MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 STANĚK OLDŘICH

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Zhodnocení výnosů a kvality vybraných odrůd brambor Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Miroslav Jůzl, CSc. Vypracoval: Oldřich Staněk Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci na téma Zhodnocení výnosů a kvality vybraných odrůd brambor vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis zpracovavatele.

PODĚKOVÁNÍ: Rád bych poděkoval touto cestou vedoucímu bakalářské práce panu prof. Ing. Miroslavu Jůzlovi CSc. za pomoc s poradenstvím a výzkumem. Dále bych chtěl poděkovat Ing. Petru Elznerovi za pomoc při polních pokusech ve Školním zemědělském statku v Ţabčicích u Brna.

Obsah 1 ÚVOD.. 9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED.. 10 2.1 Původ a historie brambor. 10 2.2 Botanické vlastnosti. 12 2.2.1 Nadzemní část. 12 2.2.2 Podzemní část. 13 2.3 Pěstování, výnosy a vyuţití brambor... 14 2.4 Výnos a výnosotvorné prvky u brambor. 16 2.5 Jakost brambor. 17 2.5.1 Chemické sloţení brambor..... 18 2.5.2 Rizikové látky v bramboru a ve výrobcích z hlíz... 20 2.5.3 Látky s významnými antioxidačními účinky.. 22 2.5.4 Stolní hodnota, varný typ brambor. 22 2.6 Technologie pěstování. 24 2.6.1 Zpracování půdy. 25 2.6.2 Hnojení... 25 2.6.3 Příprava sadby 26 2.6.4 Sadba brambor 27 2.6.5 Ochrana proti chorobám, škůdcům a plevelům.. 27 2.6.5.1 Škůdci 27 2.6.5.2 Choroby brambor... 28 2.6.5.3 Plevele 29

2.6.6 Příprava na sklizeň, sklizeň, posklizňová úprava, skladování 29 2.7 Odrůdy v ČR 31 3 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE.. 33 4 METODIKA POKUSU 34 4.1 Přírodní podmínky místa pokusu. 34 4.2 Zaloţení pokusu... 34 4.3 Klimatické podmínky.. 34 4.4 Polní deník pokusu.. 35 4.5 Sklizeň brambor... 36 4.6 Charakteristika jednotlivých odrůd...... 36 4.7 Hospodářský výnos, počet hlíz na trs, zhodnocení.. 41 4.8 Vyhodnocení stolní hodnoty 41 5 DISKUSE. 43 6 ZÁVĚR. 46 7 SEZNAM OBRÁZKŮ..48 8 SEZNAM TABULEK.. 48 9 SEZNAM GRAFŮ... 49 10 POUŢITÁ LITERATURA..... 50 PŘÍLOHY... 52

ABSTRACT The aim of this bachellor thesis was to evaluate quality and yield of selected potato cultivars. Field trial was established in the lokality Ţabčice in 2010. We evaluated 8 cultivars from all maturity groups (very early- Krasa, early - Karin, Sázava, Princess, semi early- Red Anna, Keřkovské rohlíčky, Toscana and semi late cultivars- Valfi). Six potato cultivars were Czech and two were foreign cultivars (Toscana, Princess). We evaluated quality characteristics of potato cultivars (table quality, cooking type) and yield parameters (the hectare yield, number of tubers). Key words: potato, cultivars, yield, cooking type

ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce bylo zhodnocení kvality a výnosu vybraného sortimentu odrůd brambor. Polní pokus byl zaloţen na lokalitě v Ţabčicích v roce 2010. Hodnoceno bylo 8 odrůd ze všech skupin ranosti (velmi rané - Krasa, rané - Karin, Sázava, Princess, polorané - Red Anna, Keřkovské rohlíčky, Toscana a polopozdní aţ pozdní odrůdy - Valfi). Šest odrůd bylo českých a dvě odrůdy byly zahraniční (Toscana, Princess). Hodnoceny byly kvalitativní vlastnosti odrůd brambor (stolní hodnota, varný typ) a výnosotvorné ukazatelé (hektarový výnos, počet hlíz na trs). Klíčová slova: brambory, odrůdy, výnos, varný typ

1 ÚVOD Předloţená práce se zabývá zhodnocením výnosů a kvality vybraných odrůd brambor. Toto téma jsem si vybral, protoţe brambory a výrobky z brambor patří v českých zemích k tradičním a základním potravinám. Brambory jsou velmi hodnotnou potravinou pro člověka. Brambory mají všestranné vyuţití. Vyuţívají se nejen pro lidskou výţivu, ale i jako krmivo pro hospodářská zvířata a jako surovina ve zpracovatelském průmyslu. Obsahují řadu látek s pozitivními účinky na lidské zdraví, ale současně mohou obsahovat i zdraví škodlivé látky. Mezi látky s pozitivním vlivem patří vitaminy, vláknina, antioxidanty, minerální látky (např. selen, draslík, fosfor, vápník). Z vitaminů je to především vitamin C a některé vitaminy ze skupiny B. Vitamin C je i významným antioxidantem. Antioxidanty jsou látky, které mají schopnost zachytit volné radikály mastných kyselin a kyslíku. Tak chrání orgány před oxidativním poškozováním. Mezi látky s antioxidační aktivitou patří také polyfenoly, tokoferoly, karotenoidy, flavonoidy a anthokyaniny. Strava bohatá na antioxidanty má vliv na výskyt některých onemocnění. Např. sniţuje výskyt některých typů rakoviny, příznivě působí na sniţování krevního tlaku, chrání organismus před projevy předčasného stárnutí. Brambory jsou zdrojem nutričních látek a významnou energetickou sloţkou potravy. Obsahují velké mnoţství škrobu. Škrob má v organismu zásobní funkci (zásoba glukózy) a má vysokou energetickou hodnotu. Mezi zdraví škodlivé látky v bramboru patří dusičnany, glykoalkaloidy, akrylamid, glycidamid. Např. akrylamid vzniká ve smaţených výrobcích z brambor a je povaţován za rizikovou látku z hlediska rakovinotvorných účinků. Toto riziko se sniţuje s růstem antioxidantů v bramborových hlízách. Výnos a kvalitu brambor ovlivňuje výběr pozemku, podzimní a jarní příprava půdy, hnojení, příprava sadby, výsadba a následná péče o plodiny. Je důleţitá ochrana proti chorobám a škůdcům, příprava na sklizeň, posklizňová úprava a skladování. Kvalitu a výnosy brambor ovlivňuje i vhodný výběr odrůdy. Vhodným výběrem odrůd, technologiemi pěstování můţeme zvýšit výnosy a také dosáhnout optimálního mnoţství nutričně významných látek v bramborách. 9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Původ a historie brambor Brambor hlíznatý je botanicky zařazený do rodu lilek (Solanum Tourn.) a čeledě lilkovitých (Solanaceae Pers). Patří společně s kukuřicí a tabákem k významným plodinám, které byly po objevení Ameriky dovezeny do Evropy. Brambor je původem z Jiţní Ameriky. Pěstovali je jiţ dávno domorodí Indiáni ţijící v oblasti And a na území dnešní Columbie, Ekvádoru, Peru a části Chile a nazývali je papas. Podle archeologických nálezů z těchto oblastí je zřejmé, ţe obyvatelé And museli jiţ znát brambory před příchodem Španělů. Brambory byly významnou plodinou hlavně v Peru. Vypěstované hlízy se vyuţívaly na potravu (čuňo), která měla význam chleba a byla důleţitá i pro obchodování. Brambory byly velmi ceněny původními obyvateli Jiţní Ameriky. To dokazují nálezy vyschlých hlíz brambor společně s mumiemi na pohřebištích na pobřeţí Peru i severního Chile. Tvary brambor mají zachovány i pohřební urny a kultovní nádoby v severním Peru. (Jůzl, 2000) V roce 1565 brambory jako první přivezli z Peru Španělé, ale dlouho je pěstovali pouze jako okrasnou a léčivou rostlinu, s barevnými květy a s hlízami rohlíčkovitého tvaru s červenou slupkou (Solanum andigenum). V roce 1585 byly brambory dovezeny do Anglie. Tyto brambory pocházely z pobřeţí Chile. Byly to rostliny s bílými květy, které měly kulaté hlízy se světlou slupkou (Solanum tuberosum). A tyto rostliny se staly základem evropských odrůd bramborů. Slavný pirát a admirál Sir Francis Drake jako první přivezl brambory druh Solanum tuberosum do Anglie. Ale pro jejich první konzumaci se pouţily bobule, nikoliv hlízy. Bobule chutnaly velmi hrozně, přímo odporně. Bobule byly a jsou jedovaté, protoţe obsahují glykoalkaloidy. V roce 1616 byla uskutečněna první hostina na dvoře Ludvíka XIII. Nový pokrm byl velice pochválen a brambory se staly nejdříve pokrmem jen bohatých. Později se dostaly i k těm nejchudším vrstvám lidí, které zachránily od smrtí hladem. V 17. století v Irsku po velké neúrodě obilí mnoho lidí zemřelo hladem. A proto mniši, kteří brambory pěstovali na svých zahrádkách, je rozdávali těm nejchudším vrstvám lidí. Důsledkem toho se více rozšířilo pěstování brambor. V 18. století se začali pěstovat brambory jako polní plodina i v ostatních evropských státech. (Jůzl, Jůzl ml., 2006) 10

