POJMY Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ Listopad 2013 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT OBOR KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Český jazyk a literatura Český jazyk. Literární výchova Střední vzdělání s MZ, nástavbové studium, 1. a 2. ročník Věta, věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti, pády, slovní druhy, skladba, funkční styly, slohové postupy Literární teorie, literární druhy, literární žánry, poezie, umělecké prostředky, vyprávěcí způsoby, umělecké směry v literatuře Slouží k přípravě na ústní část maturitní zkoušky. Cílem je zopakovat si základní pojmy z českého jazyka a literatury, které je možné poté použít při rozboru textu. Pracovní list lze užít k samostatné práci žáků v hodině nebo jako domácí cvičení. Pracovní list je určen pro samostatnou práci žáků v hodině. Čas pro vypracování 40 minut.
Pojmy z českého jazyka 1) Vysvětli pojmy: autor adresát archaismus neologismus spisovná čeština hovorová čeština nespisovná čeština obecná čeština spodoba (asimilace) znělosti diakritická znaménka dialog monolog singulár plurál samohlásky souhlásky cizí slovo synonyma podmět přísudek přímá řeč vnitřní monolog uvozovací věta uvozovky vlastní jména zeměpisný název vsuvka zkratky a značky
2) Doplň: Pád 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. Čas - - - Slovesný způsob - - - Slovní druhy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti: podle čeho je poznáš: Slohové postupy: 3) Vypiš a stručně charakterizuj: Funkční styly:
Pojmy z literatury 1) Vysvětli pojmy: próza poezie verš sloka rým druhy rýmů literární druhy: epika lyrika drama literární žánry: povídka novela román fantasy sci-fi balada báseň tragédie komedie činohra umělecké prostředky: přirovnání metafora personifikace metonymie oxymorón hyperbola kontrast ironie gradace kompozice díla: chronologická vypravěč retrospektivní
vyprávěcí způsoby: ich-forma er-forma 2) Umělecké směry, umělecké proudy a umělecké skupiny určit stát, století, hlavní znaky Renesance Humanismus Klasicismus Osvícenství České národní obrození Romantismus Realismus Naturalismus Generace májovců Generace lumírovců Generace tzv. buřičů Proletářské umění Poetismus Tzv. ztracená generace Demokratický proud Imaginativní proud Válečná próza Absurdní drama Existencialismus
Použité zdroje: Hánová, Eva, Jeřábková, Eva: Odmaturuj z literatury, Brno: Didaktis, 2002. ISBN 80-86285-37-5 Polášková Taťána, Literatura : přehled středoškolského učiva, Třebíč: Petra Velanová, 2010. ISBN 80-902571-6-X Sochrová, Marie: Literatura v kostce, Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0185-2 Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce, Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 80-253-0189-0 www.cesky-jazyk.cz
ŘEŠENÍ Pojmy z českého jazyka 1) Vysvětli pojmy: autor - Autor je vlastník myšlenky, nápadu, obsahu, děje, který je pak následně zrealizován. adresát - neboli oslovený je ten, ke komu mluví archaismus - slovo zastaralé, které se v současné češtině nepoužívá a je nahrazené slovem jiným neologismus novotvar, nově utvořené nebo přejaté slovo spisovná čeština - určená pro veškerý veřejný styk, má reprezentativní a úřední funkce hovorová čeština - mluvená podoba spisovné češtiny nespisovná čeština používá se v rozhovorech s kamarády nebo v rodině obecná čeština - nespisovná forma českého jazyka používaná obvykle v běžné ústní komunikaci spodoba (asimilace) znělosti - dochází tam, kde se vedle sebe setká souhláska znělá s neznělou. Obě souhlásky vyslovíme zněle nebo nezněle podle toho, jaká je druhá v pořadí. diakritická znaménka - čárky, tečky, kroužky apod. nad písmeny nebo pod nimi, sloužící k rozlišení různé platnosti téhož písmene dialog - je rozhovor dvou nebo více osob monolog mluva jednoho člověka singulár jednotné číslo plurál množné číslo samohlásky a, á, e, é, i, í, o, ó, u, ú souhlásky zbylé hlásky cizí slovo není původem české synonyma slova souzvučná, jinak znějí, ale mají stejný význam podmět - větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti přísudek - větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost přímá řeč promluva postav, ohraničena uvozovkami vnitřní monolog samomluva, přímá řeč, která není ohraničena uvozovkami uvozovací věta - uvádí, kdo řeč pronesl, jakým způsobem, za jakých okolností apod. uvozovky - jsou párová interpunkční znaménka užívaná nejčastěji k vyznačení přímé řeči v textu,. vlastní jména - jazykový prostředek, obvykle charakteru podstatného jména samotného nebo s přívlastky, který označuje určitou konkrétní skutečnost (osobu, zvíře, věc, příslušnost k národu atd., tj. jednotlivinu) vsuvka - samostatná věta, která byla do věty vložena zkratky a značky - zkrácený zápis slova nebo značka, která nahrazuje víceslovný termín
