Herpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o.



Podobné dokumenty
Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

RNDr K.Roubalová CSc.

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha

EBV. RNDr. K.Roubalová, CSc.

Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.

Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Imunopatologie. Luděk Bláha

α herpesviry Diagnostika, epidemiologie a klinický význam. kroubalova@vidia.cz

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Imunitní systém.

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

α herpesviry Diagnostika, epidemiologie a klinický význam. RNDr K.Roubalová NRL pro herpetické viry

Eva Havrdová et al. Roztroušená skleróza. v praxi. Galén

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Játra a imunitní systém

Využití průtokové cytometrie při monitorování pacientů na biologické léčbě

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

MUDr Zdeněk Pospíšil

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Stanovení protilátek proti infekčním agens v diagnostice RS (otázky a otazníky )

Perorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Metody testování humorální imunity

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Intracelulární detekce Foxp3

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Virus Epsteina a Barrové

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

HLA asociované choroby. RNDr. Libor Kolesár, Ph.D. Oddělení imunogenetiky Institut klinické a experimentální medicíny Praha

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

Autoprotilátky v klinice. T Fučíková

Vakcíny z nádorových buněk

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Interpretace serologických výsledků. MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o.

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Funkce imunitního systému

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Varicella v těhotenství. K.Roubalová Vidia s.r.o.

Biomarkery a diagnostika roztroušené sklerózy. Pavel Štourač Neurologická klinika FN Brno

Metody testování humorální imunity

Využití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová

Interpretace výsledků měření základních lymfocytárních subpopulací očima (průtokového J ) cytometristy a klinického imunologa

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Přínos metody ELISPOT v diagnostice lymeské boreliózy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

Regulační T buňky a infekce

DEGHAS-orgánové komplikace diabetu

FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ

respirační ordinace nemocnice U Sv.Jiří,Plzeň MUDr.D.Pousková s.v.nováková

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

Protilátky proti myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu jako biomarker pro některá demyelinizační onemocnění CNS

15 hodin praktických cvičení

Komplexní pohled na laboratorní diagnostiku Chlamydia pneumoniae

Alergický pochod. Alergie v dětském věku- od atopického ekzému k respirační alergii

KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM

Muž 15 let Klinická dg.: Lymphadenopathia colli l. sin, Rezistence pozorována od 3/2013 Bez progrese růstu Krevní a serologické nálezy negativní

Plně automatizované stanovení EBV infekce na analyzátorech ARCHITECT

Parvovirus B 19. Renata Procházková

15. REGULACE IMUNITNÍCH DĚJŮ

Jana Bednářová. Oddělení klinické mikrobiologické FN Brno

PAROTITIDA VRACEJÍCÍ SE ONEMOCNĚNÍ. Vlasta Štěpánová 1, Miroslav Fajfr 1,2, Lenka Plíšková 3

Nativní a rekombinantní Ag

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Imunitní odpověď při infekci virem hepatitidy B. J. Uhlíř

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Možnosti využití hematologické léčby u MG

Rozdělení imunologických laboratorních metod

Bezpečnostně právní akademie Brno

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

Příloha IV. Vědecké závěry

Základy FRM v interní medicíně

Transkript:

Herpetické viry a autoimunita K.Roubalová Vidia s.r.o.

Vztah infekce k autoimunitnímu onemocnění Infekce = příčina autoimunitního onemocnění Infekce = spouštěč autoimunitního procesu Infekce progrese onemocnění Autoimunitní onemocnění zvyšuje pravděpodobnost infekce DŮKAZY: EPIDEMIOLOGICKÉ, BIOLOGICKÉ, AKTIVITA INFEKCE V SOUVISLOSTI S ONEMOCNĚNÍM

Vznik autoreaktivních imunokompetentních buněk provází každou imunitní reakci INFEKCE POLYREAKTIVNÍ LYMFOCYTY Pozitivní selekce SPECIFICKÉ AUTOREAKTIVNÍ VYSOKOAFINITNÍ NÍZKOAFINITNÍ NÍZKOAFINITNÍ VYSOKOAFINITNÍ Expanze Negativní selekce v thymu DOMINANCE Antigen KREVNÍ OBĚH Antigen + kostimulační signál PROTEKTIVNÍ IMUNITA APOTOZA, ELIMINACE PROLIFERACE, VYZRÁVÁNÍ AUTOIMUNITA

AUTOREAKTIVNÍ LYMFOCYTY GENETICKÉ FAKTORY HLA, pohlaví,regulace IR, apoptozy, stresové reakce FAKTORY VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ Infekce, metabolické faktory ( vitamin D, potravinové alergeny) přirozená mikroflora, xenobiota AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ

Riziko expanze autoreaktivních klonů u virových infekcí Virová nálož: vysoká < střední > nízká Chronické a rekurentní infekce > akutní Silná zánětlivá odpověď > slabá Vysoká antigenní komplexita větší riziko zkřížených reakcí s autoantigeny Herpetické viry splňují všechny předpoklady

Mechanismy rozvoje autoimunity v Molekulární mimikry důsledku infekce Souběžná (bystender) aktivace autoreaktivních buněk a šíření epitopů Uvolnění kryptických autoantigenů v důsledku lytické infekce buněk, nebo porušení imunologických barier (zánět, chemotaxe ) Účinek superantigenů Deregulace imunitní reakce a apoptozy Aktivace vrozené imunity (Toll like receptory) zánět Modifikace antigenní prezentace

B-lymfocyty infikované EBV jsou unikátními antigenprezentujícími buňkami

EBV a roztroušená skleroza

Roztroušená skleroza Chronické zánětlivé onemocnění, spojené s autoreaktivitou proti proteinům neuronů ( myelin, myleinový bázický protein (MBP) a další minoritní antigeny ( alfa kristalin = HSP) Několik klinických forem: primární progresivní RS vs. relabující-remitující RS ( 80-85%) sekundární progresivní RS. ( spíše skupina onemocnění než jedna klinická jednotka).