Na území Čech jsou první záznamy o polním pěstování brambor z poloviny 17. století. Od počátku 19. století dochází k navýšení ploch na pěstování brambor. V polovině 19. století jiţ u nás brambory patřily mezi základní potraviny a v zemědělských lihovarech postupně nahrazovaly ţito. Později byly ve škrobárnách pouţívány na výrobu bramborového škrobu. Nejvíce se pěstovaly brambory u nás před druhou světovou válkou. V poválečném období se jejich produkce a plochy k pěstování sníţily. (Jůzl, 2000) Na pěstování brambor měly závaţný vliv plíseň bramborová a mandelinka bramborová. V polovině 19. století plíseň bramborová (Phytophtora infestans (Mont.) de Bary), houbová choroba způsobila velké zničení bramborové úrody. Lidé trpěli hladem. A tehdy zemřelo skoro milion lidí. Proto se začali stěhovat z Evropy do Severní Ameriky. Do svých nových domovů si přivezli brambory. Brambory se tak dostali z Jiţní Ameriky, přes Evropu do Severní Ameriky. Druhým problémem byla mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata Say), která působila velké škody. Do Evropy se dostala lodní dopravou a způsobila značné ztráty na úrodě brambor. (Jůzl, Jůzl ml., 2006) Obrázek č. 1: Genetická centra bramboru v Jiţní Americe (Špaldon a kol., 1986) 11

2.2 Botanické vlastnosti Systematika brambor Brambory patří do čeledi lilkovitých (Solanacea Pers.), do rodu lilků (Solanum tourn), který zahrnuje 2000 druhů. Původ současných brambor vychází především z druhu Solanum tuberosum. Morfologie rostliny bramboru Bramborová rostlina je sloţena z nadzemní a podzemní části. Nadzemní část tvoří stonek, listy, květy, květenství a plody. K podzemní části patří kořenová soustava, stolony, hlízy, klíček. Nať tvoří nadzemní část. A podle ní určujeme typ trsu stonkový, listový a přechodný. (Špaldon a kol., 1986) 2.2.1. Nadzemní část Listy jsou hnědozelené, tmavozelené aţ světlezelené s různou intenzitou ochlupení, lichozpeřené. List se skládá z řapíku prodlouţeného ve vřeteno a z lístků, lístečků, palistů a palístků. Charakteristický je lichý lístek na vrcholu, který se označuje jako konečný (vrcholový). Květenství je umístěné na vrcholu stonku, je to dvojvijan. Bramborová rostlina má většinou pětičetné květy. V tvorbě květů se vyskytuje řada anomálií. U některých odrůd dochází k hromadnému opadu poupat, u jiných k opadu květů. Proto některé odrůdy bramboru jen zřídka nasazují plody a ještě méně je udrţí aţ do úplné zralosti semen. Plodem je bobule. Bobule mají velký počet semen a jsou dvoupouzdrové. Semena jsou velmi drobná, zploštělá, světle ţlutá, vejčitého tvaru, jejich počet v bobuli je 50 aţ 100. Stonek má různou tloušťku a délku, na průřezu je nepravidelně trojúhelníkovitý nebo obdélníkovitý, občas okrouhlý. (Zimolka a kol., 2005) 12

Obrázek č. 2: Stavba bramborové rostliny: 1. květ, 2. květní stonek, 3. pigmentace stonku, 4. růst lístků, 5. paţdní lístek, 6. křídelní lístek, 7. postranní párový lístek, 8. list, 9. mezilístky, 10. vrcholový lístek, 11. oddenkové hlízy, 12. jiný stonek rostliny, 13. matečná hlíza, 14. přímětné kořeny, 15. bobule, 16. lodyha, 17. průřez bobulí se semeny (Špaldon a kol., 1986) 2.2.2. Podzemní část Podzemní část je tvořena kořenovou soustavou, sloţenou z většího počtu bohatě větvených stonkových a stolonových kořenů. Stolony jsou podzemní šikmě nebo vodorovně rostoucí výhony, jejichţ vrcholy se přeměňují v nové hlízy. Tyto výhony jsou 2-5 mm silné. Délka stolonů ovlivňuje rozloţení hlíz pod trsem. Nejvhodnější jsou odrůdy s kratšími stolony, umoţňujícími tvorbu hlíz bezprostředně pod trsem. A tak se sniţuje riziko jejich mechanického poškození při sklizni. Hlíza je hospodářsky nejvýznamnější částí bramborové rostliny. Skládá se z pupkové a protilehlé vrcholové korunkové části. V genetické spirále jsou uspořádány na hlíze pupeny tzv. bramborová očka. Hlíza je zkrácený modifikovaný vzrostný vrchol stonku. Je důleţitá pro vegetativní rozmnoţování. (Zimolka a kol., 2005) Klíček jeho tvar, barva a ochmýření klíčku jsou různé u různých odrůd. Proto klíček patří k významným rozpoznávacím odrůdovým znakům. Pokud vyroste při 13

teplotě 15 o C na rozptýleném světle, tak má správnou barvu a je tak moţné určit podle něj odrůdu. (Špaldon a kol., 1986) 2.3 Pěstování, výnosy a vyuţití brambor V roce 1920 byla plocha brambor v ČR 391 125 ha, výnos byl 7,36 t/ha. Po roce 1920 došlo k mírnému vzestupu ploch brambor. Výnosy měly také vzestupnou tendenci. Nejvyšší plocha brambor byla v období před druhou světovou válkou v letech 1936 aţ 1939 činila v rámci ČR 503 309 ha I výnosy byly v tomto období nejvyšší 16,24 t/ha. V dalších letech dochází k poměrně rychlému poklesu ploch brambor. V letech 1961 aţ 1965 činila plocha brambor 338 120 ha a výnos byl 12,59 t/ha. Výnosy do roku 1965 byly spíše niţší, od roku 1965 dochází k jejich postupnému zvyšování. Nejvýraznější pokles ploch brambor je patrný v 90. letech. V roce 1993 je sklizňová plocha brambor pouze 102 816 ha a výnos je 23,30 t/ha. S poklesem ploch dochází ke zvyšování výnosů. (Minx a kol., 1994) V roce 2005 sklizňová plocha u nás dosáhla v zemědělském sektoru 42 140 ha. Typicky bramborářskou oblastí v České republice je kraj Vysočina a Jihočeský kraj. Oblastí s nejvyšší plochou raných brambor v naší republice je Středočeský kraj a Jihomoravský kraj. Průměrný výnos v roce 2005 činil 25,88 t/ha. (Jůzl, Jůzl ml., 2006) V roce 2009 bylo u nás osázeno celkem 36 722 ha brambor. Z toho v zemědělském sektoru 28 734 ha. V porovnání s předcházejícími roky dochází ke zmenšování sklizňové plochy. Za rok 2009/2010 byl průměrný hektarový výnos 25,29 t/ha. (Situační a výhledová zpráva brambory, duben 2010) Tabulka č. 1: Plocha brambor a hektarové výnosy v ČR Rok Plocha v ha Průměrný výnos t/ha 1920 391 125 7,36 1936-39 503 309 16,24 1961-65 338 120 12,59 1993 102 816 23,30 2005 42 140 25,88 2009/2010 36 722 25,29 14