2) Doplň: Pád 1. Kdo, co 2. koho, čeho 3. komu, čemu 4. koho, co 5. oslovujeme, voláme 6. kom, čem 7. kým, čím Čas - minulý - přítomný - budoucí Slovesný způsob - oznamovací - rozkazovací - podmiňovací Slovní druhy: 1. Podstatná jména 2. přídavná jména 3. zájmena 4. číslovky 5. slovesa 6. příslovce 7. předložky 8. spojky 9. částice 10. citoslovce Věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti: podle čeho je poznáš: Oznamovací končí na. Tázací končí? Žádací - rozkazovací končí! přací Slohové postupy: informační Vyprávěcí Popisný Výkladový, úvahový 3) Vypiš a stručně charakterizuj: Prostěsdělovací styl Základní funkcí tohoto stylu je dorozumět se. Projevy spadající do této oblasti se vyznačují hlavně jednoduchou větnou stavbou a kompozicí. Jedná se například o zprávy, upozornění, běžné rozmluvy, oznámení, vyprávění či jednoduché popisy. hovorový funkce prostě sdělná (věcně informační), styl běžné komunikace nese jednoduchou informaci prostá forma, běžná slovní zásoba; parazitní slova: prakticky, vlastně, tedy užívají se hodnotící postoje, spontánnost, dialogičnost
Odborný styl plní funkci odborně sdělnou neuplatňuje se zde citovost poskytuje hlubší odborné poučení důležitá věcná správnost a objektivnost, úplnost, přesnost, přehlednost a jednoznačnost, užívá fakta častý výskyt odborné terminologie + vysvětlení; citace; zhuštěnost typické předložky (nevlastní): v důsledku, bez ohledu na, za účelem ; slovesná sousloví: podat oznámení styl věcné komunikace; důkladná připravenost Dělí se podle stupně odbornosti a podle adresáta: vědecký (teoretický) výsledky vědeckého výzkumu, přesné poučení o daném jevu popularizační zjednodušené podání pro laiky, vysvětlení termínů (konkrétní události) administrativní (prakticky odborný) praktický, termíny, v úřední a obchodní oblasti Administrativní styl též nazýván jako úřední, jednací původně patřil do odborného stylu, nyní je to 5. funkční styl vyčleněný z odborného funkce hospodářsko správní a řídící především písemná forma výrazy neutrální (slohově a citově nezabarvené) bez emocionality a osobních prvků ustálená forma (někdy i přísné normy); připravený, přesné vyjadřování, spisovná čeština ustálené formulace usnadňují a urychlují komunikaci; texty jsou jednoduché, rychle a snadno se zpracovávají klišé Za kladné vyřízení žádosti předem děkuji. fráze mládí má zelenou, položit život na oltář vlasti předtištěné formuláře heslovitě doplňujeme konkrétní údaje přesnost, jednoznačnost, úplnost pravdivost údajů osoba autora i adresáta ustupuje do pozadí zprostředkující činitel Slohové administrativní útvary úřední styk žádost, úřední dopis, životopis, posudek heslové formulář, vysvědčení, poukázka dokumentární protokol, smlouva, potvrzení, usnesení oznamovací zpráva, objednávka, hlášení Publicistický styl styl hromadných sdělovacích prostředků (noviny, rozhlas, televize) cíl: informovat o aktuálních věcech zapůsobit na adresáta + agitace (apel) výzva, podnět k něčemu přesvědčit o něčem; donutit, udělat si vlastní názor požadavky: všeobecná přístupnost a srozumitelnost pravdivost a přesvědčivost aktuálnost poutavost a zajímavost v obsahu i ve formě Slohové útvary publicistického stylu Zpráva, oznámení, inzerát, komentář, novinový článek, recenze, nekrolog, úvodník, fejeton, interview
Umělecký styl funkce estetická vyvolání citového prožitku styl literární komunikace působí na rozum, cit a fantazii čtenáře subjektivnost autora umělecká literatura = krásná, poezie, próza, drama (lyrika, epika, drama) rozšiřování obzorů, poznání světa, pobavení vžití se do osudů předání faktů, dějů; charakterizační funkce prostředí, osoby, doby využití všech forem národního jazyka velká pozornost se věnuje jazyku poezie se liší od prózy (je umělečtější) a zvukové stránce jazyka rým, rytmus, metafory Slohové umělecké útvary poezie epos, elegie, báseň próza novela, román, bajka, povídka drama komedie, činohra, tragédie
