ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

NEJVYŠŠÍ SOUD ESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 3782/2015-225 ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud eské republiky rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Dese a soudc JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve v ci žalobkyn N mec s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Kr i, V Štíhlách 2031/12, PS 142 00, I O 25637762, zastoupené JUDr. Vladislavou R ži kovou, advokátkou, se sídlem v Praze - Kolovratech, Na P edevsi 681/10, PS 103 00, proti žalovanému Robertu Laznovi, se sídlem v Praze 21 - Újezdu nad Lesy, Pilovská 1511, PS 190 16, I O 15282899, zastoupenému JUDr. Michalem R ži kou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 37, PS 120 00, o ochranu práv vlastníka ochranné známky a ochranu proti nekalé sout ži, vedené u M stského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 2/2013, o dovolání žalobkyn proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. b ezna 2015,. j. 3 Cmo 342/2014-133, takto: Dovolání se zamítá. Od vodn ní: M stský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. ervna 2014,. j. 2 Cm 2/2013-67, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný p edložit veškeré faktury, smlouvy o dílo, nabídky a další obchodní korespondenci, ve které užívá ozna ení BETON EPOX nebo BETONEPOX (výrok pod bodem I), aby se žalovaný zdržel na internetu užívání ozna ení BETON EPOX nebo BETONEPOX pro ozna ování, propagaci, nabídku výrobk stavebních materiál, sloužících pro úpravu povrch st n, podlah a strop staveb, a nabídku provád ní povrchových úprav st n nebo podlah interiér i exteriér (výrok pod bodem II), uložil žalovanému povinnost zdržet se uvád ní informací na internetu ve zn ní: Pokud hledáte barevné st rky s jednoduchou údržbou jako monolitickou náhradu dlažby do obytných prostor, pak BETON-EPOX nebudou tou pravou volbou. Pokud bychom ale m li srovnat

2 BETONEPOX, který vznikl cca v osmdesátých letech minulého století, s dnešními sofistikovanými materiály (nap. EPOCEM, apod.), pak by to bylo srovnání psacího stroje a po íta e. M žete ho potkat také pod názvem BETONEPOX FINE, BETONEPOX STRUKTUR, BETONEPOXI, EPOX BETON, MENETEPOX, a mnoho dalších. Nevýhodou je, že jeho povrch není úpln hladký, jako nap íklad u st rky PANDOMO, barevného Epoxidu nebo Polyuretanu, vyskytují se u n j drobné nerovnosti, póry, prohlubn a kaverni ky. Tento povrch proto není úpln ideálním pro domácí údržbu/úklid, protože se v jeho povrchu mohou usazovat ne istoty, ani vhodný pro desénové kreace (omezené možnosti) + špatná budoucí opravitelnost (barevné rozdíly/nestejný povrch opravy). (výrok pod bodem III), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ástku 300 000 K (výrok pod bodem IV), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zve ejnit tento rozsudek v rozsahu záhlaví a výroku tohoto rozsudku, a to 1x v asopisu Architekt (vydavatelství Julius Machá ek kabinet) v rozsahu ½ tiskové strany a sou asn tamtéž zve ejnit omluvu v tomto výroku uvedeného zn ní (výrok pod bodem V), uložil žalovanému povinnost zve ejnit na vyjmenovaných internetových stránkách a v daném výroku uvedeným zp sobem ást omluvy ur itého zn ní, z ásti zve ejnit tam uvedenou omluvu zamítl (výrok pod bodem VI), zamítl nárok na uve ejn ní rozsudku na internetových stránkách na adrese www.luxusnipovrchy.cz (výrok pod bodem VII) a rozhodl o náhrad náklad ízení (výrok pod bodem VIII). Žalobkyn své nároky, o nichž soud prvního stupn rozhodl pod body I a II výroku, uplatnila z titulu práv k ochranným známkám. Soud prvního stupn vyšel ze zjišt ní, že žalobkyn je vlastníkem slovní ochranné známky ve zn ní Betonepox, zapsané Ú adem pr myslového vlastnictví pod. 324844 s právem p ednosti od 11. 10. 2011, a slovní ochranné známky ve zn ní Betonepox Fine, íslo zápisu 324845 s právem p ednosti od 16. 5. 