INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚ LÁVÁNÍ Univerzita Karlova v Praze Ústav informační studií a knihovnictví Modul č. 4 Informační a znalostní management Klára Havlíčková Určeno pro projekt: Název: Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Oblast podpory. 2.2 Vysokoškolské vzdělávání Realizace: Vysoká škola báňská - TU Ostrava, Ekonomická fakulta, pracoviště Obchodní akademie a VOŠ Valašské Meziříčí 1
OSNOVA: PŘEDMLUVA...3 1 ÚVOD... 4 2 SOUVISLOSTI MEZI POJMY DATA INFORMACE ZNALOSTI... 5 3 INFORMAČNÍ A ZNALOSTNÍ MANAGEMENT... 11 4 INTERPRETACE INFORMACÍ, ZNALOSTÍ A OBSAHU TEXTU... 15 5 POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ A ZNALOSTÍ... 19 6 FOLKSONOMIE - VYBRANÝ TREND V POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ A ZNALOSTÍ... 24 7 APLIKACE SYSTÉMŮ ZALOŽENÝCH NA TAGOVÁNÍ... 29 ZDROJE PŘÍKLADŮ A OBRAZOVÝCH UKÁZEK... 43 2
PŘEDMLUVA Předkládaný text je určen studentům oboru informační studia a knihovnictví jako doplňkový materiál k výuce předmětů se zaměřením na pořádání informací a znalostí. Klade si za cíl představit studentům životní cyklus informací a znalostí. Vztahy mezi pojmy data informace znalosti uvést do souvislostí. Nastínit problematiku analýzy obsahu dokumentu se zaměřením na otázku subjektivní interpretace textu, jakožto nositele informace. Uvést vybrané příklady tradičních systémů organizace znalostí ve srovnání se systémy založenými na možnostech nástrojů Webu 2.0. Cílem textu je také seznámit studenty s možnostmi sdílení informací o obsahu dokumentu i obsahu netextových objektů v prostředí Internetu (se zaměřením na vybrané katalogy a databáze knihoven, muzeí a galerií). Text je doplněn příklady a ukázkami vybraných systémů. Jeho součástí jsou také úkoly a cvičení, která vedou čtenáře k zamyšlení nad danou problematikou a mohou tak být podkladem pro skupinové diskuze či projekty v rámci prezenční výuky. 3
1 ÚVOD Informace a znalosti jsou základem pro činnost a fungování jakékoliv systému, organizace, společnosti a stejně tak pro jednání jednotlivců. Na základě znalostí činíme rozhodnutí. Veškeré naše jednání je založeno na informacích, které dáváme do souvislostí, nahlížíme na ně na základě našich předchozích znalostí a zkušeností, snažíme se je interpretovat. Na základě těchto znalostí se rozhodujeme, vytváříme znalosti nové, které pak mohou být dále předávány. Nástrojem nebo prostředkem pro uchování informací a znalostí mohou být informační a komunikační technologie. Umožňují např. uchování informací a znalostí, jejich pořádání, přenos, sdílení, vyhledávání apod. Aby bylo možné s daty, informacemi i znalostmi pracovat, je nutné je interpretovat, přiřadit jim význam. Tento význam je ovlivněn nejen našimi znalostmi a zkušenostmi, případně kvalitou dané informace, ale také kontextem, tedy souvislostmi, vnějšími i vnitřními vlivy. Informace a znalosti je potřeba nejen přijímat a pracovat s nimi, ale také sdílet s ostatními, v čemž nám velmi pomáhají informační a komunikační technologie. Vhodným prostředím pro sdílení informací a znalostí a práci s informacemi obecně je, kromě jiných také pro práci knihoven a ostatních paměťových institucí, právě prostředí Webu a nástroje a možnosti Webu 2.0, jimž je věnována sedmá, stěžejní kapitola tohoto textu. Knihovny mohou využívat znalostního potenciálu svých uživatelů tím, že jim umožní zapojit se aktivně do procesu indexace v rámci svých vlastních katalogů. Mohou tak využít terminologickou základnu svých uživatelů, informace, které uživatel interpretoval na základě analýzy textu. Vnikají slovníky vycházející z jazyka uživatelů, které je možné srovnávat s řízenými slovníky, analyzovat a hodnotit je. Tomuto tématu je věnována dílčí kapitola. Informační specialisté by proto měli sledovat trendy, požadavky uživatelů, uživatelské chování, tedy způsoby, jak lidé pracují s informacemi; jak sdílejí, předávají a sdělují své poznatky. Pro knihovny je zde na základě sledování trendů možnost projektů, inovací apod. A především: aktuální trendy v dílčích etapách životního cyklu informací a znalostí mohou být předzvěstí trendů budoucích na poli práce s informacemi a znalostmi. 4