Spotřeba brambor vlivem změny stravovacích návyků obyvatelstva klesá. Rychlá občerstvení, moderní způsob ţivota, nahrazování brambor rýţí, těstovinami, luštěninami to vše přispívá k niţší spotřebě brambor. Zvyšuje se spotřeba hotových bramborových výrobků a polotovarů. V roce 2004 byla spotřeba brambor České republice v průměru na obyvatele 72 kg a v roce 2009 činila 62 kg. Mezi státy s největší produkcí brambor v Evropě patří Německo, Polsko, Francie Nizozemsko a Velká Británie. (Situační a výhledová zpráva brambory, duben 2010) Brambory jsou významná základní potravina, průmyslová surovina a důleţitá zemědělská plodina. V řadě zemí jsou brambory stále vyuţívány jako krmivo pro hospodářská zvířata. V našich podmínkách jsou pro tyto účely vyuţívány také odpady z třídění sadbových a zpracování konzumních brambor, popřípadě jejich neprodejné přebytky. (Minx a kol., 1994) Pro náš mezinárodní obchod mají kromě konzumních a sadbových brambor význam hlavně hranolky a bramborové lupínky. Vývoz výrobků z brambor z ČR je podstatně niţší neţ dovoz. Nejvýznamnějším teritoriem českého dovozu je Slovensko, kam Česká republika vyváţí významné mnoţství bramborové mouky, hranolků a lupínků. Naopak nejvíce výrobků z brambor se dováţí z Polska a to nejvíce hranolků. Také významným vyuţitím brambor je průmyslové zpracování na škrob a líh. (Jůzl, Jůzl ml., 2006) Tabulka č.2: Uţití brambor v ČR (Jůzl, Jůzl ml., 2006) Brambory Tun % Lidská výţiva 770 000 63 Výroba škrobu 144 380 12 Sadba brambor 135 000 11 Vývoz brambor čerstvých 67 030 6 Krmné uţití a ztráty 46 610 4 Vývoz brambor ve výrobcích 46 610 4 15

Užití brambor v ČR vývoz krmné užití a brambor ztráty4% čerstvých4% vývoz brambor čerstvých6% sadba brambor11% výroba škrobu12% lidská výživa 63% Graf č. 1: Uţití brambor v ČR (Jůzl, Jůzl ml. 2006) 2.4 Výnos a výnosotvorné prvky u brambor Výnos je výsledkem komplexního vzájemného působení faktorů (půda, počasí, rostlina), které výnos ovlivňují a prvků, které jej vytvářejí. Bramborový výnos tvoří počet vzešlých hlíz a počet hlavních stonků, na jejichţ stolonech se zakládají hlízy. Výnos hlíz na 1 ha je určen konečným počtem hlíz a hmotností průměrné hlízy. Na výnos má vliv průběh počasí, aplikovaná agrotechnická opatření, ochranná opatření. Tato opatření mají vliv na variabilitu výnosotvorných prvků. Hlavně je ovlivněna hmotnost hlízy, která souvisí s vysoce variabilní listovou plochou. (Špaldon a kol., 1986) Významným výnosotvorným prvkem je hmotnost hlíz na rostlinu podmíněný počtem hlíz a průměrnou hmotností hlízy. Mezi počtem rostlin na ploše a mezi výnosem hlíz na ploše, počtem hlíz a hmotností hlíz na rostlinu jsou kladné vztahy. Záporný vztah je mezi počtem hlíz na rostlinu a průměrnou hmotností hlízy. Podle výsledků výzkumu fyziologických základů tvorby výnosu bramboru je podle Zrůsta, (1983 a 1988) důleţité pro výnos vyuţití zachyceného slunečního záření rostlinou. Významnou roli tak má fotosyntéza, rychlost tvorby asimilačního aparátu, optimální rozloha a struktura listového aparátu, členění a postavení listů, jejich zdravotní stav. Také je 16

významná rychlost růstu zásobních orgánů a sladěnost s růstem trsu, protoţe má vliv na rychlost produkce organické hmoty a na rychlost distribuce na rozhodující místa v rostlině. Patří sem i rozdělování asimilátů do produkčního procesu a k uloţení do zásobních orgánů. (Graman, 1995) Z výnosotvorných prvků je důleţitý počet rostlin na jednotce plochy. Je určován sponem sázení. Závisí na hodnotě a velikosti sadby, účelu pěstování, pedoklimatických podmínkách, úrovni agrotechniky, hnojení a ochraně rostlin. Vysazovaný počet hlíz, by měl být okolo 40 60 tisíc rostlin na hektar. Počet stonků závisí na počtu oček na hlíze a na počtu klíčků, který je ovlivněn fyziologickým stavem půdy a sadby. V průměru se pohybuje od 5 do 7 stonků na jeden trs v porostu. Můţeme jej regulovat počtem rostlin na ploše. Počet hlíz v průměru se pohybuje kolem 12 14 hlíz na trs. Závisí na odrůdě, (jejím genetickém základě), na počtu stonků, průběhu počasí v době nasazování hlíz a na výskytu chorob a škůdců. Agrotechnickými opatřeními můţeme ovlivnit počet hlíz. Mezi tato opatření patří hustota porostu, termín výsadby, biologická příprava sadby a omezování chorob a škůdců. Hmotnost hlíz určuje hospodářský výnos brambor. Průměrná hmotnost hlíz je 60 100g. Hmotnost hlíz kladně ovlivňují správná výţiva porostu a širší spon. Naopak pozdní sázení, stoupajících hustota porostu, choroby, které omezují listovou plochu, mají záporný vliv. Sniţují hmotnost hlíz. Výnosotvorné prvky se utvářejí postupně během ontogenetického vývoje bramborových rostlin v porostu. K nejvýznamnějším faktorům, které ovlivňují jednotlivé výnosotvorné prvky patří výţiva a hnojení brambor. (Zimolka a kol., 2005) Hospodářský výnos představuje sušina, která se ukládá během vegetace do hlíz. Z 90 95 % je výnos tvořený fotosyntetickou asimilací. V ontogenetickém vývoji brambor můţeme vidět tvorbu produkčních orgánů (listy), transportních orgánů (stonky a kořeny) a tvorbu akumulačních orgánů (hlízy důleţité pro výnos). (Jůzl, 2000) 2.5 Jakost brambor Jakost brambor je dána jednak hodnotou vnitřní a jednak hodnotou vnější. Poţadavky na jakost jsou různé. Jakost brambor je určena jejich vhledem, chutí, vůní, komplexem kuchyňských vlastností a sloučenin, které brambory obsahují. (Ingr a kol., 2001) Jakost hlíz bramboru souvisí se způsobem vyuţívání hlíz. Rozlišujeme vnější znaky a vnitřní znaky jakosti hlíz. 17

Vnější znaky jakosti hlíz jsou: Velikost a velikostní vyrovnanost hlíz (velký vliv má prostředí, podíl genotypu je menší) Tvar hlíz (odrůdový znak, menší vliv prostředí, nerovnoměrnost v zásobení půdní vláhou můţe mít za následek deformity, nárůstky či rozprasky hlíz) Hloubka oček (ovlivňuje vzhled i čistotu hlíz, výtěţnost při loupání a zuţitkování v kuchyni, vysoký podíl genotypu) Síla slupky (má vliv na odpad při zpracování hlíz) Jemnost slupky (u konzumních odrůd se vyţaduje jemná slupka, vliv prostředí větší) Mechanické poškození slupky (hlavní podíl má pevnost duţniny, genotyp se podílí ze 20 30 %, prostředí ze 40 55 %) Barva duţniny (odrůdový znak, zjišťuje se na řezu hlízou, po uvaření i po rozkrájení má být stálá) (Graman, 1995) Velikost hlíz je znakem rozhodujícím o výtěţnosti trţního zboţí. Tvar hlízy je vyjádřen příčným průřezem hlíz, poměrem délky hlíz k šířce. Tvar hlíz můţe být kulovitý, krátce oválný, oválný, dlouze oválný, dlouhý, velmi dlouhý. (Čermák, 2010) Podle konzistence brambor po uvaření rozeznáváme hlízy brambor s texturou vodnatou (sušina pod 15%), lojovitou aţ neutrální (sušina do 24 %) a texturou moučnatou (obsah sušiny nad 24 %). (Ingr a kol., 2001) Vnitřní znaky jakosti hlíz určují nutriční, kalorickou a zpracovatelskou a technologickou hodnotu hlíz. Nutriční hodnota je určena obsahem nutričně důleţitých látek, jejich vyuţitelností ve stravě a spolu se zpracovatelskou hodnotou tvoří stolní hodnotu. Pro průmyslové vyuţití se posuzuje technologická hodnota, která je dána mnoţstvím a kvalitou obsahových látek a zpracovatelností hlíz. Vnitřní znaky jakosti souvisí s chemickým sloţením hlízy. (Graman, 1995) 2.5.1 Chemické sloţení brambor K základním látkám obsaţeným v bramborové hlíze patří voda, škrob, cukry, dusíkaté látky, tuk a popeloviny. Brambory obsahují také ještě další významné sloţky, které ovlivňují jejich chuť, nutriční a biologickou hodnotu např. vitaminy, organické kyseliny, alkaloidy a barviva. Voda má v bramborové hlíze největší podíl asi 75% hmotnosti a plní v celkovém metabolismu velmi důleţité funkce. Podílí se na biosyntéze organických 18

sloučenin, slouţí k dopravě asimilátů a metabolitů, funguje jako rozpouštědlo všech látek hlízy a plní funkci teplotního regulátoru. Škrob tvoří podstatnou část sušiny, je nejvýznamnější sloţkou hlízy. Brambory obsahují v průměru 17% škrobu. Škrob je v hlízách rozloţen nerovnoměrně. Nejvíce jej obsahuje parenchym kolem kambiálního kruhu, nejméně slupka a felogénová vrstva. Středně velké hlízy mají většinou nejvíce škrobu. Škrob má funkci hlavní zásobní látky, je pohotovou zásobou glukózy. Jeho mnoţství je různé, závisí na odrůdě, klimatických podmínkách, půdních podmínkách a agrotechnice a pohybuje se v rozmezí od 13 14%. Z polysacharidů obsahují brambory hemicelulózy, pektiny. Dusíkaté látky patří k nejvýznamnějším sloučeninám, v bramborách jejich v průměru 2%, z veškerého dusíku připadá přibliţně 1/2 aţ 2/3 na bílkoviny, zbytek na amidy a volné aminokyseliny. V hlíze je dusík rozloţen nerovnoměrně. Nejbohatší na N-látky je felogénová vrstva pod slupkou, nejméně jich obsahuje parenchym kolem kambiálního kruhu. Popeloviny jsou obsaţeny nejvíce ve slupce, jejich mnoţství je v průměru 1%. Jejich biologický význam spočívá v převaze sloţek zásaditých (K,Na,Ca,Mg), jeţ jsou zastoupeny asi ze 70%. Zatímco sloţky kyselé jsou zastoupeny ze 30% (P 2 O 5, SO 3, SiO 2, Cl). Cukry jsou rozloţeny nerovnoměrně v hlíze, v jádru hlízy je mnoţství cukrů dvakrát více neţ v povrchových částech, v bramborách jsou zastoupeny glukosa, fruktosa a sacharosa. Vitaminy brambory obsahují mnoho vitaminů, nejdůleţitější je vitamin C (důleţitý antioxidant), dále obsahují vitaminy ze skupiny vitaminů B, provitaminy A, vitamin E, vitamin K a další. Čím je hlíza vyzrálejší, tím je chudší na obsah vitaminu C. Během skladování také obsah vitaminu C klesá. Organické kyseliny nejvíce je zastoupena kyselina citronová, dále kyselina jablečná, vinná a další. Jejich mnoţství je v bramborách kolem 0,3%. Barviva karotenoidy jsou v duţnině hlíz brambor a způsobují ţluté zbarvení duţniny, červené a modré zabarvení způsobují antokyany. Glykoalkaloidy mezi ně patří solanin, chaconin. Solanin v optimální 19

koncentraci způsobuje typickou chuť brambor, při vyšším obsahu vyvolává pocit pálení v hrdle. Při dávce 300 aţ 400 mg solaninu dochází k otravě, která můţe končit i smrtí. Proto se musí kličky před upotřebením hlíz odstraňovat. Nejvíce solaninu je obsaţeno pod slupkou. Tuky a lipidy jejich mnoţství je v průměru 0,1-0,15%. Nemají velký význam. (Ingr a kol., 2001) 2.5.2. Rizikové látky v bramboru a ve výrobcích z hlíz Tyto látky negativně ovlivňují kvalitu brambor a je potřeba, aby jejich obsah byl v bramborách sníţen na minimum. a) dusíkaté látky obsah dusičnanů v hlízách bramboru není vysoký, představuje zhruba 4% celkového dusíku, ale i tato nízká hodnota můţe v celkovém příjmu dusičnanů vést k neţádoucí zdravotní zátěţi. Dusíkaté látky nejsou v hlíze rovnoměrně rozloţeny. Jejich obsah se mění i v souvislosti s velikostí hlízy. Nejvyšší obsah byl nalezen v nejmenších hlízách do 3,5 cm. U hlíz v příčném průměru 3,5 aţ 4,5 cm byl obsah dusičnanů nejmenší, se zvyšující se velikostí se opět obsah dusičnanů zvyšuje. Obsah dusičnanů v hlízách bramboru je výsledkem metabolismu rostliny jako odezvy na podmínky prostředí. b) akrylamid vzniká ve smaţených výrobcích z brambor (hranolky, bramborové lupínky), patří mezi rizikové látky z hlediska rakovinotvorných účinků, pro sníţení rizik souvisejících s akrylamidem stačí potraviny nevystavovat při jejich přípravě nadměrně vysokým teplotám, jíst rozmanitou stravu, dodrţovat zásady zdravé výţivy. c) SGA steroidní glykoalkaloidy, alkaloidy obsaţené v bramboru bývají často uváděny pod společným názvem SOLANIN, který však není jednou látkou, ale označuje se tak skupina velmi příbuzných SGA. Hlavní SGA v bramborách jsou alfasolanin a alfa chaconin. SGA můţe způsobit otravy, v literatuře se uvádí asi třicet popsaných smrtelných otrav po poţití brambor s vysokým obsahem SGA. V posledních letech se především díky osvětě o závadnosti zelených a naklíčených brambor počet otrav podstatně sníţil. U člověka se otrava projevuje zvracením, průjmem, bolestmi břicha a také neklidem, halucinacemi, otupěním. Smrtelná dávka pro člověka se odhaduje mezi 3 6 mg.kg -1 tělesné hmotnosti. Tyto látky při malém mnoţství dávají 20