2012. Ob ochranné známky byly zapsány mimo jiné pro stavební materiály, zejména st rky, a pro stavební innost, povrchové úpravy st n a podlah interiér a exteriér. Soud prvního stupn zjistil rovn ž, že žalovaný nabízí na svých internetových stránkách barevné st rky s ozna ením Beton-Epox. Vzal však za prokázané, že toto ozna ení žalovaný užil již v letech 2009 a 2010 pro st rku a pro podlahy p i realizaci uzav ených smluv o dílo, za al je tudíž užívat p ed vznikem žalobkynina práva p ednosti k uvedeným ochranným známkám. Na základ t chto skutkových zjišt ní dosp l k záv ru, že žalobkynin nárok v i žalovanému není d vodný, odkázal p itom na 10 odst. 2 zákona. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen zákon o ochranných známkách ). Další své nároky žalobkyn uplatnila z titulu ochrany p ed nekalým sout žním jednáním žalovaného, který ší il na internetu o žalobkyni, jí používaných materiálech a službách informace odpovídající tomu, co bylo obsahem shora citovaného III. bodu výroku rozsudku soudu prvního stupn. Soud prvního stupn zve ejn ní tohoto textu ozna il za zleh ování, žalobu shledal d vodnou podle 53 obchodního zákoníku (zákona. 513/1991 Sb.) i podle 2988 ob anského zákoníku (zákona. 89/2012 Sb.), p iznal proto žalobkyni zadostiu in ní jednak v pen zích, jednak ve form omluvy, kterou formuloval v VI. bodu výroku. Zadostiu in ní, které p iznal, považoval za p im ené rozsahu a dob, po kterou se žalovaný nekalého sout žního jednání dopoušt l. Zamítl pouze tu ást požadované omluvy ( ást bodu VI výroku), kterou žalobkyn formulovala spíše jako reklamu svého produktu. K odvolání žalobkyn i žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupn potvrdil ve výrocích pod body I, II, III, VII a v té ásti výroku VI, jíž byla žaloba zamítnuta, avšak ve výrocích pod body IV, V, VIII a v té ásti výroku pod bodem VI, v níž soud prvního stupn žalob vyhov l, rozsudek soudu prvního stupn zrušil a v c mu vrátil k dalšímu ízení.

Pokra ování 3 23 Cdo 3782/2015 Odvolací soud (po dopln ném dokazování) vyšel z téhož skutkového stavu, jako soud prvního stupn. Shodl se soudem prvního stupn v tom, že žaloba uplatn ná z titulu práv žalobkyn k jejím ochranným známkám (body I a II výroku soudu prvního stupn ) není d vodná, protože žalovanému sv d í právo p edchozího uživatele nezapsaného ozna ení podle 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách. Otázka tzv. místního dosahu, kterou žalobkyn v odvolání uplatnila, není dle názoru odvolacího soudu významná, místní dosah má totiž význam pouze p i posouzení d vodnosti námitek uplatn ných podle 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách. Ned vodná je podle odvolacího soudu rovn ž námitka žalobkyn, že užívání nezapsaného ozna ení nebylo v souladu s právem eské republiky, vyhov l-li soud žalob z titulu nekalé sout že (body III a následující výroku). Odvolací soud se ztotožnil s právními záv ry soudu prvního stupn, které se nekalé sout že týkaly. Zd raznil, že p edm tem výroku pod bodem III rozsudku soudu prvního stupn není ochrana samotného ozna ení žalobkyn BETONEPOX jako ochranné známky, ale ochrana žalobkyn proti zleh ování, které spo ívá v uve ejn ní tam uvedených p ím r výrobk žalobkyn a žalovaného. Odvolací soud dodal, že není vylou eno, aby pozd jší jednání žalovaného, p i n mž bude sporné ozna ení užito, bylo hodnoceno jako nekalosout žní. Odvolací soud se shodl i s d vody, pro které soud prvního stupn z ásti zamítl požadavek na zve ejn ní omluvy obsahující informace o výrobku žalobkyn. Tento text podle odvolacího soudu p ekra uje rámec p vodn zve ejn né závadné zleh ující informace, nejedná se tudíž o reparaci závadného stavu, ale o nadbyte né dopl ující vysv tlení. Zrušení ásti rozsudku soudu prvního stupn (ve výrocích pod body IV, V, a v ásti výroku pod bodem VI, ve které bylo žalob vyhov no) odvolací soud od vodnil tím, že se soud prvního stupn dostate n nezabýval otázkou vzniku a existence nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v n mž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupn ve výrocích pod body I, II a VI, podala žalobkyn dovolání, které považuje za p ípustné dle ustanovení 237 zákona. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen o. s.. ). Je p esv d ena, že odvolací soud nesprávn posoudil p edpoklady pro vznik práva p edchozího uživatele nezapsaného ozna ení. P ijal jednak záv r o tom, že otázka tzv. místního dosahu zde není významná, jelikož místní dosah má význam pouze p i posouzení d vodnosti námitek podle 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách. Dovolatelka tento záv r nepovažuje za správný, argumentujíc p itom textem komentá e k 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách (HORÁ EK, Roman. Zákon o ochranných známkách: Zákon o ochran ozna ení p vodu a zem pisných ozna ení; Zákon o vymáhání práv z pr myslového vlastnictví: komentá. 2., podstatn dopl. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2004. Beckovy texty zákon s komentá em. ISBN 978-80-7400-058-4), z n hož cituje následující v tu: Oprávn ným subjektem zde je podnikatel, který p ed podáním p ihlášky ochranné známky v eské republice uvád l na trh stejné nebo podobné zboží opat ené stejným nebo podobným ozna ením, pokud toto ozna ení nemá jen místní dosah. Na místní dosah lze usuzovat vždy, jestliže produkce ozna ovaná nezapsaným ozna ením má jen lokální umíst ní, a relevantní spot ebitelská ve ejnost, která se s takto ozna ovanou produkcí je s to seznámit, není statisticky významná. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu eské republiky sp. zn. 23 Cdo 2044/2013, které se o uvedené záv ry téhož komentá e opírá. Je p esv d ena, že z ú elu ustanovení 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách vyplývá, že užívání nezapsaného ozna ení musí mít takový rozsah, aby se pro uživatele stalo alespo áste n p ízna ným, aby jeho užíváním vznikla ur itá práva. P ipomíná, že Ú ad pr myslového vlastnictví v ízení o námitkách žalovaného proti zápisu ochranné známky žalobkyn dovodil, že ozna ení žalovaného pouze místní dosah skute n má. Dovolání

4 je podle žalobkyn p ípustné pro ešení otázky, jaká kritéria z hlediska místního dosahu a množstevního rozsahu musí být spln na, aby bylo p iznáno, resp. aby n komu sv d ilo právo p edchozího uživatele podle 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách, protože tato otázka dovolacím soudem dosud nebyla ešena. Dovolatelka považuje za nesprávný též záv r odvolacího soudu o tom, že žalovanému mohlo vzniknout právo p edchozího uživatele k nezapsanému ozna ení p esto, že se v i žalobkyni dopustil nekalé sout že v souvislosti s tímto ozna ením. Má za to, že p i ešení této otázky se odvolací soud odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe. Zmi uje v té souvislosti argumentaci Nejvyššího soudu uvedenou v již zmín ném rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2044/2013, z níž lze podle jejího názoru dovodit, že jednal-li uživatel p i užívání nezapsaného ozna ení nekalosout žn, jednal v rozporu s právem eské republiky a právo p edchozího uživatele mu proto nevzniklo. Dovolatelka je rovn ž p esv d ena, že právo p edchozího uživatele m že uplat ovat pouze osoba, která takové ozna ení stále užívá v souladu s právem eské republiky, akcentuje p itom zn ní ustanovení 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách, ve kterém se uvádí, že vlastník ochranné známky je v obchodním styku povinen strp t užívání shodného i podobného ozna ení, jestliže práva k tomuto ozna ení vznikla p ed podáním p ihlášky a užívání tohoto ozna ení je (nikoli zda kdysi mohlo být - pozn. dovolatelky) v souladu s právem eské republiky. Dodává rovn ž, že nesprávné posouzení práva p edchozího uživatele odvolacím soudem umožnilo žalovanému v nekalých sout žních praktikách v i žalobkyni pokra ovat. Dovolání je podle žalobkyn p ípustné též pro ešení otázky procesního práva, která dosud nebyla ešena, a kterou je otázka, zda v p ípad, kdy je zpochyb ována pravost listiny a navrženo provedení d kazu o