2 SOUVISLOSTI MEZI POJMY DATA INFORMACE ZNALOSTI Základem pro naše jednání a rozhodování jsou data, informace a znalosti. Jedná se o pojmy spolu související. Tyto souvislosti mohou být vyjádřeny následovně: DATA porozumění vztahům INFORMACE porozumění zákonitostem ZNALOST porozumění principům MOUDROST Obr. 1: Data informace znalosti moudrost [BELLINGER, 1999] VYMĚTAL a kol. [2005, s. 12] uvádějí jako příklad souvislosti mezi pojmy data informace znalosti následující příklad: data = noty informace = partitura znalost = interpretace skladby konkrétním sólistou nebo dirigentem. 1) DATA Data jsou objektivní fakta o událostech [DAVENPORT, PRUSAK, 1998, s. 2]. Mohou to být např. čísla, písmena, symboly apod., kterým se snažíme přiřadit význam, porozumět jim a interpretovat je. VYMĚTAL a kol. [2005, s. 12] charakterizují data následovně: - data, představují obvykle něco, co se dá v praxi získat experimentem, měřením, pozorováním nebo šetřením; - data tedy objektivně zobrazují stavy nebo vlastnosti objektů nebo probíhající procesy v reálném prostředí kolem nás, a to nezávisle na našem vědomí; 5
- základem dat jsou znaky, což mohou být zejména číslice, písmena a symboly (tečky, čárky, noty apod.); - v širším pojetí se pojmu data používá pro numerické (dnes především), textové, obrazové a zvukové údaje, aniž posuzujeme, co znamenají pro příjemce. Jde nám především o jejich vyjádření a uložení pro perspektivní zpracování; - data můžeme považovat za jednoduché reprezentační nástroje faktů s jednorozměrným, jedinečným významem. 2) INFORMACE Informace jsou data s významem, který vyplývá z kontextu. Význam byl získán v procesu interpretace, v procesu porozumění vztahům. Na vstupní data bylo nahlíženo v určitém kontextu. Informace je možné dále interpretovat, třídit, sdělovat. Proces interpretace je však subjektivní, založen na předchozích znalostech a zkušenostech, kterými je proces interpretace ovlivňován. Informace jsou konkrétní fakta, mohou to být určité zprávy, sdělení (nejen v podobě textové, ale i v podobě obrazové, jako např. informace obsažené v reportážní fotografii, informace, které sděluje reklama). V těchto příkladech převládá vizuální složka sdělení nad textovou. VYMĚTAL a kol. [2005, s. 12] charakterizují informace následovně: - informace jsou data, kterým příjemce přisuzuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje, a která u příjemce snižují entropii (neurčitost, neuspořádanost) vzhledem k jeho potřebám a požadavkům. Životní cyklus informace Součástí životního cyklu informace (nebo také informačního procesu) jsou následující etapy: získávání informací (nebo také tvorba) zpracování pořádání uchování vyhledávání zpřístupnění distribuce 6
používání vyhodnocování sdílení aplikace 3) ZNALOSTI Znalost (angl. knowledge, v češtině pak lze použít slova jako: poznání, poznatek, vědění, ale také dovednost) vyplývá z porozumění zákonitostem. Znalost je informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí. Znalost je širší, hlubší, bohatší než data nebo informace [DAVENPORT, PRUSAC, 1998, s. 5]. Znalosti jsou ovlivněny zkušenostmi, souvisejícími informacemi, určitými hodnotami. Jsou součástí běžných procesů. V souvislosti s pojmem znalost je zmiňován pojem zkušenost. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti je možné předat v podobě modelů chování, pracovních postupů apod. Znalosti se předávají velmi těžko. Jsou totiž založeny právě na našich osobních zkušenostech, je to něco, co máme uvnitř sebe, něco, co se velmi těžko třídí a předává. VYMĚTAL a kol. [2005, s. 209] uvádějí, že: - znalosti vznikají odvozením z informací jejich porovnáváním, tříděním, vyhodnocováním, ověřováním a zasazováním do kontextu ostatních informací, znalostí i zkušeností. Kontext je důležitý pro rozlišení různého významu znalosti teprve zasazením informace do kontextu vznikne znalost. Znalosti vznikají na základě starších znalostí. Již existující znalost má schopnost vytvořit novou znalost. P. GOTTSCHALK [2008, s. 131] definuje znalost jako informaci, která je spojena se zkušeností, souvislostmi, interpretací, poznáním a kreativitou. Dále uvádí, že znalost je znovu použitelný zdroj, který má vysokou hodnotu pro organizaci, pokud je aplikován při výrobě produktů a nabídce služeb. Říká také, že znalosti nemohou být uchovávané v počítači, mohou být uchovávány pouze v lidské mysli. Znalost je to, co člověk zná, ví a umí. Znalost nemůže existovat bez toho, kdo tuto znalost má. 7