Pojmy z literatury 1) Vysvětli pojmy: Próza - řeč stále postupující, tedy nedělená na verše, literární dílo odpovídající běžnému vyjadřování. Slova se spojují do vět, věty do odstavců, odstavec do kapitol. Próza bývá často spojena s dějem. Poezie řeč vázaná, literární dílo psané veršem Verš - jeden řádek básnického díla Sloka - strofa, ucelená část básně oddělená ve formě odstavců; opakuje se v ní stejná řada rýmovaných či nerýmovaných veršů Rým - zvuková shoda slabik na konci dvou nebo více veršů. druhy rýmů - střídavý (a b a b), sdružený (a a b b), obkročný (a b b a), přerývaný (a b c b), postupný (a b c a b c) literární druhy: epika - je literární druh založený na dějovosti, vyprávění příběhu, psána ve verších nebo v próze, podle rozsahu se zpravidla člení na velkou, střední a malou. lyrika - je literární druh, který nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky a úvahy autora nebo hrdiny reflektuje spíše stav drama - literární dílo určené k předvádění na jevišti literární žánry: povídka - kratší prozaický útvar, jehož příběh má jednoduchý děj, který nemá takový spád a napětí, probíhá pomaleji, složitěji a velmi často se v ní objevuje popis. Rozlišovat různé varianty povídek můžeme opět podle obsahu (humoreska) či rozsahu (minipovídka). Je-li styl velmi zdobný, mluvíme o arabesce. Novela - zajímavý a napínavý příběh, který má rychlý spád s nečekaným závěrem. Román - zachycuje různá společenská prostředí a osudy mnoha postav v dlouhém úseku jejich života. Hlavní dějová linie se dále větví a rozvíjí se vedlejší motivy epizodní. Romány rozdělujeme: detektivní, výchovné, psychologické, válečné, historické Fantasy - zobrazuje příběhy, v nichž hrají hlavní úlohu nadpřirozené, nebo logicky nevysvětlitelné úkazy a jevy. Původ fantasy lze spatřovat v mýtech, pohádkách, středověkých legendách a rytířských eposech. Svět, ve kterém se příběh odehrává, je většinou nezávislý na našem, případně je s naším nějak spojený či se děj odehrává v našem nějak pozměněném světě. sci-fi - (z angl. Science - věda a fiction-představa) je část fantastické literatury odehrávající se v realitě, s níž lidé doposud neměli zkušenost, buď v budoucnosti, nebo v přítomnosti, v níž je však něco jinak. Oním něco jinak je vynález, setkání s jinou formou života, neobyčejné schopnosti člověka, experiment, událost globálního významu (katastrofa, nová světová válka) a podobně. Balada -lyrickoepická pochmurná báseň s zhuštěným dějem, který rychle směřuje k tragickému konci, hlavním motivem bývá zápas lidí s nadpřirozenými bytostmi, se zhoubnými vášněmi, zápas člověka se společenskými poměry (b.sociální); charakteristický je motiv viny a trestu; b. lidová, b. umělá Báseň - literární dílo sepsané ve verších a bývá často členěno do strof. Básně bývají kratšího rozsahu. Často básně vyjadřují autorův postoj ke světu a nahlížení na současné i minulé problémy. Tragédie - hra s vážným obsahem, hrdina se dostává do konfliktu se silami, které jsou silnější než on a jimž podléhá, často umírá
Komedie - (veselohra) hra představující skutečnost tak, že postavy i jejich jednání předvádí v karikované podobě, aby vynikla jejich směšnost. Činohra - dramatický žánr, v němž jde především o charakter hrdinů umělecké prostředky: přirovnání - pomocí jako metafora - přenesení významu mnohoznačného slova na základě vnější podobnosti personifikace - zživotnění, je to druh metafory, znamená přenášení vlastností lidí na věci nebo na zvířata metonymie - přenášení významu na základě vnitřních souvislostí dvou věcí oxymorón rozpor v přívlastku, záměrné nelogické spojení dvou slov, jejichž významy se vylučují, má zdůraznit vlastnost (např. živá mrtvola) hyperbola - nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost kontrast - protiklad ironie - užití slova v opačném významu větné prostředky gradace - stupňování, zesilování; druh stylistické figury; uspořádání slov či slovních spojení blízkého významu tak, že se jejich účinek buď zesiluje kompozice díla: chronologická děj je vyprávěn od časově nejstarších po nejmladší retrospektivní - příběh je líčen v opačném pořadí, popřípadě se do chronologického děje dostanou minulé příběhy vypravěč - prostředník mezi obsahem sdělení a čtenářem vyprávěcí způsoby: ich-forma - Autorská řeč (= řeč vypravěče autor a vypravěč se v příběhu ztotožňují) psána v první osobě jednotného čísla er-forma - Řeč vypravěče má podobu monologu ve 3. osobě. Vypravěč se staví do role nezaujatého pozorovatele, tzn. že autor komentuje, popisuje, nezasahuje do děje, má tedy větší odstup vůči příběhu a prožitkům postav. 2) Umělecké směry, umělecké proudy a umělecké skupiny určit stát, století, hlavní znaky Renesance - Znaky renesanční literatury -od 14. do 17. století - ovlivněna vědeckými objevy - píše se v národních jazycích - převažuje světský literatura - hrdinou je člověk který myslí - vítězí rozum nad city žánry: novela, román, esej (Montaigne), sonet, villonská balada, drama, směšno hrdinský epos Humanismus - (tento pojem označuje určitý životní a vzdělanostní program nezávislý na časovém určení) název vznikl z latinského slova humanus = lidský, vzdělaný, ušlechtilý v užším smyslu je humanismus považován za literární a vědecké hnutí 14. 16. století jako součást renesance zaměřuje se více na člověka a jeho individualitu, podporuje lidskou vynalézavost a hlásá rovnost lidí před Bohem humanisté prosazovali klasickou latinu, zdůrazňovali starý řecký ideál krásy a dobra (ideál všestranně rozvinutého člověka), v době renesance se zaměřovali proti feudalismu a nadvládě církve charakteristické literární žánry: dopis, projev, polemika a invektiva, filozofický traktát, historiografické, cestopisné a národopisné spisy, životopisné líčení, vychovatelské spisy a učebnice
Klasicismus - 2. polovina 17. století, 18. století vznik ve Francii (na královském dvoře Ludvíka XIV.); první fáze klasicismu barokní klasicismus (prvky baroka i klasicismu) z latinského classicus = vynikající, vzorný, nejpřednější Znaky jednotné principy a pevný řád rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu X baroko) krása je v pravdě a v obrazu přírody vzor antické umění literární žánry vysoké (óda, epos, tragédie) o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců; rýmovaný verš nízké (komedie, fraška, bajka, satira) postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza klasicistické drama dodržuje 3 jednoty: místa, času a děje (Aristotelés) V hudbě F.J.Haydn, W.A.Mozart, Ludwig van Beethoven Osvícenství - (18.st.) Nová společenská a politická ideologie, začala se vytvářet v západní Evropě (Anglie, Francie),zaměřená proti feudalismu, navazuje na myšlenky renesance a rozvíjí tradice racionalismu, dochází k rozvoji vědy a kultury, osvícenci věřili, že spol. bude možno změnit objevením a dodržováním rozumových zásad, spisovatelé byli současně i vědci, filozofy, historiky a publicisty (Voltaire, Diderot) České národní obrození - probíhalo v rakouské monarchii v letech 1770 1848, za hlavní cíl si dávalo oživit samotný český jazyk a motivovat český národ k větší uvědomělosti období formování novodobého českého národa = vzkříšení národa Cíle: čelit germanizaci, obnovit český jazyk, sestavit slovníky, gramatiku, ustálit český jazyk vlastenecká a estetická výchova, rozšíření slovní zásoby češtiny slovníkářství, vytvořit z českého jazyka náročnou literaturu Romantismus Francie, 19. století podstatou je člověk individualista osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu důraz na city a fantazii protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus) hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti pocit osamění, odcizenosti, skepse obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality časté téma: nešťastná láska hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