jejím stá í, jímž lze jednozna n a nepochybn zjistit skutkový stav, se soud m že p i hodnocení d kaz spokojit pouze prohlášením t etí osoby, p ípadn sv dka o pravosti listiny. Poslední otázkou hmotného práva, která podle navrhovatelky zakládá p ípustnost dovolání, protože dovolacím soudem dosud nebyla ešena, je otázka, zda je žalobce oprávn n požadovat, aby omluva za nekalé sout žní jednání obsahovala i ást, v níž bude ve ejnost informována, v em zleh ující informace spo ívala. Újma, která žalobkyni vznikla, totiž nem že být podle jejího názoru od in na jen tím, že se žalovaný omluví za ur ité jednání, ale také tím, že se ve ejnost dozví, v em spo ívá rozdíl mezi nepravdivým tvrzením, za n ž se žalovaný omlouvá, a pravdivým stavem. ást omluvy, kterou soudy zamítly, práv takové vysv tlení obsahovala. Odvolací soud podle žalobkyn rozhodl nesprávn proto, že nesprávn vyhodnotil ú el omluvy. Žalovaný ve vyjád ení k dovolání vyjád il p esv d ení, že oba soudy rozhodly v souladu s hmotným právem i dosavadní stabilní judikaturou. Žalovaný je p esv d en, že otázky týkající se místního dosahu i množstevního rozsahu jsou pro posouzení v ci nepodstatné, protože z doslovného zn ní 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách pro vznik práva p edchozího uživatele žádné takové podmínky neplynou. Je p esv d en, že ú el 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách je zcela jiný než podmínky, za nichž m že uživatel nezapsaného ozna ení zabránit zápisu takového ozna ení jako ochranné známky podle 7 odst. 1 písm. g) téhož zákona. Smyslem 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách je ochrana toho, kdo se s ur itým ozna ením ocitl na trhu jako první. Této ochrany ho nem že zbavit ten, kdo by pozd ji stejné ozna ení užíval nap íklad masivn ji. P ipomíná, že lánek 6 odst. 2 sm rnice 2008/95/ES výslovn stanoví, že ochranná známka majitele neoprav uje (jak žalovaný zd raznil), aby zakázal t etí osob užívat

Pokra ování 5 23 Cdo 3782/2015 v obchodním styku starší právo, které má jen místní p sobnost, je-li toto právo uznáno právem dot eného lenského státu a je užíváno v rámci daného území. Žalovaný se ztotož uje s názorem žalobkyn, že právo p edchozího uživatele nelze p iznat, pokud by užívání ozna ení bylo nekalosout žní. Nekalé sout žní jednání, které by m lo zabránit vzniku práva p edchozího uživatele, však musí spo ívat v n em jiném, než jen v tom, že užívané ozna ení je shodné s ochrannou známkou. Odkazuje v té souvislosti mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3790/2011 nebo 23 Cdo 2912/2011. Žalovaný se p itom domnívá, že nic takového žalobkyn v ízení netvrdila, ani neprokazovala. Za nekalosout žní soudy ozna ily jiné jednání (jednání s ozna ením nesouvisející), totiž srovnání dvou výrobk (podle názoru žalovaného šlo navíc v obou p ípadech o výrobky žalovaného). Nejvyšší soud eské republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací ( 10a o. s..), dovolání projednal a rozhodl o n m podle zákona. 99/1963 Sb., ob anského soudního ádu, ve zn ní ú inném do 31. prosince 2013 (srov. lánek II bod 2 zákona. 293/2013 Sb., kterým se m ní zákon. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní pozd jších p edpis, a n které další zákony, dále op t jen o. s.. ). Nejvyšší soud po zjišt ní, že dovolání bylo podáno ádn a v as, osobou k tomu oprávn nou a ádn zastoupenou podle 241 odst. 1 o. s.., se zabýval p ípustností dovolání. Dle 237 o. s.. není-li stanoveno jinak, je dovolání p ípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení kon í, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdíln, anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud dosp l k záv ru, že dovolání je p ípustné podle 237 o. s.. pro ešení otázky, zda pro existenci práva p edchozího uživatele nezapsaného ozna ení podle 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách je podstatné hledisko místního dosahu takového užívání. Tuto otázku totiž odvolací soud dosud ne