DAVENPORT a PRUSAC [1998, s. 5] nahlížejí na znalost jako na směs zkušeností, hodnot, informací vyplývajících ze souvislostí a odborného pohledu, který poskytuje rámec pro hodnocení a zařazování nových zkušeností a informací. Znalosti nám umožňují spolupracovat, díky znalostem můžeme diskutovat, argumentovat. Dokážeme odpovědět na otázku jak?. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Hodnotu znalostí zvyšuje lidská zkušenost, souvislosti a interpretace. Životní cyklus znalosti (nebo také tok znalostí) lze podle RIBIERE a ROMAN [2006, s. 336] rozdělit do čtyř základních kategorií: tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) uchování, pořádání přenos, sdílení, šíření používání, aplikace Základní typy znalostí: Podle T. D. WISLONA [2002b, s. 3] zahrnuje znalost mentální proces chápání, porozumění a učení, což se děje v mysli a zároveň je v interakci se světem, který je mimo mysl, nicméně vyžaduje interakci se světem vně mysli. Wilson také uvádí, že data a informace mohou být řízeny, ale znalosti (tedy to, co známe, víme), nemůže být nikdy řízeno. Doplňuje to tím, že často nevíme, co víme, a to, že něco víme, se může objevit nebo vynořit ve chvíli, kdy potřebujeme znalost použít proto, abychom mohli něco vykonat nebo učinit. Znalosti lze rozdělit na dva základní typy: - explicitní znalost (explicit knowledge) o kodifikovaná znalost o znalost, která je schopna přenosu, je možné ji sdílet o znalost, kterou je možné uchovávat, archivovat (např. za pomoci technologií) o jedná se např. o formální znalosti, jako jsou fakta, teorie apod. - tacitní znalost (tacit knowledge) o znalost těžko kodifikovatelná o znalost těžko přenositelná o znalost, která je skrytá v mysli člověka 8
o je založena na osobních zkušenostech o je těžké ji formalizovat a předávat ostatním o např. hodnoty, zkušenosti, způsob jednání (možnost předání sdílením zkušeností za pomoci mentálních modelů) 4) MOUDROST Moudrost (angl. wisdom) stojí v rámci souvislostí mezi pojmy na nejvyšší pozici. Moudrost nemůže být sdílená jako znalost, neboť je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku proč?. VYMĚTAL a kol. [2005, s. 209] charakterizují moudrost jako: - soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostní kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání. [?] CVIČENÍ: Na konkrétním příkladu uveďte rozdíl mezi pojmy data informace znalosti. Uveďte příklad transformace dat v informace a ve znalosti. Zamyslete se nad hledisky ovlivňujícími proces transformace. Použité zdroje BELLINGER, Gene; CASTRO, Durval; MILLS, Anthony. Data, information, knowledge and wisdom [online]. Copyright 2004 [cit. 2010-08-30]. Dostupný z www: <http://www.systems-thinking.org/dikw/dikw.htm>. BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění : průvodce pro praxi. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 212 s. Mangement v informační společnosti. ISBN 978-80- 247-1978-8. DAVENPORT, Thomas H.; PRUSAK, Laurence. Working knowledge : how organizations manage what they know. Boston : Harvard Business School, 1998. xxiv, 201 s. 0-87584655-6. GOTTSCHALK, Petter. Knowledge management. In Jennex, Murray E. (ed.). Knowledge management : concepts, methodologies, tools, and applications [online]. Hershey : Information Science Reference, 2008, s. 130-143. Dostupné v databázi Gale Virtual Reference Library: <http://go.galegroup.com/ps/start.do?p=gvrl&u=karlova&authcount=1>. 9