hlízám tu správnou zdrsňující chuť. Obsah glykoalkaloidů v hlízách ovlivňuje vystavení hlíz světlu (jejich koncentrace se zvyšuje u brambor vystavených světlu). d) kalysteginy nortropované alkaloidy, byly z počátku nalézány pouze v kořenech rostlin. Později byly zjištěny ve všech částech rostlin, mají toxický účinek, jejich vyšší koncentrace se nacházejí v hlízách. Na rozdíl od glykoalkaloidů se jejich obsah nezvyšuje ve slupce hlíz při osvětlení. e) cizorodé látky vlivem činnosti člověka se dostávají do půdy, vody a odtud do rostlinných orgánů pouţívaných k výrobě potravin, např. toxické kovy, zejména zinek, olovo, kadmium (dostávají se do půdy ve větším mnoţství, usazováním prachu z průmyslových procesů, z výfukových plynů, z kontaminovaných odpadních vod a hnojiv). (Jůzl, 2008) f)glycidamid byl rovněţ nalezen v bramborových lupíncích a hranolcích, je rakovinotvorný a nebezpečnější neţ akrylamid (Čepl a kol., 2009). Tabulka č.3: Limity cizorodých látek v konzumních bramborách (Jůzl, 2008) Ukazatel NPM ( mg.kg -1 ) PM (mg.kg -1 ) dusičnany rané brambory (do 15.7.) pozdní brambory 500 300 glykoalkaloidy (α-solanin, α- chaconin) 200 arzen 0,3 kadmium 0,1 měď 3,0 nikl 0,5 těţké kovy olovo 0,15 rtuť 0,02 cín 100 chrom 0,2 zinek 10 ţelezo 50 NPM nejvyšší přípustné mnoţství, PM přípustné mnoţství 21

2.5.3 Látky s významnými antioxidačními účinky Antioxidanty jsou schopné zachytávat volné radikály mastných kyselin a kyslíku, a tak ochraňují organismus před oxidativním poškozováním. Brambory obsahují z antioxidantů především polyfenoly a kyselinu askorbovou (vitamin C). Z dalších antioxidantů jsou v bramborových hlízách zastoupeny např. karotenoidy, alfatokoferol a alfa-lipoová kyselina. K látkám s významnými antioxidačními účinky se řadí i selen. V bramborách se mnoţství selenu pohybuje od 0,012 aţ do 0,086 mg.kg -1 čerstvé hmoty. Přírodní antioxidanty mají přiznivé účinky na lidské zdraví. Omezují např. ukládání cholesterolu v krevním séru, příznivě působí na sniţování krevního tlaku, podílejí se také na sniţování negativního působení akrylamidu. Selen pozitivně působí na lidské zdraví. Tento prvek můţe omezit nepříznivé následky kouření, chránit organismus před projevy předčasného stárnutí, má pozitivní vliv na posílení imunitního systému. Naopak v případě nedostatečného příjmu selenu dochází ke zvýšení rizika rakoviny, srdečních chorob, revmatické artritidy a dalších neurologických chorob. Proto zvýšení koncentrace selenu v bramborových hlízách je důleţité pro zdraví a výţivu člověka. Zvýšením mnoţství selenu se zvýší i nutriční kvalita brambor. (Jůzl, 2006b) Na pokusných lokalitách v Ţabčicích a ve Valečově v letech 2004 a 2005 byla sledována moţnost zvýšení mnoţství selenu v bramborách. Bylo zjištěno, ţe aplikací stupňovaných dávek selenu, lze zvýšit obsah selenu v jednotlivých částech bramborové rostliny aţ několikanásobně. Bylo také zjištěno, ţe na obsah nutričních látek v bramborách má vliv výběr vhodné odrůdy a technologie pěstování. (Jůzl, 2006a) Askorbová kyselina obsaţená v hlízách, je hlavním přírodním inhibitorem enzymového hnědnutí brambor. Vitamin C má důleţitou úlohu v lidské výţivě. Brambory jsou velmi bohaté na askorbovou kyselinu (170 990 mg.kg -1 ). Obsah askorbové kyseliny je ovlivněn odrůdou, rokem pěstování, podmínkami prostředí, stadiem zralosti hlíz, skladováním. (Čepl a kol., 2009) 2.5.4 Stolní hodnota, varný typ brambor Stolní hodnota hlíz je souhrn smyslově posuzovaných vlastností, které určují jakost hlíz z hlediska konzumního vyuţití. Zkouška zahrnuje posouzení hlíz v syrovém stavu a hlíz po uvaření v páře (vzorek má 25 hlíz). Pro smyslové posouzení se pouţívá 22

bodový systém s maximálním počtem bodů 100. Podle dosaţených bodů je daný vzorek zařazený do třídy jakosti stolní hodnoty: 85 aţ 100 bodů (výborná), 75 aţ 84 bodů (velmi dobrá), 60 aţ 74 bodů (dobrá), 50 aţ 59 bodů (horší), do 50 bodů (nevhodná) K celkovému určení stolní hodnoty, je třeba posoudit tyto znaky chuť, vzhled, konzistenci, rozvářivost, vůni a barvu hlíz. Stolní hodnota se posuzuje pro určení tzv. varného typu brambor. Ten pak nejlépe vyjadřuje vnitřní kvalitu hlíz. (Graman, 1995) Varný typ brambor předurčuje jednotlivé odrůdy brambor k určitému způsobu pouţití. Tabulka č.4: Charakteristika a vhodnost varných typů (Čepl a kol., 2009) Charakteristika Varný typ A AB B BC C Konzistence velmi pevná středně kyprá kyprá pevná pevná Struktura jemná jemná aţ aţ středně hrubá hrubá Moučnatost velmi slabá velmi slabá slabá střední silná Vlhkost střední slabá aţ střední Nedostatky v chuti nepatrné aţ střední Tmavnutí po uvaření velmi slabé aţ středně silné Stabilita kvality střední aţ velmi vysoká Charakterizuje odrůdy s velmi pevnou a pevnou duţninou, A, AB, (BA) nerozvářivou, velmi slabě moučnatou, lojovitou, tj. odrůdy vhodné pro přípravu salátů a jako příloha Patří sem odrůdy se středně pevnou aţ kyprou duţninou, B, BC slabě aţ středně moučnaté, vhodné jako příloha, do polévek a pro přípravu těst a kaší C, (CB) Odrůdy s kyprou, silně moučnatou duţninou, vhodné pro přípravu těst a kaší Rozeznáváme tyto varné typy brambor: Typ A (vhodný pro přípravu salátů, zahrnuje odrůdy s pevnou a lojovitou konzistencí) Typ B (vhodný pro všestranné vyuţití, označuje brambory přílohové) Typ C (vhodný na výrobu kaší, bramboráků, knedlíků) Typ D (pouze pro průmyslové zpracování) Pro přesnější klasifikaci se uvádí přechodné označení B/C nebo B/A.První písmeno klasifikuje ten typ, ke kterému je blíţ. To se pouţívá u odrůd, které nejsou typově vyhraněné. (Jůzl, Jůzl ml., 2006) 23

Znaky stolní hodnoty vařených hlíz: 1. Konzistence 4. Vlhkost 7. Stabilita kvality 2. Struktura 5. Nedostatky v chuti 3. Moučnatost 6. Tmavnutí vařených hlíz 1. Konzistence spolu s moučnatostí určuje zařazení do varného typu, vyjadřuje odolnost duţniny tlaku. Stupněm 1 aţ 2 jsou hodnoceny hlízy velmi kypré, velmi kypré aţ kypré (nejsou vhodné pro konzum), stupeň 3 aţ 4 mají hlízy kypré, kypré aţ středně kypré, stupeň 5 aţ 6 je u hlíz středně pevných, středně pevných aţ pevných, stupně 7 aţ 9 mají hlízy pevné aţ velmi pevné. Do varného typu C-BC jsou řazeny odrůdy s hlízami stupně (3 4), do varného typu B s hlízami stupně (5 6), do varného typu AB-A hlízy stupně (7 9). 2. Struktura při hodnocení se vyuţívá stupnice 3 aţ 7, vyjadřuje jemnost aţ hrubost duţniny. 3. Moučnatost určuje zařazení do varného typu, souvisí s obsahem škrobu. Varný typ A- AB velmi slabá moučnatost (1 aţ 2), varný typ B slabá moučnatost (3 aţ 4), varný typ BC-C střední aţ silná moučnatost(5 aţ 7). Moučnatost je hodnocena stupni 1 aţ 9, stupeň 8 9 nevhodný pro konzum. 4. Vlhkost střední, slabá aţ střední. Nejvhodnější jsou slabě aţ středně vlhké. 5. Nedostatky v chuti vyjadřuje odlišnosti od typické bramborové chuti, hlízy nevhodné pro konzum mají hodnoty (6 aţ 9). 6. K tmavnutí vařených hlíz dochází při chladnutí uvařených hlíz, k hodnocení dochází po dvou hodinách na rozříznutých hlízách. 7. Stabilita kvality určuje stejnorodost hlíz. (Čermák, 2010) Na výslednou stolní hodnotu působí řada faktorů. Jedním z nich je odrůda, která se podílí z více neţ 76 %. (Čepl a kol., 2009) 2.6 Technologie pěstování Pro pěstování brambor je důleţité výběr pozemku, osevní sled a příprava půdy. a) výběr pozemku pozemek by měl mít sklonitost do 7, protoţe brambor neochrání půdu před vodní erozí b) osevní sled např. brambory, řepka, ozim nebo organicky hnojené brambory, jařina (případně s podsevem), jetel, ozim 24

c) příprava půdy brambory patří mezi okopaniny, s tím souvisí i příprava půdy, pro brambory je nejvhodnější půda lehčí aţ středně těţká 2.6.1 Zpracování půdy a) podzimní zpracování půdy nejprve se provede podmítka, tj. mělké zkypření půdy do hloubky 80 100 mm. To je důleţité pro zamezení ztrát vody a zapravení posklizňových zbytků předplodin. Před podzimní orbou se aplikují statková hnojiva (chlévský hnůj) a hnojiva s obsahem fosforu, draslíku a hořčíku. Nejvhodnější termín pro orbu je kolem poloviny října. b) jarní zpracování pro brambory je nutná prokypřená vrstva půdy do hloubky 180 200 mm, k nakypření půdy se vyuţívají rotační kypřiče c)technologie odkameňování rýhování pozemku a vlastní odstranění kamenů a hrud. K rýhování se pouţívají dvě radlice pro vytvoření záhonu pro sázení dvou řádků, vytvoří se rýhy do hloubky 250 mm. Separace pomocí prosévacích separátorů k odstraňování kamenů. Separátory vytvářejí dokonale nakypřenou půdu do hloubky cca 200 mm. Vznikají záhony zbavené většiny kamenů. Na jedné straně odkameněním se zvýšují výnosy, jsou větší hlízy, sniţuje se mechanické poškození hlíz, eliminují se hroudy. Na druhé straně je potřeba věnovat zvýšenou pozornost regulaci zaplevelení. 2.6.2 Hnojení Zabezpečuje dostatek ţivin pro brambory, má vliv i na výţivu dalších plodin osevního sledu. Hnojení ovlivňuje kvalitu hlíz a hektarové výnosy. Statková hnojiva k těmto hnojivům patří zelené hnojení, sláma, hnůj, močůvka, kejda. Ze statkových hnojiv se nejčastěji pouţívá chlévský hnůj. Doporučená dávka chlévského hnoje je 30 t/ha. Aplikuje se na podzim. Zelené hnojení je méně vyuţívané. Jako podsev se doporučuje jílek jednoletý a jako strništní meziplodina lnička setá, svazenka vratičolistá a hořčice bílá. Nárůst zelené hmoty silně ovlivňují povětrnostní vlivy. Proto je třeba zaset velmi brzy, do poloviny srpna. Organická a organickominerální hnojiva komposty, substráty, digestát, který vzniká jako vedlejší produkt v bioplynových stanicích. Minerální hnojiva jejich cílem je dodat rostlinám optimální mnoţství ţivin potřebného pro tvorbu výnosu a zároveň udrţet nebo zvýšit půdní úrodnost. Dusík přímo ovlivňuje výnosy a kvalitu brambor, nejčastěji se pouţívají síran amonný, močovina, ledek (pevná dusíkatá hnojiva) a DAM-390 (kapalné). Fosfor na podzim se pouţívají superfosfáty, na jaře vícesloţková hnojiva (pevná nebo kapalná). Draslík brambory ho odčerpávají v poměrně velkém mnoţství, na podzim se pouţívá draselná sůl. 25

Hořčík je velmi významný pro brambory, bramborové rostliny jsou citlivé na jeho nedostatek, je důleţitý poměr K:Mg v půdě (Čepl a kol., 2009) Přehnojení dusíkem a jeho pozdní aplikace opoţďuje vegetační dobu, způsobuje nevyzrálost hlíz v době sklizně a tak zhoršení jejich skladovatelnosti. Jeho nadbytek zvyšuje obsah škodlivých dusičnanů v hlízách a náchylnost porostů k napadení plísní bramborovou. Dusíkatá hnojiva se pouţívají zásadně na jaře. Vysoké dávky fosforu zvyšují odolnost hlíz k mechanickému poškození. Dralík omezuje vnitřní černání a tmavnutí hlíz, sniţuje rozvářivost hlíz. Hnojení draslíkem a fosforem se provádí zásadně na podzim, kdy celou dávku zaoráme do půdy i s organickými hnojivy. (Zimolka a kol., 2005) 2.6.3. Příprava sadby Včasná příprava sadby je základem pro vysoký výnos kvalitních hlíz. Poţadavky na sadbu: a) velikost sadbových hlíz (od 25 60 mm) b) mechanická a biologická příprava sadby c) chemické ošetření sadby b) mechanická a biologická příprava sadby 1. mechanická příprava sadby je třeba odstranit nahnilé nebo deformované hlízy a mechanicky poškozené hlízy. Pro sázení se pouţívají pouze hlízy zdravé. 2. biologická příprava sadby je důleţitá k uvedení hlíz do stavu probuzení, k narašení v případě ostatních konzumních brambor. Narašení hlíz je moţné provádět ve skladech, na paletách i v rašlových pytlích. Je nutný dostatečný přístup vzduchu a místo musí být chráněno před mrazy. Nejvhodnější je teplota mezi 8 10 C, probuzení a narašení hlíz vytvoření klíčků do 5 mm, je do tří týdnů. Předkličování sadby cílem je vytvoření elastických, odrůdově zbarvených, 15 25 mm dlouhých klíčků, pokud moţno se základy kořínků. Předkličovat začínáme asi 6 týdnů před předpokládaným sázením. Při teplotě 8 12 C nechají se hlízy za tmy vyrašit, pak aţ se vytvoří klíčky (3 5 mm) se začnou hlízy osvětlovat 8 12 hodin denně (pomocí přirozeného světelného zdroje nebo umělého zdroje v uzavřených prostorech lampy, zářivky). Zvýší se teplota na 12 18 C. Čím vyšší je teplota, tím kratší je doba předkličování. Světlo brzdí růst klíčků a ovlivňuje jejich zbarvení (to je odrůdově rozdílné). Relativní vlhkost vzduchu je třeba udrţovat v rozmezí 80 90%. Asi týden před sázením se klíčky otuţují při teplotě 6 8 C, aby se omezilo jejich poškození při manipulaci s hlízami během dopravy a sázení. Předkličování lze provádět ve speciálně, tepelně izolovaných předkličovnách s dostatečným přirozeným, popřípadě umělým osvětlením nebo také v místech bez 26

denního světla, při vyuţití pouze umělého zdroje osvětlení, nebo i ve venkovních prostorách pod průhlednou či neprůhlednou folií, ta chrání hlízy před poškozením nízkými teplotami. Zakořeňování sadby jejím cílem je získat, co nejranější sklizeň. Hlavně u malopěstitelů, zakořeňuje se v bedničkách s plným dnem, to se zasype tenkou vrstvou zeminy (nejlépe rašelina s pískem), na tuto vrstvu se dají sadbové hlízy korunkovou částí nahoru a zasypou se 10 20 mm vrstvou zeminy. Hlízy brambor se nechají zakořeňovat při pokojové teplotě (18 22 C) za občasného pokropení vodou. Po dobu asi jednoho týdne zamezujeme přístupu světla (zakrytím vlhkým pytlem), pak se pytel odstraní, čímţ se omezí růst tenkých, dlouhých klíčků. Sázení provádíme za 20 25 dnů tak, aby se nepoškodily klíčky ani kořínky. c) chemické ošetření sadby ochrana proti chorobám a škůdcům brambor. Vyuţívá se moření sadbových hlíz (suchou nebo vlhkou cestou) před sázením. Vlhké moření sadby brambor se pouţívá proti mšicím (pomocí insekticidů), je také účinné i proti mandelince bramborové, a částečně i proti drátovcům, moření proti mšicím můţeme zároveň spojovat s mořením proti vločkovitosti. (Čepl a kol., 2009) 2.6.4. Sadba brambor Vzdálenost mezi hrůbky a mezi hlízami v hrůbku je vyjádřena tzv. sponem. Spon je důleţitým regulačním faktorem velikosti a vyrovnanosti hlíz. Pro konzumní brambory byl spon při uplatnění technologie bez odkameňování 750x 290 310 mm. Při odkameňování je meziřádková vzdálenost uvnitř záhonu 750 mm a mezi vnějšími hrůbky 1050 mm. Vzdálenost hlíz v řádku se pohybuje mezi 250 300 mm. Počet rostlin u konzumních brambor je kolem 44 tisíc rostlin na hektar. Hloubka sázení je rovna minimálně velikosti hlíz nebo je maximálně o 30 mm větší (ve vhodných klimatických a půdních podmínkách). Výška nahrnutí ornice nad hlízami musí být minimálně 120 150 mm. (Čepl a kol., 2009) Doba výsadby závisí na stavu půdy a její teplotě (6 8 C). Nejvhodnější teplota půdy je pro předklíčenou sadbu 4 6 C a pro neprobuzenou sadbu 8 10 C. Termín sázení v ranobramborářských oblastech je začátkem dubna, v řepařských oblastech do 20.4., v bramborářských oblastech do 30.4. a v horských oblastech do 15.5. (Zimolka a kol., 2005) 2.6.5 Ochrana proti chorobám, škůdcům a plevelům Ochrana brambor proti chorobám, škůdcům a plevelům patří k nejdůleţitějším úkolům při pěstování brambor, protoţe má velký vliv na výnos a kvalitu bramborových hlíz. 2.6.5.1 Škůdci Háďátko bramborové velmi nebezpečný škůdce, napadené rostliny špatně rostou, ţloutnou, napadá hlavně kořeny brambor, přeţívá ve formě cyst na kořenech, ty v půdě přetrvávají mnoho let. Háďátko nažloutlé je agresivnější, škodí podobně jako háďátko bramborové. 27

Ochrana proti háďátkům je pouţívat zdravou sadbu, zabránit přenosu zamořené půdy, brambory pěstovat s odstupem 4 5 let. Mšice způsobují přímé škody u brambor výjimečně, v případě kalamitního přemnoţení. Jsou ale významní přenašeči virových onemocnění brambor. Ochrana spočívá v pouţití insekticidů. Mandelinka bramborová je váţným škůdcem, škodí larvy i brouci. Oţírají listy bramboru. Ochrana postřik insekticidem v době maximálního líhnutí larev, časná výsadba. Drátovci jsou larvy brouků kovaříků. Poškozují bramborové hlízy, vytvářejí chodbičky. Ochrana spočívá v agrotechnických opatřeních. Chemická ochrana není moţná. Hlízy mohou poškozovat i housenky osenice polní, mnohonožky a ponravy chroustů a chroustků. (Hrudová a kol., 2006) 2.6.5.2 Choroby brambor Virové choroby sniţují výnos a kvalitu hlíz. Mezi nejzávaţnější patří virus svinutky bramboru. Napadení se projevuje slabším růstem, spodní listy se svinují, koţovatí, tvrdnou, vrcholové listy se kornoutovitě stáčejí. Virus přenáší mšice broskvoňová. Druhý nejvýznamnější virus bramboru je Y virus bramboru. Příznaky jsou skvrnitost listů (čárkovitost nebo tečkovitost), nekrózy listů. Mezi další virové choroby patří X virus bramboru, který je přenosný pouze mechanicky a způsobuje mírnou mozaiku na lístcích. Jiné viry jsou A virus bramboru způsobující těţkou mozaiku, M virus bramboru a S virus bramboru způsobují lehkou mozaiku. Ochrana pouţití insekticidů proti mšicím, zdravá sadba. Bakteriální choroby mezi ně patří bakteriální černání stonku a měkká hniloba hlíz bramboru. Příznaky choroby se projevují jiţ při rašení hlíz, klíčky černají a odumírají. Bakterie napadají báze stonků. Napadená pletiva jsou černě zbarvena, jsou měkká a slizovitá. Infekce se můţe rozšířit i na hlízy. Duţnina hlíz se mění v kašovitou a páchnoucí hmotu. Ochrana sklízet vyzrálé hlízy, za suchého počasí, zabránit vysoké vzdušné vlhkosti během skladování. Další chorobou je bakteriální krouţkovitost bramboru, která se projevuje naţloutlými listy, lţícovitě se stáčejícími nahoru. Na řezu hlízy je patrné ţluté zbarvení cévních svazků. Ochrana je zdravá sadba, dodrţení osevního postupu. Bakteriální hnědá hniloba bramboru způsobuje ucpání cév, rostliny vadnou, odumírají bez projevu ţloutnutí nebo listových skvrnitostí. Ochrana střídání plodin, dodrţování karanténních opatření. Aktinomycetová obecná strupovitost bramboru je chorobou poškozující především hlízy bramboru, jejich kvalitu. Ochrana odolné odrůdy, doporučuje se pouţívat zelené hnojení lupinou, hořčicí a ţitem, v době nasazování hlíz zavlaţovat. Houbové choroby také způsobují sniţování výnosů, zhoršují kvalitu sklizně. Jedna z nejnebezpečnějších chorob je plíseň bramboru. Po infekci na spodních listech 28