ešil. Dovolání však není d vodné. Podle 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách je vlastník ochranné známky v obchodním styku povinen strp t užívání shodného i podobného ozna ení, jestliže práva k tomuto ozna ení vznikla p ed podáním p ihlášky a užívání tohoto ozna ení je v souladu s právem eské republiky. Ze zn ní tohoto ustanovení plyne, že zákon stanoví pouze dv podmínky pro vznik tzv. práva p edchozího uživatele. Jednou z nich je vznik práva k nezapsanému ozna ení, druhým je užívání ozna ení v souladu s právem eské republiky. Z uvedeného plyne, že bránil-li se žalovaný právem p edchozího uživatele, bylo t eba zkoumat p edevším, zda a kdy mu takové právo vzniklo. Není pochyb o tom, že právo k nezapsanému ozna ení vznikne, pokud je takové ozna ení užíváno v zásad týmž zp sobem jako ochranná známka, tj. jsou-li jím ozna ovány i pod tímto ozna ením nabízeny, dováženy, skladovány atd. výrobky i služby (blíže srovnej 8 odst. 3 zákona o ochranných známkách). Nezapsané ozna ení ostatn slouží témuž ú elu, jako ochranná známka, má totiž odlišit výrobky i služby jedné osoby od výrobk a služeb jiného (srovnej 1 zákona o ochranných známkách). Rozdíl mezi nezapsaným ozna ením a ochrannou známkou spo ívá ve zp sobu a mí e ochrany práv z nich plynoucích, která náležejí tomu, kdo nezapsané ozna ení užívá na stran jedné, a vlastníkovi ochranné známky na stran druhé. Tomu, kdo vstoupí na trh se svými výrobky i službami, které jako

6 první v dobré ví e ozna í tak, aby je odlišil od výrobk a služeb jiného, a své ozna ení v obchodním styku i nadále poctiv užívá, musí být zajišt no, aby své ozna ení mohl nerušen užívat i poté, co si stejné ( i podobné) ozna ení pozd ji p ihlásí k formální ochran jiná osoba. Odpovídá to úprav obsažené v 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách a mí í pouze na vztah mezi vlastníkem ochranné známky a p edchozím uživatelem nezapsaného ozna ení. Ve prosp ch p edchozího uživatele nezapsaného ozna ení omezuje vlastníka ochranné známky v jeho jinak výlu ném právu užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro které je chrán na ( 8 odst. 1 v ta první zákona o ochranných známkách). Z pohledu tohoto ustanovení není žádný rozdíl mezi ochranou práv plynoucích z nezapsaného ozna ení majitele venkovské autodílny, který takové ozna ení umístí pouze na svou provozovnu, a výrobcem, který svým nezapsaným ozna ením ozna uje výrobky, jež distribuuje na území celé republiky. Podstatná je priorita takového užívání, a to bez ohledu na jeho rozsah (slovy zákona jeho místní dosah). Úprava obsažená v 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách ostatn, jak zd raznil žalovaný ve svém vyjád ení, zcela odpovídá l. 6 odst. 2 sm rnice Evropského parlamentu a rady. 2008/95/ES, podle n hož ochranná známka neoprav uje majitele, aby zakázal t etí osob užívat v obchodním styku starší právo, které má jen místní p sobnost, je-li toto právo uznáno právem dot eného lenského státu a je užíváno v rámci daného území. Ze shora uvedeného plyne, že pro záv r o existenci práva p edchozího uživatele nezapsaného ozna ení, jímž jsou omezeny ú inky ochranné známky podle 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách, není podstatný rozsah (místní dosah) užívání nezapsaného ozna ení. Místní dosah je (z hlediska známkového práva) podstatný p i úvaze o jiném, mnohem siln jším právu p edchozího uživatele, totiž právu, které ve svém d sledku znamená ochranu v i každému, kdo by totéž ozna ení cht l formálním právem chránit pro sebe. Teprve tehdy, získá-li nezapsané ozna ení v tší než místní dosah, tj. stane-li se pro ur ité výrobky i služby p ízna ným vzhledem k rozsahu i zp sobu, jímž se jím ozna ené výrobky i služby podílejí na trhu, m že jeho uživatel zp sobem uvedeným v 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, tj. námitkami, bránit tomu, aby stejné i podobné ozna ení bylo pro jinou osobu zapsáno jako ochranná známka, pokud právo k tomuto ozna ení vzniklo p ed