Realismus 2. polovina 19. Století, Francie pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí (je dobově a společensky podmíněný); někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem zobrazuje průměrného člověka realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů objektivní přístup ke skutečnosti autor neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav) kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus ten se jako takový objevuje až o něco později, někdy v 80. letech 19. století autoři jsou ještě mnohem více otevřenější, poukazují na sociální konflikty a snaží se je řešit) román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj autoři se vyhýbají minulosti, upřednostňují současnost (ale v některých případech na minulost odkazují, je-li jejich cílem poukázat na lepší současnou společenskou situaci) nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod. Naturalismus - Cílem naturalismu je popsat společnost, analyzovat ji, literatura se má stát vědou. zrodil se ve Francii v pol. 19. stol. Člověk v pojetí naturalismu byl pojat zúženě jen jako determinovaná (podmíněná) bytost, jejíž osud je předurčen vlivem dědičnosti a prostředí. Generace májovců - literární skupina českých básníků a prozaiků 2. poloviny 19. Století, české státy) V roce 1858 vydán almanach Máj (na kterém se podílela skupina Májovců a který se stal ústředním spojujícím dílem celé této skupiny). Program Májovců přihlásili se k odkazu K.H.Máchy, K.H.Borovského a K.J.Erbena demokratičnost tvorby (umělecká svoboda v tématu zpracování) a její angažovanost reakce literatury na současné společenské problémy, zájem o sociální otázky uplatňování realistických postupů (pravdivé zobrazení skutečnosti) povznesení čes. literatury na evropskou úroveň publicistická tvorba Generace lumírovců 2. polovina 20. Století, české státy Lumírovci navazují na Májovce ve své snaze o světový význam české poezie. Usilují také o její originalitu a tvůrčí svobodu, odsuzují průměrnost soudobých měšťanských uměleckých žánrů. Jméno je odvozeno od časopisu Lumír(veden J. V. Sládkem). Mezi Lumírovce můžeme zařadit Josefa Václava Sládka, Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera. Generace tzv. buřičů české státy, přelom 19. A 20. století bouří se proti maloměšťáctví, válce a omezování svobody člověka uchylují se k dekadenci, aristokratismu, satanismu, někteří se stávají bohémy a tuláky, často vězněni založili časopis Nový kult Almanach na rok 1914 odmítnutí symbolismu a individualismu, obrat k světu moderní civilizace.
Proletářské umění - 1. pol. 20. let 20. stol., ČSR Reakce na sociální bídu a důsledky války Objevují se témata sociálního zápasu, měla být optimistická a přístupná čtenáři. Požadavky: třídnost (úloha dělnictva) revolučnost kolektivismus sociální spravedlnost politická angažovanost Autoři: Jiří Wolker, Josef Hora, Jindřich Hořejší Poetismus - Ryze český avantgardní lit. směr, který vznikl v roce 1923 cíl: oproštění se od politiky, soustředění se pouze na současnost, psaní básní všedního dne, popisovat obyčejné věci avantgarda = předvoj (z francouzštiny) znaky poetismu obdiv k technice, velkoměstu, optimismus Inspirace - cirkus, exotika, pouťové zábavy, cestování, technický pokrok, jazz využívá asociaci, fantazii, odstranil interpunkci Tzv. ztracená generace - mladí lidé, kteří byli poznamenáni válkou (do války ze školních lavic) - ani po skončení války nenacházejí uspokojení a uplatnění, nejsou schopni se přizpůsobit normálnímu životu, pomoc hledají v základních životních hodnotách (láska, odvaha, statečnost, přátelství) E. M. Remarque, E. Hemingway Demokratický proud meziválečná česká próza =Autoři kolem Lidových novin K. Čapek, K. Poláček, E. Bass, F. Peroutka, F. Langer vystupují proti zbrojení a válce Imaginativní proud meziválečná česká próza = básnická próza Avantgardní próza = předvoj Obraznost, lyrizace, metoda asociace představ, použití jazykových prostředků, která vyvolávají pocit básně Vladislav Vančura Absurdní drama - - 50. Léta 20. století kořeny v existencionalismu vyhledává konkrétní projevy absurdity v životě člověk je osamocený, nerozumí světu kolem sebe svět postrádá smysl, dělá si s člověkem, co chce člověk se nedokáže dohovořit s ostatními lidmi frázovitá sdělení chybí zde souvislý děj a logický dialog bezmocnost, stereotyp Samuel Beckett, Existencialismus - V 50. a 60. Letech, Francie filozofický směr, v literatuře se rozvinul především v 50. letech v Paříži odcizení člověka v moderním světě, bezbřehý nihilismus- všechno je marné, nejisté jedinou jistotou v životě je smrt - časté téma člověk je odsouzen ke svobodě silní individualisté, neměli žádnou skupinu A. Camus