RIBIERE, Vincent M.; ROMÁN, Juan A. Knowledge flow. In Schwarz, David G. (ed.). Encyclopedia of knowledge management [online]. Hershey : Idea Group Reference, 2006, s. 336-343. Dostupné v databázi Gale Virtual Reference Library: <http://go.galegroup.com/ps/start.do?p=gvrl&u=karlova&authcount=1>. VYMĚTAL, Jan; DIAČIKOVÁ, Anna; VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. Praha : LexisNexis CZ, 2005. 399 s. ISBN 80-86920-01-1. 10
3 INFORMAČNÍ A ZNALOSTNÍ MANAGEMENT Informační management (nebo také řízení informací, angl. information management) využívá manažerských principů k získávání, organizaci, řízení, distribuci a používání informací za účelem efektivního fungování organizací všeho typu [WILSON, 2002a, s. 263]. Pojem je možné také vykládat jako řízení informačních toků se zaměřením na využití informací v řídících procesech, v procesech rozhodování. Informační zdroje jsou integrovány do procesů v organizaci a mohou tak zvýšit jejich efektivnost. Informační management využívá informace k zajištění vlastní činnosti organizace. Je založen na kvalitě informací, jejich obsahu, dostupnosti a použitelnosti. Zaměřuje se na nové možnosti práce s informacemi. Podle VYMĚTALA a kol. [2005, s. 46] lze informační management definovat jako: - transdisciplinárně pojatý soubor poznatků, metod a doporučení systémových přístupů a informatiky, které pomáhají účelně realizovat informační procesy manažerského myšlení a k dosažení podnikatelských cílů organizace. Z informačního managementu vychází znalostní management. Jak uvádí TRUNEČEK [2004, s. 29]: informační management je v současném chápání podkladem a východiskem pro management znalostí, čerpá z něj, využívá jeho aparát a dále jej rozvíjí, ale je nicméně jeho součástí. Strategie znalostního managementu je založena na vztahu mezi lidmi, na procesech znalostního managementu a na použitých technologiích. Znalosti jednotlivců a jejich efektivní využívání a sdílení (angl. sharing) jsou důležitým zdrojem v organizaci. Dostupnost správných znalostí těm správným lidem v tu pravou chvíli. Vychází se z individuálních znalostí jednotlivých pracovníků nebo členů dané organizace. Tyto znalosti mohou být využívány v rozhodovacích a řídících procesech. Znalostní management je strategický proces pro udržení konkurenceschopnosti využívání nových nápadů a znalostí, důležitý pro rozhodování za účelem zlepšení činností v organizaci. Je založen na předešlých zkušenostech a na potřebě inovací, na přenosu kvalitních znalostí. Pro znalostní management jsou významné webové technologie, které umožňují vyhledávání a přístup k zaznamenaným informacím a poznatkům. 11
Znalostní management (angl. knowledge management) je založen na schopnosti sdílení a využívání informací, především za pomoci informačních a komunikačních technologií. Dílčími procesy znalostního managementu je tvorba, uchování a sdílení informací mezi lidmi a skupinami, které mají podobné zájmy nebo potřeby. Zásadní je znalosti nejen mít, ale být schopný je i využívat. Přenos znalostí mezi lidmi nebo organizacemi v prostoru a čase se nazývá tok znalostí (angl. knowledge flow). Důležité je dobré zacházení se zdroji znalostí. Vhodné je sdílení znalostí mezi lidmi za účelem vytváření nových znalostí. Tedy znalosti nejen nabývat, ale také je umět aplikovat. TRUNEČEK [2004, s. 28] uvádí, že v obecné rovině managementem znalostí rozumíme systematický přístup k tvorbě, získávání, uchování, šíření, sdílení a k aktivnímu využívání znalostí s cílem zvýšit výkon organizace. A doplňuje [s. 29], že v současném pojetí je informační management velmi úzce spojen s rozvojem informačních technologií a z pohledu managementu znalostí rozvíjí zejména explicitní znalosti, ale znalostní management obsahuje ještě řadu dalších komponent. VYMĚTAL [2005, s. 207] k tomu dodává, že se v podstatě jedná o systematické získávání, analýzu, syntézu a sdílení znalostí, názorů na podstatu problémů i zkušeností, které ve svém souhrnu umožňují snížit riziko při rozhodování. Dílčí procesy znalostního managementu: tvorba znalostí nebo objevení znalostí výběr a jejich vyhledávání získávání znalostí nebo jejich odvozování, vytváření nových znalostí organizace (třídění, pořádání) a reprezentace znalostí ověřování znalostí uchovávání sdílení používání a distribuce (rozšiřování) 12
[?] CVIČENÍ 1: Uveďte příklady motivace ke sdílení znalostí. [?] CVIČENÍ 2: Analyzujte jednotlivé vrstvy znalostního managementu dle následující ilustrace a vyberte ty procesy, které se vztahují k problematice pořádání a vyhledávání informací a znalostí. Vysvětlete vaši volbu. Použité zdroje Obr. 2: Vrstvy znalostního managementu [SCHWARTZ, 2008, s. 26] BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění : průvodce pro praxi. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 212 s. Mangement v informační společnosti. ISBN 978-80-247-1978-8. DAVENPORT, Thomas H.; PRUSAK, Laurence. Working knowledge : how organizations manage what they know. Boston : Harvard Business School, 1998. xxiv, 201 s. 0-87584655-6. 13
RIBIERE, Vincent M.; ROMÁN, Juan A. Knowledge flow. In Schwarz, David G. (ed.). Encyclopedia of knowledge management [online]. Hershey : Idea Group Reference, 2006, s. 336-343. Dostupné v databázi Gale Virtual Reference Library: <http://go.galegroup.com/ps/start.do?p=gvrl&u=karlova&authcount=1>. SCHWARTZ, David G. A birds-eye view of knowledge management : creating a disciplined whole from many interdisciplinary parts. In Jennex, Murray E. Knowledge management in modern organization [online]. Hershey : Idea Group Publishing, 2007, s 18-29. Dostupné v databázi Gale Virtual Reference Library: <http://go.galegroup.com/ps/start.do?p=gvrl&u=karlova&authcount=1>. SCHWARTZ, David G. Aristotelian view of knowledge management. In Schwarz, David G. (ed.). Encyclopedia of knowledge management [online]. Hershey : Idea Group Reference, 2006, s. 10-16. Dostupné v databázi Gale Virtual Reference Library: <http://go.galegroup.com/ps/start.do?p=gvrl&u=karlova&authcount=1>. TRUNEČEK, Jan. Management znalostí. 1. vyd. Praha: Beck, 2004. 131 s. ISBN 80-7179-884-3. VYMĚTAL, Jan; DIAČIKOVÁ, Anna; VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. Praha : LexisNexis CZ, 2005. 399 s. ISBN 80-86920-01-1. WILSON, T. D. (2002a). Information management. In Feather, J.; Sturges, P. (eds.). International encyclopedia of information and library science. London : Rotledge, s. 263-278. WILSON, T.D. (2002b). The nonsense of knowledge management. Information Research [online]. 2002, vol. 18, no. 1 [cit. 2010-08-30]. Dostupný z www: <http://informationr.net/ir/8-1/paper144.html>. 14
4 INTERPRETACE INFORMACÍ, ZNALOSTÍ A OBSAHU TEXTU Jakou roli hraje v životním cyklu informací a znalostí správná analýza a interpretace dané informace či poznatku? Jak je ovlivněn proces sdílení informací a znalostí právě subjektivním pohledem účastníků komunikačního procesu? V předchozí kapitole jsme si uvedli, že práce s informacemi a znalostmi je ovlivněna jejich porozuměním, jejich významem vyplývajícím z kontextu, který tyto informace a znalosti uvádí do souvislostí. Interpretace je spojena s kvalitní analýzou dokumentu, kdy se zaměřujeme na výklad a porozumění textu. Objektivní přístup k vyjadřování tematiky a obsahu dokumentu a informací je základem práce informačního specialisty. Interpretací textu rozumíme porozumění nebo pochopení textu, jeho smyslu. O interpretaci mluvíme jak při tvorbě textu, kdy se snažíme informace a poznatky transformovat do podoby souvislého textu, tak při přijetí textu, při čtení nebo při jeho analýze. Tak jako jsou příjemci textu různí, je i porozumění, tedy interpretace, různá. Porozumění textu ovlivňují naše znalosti, předchozí zkušenosti, náš záměr s textem tedy zda hledáme nové informace, zda přistupujeme k textu kriticky, či např. z důvodu předání zaznamenaných informací dalším osobám (např. v podobě redukovaných textů vycházejících z obsahové analýzy dokumentu). Příkladem problematické interpretace textu mohou být texty právní, kdy může dojít k individuálnímu porozumění textu na základně vlastních zkušeností, znalostí jazykových nebo také odborných apod. Hlavní úlohu při interpretaci hrají slova a vztahy mezi slovy. Základním nositelem informace je jazyk. I v případě, kdy je informace sdělena např. formou obrázku, je často potřeba dané sdělení vyjádřit za pomoci jazyka. Ať už ve formě textu nebo jen jako myšlenku v podobě vnitřní řeči, která nám ve formulování myšlenek pomáhá. Jazyk hraje významnou úlohu při přenosu informací např. v podobě určitých sdělení. Text je prostředkem určitého sdělení, slouží přenosu informací. Dle PALKA [1989, s. 202] je textem jakýkoliv jazykový projev, ať psaný nebo mluvený. Dle ČERMÁKA [2001, s. 169] můžeme doplnit, že text je libovolný, resp. nespecifikovaný jazykový projev (psaný či mluvený, ukončený či neukončeny aj.), tj. akt parole (mluvy) jako celek nebo jako část; obvykle však bývá větší než věta. 15
Pokud jde o samotný proces interpretace, upozorňuje např. HŘEBÍČEK [2002, s. 84] na to, že se musíme vyrovnat s faktem, že sebepečlivěji připravený text není často různými příjemci chápán totožně. Zamýšlí se také nad problémem, kdy každý recipient textu aplikuje vlastní sémantický systém a aktivuje se tak síť významů, závislá na vzdělání, výchově, životních zkušenostech. ECO [2004, s. 64-66] zmiňuje dvě roviny interpretace, a to interpretaci sémantickou a interpretaci kritickou. Při sémantické interpretaci se dle Eca zaměřuje adresát na význam. Jedná se o čtenářsky orientovaný přístup. Eco také uvádí, že se jedná o první neboli naivní rovinu. Při kritické interpretaci jde o ocenění způsobu, jakým to text říká. Kritická interpretace si dle Eca klade za cíl popsat a vysvětlit, z jakých formálních důvodů určitý text produkuje danou reakci. Při analýze textu se snažíme hledat jeho hlubší význam. Může se jednat o jednoduchý rozbor nebo také o hluboké porozumění obsahu a vysvětlení. Tato analýza je spojena se subjektivním pohledem, kdy je tento proces spojen s tím, kdo analýzu provádí. Z toho důvodů dochází k mnoha různým pohledům a interpretacím. Při interpretaci textu se setkáme také s několika bariérami, které pochopení textu ovlivňují. Bariéry při interpretaci textu: neporozumění obsahu nebo tematice (neznalost odborné terminologie, nedostatečné předchozí znalosti, problém zaměnitelnosti určitých termínů bez adekvátního spojení s kontextem) bariéra související s redukcí textu, kdy se snažíme zachytit hlavní myšlenky a informace a ty pak následně komprimujeme překladová bariéra (ale nejen u přirozeného jazyka, tedy při překladu analýze a interpretaci cizojazyčného textu, ale také při překladu z přirozeného jazyka do selekčního) časová bariéra (nedostatek času pro kvalitní analýzu a interpretaci textu) Při obsahové analýze se zaměřujeme na obsah dokumentu, na jeho význam. Důležitou úlohu zde hraje zkušenost a naše znalosti. Stanovujeme tematiku dokumentu a vyjadřujeme obsah dokumentu buď formou přirozeného jazyka (např. při vytváření redukovaných textů, jako jsou anotace, abstrakty apod.) a nebo transformací přirozeného jazyka do prvků selekčního jazyka. 16
Dle Terminologické databáze knihovnictví a informační vědy [TDKIV] analýza obsahu dokumentu zahrnuje metody a pravidla pro stanovení tematiky dokumentu, příp. časového a prostorového hlediska, čtenářského určení a formy dokumentu. Slovní vyjádření obsahu dokumentu v přirozeném jazyce je transformováno do věcných selekčních údajů v procesu věcného pořádání nebo do vět v procesu sémantické redukce textu dokumentu. POKORNÝ [2006, s. 51] uvádí, že základním cílem obsahové analýzy je rozeznání pragmatiky textu (pragmatika, vlastně věcný záměr, je impuls, který text vnáší do lidské zkušenosti). V případě interpretace textu, ale i jakýchkoliv znaků, bychom měli znát jejich význam a smysl. Význam se snažíme osvojit si učením (ať už spontánním, bezprostředním či vědomým a cíleným). Snažíme se pracovat s významem obsahu textu, ale analyzujeme také sdělení, která nám přinášejí další objekty, jako obrazy apod. Zapojujeme také své vlastní představy. TONDL [2006b, s. 23] k tomu říká, že obrazy, sochy, texty jako složky odborné nebo kulturně orientované literatury, filmy, divadelní nebo jiná dramatická díla a dlouhé řady dalších oblastí lidských děl nám něco sdělují, o něčem nás informují Nauka o významu znaků se nazývá sémantika. TONDL [2006a, s. 10] zmiňuje, že sémantika či semasiologie je považována za legitimní součást vědy o jazyce, která studuje jazyk a hlavně jeho elementy, slova, z hlediska toho, co obvykle označujeme významem slov. [?] CVIČENÍ: Na základě vlastních zkušeností představte další možné bariéry interpretace textu. Podejte návrh, jak tyto bariéry postupně nebo zcela odstranit. Použité zdroje ANDERSON, J, D. ; PEREZ-CARBALLO, J. The nature of indexing : how humans and machines analyze messages and texts for retrieval. Part I: Research, and the nature of human indexing. Information Processing & Management. 2001, vol. 37, no. 2, s. 231-254. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. 3. dopl. vyd. Praha : Karolinum, 2001. 341 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0154-0. 17
ECO, Umberto. Meze interpretace. 1. české vyd. Praha : Karolinum, 2004. 330 s. ISBN 80-246-0740-9. FORD, Nigel. Creativity and convergence in information science research : the roles of objectivity and subjectivity, constraint, and control.. Journal of the American Society for Information Science and Technology [online]. 2004, vol. 55, issue 13, s.1169-1182. Dostupné ve Wiley Online Library (vzdálený přístup): <http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/10.1002/asi.20073/full>. FUGMANN, Robert. Subject analysis and indexing : theoretical foundation and practical advice. Frankfurt am Main : Indeks Verlag, 1993. xvi, 250 s. ISBN 3886725006. HJøRLAND, B. The concept of subject in information science. Journal of Documentation [online]. 1992, vol. 48, issue 2, s.172-200. Volně dostupné z WWW: <http://portal.acm.org/citation.cfm?id=175002.175005>. HŘEBÍČEK, Luděk. Vyprávění o lingvistických experimentech s textem. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 196 s. ISBN 80-200-0973-6. LANGRIDGE, Derek Wilton. Subject analysis : principles and procedures. London: Bowker-Saur, 1989. 96 s. ISBN 978-0408030311. MORRIS, Jane. Individual differences in the interpretation of text : implications for information science. Journal of the American Society for Information Science and Technology [online]. 2010, vol. 61, issue 1, s. 141-149. Dostupné ve Wiley Online Library (vzdálený přístup): <http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/10.1002/asi.21222/full>. PALEK, Bohumil. Základy obecné jazykovědy. 1. vyd. Praha : SPN, 1989. 285 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-22937-9. POKORNÝ, Petr a kol. Hermeneutika jako teorie porozumění : od základních otázek k výkladu bible. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2006. 508 s. ISBN 80-246-0740-9. TONDL, Ladislav (2006a). Problémy sémantiky. Praha : Karolinum, 2006. 413 s. Prameny k dějinám českého myšlení, 4. ISBN 80-246-1075-2. TONDL, Ladislav (2006b). Půl století poté : pohledy na problémy sémantiky a sémiotiky v posledních desetiletích. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2006. 109 s. Prameny k dějinám českého myšlení, 7. ISBN 80-246-1207-0. WHITE, Layna. Interpretation and representation : the who, why, what, and how of subject access in museums. Art Documentation : Bulletin of the Art Libraries Society of North America [online]. 2002, vol. 21, issue1, s. 21-22. Dostupné v databázi LISTA (přes EBSCOhost): <http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=6&hid=110&sid=8d2af61a-8e8a-4b7aa2adbb732664df62%40sessionmgr111&bdata=jnnpdgu9zwhvc3qtbgl2zq%3d%3d#db= lih&an=18609871>. 18
5 POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ A ZNALOSTÍ Jak již bylo zmíněno, je dílčím procesem informačního a znalostního managementu pořádání informací a znalostí (angl. knowledge organization). Informace a znalosti je potřeba třídit a pořádat, aby bylo možné s nimi dále pracovat a usnadnit jejich vyhledávání. Po získání či vytvoření informace nebo znalosti je nutná jejich správná analýza a následné porozumění informaci, která má být dále tříděna, uložena, sdílena a distribuována. K procesům pořádání informací a znalostí patří popis dokumentů, ve kterých jsou informace zachycené; jejich obsahová analýza; indexace, tedy vyjádření obsahu dokumentu např. prvky selekčního jazyka; a klasifikace, neboli třídění. Pořádání informací a znalostí spolu s vyhledáváním a získáváním informací je jednou z jádrových disciplín informačních studií a knihovnictví. Pořádání je založeno na analýze a porozumění tematice nebo předmětu dokumentu, případně obsahu určitého sdělení. Při analýze zjišťujeme, co je předmětem dokumentu a jakým způsobem může být tento předmět reprezentován např. v podobě termínů s vyjádřením vzájemných vztahů. Většina procesů pořádání informací a znalostí (nebo lépe poznatků, jak již bylo zmíněno výše), je v prostředí tradičních knihoven a dalších paměťových institucích založena na intelektuálním přístupu, na sémantické analýze obsahu textů. I tvorba a přidělování prvků selekčního jazyka je ovlivněna znalostmi dané problematiky a zkušenostmi indexátorů. V rámci pořádání informací a znalostí se zabýváme systémy organizace znalostí (angl. knowledge organization systems), jejich návrhem, analýzou a hodnocením. Návrh, analýza a hodnocení systémů organizace znalostí probíhá vždy ve vztahu k procesům uchování a vyhledávání informací. Pokud vyhledáváme informace a znalosti (poznatky), používáme termíny, které předpokládáme pro jejich získání, vyhledání. Mohou nám být nápomocny řízené slovníky (např. oborové tezaury apod.). Propojuje se tu tak termín, kterým byla konkrétní informace vyjádřena, s termínem, který využívá informační specialista při vyhledávání, ale také pořádání informací. Pořádání informací a znalostí směřuje zejména k tradiční praxi knihoven, ale již také zohledňuje potřebu organizace netextových zdrojů, organizaci objektů v prostředí webu, nejen tedy pouze v knihovnách a v tradičních paměťových institucích obecně. 19
Jako nutné se jeví propojení tradičních přístupů k pořádání informací a znalostí (systémů a procesů organizace znalostí) s trendy, které sledujeme jak z pohledu profesionálů, informačních specialistů, tak z hlediska uživatelů, jejich potřeb, požadavků a způsobů organizace a vyhledávání informací. Sledujeme uživatelské potřeby, trendy, které se objevují v dynamickém prostředí webu (např. nyní aktuální trend sdílení informací a znalostí, sdílení digitálních objektů jako jsou fotografie, případně informace vyplývající z analýzy jejich obsahu apod.). Z toho plyne, že pořádání informací a znalostí v prostředí webu, který nabízí prostor pro jejich sdílení, je možné uplatnit i např. v personálním informačním managementu. Můžeme využít nástrojů pro pořádání a sdílení webových záložek (př. Delicious, social bookmarking, http://www.delicious.com/), archivaci a sdílení fotografií (Flickr, http://www.flickr.com/), případně sdílení informací o zajímavých knihách (viz např. projekt LibraryThing, http://www.librarything.com/) apod. Při pořádání informací a znalostí se zaměřujeme na procesy organizace znalostí (angl. knowledge organizing processes), jako je popis dokumentů, obsahová analýza, indexace, klasifikace a na systémy organizace znalostí (angl. knowledge organization systems), např.: bibliografické záznamy, klasifikační systémy jako např.: o Mezinárodní desetinné tříděny - http://udcc.org/udcsummary/php/index.php, http://aip.nkp.cz/mdt/, o Deweyho desetinné třídění - http://www.oclc.org/dewey/resources/summaries/, o Třídění Kongresové knihovny - http://www.loc.gov/catdir/cpso/lcco/ apod., tezaury jako např.: o Eurovoc - http://eurovoc.europa.eu/ o Art & Architecture Thesaurus - http://www.getty.edu/research/tools/vocabularies/aat/ o Maternal and Child Health Thesaurus - http://www.mchthesaurus.info/ předmětová hesla jako např.: o Library of Congress Subject Headings - http://www.loc.gov/cds/lcsh.html, autoritní soubory jako např. o Národní autority ČR - http://autority.nkp.cz/ 20