dnem podání p ihlášky. Na návrh téže osoby m že být dokonce již zapsaná ochranná známka prohlášena za neplatnou (srov. 32 odst. 5 zákona o ochranných známkách). Dovolatel ina argumentace komentá em k zákonu o ochranných známkách (Roman Horá ek a kolektiv Zákon o ochranných známkách/ Zákon o ochran ozna ení p vodu a zem pisných ozna ení / Zákon o vymáhání práv z pr myslového vlastnictví, 2 vydání, Praha: C.H. Beck, 2008) není zcela namíst. Autor komentá e k 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách totiž pomocí jednotlivých práv, která náležejí p edchozímu uživateli nezapsaného ozna ení, tedy i jiných práv, než odpovídají komentovanému 10 odst. 2, a podmínkami, za nichž lze tato práva uplatnit, definoval pojem p edchozího uživatele. Poznámka o v tším než místním dosahu se vztahuje jen k právu bránit zápisu ochranné známky, resp. zp sobit, že bude prohlášena za neplatnou. Argument rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2044/2013, v n mž citace tohoto komentá e zazn la, v této souvislosti rovn ž není p ípadná. Uvedené rozhodnutí ešilo obsah pojmu užívání ochranné známky, nikoli omezení vlastníka ochranné známky právem p edchozího uživatele nezapsaného ozna ení. Další otázky, které dovolatelka p edkládá, p ípustnost dovolání z pohledu shora již citovaného 237 o. s.. nezakládají.

Pokra ování 7 23 Cdo 3782/2015 Námitka dovolatelky, že odvolací soud ešil otázku vzniku práva p edchozího uživatele v souvislosti s nekalým sout žním jednáním žalovaného v rozporu s dosavadní judikaturou, sv d í o nepochopení záv r, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. Odvolací soud totiž zd raznil, že jednání, které bylo ozna eno za nekalé, nem lo v bec souvislost se zp sobem užívání nezapsaného ozna ení. Nekalým sout žním jednáním byly shledány p ím ry výrobk žalobkyn a žalovaného, tj. zp sob, jímž žalovaný o t chto výrobcích (o jejich kvalit a vlastnostech) referoval. Další námitka týkající se hodnocení d kaz odvolacím soudem se vztahuje k rovin skutkové, nikoli právní, ani tato námitka tudíž p ípustnost dovolání nezakládá (k otázce, že zp sob hodnocení d kaz se m že projevit pouze v rovin skutkové, nikoli právní, srovnej nap. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 84/2004). Podle 241a odst. 1 o. s.. lze odvolání podat pouze z d vodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spo ívá na nesprávném právním posouzení v ci. P ípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda je žalobce oprávn n požadovat, aby omluva za nekalé sout žní jednání obsahovala i ást, v níž bude ve ejnost informována, v em zleh ující informace spo ívala. Tuto otázku v obecné rovin již Nejvyšší soud ešil. K otázce ú elu a podoby omluvy se vyjád il mj. ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4669/2010 ze dne 28. srpna 2012, i sp. zn. 23 Cdo 3132/2014 ze dne 25. 2. 2015. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí od t chto rozhodnutí a záv r v nich obsažených neodchýlil. Sou ástí omluvy, která má být podle rozsudku soudu prvního stupn a soudu odvolacího zve ejn na, ostatn je text, který mylné informace žalovaného uvádí na pravou míru. Odvolací soud ve shod se soudem prvního stupn dovodil, že další informace o žalobcov výrobku jsou již vzhledem k ú elu omluvy nadbyte né, protože by (jak uvedl soud prvního stupn ) byly de facto reklamou žalobcova výrobku. Tomuto záv ru nelze nic vytknout. Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska jediného zp sobilého dovolacího d vodu správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyn podle ustanovení 243d písm. a) o. s.. zamítl. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se ízení o v ci nekon í, bude rozhodnuto i o náhrad náklad vzniklých v tomto dovolacím ízení v kone ném rozhodnutí soudu prvního stupn, pop ípad soudu odvolacího. Proti tomuto rozsudku není p ípustný opravný prost edek. V Brn dne 26. íjna 2016 JUDr. Zden k D e s, v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková