Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Hodnocení zdravotního stavu mléčné žlázy v době zaprahnutí a v první fázi laktace Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracovala: Lenka Kolářová Brno 2010

Autorka práce: Lenka Kolářová Studijní program: Agrobiologie Obor: Všeobecné zemědělství ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Název tématu: Hodnocení zdravotního stavu mléčné žlázy v době zaprahnutí a v první fázi laktace Rozsah práce: cca 35 stran Zásady pro vypracování: 1. Budou zpracovány podklady k dodržování hygienických zásad při zaprahování 2. Budou shromážděny informace o zdravotní problematice mléčné žlázy s důrazem na jednotlivé fáze laktace 3. Informace budou zpracovány formou bakalářské práce Seznam odborné literatury: 1. JELÍNEK, P. -- KOUDELA, K. a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 409 s. ISBN 80-7157-644-1. 2. KOVÁČ, G. a kol. Choroby hovädzieho dobytka. 1. vyd. Prešov: M & M, 2001. 874 s. ISBN 80-88950-14-7. 3. LUKÁŠOVÁ, J. a kol. Hygiena a technologie produkce mléka. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 1999. 101 s. ISBN 80-85114-53-4. Datum zadání bakalářské práce: říjen 2008 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2010 Lenka Kolářová Řešitelka Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vedoucí práce prof. MVDr. Ing. Pavel Jelínek, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Hodnocení zdravotního stavu mléčné žlázy v době zaprahnutí a v první fázi laktace vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne Podpis bakaláře

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za ochotné a obětavé vedení při zpracování bakalářské práce. Tímto bych také chtěla poděkovat otci Jiřímu Kolářovi za poskytnutí cenných rad a informací z jeho dlouholeté praxe, v neposlední řadě také mému příteli a celé rodině za podporu při studiu a také těm, kteří mi byli ochotni poskytnout či zapůjčit odbornou literaturu vztahující se k tématu této bakalářské práce. Dík patří také koncernu Úsovsko a. s. za souhlas se zpracováním bakalářské práce a možnost uveřejnění některých informací.

Abstrakt Zpracování tohoto tématu by mělo poskytnout ucelený a přehledný soubor informací o nejčastěji vyskytujících se patologických stavech vemene a o výhodách kvalitně provedeného ošetření mléčné žlázy u dojnic, jak chovatelům vysokoprodukčních dojnic, tak i osobám v tomto oboru nezasvěceným. V předložené práci jsou popsány hygienické zásady při ošetřování mléčné žlázy, jejichž dodržováním je možné značně eliminovat problematiku výskytu onemocnění mastitidou. Důraz je kladen zejména na období zaprahování a první laktační fázi. Pochopením dále uvedených faktů je možno výrazně ovlivnit ekonomiku chovu, jednak snížením nákladů na léčbu vzniklého onemocnění, či eliminací finančních ztrát nadměrnou brakací. V konečné části práce jsou popsány praktické zkušenosti z chovů Libinská AGRO, a.s., které mohou ostatním chovatelům poskytnout užitečné údaje v obzvláště nesnadném období, které nám přináší konkurence okolních států. Klíčová slova: mléčná žláza, zaprahování, laktace, dojnice Abstract The aim of this topic is to provide comprehensive and structured file of information about most prolific pathological stage of the udder and about the advantge of well protected lacteal gland of dairycow to breeders of high-yelding dairycows as well as individuals uninitiated in this branch. This abstract labour describes hygiene regulations that are important to eliminate problems of occurence of mastitis disorder. It emphasizes on the period of drying off and the first lactational period. Understanding below mentioned facts may markedly influence breeding economy, especially by cost reduction of incurred disorder or elimination financial waste by high discarding. The final part of the labour describes know-how of Libinská AGRO, a.s., that may provide information to other breeders in difficult times, that are brought by competition of neighbouring countries. Key words: lacteal gland, drying off, lactation, dairy cow

OBSAH: 1. ÚVOD 8 2. CÍL PRÁCE 8 3.MLÉČNÁ ŽLÁZA...... 9 3.1. Morfologie mléčné žlázy 9 3.2. Neurohumorální regulace sekrece mléka a jeho spouštění 12 4. HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU MLÉČNÉ ŽLÁZY... 13 4.1. Zdravá mléčná žláza...13 4.2. Patologické stavy mléčné žlázy.14 4.2.1. Roztrhnutí nebo ztráta podpůrného aparátu 14 4.2.2. Hematomy vemene..15 4.2.3. Abscesy vemene..15 4.2.4. Bolestivé vemeno 16 4.2.5. Dermatitidy vemene 17 4.2.6. Edém vemene..17 4.2.7. Hemoragie do vemene dojnic.18 4.2.8. Slepé čtvrtky 19 4.3. Mastitidy..20 4.3.1. Mastitidy z epizoologického hlediska 21 4.3.2. Klinické příznaky zánětů mléčné žlázy..23 4.3.3. Diagnostika, tlumení a prevence mastitid..24 5. LAKTACE....26 5.1. Perzistence, fáze laktace a laktační křivka...26 5.2. Laktace versus patologické stavy mléčné žlázy...29 6. ZÁSADY PÉČE O MLÉČNOU ŽLÁZU...30 6.1. Hygiena dojení...30 6.2. Metodika zaprahování vysokoužitkových dojnic.31 6.3. Hygiena ustájení a vliv výživy na zdraví mléčné žlázy. 33 7. METODIKA PRÁCE...33 7.1. Chakteristika podniku...33 7.2. Zavedené metody v péči o mléčnou žlázu...34

7.2.1. Technika dojení.....34 7.2.1.1. Používané přípravky pro hygienu vemene.36 7.2.2. Ustájení dojnic.37 7.2.3. Terapie onemocnění mléčné žlázy...38 7.2.4. Systém zaprahování dojnic..39 7.2.5. Ošetřování mléčné žlázy u vyskobřezích jalovic...40 8. VYHODNOCENÍ A VÝSLEDKY PRÁCE...41 8.1. Farma Libina..41 8.2. Farma Šumvald...44 9. ZÁVĚR.47 10. SEZNAM LITERATURY.48

1. ÚVOD Mléko a mléčné výrobky jsou nezastupitelnou součástí potravy člověka již několik tisíc let. Nejvíce je používáno mléko kravské. V rozvinutých zemích tvoří 98% z vyrobeného mléka (KOUŘIMSKÁ, KOSINOVÁ, BABIČKA, 2007). Mléko pro lidskou výživu a zpracovatelský průmysl musí být kvalitní, s optimálním složením a nesmí vykazovat žádné změny chuti, vůně a cizorodých látek (TOUŠOVÁ, 2003). Proto je důležité produkovat kvalitní mléko od zdravých dojnic se zdravou mléčnou žlázou. Onemocnění mléčné žlázy, potažmo onemocnění mastitidou je každodenní realitou na všech farmách orientovaných na tržní produkci mléka. Jen zodpovědným přístupem a dodržováním hygienických, zootechnických a terapeutických postupů podnikového managementu je možné tento trvalý problém zmírnit a potlačit neblahé následky, které tyto patologické stavy způsobují. Negativní vliv onemocnění se projevuje jednak přímým působením na mléčnou žlázu dojnice a tím snížení její produkce a jednak na výdajích spojených s terapeutickou léčbou, oba zmíněné faktory se odráží v ekonomice chovu, což v extrémních případech může znamenat také hospodaření na hranici rentability, či může skončit krachem chovatele. Je však na každém chovateli, aby si sám vytvořil reálný a objektivní pohled na tuto problematiku a postavil se čelem k vzniklé situaci, připustil si chyby, kterých se dopustil nebo, které daný problém s onemocněním mléčné žlázy způsobily a na základě toho se snažil tyto vlivy eliminovat a efektivně odstraňovat. 2. CÍL PRÁCE Cílem předložené bakalářské práce je: Shromáždit a zpracovat informace o anatomii a fyziologii mléčné žlázy Shromáždit a zpracovat podklady o zdravotní problematice mléčné žlázy Zpracovat informace o hygienických zásadách při zaprahování 8