jsou naţloutlé olejovité skvrny, později hnědnou a usychají. Na rubu listu se tvoří šedobílý povlak mycelia. Při napadení hlíz jsou na jejich pokoţce hnědé aţ olověné šedavé skvrny. Na řezu hlíz jsou zřetelné rezavé skvrny. Ochrana postřiky fungicidními přípravky, zdravá sadba, dokonalé hrůbkování. Další významné houbové choroby jsou kořenomorka bramborová, vločkovitost hlíz bramboru. Na klíčcích způsobuje nekrotické skvrny, růstové vrcholy mohou odumírat, na kořenovém krčku je za vlhka pozorovatelné mycelium, stonky jsou zaškrcené se suchými skvrnami, hlízy jsou malé znetvořené, na slupce mají černá vločkovitá sklerocia. Ochrana pěstování odrůd s vyšší odolností, správný osevní postup, fungicidní moření hlíz. Terčovitá skvrnitost bramboru se projevuje na listech hnědými, ostře ohraničenými skvrnami. Při skladování jsou na hlízách propadlá místa. Ochrana zdravá sadba, vhodné pěstební podmínky, fungicidy uţívané proti plísni bramborové. (Hrudová a kol., 2006) Skládkové choroby jsou problémem při skladování brambor. Souvisí s mechanickým poškozením hlíz při sklizni, posklizňové úpravě, s průběhem počasí před sklizní a v období sklizně i se zamořením půd patogeny. Ke skládkovým chorobám patří fusariová hniloba brambor, je nejrozšířenější. Můţe dojít i ke zničení celé sklizně. Napadá mechanicky poškozené hlízy. Ve skladu se objevují na hlízách nekrotické skvrny, které se zvětšují. Jsou koncentricky zvrásněné, často pokryté polštářky bílého, ţlutého či růţového mycelia. Ochrana opatření vedoucí ke sníţení mechanického poškozování hlíz, posklizňová úprava. Další významnou chorobou je fomová hniloba bramboru. Vyšší výskyt je v chladných a vlhkých létech. Projevuje se propadlými nekrotickými skvrnami. Uvnitř hlíz se tvoří dutiny nepravidelného tvaru s šedofialovým myceliem a černými pyknidami. Ochrana zařazování brambor v osevním sledu nejdříve za 4 5 let, zdravý sadbový materiál, sníţení mechanického poškození hlíz. (Minx a kol., 1994) 2.6.5.3 Plevele Velmi škodlivým činitelem jsou plevele. Mají negativní vliv na výnos hlíz. Mohou sníţit výnosy při vysokém zaplevelení aţ o 85 %. V ČR jsou dvě základní oblasti pěstování brambor, a to teplejší a úrodnější oblast Polabí a na jiţní Moravě (ranobramborářská oblast) a druhá, chladnější oblast pro pěstování brambor na Českomoravské vrchovině (typická bramborářská oblast). V teplejší oblasti se vyskytují tyto druhy plevelů jeţatka kuří noha, laskavec ohnutý, pcháč rolní, peťour maloúborný, rukev lesní. Regulace plevelů herbicidními přípravky, mechanický způsob hubení plevelů (pro nejranější sklizně v červnu). V chladnější oblasti jsou zastoupeny tyto plevele svízel přítula, merlík bílý, pýr plazivý, plevelná řepka olejka. Regulace plevelů pomocí herbicidů. (Čepl a kol., 2009) 2.6.6. Příprava na sklizeň, sklizeň, posklizňová úprava, skladování Cílem je připravit porost na sklizeň, a to tak aby: byly sklizeny vyzrálé hlízy nedošlo k poškození hlíz 29

byly vytvořeny podmínky pro usnadnění práce strojů Ničení natě se provádí mechanicky, chemicky nebo kombinací obou. Mechanické odstranění natě se vyuţívá před sklizní u velmi raných a konzumních brambor. Chemické ničení natě se pouţívá pro omezení přenosu virových chorob a při napadení plísní bramborovou. Sklizeň má vliv na kvalitu hlíz, kterou můţe negativně ovlivnit. Při sklizni pouţíváme tyto postupy: 1. Sklizeň ručním sběrem za 1 nebo 2 řádkovým vyorávačem 2. Přímá sklizeň jednořádkovým sklízečem se zásobníkem nebo pytlovací plošinou 3. Přímá sklizeň 2 řádkovým sklízečem nebo vyorávačem do vedle jedoucího dopravního prostředku nebo do palet na dopravním prostředku 4. Dělená sklizeň, hlízy a příměsi jsou vyorávačem ukládány do sousedních meziřádků nebo na sklizenou plochu a sklizeň se provádí sklizeči brambor (Minx, a kol. 1994) Sklizeň by měla probíhat za suchého počasí a teplota by neměla vystoupit nad 20 C. Zároveň by teplota neměla být pod 8 10 C. Jinak hlízy jsou náchylnější k mechanickému poškození a přenosu měkké hniloby. Posklizňová úprava s hlízami je třeba zacházet tak, aby nedošlo k jejich mechanickému poškození. Mezi základní operace posklizňové úpravy patří oddělení příměsí a drobných hlíz. Pak se vybírají hlízy mechanicky poškozené a napadené chorobami. Poté se brambory ukládají do trvalých skládek nebo se balí do jutových pytlů. (Ingr a kol., 2001) Skladování má vliv na kvalitu hlíz. Při nesprávném skladování klesá obsah vitaminů v bramborách. Při nesprávné skladovací teplotě a vlhkosti vzduchu se mohou rozvinout skládkovací choroby. Jejichţ rozvoj podporuje mechanické poškození hlíz při sklizni. Teplota skladování by neměla klesnout pod + 2 C, jinak brambory začínají sládnout. To je způsobené destrukcí škrobu a nahromaděním cukru. Také nevhodné skladování v osvětlených místech můţe vést k nazelenání hlíz. V silně zelených hlízách se můţe zvýšit obsah glykoalkaloidů. (Jůzl, Jůzl ml., 2006) Zásady při skladování hlíz: 1. Osušení hlíz (24 36 hodin) 2. Hojení a vydýchávání hlíz (10 14 dní při teplotě 14 16 C, při relativní vlhkosti vzduchu 85 90 %) 3. Zchlazování hlíz postupně na skladovací teplotu podle účelu vyuţití hlíz. 4. Klidové období nastává po zchlazení. 30

5. V období před vyskladněním brambor se musí hlízy ohřát na teplotu 10 12 C, aby nedošlo k mechanickému poranění hlíz. Při skladování se udrţuje poţadovaná teplota větráním, které zároveň slouţí k odvedení produktů dýchání. Větrání je důleţité pro optimální sloţení vzduchu. K zamezení klíčení ve skladu slouţí retardační přípravky. (Minx a kol., 1994) 2.7 Odrůdy v ČR: Odrůda je velmi důleţitá při pěstování brambor. Ovlivňuje nejen kvalitu brambor, ale i výnosy bramborových hlíz. Odrůda je charakterizována jako soubor jedinců náleţející k jediné nejniţší kategorii botanického třídění, který je definován projevem určitého genotypu nebo kombinace genotypů, odlišujících se od jiných souborů rostlin projevem nejméně jednoho z těchto znaků a je rozmnoţovatelný beze změny. Odrůda brambor je nejniţší systematická jednotka. Z genetického hlediska jsou odrůdy brambor klony tj. vegetativně mnoţená potomstva vybraných rostlin. (Jůzl, 2000) Podle délky vegetační doby rozdělujeme odrůdy brambor na: Velmi rané odrůdy (VR, 90 100 dní vegetace) Rané odrůdy (R, 100 110 dní vegetace) Polorané odrůdy (PR, 110 130 dní vegetace) Polopozdní odrůdy (PP, nad 130 dní vegetace) (Zimolka, a kol. 2005) U nás můţou být pěstovány pouze odrůdy registrované v ČR (v roce 2009 jich bylo celkem 157) a odrůdy registrované v ostatních státech EU (Společný katalog odrůd druhů zemědělských rostlin 1293 odrůd). (Čepl a kol. 2009) Sortiment odrůd ve Státní odrůdové knize ČR tvoří 155 odrůd (rok 2010). Z toho 34 odrůd velmi raných, 47 odrůd raných, 50 odrůd poloraných a 24 odrůd polopozdních aţ pozdních. Z tohoto počtu registrovaných odrůd v ČR je nejvíce zastoupeno německých odrůd (67), českých (46) a holandských (37). Dále jsou zde dvě francouzské, rakouské odrůdy a jedna polská odrůda. (Čermák, 2010) Od roku 2005 jsou v ČR i v EU členěny konzumní brambory do tří kategorií. Brambory nové, které se v ČR nepěstují. Mají pevnou, neloupající se slupku. Jsou obchodovány od 1.1. do 15.5. roku sklizně. Nové brambory se dováţí hlavně z Egypta, Izraele a Maroka. Brambory rané, které se sklízí před ukončením vegetace. V období od 16.5. do 30.6. se sklízí, mají nedozrálou, loupající se slupku. 31