10.2.2013. 58 BIRNBAUM, J. Osobní rozhovor. New York: New York University Steinhardt, Nordoff-Robbins Center for Music Therapy, 10.4.2012. A také WEBER, J. Osobní korespondence, dne 16.2.2013. 59 KANTOR, J. Osobní rozhovor. Olomouc, 29.1.2013. 60 GROCHALOVÁ, K. Osobní korespondence, dne 8.1.2013. 61 ŠIMANOVSKÝ, Z. Osobní korespondence, dne 22.4.2013. 29

Odlišnost práce s hudebním materiálem také závisí na cílové skupině klientů. Ghetti, která působí na Pediatrické klinice, uměleckém a dětském centru v New Yorku (NY, USA), popisuje systém komponování terapeutických písní pro klienty v paliativní péči s poruchami vědomí. Využití metod v rámci individuální muzikoterapeutické intervence závisí na intenzitě odpovědí klienta a terapeutických cílech. Ghetti pracuje s tématem klienta, hraje různé akordické postupy (pozoruje reakci hudební preference) a pokračuje formováním textu s melodií, založené na spolupráci s klientem. Jestliže je klient seznámen se základní melodií nebo akordickým postupem, může muzikoterapeut přidat slova do textu písně nebo variovat harmonii. 62 Další aspekt, který se nepřímo vztahuje k hudebnímu materiálu, je hlas muzikoterapeuta 63. Počtová při práci s dětmi chápe hlas jako hlavní prostředek, kterému hudební nástroje pomáhají situaci dokreslit. U malých dětí začíná s brumendem z důvodu pocitu hlasu jako zvuku. Při muzikoterapeutické intervenci také využívá alikvotní zpěv 64. Ghetti o hlase v muzikoterapii v rozhovoru uvádí: Věřím v sílu a intimitu hlasu. Ten mě v muzikoterapii ovlivňuje nejvíce a myslím, že klientovi také nejvíce předá. 65 Ad 2) Reprodukovaná hudba ano či ne? Názory na využití reprodukované hudby se na poli muzikoterapeutickém odlišují. Některé modely dokonce spatřují v reprodukované hudbě jediný prostředek při setkávání s klienty např. Tomatisův poslechový program 66 a Vibroakustická 62 GHETTI, C. Osobní korespondence, dne 9.4.2013. 63 Viz také kapitola 3.1.4 Zvuková barva, s. 48. 64 Viz kapitola 3.1.2 Melodie v muzikoterapii, s. 46. 65 GHETTI, C. Osobní korespondence, dne 9.4.2013. 66 Viz kapitola 5.1.3 Písně o lidských poutech, s. 71. 30

terapie 67. Opačný názor vyjadřuje Krček - reprodukované nahrávky působí jako konzervy. 68 Většinou muzikoterapeuti pouští reprodukovanou hudbu s cílem: - věnovat se plně klientovi (jeho potřebám a reakcím), - relaxace (dotyk masáže, dotyková terapie), - aktivizace (společný tanec, pohybový ventil), - společného bubnování (Řezníček, hudební pedagog a muzikoterapeut uvádí: Bubnování s kvalitní nahrávkou přináší velký efekt, lidé se více uvolní a napojí se na hudbu. 69 ), - terapeutické techniky - Výběr písně klientem 70. Jako specifický příklad muzikoterapeutického přístupu s uplatněním reprodukované hudby můžeme zmínit Celostní muzikoterapii T. Procházky 71, která nahlíží na člověka podle biopsychosociální jednoty. Muzikoterapie zde není monoterapií, spojuje také prvky: relaxační metody, abreakcí techniky, pohybové aktivity, působení vizuálních podnětů, verbální techniky, bazální stimulace, tanec, dotekové techniky, reflexní terapie, hydroterapie, rehabilitace apod. 72 Reprodukovaná i živá hudba vystupuje v kontextu podpory smyslů člověka (sluch zvuk, zrak barevná světla, hmat pohyb, dotyk, hudební nástroje). 67 Vibroakustická terapie (80.léta 20.století, Norsko) indikuje pro klienta hudbu (relaxační, vážná a populární) s nízkofrekvenčními zvukovými vlnami (30-120 Hz), čímž dochází k rezonování různých částí lidského těla (více v Wigram, 1996; Hooper, 2007). 68 KRČEK, J. Osobní korespondence, dne 2.4.2013. 69 ŘEZNÍČEK, R. Osobní korespondence, dne 28.1.2013. 70 WEBER, J. Improvizační muzikoterapie. Workshop - Edukační muzikoterapie, Univerzita Karlova v Praze. Tloskov u Neveklova, 21.3.2010. 71 Možnost porovnání s přístupem L. Holzera na www.muzikoterapie.net. 72 PROCHÁZKA, T. Celostní přístup v muzikoterapii. In KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 64-74, 262-265. 31

Ad 3) Hudební nástroje v muzikoterapii. Preference hudebních nástrojů je u každého muzikoterapeuta jiná, s ohledem na muzikoterapeutický model, který vystudoval nebo je mu blízký Birnbaum v této souvislosti uvádí: Můj trénink je v Nordoff-Robbins muzikoterapii, kde jsme se učili využívat různé stupnice, mody, idiomy v hudbě a přístupu k terapii a klientovi. Z hudebních nástrojů preferuji klavír, kytaru, housle, Orffův instrumentář a různé druhy perkusí. 73 Anthroposofický instrumentář upřednostňuje Krček. Např. smyčcový žaltář, chrotta, dětská harfa choroi, choroi bordunová lyra, kantela, lyra, fujarka, krumhorn, pastýřská šalmaj, kornamusa a další. 74 Při vokální improvizaci zajišťuje trvalý drone shruti box (tzv. squeeze box, původem z Indie), který ve své praxi užívá Ghetti. Souprava bicích nástrojů a sestava činel reprezentující metodu FMT v České republice zastřešuje Grochalová (jediná vystudovaná muzikoterapeutka FMT metody u nás). Závěrem tohoto odstavce dovolme použít slova Grochalové: Každý hudební nástroj, vhodně zvolený, je pro určitý typ klienta důležitý. 75 Ad 4) Církevní mody v muzikoterapii. Jak výše nastínila Birnbaum, církevní mody a jejich práci s nimi nalezneme především v celosvětově známém modelu Nordoff-Robbins 76. Z tohoto důvodu jsou mody více cíleně používány v americkém prostředí. Na základě rozhovorů má největší zastoupení stupnice dórská (v písních Birnbaum, Ghetti, Kantor, Kružíková, Morris, Schwartz, Sorel, Weber). 73 BIRNBAUM, J. Osobní rozhovor. New York: New York University Steinhardt, Nordoff-Robbins Center for Music Therapy, 10.4.2012. 74 KRČEK, J. Musica Humana: Úvod do muzikoterapie. Hranice: Fabula, 2008. s. 51-62. 75 GROCHALOVÁ, K. Osobní korespondence, dne 8.1.2013. 76 Viz kapitola 4.2.1 Paul Nordoff - Tonal Language of Music, s. 61. 32