Epidemiologie RS Severo-jižní gradient Návaznost na infekční onemocnění Riziko RS u EBV- séropozitivních je významně vyšší než u séronegativních ( OR = 13,5). Prakticky 100% pacientů s RS je EBV+, a to i u dětí ( 90% vs 40-50% v běžné populaci). IM v anamnéze 2-3x vyšší riziko RS Onemocnění předchází signifikantní zvýšení protilátek proti EBNA1

Biologické poznatky Molekulární mimikry EBNA1 a BMP Polyklonální aktivátor BL EBV+BL prezentují některé minoritní autoantigeny ( α-cristallin). Existuje zvířecí model: myší virus MHV68 Aktivuje HERV

EBV infekce u pacientů s RS Hladiny anti- EBNA1 korelují s aktivitou onemocnění u RR-RS. Zvýšené hladiny EBV-spec. CTL v krvi: CD8+, CD4+ anti EBNA1 V mozku polyfunkční anti EBV+ CD8 CTL křížově reagují s buněčnými autoantigeny (MBP) INFγ, IL-2, cytotoxická aktivita Průkaz EBV+ BL v mozku je sporný: masivní infiltrace BL v perivaskulárním prostoru + ektopické folikuly, EBVpozitivitu prokázala jen jedna studie Intrathekální syntéza specifických protilátek vzácná ( polyklonální) Zvýšená nálož viru v krvi neprokázána EBV = SPOUŠTĚČ AUTOIMUNITNÍHO ONEMOCNĚNÍ

EBV a systemický lupus erythematosus

SLE Chronické systemické zánětlivé onemocnění, spojené s autoreaktivitou proti nukleárním proteinům ( dsdna, Sm-B, Ro). široké spektrum klinických projevů: kožní ( systemická skleroza, vasukitida), arthritidy, glmerulonefritida, myokarditida, neurologické komplikace. Příčina multifaktoriální genetické (porucha apotozy), epigenetické ( abnormální metylace) + environmentální faktory ( infekce, aktivace vrozené imunity ( Toll), UV). Relabující- remitující proces Postiženy převážně ženy.

Epidemiologické nálezy Děti: séropozitivita EBV spojena se zvýšeným rizikem SLE. 90-100% SLE pacientů je EBV +. Prokázány případy rozvoje onemocnění v návaznosti na IM, ale zvýšené riziko u IM v anamneze nebylo prokázáno Zvýšení titry protilátek proti EBV ( hlavně IgA anti- VCA) u pacientů s SLE předchází atakám. Odpověd proti širšímu spektru epitopů ( EBNA1 dominuje reaktivita proti jiným epitopům než gly-ala). Prospektivní studie chybí.

Biologické poznatky Křížová reaktivita protilátek proti EBNA1 s autoprotilátkami proti Sm a Ro. Imunizace králíků peptidy odvozenými z EBNA1 protilátky proti Sm, Imunizace myší vyvolala protilátky proti Ro a rozvoj renální disfunkce. Virové proteiny a RNA se mohou podílet na deregulaci apotozy EBV ovlivňuje epigenetickou regulaci genů ( hypremetylace)

EBV infekce u pacientů se SLE Signifikantně zvýšená nálož viru ( 15-40x) a četnost EBV+ BL v krvi. Korelace s aktivitou onemocnění, zvýšení následuje několik dní po začátku ataky. Exprese virových antigenů v latentně infikovaných buňkách je zvýšena. Frekvence spec. CD4+ CTL je mírně zvýšena. Frekvence CD8+ EBV-spec. CTL u SLE je podobná jako u kontrol nebo mírně vyšší, ale tyto buňky jsou funkčně defektní. Negativní korelace virové nálože s frekvencí spec. CD4+ a pozitivní korelace s frekvencí CD8+

Další možné souvislosti EBV a revmatoidní arthritida: zvýšená nálož viru v souvislosti s aktivitou nemoci, přítomnost specifických TL v postižených kloubech, křížová reakivita protilátek proti EBNA1 s autoantigeny EBV a myastenia gravis: infiltrace thymu EBV+ BL EBV a scleroderma: infekce kožních fibroblastů a vlásečnicových endotelií EBV, aktivace profibrotického fenotypu EBV a Sjögrenův sy.: průkaz viru v epiteliálních buňkách exokrinních žláz a v infiltrátu BL, sérologické nálezy, riziko rozvoje EBV+ lymfoproliferativního onemocnění CMV a ulcerativní colitis: aktivace infekce exacerbace onemocnění

Autoimunita jako příčina klinických projevů infekce

opožděný rozvoj příznaků, přetvávání patologie i po potlačení virové infekce, rezistence na léčbu antivirotiky Příklady: Syndrom Guillain- Barré Postinfekční myokarditidy Stromální keratitida

Infekce povrchových vrstev rohovky Lyze buněk zánět, stimulace vrozené imunity a specifických CD4+ CTL Produkce prozánětlivých cytokínů Infiltrace APC (Langerhanzovy buňky), stimulace CD8+ efektorových CTL Destrukce stromatu a dysfunkce endotelia rohovky Edém, zákal, uvolnění kryptických autoantigenů Patogeneze nekrotizující herpetické stromální keratitidy Stimulace autoreaktivních Th1CTL Autoimunní zánět perforace rohovky, zjizvení, glaukom

Děkuji za pozornost