Sledovat a zhodnotit výskyt onemocnění mléčné žlázy a popsat preventivní opatření na vybraných farmách 3. MLÉČNÁ ŽLÁZA 3.1. Morfologie mléčné žlázy U samic savců jsou vyvinuty zvláštní orgány- mléčné žlázy (mammae). Jejich vznik souvisí s nutností vyživovat mláďata, která jsou odkázána na příjem mateřského mléka sáním. Z hlediska svého původu jsou mléčné žlázy vlastně přetvořené, mohutně zbytnělé a rozvětvené kožní žlázy. U krávy bylo vemeno výběrem vyšlechtěno v mohutný orgán, dosahující u mléčných plemen hmotnosti 20-25 kg. Nachází se na spodině břicha ve stydké krajině a svým kraniálním okrajem zasahuje až k pupku, kaudálně pak do mezinoží, které v různém rozsahu vyplňuje. V mediální rovině je vemeno rozděleno mezivemennou brázdou na pravou a levou polovinu. Ty jsou pak mělčími příčnými brázdami dále rozděleny na přední a zadní čtvrtky a zakončené ventrálně struky. Z chovatelského hlediska je u krávy žádoucí objemné vemeno pravidelného polovejčitého tvaru se širokou základnou. Při nepravidelném utváření a nedostatečném vývinu jednotlivých čtvrtek může mít vemeno i jiný tvar, např. protáhlý, plochý nebo nerovnoměrný. Tyto morfologické odchylky jsou z chovatelského hlediska nežádoucí. Na povrchu je vemeno pokryto tenkou kůží, která je řídce porostlá jemnými chlupy a obsahuje hojné mazové a potní žlázy. Podstatu každé čtvrtky vemene tvoří rozšířené žlaznaté těleso (corpus mammae), uložené nad bází struku. Toto těleso se skládá z vlastní výkonné tkáně, tj. žlázového parenchymu, jehož lalůčky jsou spojeny vmezeřeným vazivem. Jako velmi hmotný orgán je vemeno upevněno na břišní stěnu a pánev pomocí zvláštního závěsného ústrojí v podobě dvou mediálních a dvou laterálních listů (viz. obrázek 1.). Mediální listy jsou silné blány z kolagenního a elastického vaziva. 9

Oboustranné mediální listy se ve středové rovině k sobě přikládají a v podobě silné přepážky se vsouvají mezi obě poloviny vemene. Ventrálně zasahují až ke kůži mezivemenné brázdy, kterou tak svým tahem zvedají. Laterální listy závěsného ústrojí jsou tenčí a oddělují od sebe žluté břišní povázky při laterálních okrajích vemene. Od laterálních a mediálních listů závěsného ústrojí se dále odštěpuje 7 10 tenčích sekundárních listů. Z vnitřní strany listů závěsného ústrojí a od sekundárních meziblokových listů vniká do nitra žláznatého tělesa vemene ještě množství drobných vazivových přepážek sept, která v souhrnu tvoří vmezeřené intersticiální vazivo neboli vazivové stroma žlázy. Toto vazivo poutá všechny lalůčky žlázového parenchymu a probíhají v něm vývodné cesty vemene, krevní a mízní cévy a nervy. Hlavní a nejdůležitější součástí každé čtvrtky vemene je žlázový parenchym, který je složen z velkého množství drobných lalůčků lobulů. Lalůčky tohoto tělesa jsou zbarveny světle oranžově a mají ovoidní tvar. V období laktace jsou lalůčky žlaznatého tělesa plně rozvinuty, dosahují velikosti 2-5 mm. Tyto lalůčky jsou složeny z několika menších primárních lalůčků o velikosti 0,5-1 mm. U prostřed každého primárního lalůčku se nachází úzký kanálek intralobulární vývod, kterým začínají vývodné cesty vemene. Do intralobulárního vývodu se otevírá pomocí krátkých sekrečních tubulů 100-200 sekrečních alveolů, v nichž se tvoří specifický sekret mléko. Mléko ze všech alveolů a tubulů jednotlivých primárních lalůčků odvádějí tenkostěnné nitrolalůčkové vývody (viz. obrázek 3). Ty se po výstupu z primárních lalůčků spojují se sousedními vývody v silnější mezilalůčkové vývody, které postupným sléváním přecházejí do ještě silnějších mlékovodů, které vyúsťují do mlékojemu. Mlékojem mléčná cisterna je dutina o objemu 0,5-2,5 litru, v níž se mléko shromažďuje před vydojením nebo vysátím. Navenek se mlékojem otevírá úzkým, 8-12 mm dlouhým strukovým kanálkem. Ten je uzavřen smrštěním kruhového svěrače z hladké svaloviny, který se nachází v obvodu strukového kanálku. Každá čtvrtka je ventrálně zakončena strukem dlouhým 5-10 cm a širokým 2,5-3 cm (viz.obrázek 2). Kromě pravidelných struků se mohou vyskytnout i struky přespočetné, tzv. pastruky. Vysoké funkční aktivitě mléčné žlázy odpovídá i její mohutně rozvinutý oběhový a nervový systém. Hlavním tepenným kmenem, který pro mléčnou žlázu přivádí okysličenou a živinami bohatou krev, je zevní stydké tepna. Odvod odkysličené krve z vemene krávy obstarává hlavně zevní stydká žíla. Druhou významnou odtokovou 10

cestou žilné krve je kauduální povrchová nadbřišková žíla, běžněji známá pod názvem mléčná žíla. Mléčné žlázy inervují celkem čtyři nervy, a to kyčelněbřišní a kyčelnětříselný nerv dále pohlavněstehenní nerv a větev stydkého nervu (MARVAN a kol., 2007). a) bílá čára b) středový list hluboké povázky c) vnitřní list hluboké povázky d kůže vemene e) vnější list hluboké povázky f) povrchová povázka vemene Obrázek 1. Závěsný aparát mléčné žlázy (MARVAN a kol., 2007). a) sekundární lalůček b) mezilalůčkový vývod c) mlékovody = spojení nitro a mezilalůčkových kanálků d) žlázová část mlékojemu e) struková část mlékojemu f) strukový kanálek uzavřený Obrázek 2. Mléčná jednotka (MARVAN a kol., 2007). a) mléčné alveoly se sdružují v primární lalůčky; - středem lalůčku probíhá kanálek b); - do něj ústí alveoly krátkými tubuly; - alveoly i tubuly jsou vystlány jednovrstevným sekrečním epitelem; -alveoly i tubuly jsou obklopeny košíčkovými buňkami, které svými kontrakcemi napomáhají vytlačování vyloučeného mléka do vývodných cest Obrázek 3. Schéma stavby primárního lalůčku (MARVAN a kol., 2007). 11

3.2. Neurohumorální regulace sekrece mléka a jeho spouštění Sekrece mléka začíná v období porodu a bezprostředně po něm (laktogeneze) a trvá v průběhu celé laktace (galaktopoéza). Důležitou úlohu v regulaci sekrece hraje mozková kůra, která diferencuje vzruchy přicházející z vemene, analyzuje frekvenci a charakter podráždění receptoru struků a ostatních recepčních polí. Nervové komplexy, které regulují na různé úrovni laktační procesy, jsou lokalizovány v míše, prodloužené míše, středním mozku a mezimozku a rovněž v podkorových centrech. Tvoří dohromady jednotnou morfologicko-funkční strukturu. Mléčná žláza je dobře vybavena různými receptory tj. mechanoreceptory a termoreceptory, které jsou uloženy zvláště v kůži struku, baroreceptory a chemoreceptory ve stěnách dutinového systému mléčné žlázy. Podráždění receptorů mléčné žlázy (sání, masáž, dojení) napomáhá k udržení reflexních mechanismů, jež se účastní procesu laktace, ve funkčním tonu. Zvlášť důležitá úloha náleží hypotalamu s laktačním centrem, které bezprostředně reguluje činnost mléčné žlázy a současně přizpůsobuje k potřebám laktace funkci všech důležitějších systémů organismu (oběhového, dýchacího, žláz s vnitřní sekrecí aj). Neurohumorální regulace sekrece mléka probíhá po ose hypotalamus hypofýza kůra nadledvin, vaječníky, štítná žláza mléčná žláza. Nadřazeným orgánem je ústřední nervová soustava. Funkce hypotalamu se uplatňuje prostřednictvím neurosekretů liberinů a statinů, které stimulují nebo inhibují tvorbu a uvolňování hypofyzárních hormonů. Významná úloha v procesu tvorby mléka náleží hypofýze, která vylučuje komplex různých hormonů, zejména hormon prolaktin, jenž udržuje tvorbu mléka na určité úrovni. K zahájení a udržení sekece v mléčné žláze přežvýkavců je nezbytné adekvátní množství prolaktinu, růstového, tyreotropního a adrenokortikotropního hormonu. Základním hormonem pro udržení laktace u přežvýkavců je somatotropin. Dokonalá znalost fyziologie spouštění mléka je nezbytným předpokladem pro dosažení co nejlepšího výsledku dojení. Hromadění mléka v průběhu sekrece má za následek jeho přesun z výše položených oddílů vemene do jeho spodních částí. K překonání kapilarity a vypuzení alveolárního mléka je nezbytné smrštění myoepiteliálních buněk vemene. Smrštění těchto buněk je součástí nepodmíněného neurohumorálního reflexu vypuzování mléka 12

neboli ejekčního reflexu. Nervové impulzy vzniklé podrážděním struku jdou nervovými drahami přes hypotalamus do neurohypofýzy, kde se uvolní oxytocin. Krevním oběhem se oxytocin dostane do mléčné žlázy a vyvolá stah kontraktilních elementů mléčných alveolů a tubulů. Obvyklým podnětem k vyvolání ejekce je adekvátní podráždění struku při sání nebo dojení. Doba latence ejekčního reflexu, tj. doba, která uplyne od začátku stimulace receptorů mléčné žlázy po začátek vypuzování mléka, je vzhledem k tomu, že se jedná o reflex neurohumorální, poměrně dlouhá. Její délka závisí na mnoha faktorech a pohybuje se většinou od 30 do 60 sekund. V prvních dvou až třech minutách po zahájení ejekčního reflexu je spouštění mléka nejintenzivnější a sáním nebo dojením se za tuto dobu vyloučí až tři čtvrtiny celkového objemu mléka. Z výše uvedeného vyplývá, že dojení má předcházet masáž a ihned po masáži musí být kráva podojena, neboť do krve vyloučený oxytocin zůstává v krevním řečišti jen krátkou dobu. Účinek uvolněného oxytocinu trvá u některých dojnic 3-5 minut, u jiných 7-10 minut. Přípravu vemene u několika dojnic najednou a v důsledku toho oddálení začátku dojení je nutno považovat za hrubou chybu v pracovním postupu dojení (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). 4. HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU MLÉČNÉ ŽLÁZY 4.1. Zdravá mléčná žláza Různé stavy mléčné žlázy jsou srovnávány s tzv. normálním vemenem. Mezinárodní mlékařská federace (IDF) a Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala: Normální vemeno je takové, které nevykazuje žádné zjevné znaky patologických změn (příloha str.1, obr.1.) a jehož mléko je prosté patogenních mikroorganismů a vykazuje normální obsah buněk (HOLEC, 1996). 13

Jako klinicky zdravá čtvrť se označuje ta, která při adspekci a palpaci nevykazuje příznaky zánětu, na jejímž sekretu nejsou zjištěny smyslové změny, obsah buněk, bílkovin, tuku a laktózy, fyzikální a chemické vlastnosti jsou ve fyziologickém rozmezí a mléko neobsahuje patogenní mikroflóru (HEJLÍČEK a kol., 1987). V 1 ml zdravého mléka by mělo být obsaženo okolo 100 000 somatických buněk PSB. 4.2. Patologické stavy mléčné žlázy vyšetření. Diagnostika chorob mléčné žlázy se v podstatě opírá o klinické a laboratorní 4.2.1. Roztrhnutí nebo ztráta podpůrného aparátu Roztrhnutí nebo ztráta podpůrného aparátu je charakteristická pro vysokoprodukční dojnice a projevuje se hlavně změnami tvaru a uložení vemene, které jsou závislé na místě poškození závěsného aparátu. Poškození závěsného aparátu má původ v komplexu faktorů genetického, nutričního a chovatelského původu. Všeobecně se uvádí, že poškození závěsného aparátu se nejčastěji vyskytuje u dojnic s extrémně vysokou dojivostí resp. u dojnic šlechtěných na vysokou mléčnou užitkovost, tj. za rok 9000-10000 litrů mléka (příloha str. 1, obr. 2). Poškození závěsného aparátu vemene může nastat v celém jeho průběhu. Poškození mediálního závěsu je příčinou prodloužení vemene ve směru mediálněventrálním, a to v místě mediálního prodlouženého žlabu mezi pravou a levou polovinou vemena. Po uvolnění se žlab částečně anebo úplně vytratí a struky jsou nasměrované laterálním směrem. Poškození laterálního závěsu má za následek, že poloviny vemena směřují ventrálně, a to do úrovně metatarzu anebo i níže. Všechny uvedené patologické stavy na závěsném aparátu vemena mají za následek predispozici ke vzniku edému vemena, poškození a poranění struků a vemena a následně ke vzniku mastitidy. U dojnic s roztrhnutým mediálním závěsem se velmi často nedaří nasadit všechny čtyři strukové násadce dojícího stroje pro jejich výrazné laterální postavení. 14

V tomto případě v podstatě neexistuje způsob účinné léčby, takže jsme odkázáni jen na genetickou selekci. Účinná prevence mimo vhodné selekce dojnic neexistuje. 4.2.2. Hematomy vemene Hematomy vznikají v mléčné žláze dojnic hlavně v důsledku vnějších vlivů, vzácně v důsledku trombotických stavů a ruptur vén. Hematomy mléčné žlázy dojnic nejčastěji vznikají při přilehnutí vemena, resp. kopnutí jinou dojnicí. Nejčastěji se vyskytují v době zasušení dojnic. Měkká tkáň mléčné žlázy u laktujících dojnic postižených hematomem opuchne nejčastěji v mediálně-kraniální oblasti. Otok je nebolestivý a chladný. Prognóza v případě hematomů nebývá příznivá. Diferenciálně diagnosticky je potřebné vyloučit absces, který minimálně v první fázi má tendenci vykazovat lokálně zvýšenou teplotu. Pomocí punkce rozlišíme absces anebo stromu. V případě hematomu je punkce kontraindikovaná, a to hlavně z obavy zanesení infekce a také z důvodu porušení tlakových poměrů v místě hematomu. Indikace v daném případě jsou: tlakový obvaz, umístění dojnice a zabezpečení klidu v boxu, stálý monitoring jejího zdravotního stavu a to nejméně po dobu nejbližších 24 hodin. V případě, že se nám podaří gradaci hematomu zastavit a vykonat potřebné opatření pro zvládnutí anemického stavu dojnice, je potřebné si uvědomit, že nejbližších 7 10 dní je kritických. Konkrétně jde o možnost vzniku tlakových nekróz a následných nepříznivých zdravotních stavů žádajících si další terapeutické zásahy. 4.2.3. Abscesy vemene Abscesy vemene v tkáni mléčné žlázy vznikají zejména po vykonaných punkcích, přičemž v sekretu vemene zpravidla nepozorujeme žádné změny. Endogenní původ abscesů mléčné žlázy je sekundárním projevem probíhající mastitidy. Typickým příkladem takovýchto abscesů jsou mastitidy vyvolané Actinomyces pyogenes. 15

Tyto abscesy v první fázi probíhají současně se zjevným zápalem a na pohmat teplým otokem. Při palpaci je bolestivý parenchym a ovlivňuje celkové chování dojnice. Mléko nadojené z postižené čtvrtky je normální. Absces vykazuje tendenci ohraničené lokalizace a je obvykle obalený pyogenní membránou. V případě terapeutického zásahu musíme poznat lokalizaci celého procesu a rozsah léze, abychom mohli vykonat punkci. Abscesy výše uvedeného charakteru, hlavně s etiologií mikrobiologickou, končí přirozeným provalením se na povrch vemena, resp. rupturou kůže mléčné žlázy. Nastává po 2 až 6 týdnech od zpozorování procesu (příloha str. 1, obr. 3). 4.2.4. Bolestivé vemeno Bolestivé vemeno je zapříčiněné vlhkou a zapáchající lézí mokvající dermatitidy, která vzniká jako důsledek tlakové nekrózy kůže vemena vlivem jeho nadměrného zvětšení, resp. rozsáhlejšího edému. Všeobecně se tyto změny lokalizují na kůži vemena v oblasti mezi mediální částí stehna a laterální částí vemene, a to většinou na předních čtvrtích. Tlaková nekróza vyvolaná nadměrným edémem je zapříčiněná poraněním v důsledku tření. Přitom se na zdravé kůži objeví serózní výpotek, hromadící se v místě postižení v důsledku ochlupení. To potom vede k mokvající dermatitidě. Základním symptomem je nepříjemný zápach šířící se z místa mokvající dermatitidy mléčné žlázy. V silně postižených částech se mohou odlupovat části kůže různé velikosti. Na kůži pozorujeme hnis nalepený na ochlupení. Při dalším vývoji se nejdříve vytvoří krusty a potom nastupuje nekróza kůže. V případě brzkého započetí léčby bývá prognóza příznivá, ale pokud se proces neléčí, stav může trvat i několik měsíců a dále se komplikovat. Terapie v první řadě spočívá v očištění místa léze, odstranění velkých krust a nekrotizované tkáně, ostříhání ochlupení na okrajích lézí. Je potřebné šetrně umýt a očistit místo léze vhodným preparátem a ošetřovanou oblast vysušit. Prevence vůči daným chorobným stavům bývá vysoce účinná a spočívá v preventivním ošetření predilekčních míst. 16

4.2.5. Dermatitidy vemene Dermatitidy vemene jsou zánětlivé změny na jeho kůži způsobené různými etiologickými činiteli. Dermatitidy vyskytující se na vemeni mohou být způsobené mnohými příčinami chemického, fyzikálního a mikrobiálního původu. Méně častými příčinami dermatitid jsou popáleniny a omrzliny. Iritace mající chemický původ jsou obvykle způsobené modrou skalicí a formalínem používaným při dezinfekci paznehtů. Z mikrobiálních příčin jsou nejznámější dermatitidy vyvolané stafylokoky. Z jednotlivých původců dermatitid na vemeni dojnic, můžeme nacházet Dermathophilus congolensis, Trichophyton verrucosum, Herpes mammillitis. Při dermatitidách způsobených chemickými látkami je základním úkonem důkladné umytí vemene teplou vodou. Poleptaná místa kůže po důkladném umytí a vysušení ošetříme přípravky na bázi aloe anebo lanolínu. Terapie při dermatitidách mikrobiální etiologie, se řídi podle jejich specifického původce. 4.2.6. Edém vemene Edémem vemene označujeme nadměrné zvětšení vemena dojnice, které vzniká jako důsledek serózního prosáknutí hlavně podkožního vaziva, ale i intersticiální tkáně mléčné žlázy v oblasti interglobulární i intraglobulární. Edém vemene se může vyskytovat jak fyziologicky tak i patologicky. Takzvaný fyziologický, nezánětlivý otok vemene se povětšině objevuje u dojnic, hlavně však u jalovic při prvním telení ke konci gravidity (příloha str. 2, obr. 4). Nezánětlivý otok se vyskytuje především u dojnic s vysokou dojivostí. Většina chovatelů ho považuje za znak dobré dojivosti a za bezvýznamný. Patologicky se edém vyskytuje v důsledku nežádoucího účinku kardiotonik, trombóz zadní břišní vény a vén vemene, ale i hypoproteinémie při některém z početných onemocnění. Při edému mléčné žlázy dochází k rozsáhlé infiltraci vemene zabraňující dokonalému vyprazdňování mléčné žlázy a následně i náležité rozdojování otelených dojnic. Edém vystavuje vemeno lehčímu poškozování a zvyšuje vnímavost mléčné žlázy k infekci. 17

Etiologie vzniku edému vemene není dosud úplně objasněná. Předpokládá se, že je multifaktoriální. Za hlavní příčinu vzniku nezánětlivého otoku vemene se považují fyzikálně-chemické změny ve složení krve. V úvahu přichází i dědičné faktory, které se mohou zjevit v různém směru. Edém vemene může postihnout celé vemeno. Edém vemene se rozvíjí někdy až několik týdnů, ale většinou pouze několik dní před porodem anebo bezprostředně po něm. Vyznačuje se různě rozsáhlým zvětšením celého vemene, zvlášť zadních čtvrtí. Kůže vemne je napnutá, lesklá, narůžovělá, nebolestivá, bez zvýšené teploty. V důsledku prosáknutí stěn cisteren mléčné žlázy struky zmenšují svůj objem a vznikají problémy při dojení. Sekret vemene je beze změn. Edém vemene nezánětlivého charakteru vymizí cca 7-10 dní po porodu. Stanovení diagnózy edému sestává z prohlídky, palpace, eventuálního posouzení sekretu mléčné žlázy s vyloučením perakutní a akutní mastitidy. K ošetření vemene, zejména rozsáhlejšího, je potřebné přikročit ihned po otelení, pokud není možné předvídat dobu jeho trvání. Vemeno šetrně vydojujeme. Nařídíme vykonávání lehkých masáží s použitím nedráždivých resorpčních mastí, aplikujeme obklady. Prevence spočívá v zavedení vhodných chovatelských a ošetřovatelských zásad. Z hlediska chronického výskytu edému vemene je důležitá evidence a následná genetická selekce. 4.2.7. Hemoragie do vemene dojnic Hemoragie do vemene dojnic patří mezi cirkulační poruchy projevující se krvácením do tkáně, resp. dutinového systému jedné anebo více čtvrtek mléčné žlázy. Hemoragie- krevní výtoky do tkáně mléčné žlázy a následně i přítomnost krve v mléce se vyskytuje nejčastěji u dojnic, především u prvotelek bezprostředně po porodu. Většinou jsou spojené s výskytem předporodních a poporodních edémů a také jako mechanické poranění mléčné žlázy. Etiologickými činiteli krvácení do tkáně anebo dutinového systému vemene jsou edém vemene, traumatizace tkání mléčné žlázy, zkrmování toxických látek. Etiologičtí činitelé svým nepříznivým působením způsobují diapedézu (prostup) krevních elementů 18

stěnou krevních kapilár do alveolů mlékovodů. Při traumatizacích vemene způsobených údery, pády, ale i při traumatizacích strojovým dojením dochází k poškození tkáně mléčné žlázy a strukové sliznice. Tyto stavy bývají pozorované v laktačním období a projevují se přítomností krve v mléce. Krev se v mléce může objevit u dojnic a při toxických stavech v důsledku nesprávné pastvy, resp. krmením zeleným krmivem vyšším obsahem fytoestrogenů. Při krváceních do vemene po porodu anebo krváceních mající toxický původ je mléko vydájené ze všech čtvrtek zpravidla zbarvené růžově až červeně. Při krvácení v důsledku ruptury cév způsobených traumatickými vlivy se krev vyskytuje zpravidla v mléce postižené čtvrtky. V závislosti na stupni traumatizace a rozsahu krvácení můžeme pozorovat různé zvětšení části vemene, bolestivost, zvýšení teploty, tužší konzistenci, hemoragické infiltrace kůže. Prognóza v případě lehčích stavů je příznivá. Nejméně příznivá prognóza je při stavech, kdy vzniká nebezpečí ucpání vývodných cest mléčné žlázy krevním koagulátem. Terapie při mírných hemogalakciích vyskytujících se v poporodním období není nutná, avšak je potřebné vemeno denně vydájet. Na zmírnění rozvinuté hyperémie mléčné žlázy můžeme ordinovat lokální aplikaci obkladů, mastí. Při výraznějších hemogalakciích aplikujeme celkově přípravky s obsahem kalcia, vitamínu C a K, resp. hemostatika. 4.2.8. Slepé čtvrtky Výskyt nelaktujících slepých čtvrtek vemene způsobuje ucpání mezi strukem, a to obvykle granulačním tkanivem po poranění sliznice, resp. fibrózou po předcházejícím traumatu. Někdy jejich původ není známý (příloha str.2, obr.5). Prognóza další využitelnosti postižené čtvrtky je nejasná a variabilní. Důležité je zavést kanylu do strukového kanálku, kterou tam obvykle ponecháme do zhojení. Pozornost se musí věnovat možnému vzniku infekce ošetřené rány (KOVÁČ, GABRIEL a kol., 2001). 19

4.3. Mastitidy Jako mastitis je označována zánětlivá změna mléčné žlázy, která je charakterizována zvýšeným počtem leukocytů v mléce, změnou fyzikálně-chemických vlastností sekretu mléčné žlázy a patologickými změnami tkáně mléčné žlázy. (HOFÍREK et. al.,1990) Mastitidy záněty mléčné žlázy skotu může způsobovat kterýkoliv činitel fyzikální, chemické a biologické povahy, který z vnějšího nebo vnitřního prostředí naruší celistvost tohoto orgánu (HEJLÍČEK a kol., 1987). Viz. obrázek 4. SYNERGISMUS ANTAGONISMUS D O J N I C E kontaminace MIKROORGANISMY Anatomie, stádium laktace Stafylokoky, streptokoky Imunologický stav Možnost infekce S T R E S P Ř EN O S A S A S P R O S T Ř E D Í ustájení, výživa, dojící zařízení Obrázek 4. Znázornění vzájemných vztahů třech systémů při riziku vzniku intramamární infekce (KOVÁČ, 2001). 20

4.3.1. Mastitidy z epizoologického hlediska Z hlediska vyvolávajících příčin se mastitidy rozdělují na neinfekční (nespecifické, iritační) na jejichž vzniku se nepodílí mikroorganismy a mastitidy infekční, které jsou vyvolány působením mikroorganismů (TICHÁČEK a kol., 2007). Mastitidy jsou vyvolány jednak vlivy neinfekční povahy jako např. poškozením mléčné žlázy nesprávným dojením, pohmožděním či dietetickými vlivy (SNÍŽEK, 1991), avšak z 95% podle Nickela (1988) jsou způsobeny bakteriemi (především stafylokoky, streptokoky a colibakteriemi). Woolley (1988) uvádí, že mezi nejrozšířenější neinfekční vlivy patří vlivy způsobené dojícími stroji v důsledku kolísání vakua či vysokými cyklickými změnami vakua anebo kombinací těchto dvou vlivů. Infekční mastitidy, tj. mastitidy přenosné z dojnice na dojnici a to v takové rozsahu, že dochází k hromadnému výskytu onemocnění. Se dělí : a) infekční mastitidy s vysokou kontagiozitou a plošným rozšířením b) infekční mastitidy se sporadickým vyvoláním enzootií. Podle Weighta (1991) je možno patogenní organismy způsobující mastitidu rozdělit podle jejich významu pro mléčnou žlázu do tří skupin: 1. Obvyklí původci mastitid: -Stafylokoky -Streptococcus agalactiae -Ostatní streptokoky -Actinomyces pyogenes -Escherichia coli a Klebsiella -Corynebacterium bovis 2. Méně častí původci mastitid: -Kvasinky, plísně a řasy 21

-Nokardie a aktinomycety -Koliformní organismy -Pseudomonas aeruginosa -Pasteurelly -Staphylococus aureus -Clostridia -Bacillus cereus -Listeria monocytogenes -Makoplasmy 3. Vzácní původci mastitid: -Pneumokoky -Brucella -Salmonella -Coxielle -Campylobakterie -Mykobakterie -Chlamidie -Leptospiry -Moxarella -Actinobacillus -Haemophilus -Viry 22

4.3.2. Klinické příznaky zánětů mléčné žlázy Z hlediska propojení klinických a hygienických aspektů při posuzování stavů a procesů na mléčné žláze a mléku i mezinárodní standardizace sledované FAO a WHO a též z praktických důvodů prosazuje se i nás toto rozdělení procesů a stavů na mléčné žláze: Poruchy sekrece, nazývané též iritační mastitida, se vyznačují mléčnou žlázou a sekretem bez smyslových změn, výjimečně se mohou vyskytnout vločky v prvním nádoji, NK test je pozitivní v důsledku fyzikálně-chemických změn (zvýšení obsahu buněk, ph a elektrické vodivosti), patogenní bakterie chybějí. Latentní infekce, mléčná žláza je bez klinicky zjistitelných změn, sekret smyslově nezměněný, fyzikálně-chemické vlastnosti také, mléko však obsahuje patogenní mikroby. Subklinická mastitida, mléčná žláza nejeví klinické příznaky zánětu, relativně je snížená dojivost postižené čtvrti, sekret bez makroskopických změn, zvyšuje se počet buněk a mění fyzikálně chemické vlastnosti (ph, obsah chloridů, elektrická vodivost zvýšené, NK test pozitivní), jsou přítomny patogenní mikroorganismy. Klinická mastitida, vyznačuje se akutním, subakutním či perakutním nebo chronickým průběhem, postižením různých částí či tkání mléčné žlázy a různým charakterem zánětu tkáně a různě výraznými změnami smyslových, fyzikálně-chemických a biologických vlastností mléčného sekretu, též průkazem patogenních agens v různém rozsahu. Formy klinické mastitidy jsou: Akutní mastitida. Kardiální znaky zánětu mléčné žlázy jsou jasně zřetelné, vyniká zarudnutí až cyanotické zbarvení, zvýšená teplota, bolestivé zduření, zvětšení čtvrti, tužší konzistence, sekret výrazně změněný a jeho množství v různém stupni zmenšené, změna triasu, zejména zvýšená tělesná teplota a různě výrazné příznaky poruchy celkového zdravotního stavu (stres). V sekretu jsou obvykle zjistitelné patogenní mikroorganismy. Subakutní mastitida. Je iniciálním stadiem akutní formy, vyznačuje se méně zřetelnými příznaky zánětu, množství sekretu je snížené, v prvních střicích jsou vločky, fyzikálněchemické vlastnosti mléka jsou změněné, přítomnost mikroorganismů dubiózní 23

(střídavá), změny celkového zdravotního stavu chybějí nebo se jako mírné začínají projevovat. Chronická mastitida. Je výsledným procesem či stavem akutní formy a vyznačuje se různě výraznými klinicky zjistitelnými změnami na mléčné žláze i sekretu, a to v závislosti na délce trvání a charakteru zánětu. Klasické znaky zánětu nejsou zcela vyjádřeny nebo některé chybějí. Postižená čtvrť však zůstává zvětšená (příloha str. 2, obr. 5.), bez atrofie, postižený parenchym vemene je nahrazován pojivovou tkání, jsou palpovatelné různé tuhé vazivové uzly a provazce (iniciální fibróza). Sekret lze získat jen v malém množství, bývá též různě změněný jen vločky v prvních střicích, jindy serózní až purulentní, mikrobiologický nález bývá pozitivní, střídavý i negativní (HEJLÍČEK a kol., 1987). 4.3.3. Diagnostika, tlumení a prevence mastitid Detekce výskytu mastitid se posuzuje na základě počtu somatických buněk v bazénovém vzorku mléka (ŠKARDA et al.,1990a), uvádí, že problémová stáda mají vysoký počet buněk v bazénovém vzorku mléka stáda, a to v prvotelkových stájích opakovaně více než 200 000 somatických buněk v 1 ml, ve stájích starších dojnic více než 300 000 v 1 ml. Diagnostiku klinických mastitid u jednotlivých dojnic musí provádět dojiči před každým dojením posouzením prvních střiků mléka a zjištěním bolestivosti, zduření, teploty mléčné žlázy (ŠKARDA et al., 1990b). Diagnostika subklinických mastitid na úrovni celého stáda zajišťuje pravidelné stanovování počtu somatických buněk v bazénovém vzorku mléka stáda (za předpokladu, že mléko dojnic s klinickou mastitidou je vyloučeno z dodávky) (ŠKARDA et. al., 1990b). Emanuelson et al.(1987) porovnal metody zjišťování subklinických mastitid pomocí: obsahu somatických buněk, adenosintrifosfátu, elektrické vodivosti mléka, NAGasy, albuminu, antripsinu a bakteriologické vyšetření. Autoři dospěli k závěru, že výsledky všech testů byly velice podobné. Autoři doporučují dělat výběr testu nejlépe na ekonomickém základě. 24

Program prevence a tlumení mastitid by měl být založen na následujících opatřeních: 1. Desinfekce struků po dojení. Užitím desinfekce struků před a po dojení a jejím porovnáním se zabýval Pankey (1989a, 1989b). Autor uvádí, že nejvyšší množství mastitídních patogenních organismů z prostředí bylo nalezeno na strucích bezprostředně před dojením. Stupeň kontaminace závisí na čistotě prostředí. Celkové ošetření mléčné žlázy před dojením včetně desinfekce je významné jak z hlediska hygieny mléka, tak z hlediska prevence mastitid. Desinfekce před dojením omezila vznik nových infekcí mléčné žlázy patogenními organismy z prostředí o více jak 50%. Autor se dále zabýval desinfekcí struků po dojení. Vyzdvihl její význam z hlediska prevence před novými infekcemi mléčné žlázy v laktaci, a uvedl její rozhodující význam v programu tlumení mastitid, kde je jeho základem. Desinfekce struků po dojení je důležitá složka hygienického programu pro tlumení stafylokokových infekcí a infekcí Streptococcus agalactiae a dysgalaciae. 2.Léčba všech dojnic v období zaprahnutí. Škarda et al. (1990a) uvádí, že účelem léčby v době zaprahnutí je eliminace existující infekce (subklinických mastitid) a vytvoření ochranné clony antibiotik v mléčné žláze v průběhu prvních 2-3 týdnů stání na sucho, kdy je mléčná žláza k infekci nejvnímavější (3-4 dny účinek bakteriocidní, 3-4 týdny účinek bakteriostatický). 3. Rychlá léčba všech klinických mastitid. Základním předpokladem zavedení rychlé léčby je každodenní diagnostika klinických mastitid ošetřovatelů (SNÍŽEK, 1991). Škarda et al. (1990a) doporučuje zahájit okamžitě léčbu po její detekci jako první pomoc. Je-li to technicky možné, doporučuje autor u lehčích forem časté vydojování čtvrtě, jinak je nutno podat antibiotika. Autor dále uvádí, že ohrožení zdraví dojnic intramamární léčbou, prováděnou ošetřovateli či techniky předem instruovanými veterinárními lékaři, je nepatrné. Beranová (1991) oproti tomu oponuje, že chronické nebo akutní katarální mastitidy doporučuje léčit frekventním vydojováním a aplikací mastí. Při tomto způsobu léčby jsou nižší ztráty v dodávce mléka 25

4. Brakování nevyléčitelných dojnic. Obvykle se brakují dojnice s nevyléčitelnými záněty mléčné žlázy, jejichž produkce mléka ve zbývajících čtvrtích je nízká, nebo dojnice, u kterých se mastitidy opakují během laktace více než pětkrát a jejichž chovná hodnota je nízká (JACKSON in Škarda et al., 1990). 5. Plemenářská opatření ve šlechtění skotu. Možností obsahu somatických buněk v mléku jako selekčního kritéria býků se zabýval Coffey et al. (1986). Autoři uvádí, že výsledky ukazují na pozitivní genetické vztahy mezi množstvím somatických buněk v mléku a infekcí mléčné žlázy, obzvláště působené hlavními mastitidními patogenními organismy. Strandberg et Shook (1989) uvádí, že zahrnutí obsahu somatických buněk nebo mastitidy do selekčního indexu, který maximálně zintenzivňuje ekonomický zisk, omezil hodnoty růstu užitkovosti o 1 až 2%, ale neomezil vznik klinických mastitid. 6. Správná funkce dojících strojů a zařízení. U správné pulsace činí počet pulsů 50-60 za minutu a pulsační poměr (sání:stisk) se pohybuje mezi 1,1 1,5 : 1 až 2 :1. Pulsace nižší než 45 pulsů za minutu působí na dojnici bolestivě, pulsace vyšší než 60 snižuje dokonalost stisku. Důsledkem nesprávné pulsace jsou eroze konce struku, everze strukového kanálku, zhmoždění, ztvrdnutí nebo cyanóza struku. (ŠKARDA et al., 1990a). 5. LAKTACE Laktací se nazývá období, během kterého zvířata produkují mléko, tj. období od porodu do zaprahnutí, čili doby, kdy ustane sekrece mléka v důsledku blížícího se dalšího porodu (JELÍNEK a kol., 2003). 26

5.1. Perzistence, fáze laktace a laktační křivka Přirozený laktační cyklus se odráží v laktační křivce, která stoupá v časné fázi laktace až do svého maxima a pak pravidelně klesá po zbytek laktace. Fyziologická laktační křivka musí být jednovrcholová, plochá. Normovaná laktace pro účely kontroly užitkovosti trvá 305 dnů (viz. obrázek 5). U vysokoužitkových dojnic musí být laktace přerušena zásahem chovatele (SKŘIVANOVÁ a kol., 2000). Stálost neboli perzistence laktace popisuje mléčnou produkci mezi dvěma body v rozdílném čase, většinou rozdíl mezi maximem a nějakým bodem po jeho dosažení. Toto postupné snižování má svůj biologický základ, aby došlo k postupnému ukončení laktace, a tím byla umožněna příprava na další reprodukční cyklus. Kromě jiných faktorů, také nemoci mohou mít vliv jak na mléčnou produkci, tak na perzistenci. Jejich předpokládaný vliv na perzistenci je těžké stanovit, protože mnoho krav je kvůli nemocím brakováno a jsou tudíž vyřazeny z pozorování. Výskyt akutní mastitidy zkracuje dobu do dosažení maximálního denního nádoje, sníží jeho výši a zkrátí dobu laktace, ale nesníží denní produkci po dosažení svého maxima. Výskyt mastitidy v pozdější fázi laktace má jen malý vliv na celkovou produkci. Krávy nemocné ketózou mají abnormálně tvarovanou laktační křivku, dříve dosahují maxima, perzistence je nezvykle vysoká. Příčiny poklesu laktace mohou být také v tom, že existují rozdílné fyziologické změny související s postupem laktace, které mohou přispět k typickému snížení produkce mléka. Mléčná žláza má nižší prioritu přísunu živin s postupující laktací oproti jiným orgánům. Tento proces je patrnější u březích krav, u kterých se požadavky na růst plodu zvyšují se vzrůstající březostí. Ačkoli jsou tyto požadavky relativně malé ve srovnání s požadavky na mléčnou produkci, stále představují jistou konkurenci ve spotřebě živin. Tendence snížení přísunu živin do mléčné žlázy po dosažení maximálního nádoje se snižuje (KULOVANÁ a kol. 2001). Autoři dále zmiňují praktické doporučení pro chovatele, ten by se měl při výběru býka pro připařování ve stádě zajímat, o to jakou měli perzistenci dcery připařovaného býka ve 2 a 3 laktaci. Krávy s nevyhovující perzistencí zapouštět co nejdříve, u vysokoužitkových krav s výbornou perzistencí je z hlediska produkce mléka možné i pozdější zapouštění a dále zajistit optimálním odchovem jalovic růst mléčné žlázy v období dospívání a 27

zabřezávání, kdy dochází k intenzivnímu vývoji mléčné žlázy 11%, po zabřeznutí pak 41%, další vývoj mléčné žlázy nastává s nastupující laktací. Dobře utvářené vemeno pozitivně ovlivňuje perzistenci laktace. Následné rozčlenění fází laktace a období stání na sucho je důležité zejména pro systém výživy a krmení zvířat (sestavování krmných dávek) se řídí se vzestupnými a sestupnými body laktační křivky. Počáteční fáze laktace zahrnuje období 100 dnů od počátku laktace. Střední fáze laktace je počítána od 101 do 200 dne od otelení a pozdní fáze laktace zahrnuje období od 201 dne až do konce laktace tedy do zasušení mléčné žlázy dojnice. Fáze mezi jednotlivými laktacemi je tzv. stání na sucho neboli období zaprahnutí, to začíná cca 60 dnů před plánovaným porodem (v 8-9 měsíci březosti). Toto údobí je ještě dále rozděleno do dvou fází, kdy první zahrnuje dobu od zaprahnutí do zhruba 3-4 týdnů před otelením a druhá fáze je tzv. příprava na porod od 3-4 týdne před plánovaným otelením až do otelení. systém. Období stání na sucho můžeme charakterizovat jako období regenerace mléčné žlázy, bachoru a vlastně celého organismu. Optimální délka stání na sucho je 60 dnů s tím, že pokud je období delší, tak se zbytečně okrádáme o produkci, a pokud je kratší, zkracujeme regenerační období dojnice. Při době stání na sucho pod 45 dnů se sníží užitkovost v následné laktaci o 10-20 % (SKŘIVANOVÁ a kol., 2000). Obrázek 5. Fyziologická laktační křivka 28

5.2. Laktace versus patologické stavy mléčné žlázy Obecně lze konstatovat, že k onemocnění mléčné žlázy jsou nejvíce náchylné dojnice v poporodním období, tedy v období počínající laktace, a to zejména k onemocnění mastitidou, kdy dochází ke znovuotevření strukových kanálků, nedokonalé funkci svěračů strukových kanálků z důvodu přeplnění mlékojemů a zvýšená incidence hemoragií v souvislosti se vznikem fyziologického edému u dojnic zejména prvotelek. Dalším rizikovým obdobím je období konce laktace, ve kterém dochází k zaprahování dojnic a k ukončení dojného systému, tím pádem k větší náchylnosti ke vzniku zánětů z nevydojování či otevření strukových kanálků z důvodu přeplnění vemene a vniku infekce z prostředí nebo může být infekce vnesena nedokonalým dodržením hygieny při zaprahování dojnice. V ostatních fázích laktace je běžný výskyt mastitid, z nejrůznějších výše uvedených příčin. Dále abscesy či hemoragie vyvolané traumatickými stavy způsobené jinými dojnicemi či nevhodným ustájením. Účinnost terapie mastitid u laktujících dojnic je závislá na stádiu laktace. Během prvních 100 dní laktace je léčbou eliminováno 84,5% subklinických infekcí, od 100 do 200 dní laktace 64,4% a po 200 dnu pouze 46,9% infekcí (RIBOLDI, 1989). Všechny patologické stavy se také projeví v utváření laktační křivky. Patologické laktační křivky jsou typické v době, kdy dojnici postihne mastitida nebo jiné bolestivé onemocnění či stav, který negativním způsobem ovlivní možnost vydájení nebo tvorbu mléka. Tyto křivky pak mohou mít dva vrcholy a to zejména pokud dojde k onemocnění mastitidou v počátcích laktace a k jejímu úspěšnému vyléčení. Další abnormální utváření křivky může být způsobeno příliš strmým poklesem z vrcholu laktace či předčasným ukončením laktace, hovoříme tak o nízké perzistenci. Toto může být způsobeno nejen onemocněním mléčné žlázy, ale také brzkým zabřeznutím, onemocněním paznehtů nebo nesprávným sestavením krmné dávky. 29

6. ZÁSADY PÉČE O MLÉČNOU ŽLÁZU Mezi preventivní opatření, při jejichž aplikaci dochází ke snížení výskytů nových infekcí ve stádě, patří hygiena dojení, krmení, hygiena ustájení, dodržení hygieny při zaprahování dojnic. 6.1. Hygiena dojení Hygienou při dojení jako faktorem prevence bovinní mastitidy se zabýval Pankey (1989a 1989b). Autor hygienu dojení dělí dále na ošetření mléčné žlázy před dojením a ošetření mléčné žlázy po dojení. Ošetření mléčné žlázy před dojením doporučuje autor proto, protože největší množství mastitidách patogenních mikroorganismů z prostředí bylo nalezeno na strucích bezprostředně před dojením. Ošetření mléčné žlázy před dojením by mělo zahrnovat následující body. Mytí mléčné žlázy jednotlivě užitým papírovým ručníkem, smočeným v dezinfekčním roztoku. Oddojení prvních střiků. Desinfekcï struků před dojením s kontaktním časem minimálně 30sekund. Osušení struků papírovým ručníkem na jedno použití. Desinfekce před dojením omezila infekce patogenních mikroorganismů z prostředí o 50%, avšak neomezila infekce způsobené koaguláza negativními stafylokoky. Škarda et al. (1990) uvádí, že dojiči by měli pracovat s gumovými rukavicemi, které by byly po každé dojnici, či alespoň po dojení dojnice s klinickou mastitidou desinfikovány. Oba uvedení autoři dále poukazují na to, že dojící stroj se nesmí nasadit na mokrou nebo vlhkou mléčnou žlázu. Voda stékající z povrchu struků do strukových násadců je jednak zdrojem infekce mléčné žlázy, ale vede i k bakteriálnímu znečištění mléka. Dezinfekce struků po dojení je podle Škardy et al. (1990) jedním z nejúčinnějších prostředků předcházení infekcí mléčné žlázy, neboť zničí až 85% bakterií, které se dostaly na pokožku struku během přípravy k dojení a během dojení. Autor dále podotýká, že po ukončení dojení se strukový kanál uzavírá velice pomalu. Dále podotýká, že právě desinfekcí struků po dojení se sníží průnik bakterií do strukového kanálu až o 90%. Westfall et al. (1988) porovnali účinky dezinfekce pomocí 30

desinfekčních nádobek a aerosolu. Při srovnávacím pokusu bylo zjištěno, že při desinfekci pomocí desinfekčních nádobek, které jsou na počátku dojení čisté, mohou být v průběhu dojení viditelně kontaminovány různými nečistotami z prostředí. Dalším problémem je užívání nesprávně naředěného roztoku na farmách. Alternativním způsobem desinfekce struků je použití sprejů. Mezi výhody tohoto způsobu desinfekce patří to, že možnost přenosu infekce při desinfekci je oproti užívání desinfekčních nádobek minimální, a navíc je zde silně omezena možnost plýtvání desinfekčním prostředkem. Dále uvádí, že ve skupinách desinfikovaných aerosoly byl nižší výskyt nových infekcí mastitid o 27,2% oproti skupinám desinfikovaným pomocí desinfekčních nádobek. 6.2. Metodika zaprahování vysokoužitkových dojnic Jednou z podmínek rentability chovu vysokoužitkových dojnic je bezproblémové a rychlé zaprahování dojnic. Včasné a správné zaprahnutí je významné pro dosažení uspokojivé mléčné užitkovosti v následující laktaci a udržení dobrého zdraví dojnic. Cíle léčby dojnic v období zaprahlosti jsou vedeny snahou o eliminování infekcí z předešlé laktace, které se projevily klinicky, vyléčení subklinických forem infekcí, které negativně ovlivní laktaci příští a zabránění vzniku nových infekcí. K dosažení těchto cílů jsou používána antibiotika s vysokou klinickou a bakteriologickou úspěšností léčby, minimalizovaným rizikem vzniku rezistence k nejrozšířenějším patogenům a žádnými nebo jen minimálními vedlejšími účinky přípravku. Je nutno použít takového přípravku, který brzy po aplikaci dosahuje terapeutické hladiny antibiotika a má prolongovanou účinnost. Pod různými firemními názvy jsou dodávány přípravky obsahující jednotlivé účinné složky nebo jejich směsi. Obecně platí, že nelze v jednom chovu dlouhodobě používat stále stejný přípravek. Podle posledních literárních zdrojů i poznatků z praxe bylo dosaženo velké účinnosti přípravků obsahující širokospektrá antibiotika cefalosporinové řady a přípravky na bázi speciálně upraveného cloxacilinu. Preparát pro zaprahování dojnic by měl mít následující vlastnosti: - Být účinný proti všem bakteriím způsobující subklinické mastitidy 31

- Dostatečně dlouho působit ve vemeni - Dosáhnout vysokých koncentrací antibiotika ve vemeni - Snížit na minimum riziko, které po otelení představují rezidua antibiotik v mléce - Mít snadnou aplikaci, aby nedocházelo k poškození strukového kanálku při použití K dosažení co nejlepších výsledků při aplikaci antibiotického preparátu je nutné zamezit zanesení infekce do mléčné žlázy. Výrobci a veterinární laboratoře doporučují: - Dojnici zaprahujte najednou, nečekejte na postupné ukončení laktace - Používejte (nacvičte si) standardní postup, který budete dodržovat - Antibiotika podáváme bezprostředně po vydojení - Co nejdůkladněji očistěte struky, použijte dezinfekční ubrousky, případně antiseptikum s vatou - Očistěte struky v tomto pořadí: nejprve dva vzdálenější struky, pak dva bližší - Přípravek aplikujte v opačném pořadí: nejdříve dva bližší struky, pak dva vzdálenější - Příprava a použití hrotu: Uchopíme krycí klobouček mezi ukazovák a palec, ohneme a sejmeme. Do strukového kanálku zavedeme pouze bílou část hrotu. Přípravek aplikujeme šetrně pod mírným tlakem až do rovnoměrného naplnění strukového kanálku - Po aplikaci struky namočte do dezinfekčního roztoku určeného speciálně k tomuto účelu (SKŘIVANOVÁ a kol., 2000). Mezi hlavně používané přípravky na našem trhu z antiboitických preparátů patří Orbenin DC, Orbenin Extra DC., CefaLak a Cefa-Dri a keratinové preparáty Orbeseal. 32